Strážci řádu 2

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
9. 12. 2019
Délka:
215 530 slov (958 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, DS9, VOY
Období:
Příběh se odehrává mezi roky 2381–2379
Hlavní postava(y):
kapitán Aran Dar
Kategorie:
alternativní vesmír, napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Diplomatické jednání probíhající, které hostila Spojená Federace planet na stanici DS9 mezi dvěma znesvářenými stranami, Tamulským impériem a Novou Kolonií dosáhla klíčového úspěchu a obě strany uzavřely tříměsíční příměří (viz cyklus Strážci řádu). Těsně po uzavření smlouvy došlo ke zcela nevyprovokovanému a bezprecedentnímu útoku ze strany Nové Kolonie na klíčová místa v samotném srdci Federace. Ničivé útoky, které mohly mít katastrofické následky pro celou Federaci, ale z nějakého důvodu, následkem podivné sabotáže se nezdařily. Zato srážka, s Koloniálním Dravcem u Bajoru si vyžádala stovky životů, včetně materiálních ztrát a byla zastavena až kapitánem Aranem, který obětoval svoji loď, nový Voyager, aby zastavil tohle běsnění. Federace zatkla Koloniální velitelku, ještě než opustila stanici DS9, ale nic nenasvědčovalo tomu, že má s tímto útokem cokoliv společného. Zato zde zůstala jako jediná, kdo převzal zodpovědnost za oba incidenty…

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Strážci řádu 2 (bubushow)

Obsah

Aliance

Systém Ozeum - Imperiální hvězdná základna 19

Admirál Sonmareus v doprovodu svého vlajkového kapitána, tedy kapitánky, dorazil až do zasedací místnosti. Tady už na něj čekalo půl tuctu zástupců ostatních ras. Věc naprosto nevídaná, rozhodně v posledních dvaceti letech. On sám slýchával v dobách, kdy procházel Tamulskou vojenskou akademií, že vojenské složky včetně námořnictva byly složené ze zástupců všech ras, ale tahle část byla už dobrých třicet let vzdálenou minulostí.

Hlavní část Imperiálního námořnictva tvořila flotila samotných Tamulců a ostatní do vínku přispívali jen velmi, velmi málo, spíše vůbec. Ne proto, že by snad nechtěli, nebo k tomu neměli prostředky. Měli prostředky, jak právě teď jasně ukázali, ale jeden z prvních kroků vlády jejího tehdejšího i současného předsedy T’Aranise byl takový, že je odsunuli na druhou kolej a jediné skutečné námořnictvo bylo to Tamulské. Na druhou stranu, nevypadalo, že by to někomu doopravdy vadilo.

Každému, kdo uměl počítat a v případě Pelengů a Hunmarianů to platilo dvojnásob, vycházelo, že tím ušetří nemalé náklady, které mohou použít úplně jinde. Ať již k lokální ochraně svých soustav, či na jiné projekty. Ano, prvních pět let to skutečně fungovalo a imperiální flotila dosáhla nebývalého rozmachu, ale jak skončila válka mezi Novou Kolonií a Cestovateli, od níž se impérium dokázalo úspěšně distancovat, začal úpadek a veškerý vývoj a rozvoj během následujících pěti let úplně utichl.

Přestaly se stavět nové lodě, vyvíjet nové zbraně a nejenom zbraně, ale i všechno ostatní, od senzorů, motorů po nezbytné součástky, bez nichž nemohla žádná skutečná válečná loď fungovat. Současně s tím začalo pomalé snižování stavu flotily a nárůst té obchodní. Šlo o nenápadný proces, kterého si nikdo nevšímal, protože vládl mír. Vládní programy podporovaly ve velké míře obchod a impérium z ekonomického pohledu vzkvétalo.

Ano vzkvétalo, jenomže začínaly vznikat třídní rozdíly a celé impérium se postupně dělilo na světy jádra a vnější systémy. Vláda soustředila pozornost pouze k bohatým světům jádra, jež sloužily jako jejich hlavní ekonomická i voličská základna a zbytek odsunula na druhou kolej. Netřeba dodávat, že většina těch bohatých světů jádra patřila mezi jejich vlastní světy obývané Tamulci. Ostatní rasy, jako Fraweyany, či Malogeny, kteří nechápali pojem obchod, odsunuli jak jinak než na druhou kolej. Samozřejmě i Pelengy, kteří prosluli, coby piráti, pašeráci a podvodníci.

Komunikace mezi vládou a rasami impéria poněkud ochladla a jediný důvod, proč se impérium ještě nerozpadlo, byl ten, že v čele impéria stál vůdce a ten, coby veřejná figurka fungoval jako sjednocující prvek impéria. Často cestoval po impériu a navštěvoval různé světy, kde se setkával s ostatními rasami, takže vyvolával onen pocit sounáležitosti, ačkoliv jeho nečekaná rezignace dávala najevo, jak moc obtížné to pro něj v posledních letech muselo být.

Předstírat že je všechno v nejlepším pořádku a že impérium je stejně silné a stabilní, jako před sedmdesáti lety, kdy bylo založeno. Ano, Zoral byl velice charismatickým vůdcem, oblíbený po celém impériu, a právě o to vždy šlo. Vůdce impéria byl veřejnou postavou a bez popularity nebyl ničím. Pevně věřil tomu, že jeho rezignace spojená s neméně skandálním odhalením a obviněním vlády z neschopnosti zažehne plamen změn a Sonmareus ho nehodlal v tomto ohledu zklamat. Ne, když vytvořením své šesté osobní flotily udělal něco neslýchaného a překročil vůdcovské pravomoci.

„Děkuji, že jste sem všichni vážili dlouho cestu,“ promluvil ke všem zúčastněným a dobře si je přitom všechny prohlédl.

Laemmy-Ga, Fraweyanský výkonný ředitel mu padl do oka jako první. Fraweyané byli malí vzrůstem a fyzickou silou, ale tyto nevýhody vyvažovala veliká mozková kapacita a to prakticky doslova. Laemmy-Ga byl typickým představitelem jejich rasy. Výška sotva metr šedesát z něj dělala nejmenšího v celé místnosti, nevýrazná světle fialová pokožka veliká hlava s protáhlým čelem, velkou mozkovnou a dvojice černých fasetových černých očí. Oděný v jednoduchém stříbro-šedém overalu, zahalující ho až po krk a barevného opasku se spoustou technických udělátek.

Vedle něj stojící Zia-ar, Gaalianský sedmnáctý mluvčí byl naproti Frewyanovi vysoký, štíhlý, pokožku sytě žluté barvy a podstatně menší úzkou čelistí. Na čele měl jako každý mluvčí své třetí oko, které se náhodně otevíralo a koukalo kolem sebe, což mohlo mnohé lidi znervózňovat, ale to oko nemělo zřítelnice a pokud Gaaliané nelhali tak bylo slepé. Oděný v jednoduché volné říze, která ho zahalovala po ramena, nechávaje volný jeho úzký krk.

Další přítomný, Barga, Malogenský generál byl mohutně stavěný humanoid, který všechny v místnosti převyšoval co do výšky, jež nebyla příliš vzdálená dvou metrům. Mohutná svalnatá tělesná konstituce doplněná vojenskou uniformou, která umocňovala jeho hrozivé vzezření a vypadalo, že jeho hlava s lehce oranžovým pigmentem, plochou primitivní tváří a vyčnívajícíma ušima vyrůstá přímo z hlavy. Pravdou bylo, že Malogané měli velmi krátký a silný krk. Skrze úzké štěrbiny očí generál ostražitě sledoval všechno kolem sebe. Hnědo červená barva jeho oblečení, či spíše brnění se symbolem krvavé sekery jasně říkala, že patří mezi Malockou elitu.

Dalším přítomným byl Pelengský Laykasha Loishan. V překladu pirátský baron, ačkoliv Pelengové oficiálně popírali, že by byli piráti. Loishan byl něco výš než střední výšky přesahující metr sedmdesát, močálově zeleno-žluté pokožky s dlouhým protáhlým krkem a stejně protáhlou čelistí, z jehož konce vyrůstaly Pelengovi místo brady žábry. Jeho druh patřil mezi obojživelníky, schopný dýchat nejenom vzduch, ale i plynné výpary. Pelengové měli rádi vlhké močálové světy a na svých lodích měli vždy nádrž s bahnem. Jako jediný měl čtyři ruce a na sobě jednoduchou vojenskou zbroj sytě zelené barvy.

Velitel Fobos poslední z přítomných patřil k rase Hunmarianů. Humanoidnímu druhu, jež se tolik podobal lidem z Federace. Pouze vnějším vzhledem, neboť Hunmariané měli světle modrou pokožku a akvamarínové oči, zářící jako dva drahokamy. Nevynikali po fyzické stránce jako Malogané ani té intelektuální jako Freweyané či Gaaliané. V těchto oblastech byli průměrní. Zato byli dobří obchodníci se silným pocitem pro ekonomiku a logistiku. Jak by řekl klasik, chápali řeč peněz. Fobos na sobě měl dvojdílnou vojenskou uniformu tmavě modré barvy se světlejšími rukávy a nárameníky.

P’ralan, šestý z přítomných byl Tamulský specialista na mezidruhovou diplomacii. Postarší Tamulec vypadal nadšen svěřeným úkolem, spadajícím do jeho pole působnosti a už od prvního setkání zahrnoval Sonmareuse svým postřehy a poukazoval na vzájemné protiklady všech zúčastněných, včetně společných rysů. Díky tomu měl admirál jistý přehled a lepší obraz o tom, jak se má k dotyčným chovat, aby je nepopudil proti sobě či proti nim samotným.

„Jsme tady, protože impérium konečně procitlo. Volá do zbraně a Malogané jsou připraveni. Ukažte nám nepřítele a my ho rozsekáme na malé kousíčky!“ zahřměl v odpověď Bargův hluboký a silný hlas. Generál měl tendenci mluvit víc nahlas, což bylo důsledkem letitého působení coby instruktora na Malogenské vojenské akademii. Po svém prohlášení spokojeně složil ruce za zády a čekal na reakci ostatních.

„Pouhá síla Malogenských paží tuhle válku nevyhraje, generále,“ namítnul Zia-ar smířlivě. Ignoroval Malogenův zamračený výraz, vyvolaný jeho slovy. Jednu věc, neměli Malogané obzvláště rádi. Pokud je někdo považoval za neužitečné hloupé barbary. Taková věc představovala nesmazatelnou urážku, ale Gaalian pokračoval dál. „Nová Kolonie není nepřítel jako Gandorové, kde stačí dupnout či zahrozit Malogenskou pěstí a oni se stáhnou. Ne, tohle je úplně jiný nepřítel. Nebojí se nás. Dobře zná naše silné a slabé stránky. Ví, jak uvažujeme a dokáže to úspěšně použít proti nám.“

„V tomto ohledu má mluvčí Zia-ar pravdu,“ vzal si Sonmareus znovu slovo. „Naše vláda ve svém přílišném pocitu sebe-střednosti a pocitu neomylnosti dopustila tragického omylu. Měli prostředky ke zničení Nové Kolonie a jednoznačnému vítězství v celé válce, ale oni ho promrhali. Pověřili velením admirála Sidonise, což byl přinejmenším stejný idiot jako zesnulý admirál Saaros, který celou tuhle válku začal.

Skoro jako by si v této části libovali a přitom ignorovali všechny prostředky a zdroje, které měli k dispozici. Zdroje, kterými mohli úplně zabránit celé Koloniální invazi do vnějších systémů a odkázat Novou Kolonii do patřičných mezí. Jenže oni vsadili všechno na jednu kartu, jednoho muže, mrtvého muže a samozřejmě prohráli.“

„Pokud dovolíte, admirále...“ odkašlal si Hunmarianský zástupce a získal tím jeho pozornost.

„Ano, veliteli?“

„Rád bych zde nadnesl taktickou analýzu celé situace.“

„Prosím, máte prostor,“ přenechal mu slovo. Hunmariané ostatně nevynikali jenom v obchodních analýzách, ale i taktických analýzách. Hustá obchodní síť jim zprostředkovávala množství informací a oni je dokázali využít. Nejenom k obchodu, ale i k velice účinné špionáži. Kam se na ně hrabala vládní rozvědka.

„Jakkoliv byl admirál Sidonis hloupý a neschopný, celá operace byla postavena tak, že i hloupý a neschopný admirál měl dovést celé tažení do vítězného konce.“

„Jenže nedovedl. A způsob jakým to prohrál na celé čáře, byl obrovský výsměch celému impériu,“ připojil se k němu Laykasha Loishan.

 „V takovém případě měla vláda podat demisi. Přinejmenším,“ zahučel generál. V jejich kultuře neexistovalo slovo odstoupit z nějakého postu. Buď byl dotyčný kvůli neschopnosti zabit či popraven, nebo vyznamenán a povýšen. Záleželo na okolnostech, ale v zákoutích Maloganského smyslu pro čest se nedokázali vyznat ani Gaaliané. Generál reagoval na slova obrovský výsměch, což bylo Maloganské označení pro situaci, kdy se něco zatraceně nepovedlo. Existoval pro to mnohem jadrnější výraz, ale Malogané ho používali pouze sami mezi sebou, nikoliv před ostatními.

„Jak vidíte, vláda nejenom demisi nepodala, ale ani to s nimi nehnulo.“

„Potom je třeba to udělat ručně a setnout pár z nich hlavu. Pak konečně procitnou a rázem pochopí, že rezignace je tím správným řešením. Slabí a hloupí vůdci znamenají slabé impérium.“

„Důvody, proč jejich geniální plán selhal, bylo hned několik. Jednak proto, že jim chyběla Maloganská síla, Fraweyanská technická odbornost, Gaalianská moudrost, Pelengská lstivost a Hunmarianská logistika.“ Slova byla poněkud krkolomná, ostatně Sonmareus nebyl žádný velký řečník, ale doufal, že přítomní pochopí pointu jeho sdělení. „Bez vás jednali pouze sami za sebe, nikoliv za impérium, což proti nepříteli, který se proti nim postavil jednotně a v plné síle, muselo vést jednoznačně ke zkáze.

Nehledě na skutečnost, že Nová Kolonie dokázala přečíst jejich záměry a plynule přešla z útoku do ještě pevnější obrany. Nasazením jejich nových Dravců třídy D, jenom dokonali dílo zkázy. Porazili Tamulské síly a ještě jim zbyly síly na pokračování v ofenzívě a vrácení úderu.“

„Říkáte, že pouze společně je dokážeme porazit?“ obrátil k němu Malogan tázavý pohled.

„Netvrdím, že ano. Jen tvrdím, že společně budeme mnohem silnější a neuděláme takovou křiklavou chybu, jakou udělala vláda,“ povzdechl si, protože nemělo cenu lhát a cokoliv si zbytečně namlouvat. Odpověď sice mohla znít ano, ale pouze v případě, že by měli dostatek času. Času, který neměli. „Bohužel, pravdou zůstává, že pokud impérium nevynaloží opravdovou snahu k jejich zastavení, potom bude mít Nová Kolonie výrazně navrch. Zatím se tak neděje a naše iniciativa zde je jediná, která s tím zkouší něco udělat.“

„Časem se přidají další, kteří vyslyší volání univerza a podpoří impérium, aby neupadlo v zapomnění,“ připojil Gaalinský mluvčí filosoficky. Jedna z věcí, kterou Gaaliané prosluli. Jakmile byla v ohrožení rovnováha vesmíru, ihned odhazovali své pacifistické postoje a chopili se zbraní. Jinak s nimi prakticky nic nepohnulo a zůstávali pouze u slov.

„V to upřímně doufám, mluvčí, protože vláda sice oficiálně uznala šestou flotilu, ale prakticky nás odřízla od všech zdrojů. A nejenom zdrojů, ale i informací. Z jejich strany jde o dětinské gesto, jak se pomstít a zničit vizi, kterou náš vůdce Zoral, spustil svojí rezignací.“ Při vyslovení vůdcova jména Sonmareus uctivě sklonil oči k zemi. „Oni chtějí, abychom neuspěli. Chtějí, abychom se zesměšnili stejně jako oni. Proto nám neposkytli žádné prostředky a prakticky nám hodili jenom drobky ze stolu, v podobě nepoužitelných lodí určených k sešrotování, aby měli palivo pro svoji kritickou rétoriku a mohli nás, mě, obvinit z neschopnosti a s velkým výsměchem spláchnout do propadliště dějin.“

„Pokud mohu, admirále?“ požádala o slovo kapitán Namuras.

„Prosím.“

„Podle dostupných informací, tu máme vraky nějakých sto lodí z původní páté flotily, které zůstaly.“

„Sto dvacet devět,“ opravil ji ihned pedantsky ředitel Laemmy-Ga. Fraweyané si potrpěli na přesnost, což byla věc, kterou tolik lezli na nervy Malogenům a nejenom jim.

„Podle záznamů se vrátilo nějakých 750 lodí, což znamená, že bezmála 600 lodí někde skončilo.“ Nedodala tu část, že těch zbylých 600 lodí, nemuselo být úplně na šrot a mohly ještě mít využití.

„To je přesně vládní politika. Hodili nám nepoužitelné drobky, kdežto tu použitelnou část si nechali pro sebe.“

„Potom by se ty lodě měly někde objevit, ale žádné opravářské základny nevykazují příjem lodí k opravám, ani žádná dostupná flotila, ať již první domovská, či druhá flotila, nevykazují známky přiřazení nových posil a takové počty by zcela určitě byly znát.“

Už, když slyšel ta slova, tak se Sonmareus zarazil. Tohle totiž příliš přesně korespondovalo s varováním, kterého se mu dostalo od onoho záhadného cizince v šedém. Rád by řekl, že je to nesmysl a ani vláda nemůže být tak šílená, aby si myslela, že mohou něco takového udělat a projde jim to. Bohužel, přesně tohohle byli schopni a první střípky blížící katastrofy do sebe začaly zapadat. Pokud by opravdu udělali i tu část, kdy poruší diplomatický protokol, potom jim budiž Z’Antare milostiva.

„Viditelně si chtějí nechat něco v záloze,“ slyšel sám sebe odpovídat. „Aby mohli udělat další nebetyčnou pitomost s pocitem zachování vlastní důležitosti,“ dodal v duchu.

„Máme nějaké bližší informace o nepříteli? Jeho slabá a silná místa, možné počty a taktice?“ zajímalo Loishana. V jedné věci byli Pelengové jedineční. V hledání a využívání slabých míst protivníka. Neřídil je žádný kodex cti a vyřadit nepřítele jednou čistou ranou do zad, aniž by si cokoliv uvědomil, patřilo k jejich silným stránkám. Proto z nich byli úspěšní sabotéři, piráti a mimo jiné i pašeráci. Ačkoliv za úspěchem jejich pašerácké činnosti stály hlavně nádrže s bahnem, které páchly tak odporně, že je celníci odmítali kontrolovat.

„Obávám se, že i v tomto ohledu nás admiralita, pravděpodobně na základě vládních instrukcí odřízla,“ odpověděla mu Namuras suše. „Nemáme nic, pouze několik málo záznamů z jejich útoků, jež následovaly poté, ale nevíme prakticky vůbec nic o jejich bitevních lodích a nových Dravcích třídy D.“

„Myslím, že tohle je opravdu velký výsměch,“ odfrknul si Hunmarian posměšně. „Odříznout nás od zdrojů i informací a nechat napospas nepříteli. To je totéž jako hodit někoho do vody s tím, že se naučí plavat dřív, než se utopí.“

„Pokud si myslí, že nás mohou jenom tak odstřihnout od informací, potom je vyvedeme z omylu,“ poznamenal Fraweyan sebevědomě. „Admiralita má velice chabé zabezpečení a já mám pod palcem několik velice schopných hackerů. Pokud budete souhlasit, potom získám informace, jež nám admiralita zkouší zatajovat.“

„Takovou věc by mohli chápat jako narušení bezpečnosti,“ namítl Zia-ar.

„Moji lidé patří mezi absolutní špičku. Pokud admiralita výrazně nezlepšila zabezpečení, potom pro ně bude snadné proniknout dovnitř a získat potřebné informace. Stačí říct, co přesně máme hledat.“

„Souhlasím, že si musíme pomoci sami, všemi dostupnými prostředky,“ přikývnul Tamulský admirál. Oficiálně nemohl dát souhlas s ilegálním proniknutím do vojenské sítě, ale mohl předstírat, hodlal předstírat, že některé aktivity prostě nevidí. „Jinak selžeme a impérium na základě našeho selhání padne. Takovou věc nehodlám dopustit.“

„Rozhodím naše špionážní sítě, abychom měli přehled o reakcích imperiální flotily, a zkusím získat další informace z vnějších soustav, kde Nová Kolonie zaútočila jako první,“ chopil se Fobos jako první iniciativy. „Rozvědka kolem toho dělala příliš velké tajemno, takže bysme tam mohli získat nějaké užitečné informace o nepříteli.“

„Povolám naše komunikační specialisty a další inženýrské týmy, abychom urychlili analýzu těch vraků a zkusili z nich znovu postavit funkční plavidla,“ připojil se k němu Fraweyan.

„Nové lodě budou potřebovat posádky. Řeknu dalším mluvčím, aby rozhlásili, že hledáte kosmopolavce a jistě pro Vás získám nějaké lidi.“

„Povolám naši slavnou brigádu Rudých seker, aby zabezpečili zdejší soustavu proti útoku nepřítele,“ zahřměl Barga a vypadal spokojeně po svém prohlášení.

„Oslovím další Laykashy a seženeme Fraweyanům všechny součástky, které budou potřebovat na opravy,“ pronesl Peleng vychytrale, aniž by zmínil, jak je hodlají sehnat. Slovo ukrást a propašovat se doslova vznášelo v místnosti, ale Sonmareus na to nic neříkal. Nemusel vědět všechno. Důležité bylo, aby šestá flotila fungovala jako celek.

„Děkuji, děkuji všem, za to, že jste přišli impériu na pomoc v dobách jeho veliké nouze. Možná tím nezískáte velikou slávu, ale věřím tomu, že společně zachováme impérium pro další pokolení a o tohle jde především.“

divider

Následuje:
Mise

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries