Strážci řádu 2

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
9. 12. 2019
Délka:
215 530 slov (958 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, DS9, VOY
Období:
Příběh se odehrává mezi roky 2381–2379
Hlavní postava(y):
kapitán Aran Dar
Kategorie:
alternativní vesmír, napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Diplomatické jednání probíhající, které hostila Spojená Federace planet na stanici DS9 mezi dvěma znesvářenými stranami, Tamulským impériem a Novou Kolonií dosáhla klíčového úspěchu a obě strany uzavřely tříměsíční příměří (viz cyklus Strážci řádu). Těsně po uzavření smlouvy došlo ke zcela nevyprovokovanému a bezprecedentnímu útoku ze strany Nové Kolonie na klíčová místa v samotném srdci Federace. Ničivé útoky, které mohly mít katastrofické následky pro celou Federaci, ale z nějakého důvodu, následkem podivné sabotáže se nezdařily. Zato srážka, s Koloniálním Dravcem u Bajoru si vyžádala stovky životů, včetně materiálních ztrát a byla zastavena až kapitánem Aranem, který obětoval svoji loď, nový Voyager, aby zastavil tohle běsnění. Federace zatkla Koloniální velitelku, ještě než opustila stanici DS9, ale nic nenasvědčovalo tomu, že má s tímto útokem cokoliv společného. Zato zde zůstala jako jediná, kdo převzal zodpovědnost za oba incidenty…

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Strážci řádu 2 (bubushow)

Obsah

Gralgar

USS Voyager – transportní místnost 2, hvězdný čas: 57889,13

O dvě hodiny později už na palubu dorazili zástupci obou stran. Aran Dar správně očekával, že vyslanec Slokarij vybere Gaalianského kartografa, což byla poměrně logická volba, neboť nikdo neznal hvězdné mapy jako Gaaliané a Gralgar konec konců patřil kdysi mezi jejich planety. Druhým členem týmu se stal Fiorel, Fraweyanský hlavní inženýr z Taranis. Muž, který měl tolik akademických titulů, až z toho přecházel zrak. Přitom nešlo u Fraweyanů o nic nezvyklého. Tihle vědátoři dokázali za svého života nashromáždit klidně i stovku titulů.

Neméně obvyklá byla volba druhé strany. Major Kronesová se přenesla na palubu těsně před vypršením stanoveného limitu. K nemalému překvapení sebou vzala pouze Chaockou ženu jménem Kestral, na kterou Aran Dar s doktorem Bashirem narazili dole na planetě. Představila ji jako zbraňovou specialistku, aniž by dodala bližší podrobnosti. Skoro jako by tím chtěla podepřít onu pestrost mezi členy mise.

Gaalianský kartograf Fa-Arlan byl vysoké štíhlé postavy s pokožkou sytě žluté barvy. S úzkou protáhlou čelistí a očima jejichž duhovky měly stejný odstín jako jeho pleť. Žádné vlasy, pouze třetí oko v místě uprostřed čela. Na hlavně měl cosi jako helmu, která zakrývala temeno jeho hlavy. Oděný do světle žlutého volného jednodílného overalu, ze kterého mu vykukovaly pouze ruce a krk.

Jeho Fraweyanský protějšek Fiorel mu sahal sotva k ramenům a byl dokonalou ukázkou, když ne protikladu, tak alespoň diametrální odlišností. Drobné postavy, na rozdíl od Gaaliana měl protáhlou hlavu s velkou mozkovnou, dvojicí fasetově černých očí a pokožku světle fialové barvy. Oděný do přiléhavé jednodílné kombinézy stříbrošedé barvy. Na každém zápěstí měl přídavná technická vybavení o jejich účelu a významu se mohl Aran Dar jenom domnívat. Působil nadšeně skoro až dychtivě, na rozdíl od Gaaliana, který vypadal velice vážně skoro až netečně. Zato jeho třetí oko, které nahodile bloumalo kolem, působilo znepokojivě.

Podobně tomu bylo i na druhé straně. Major však převyšovala Chaockou ženu jen o kousek. Krátké rovné blond vlasy ostře kontrastovaly s tmavou barvou jejího doprovodu. Totéž v případě očí, kde Tasha je měla modro-zelené, kdežto Kestral tmavě hnědé, skoro černé, nehledě na tmavší pokožku proti světlejší velitelčině pokožce. Podobný stav platil i v případě odění. Major přišla v obvykle černé uniformě s jedním zeleným pruhem a sedmi insigniemi na límci ukazující vlajkovou hodnost. Kestral na sobě měla jednoduché světlé dvojdílné roucho bez jakéhokoliv hodnostního označení.

Chaocká žena si nesla na zádech příruční zavazadlo, kdežto její nadřízená nenesla vůbec nic. Pokud by měl tyhle dvě hodnotit, tak by je přirovnal k matce s dospívající dcerou nebo k učitelce, jež vede nezbednou školačku. Skutečně to tak vypadalo. Koloniální velitelka měla ten svůj obvykle nezúčastněný výraz, kdežto Kestral nadšeně těkala pohledem kolem sebe. Ano, opůsobila trochu jako nezbedná školačka z internátní školy.

„Vítejte na Voageru,“ popošel jim Aran Dar vstříc a nasadil pokud možno srdečný úsměv. Věděl, že zdvořilostní gesta v případě Koloniálních hostí nejsou žádaná, ani zbytečné proslovy. Dostalo se mu krátkého přikývnutí v odpověď. Podobné gesto směřovala i k Tamulské straně.

„Tohle je Kestral, naše zbraňová specialistka,“ představila stručně Chaockou ženu vedle sebe.

„Tudy prosím, připravili jsme pro Vás kajuty po dobu Vašeho pobytu,“ pokynul jim kapitán poté, co si vyměnil s hosty pozdrav.

„Bude nám stačit jedna,“ zarazila ho blondýnka rychle. „Musím mít tohle dítě pod patřičným dozorem,“ pronesla přísně, čímž si vysloužila u mladší ženy ublížený výraz, ale nijak na něj nedbala. Vykročila rázně směrem ke dveřím na chodbu a Dar měl co dělat, aby s ní dokázal rychle srovnat krok. Alespoň, že na chodbě zpomalila, ale zato zamířila zcela neomylně směrem k výtahu.

„Ovšem, cokoliv bude třeba.“

„Hned jak se vyložíme, můžeme začít s prací. Máme pro vás několik modifikací, které bude třeba provést, aby byl Voyager méně viditelný a hlavně nezachytitelný senzory.“

„Maskování?“

„Nic tak grandiozního,“ učinila zamítavé gesto. „Jsem si vědoma skutečnosti, že Federace má v rámci smlouvy zakázáno používat maskovací zařízení, takže použijeme něco, co sníží úroveň detekce prakticky na nulu.“

„Tohle dokážete?“ zpozorněl Fraweyanský šéfinženýr.

„Jistěže. Po omezenou dobu ano,“ přisvědčila major úsečně. „Také bude třeba upravit vaše sondy, aby dokázaly proniknout až k samotnému ohnisku událostí a předávat zprávy, na jejichž základě pak zhodnotíme, s čím máme co do činění.“

„Ano, myslím, že naše spolupráce bude velice zajímavá,“ neskrýval Fiorel své nadšení.

„To nepochybně ano,“ odtušila blonďatá velitelka bezvýrazně, ale to již dorazili k výtahu.

O další půlhodinu později, kdy už všechno běželo na plné obrátky, zamířil kapitán Aran Dar na můstek. Nevěděl, jestli se má smát, nebo naopak plakat při té kombinaci společného týmu ve strojovně. Nu, alespoň měl jistotu, že B’Elanna Torresová nikoho nezaškrtí, neboť Kestral sice vypadala jako malá válečnice, ale uměla se o sebe postarat. Alespoň tolik ho major ujistila a podle úsměvů Chaocké ženy, byla většina ne-li všechno z toho pravda. Větší obavy mohl mít o Fraweyanského inženýra, který doslova hýřil aktivitou a nápady.

Což nešlo říct o jeho Gaalianském kolegovi, který mluvil jen velice málo a velice uvážlivě. Tým, který utvořil se Sedmou a Harrym, považoval Dar za víc než přínosný, neboť tihle tři si

velice dobře rozuměli. Nehrozilo, že by mezi nimi došlo k vyhrocení situace. Co se týkalo samotného majora, ta vypadala stejně upjatě, jako obvykle. Jednala klidně, zdvořile a patřičně odtažitě. Jedním okem dohlížela na mladou Chaockou ženu, což vyvolávalo otázku, co vlastně předtím prováděla dole na planetě? A možná i druhou otázku, jestli to chtěl opravdu vědět.

Podle mluvčího nabírala sílu, ale dole na planetě nebyl kromě ní nikdo další než právě Kestral. Viditelně ji nevybrala náhodou, takže její přítomnost musela mít ještě další význam. Skrytý význam. „Nebo začínám vidět skryté významy už úplně všude,“ pomyslel Dar s nádechem ironie, ale to již došel až k výtahu, jehož dveře se před ním poslušně otevřely. Vstoupil dovnitř, ale než stačil zadat místo určení zaznamenal, jak se k němu chodbou řítí Jake. Povzdechl si, ale konec konců s ním chtěl mluvit. Potřeboval ho trošičku usměrnit a nasměrovat, protože mladý Sisko představoval nevypočitatelnou proměnnou. Jen načasování mohlo být trochu lepší, ale kde jinde si mohli promluvit než ve výtahu, takže podržel dveře výtahu otevřené.

„Kapitáne!“ vydal ze sebe mladý Sisko, sotva doběhl do kabiny.

„Právě jedu na můstek, Jakeu.“

„Mohu se k Vám přidat?“

„Nu, proč ne,“ souhlasil Bajoranský kapitán úsečně a zadal místo určení můstek. „Ovšem, chovej se slušně. Máme na palubě hosty.“

„Takže je to pravda? Je na palubě jeden z Gaalianů?“

„Ano je, ale teď před sebou máme důležitou misi, takže ho neobtěžuj zbytečnými otázkami. Počkej, až tahle mise skončí. Pak se ho můžeš ptát, co hrdlo ráčí.“

„Mise? Takže…“

„Letíme ověřit jisté informace, které mám od Zentieranů.“

„Tak to bude skvělé!“ rozzářil Jake.

„Hlavně opatrně Jakeu. Nemáme nejmenší tušení, do čeho jdeme, ale zato máme v rámci mise na palubě zástupce obou stran, tedy i samotnou Koloniální velitelku.“

„Skvělé, skvělé.“

„Jakeu,“ nasadil Aran vážný tón. „Pro tvé vlastní dobro si dávej velký pozor, s kým z našich hostů mluvíš a o čem.“

„Těžko mohu napsat reportáž o naší misi, když ani nemohu promluvit s hlavními aktéry a…“

„Neříkám, abys s nimi nemluvil,“ zarazil ho rychle. Dveře výtahu se zároveň s jeho slovy otevřely na můstek, kam Bajoran vykročil. „Jen říkám, dávej si velký pozor, na co se budeš ptát.“

„Myslíte, že bych snad kladl nevhodné otázky a někoho záměrně urazil?“

„Ne. Pevně věřím tomu, že jsi dostatečně dospělý a zodpovědný, abys věděl, že existují hranice.“

„Teď mluvíte jako Chakotay.“

„Asi proto, že mám čtyři kapitánské pecky,“ reagoval na jeho slova pobaveně, když vystupovali z výtahu na můstek. Vybavil si totiž rozhovor, ke kterému nikdy nedošlo a Jake ho v něm stejným způsobem přirovnal ke kapitánovi Yorkshiru.

„Všechno připraveno?“ obrátil místo toho pozornost k velitelskému křeslu, ze kterého už vstával jeho první důstojník.

„Všechny systémy běží na plný výkon, můžeme odletět, kdykoliv vydáš rozkaz, kapitáne,“ odpověděl mu úsečně.

„V tom případě neztrácejme čas,“ přisvědčil s pohledem směrem ke kormidlu. „Kupředu, Tome. Warp devět!“

„Provedu, kapitáne!“ vzal hlavní pilot na vědomí a během několika vteřin se čáry hvězd na hlavní obrazovce protáhly, jak Voyager přešel na vysoký warp.

„Čas k dosažení cíle?“

„Warpem devět budeme na místě za 22 hodin.

„Dobře, dobře,“ pokýval kapitán spokojeně hlavou. „Do té doby budeme mít dostatek času připravit všechno potřebné k průzkumné misi a zjistit, co vlastně Tamulská rozvědka v té soustavě provádí.“ Nedodal tu část, v níž by v rámci diplomatické mise neměli dělat nic z toho, ale po setkání se Zentierany dospěl k jednoznačnému přesvědčení, že pokud se chtějí v diplomatické misi někam pohnout, tak musí nejprve vyřešit tuhle záhadu. Ať už jakýmkoliv způsobem s jakýmkoliv výsledkem.

„Doporučuji vynořit se z warpu na okraji soustavy a zbytek cesty překonat impulzem,“ navrhnul Tuvok.

„To by mělo snížit riziko odhalení prakticky na nulu,“ souhlasil s ním Harry Kim. „Tedy za předpokladu, že nemají na okraji soustavy výkonné senzorové stanice.“

„Pokud je tam opravdu naše slavná rozvědka, tak můžeme na podobná překvapení zapomenout. Bude úspěch, když vůbec budou sledovat alespoň vnitřní soustavu,“ poznamenal Tamulský vyslanec uštěpačně.

„Za předpokladu, že jsou to opravdu oni,“ namítnul Madden hlasem ďáblova advokáta.

„Nikdo jiný v dané chvíli nedává smysl. Budou tam oni,“ prohlásil Aran Dar přesvědčeně. „Otázkou je, čím vším disponují a jaké mají vlastně úmysly?“ On samozřejmě věděl, jaké úmysly mají, ale nemohl nic z toho prozradit. Museli tam mít loď, nebo stanici, která disponovala zbraněmi hromadného ničení. Zbraně, kterými v původní časové linii zničili celou planetu i Zentierany. Tomu hodlal zabránit a nebyl jediný, kdo to měl v plánu. Major Kronesová měla stejný záměr. Z toho důvodu s nimi vyrazila osobně. Jistě, mohla sebou vzít celou vlajkovou loď, ale záměrně zvolila méně nápadný prostředek v podobě Voyageru.

„Nerad to říkám, ale jsme hlavně průzkumná loď, ne válečná,“ podotknul Martin s důrazem na poslední část věty.

„Také nebudeme s nikým válčit, ale pouze zkoumat.“

„Pokud ovšem budeme mít na vybranou.“

„V takovém případě spoléhám na naše spojence, že nás podpoří, abychom z toho vyšli se zdravou kůží,“ opáčil s Bajoranský kapitán s klidem. Jakkoliv by rád svého prvního důstojníka přítele v jedné osobě uklidnil slovy, že major Kronesová je víc než jen pouhá velitelka Koloniální expedice, nemohl nic prozradit. Ne bez bližšího vysvětlení o tom, jak je možné, že toho o ní tolik ví, když se ve skutečnosti předtím nikdy nesetkali.

Taková věc by vyvolala otázky, jejichž důsledky nešlo odhadnout. Ne, když stále plně nechápal několikrát zmiňované zákony časové dynamiky. Zákony, jež údajně hýbaly celým vesmírným universem. Zákony ne-zákony, neměl rád před svými lidmi tajemství. Ne, když šlo o lidi, kterým bezvýhradně věřil.

Kapitánův osobní deník, hvězdný čas: 57892,30

dodatek:

Blížíme se k soustavě Gralgar. Za posledních 24 hodin došlo na Voyageru k řadě modifikací, takže bychom měli být připraveni tam vpadnout tiše a nepozorovaně. Pokazit se může spousta věcí, ale vzájemná spolupráce ve mně vzbuzuje naději, že pokud překonáme tuhle překážku, potom spolu Nová Kolonie a Tamulské impérium bude schopné mluvit. V komunikaci jako takové problém není. To bylo jasné už od samého počátku a tuhle položku si můžeme odškrtnout ze seznamu.

Otázkou zůstává, co tam vlastně najdeme. Zentierané mi dokázali ukázat pouhý zlomek, fragment zapomenuté vzpomínky Tamulského poručíka Karrase. Co vlastně Tamulská rozvědka provádí u Gralgaru, že kolem toho dělají takové tajnosti? Třetí flotila je podle všeho pouhá vějička a admirál Saaros pouhá návnada. Jakpak se jim asi bude líbit, až zjistí, že Nová Kolonie výrazně posílila svoji hlídku o dvě plně vyzbrojené eskadry?

Pokud by tam nadále hlídkovala pouze jedna eskadra, tak by ji mohli zlikvidovat a následně udělat to, co mají, či měli celou dobu v plánu. Otázkou zůstává, proč tak ještě neučinili? Měli na to dva měsíce, dost času, aby vymazali Zentierany z mapy a zase tiše zmizeli. Záminku přeci nepotřebovali. Stačilo všechno hodit na hrb Nové Kolonie a bylo by vystaráno. Proč čekali tak dlouho? Nebo snad čekali na nás? Proč?

Tahle otázka je možná ještě důležitější, ale nechce se mi věřit, že by hledali takhle složitou záminku jakou je Voyager a vyslanec Slokarij. Zabít dvě mouchy jednou ranou, chápu. Jenomže proč tak složitě? V době, kdy spustili celou operaci, ještě nebylo vůbec zřejmé, že Voyager přiletí na diplomatickou návštěvu. Nebo plánovali až takhle dopředu? Vyloučené to není. Vysvětlení, že k útoku prostě neměli odvahu, neberu.

Konec záznamu

Kapitán Aran Dar vstal z křesla ve své pracovně, kde pořizoval záznam do osobního deníku. Nejprve popošel blíže oknu, kde chvilku pozoroval protáhlé čáry hvězd, než odvrátil pohled, naposledy zkontroloval čas a zamířil na můstek. Už byl pomalu čas. K výstupu z warpu zbývalo jenom pár minut a rázem mohla celá operace začít. Konečně okamžik celou záležitost rozseknout ať již tím, či oním směrem. Akorát neměl moc dobrý pocit z toho, že může oproti všemu celou věc ještě zhoršit. Tuhle možnost si však odmítal připustit.

Pohledem zhodnotil osazenstvo můstku. Kromě obvyklé směny, zde byly navíc pouze dvě osoby. Major Kronesová postávala mezi taktickou a vědeckou stanicí s rukama složenýma na prsou a Gaalianský kartograf Fa-Arlan, který seděl u jedné ze stanic v zadní části můstku. Komandér Madden seděl ve velitelském křesle napravo, vyslanec Slokarij nalevo, Tuvok obsluhoval hlavní taktickou stanici, Sedmá vědeckou stanici a Harry Kim inženýrskou stanici. Všechno jako obvykle.

K tomu ještě za kormidlem seděl Tom Paris a vedle něj druhý pilot poručík Tanisa Lanewská. Na tuhle ženu si teprve musel zvykat, protože nebyla součástí původní posádky. Matně si vzpomínal, že v původní linii údajně odletěla navštívit svoji rodinu, ale od té doby o ní nikdo nikdy neslyšel. Nyní tu seděla, živá v pořádku, jako by o nic nešlo. Zatím co Leena byla pryč. Zahynula před desítkami let a zůstávala, jak ostatně měla, mrtvá. Žádný podstrčený klon ani špión. Díky ní šly události celé mise do Tamulského impéria jiným směrem.

Kromě plného osazenstva tu bylo celkem ticho, jen doprovázené slabým hukotem motorů a zvuky přicházejícími z ovládacích panelů. Nikdo nic neříkal. Nebyl důvod nic říkat, všichni se plně soustředili na práci.

„Doba příletu ke Gralgaru?“ vyžádal kapitán čas, aby protnul mlčení, jakmile usedl do kapitánského křesla.

„Dvě minuty,“ dostal odpověď.

„Připravte se přejít na tichý pohon, hned jak vystoupíme z warpu, Tome,“ pokynul pilotovi.

„Ano, kapitáne.“

„Senzory na maximum. Pokud narazíme na něco nepřátelského, musíme odsud rychle zmizet.“

„Je nepravděpodobné, že by náš přílet někdo zaznamenal, kapitáne,“ ujišťoval ho vyslanec. „Naše rozvědka má jenom málo kladů, ale pozornost k nim příliš nepatří.“

„Mohou mít klidně jenom štěstí a zachytit nás čirou náhodou.“

„Což by dost naštvalo,“ zahučel vedle něj Madden.

„Nejenom tebe, ale i mě. Senzory?“

„Zatím žádné známky bezpečnostní sítě, ale víc uvidíme, až vystoupíme z warpu.“

„Což bude právě…teď,“ odpočítal hlavní pilot poslední vteřiny a Voyager vystoupil z warpu zpět do normálního prostoru.

„Stav?“ vyžádal si kapitán okamžitě hlášení.

„Senzory krátkého dosahu neregistrují žádnou bezpečnostní síť, ani sondy,“ oznámil Tuvok pohotově.

„To se může rychle změnit, až vstoupíme hlouběji do soustavy.“

„Přecházíme na tichý pohon.“

„Nastavit kurz ke Gralgaru. Plný impuls!“

„Rozkaz, kapitáne.“

„Sondy?“

„Ještě je příliš brzy k jejich vypuštění,“ zavrtěl Harry hlavou.

„Dobře. Nějaké známky aktivity rozvědky?“

„Senzory zatím nic neregistrují, ale kolem hlavní planety Gralgar detekujeme slabé energetické signatury,“ hlásila Sedmá.

„Signatury, říkáte?“ zpozorněl kapitán okamžitě. „Může jít o tu základnu, o níž mluvil kapitán Nuelos?

„Zatím nelze určit původ těchto signálů. Vychází z odvrácené strany planety, takže nevidíme, co přesně se tam nachází. Jakmile pošleme sondy, budeme vědět víc.“

„Dobrá, pokračujeme dál. Hezky potichu.“

„Ano kapitáne.“

„Nějaké jiné známky aktivity v soustavě? Neobvyklé vesmírné úkazy, fenomény či vesmírná tělesa?“

„V soustavě je stále velké množství trosek z bitvy, k níž došlo před čtyřmi sty lety,“ zareagoval na jeho otázku Fa-Arlan. „Dost k tomu, aby to zakrylo náš přílet ke Gralgaru i bez skrývání.“

„Stejně jako může zakrýt cokoliv tam uvnitř před námi,“ podotknul první důstojník

„Opatrnosti není nikdy dost. Obzvláště, když netušíme, co tady Tamulská rozvědka vlastně provádí,“ přisvědčil kapitán souhlasně,

„Nu, jisté tušení bych měl, ale odmítám uvěřit tomu, že by byli tak hloupí, aby sáhli k takovým prostředkům,“ promluvil Tamulský vyslanec zamyšleně.

„Máte na mysli něco konkrétního?“ vybídnul ho Dar k vyjádření myšlenky.

„Atmosféra Gralgaru je pokud vím silně toxická. Obsahuje prvek zvaný Garium 5, který vzniknul důsledkem bitvy, k níž došlo před stovkami let. Jako takový představuje naprosto ideální náplň do biologických zbraní. Podobné zbraně používali dříve Pelengové než se stali členy Tamulské říše.“

„Hmm…biologické zbraně.“

„To místo má velice těžkou a velice temnou auru,“ pokračoval Gaalian dál. „K něčemu na Gralgaru nedávno došlo, protože živoucí hvězdy zde svítí velice, velice slabě.“

Po těchto slovech se na můstku rozhostilo na dlouhé minuty ticho.

„Vstupujeme do okrajové části soustavy, kapitáne.“

„Připraveni k vypuštění sond, kapitáne.“

„Rozumím. Vypustit sondy, Harry.“

„Vypouštíme sondy.“

„Zpomalit na polovinu.“

„Zpomalujeme na polovinu.“

„Telemetrie?“

„Pozitivní. Dostáváme první údaje ze sondy Echo 1 a Echo 2. Ke Gralgaru dorazí za 27minut.“

„Na obraz!“ přikázal Aran a popošel blíže k hlavní obrazovce. Na první pohled neviděl nic. Pouze planetu Gralgar k jejíž orbitě se blížily obě sondy a směřovaly svoje senzory směrem k signálům, jež se nacházely na odvrácené straně orbity. Copak tam asi Tamulská rozvědka skrývala, pomyslel si a v tom si toho konečně všimnul.

„Přibližte mi tuhle část kolem orbity,“ popošel až těsně k obrazovce a ukázal na jedno konkrétní místo, kde viděl, či spíše neviděl žádné hvězdy.

„Co je to?“ vstal z křesla i jeho první důstojník a popošel blíže k obrazovce, aby si onu temnou skvrnu prohlédl.“

„Zatím netušíme, ale ať už je to cokoliv, je to obrovské,“ informoval oba dva Harry. „Odhaduji, že to má dobrých deset kilometrů na délku a…“

„Dvanáct celých sedm kilometrů na délku a jedna celá sedm kilometrů na šířku,“ opravila ho Sedmá, jež přišla s mnohem přesnějšími údaji.

„To je celkem dost pro hvězdnou základnu.“

„Neřekl bych, že jde o hvězdnou základnu.“

„Na loď je to trochu moc velké.“

„Protože to není základna, ani loď, ale Archa,“ povstal ze svého křesla Gaalianský kartograf. Vypadal užasle, skoro až šokovaně a to ještě ani celou věc pořádně neviděl.

„Archa?“

„Gaaliané v soustavě Gralgar postavili celkem tři Archy, každá schopná pojmout sedmnáct modulů. Na palubě každého z nich mělo být v kryo-stázi padesát tisíc rezidentů.“

„Generační loď,“ zamručel první důstojník chápavě.

„Ano, bylo naším cílem opustit tuhle část galaxie a přesunout naše lidi do nového místa, které nám ukázaly hvězdy. Naší vůdcové, mluvčí, nalezli díky naslouchání vesmírného universa svět, který byl dostatečně daleko od všeho chaosu, který zde vládl. Místo, kam jsme plánovali odletět.“

„Jenomže jste si nepočínali moc nenápadně,“ odtušil Slokarij lehce ironicky.

„Projekt takové velikosti by ani nešlo utajit, pane vyslanče. Ne před těmi Pelengskými a Hunmarianskými slídily, kteří nás špehovali na každém kroku a hledali, kde nám ukrást nějakou naši novou technologii.“

„Bohužel v tom byli až příliš úspěšní a protože Gaaliané nebyli příliš důslední při trestání těch, které chytili, jenom je tím povzbuzovali, aby špehovali a kradli dále.“

„Hvězdy říkaly, že taková věc by celou situaci jenom zhoršila, takže jsme přistoupili k jinému řešení. Ve spolupráci s našimi Fraweyanskými přáteli,“ pokynul směrem k Fraweyanskému řediteli.

„Bohužel, ani Fraweyané nejsou zrovna příliš nenápadní, takže se o celém projektu dozvěděli i Malogané, ačkoliv v tomto ohledu jim spíš musel někdo hodně hlasitě napovědět.“

„Výstavba takového projektu neunikla pozornosti ostatních ras, takže k Maloganům se přidali i Gandorové, Lethosiané, Azakové a nakonec v poslední fázi i Tamulci.

„Ano, bohužel o téhle části v naší historii nezůstalo moc informací. Kromě zmínky o sjednocení a vytvoření první mezigalaktické říše ne nepodobné Vaší nynější Federaci. Detaily kolem Gralgaru byly taktně zamlčeny a mnoho se o nich neví.“

„Největší zkázu u Gralgaru způsobili Malogané. Naše velké lodě větší než cokoliv, co kdy postavili oni, je evokovaly k tomu, aby je zničili, zatím co Hunmariané, Pelengové a Lethosiané je chtěli naopak obsadit. Celé se to změnilo v pořádnou melu, během níž nebylo dlouhou dobu jasno o vítězi. Podařilo se nám stáhnout celkem třináct ze čtyřiceti modulů pro archy. Zbytek se stal obětí následného chaosu.

Gaaliané ani Fraweyané nejsou žádní válečníci, takže jsme promeškali tu správnou chvíli, kdy bylo možné zvrátit boj v náš prospěch. Pravděpodobně bychom tím získali dost času k odeslání alespoň jedné archy, ale takhle jsme pro-váhali naši šanci a pak už se věci zvrtly v chaos. Biologické zbraně byly jenom počátkem, nukleární detonace je následovaly a všichni se přetahovali o něco, co vlastně ani nepotřebovali a k ničemu jim nebylo.

Z Gralgaru, kdysi krásného světa zbyly jenom kouřící ruiny. Stáhli jsme většinu našeho personálu a ustoupili ze soustavy. Stejně jako všichni ostatní, poté co Malogané srovnali naše pozemní základny se zemí a během boje byly zničeny všechny tři archy. Už nebyl důvod zde zůstávat a bojovat za něco, co nemělo žádný smysl.“

„Jste si naprosto jist, že byly zničeny všechny tři?“ zajímalo kapitána Arana.

„Úplnou jistotu nemáme. Víme, že jedna archa dopadla na povrch Gralgaru. Co s ní bylo dál, netušíme. Planeta skončila celá staletí zahalena do radioaktivního popela, nehledě na chemickou hrozbu po svržení biologických bomb a plynů. U ostatních dvou máme potvrzené zničení.“

„Hmm…“

„Myslíte, že si rozvědka mohla dát tu práci, aby vyzvedla trosky celé archy a následně ji zase postavila?“

„Nevím,“ pokrčil Bajoran rameny. Nemohl dodat, že druhá strana neměla problém tohle udělat s vrakem Cardasianských lodí a tyhle bytosti, o nichž mu říkal kapitán Riker dokázaly mnoho podobných věcí, takže proč ne tohle. Samozřejmě tuhle možnost nemohl říct jako fakt, protože se zakládala na informaci, kterou defakto neměl. „Jen zvažuji možnosti s ohledem na situaci.“

„Pokud je to jedna z našich původních arch, tak ji dokážu identifikovat!“ prohlásil Gaalian odhodlaně.

„Moc Gaaliansky teda nevypadá,“ neodpustil si vyslanec podotknout. „Pokud vím, Gaalianské lodě mají sytě žlutou barvu.“

„Proto také doufám, že jde o nějakou napodobeninu, neboť jinak by šlo o znesvěcení, jaké nemá v Gaalianské historii obdoby!“

„Bojím se říct, že naší současné rozvědce je úplně jedno, co si Gaaliané myslí,“ odtušil Slokarij s povzdechem, ale raději ztišil hlas, aby ho Gaalian neslyšel.

Znovu nadešlo ticho, doprovázené pouze zvuky z pracovních stanic kolem. Voyager pozvolna pronikal do soustavy, zatím co jeho sondy letěly daleko před nimi směrem k orbitě samotné planety Gralgar 3. Kapitán Aran Dar sledoval s jistým napětím, co asi sondy přinesou za údaje. Nepochybně půjde o něco hodně překvapivého, pokud mohl hádat. Vrhnul letmý pohled na zadní vědeckou stanici, ale zatím nic. Fa-Arlan soustředěně třídil údaje přenášené ze sondy a vypadal, že ho nic jiného nezajímá.

Naproti tomu Koloniální velitelka stála na stejném místě vedle vědecké stanice. Jako socha s rukama složenýma na prsou, zavřené oči a na první pohled mohlo vypadat, že ji nic z dění na můstku nezajímá. Což byl ovšem omyl, protože ona měla úplně jiné způsoby, jakým mohla prozkoumat tu věc kolem Gralgaru. Nepotřebovala k tomu ani sondy, ani senzory. Stačilo pro ni natáhnout k danému místu svoji mysl. Nakonec otevřela oči a popošla blíže k obrazovce. Přesně ve chvíli, kdy sondy přinesly první výsledky.

„Kapitáne, sonda echo jedna zachycuje další plavidla na orbitě Gralgaru!“ oznámil Harry Kim.

„Další plavidla?“

„Podle senzorů jsou menší, takže by mohlo jít o zmíněné moduly, o nichž mluvil tady Fa-Arlan.“

„Kolik jich je?“

„Zatím vidíme čtyři a...“

„A všechny jsou plně ozbrojené!“ doplnil pohotově Tuvok.

„Neměly být ty lodě vybavené stázovými komorami?“

„Také ano, ale vypadá, že jde o modifikované verze s vlastním nad-světelným pohonem.“

„A všechny jsou černé,“ dodal Dar v očekávání, jestli se někdo na jeho poznámku chytne. Ano, tohle musely být ty lodě, které zničili Tieru 4 a zcela vyhladily Zentierany, včetně zbytku Koloniální posádky. Událost, ke které nedošlo, alespoň zatím. Událost, o níž on sám nemohl mluvit, aniž by prozradil, že zná možnou budoucnost, kterou právě hodlá změnit. Musel čekat, jestli někomu nedojde souvislost.

„Protože kolem všech panuje temná aura,“ povstal Gaalian ze svého místa a popošel taktéž blíže k hlavní obrazovce. „Proto jsou tyhle lodě natřené na černo. Naše vlastní lodě, přetřené na černo a zcela zbavené veškeré pozitivní aury, kterou na ni seslali naši konstruktéři a tvůrci.“

„Sesíláte na své lodě pozitivní auru?“ vypadlo překvapivě z prvního důstojníka.

„Jistěže,“ přikývnul kartograf jako by šlo o tu nejsamozřejmější věc. „Každé Gaalianské plavidlo, které opouští dok je požehnáno některým z mluvčích, aby získalo pozitivní auru, jež bude zářit jako hvězdné světlo napříč celým univerzem. Podobné je tomu i při revizích plavidel, údržbě a opravách. Pokud je vše v pořádku mluvčí plavidlu požehná, aby mu dodal pozitivní auru.“

„A pokud není?“

„Potom je třeba jít více do hloubky a najít příčinu problému negativismu. Žádný Gaalianský kapitán by se neodvážil vyplout se svou lodí, aniž by měl požehnání mluvčích.“

„To musí být asi velmi náročné, řekl bych.“

„Samozřejmě to platí pouze o plavidlech postavených Gaaliany a v místech, která Gaaliani spravují,“ vstoupil do toho vyslanec s lehkým úsměvem. „Gaalianských mluvčích není zdaleka tolik, aby mohli požehnat každé lodi, či řešit problém negativismu. Zato si dávají záležet, aby jejich klíčové loděnice byly umístěny na světech, kde žijí mluvčí. V jejich kultuře jde o velice důležitý okamžik. Datovaný od chvíle, kdy se poprvé vydali ke hvězdám.“

„Je pravda, že podobná věc existovala i u nás na zemi. V dobách kdy první průkopníci vyráželi na zaoceánské plavby.“

„Kapitáne, máme první přesnější údaje o těch lodích, ačkoliv výraz zbraňové platformy by k nim seděl asi víc,“ přerušil je opět Tuvok.

„No, pokud ty lodě někdo přestavěl a neovládají je Gaaliané, tak asi není překvapení, že jsou těžce vyzbrojené.“

„Myslím, že slovo těžce vyzbrojené, zdaleka nevystihuje situaci.“

„Ukažte nám to na hlavní obrazovce, Tuvoku,“ pokynul Dar šéfovi bezpečnosti.

„Živoucí hvězdy stůjte při nás...“ vydechl Fa-Arlan šokovaně při pohledu na taktické znázornění lodě. Nebyl jediný, kdo byl v šoku. Ta loď byla doslova a do písmene létající zbraň.

„Zaznamenávám celkem 350 zbraňových platforem rozmístěných po celém trupu.“

„Jak mohou napájet takové množství zbraní?“ nechápal komandér Madden při pohledu na ta čísla.

„Ne všechny jsou energetické. Zaznamenávám i biologické zbraně a některé další, které nepoznávám, ale vypadají, že jsou Tamulského původu. Loď nemá žádné viditelné štíty ani posádku.“

„Chcete říct, že jsou plně automatické?“

„Nezaznamenávám žádné obytné prostory, ani řídící středisko naznačující, že by tu loď mohl někdo ovládat.“

„To nemusí nic znamenat. Moduly bylo možné ovládat dálkově z Archy. Případně měly částečně autonomní systémy ovládané palubní UI,“ vysvětlil Gaalian.

„S ohledem na množství biologických zbraní by taková možnost dávala smysl,“ souhlasil vulkánec.

„Všechny moduly se stahují k mateřské lodi,“ upozornila Sedmá.

„Mohli nás vidět?“ zajímalo kapitána.

„Ne,“ dostalo se mu jednoznačné odpovědi od Koloniální velitelky. Nic dalšího nedodala, takže se musel spokojit s touto odpovědí.

„Nezaznamenávám žádné známky toho, že by si všimli Voyageru nebo našich sond,“ potvrdil Tuvok předchozí slova.

„Víme, alespoň s čím máme tu čest?“

„Ovšemže to víme!“ opáčil Gaalian a pokud by mohl vypadat roztrpčeně, tak právě teď. „Nechápu, kde berou tu drzost přivlastnit si náš výtvor a ještě k tomu ani nemají dost slušnosti, aby odstranili registrační jméno lodi, které se rozhodně nehodí k této ohavnosti!“

„Podle registračních znaků na trupu jde o Gaalianskou Astru A-2,“ potvrdil obratem Harry Kim.

„Jde o to plavidlo, které ztroskotalo dole na povrchu?“

„Přesně tak,“ přikývnul Fa-Arlan.

„To si dal někdo opravdu spoustu práce dostat tu Archu zpátky nahoru.“

„Však ji také Gaaliani celou stavěli ve vesmíru. Neměla by tady vůbec být,“ trval Gaalian na svém vehementně.

„Ano, neměla by tu být. Stejně jako řada dalších věcí. Otázkou zůstává, co s tím uděláme. Spíš, co s tím můžeme udělat?“

„Chceš zkusit diplomatické řešení, nebo tam vtrhnout a střílet na všechny strany?“ nadhodil první důstojník tázavě.

„Ani jedno. Voyager je pouze průzkumné plavidlo. Nemáme dostatečně prostředky ani lidi, abychom se pouštěli do střetnutí s t...ať už je tam kdokoliv.“

„Připouštím, že ta věc je pořádný kolos a nikdo neví, kolik je na palubě lidí...

„Šedesát sedm!“ přišla pohotová odpověď od Sedmé.

„Šedesát sedm?“ zopakoval po ní Madden. „Ta loď má dvanáct kilometrů na délku, Sedmá! Taková...“

„Máme velice přesné údaje z druhé sondy, která mezi tím obkroužila kolem orbity Gralgaru 3 a přijímáme telemetrii, včetně detekce známek života.“

„Jste si jistá, že jich tam je jenom tak málo? Nemohou být ukrytí v nějaké stíněné části?“

„Negativní kapitáne. Prozkoumala jsem celou Archu. Podle všeho je padesát členů posádky zde,“ zobrazila ihned obraz Archy na hlavní obrazovce, zvýraznila oblast, o níž mluvila a pokračovala dále. „Pravděpodobně jde o nějaké velké středisko. Zbylých sedmnáct členů se pohybuje v sekci 5, 7 a 9, což bude nejspíš strojovna, nebo inženýrská část.“

„Nebo nás sledují jiným způsobem, třeba teleskopem nebo...“

„Negativní, kapitáne. Trup celé Archy je dokonale symetrický a hladký. Žádná okna ani pozorovací stanoviště. Pokud nás nezachytí jejich senzory, tak není šance, aby nás viděli.“

„Víme, kdo je na palubě?“

„Všechny známky života jsou Tamulské.“

„Naše slavná rozvědka. Takže tady se schovávají,“ přitakal Tamulský vyslanec.

„Trochu málo na tak velikou archu.“

„Podle počtu hádám, že jde o jednu operační skupinu. Ovšem, co tady provádějí na stovky let staré Gaalianské Arše, to je mi záhadou.“

„S ohledem na množství zbraní bych nevylučoval, že hodlají Zentierany úplně vyhladit. Mají palebnou sílu, která by srovnala se zemí celý povrch Tieru 4. Otázkou zůstává proč a hlavně, kdo stojí za tím vším. Nevěřím ani na okamžik, že by Vaši lidé prostě sáhli k takovému řešení. Musí k tomu mít nějaký důvod, nebo pobídku, jinak nedovedu vysvětlit, proč si dali takovou práci, aby zprovoznili takový kolos,“ nadhodil Bajoran svoji teorii. Velmi opatrně a nenápadně. Ano, nepochyboval ani na okamžik, že právě tyhle lodě stály za zničením Zentieranů.

„Už jenom dostat tu věc na orbitu musel být kolosální kousek.“

„K takové operaci nemá Tamulská rozvědka prostředky,“ vstoupil do debaty také Fraweyanský zástupce. „Ani naši lidé by to nedokázali a věřte mi, když říkám, že Fraweyané během své historie podnikli řadu projektů, jež mnozí nazývali monstrózní. Dostat z povrchu planety na orbitu dvanáct kilometrů dlouho archu není v našich současných možnostech. I kdybychom ji tam přenášeli po kouscích, trvalo by to desítky let a vyžadovalo by to obrovskou přepravní kapacitu. Za tu dobu bychom spíš postavili novou.“

Kapitán Aran Dar poslouchal Fraweyana a přikyvoval na souhlas. Na druhou stranu si vzpomněl, že ty bytosti dokázali podobné zázraky a nijak jim nevadilo, že použili vrak Cardasianské lodi, který zprovoznili. Podobně pracným způsobem. Teda pokud se tím vůbec obtěžovali. Pohlédl na majora, ale ta k celé věci nepřidala žádný komentář. Vypadala zamyšleně.

„Tahle ohavnost musí být zničena!“ prohlásil Zia-Ar rezolutně.

„Zapomínáte, že jsou na palubě lidé od rozvědky,“ připomněl mu kapitán Voyageru obratem. Ano, také by dal přednost tomu zničit tu věc, ale jednak to nebylo cílem jejich mise a jednak k tomu ani neměli prostředky.

„Potom navrhuji, abychom je zajali a dopravili na jednu z našich planet, kde budou náležitě vyslechnuti našimi mluvčími a zjistí, o co se tady vlastně pokouší!“

„Taková věc bude trochu problematická, protože ta část, kde se nacházejí je odstíněna a transportní paprsek neprojde skrz. Navíc přístup do této oblasti je omezen a má příliš vysoký stupeň zabezpečení. Pokud k nim budeme zkoušet proniknout, potom odhalí Voyager a...“

„Gaaliané se o tuhle záležitost mohou postarat, pokud bude třeba. Stačí jedna zpráva a ihned sem dorazí naše lodě.“

„A nejspíš tady nenajdou absolutně nic, o co by se mohli postarat. Nehledě na množství zbraní, kterými ty moduly disponují. Taková palebná síla vymaže z vesmíru každou Gaalianskou loď, která by se dostala na dostřel.“

„Ano, musíme si počínat chytře a hlavně nenápadně,“ pohlédl kapitán Aran na majora Kronesovou. „Ostatně kvůli tomu tady jsme, nebo ne?“

„Ano,“ přisvědčila krátce a nic dalšího nedodala.

„Odhalili naše sondy ještě další lodě nebo personál na Arše či v okolí, Sedmá?“

„Negativní kapitáne. Nezaznamenáváme žádné další lodě ani dodatečný personál na Arše.“

„Co planeta?“

„Je zahalená radioaktivními mračny, ale nezachycujeme tam žádné další známky energie, či známky života.“

„Za předpokladu, že v tom sajrajtu vůbec dokážete něco najít.“

„Na proskenovaném povrchu zatím nevidíme žádnou známku základny nebo instalace.“

„Pokud není pod zemí,“ namítnul Harry okamžitě.

„Ve vší té radiaci je celkem jedno, jestli bude základna na povrchu či pod zemí,“ připijla se k němu okamžitě Sedmá. „Pokud by chtěli dosáhnout potřebného odstínění, musela by být základna přinejmenším 1,5 kilometru pod povrchem. Taková věc je značně nepraktická s ohledem na výsledek, kdy radiační štíty zadrží bez problémů radiaci i na povrchu.“

„Nikdo netvrdí, že tihle lidé uvažují logicky, Sedmá.“

„Každopádně senzory zatím nic neodhalily, ale mohu zadat sondě dodatečné pokyny pro hloubkové skenování. Než dorazíme na orbitu, měli bychom mít kompletní sken povrchu, včetně možných základen na povrchu, či pod povrchem.“

„Dobře, velmi dobře. My zatím připravíme výsadek, který pronikne na palubu Archy a bude pátrat po příčině a hlavně zkusí zjistit, jaké má rozvědka vlastně úmysly,“ rozhodnul Dar, aniž by upřesnil, že budou v první řadě hledat tu bytost, která má tohle všechno na svědomí.

„Nehodláš tam doufám jít osobně, že ne?“ zarazil ho Madden vážně.

„Proč? Myslíš, že bych snad za současné situace neměl?“ pohlédl na svého podřízeného a přítele v jedné osobě tázavě.

„Nerad bych opakoval tu otřepanou frázi o tom, že první důstojník musí v první řadě dbát na kapitánovo bezpečí a tohle rozhodně spadá do kategorie nebezpečná situace.“

„Kapitán Aran bude se mnou v naprostém bezpečí,“ prohlásila Koloniální velitelka pevně.

„Kapitán bude v mnohem větším bezpečí tady na můstku. Teda pokud si nehodláš postavit hlavu a…“

„Opravdu na tom trváš?“

„Ano, trvám. Tahle situace je přinejmenším nebezpečná a ty z nějakého důvodu přitahuješ problémy,“ prohlásil první důstojník rezolutně a Darovi neuniknul ten letmý pohled na majora, který zahrnoval do kategorie problémů obzvláště ji samotnou.

„No…pakliže na tom trváš, potom…“ ustoupil Bajoran nakonec neochotně. Přeci jenom nechtěl v celé věci příliš tlačit na pilu

„Děkuji,“ přikývnul Martin o poznání spokojeni. Hned obrátil pohled k šéfovi bezpečnosti. „Tuvoku, připravte infiltrační tým k transportu. Sedmá, půjdete s námi!“

„Rozumím.“

„Majore?“

„Nemějte obavy, budu připravena a pro tuhle příležitost máme vybavení, které by mělo zajistit, že nás nezaregistrují vnitřní senzory uvnitř Archy.“

„Dobře. Potom jsme dohodnuti.“

pokračování příště…

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries