Strážci řádu 2

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
9. 12. 2019
Délka:
215 530 slov (958 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, DS9, VOY
Období:
Příběh se odehrává mezi roky 2381–2379
Hlavní postava(y):
kapitán Aran Dar
Kategorie:
alternativní vesmír, napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Diplomatické jednání probíhající, které hostila Spojená Federace planet na stanici DS9 mezi dvěma znesvářenými stranami, Tamulským impériem a Novou Kolonií dosáhla klíčového úspěchu a obě strany uzavřely tříměsíční příměří (viz cyklus Strážci řádu). Těsně po uzavření smlouvy došlo ke zcela nevyprovokovanému a bezprecedentnímu útoku ze strany Nové Kolonie na klíčová místa v samotném srdci Federace. Ničivé útoky, které mohly mít katastrofické následky pro celou Federaci, ale z nějakého důvodu, následkem podivné sabotáže se nezdařily. Zato srážka, s Koloniálním Dravcem u Bajoru si vyžádala stovky životů, včetně materiálních ztrát a byla zastavena až kapitánem Aranem, který obětoval svoji loď, nový Voyager, aby zastavil tohle běsnění. Federace zatkla Koloniální velitelku, ještě než opustila stanici DS9, ale nic nenasvědčovalo tomu, že má s tímto útokem cokoliv společného. Zato zde zůstala jako jediná, kdo převzal zodpovědnost za oba incidenty…

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Strážci řádu 2 (bubushow)

Obsah

Živý svědek

Systém Ozeum – imperiální základna 19

Skoro jako by se pozorovací paluba základny stávala místem konspiračních schůzek, když právě sem vedly kroky Tamulské vůdkyně Zoe na její neoficiální návštěvě základny. Nebyla zdaleka náhodná, tím si byl jist. Určitě jenom tak pro nic za nic nezměnila svůj program a nezamířila do systému Ozeum, kde právě probíhala výstavba šesté flotily. Flotily, na jejímž vzniku měl hlavní podíl její předchůdce Zoral a ona plně podporovala jeho úmysly a cíle. Na rozdíl od vlády, která nesla tohle všechno velice nelibě.

„Je to úžasný pohled, admirále Sonmareusi,“ spustila Zoe rozpustile, když se dostatečně vynadívala na úhledně vyrovnané formace lodí šesté flotily. Nebylo to nic moc, ale její návštěva byla dost nečekaná, takže mohl děkovat kapitánce Namuras, že dokázala přeuspořádat jednotlivé eskadry, aby působily alespoň na pohled efektivně. „Dokázal jste něco neuvěřitelného. Něco co bych nepovažovala za možné a nejspíš ani Zoral,“ dodal s povzdechem.

„Kéž by to v celkovém pohledu něco doopravdy změnilo, má vůdkyně,“ odpověděl Sonmareus s povzdechem.

„Už jen to, že jste dokázal sestavit šestou flotilu, hodně znamená.“

„Před dvanácti měsíci, by to znamenalo hodně. Teď je to pouze cvičný cíl, který dokáže Nová Kolonie zničit, kdykoliv si zamane,“ odtušil s povzdechem. „Na ně rozhodně naše narychlo sestavená flotila, poslepovaná ze všeho možného příliš velký dojem neudělá.“

„Ano, já vím,“ přikývla a zvážněla. „Zoral mě varoval, že T’Aranis je slizký, vypočítavý bastard!“ odfrkla si pohrdavě a značně nevybíravě na adresu předsedy vlády. Sonmareus musel překvapeně zamrkat nad jejím výběrem slov, které ani trochu neseděly k vůdci Tamulského impéria.

„Nic mě však nemohlo připravit na to, čeho všeho je schopen, jenom aby se on a ta jeho zatracená klika udržela u moci.“

„Radní T’Asador mi říkal, že už ho nepoznává.“

„T’Aranis se zase tolik nezměnil, jenom pozdvihl svoji hru na vyšší úroveň.“

„Přitom neváhá vyvraždit bývalé občany impéria a nehne ani prstem pro vnější světy, když se skrze ně přežene ničivý protiútok, který sám vyvolal,“ podotknul admirál suše

„Tomu se říká vyšší úroveň, neboť věřte nebo ne, celé to dává z jeho pohledu dokonalý smysl,“ ušklíbla se Zoe znechuceně. „Vnější světy jsou na tom teď špatně. Zničená hvězdná infrastruktura a průmysl poté, co se tudy Nová Kolonie přehnala, aniž by se jí kdo postavil na odpor.“

„Myslím, že z jejich ohledu šlo o celkem logický krok a naše průmyslová infrastruktura pro ně představovala legitimní cíl.“

„V podstatě udělali to, co T’Aranis chtěl. Odstranili většinu konkurence a přivedli je ke krachu. Což přirozeně otevírá nové možnosti a tamní soustavy si nemohou dovolit odmítnout pomoc. Ne, když jsou na tom dost bledě. Cenou za tuhle pomoc, je bezvýhradná podpora vládě.“ Zoe si dovolila značně neveselý úsměv, než pokračovala dál. „Díky Zoralově vlivu se nikomu moc nechce přijmout pomoc od vlády, která je záměrně nechala na pospas nepříteli. Jenomže oni si na rozdíl od vlády nemohou dovolit čekat, takže musí buď sklonit hlavu a spolknout svoji hrdost nebo žít dál v bídě a utrpení.“

„Opravdu je to tak zlé?“

„V soustavách, které jsou závislé na mezihvězdném obchodu ano.“

„Takže se nechali raději koupit?“

„Koupit? Tohle si myslíte?“ zasmála se jako by řekl tu nejabsurdnější věc na světě. „Právě naopak. Stali se vládními sponzory, neboť ceny za zboží dovážené vládními společnostmi jsou dvojnásobné, než bývá zvykem. Dovozní přirážka. Dostatečně velká, aby si na nich vláda mohla namastit kapsy a věřte mi, že právě teď zatraceně potřebují všechny zdroje, pokud se chtějí udržet u moci.“

„O tom mi nemusíte říkat.“

„Moje cesta po vnějších soustavách měla podobný cíl, jako je Vaše šestá flotila. Vzít vládě vítr z plachet a pomoci zasaženým soustavám jiným způsobem. Navázáním mnohem férovějším a výhodnějších dohod a obchodních cest, ať již s Pelengy, či Hunmariany, dokonce i Fraweyany a Malogany.“

„To musí vláda jistě nést velice nelibě.“

„Nebudu Vám nic nalhávat, admirále. Hrajeme velice nebezpečnou hru, protože čím víc zatlačíme T’Aranise do kouta, tím víc bude kolem sebe kopat a čeřit vodu, jak by řekli Hunmariané,“ povzdechla si. „Dokud věci běžely podle jeho představ, mohl v klidu hrát ty své drobné politické hry a působit dojmem státníka, který dodržuje jistá pravidla. Jenomže jakmile věci nejdou podle plánu, potom pro něj žádná pravidla neexistují a je schopen udělat opravdu cokoliv. Klidně poruší diplomatický protokol, pokud si bude myslet, že to napomůže jeho plánům na udržení moci a zbavení se domácích odpůrců.“

„Aha,“ odkašlal si Sonmareus, neboť tohle začínalo konečně být zajímavé. „Takže Vám o tom radní T’Aranis řekl.“

„Zmínil se mi o tom, že zkouší vysledovat velké vládní toky na nějaký utajený projekt. Tak jsem na to zaměřila své zdroje a mám pro Vás jméno soustavy, kterou hledáte.“

„Určitě je to ona?“

„Oh, věřte mi, pokud to nebude ona, tak potom se jim podařilo utajení takového rázu, že je nikdo nevysleduje,“ pronesla Zoe přesvědčeně. „Je to jedna z těch soustav, co si vláda sladkými sliby získala a teď nad nimi převzali úplnou kontrolu. Téměř třetina personálu a dobrá polovina zdrojů jejich rozvědky je zaměřená do této soustavy. Kontrolují veškeré toky informací, včetně příchozích a odchozích lodí. A co víc, pohybuje se tam nezvykle vysoký počet válečných lodí. Mnohem víc než by příslušelo vzdálené soustavě na okraji.“

„Skvělé místo pro nečekaný protiúder…“

„Těmhle vojenským záležitostem moc nerozumím. To je hlavně Vaše kompetence, admirále Sonmareusi.“

„Jistě, ovšem.“

„Bohužel moje činy vzbudily příliš mnoho pozornosti, takže jakkoliv bych si tu s vámi ráda povídala a vyprávěla Vám, jak jsem se postupně dostala k těmto informacím, musím zase rychle zpátky, než si někdo všimne mé nepřítomnosti.“

„Rozumím.“

„Ne, nerozumíte, nemůžete rozumět. Tohle je příliš veliká politika na někoho jako jste Vy,“ opáčila s povzdechem a měla se pomalu k odchodu. Dvojice Maloganských bodygardů už na ni čekala. „Váš bratranec by to možná pochopil, ale Vy nejste on, takže se o to ani nepokoušejte. Dál dělejte, to co umíte nejlépe. Máte moji plnou důvěru, admirále a nemusíte si dělat starosti s tím, jestli někdo sleduje a monitoruje každý váš krok. Kromě toho, co nevím, nemohu prozradit, ani kdyby mě mučili.“

„Pokud jste v nebezpečí tak…“

„Všichni jsou v nebezpečí. Celé impérium. Jenom si to většina z nich ještě neuvědomuje.“

„Takže to došlo až sem. Co bude příště? Hodlá snad předseda T’Aranis převzít vládu nad celým impériem?“

„Nijak by mě to nepřekvapilo,“ pokrčila rameny jako by o nic nešlo. „Mimochodem, něco malého máte v diplomatické poště. Víc toho pro Vás v dané chvíli nemohu udělat. Hodně štěstí, admirále Sonmareusi.“

S těmito slovy odkráčela pryč a on rázem viděl pouze mohutná záda jejího Maloganského doprovodu. Musel nad tím zavrtět hlavou. Samotná vůdkyně se s ním setkává v naprosté tajnosti, místo aby učinila svou návštěvu oficiální a veřejnou. Jenomže z toho, co mu řekla, ho mrazilo v zádech. Už jenom představa, že by tahle žena, nepoměrně malá výškou i na Tamulské poměry, mohla být v ohrožení života, přišla nemyslitelná.

Nicméně potvrdila klíčovou informaci, byť nepřímo. Takže to celé musela být nakonec pravda. Jednotlivé dílky do sebe začaly zapadat, přesně tak, jak mu ten podivný cizinec v šedém řekl. Jenomže, kdo sakra byl a jak tohle všechno věděl? A proč byli všichni tak moc přesvědčeni, že právě on dokáže zachránit impérium? Po pravdě sám netušil, co udělá v případě, že dojde k potvrzení informace a znovu-seskupení páté flotily.

Zamířil zpátky do hlavní sekce a přemýšlel, co by mohl udělat. Mohl by je konfrontovat a donutit odhalit svoji existenci, ale tím by si příliš nepomohl. Jeho pozice coby velitele šesté flotily byla dost křehká a chyběl jí oficiální punc. Bez podpory velení si tady v podstatě jenom hrál na admirála s pověřením vůdkyně, jejíž moc byla sotva víc než symbolická. Balancoval na velice nejisté půdě a jeho čas se velice rychle krátil.

„Nějaké novinky?“ zeptal se Sonmareus, sotva dorazil do řídícího centra.

„Ne pane. Zastavila se tu kurýrní diplomatická loď, ale ta před několika minutami odletěla,“ dostalo se mu stručné odpovědi od jeho vlajkové kapitánky.

„Nechali nám tu nějaký balíček?“ položil další zcela nenucenou otázku.

„Ne pane,“ učinila zamítavé gesto. „Nicméně dvě hodiny před nimi dorazila Pelengská loď. Zakotvili na stanici a podle toho jak se Laykasha Loishan spokojeně tvářil, tak si musel dát dvojitou dávku S’Wanské trávy.

„Aha,“ přitakal admirál zamračeně. „Nějaké tušení, co ta Pelengská loď přivezla?“

„Něco říkal o speciálním diplomatickém balíčku, ale nespecifikoval, oč přesně běží.“

„Ach, ti Pelengové a ty jejich tajnosti.“

„Velitel Fobos s Vámi chtěl hovořit, admirále. Prý je to naléhavé.“

„Kde ho najdu?“

„Právě teď je v zabezpečené místnosti sekce C2.“

„Zabezpečené místnosti?“

„Právě tam vyložili ten Pelengský balíček.“

„Aha,“ přikývnul, neboť mu došlo, že právě tohle by mohla být ta diplomatická pošta, o níž vůdkyně mluvila. Propašovaná pomocí Pelengů, aniž by vzbudila nežádoucí pozornost.

Sonmareus na nic nečekal a vyrazil směrem k výtahu, jenž ho dovezl do sekce C2. Fraweyanská základna neměla žádné vězení, ani zadržovací cely, ale zato měli lékařskou laboratoř a v ní instalované karanténní pole plně srovnatelné úrovně. Dokonale sterilní a úhledné, přesně jak se dalo čekat od Fraweyanských vědců a lékařů. Sotva vešel dovnitř, narazil na Zia-ara. Gaalianský mluvčí vypadal, že na něj přímo čeká. Nebyl zde sám. Byl zde i velitel Fobos.

„Ach, admirále. Skvělé načasování!“ vzhlédl Hunmarian od panelu na němž právě cosi urputně prováděl.

„Co pro mě máte veliteli?“

„Moji lidé udělali, co se dalo, aby očistili balíček od toho Pelengského bahna, ale bude to chtít ještě trochu čas a několik pořádných koupelí ve Slané vodě, abychom z něj všechen ten sajrajt dostali.“

„Z něho?“

„Neřekli Vám to?“ Hunmarian vypadal trochu překvapeně.

„Ne.“

„Nuže dobrá,“ přikývnul chápavě. „Potom vězte, že Lyakasha Lashiren propašoval Tamulského vězně ze soustavy Tamuto.“

„Tamulského vězně a ze soustavy Tamuto?“ zamrkal Sonmareus překvapeně. Přímý svědek. Tak tohle bylo víc, než očekával

„Ta soustava je tak přísně střežená, že byl zázrak odtamtud vůbec něco dostat, ale Lashiren do toho jejich bahna přidal nějaké nové příměsi, takže senzory uvnitř nic nenašly. Dokonce ani bio-senzory a ani fyzická prohlídka samotného bazénu s bahnem nic neodhalila.“

„Působivé.“

„To zkuste říct, až budete tomu nebožákovi víc nablízko.“

„Máte tušení, kdo to vlastně je?“

„Má několikrát přepsané vojenské tetování, ale myslíme si, že býval důstojníkem imperiálního loďstva.“

„A kde je teď?“ Tahle část vzbudila u Sonmareuse zvýšený zájem. Kohopak to asi Pelengové unesli?

„Právě ho přivádějí do karanténní místnosti, ale podle mě je to celkem zbytečné. Pokud by snad chytil nějaký virus, či infekci, tak potom pobyt v tom hrozném bahně musel všechno odstranit,“ neodpustil si Hunmarian znechuceně podotknout.

„Horší bude jeho psychický stav, neboť hvězdy říkají, že jde o velice ztrápenou a nešťastnou duši,“ promluvil konečně i Zia-ar a tvářil se u toho velmi vážně.

Na tuhle část raději Sonmareus nic neřekl, pouze přikývnul. Jakmile začali Gaaliané mluvit o hvězdách a duchovních záležitostech, nebylo dobré se s nimi příliš hádat. Co si hvězdy přály či nepřály, dokázali poznat jedině oni a následně to interpretovat do naprosto nesrozumitelného sdělení, kterému taktéž plně rozuměli pouze oni sami.

„Pokud Vám mohu radit, tak postupujte pomalu a obezřetně,“ pokračoval Gaalian poučně. „Nejprve otázky ohledně jeho osobnosti a existence a teprve až plně pochopí, kdo je a kde je, potom zkuste přejít ke složitějším otázkám o tom, kde byl a co všechno zažil.“

„Klidně Vám přenechám, abyste ho vyslechl jako první.“

„To nebude třeba, admirále. Jeho aura je pokroucená, poškozená a moje přítomnost by mohla mít přesně opačný účinek než jaký by byl žádoucí. Ne, je třeba, abyste ho vyslechl Vy osobně, neboť vaše aury mají hodně společného a možná ho dokážete vyvést z toho pokřiveného vlivu, který na něj působí.“

„Promluvím s ním.“

„Hlavně žádná pouta ani podobné věci,“ varoval mluvčí důrazně.

„Nevíme, kdo muže být. Mohl by admirála…“ začal Fobos ihned namítat.

„Budu tam s ním, a pokud by nadešly problémy, my Gaaliané máme způsoby, kterak se s nimi vypořádat v klidu bez použití násilí,“ ubezpečil Hunmariana obratem.

Na tuhle část už Fobos nic neřekl, pouze pokrčil rameny. Odblokoval zavřené dveře a vpustil je oba dovnitř. Tam už na ně čekal Laykasha Loishan a vypadal v pravdě velice spokojeně. Dvojice Fraweyanských doktorů monitorovala zajatcův stav, ale podle všeho vypadal stabilní, takže je vpustili do karanténní místnosti. Pelenga samozřejmě ne. Toho zpražili velice přísným pohledem a donutili zůstat venku za ochrannou bariérou. Vzájemná nevraživost mezi Fraweyany a Pelengy byla známá, obzvláště kvůli návykovým látkám, které Pelengové měli v takové oblibě. Jim samotným nic nedělaly a pro jejich obojživelný metabolismus fungovaly celkem neškodně, ale to neplatilo o ostatních rasách.

„Jak se jmenujete?“ oslovil uvnitř Sonmareus Tamulského muže vlídně. Přehodil si přes uniformu průhledný ochranný plášť, než vstoupil do jeho blízkosti. Lékaři museli dotyčného už předtím vyšetřit, neboť je vpustili dovnitř bez výraznějších ochranných prostředků. Vida jeho nepřítomný pohled pokračoval dál: „Víte, kdo jste a kde jste?“ stále žádná odpověď. Tvář Tamulského muže zůstávala nepřítomná bez náznaku zájmu. „Víte, kdo jsem já?“

Těmi slovy vzbudil první náznak zájmu, ale jinak nedošlo k žádné výrazné změně. Zato bylo na Sonmareusovi, aby se zamračil, neboť ten muž mu byl odněkud povědomý. Jenom si ho nedokázal v prvním okamžiku zařadit. Ne bez uniformy. V tom mu konečně docvaklo, proč je mu odněkud povědomý.

„Nuelos…kapitán Nuelos…“ vydechl, když ho konečně poznal. Jenomže ten měl být přeci mrtvý. Z vlajkové lodi třetí flotily udělala Nová Kolonie velmi odstrašující příklad, který nikdo nepřežil. Údajně nikdo nepřežil, musel dodat

„Nu…e…los…“ hláskoval po něm a ve tváři se mu objevil náznak pochopení.

„Už jsme se několikrát setkali, ačkoliv budete víc znát mého bratrance, Slokarije.“

„Slokarij…“

„Sloužili jste spolu.“

„Slokarij…Slokarij je…je…on…on…je…“

„Je mrtvý,“ doplnil admirál za něj.

„Mrtvý,“ zopakoval to slovo a vypadalo to, že znovu upadá do stavu apatie, když v tom náhle ožil a řekl: „Ten raketoplán…nikdy…nikdy nepřistál na vlajkové lodi a…“

„Protože byl zničen. Stejně jako později vlajková loď.“

„Neposlouchal mě. Vůbec mě neposlouchal…“ začal ze sebe rozrušeně vyrážet.

„Kdo Vás neposlouchal, kapitáne?“

„Saaros.“

„Admirál Saaros?“

„Vůbec neposlouchal, co jsem mu říkal. Byl jako smyslů zbavený. Neposlouchal vůbec nikoho, prostě…prostě…“

„Prostě zavelel do útoku,“ doplnil Sonmareus za něj.

„Choval se jako šílenec, neschopen přestat dokud nezničí všechny Koloniální lodě!“ vyhrknul Nuelos prudce.

„Tím nás zatáhl do války.“

„Pochybuji, že si něco takového byť jen vzdáleně uvědomoval.“

„Vlajková loď třetí flotily byla zničena. Jak to, že jste naživu?“

„Říkal jsem mu, ať počká na zbytek flotily, ale on mě místo toho zbavil velení a moje činy prohlásil za zbabělost před tváří nepřítele.“ Nuelosovy rty se na okamžik zvlnily v trpkém úsměvu.

„A co bylo pak?“ zajímalo admirála, neboť taková věc, jako zbavit vlajkového kapitána velení pouze na základě jeho doporučení svému veliteli, bylo něčím naprosto neslýchaným.

„Právě mě odváděli do vězení, když v tom naše loď dostala kritický zásah. Zabilo to můj doprovod. Mě samotnému se povedlo dostat k záchrannému modulu. Společně s pěti dalšími členy posádky a opustit loď předtím než vybuchla.“

„Tak tomu říkám štěstí.“

„Já ne,“ odpověděl k jeho překvapení temně.

„Co bylo dál?“ vybídnul ho k pokračování.

„Jakmile bylo po všem, čekal jsem, že nás někdo vyzvedne. Vyslal jsem nouzový signál, ale nikdo neodpověděl. Všechny lodě se stáhly z bojiště. Nikdo nehledal žádné přeživší. Strávili jsme v záchranném člunu skoro dva dny, než nás vyzvednula černá loď patřící rozvědce.“

„Oni mají černé lodě?“ Tak tohle byla novinka i pro něj.

„Viděl jsem, jak střílejí na jiné záchranné čluny. Nás ušetřili z důvodu, že jsem byl vlajkový důstojník a tudíž jsem jim mohl být prospěšný, ale ostatní neměli takové štěstí.“

„Co ostatní, které byli v tom člunu s Vámi?“

„Nikdy víc jsem je neviděl.“

„To bylo před rokem. Kde jste byl celou tu dobu?“

„Ztratil jsem pojem o čase,“ povzdechl si Nuelos, ale vypadal, že už je plně při smyslech, schopen vyprávět svůj příběh. „Vím jenom tolik, že mě zařadili do velícího štábu admirála Sidonise a jeho Vítězné flotily.

„Takže jste tam byl, když Sidonis zahájil protiútok.“

„Protiútok, pche, tohle byla flotila, která vypadala zatraceně dobře na papíře, ale do skutečné bojeschopnosti měla daleko.“

„Proč?“

„Hlavní flotilu tvořila necelá tisícovka těžkých lodí, zbytek byly lehké křižníky a eskorty. Všude byl hluboký podstav, protože neměli pro tolik lodí dostatek posádek, takže většina těžkých lodí měla sotva víc než minimální posádku a lehká plavidla jenom nejzákladnější posádku. Podle toho vypadala i jejich bojeschopnost, ale i ta byla přímo závislá na dovednosti admirála.“

„To hodně věcí vysvětluje.“

„Admirál Sidonis byl stejný idiot, jako Saaros, ale aspoň předstíral, že naslouchá názoru svých důstojníků a svého štábu. Zachovával určité dekorum, ale nakonec stejně udělal všechno po svém. Nechápal základní Gaalianský sklenicový efekt, který říkal, že sklenice, která je plná pouze z poloviny, neřkuli z jedné čtvrtiny neuhasí žízeň tak jako sklenice plná.“

„Základní poučka Like-bana,“ poznamenal Gaalinský mluvčí.

„To byl hlavní důvod, proč celé tažení neuspělo. Ne proto, že by Sidonisův plán byl extra hloupý. Ano, postrádal taktickou nápaditost, ale ta nesehrávala až takovou roli. Hlavní roli v takových případech sehrávají posádky lodí, jejich kvalita a sehranost. Jedna z věcí, která zde prakticky neexistovala, a oni brali lidi do posádek, kde se dalo. Řada z nich byli vězni, kterým dali šanci vydobýt si svobodu, ale i tak měla flotila zoufale málo personálu. Bez dostatečných posádek nemohly jednotlivé lodě bojovat s patřičnou efektivitou, která by dovedla pátou flotilu k vítězství.

Chyběly základní stavební kameny posádky, inženýři, doktoři, důstojníci, poddůstojníci i obyčejné mužstvo, zkrátka všechno, co je potřeba, aby loď obstála v boji. Takhle stačil jeden přímý zásah a loď byla vyřazena z provozu, protože nebyly k dispozici žádné opravářské čety, které by opravily poškození, ani zdravotníci, aby ošetřili zraněné. Zkrátka a dobře, celý podnik byl postaven na pouhém počtu lodí a jako takový nemohl uspět.

Ne proti nepříteli, jakým byla Nová Kolonie. Oni si totiž na rozdíl od nás všímali a podle toho ve finální bitvy upravili palebná schémata, takže nás navzdory velké početní převaze doslova decimovali. Sidonisovi to vůbec nedocházelo, dokud jedno zbloudilé torpédo nezasáhlo jeho vlajkovou loď a nezabilo ho. Potom se mi podařilo využít své autority coby nejvyššího velícího důstojníka na lodi a zavelet k ústupu.“

„To je zřejmě moc nepotěšilo, že?“

„Velmi mírně řečeno,“ opáčil Nuelos a jeho tvář dostala nečitelný výraz. „Potrestali mě za zbabělost před tváří nepřítele a dávali si pořádně záležet. Nikdy bych netušil, že můžeme klesnout takhle nízko, aby velení souhlasilo s mučením svých důstojníků, kteří bojovali ve ztracené bitvě.“

„Oni Vás...“ vydechl Sonmareus šokovaně.

„Netuším, jak dlouho to trvalo. Nebylo to jenom fyzické mučení, ale i psychické. Zkoušeli ze mě vytlouct všechen rozum a udělat ze mě jenom poslušnou loutku, která bude hezky poslouchat a když bude třeba tak se nechá s veškerou ctí zabít.“

„Tohle už zachází příliš daleko!“

„Jim je to jedno. Chtějí mít své vítězství a ne nadarmo se říká, že účel světí prostředky.“

„Takhle ne. Tímhle přístupem pošpiňují veškeré zásady imperiální flotily a plivou na její čest.“

„Nějaká čest a zásady jsou jim zcela lhostejné,“ zavrtěl Nuelos i podruhé hlavou. „Chtějí vyhrát a je zcela jedno, co to bude stát, hlavně když vyhrají.“

„Jak? Jak chtějí vyhrát? Sám jste řekl, že Nová Kolonie nejsou žádní hlupáci.“

„Neznám detaily celého plánu, ale hodlají je nějakým způsobem vylákat k útoku. Donutit je zničit nějakou šestou flotilu a zatím co Nová Kolonie se bude zabývat šestou flotilou, tak jim vpadnou do zad vším, co mají k dispozici a tentokrát už zničí jejich základny. Bez základen nebude Nová Kolonie schopna dále operovat, a pokud ano, tak se časem vyčerpají a pak už nebude těžké je dorazit.“

„Šestá flotila nepředstavuje pro Novou Kolonii žádného soupeře. Přejdou přes nás snadno a lehce. Zato ztráty, které způsobí domovské flotile, budou o to bolestivější.“

„Nejspíš ne, protože je v plánu na poslední chvíli odvolat lodě z druhé a domovské flotily, aby podpořily útok a zajistily, že tentokrát se nic nepokazí. Ztráty budou minimální, protože se Nové Kolonii nepostaví skoro nikdo na odpor a škody, které mohou způsobit na infrastruktuře, jsou úměrně přijatelné velkému vítězství.“

„Kdo tomu všemu velí?“

„Admirál S’Adonir.“

„Syn předsedy vlády T’Aranise?“

„Ano, přesně ten.“

„Je příliš mladý na admirála.“

„Zato je velice loajální svému otci a neméně odhodlaný dosáhnout konečného vítězství.“

„A co Vy? Jakou jste v tom měl roli?“

„Nijak významnou,“ pokrčil Nuelos rameny. „Potřebovali zkušené důstojníky, kterých bylo nedostatek, takže mě nechali jako poručíka druhé třídy na jedné z lodí. Dost na to, abych byl užitečný, ale neměl žádné postavení, kterým bych mohl zasahovat do struktury velení.“

„Víte, kde právě jste, Nuelosi?“

„Ne, ale nemůže to být horší než v soustavě Tamuto.“

„Jste v samotném srdci šesté flotily, kterou založil náš vůdce, Zoral.“

„Aha, takže konečně budu moct v poklidu zemřít, až tu vaši šestou flotilu roztrhá Nová kolonie na kusy.“

„Nemám v plánu tohle dopustit, Nuelosi,“ odtušil admirál suše. „Nicméně právě jste možná zachránil nejenom šestou flotilu, ale i celé impérium.“

„Nerozumím.“

„Nemusíte rozumět, kapitáne Nuelosi. Právě jste sehrál možná klíčovou roli, která mi pomůže celou válku ukončit a zastavit tohle šílenství.“

Takže to všechno byla nakonec pravda. Ten podivný šedý cizinec mu nelhal. Svědectví bývalého kapitána Nuelose z vlajkové lodi třetí flotily všechno potvrdilo. Nyní Sonmareus věděl, k čemu se schyluje, a kde se k tomu schyluje. Zbývala už jenom poslední věc. Co s tou informací může udělat. Jediná věc, jíž neměl zcela potvrzenou, představovaly rozkazy zničit Koloniální vlajkovou loď po vstupu do jejich domovské soustavy. Na základě dostupných indicií, nepochyboval, že právě tohle je ten poslední dílek skládačky, který má spustit jejich plány.

divider

Následuje:
Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries