Strážci řádu 2

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
9. 12. 2019
Délka:
215 530 slov (958 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, DS9, VOY
Období:
Příběh se odehrává mezi roky 2381–2379
Hlavní postava(y):
kapitán Aran Dar
Kategorie:
alternativní vesmír, napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Diplomatické jednání probíhající, které hostila Spojená Federace planet na stanici DS9 mezi dvěma znesvářenými stranami, Tamulským impériem a Novou Kolonií dosáhla klíčového úspěchu a obě strany uzavřely tříměsíční příměří (viz cyklus Strážci řádu). Těsně po uzavření smlouvy došlo ke zcela nevyprovokovanému a bezprecedentnímu útoku ze strany Nové Kolonie na klíčová místa v samotném srdci Federace. Ničivé útoky, které mohly mít katastrofické následky pro celou Federaci, ale z nějakého důvodu, následkem podivné sabotáže se nezdařily. Zato srážka, s Koloniálním Dravcem u Bajoru si vyžádala stovky životů, včetně materiálních ztrát a byla zastavena až kapitánem Aranem, který obětoval svoji loď, nový Voyager, aby zastavil tohle běsnění. Federace zatkla Koloniální velitelku, ještě než opustila stanici DS9, ale nic nenasvědčovalo tomu, že má s tímto útokem cokoliv společného. Zato zde zůstala jako jediná, kdo převzal zodpovědnost za oba incidenty…

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Strážci řádu 2 (bubushow)

Obsah

Dohoda

USS Voyager – ošetřovna, hvězdný čas: 57887,16

O další půlhodinku už Aran Dar trochu netrpělivě seděl na volném lůžku na ošetřovně a sledoval doktora Bashira, jak na monitoru vyhodnocuje výsledky snad dvacátého provedeného skenu. O kus dál postával jeho první důstojník a přítel v jedné osobě. Také on vypadal netrpělivě, ale ostatně to byla jeho iniciativa, aby šéflékař zkontroloval kapitánův stav po misi, jež byla relativně krátká.

„Nuže?“

„Provedl jsem každý myslitelný sken, ale mohu pouze konstatovat, že kapitán Aran není o hodinu starší, jak by měl dle svého pozorování být. Žádné známky chronitonových částic, ani poškození mozku, které by naznačovalo vidiny, či halucinace.“

„Takže se mu to prostě jenom zdálo? Jako když vám v okamžiku možné smrti najednou před očima proběhne celý život?“

„Ne, nezbytně,“ zavrtěl šéflékař hlavou. „Nicméně to nebude první časová nesrovnalost, kterou jste zažil, kapitáne, že?“

„Nu, když o tom mluvíte…“

„Ano, všimnul jsem si toho už předtím, když jste s majorem Kronesovou mluvil podezřele dlouho. Určitě to nebyly čtyři hodiny, že?“

„Ne, nebyly.“

„Kolik to podle Vás bylo?“

„Půl hodiny?“ odhadnul čas svého rozhovoru s majorem dolem v podzemním bunkru.

„Proč si sakra nic neřekl!“ obořil se na něj komandér, sotva připustil tuhle část.

„Protože mi to v té chvíli nedošlo.“

„Rozhodně nedoporučuji další návštěvy Tieru 4. Viditelně tam působí účinky časové radiace, které dokážou ovlivnit naše chápání času,“ uzavřel Bashir celou věc rázně.

„Může to mít spojitost s transportním paprskem. Proces materializace…“ hodlal Dar protestovat, ale nedokončil větu, protože na ošetřovnu vešla Sedmá s Harry Kimem v závěsu. V ruce držela trikordér. Stejný, který měl předtím sebou dole.

„Máte něco, Sedmá?“ vyzvídal komandér jako první.

„Ano i ne,“ odtušila nezvykle vyhýbavě.

„Získala jste něco z trikordéru?“

„Nikoliv. Paměť je prázdná, nicméně podle všeho nahrával přinejmenším sedmnáct minut, než došlo ke smazání všeho, co stačil nahrát.“

„Nechte mě hádat, nemůžete to obnovit.“

„Není co obnovit.“

„Nicméně to potvrzuje kapitánovo tvrzení, že byl dole déle než jednu minutu,“ přidal Harry významně.

„Máte tušení, co to způsobuje?“

„Nikoliv,“ učinila blondýnka zamítavé gesto. „Nicméně víme, kdo by to mohl vědět.“

„Nová Kolonie.“

„Nemyslím, že bude dobrý nápad, příliš na nich vyzvídat. O těhle věcech nemluví příliš rádi,“ zavrtěl kapitán hlavou. Sám si pamatoval na svůj rozhovor s kapitánem Tolkinem i to jak byl nezvykle vyhýbavý ohledně Tieru 4.

„A dozvěděl ses alespoň něco zajímavého?“ zajímalo Maddena.

„Víc než jenom to. Zentierané jsou mnohem víc, než kolik vypadají.“

„Takže přeci jenom má Tamulská rozvědka pravdu a…“

„Zentierané jsou starší než všechny ostatní rasy v impériu. A to je ta věc, která Tamulské vládě vadí. Ačkoliv ne přímo jim, protože oni sami o tom nemají ponětí, ale těm, kdo stojí za nimi a tahají za provázky. Pro ně představují samotní Zentierané hrozbu.“

„Těžko si představit, že by tihle malí tvorečkové mohli pro někoho představovat hrozbu.“

„Také nepředstavují. Rozhodně ne teď a nejspíš ani za dvacet, či padesát let. Ovšem, kdo ví, kam až mohou jednou dojít. Možná tam, kde už jednou byli. To není pro onu třetí stranu žádoucí.“

„A kdo je ta třetí strana?“

„Nikdo neví. Neukazují svoji tvář a místo sebe nechávají jednat jiné,“ pokrčil Dar neurčitě rameny. On samozřejmě věděl, kdo za tím stojí, jenže pokud správně chápal, nesměl o tom nikomu říct. Ne, k tomu závěru museli dospět sami. On mohl pouze jednat na základě toho, co věděl tady a teď, ne co věděl z dřívějška, čí spíše z toho co teprve přijde, co mohlo přijít. „Předpokládám, že musel, či museli hodně zapůsobit na Tamulskou vládu, aby je přiměli udělat něco tak křiklavého, co ohrožuje nejzákladnější kameny jejich společnosti.“

„Hmm a nejspíš to dělají už hezky dlouho, pokud je pravda, co nám říkal pan vyslanec,“ přemýšlel nad tím Madden.

„To je vysoce pravděpodobné,“ souhlasil s ním Dar. Musel připustit, že to funguje. Nahodil udici a hned se na ní někdo chytil a přišel s myšlenkou, kterou on sám nemohl přímo vyslovit.

„Hmm, no a pak že to bude snadná a jednoduchá mise.“

„Věděli jsme už od začátku, že věci nejsou úplně takové, jaké se zdají být.“

„To ano, ale tohle je trochu jiná úroveň bytí než se očekávalo.“

„Musíme se s tím nějak vypořádat. Dřív než to celé přeroste v něco horšího.“

„Taková věc se lehko řekne...“

„Nevím jak ostatní, ale já nehodlám jenom přihlížet tomu, jak přímo před mýma očima zaniká inteligentní druh. Ne, když tomu mohu zabránit!“

„O tuhle část se nikdo nepře,“ reagoval první důstojník smířlivě.

„Tak potom se dejme všichni do práce,“ seskočil kapitán z lůžka. Pohledem zamířil k hlavnímu lékaři s nevyřčenou otázkou, jestli může odejít. Doktor Bashir nic nenamítal, takže se chopil iniciativy.

„Takže v první řadě bude potřeba sledovat pohyby Tamulské flotily,“ začal rozdávat úkoly a jako prvního zaúkoloval Martina Maddena. „Vyslanec Slokarij možná věří kapitánovi Nuelosovi, ale nikdo neví, jaký má Tamulská rozvědka skutečný vliv na třetí flotilu. Pokud by Nuelos nepůsobil dostatečně přesvědčivě, bude nezbytné nějakým způsobem je pozdržet, než dorazí Koloniální posily a počet sil na hřišti se srovná.“

„Máš tušení, kdy asi dorazí?“

„Pochopil jsem, že brzy.“

„Jo, to doufám.“

„Dej mi ihned vědět, jakmile tu budou.“

„Pokud vůbec s tím jejich maskováním poznáme, že přiletěli.“

„Věř mi, oni budou zatraceně viditelní,“ ubezpečil ho přesvědčivě. Sám si tím nebyl úplně jist, ale tahle varianta jakožto jediná dávala smysl. Nemělo cenu skrývat své síly, když naopak hodlali svoji sílu demonstrovat.

„Tuvoku, Vy sledujte jejich komunikační kanály, jestli nedojde k nějaké změně, či náznaku přítomnosti rozvědky, snahy kontaktovat je, či provést něco mimo rozkazy.“

„Vojenská komunikace bude jistě šifrovaná,“ namítnul vulkánec obratem

„Možná komunikace mezi rozvědkou a admirálem Saarosem, ale troufám si tvrdit, že jinak bude úroveň šifrování slabá, či žádná.“

„Provedu.“

„Harry, po Vás budu chtít, abyste zkusil zjistit víc ohledně těch podivných časových událostí,“ přešel kapitán Aran plynule ke Kimovi. „Kontaktujte Fraweyanské inženýry na Taranis. Určitě budou mít ohledně toho pár zajímavých nápadů.“

„Ano, kapitáne.“

„Sedmá, Vás budu potřebovat v astrometrice,“ obrátil se na blondýnku. „Zentierané mi ukázali jedno místo a já bych ho rád našel. Myslím, že právě tam by se mohly skrývat lodě patřící rozvědce a důvod proč po nich není vidu ani slechu.“

„Rozumím.“

„Dejme se do práce.“

O pět hodin později už Aran Dar začínal ztrácet prvotní zápal a vidinu toho, že dokáže celou věc rozseknout a udělat všemu přítrž. Prošel stovky různých planet ze zdejších systémů, ale žádná neodpovídala tomu, co viděl. Žádná se tomu ani neblížila, což působilo velmi frustrujícím dojmem. Promnul si unaveně oči, protože pět hodin strávených v astrometrické laboratoři, bylo hodně i na něho.

„Taky mi mohli ukázat trochu líp, kde ta zatracená planeta leží.“

„Je pravděpodobné, že to co jste viděl, není pro danou planetu obvyklé, ale zřejmě půjde o důsledek nějaké atmosférické reakce, která vyvolala ono popisované fialové zbarvení atmosféry.“

„Což do celé záležitosti vnáší veliké množství proměnných, přičemž nemáme nejmenší tušení, co mohlo způsobit takový efekt.“

„Možná ne co, jako spíš kdy.“

„Což počet možností ještě zvyšuje.“

„Zadám nové vyhledávací parametry a nechám počítač, aby vyhledával a porovnával podobné jevy.“

„Zaměřte se nejprve na okolní soustavy. Pokud bych já byl na straně rozvědky, tak bych se schovával někde v dosahu, kde budu mít patřičný přehled a odkud budu schopen rychle a efektivně zasáhnout.“

„Rozumím.“

„Mezitím můžeme jenom čekat.“

„Možná byste měl zkusit pana velvyslance. Třeba o tom bude něco vědět on.“

„Zkusím, ale nemyslím, že bude něco vědět.“

„Doporučuji Vám, abyste si zašel odpočinout. Počítač bude zpracovávat data, a pokud najde něco nového, budu Vás neprodleně informovat.“

„Dobře, dobře,“ přikývnul nakonec Dar a zamířil ke dveřím z astrometriky. Ještě ho napadlo zkusit kontaktovat majora, jestli ona něco neví, ale tuhle možnost prozatím zavrhnul. Viditelně si věci maloval příliš růžově, takže muselo zákonitě přijít i vystřízlivění. Možná od něj bylo opravdu naivní, když očekával, že během chvilky najde odpověď na všechny otázky a bude moci začít jednat. Jenomže po pravdě si nebyl úplně jist, co by měl udělat, kdyby ty informace opravdu našel.

S těmito myšlenkami došel až k výtahu, nastoupil a zadal příslušné patro. Návštěva vyslance Slokarije nemohlo uškodit. Beztak s ním chtěl mluvit ohledně své mise na Tieru 4, takže proč nespojit dvě věci v jedno? Odpověď na otázku mohla přijít ze zcela nečekaného směru. Dveře výtahu se otevřely a on vystoupil ven. Ke kajutě pro hosty to bylo jenom kousek, takže než se nadál stanul před vyslancovou kajutou a zazvonil na zvonek.

„Vstupte!“ vyzval ho hlas z druhé strany. Dveře se poslušně otevřely a on vstoupil dovnitř.

„Pane vyslanče?“ oslovil Tamulce, kterého našel rozvaleného na pohovce v hlavní místnosti. Právě znechuceně zahodil jeden datový pad na stůl. Vypadal velice rozmrzele nad obsahem a nezkoušel svoji rozmrzelost ani skrývat.

„Ach, to jste Vy, kapitáne Arane.“

„Doufám, že nejdu nevhod?“

„Jistěže ne,“ mávl rukou a zaujal více společensky přijatelnou pozici.

„Nějaký problém, pane vyslanče?“

„Některé zprávy je snad lepší nečíst, protože pak snáze uvěříte, že někteří lidé nemohou být tak ignoranští, jak skutečně jsou.“

„Admirál Saaros?“

„O něm jsem si nedělal žádné velké iluze, ale on se opravdu překonal v tom, jak zcela rozvrátil veškerou fungující strukturu velení celé třetí flotily. Z’Antare nás chraň předtím, aby se mu snad něco stalo. Potom by se třetí flotila rozpadla úplně.“

„Ano, kapitán Nuelos zmiňoval, že rozpustil stávající velení.“

„To jste řekl velice zdrženlivě, kapitáne.“

„Udělal ještě něco dalšího?“

„Určitě vzpomínáte, že na přetřes padlo také téma Gandorové.“

„Ano, vzpomínám.“

„Díky tomu, že třetí flotila trčí už dobré dva měsíce tady, tak nejsou tam, kde by měli být a aby to celé bylo ještě lepší, tak případné hlídky, které měly pokrývat kritické systémy, skončily převelené do méně důležitých soustav, kde samozřejmě k ničemu nedošlo a které nejsou nijak strategicky důležité.“

„Aha, takže Gandorové o sobě dali vědět.“

„Ta informace je stará už několik týdnů, nicméně admirál neodvolal hlídky, naopak je ponechal na místech s tím, že tam jsou podle něj důležitější.“

„Zřejmě vychází, nebo vycházel z mylných předpokladů.“

„Takovou věc má řešit štábní důstojník, případně tým expertů, kteří zanalyzují situaci a navrhnou její řešení. Jenomže ten idiot musel všechny rozpustit a o všem musel rozhodovat sám. Výsledek vidíte sám.“

„Ano, admirál jak vidno není zrovna ukázkovým důstojníkem,“ souhlasil Dar a raději nedodal jak moc.

„To jste řekl opět velice zdrženlivě, kapitáne, ale nemáte tušení, jaké zemětřesení admirál Saaros způsobil, aby sjednotil třetí flotilu do jednoho operačního svazu a dorazil s ním sem do soustavy Zavia. Místu, kde sedí už dva měsíce a prostě jenom vyčkává.“

„Myslím, že jistou představu bych měl.“

„Právě jsem dočetl informační svodku od kapitána Nuelose a jenom vrtím hlavou nad tím, co všechno Saaros udělal.“ Vyslanec zakroutil hlavou a pokračoval. „Imperiální flotila má díky různým vlivům a politickým tlakům více kapitánů než lodí. Což vede přeci jenom k tomu, že dochází k jistému třídění a flotila vyřazuje příliš neschopné pitomce s polovičním platem do výslužby, aby se jich taktně zbavila. Řadě z nich to ani nevadí, neboť pro jejich následovnou kariéru taková věc, jako velení hvězdné lodi znamená víc než příjemné pošťouchnutí. Rázem ze sebe mohou dělat, kdo ví koho, hlavně, když nemusí předvádět svoji velitelskou neschopnost v kapitánském křesle.

Druhou polovinu tvoří ti, kteří mají pocit křivdy a nespravedlivého jednání ze strany admirality. Zkouší tahat za různé páky, aby získali velení zpět, ale admiralita, když už někoho opravdu pošle do výslužby, tak jsou si zatraceně jisti, že ho nechtějí zpátky.“

„Nechte mě hádat, admirál Saaros těmhle lidem dal druhou šanci.“

„Nejenom druhou šanci. Revitalizoval celkem 98 kapitánů, které následně dosadil do velení lodí třetí flotily. Věc, ke které neměl oprávnění, ale nevypadalo, že by si jeho akce někdo na admiralitě všimnul. Vyházel všechny schopné důstojníky a hlavně kapitány, neboť dle jeho měřítek byli naprosto neschopní. Nahradil je někým, kdo neschopný doopravdy je, což z ní celkem ironicky. A ještě ironičtější je, že vyházel veškerý schopný personál, což je věc, ke které teoreticky měl pravomoc, ale následné otázky ohledně přeřazení řeší oddělení správy a zdrojů.

Ne, on ty lidi prostě vyhodil z námořnictva. Bez pocty, bez služného bez všeho. Prohlásil je za ostudu a znevážení uniformy námořnictva, což zní nesmírně ironicky. Zametl je pod kobereček a co víc, ještě mu to prošlo díky benevolentnímu přístupu admirality ke třetí flotile.“

„To je ovšem velice znepokojivá představa, ale na druhé straně možná i vysvětluje, proč se admirál Saaros za celou dobu, co je tady nepokusil o nějaké přímočařejší řešení. Ne s tolika nezkušenými kapitány za zády.“

„Svým způsobem je celá tahle věc geniální,“ připustil Slokarij s nádechem uznání. „Pokud by jednotlivé úseky velení zůstaly v původním složení, tak by admirál Saaros nikdy neshromáždil tolik lodí na jednom místě. Ohledně třetí flotily koluje takový vtip, že třetí flotila se zformuje pouze v tom případě, že z ní zůstane pouze jedna jediná loď.

Znám celou řadu kapitánů třetí flotily, jejich jména jsou na seznamu těch vyřazených a mohu Vám celkem bezpečně říct, že ti by nějakého idiota jako Saaros nikdy neposlouchali. Rozhodně by se nespojili pod jeho praporem, pokud by neměli jasné a konkrétní rozkazy. V opačném případě by admirála Saarose doslova zasypávali zprávami o tom, proč která loď nemůže přiletět z toho, či onoho důvodu. Všechno naprosto legální a potvrzené důvody.

Guvernéři jednotlivých soustav neradi uvolňují to malé množství lodí, které mají k dispozici, takže se jim nechce vojenská plavidla někam pouštět a velice ochotně jim s oblibou potvrzují omluvenky kvůli technickému stavu. Bohužel změna velení a snaha ukázat se v co nejlepším světle tuhle metodu celkem úspěšně anulovala. Brilantní plán, jak přivést větší část třetí flotily sem. Až příliš brilantní na našeho admirála, nemyslíte?“

„Souhlasím.“

„Vidím, že máte pochopení, ale kvůli tomu, abyste poslouchal moje povzdechy, nad ostudným stavem imperiální flotily tady nejspíš nejste, že?“

„Vlastně jsem tady kvůli jedné věci ohledně Zentieranů.“

„Mluvil jste s nimi?“

„Neplánovaně, ano.“

„Pozoruhodné,“ pohlédl na něj Tamulec s nebývalým zájmem.

„Bylo to velmi nečekané a velmi neobvyklé setkání, pokud mám být upřímný.“

„Asi by mě to nemělo překvapit, ale pokračujte.“

„Měli jsme velice zajímavý rozhovor s jejich mluvčím, který trval asi hodinu, ale v reálu zase netrval ani minutu.“

„Ach ano, vedlejší účinky časové radiace na povrchu.“

„Víte o nich?“

„Jen letmo od Fraweyanských inženýrů z Taranis. Velitel Fioreli sepsal zprávu, ale ta zpráva má 200 stran a je plná odborné terminologie, které rozumí jenom Fraweyané.“

„Zentierané, jejich mluvčí, mi ukázal jednu planetu s nezvykle fialovou atmosférou, kterou zkouším najít, ale celkem marně. Nemáte, tušení o jakou planetu by mohlo jít?“

„Ne,“ zavrtěl vyslanec rozhodně hlavou, ale k tomu dodal: „Ovšem pokud máte problém, obzvláště astronomický, tak nejlepší způsob, jak ho vyřešit, je zeptat se Gaalianů. Je málo věcí, které nevědí, nebo nedokážou zjistit.“

„To by mohlo být řešení, jistě…“ připustil Aran, neboť tahle možnost ho nenapadla.

„Nemusíte ani hledat. Kapitán Rah’Mad má jednoho takového specialistu přímo ve své posádce. Fa-Arlan, pokud si dobře pamatuji.“

„Právě jsem strávil pět hodin hledáním v astrometrických mapách, takže uvítám jakoukoliv pomoc.“

„Ihned zavolám na Taranis a požádám kapitána Rah’Mada, aby Vám Fa-Arlana zapůjčil.“

„To od Vás bude nesmírně laskavé, pane velvyslanče.“

„To je to nejmenší, co pro Vás mohu udělat, kapitáne.“

Kapitánův deník, hvězdný čas: 57888,66

Najít hledanou planetu se nakonec ukázalo být mnohem jednodušší než bych čekal. Stačilo zmínit charakteristické rysy a Gaalianský kartograf ihned vysypal jméno planety, která odpovídala popisu. Nejenom odpovídala, dokonce to byla ona. Hned na první pokus. Sedmá měla pravdu, ono fialové zabarvení bylo důsledkem atmosférické jevu, ke kterému dochází, či docházelo jednou za cyklus. Ve skutečnosti šlo o toxický mrak, pozůstatek bitvy o planetu Gralgar, ke které došlo před čtyři sta lety.

Bitva o planetu, které se zúčastnilo hned několik stran a která nakonec skončila nerozhodně. Fe-Arlan se v tomto ohledu vyjadřoval hodně neurčitě a hodně rezervovaně. Pro Gaaliany to skončilo katastrofou, neboť měli s planetou svoje plány, jenomže nebyli jediní. Přetahovaná o Gralgar vedla ke zničení většiny povrchu a od té doby byla planeta opuštěná a neobydlená.

Každopádně máme nový cíl a není daleko odsud. Warpem 9, tam můžeme být během jednoho dne. Přesně podle očekávání v dosahu soustavy Zavia a Tieru 4. Nyní zůstává jenom učinit další krok. Ovšem jaký krok by to měl být, už zůstává otázkou. Logickým krokem by bylo zaletět tam, jenomže nevíme, co nás tam může čekat a na co tam můžeme narazit. Riskovat Voyager v takové misi zní hazardně, obzvláště když jsme na diplomatické misi. Jenomže pokud nebude situace kolem Zentieranů úspěšně vyřešena, tak se naše mise nepohne kupředu.

Jde o dilema, které musím za každou cenu vyřešit…

Můstek kapitánu Aranovi!“ přerušil hlas prvního důstojníka z komunikátoru, kapitánův zápis do osobního deníku.

„Slyším,“ klepnul Aran automaticky na svůj odznak a potvrdil spojení.

Máme společnost, kapitáne! Dvě eskadry Koloniálních Dravců právě vstupují do soustavy,“ ohlásil mu první důstojník očekávaný přílet Koloniálních lodí. Právě včas.

„Rozumím. Hned tam budu.“ Ukončil spojení, vypnul záznam do deníku a pospíchal na můstek. Konečně se události daly do pohybu. Můstek žhnul aktivitou, sotva na něj vstoupil a hlavní obrazovka ukazovala přibližující Koloniální lodě. První důstojník vstal z velitelského křesla a udělal dva kroky směrem k němu.

„Status?“

„Dvacet šest Dravců třídy C, právě vstoupilo do soustavy. Dvě plné eskadry,“ zopakoval komandér Madden svoje původní hlášení a kývnul k taktické stanici. „Tuvoku?“

„Předběžné skeny ukazují, že tihle Dravci jsou mnohem výkonnější a lépe vyzbrojeni než ti, kteří tvoří zdejší hlídku.“

„Jak moc?“

„Odhaduji, že jejich palebná síla bude přinejmenším o 50% vyšší.“

„Dalo se očekávat, když poslali útočnou eskadru, že bude opravdu útočná,“ přikývnul Dar, neboť tahle informace ho tolik nepřekvapila.

„Troufám si tvrdit, že jejich přítomnost nejenom vyrovná poměr sil, ale naopak je výrazně nakloní na Koloniální stranu.“

„Jenomže oni nevědí, jakou skvadru sebou admirál Saaros přivedl. V tonáži a palebné síle mají Tamulci stále hodně navrch. Ovšem…“

„Ovšem je otázka, jestli jim to bude něco platné, když dojde k boji.“

„Pevně věřím tomu, že Saaros není takový blázen, aby útočil na plně vyzbrojené eskadry, protože to co vidíme, určitě nebude úplně všechno, čím jejich Dravci disponují,“ usoudil kapitán a usedl do velitelského křesla

„Víš něco, co já ne?“ pohlédl na něj první důstojník tázavě.

„Jen hádám.“

„Zato máš skoro pokaždé pravdu.“

„Kvalifikovaný odhad,“ pokrčil v odpověď nenuceně rameny. Nemohl prozradit, že ví, až příliš dobře jakou silu disponuje taková útočná eskadra.

„Vedoucí loď právě volá vlajkového Dravce a směřuje k Tieru 4,“ přišla další zpráva od taktiky.

„Za jak dlouho dorazí na místo?“ zajímalo komandéra.

„Během patnácti minut, při současné rychlosti.“

„Dobrá, potom je akorát čas zahájit diplomatický krok,“ přisvědčil kapitán a klepnul na komunikační odznak. „Můstek pro vyslance Slokarije!“

Ano kapitáne?“ ozval se okamžitě v odpověď vyslancův hlas.

„Přijďte prosím na můstek. Koloniální posily právě dorazily.“

Výtečně. Hned tam budu. Konečně můžeme zkusit diplomatické jednání.“

„Za předpokladu, že Nová Kolonie bude stejně nadšená z jednání, jako pan vyslanec,“ zahučel Martin s nádechem ironie.

„Tieru 4 a Zentierané jsou pro ně příliš důležití, takže si takovou příležitost nemohou nechat ujít.“

„Doufám, že budou stejně diplomatičtí, jako Tamulci,“ zamručel komandér v reakci na jeho slova.

„Věř mi, tohle jednání bude hodně zajímavé,“ ubezpečil Dar svého podřízeného obratem.

„Obzvláště když jedna strana nesmí mluvit s tou druhou.“

„Záleží na tom, jak se mi podaří celou věc uvést.“

„No, realizace plánů a proslovy ti rozhodně jdou,“ dodal jeho přítel suše. „Jsem zvědav, jak si s tímhle poradíš.“

O hodinu později už bylo všechno dojednáno a v konferenční místnosti Voyageru čekali na Koloniální delegaci. Po krátké domluvě s vyslancem dohodli, že při jednání použijí variantu tři na tři. Tamulský vyslanec dle očekávání povolal kapitána Nuelose a Rah’Mada. Bajoranský kapitán zvolil jako své poradce Tuvoka a Ezri Dax. Otázka, koho sebou přivede Koloniální velitelka, zatím zůstávala nezodpovězena. Souhlasila se schůzkou i počtem delegátů, ale nijak nespecifikovala, kdo přijde. Klidně mohla místo sebe poslat svého vlajkového kapitána, což by udělalo ránu do jeho rozpočtu, ale naštěstí stejně jako on, brala celou věc velice vážně.

Aran Dar si napůl oddechl, když vstoupila do konferenční místnosti následována dvojicí mužů v černých kapitánských uniformách. Oba kapitány poznával, neboť je viděl během své vize, kdy nahlédl do vzpomínek Koloniální velitelky. Jedním z nich byl kapitán Lanson, velitel zdejší hlídky. Charitský kapitán vstoupil zamyšleně, obezřetně si své Tamulské protějšky prohlížel. Hned po něm vstoupil hřmotný Chaocký kapitán Landis. Na rozdíl od svého protějška si Tamulskou delegaci měřil přezíravým pohledem.

I na něj si vzpomínal, ačkoliv naposledy ho viděl v nemocnici s těžkými zraněními a major apelovala na přítomného doktora, ať udělá vše proto, aby zůstal naživu. K ničemu z toho nikdy nedošlo, samozřejmě. Na tuhle část si Dar stále ještě zvykal a věděl, že musí dávat pozor, aby náhodou neprozradil nic z toho, co věděl. Alespoň měl možnost zhodnotit příchozí trojici.

Svým způsobem působili docela legračně. Major byla o něco více než průměrné výšky, subtilní fyzické parametry, odpovídající její výšce, ale rozhodně na ní nebylo nic křehkého ani jemného. Charitský kapitán ji převyšoval o půl hlavy. Také on byl štíhlejší spíše šlachovité postavy, což ale nešlo říct o Chaockém kapitánovi. Kapitán Landis byl nejenom hřmotné postavy, ale oba dva převyšoval co do výšky i fyzických dispozic. Nebyl tlustý, jen rozložitý, svalnatý s postavou zápasníka. Pokud by snad došlo k boji zblízka, tak by s ním nechtěl měřit síly.

„Děkuji, že jste všichni přišli,“ začal Aran Dar na úvod, jakmile všichni delegáti usedli do svých křesel. „Jak jistě víte, sešli jsme se zde, abychom zkusili vyřešit, nebo alespoň pokročit v situaci kolem Tieru 4.“

„Na naší straně není problém. Jsme otevřeni možné dohodě,“ zavrčel Chaocký kapitán jako první. „Za předpokladu, že tihle Tamulci budou ochotni s námi mluvit!“

„Ano, zde je právě samotný problém celé věci,“ pokračoval Bajoran dále. „Tamulská vláda vydala striktní nařízení ohledně kontaktu s Novou Kolonií. Což znamená, že kapitáni všech lodí mají přímý zákaz, jakkoliv vás kontaktovat a mluvit s vámi. Proč vydali takové nesmyslné rozhodnutí, mohou zodpovědět pouze oni. Na druhé straně je zde pan vyslanec, který má pověření jednat přímo jménem jejich vůdce. Ten si přeje protnout tohle dlouho trvající mlčení a navázat kontakt.“

„Konečně někdo.“

„Nemůže však změnit rozhodnutí vlády, která zaujímá odmítavé stanovisko. Nicméně v rámci diplomacie může ze své pozice zahájit dialog, nebo jím někoho pověřit.“

„Takže tu na sebe budeme koukat, jako pitomci a vy budete tlumočit otázky a odpovědi?“

„Ne nezbytně. Myslím, že k takové šarádě se nemusíme uchylovat. Pane vyslanče?“

„Jak už řekl, tady kapitán Aran, náš vůdce mě pověřil, abych jednal v jeho jménu, a v tomto ohledu mohu říci, že i našemu vůdci velmi záleží na tom, aby se z Tieru 4 nestalo ohnisko možného konfliktu před kterým nás Gaaliané varovali.“

„Na tohle je celkem jednoduchý recept. Řekněte, co chcete, a my Vám řekneme, co chceme my,“ opáčil znovu Chaocký kapitán viditelně znechuceně.

„Takhle by to fungovalo normálně, ale flotila má jasný zákaz veškeré komunikace, takže nesmějí říct, co tady chtějí.“

„Tak potom se zeptám Vás. Co vlastně chcete? Proč tady šaškuje skoro celá vaše třetí flotila?“

„Rád bych Vám na tuhle část odpověděl, ale já neznám odpověď,“ opáčil Slokarij a vrhnul pohled na vlajkového kapitána třetí flotily. „Kapitáne Nuelosi?“

„Jediný, kdo zná skutečné rozkazy naší mise je admirál Saaros a ten určitě nepřijde ani s vámi nebude jednat,“ odpověděl Tamulský kapitán upjatě.

„Takže jste tady už skoro tři měsíce, posíláte nám akorát automatizované zprávy, obviňujete nás že Zentierany vyzbrojujeme a přitom nemáte tušení, proč tady vůbec jste?“ promluvil i druhý z Koloniálních kapitánů, Lanson.

„Byl jsem dole na Tieru 4 a mohu konstatovat, že zpráva, kterou vypracovala naše rozvědka je chybná. Zentierané nepředstavují hrozbu, kterou jim ve zprávě připisují.“

„To je dobré vědět, ale pokud tomu správně rozumím, nemůžete s tím beztak nic udělat, když jde o rozhodnutí vlády,“ odfrknul si Landis posměšně.

„Jak jsem řekl, náš vůdce má veliký zájem na tom, aby celá věc nepřerostla v ozbrojený konflikt a hlavně, aby Zentierané nedošli k úhoně. Na rozdíl od mnoha jiných členů vlády, náš vůdce pamatuje, že Zentierané bývali občany impéria. Jedna pohroma je potkala. Nemusí je potkat druhá.“

„Takovou věc můžeme celkem snadno a rychle rozseknout, když vyřídíme tu Vaši směšnou flotilu a Zentierané budou hned v bezpečí!“ opáčil s Chaocký kapitán s dravčím úšklebkem.

„Jen si o sobě příliš nemyslete. Vaši Dravci zase nejsou o tolik lepší než naše těžké křižníky!“ odseknul Rah’Mad nepřátelsky.

„No vida, konečně někdo má trochu ducha,“ věnoval mu Landis potěšený úsměv. „A taky bitevní loď,“ dodal s dalším úšklebkem.

„Nejsme tady kvůli tomu, abychom vzájemně měřili síly a vyzívali se k boji. Tady jde v první řadě o nalezení řešení, které nepovede ke zkáze Zentieranů na Tieru 4,“ mírnil jejich reakce kapitán Voyageru.

„Předpokládám, že máte nějaký plán, kapitáne?“

„Podle všeho mají Zentierané úplně jiného nepřítele, který pouze využívá Tamulskou rozvědku a potažmo jejich vládu k tomu, aby je úplně zničili.“

„Tak tohle je pro mě novinka,“ zamračil se Landis. „Nedovedu si představit, že by těm drobečkům chtěl ještě někdo ublížit. Bohatě stačilo, jak moc jsme jim ublížili my sami.“

„Jste si tím jist, kapitáne Arane? Vaše teorie zní trochu moc divoce a...“

„Zentierané mi to sami řekli. Jejich mluvčí mě zavedl do komnaty vědomostí a ukázal...“

„Oni Vás vzali do komnaty vědomostí?“ nevycházel Charitský kapitán z údivu. „Cizince, kterého viděli poprvé?“

„Nebylo mým záměrem...“

„Jen velmi málo lidem se dostalo té pocty, stanout v komnatě vědomostí!“ nenechal ho Koloniální kapitán domluvit. Hlas mu přitom přeskakoval vzrušením. „Komnata vědomostí je to hlavní, co Zentierany udržovalo posledních dvacet pět let pohromadě. Dávala jejich existenci smysl, nutila je jít kupředu a překonat nepřízeň osudu. A proč? Protože viděli budoucnost, místo aby odevzdaně přijali konec své rasy, k čemuž měli po našem nešťastném zásahu velice blízko.

Máte vůbec tušení, kolik úsilí nás stálo, abychom je přiměli jít znovu kupředu? Nemyslete si, že na nás hleděli jako na zachránce! Trvalo roky, než jsme získali jejich důvěru natolik, aby pochopili, že jim chceme doopravdy pomoci znovu obnovit jejich druh, jejich planetu, vrátit úsměv do jejich tváří, dát jim nový směr a cíl znovu vybudovat jejich civilizaci.

A teď, když se naše dílo daří, objeví se tady najednou Impérium a začnete provádět své manévry. Celých dvacet pět let jste po Zenieranech ani nevzdechli, ale teď najednou o ně máte všichni zájem,“ přidal i Chaocký kapitán zaníceně. Aran Dar věděl, že Chaokové mají smysl pro sentiment a také silné ochranitelské pudy. Obzvláště, když někoho doopravdy chránili. Zentierané spadali do té kategorie a pokud mohl soudit, tak Landis hodlal rozsekat každého, kdo by jen naznačil, že jim chce ublížit.

„Kapitán Aran má v tomto ohledu pravdu,“ promluvila dosud mlčící Koloniální velitelka. „Ve hře je nejspíš ještě někdo další a s ním i možné vysvětlení, proč naše původní plány před dvaceti pěti lety nevyšly podle očekávání.“

„Je velice podivné, že Zentierané důvěřují úplnému cizinci a ještě mu ukážou jejich nejposvátnější místo.“ Neodpustil si Lanson znovu poznamenat a zamračeně si kapitána Voyageru měřil

„Ano, podivné,“ přikývla nepřítomně. „Ovšem to nic nemění na skutečnosti, že k tomu došlo.“

„Ukázali mi jednu planetu, kterou se mi s pomocí Gaalianského kartografa z Taranis podařilo identifikovat,“ odtušil Bajoran a vyvolal projekci zmíněné planety na holo-projektoru uprostřed stolu.

„Hmm, Gralgar...“ zamručel Landis. „Ta planeta je pustá. Naše průzkumné týmy ji prozkoumaly před mnoha lety. Nic na ní není. Další mrtvý svět. Pro jednou nezpůsobený naší vinou.“

„Gralgar, zajímavé...“ poznamenal z druhé strany Nuelos.

„Kapitáne Nuelosi?“ pobídnul ho vyslanec jemně.

„Jen si matně vybavuji, že jsem před pár měsíci zaslechl zmínku o plánech rozvědky vybudovat stanoviště, možná i základnu na pusté planetě. Gralgar splňuje do puntíku tyhle předpoklady.“

„A není moc daleko od soustavy Zavia. Mohlo by to vysvětlovat, kam se všichni lidé z rozvědky zašili.“

„Jsem si naprosto jist, že mají ve flotile své oči a uši, které jim tajně dodávají informace, i když tady nejsou jejich agenti přímo.“

„Bylo by veliké překvapení, kdyby tomu tak nebylo,“ odfrknul si kapitán Rah’Mad ironicky.

„Faktem zůstává, že pokud celou věc nevyřešíme smírně a pokud možno rychle, nelze odhadnout, jaké to může mít důsledky,“ vzal si opět slovo vyslanec Slokarij. „Mohu sice admirála Saarose z pozice velvyslance odstavit z velení, ale jen po omezenou dobu. Jeho pověření a velení pochází z admirality a tam už pravomoc našeho vůdce nesahá. Kromě toho máme misi a určitý časový plán a...“

„Pokud je na Gralgaru něco natolik zajímavého, tak není nic jednoduššího. Pošlu tam jednoho z mých Dravců, aby obhlédl situaci,“ chopil se Landis ihned iniciativy.

„Příliš nápadné,“ zavrtěla major nesouhlasně hlavou. „Příliš nápadné po demonstrativním příchodu s jakým jste přivedl své lodě do soustavy Zavia.“

„Pak tam mohu vzít Taranis. Nás nikdo postrádat nebude a...“ zkoušel navrhnout na druhé straně kapitán Rah’Mad.

„Příliš nápadné!“ zarazila ho blondýnka stejně nesouhlasně. „Vaše loď je příliš velká, příliš viditelná a příliš nápadná. Pokud Vás uvidí přilétat, potom mohou stejně rychle zmizet a my nic nezjistíme.“

„Maskovanou loď neodhalí. Můžeme povolat další Dravce z průzkumné skupiny jedenáct...“ zkusil navrhnout také Lanson

„Příliš dlouho, než by tam dorazili. Nemůžeme si dovolit otálet.“

„Pak zbývá jedině Voyager,“ doplnil Aran, protože pochopil, kam celá debata spěje.

„Voyager bude stejně nápadný, jako kterékoliv jiné nemaskované plavidlo,“ namítnul Landis okamžitě.

„Ne nezbytně. Voyager tam hlavně nebude nikdo čekat a kromě toho třída Interpid je průzkumná třída, takže mají dostatečně citlivé senzorové vybavení, aby mohli zjistit, vše potřebné.“

„Může to být nebezpečné. Pokud tam bude rozvědka a označí Vás za nepřítele, rázem Vás žádná přítomnost vyslance nezachrání před tím, aby vás zničili!“ varoval kapitán Nuelos důrazně.

„S tím můžeme něco udělat, pokud se připojím osobně k této misi. Několik modifikací, udělá z Voyageru méně viditelný a méně zranitelný cíl,“ pronesla Koloniální velitelka.

„Vy? Osobně?“

„Moje přítomnost zde není vyloženě třeba. Kapitán Tolkin zvládne velení Oko 7Z stejně jako kdybych tu byla.“

„Majore...“

„Vezmu sebou jednoho specialistu, jako doprovod. Očekávám, že Tamulská strana učiní totéž, aby tato výprava měla společný jmenovatel, podtrhla náš společný zájem ohledně Zentieranů a zajistila, že tohle všechno k něčemu bylo!“

„Souhlasím,“ přisvědčil po chvilce vyslanec Slokarij. Tázavě pohlédl na kapitána Voyageru v očekávání jeho reakce.

„I já souhlasím,“ přisvědčil Bajoran nakonec.

„Potom můžeme vyrazit na cestu. Řekněme za dvě hodiny?“ pohlédla na všechny zúčastněné, a protože nikdo nic nenamítal, tak vstala se slovy: „dobrá, potom neztrácejme čas.“

Aran Dar zůstal sedět a pokynul svým důstojníkům, aby zůstali sedět. Celá debata se odehrála bez jejich přispění, ale o to víc teď byl kapitán zvědav na jejich názor. Počkal, až všichni hosté opustí konferenční místnost a pohlédl tázavě na Ezri.

„No, tak šlo teda lépe než bych čekala,“ pronesla nakonec s nádechem pobavení.

„Tuvoku?“

„Myslím, že celá rozprava byla velice podnětná,“ odpověděl Vulkánec uvážlivě.

„Podnětná, říkáte?“

„Ano,“ přikývnul. „Je logické, když k jednacímu stolu usednou dvě strany ochotné spolu jednat, že naleznou možné řešení, nebo kompromis.“

„Tyhle dvě strany spolu nemluvily posledních 25 let.“

„Ano,“ přikývnul šéf bezpečnosti podruhé. „Je patrné, že za důvodem jejich ne-komunikace není, že by se nedokázali dohodnout. Obě dvě strany, jak ta Koloniální, tak ta Tamulská, jsou víc než rozumné a ochotné ke kompromisům.“

„Asi proto jejich vláda zakázala veškerou komunikaci, neboť věděli, že kdyby k ní došlo, tak by Nová Kolonie nevypadala v očích těch, kteří s ní budou mluvit, jak je oni líčí,“ mínila Ezri uvážlivě.

„Copak asi skrývají, že tak moc nechtějí, aby s Novou Kolonií někdo z nich mluvil?“ nadhodil kapitán otázku v očekávání, jestli se někdo chytne a učiní patřičný závěr na němž bude moci dále stavět.

„Nejspíš něco hodně ošklivého, soudě podle toho, jak rychle dospěly obě strany ke dohodě.“

„Také mám ten pocit,“ přikývnul Aran souhlasně.

„Otázka zůstává, koho pošlou jako své specialisty?“

„Osobně mám jisté tušení, koho pan vyslanec vybere, ale koho si vybere major Kronesová, mi zůstává záhadou.“

„Pokud budeme mít na palubě zástupce jiných druhů, potom začne celá mise nabývat více diplomatického charakteru, nemyslíte?“ nadhodila Ezri tázavě.

„To nepochybně, ano,“ připustil kapitán.

„Hlavně bude mít náš zpravodajec a novinář v jedné osobě o čem psát.“

„Ach ano, Jake. Skoro bych na něj zapomněl.“

„Možná nebude na škodu, když ho trochu usměrníte. Občas má tendenci být jako neřízená střela. Obzvláště, když na palubě budeme mít někoho, kdo nemusí sdílet jeho novinářské nadšení.“

„Z toho obavy nemám. Spíš mám pocit, aby…“ zarazil se, neboť mu na mysl přišla Sedmá. Dobře si pamatoval, že mezi těmi dvěma došlo k nějakému konfliktu, který se sice vyřešil, a jejich vzájemné vztahy doznaly změny k lepšímu, ale to bylo předtím. Otázkou zůstávalo, jestli k tomu dojde i teď?

„Tuvoku, zajistěte, aby naši hosté měli dostatečné pohodlí, hned jakmile dorazí na palubu.“

„Rozumím.“

„Buďte připraven na možné neobvyklé požadavky. Konec konců máme tu co do činění s jinými druhy.“

„Mám dohlédnout i na mladého Siska?“

„To nebude třeba. Já s ním promluvím.“

„Co jste vlastně viděl, kapitáne?“ zeptala se Ezri. „Co Vám mluvčí ukázal? Určitě to nebyla jenom ta planeta, kterou jste hledal.“

„Nejsem si úplně jist, co jsem viděl,“ odtušil Dar mlhavě. Zvažoval, jestli má něco z toho prozradit, ale nakonec dospěl k závěru, že není důvod to před posádkou tajit. „Něco jsem zahlédl na orbitě. Něco temného…temného a obrovského…“

„Pokud je to obrovské, potom bychom měli zvážit bezpečnostní opatření.“

„Souhlasím. Nesmíme situaci podcenit a vrhnout se do toho po hlavě. Nejdůležitější bude vyhodnotit situaci a teprve na základě toho co zjistíme, budeme jednat. Nehodlám zbytečně riskovat Voyager při honbě za přízraky.“

„Připravím možný seznam opatření.“

„Uvidíme, s čím přijdou naši spojenci.“

„Myslíte, že hodlají na Voyager nainstalovat maskovací zařízení?“

„Těžko říct, co mají v plánu, ale pokud tady bude major Kronesová s námi, hned budu mít lepší pocit.“

„Nebo nám její přítomnost na palubě namaluje na záda terč,“ podotkla Trillská poradkyně.

„Teď mluvíte, jako můj první důstojník.“

„Občas z něj vypadne něco hodnotného, ale klidně se s vámi vsadím o sto kreditů, že přesně tohle řekne, až mu povíte, jak jste se rozhodl.“

“Sázka není potřeba, protože já si myslím úplně totéž.“

divider

Následuje:
Gralgar

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries