Strážci řádu 2

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
9. 12. 2019
Délka:
215 530 slov (958 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, DS9, VOY
Období:
Příběh se odehrává mezi roky 2381–2379
Hlavní postava(y):
kapitán Aran Dar
Kategorie:
alternativní vesmír, napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Diplomatické jednání probíhající, které hostila Spojená Federace planet na stanici DS9 mezi dvěma znesvářenými stranami, Tamulským impériem a Novou Kolonií dosáhla klíčového úspěchu a obě strany uzavřely tříměsíční příměří (viz cyklus Strážci řádu). Těsně po uzavření smlouvy došlo ke zcela nevyprovokovanému a bezprecedentnímu útoku ze strany Nové Kolonie na klíčová místa v samotném srdci Federace. Ničivé útoky, které mohly mít katastrofické následky pro celou Federaci, ale z nějakého důvodu, následkem podivné sabotáže se nezdařily. Zato srážka, s Koloniálním Dravcem u Bajoru si vyžádala stovky životů, včetně materiálních ztrát a byla zastavena až kapitánem Aranem, který obětoval svoji loď, nový Voyager, aby zastavil tohle běsnění. Federace zatkla Koloniální velitelku, ještě než opustila stanici DS9, ale nic nenasvědčovalo tomu, že má s tímto útokem cokoliv společného. Zato zde zůstala jako jediná, kdo převzal zodpovědnost za oba incidenty…

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Strážci řádu 2 (bubushow)

Obsah

Tajemství Zentieranů

Po této schůzce s Tamulskou stranou svolal kapitán Aran ještě jednu schůzku, tentokrát pouze s členy své posádky. Kromě svého prvního důstojníka, Tuvoka, Sedmé a doktora Bashira povolal také Ezri a Jakea. Sakra, úplně na toho kluka zapomněl. Neviděl ho už přes rok, ale musel rychle začít předstírat, že ho naposledy viděl předevčírem. Tahle věc pro Bajoranského kapitána představovala ten největší problém. Proto si hned po návratu z Tieru 4 důkladně projel seznam posádky, ale kromě podporučíka Lanewské nenašel v posádce žádný rozdíl oproti té původní. Chyběla pouze praporčík Leena, a ta neexistovala.

Také nedošlo ke zničení Taranis a kapitán Rah’Mad byl tím pádem stále naživu. Jejich mise se ubírala očekávaným směrem, dokud vyslanec Slokarij nepřišel s problémem v soustavě Zavia, planety Tieru 4. Ano, události se odehrávaly prakticky totožně, akorát bez jakéhokoliv kontaktu s Novou Kolonií. Nyní už věděl, že ani major Kronesová nezahálela a opustila se svou lodí jejich desetiletý exil na Aloně 3. Opustila ho z jednoho prostého důvodu, nic tam ji ani její posádku zkrátka nedrželo.

„Nuže, pan vyslanec tu rozehrál diplomatické antré,“ začal Aran Dar poradu. „Nyní už je jasné, že Tamulská vláda skrze jejich rozvědku taky rozehrála svoji hru. Bohužel nikdo netuší jakou, ani co je jejím konečným cílem. Tedy výsledných možností je celá řada od zničení Tieru 4, až po zničení třetí flotily a jejich pohraničních soustav. To všechno jsou ovšem jenom spekulace vycházející z nedostatku informací. Dokud nezískáme potřebné informace, nebudeme schopni si udělat obrázek toho oč se tady Tamulská rozvědka snaží.“

„Obzvláště, když po tom útoku na vyslance tak moc předstírají, že tady vůbec nejsou,“ podotknul komandér Madden suše. Ano, stejně jako kapitán i on byl svědkem toho, jak admirál Saaros zcela bezostyšně popřel jejich přítomnost.

„Což je velice zvláštní,“ souhlasil Tuvok. „S ohledem na velikost flotily a údaje, které o nich máme, bych naopak očekával velkou přítomnost, aby udrželi celou operaci v chodu.“

„Mohou tu mít nastrčené špehy mezi posádkami,“ mínil Bashir.

„To jistě mohou, ale pokud je pro ně celá věc opravdu tak důležitá, potom bych očekával, že na ni budou více dohlížet. Obzvláště pak na kapitány, jako je třeba kapitán Nuelos.“

„Myslíte, že by mohl být jejich agentem?“

„Tuto možnost nelze vyloučit, ale mám pocit, že pan vyslanec mu důvěřuje,“ podotknul kapitán Aran.

„Pokud se něco pokazí, alespoň budeme vědět kvůli komu,“ odfrknul si Madden.

„Proto také pan vyslanec trval na tom, abychom počkali s dalším jednáním, dokud nedorazí Koloniální posily. Právě jejich přítomnost by mohla výrazně promluvit do současných plánů. Rázem by došlo k mnohem větší rovnováze sil a Tamulská rozvědka by při pohledu na bojovou sílu protivníka mohla ztratit chuť do nějakého dobrodružství.“

„Otázka zní, jakého dobrodružství?“ nadhodil doktor otázku být či nebýt. „Možností je jak jste řekl celkem hodně a kterákoliv může být ta správná“

„Jo, tomu se říká otázka za milión,“ zamručel první důstojník kysele.

„V jejich jednání není patrná žádná logika, nicméně jejich počínání obsahuje známé prvky, které rozvědka podle záznamů použila v předchozích případech,“ vyjádřil svůj názor Tuvok.

„To, že jejich počínání nerozumíme, neznamená, že nedávají žádný smysl. Jim určitě to dává smysl,“ vzal si kapitán opět slovo. Pečlivě volil slova ve snaze navést své lidi ke správnému závěru.

„Jo, jenomže my jim nevidíme do hlavy, takže…“

„Z nějakého důvodu zůstávají stranou, což může naznačovat, že hodlají zachovat vysoký stupeň utajení. Natolik velký, že o něm nikdo z třetí flotily vlastně nic neví. Nejspíš ani sám admirál Saaros.“

„Možná mají strach z majora Kronesové,“ podotkla Ezri. „Z toho, co jsem o ní slyšela, je prý velice silný telepat a nejspíš nejenom…“

„Vlajková loď dorazila těsně po nás, takže…“

„Což by odpovídalo, protože před jejich příletem tu přeci existoval jistý poručík od rozvědky. Sám admirál Saaros ho zmínil, ale poté co pan vyslanec nedorazil na jeho loď a místo toho jsme my přistáli na Tieru 4, tak jeho existenci zcela popřel.“

„Možná,“ připustil Dar neochotně. „Nicméně si nemyslím, že její přítomnost je tím, proč najednou admirál Saaros předstíral, že tu žádný důstojník od rozvědky není. Ne, musí vtom být ještě něco jiného.“

„Co vlastně víme o Zentieranech?“ promluvil dosud mlčící Jake.

„Kdysi byli součástí Impéria, ale stali se cílem Cestovatelů, kteří je uhranuli a získali plně na svoji stranu. Dokud nepřišla Nová Kolonie a během likvidace Cestovatelů a časové radiace zlikvidovali 99% celkové populace Zentieranů. Poté Nová Kolonie přistála na Tieru 4 a zachránila zbylé procento planetární populace. Během posledních 25 let navýšili jejich populaci na 10% původního součtu…“ spustila pohotově Sedmá.

„Proč to udělali?“ nenechal ji domluvit podrážděně. „Proč si nad tím vším neumyli ruce a nenechali…“

„Morální kodex!“ nenechala ho naopak blondýnka domluvit. „Zničením časové radiace přestali být přeživší Zentierané nepřátelé. Nová Kolonie byla povinna dle svého kodexu poskytnout jim humanitární pomoc.“

„A to nepřijde někomu divné?“ přejel mladý novinář tázavě pohledem po všech přítomných

„Podivné to je,“ připustil kapitán, uvážlivě, neboť tohle byla víc než trefná poznámka. „Ještě podivnější však je, že Zentierané k Nové Kolonii vzhlížejí jako ke svým zachráncům. Obzvláště k osobě, která stojí za zničením většiny jejich populace.“

„Co vlastně víme o Zentieranech předtím, než došlo k té události?“ přišel Jake s další trefnou otázkou.

„Víme, že byli technologicky poměrně pokročilí. Pokročilejší než jsou nyní. Létali do vesmíru, měli vlastní stanici, znali warp, ale neopouštěli domovský systém a…“

„Já nemyslím z pohledu technologického. Spíš jak vypadali před pohromou? Byli stejní jako teď?“

„To je věc, kterou lze těžko posoudit. Informační souhrn, který máme od pana vyslance je hodně obecný, a neobsahuje vyloženě detailní informace o jejich fyziologii,“ odtušil šéflékař Voyageru zamyšleně. „Nicméně z toho mála co víme, byla jejich fyzická konstituce slabší než u jiných druhů, jako třeba Fraweyané, ale podle záznamů neměli jinou viditelnou výhodu, která by tento nedostatek vyvažovala.“

„Major Kronesová mi říkala, že původní plán počítal se záchranou poloviny jejich populace, ale nepočítali s tím, že jejich fyzická konstituce bude tak slabá, takže místo 50% zachránili pouhé procento celkové populace.“

„A teď? Jací jsou teď?“ udeřil Jake další otázkou. Vida, že nikdo neodpovídá, udeřil otázkou směrem k Bashirovi: „Měl jste přeci možnost jednoho z nich ošetřovat, Juliane? Z toho přeci musíte vědět o jejich fyziologii a…“

„Zadrž, Jakeu!“ zarazil ho doktor rychle. „Prováděl jsem jenom zběžný lékařský sken a ošetřoval střelné zranění. Z toho těžko mohu usuzovat, jestli došlo k nějakým fyziologickým změnám. Obzvláště, když nevím, jaké rozdíly bych měl hledat.“

„Potom je pouze jedna osoba, které se můžeme zeptat. Major Tasha Kronesová,“ vytasil mladý Sisko vítězoslavně svoji myšlenku.

„Souhlasím,“ přisvědčila k jeho nemalému překvapení Sedmá.

„Uh, to by mohl být trochu problém,“ zarazil je hned v úvodu komandér Madden. „Z našeho setkání v Devonském pásmu vím, že v takových případech nechává jednat svého kapitána Tolkina a sama zůstává v pozadí.“

„Ovšem s kapitánem Aranem mluvila, nebo ne?“ nevzdával se mladý novinář.

„Ano, tomu říkám zajímavá náhoda,“ připustil komandér a věnoval svému kapitánovi tázavý pohled.

„Nikdo jiný s kým by mohla mluvit, tam nebyl,“ pokrčil Dar neurčitě rameny. Skoro zapomněl, jak dokáže být Jake útočný, když jde za svým cílem. Jednoho dne z něj jistě bude velký novinář. Nyní mu však doslova nahrával do karet a nemusel ho ani příliš povzbuzovat.

„Potom jste ideální osoba, která může položit tu správnou otázku. Ona přeci musí vědět, jací byli Zentierané předtím a jací jsou teď a…“

„Zadrž, Jakeu! Zadrž!“ zastavil jeho agilitu. „Nemohu jenom tak z ničeho nic zkoušet vyslýchat samotného velitele celé jejich expedice.“

„Pokud je tato premisa o tom, že Nová Kolonie provedla nějaké změny v Zentieranské fyziologii správná, potom je logické zjistit o nich víc,“ podpořila Jakea také Sedmá.

„Pokud je správná,“ namítnul Madden.

„Tamulská strana obviňuje Novou Kolonii z toho, že mají nad Zentierany plnou kontrolu,“ nenechala se tím Sedmá ani trochu rozhodit. „Je možné, že mají z určitého pohledu pravdu, ale nikoliv z důvodu, že by Zentierané byli pod jejich kontrolou, ale prostě jenom provedli genetické změny, které jim umožnily lépe přizpůsobit novému prostředí. Díky nim mohli přežít a znovu navýšit své počty.“

„Taková věc by dávala smysl,“ souhlasil Bashir. „Pokud vezmeme, že jich před 25 lety bylo pouhých 100 tisíc a teď jich je k miliónu, tak ano, zcela určitě tu musela Nová Kolonie něco udělat, ať už šlo o cokoliv.“

„Možná ano, ale nemyslím si, že nám o tom budou chtít vyprávět,“ vznesl opět námitku první důstojník. „Na tuhle část své historie zkouší zapomenout. Určitě nebudou chtít vytahovat skryté kostlivce za skříně.“

„Což nezjistíme, pokud to nezkusíme,“ odtušil kapitán vážně. V duchu si mnul ruce, neboť tímhle mu nahráli přesně do karet. Hodlal si s majorem ještě promluvit, ale nemohl dát nijak najevo, že se znají z alternativní časové linie. Pamatoval na její slova a varování, aby nezkoušel porušovat ty její zákony časové dynamiky, jako jistý poručík od rozvědky. Nehoda jeho raketoplánu byla víc než příhodná. Buď o zákonitostech věděl a záměrně je ignoroval, nebo si z nich nic nedělal a předpokládal, že mu to projde. Neprošlo. Což Dar považoval za důkaz, že ty zákony nejspíš fungují a on je nehodlal pokoušet.

„No, hodně štěstí,“ popřál mu Martin lakonicky.

Zastihnout Koloniální velitelku se ukázalo být přesně takovým problémem, jaký jeho první důstojník a přítel v jedné osobě naznačoval a zabrala mu dobré dvě hodiny. Pokud chtěla, najednou nebyla dostupná a spojení také poněkud vázlo. Obzvláště pokud chtěl hovořit přímo s ní. Nakonec se musel spokojit s kapitánem Tolkinem, který sledoval celou dobu jeho počínání a když zaznamenal jeho neodbytnost, tak se s ním spojil sám.

Co pro Vás mohu udělat, kapitáne Arane?“ oslovil ho sotva se objevil na obrazovce.

„Potřebuji mluvit s majorem Kronesovou!“ odvětil Bajoran, ačkoliv nečekal, že by ho na ni jenom tak přepojil.

Zajímavé,“ odtušil Koloniální kapitán suše, aniž by dodal cokoliv dalšího.

„Ani ne zajímavé, jako důležité,“ ignoroval Dar jeho poznámku.

Zajímavé,“ přišla z druhé strany obrazovky stejná odpověď.

„Jde o záležitost nejvyšší důležitosti.“

Potom klidně mluvte. Mám pověření jednat v takových případech.“

„Nemyslím, že tohle bude přímo ten případ.“

Zkuste to.“

„Jde o Zentierany.“

Proč Vás tolik zajímají Zentierané? Zentierané nejsou ničím zajímaví a právě teď prochází kritickým obdobím obnovy.“

„Nemyslím, že jsou tak nezajímaví, jak mi zkoušíte tvrdit.“

Není na nich nic neobvyklého,“ trval Tolkin na svém.

„Nesouhlasím,“ namítnul Dar rezolutně. „Proto potřebuji mluvit s majorem.“

A já zase nedovolím, abyste otevíral staré rány,“ zavrtěl Koloniální kapitán odmítavě hlavou. „Tahle kapitola je z našeho pohledu uzavřena a nehodláme se k ní vracet. Ani Nová Kolonie, ani Tasha.“

„Vy možná ne, ale někdo jiný ano.“

Je tady snad něco, co byste nám chtěl sdělit?“ naklonil se druhý kapitán trochu blíže a podle nepatrného zúžení očí, zpozorněl. Vida, že jeho protějšek nic neříká, pokračoval: „Samozřejmě nám neuniklo, že se Tamulské lodě stáhly z dosahu Tieru 4. Předpokládám, že jde o Vaši práci.“

„Tamulský vyslanec má od jejich vůdce jisté pravomoci, takže může dočasně přikazovat třetí flotile. Nemůže je odvolat, ale může prozatím zarazit jejich akce, dokud nedorazí vaše posily.“

Na pouhého kapitána Hvězdné flotily toho víte nějak příliš mnoho o našich operacích.“

„Major se mi o tom zmínila během našeho rozhovoru dole na Tieru 4.“

Je velmi nezvyklé, aby takhle zasvěceně mluvila s kapitánem lodi Federace, kterého nikdy předtím neviděla.“

„Kdyby tam dole nezasáhla, nevedli bychom tento rozhovor, a situace by dávno vyeskalovala ve skutečný konflikt.“

Možná.“

„Proto si s majorem potřebuji promluvit o Zentieranech, neboť oni jsou podle mého důvodem a klíčem k tomu, proč tady Tamulská vláda provádí ty své manévry.“

Tady není mnoho, co říci, kapitáne Arane!“ zarazil ho Tolkin. „Měli jsme plán. Velký plán. Jenže ten zkrátka a dobře selhal. Podcenili jsme slabší tělesnou konstituci Zentieranů. Díky nám jsou všichni ti drobní tvorečkové mrtví. Věc, kterou si Tasha nikdy neodpustila. Proto vynaložila takové úsilí, aby znovu povznesla jejich rasu z popela.“

„Mám pocit, že je tu ještě něco jiného, nevyřčeného.“

Pokud jste opravdu tak odhodlaný získat odpovědi, potom budiž,“ ustoupil nakonec Koloniální kapitán neochotně. „Nicméně vězte, že major zde není.“

„Není?“

Je dole na planetě.“

„Aha…“ Nyní bylo na Darovi, aby se zamračil, protože Voyager nedokázal transportovat nikoho dolů na povrch. Jediná cesta dolů byla přistát s celou lodí, nebo použitím těžkého Runaboutu, jenže ten na palubě Voyageru neměli, což výrazně zužovalo jeho možnosti od neproveditelné k nemožnému.

Viditelně na Vás major něco viděla, jinak by s Vámi neztrácela čas,“ pokračoval Tolkin dál. „Zašlu Vám specifikace pro vaše transportéry, aby dokázaly proniknout až na povrch. Hodně štěstí, kapitáne Arane.“

USS Voyager – transportní místnost 2, hvězdný čas: 57887,07

O dvě hodiny už kapitán Voyageru, Aran Dar, trpělivě sledoval počínání Harry Kima a Sedmé v transportní místnosti. Za jiných okolností by mu jejich vzájemná pracovní pře přišla zábavná, ale ne teď. Ne, když to bude on, koho ve výsledku přenesou dolů. Jejich rozmíška proto nebyla technického rázu, ale o bezpečnosti jejich kapitána. Sedmá si byla jistá svými výpočty, ale poručík přeci jenom trochu váhal a chtěl si být jistý, že všechno bude opravdu fungovat jak má. Nakonec přeci jenom dospěli ke vzájemné shodě a Harry zaujal pozici u ovládacího panelu transportní plošiny.

„Všechno připraveno k přenosu, kapitáne.“

„Dobře, spoléhám na Vás, Harry.“

„Modifikace transportéru budou fungovat,“ neodpustila si dodat Sedmá hlasem nepřipouštějícím odpor.

„Zbývá jenom najít okno, v atmosférických mracích a budeme schopni přenosu,“ pokračoval poručík, jako by ji vůbec neslyšel.

„Dokážete totéž i z povrchu?“

„Ano, kapitáne, jen to nebude tak jednoduché, jako normálně. S ohledem na vedlejší účinky časové radiace bude transport vyžadovat pečlivé zaměření, abychom měli jistotu, že váš vzorec bude kompletní.“

„Rozumím.“

„V podstatě to znamená, abyste se před začátkem přenosu nehýbal a pokud možno nedělal žádné prudké pohyby. Nerad bych Vás přenesl bez rukou, či bez hlavy a…“

„Mám ve Vás plnou důvěru Harry. V oba dva.“

„Otevírá se okno,“ upozornila ho Sedmá. Kapitán pouze přikývnul a vstoupil na aktivní přenosovou plošinu.

„Zahajuji přenos!“

Nu, tohle rozhodně nebyl obvyklý přenos transportním paprskem, jaký Aran Dar zažil. Proces materializace trval o poznání déle, než se plně zhmotnil na povrchu Tieru 4. Jen pár set metrů od velké knihovny. Všechno vypadalo na svém místě, přestože pociťoval podivné svědění, mravenčení po kůži. Víc než drobné nepohodlí mu dělala v dané chvíli obloha. Vypadala všelijak, jenom ne přátelsky. Velkou část oblohy totiž pokrývala tmavá mračna a ta se stahovala stále víc a víc.

S přibývajícími a houstnoucími mraky kvapem ubývalo světla, takže přidal do kroku směrem ke knihovně. Ano viděl z astrometrické laboratoře přicházející frontu, ale nečekal, že bude až taková. Nu, alespoň že Harry transportoval dolů před pár minutami během testu přenosu batoh s vybavením, kde měl kromě trikordéru také baterku. Původně sice chtěl přenést až do samotné budovy knihovny, ale Harry trval na tom, že bude lepší provést přenos v otevřené krajině, kde nebudou žádné překážky v podobě stěn.

Jako na potvoru se spustil z mraků hustý déšť. Bajoran měl co dělat, aby doběhl k průchodu a schoval se uvnitř před nepřízní počasí, předtím než doopravdy zmokne. Zároveň s deštěm se začalo prudce ochlazovat a foukat silný vítr. Ještě že s tím trochu počítal a proto si vzal na Tuvokovo naléhání přes uniformu teplý kabát. Teď mu přišel opravdu vhod.

„Kapitán Aran Voyageru!“ klepl na komunikační odznak.

Voyager slyší!“ ozval se na druhé straně komandér Madden.

„Přenos dokončen. Vstupuji do knihovny.“

Hodně štěstí.“

„Během té bouřky můžeme na chvíli ztratit spojení. Ozvu se znovu, až skončí.“

Rozum…ím..e… Vo…ya…ger…k….“

Víc už Aran Dar z komunikátoru neslyšel, protože vstoupil dovnitř knihovny. Podle předpokladu bouřka rušila spojení a stěny budovy knihovny též. Zajistil za sebou dveře a zhluboka se nadechl do naprosté tmy. V batohu nahmatal baterku a rázem proud světla proříznul temnotu. Našel i trikordér a opasek, který si mohl připnout, takže nemusel držet trikordér celou dobu v ruce.

Po pravdě mu ani jedno nebylo příliš platné. Údaje z trikordéru byly zmatené a nedokázal přesně určit, pozici majora, pouze tolik, že je uvnitř budovy. Naštěstí měl jistou představu, kde asi může být, takže trikordér schoval a hledal cestu k výtahu do podzemního krytu. Zajímavé bylo, že celá budova vypadala najednou opuštěně. Nikde žádné známky přítomnosti zdejších obyvatel. Copak tady asi major prováděla?

Z původní návštěvy si pamatoval, kde je zmiňovaný výtah do podzemních prostor, ale z nějakého důvodu ho zaujalo světlo. Celá budova od vstupu byla díky nadcházející bouřce ponořená do tmy. Nenarazil na žádné známky energie, až teď, když vyšel zpoza rohu na křižovatku. Po pravé straně měl schodiště vedoucí směrem nahoru. Doleva zase vedla chodba směrem k laboratoři. Cesta nalevo nenesla žádné známky osvětlení. Kdežto ta pravá měla osvětlené schodiště. Mohla být naopak nahoře, nikoliv dole?

Dilema, které Aran Dar rychle vyřešil. Zamířil doprava k osvětlenému schodišti. Tam, kde je světlo, tam je větší pravděpodobnost, že narazí na tu, kterou hledá. A pokud ne, nu vždycky se může vrátit a pokračovat dál do tmy. Znělo to kupodivu celkem legračně s ohledem na počet stínů, kterých bylo na schodišti poměrně dost, neboť světla umístěná na stěnách osvětlovala jenom část schodů. Možná i proto přehlédl malou postavu jednoho ze Zentieranů, stojící v jednom takovém stínu těsně pod schody. Zaznamenal jeho přítomnost, až když byl skoro u něj.

„My vítat vás, veliká kapitán Aran,“ promluvil k němu a odhalil tak, že tím, kdo na něj čeká, není nikdo jiný než sám první mluvčí, neoficiální vůdce zdejších lidí. Oslovil ho titulem „veliká“, což znamenalo, že ho chová v patřičné úctě a vážnosti.

„Omlouvám se, že přicházím bez pozvání, já...“ začal rozpačitě, neboť nepočítal s podobným setkáním. Jeho přítomnost klidně mohla být považována za násilné vniknutí, když přišel neohlášen.

„Vy neomlouvat. My očekávat váš příchod,“ přerušil ho mluvčí rychle.

„Potřebuji mluvit s majorem Kronesovou.“

„Veliká major teď dole v podzemí. Sbírat síly k veliká střet,“ odpověděl mluvčí. „Vy ptát. My odpovědět, na všechna vaše otázka.“

„Nemyslím, že tohle jsou otázky, které byste mi mohli zodpovědět.“

„My Zentierané být mnohem víc než vypadat. Náš druh starší než všechny ostatní. My létat do vesmíru dávno předtím než kdokoliv jiný.“

„Opravdu?“ Tahle informace vzbudila u Bajoranského kapitána zájem. Kromě toho si všimnul hned na začátku, že Zentieran mluví trochu jinak než předtím. Předtím dával zájmeno vždy na konec věty, nyní ho dával na první místo a také používal relativně správný slovosled a slova v základním či neurčitém tvaru.

„Vy jít za mnou. Já ukázat.“

Kapitánovi Voyageru nezbylo nic jiného než následovat malou postavu do schodů s očekáváním toho, co se vlastně dozví. Pokud mohl vzít mluvčího za slovo, že Zentierané jsou mnohem víc, než vypadají, potom asi dávalo smysl, proč mohou být někomu nepohodlní. Zůstávalo otázkou komu. Tamulcům? Jenže proč až teď? Nebo byl ve hře někdo další, kdo tahal za provázky? S ohledem na zkušenosti posledního roku a čtvrt, který se nestal, nemohl vyloučit zásah z vyšších míst.

Kupodivu měl problém, aby Zentieranskému mluvčímu na schodech stačil. Obzvláště, když schody vedly až do nejvyššího patra knihovny. Malý mužík ani nezpomalil, ani se nezadýchal. Pokračoval dál na samotný vrchol. Čtyřhranné vnitřní atrium na střeše lemovaly malé okenice, které za plného denního světla plně osvětlovaly celý střešní prostor. Okenice byly nyní potemnělé a světlo zářilo pouze kolem čtveřice sloupů uprostřed.

Aran Dar napočítal celkem dvanáct Zentieranů usazených po třech, v každém světovém směru. Trojice schůdků vedoucí do malé prohlubně samotného středu atria vyrovnala výškový nepoměr, kdy pohledem stanul v úrovni přítomných Zentieranů. Zřejmě v tom byl záměr, neboť když všichni přítomní povstali, hleděli si z očí do očí.

„Kdo jsou oni?“ zajímalo Arana, vida že na něj ostatní hledí.

„Správci znalostí,“ dostalo se mu stručného vysvětlení. „Po mnohá staletí Zentierané neměli žádné správce znalostí. Tito zde, být první za posledních pět století a já být prvním správcem vzpomínek za pět století.“

„Aha, takže správci,“ přitakal obezřetně.

„Zentierané létat do vesmíru před tisíc let. Mít pohon překonávající rychlost světla, víc než váš warp. Hodlat prozkoumat celou galaxii a potom další. Mnoho možností, existovat pro nás. Nebýt místo, kam my nedosáhnout. Váš kvadrant alfa nepočítaje. Nebýt věc, kterou my nedokázat.“

„Nikdy jsme o vás neslyšeli.“

„Taky neuslyšet. Naše veliká plány ztroskotat na vyšší bytost, jíž Zentierané neúmyslně urazit.“

„Vyšší bytosti, říkáte?“ ujistil se, že správě rozuměl.

„Urážka samotná být malicherná. Rychle zapomenutá, jak vy říkat. Jenže ta bytost nezapomínat. Brát naše odhalení zákon časová dynamika coby urážka.“

„Znáte zákony časové dynamiky?“ Tak tohle začínalo být opravdu zajímavé a události do sebe konečně pozvolna začaly zapadat. Obzláště důvod proč někdo z vyšší sféry chtěl Zentierany úplně zničit.

„Jistěže. Právě díky nim zaznamenat Zentierané veliký rozmach. Jenže zároveň na sebe přivolat nepřítel, který neznat slitování, ani neodpustit. Přes veškerý pokus, my nepřesvědčit, aby nechal Zentierany být.“

„Jenom kvůli tomu, že jste pochopili zákony časové dynamiky?“

„Velmi zlovolný a velmi neúprosný bytost. Terorizovat Zentierany celá staletí. My nemoci naplnit náš sen o velká říše, podobně jako Tamulské impérium, či vaše Federace. Vždy nám zabránit v kontaktu a naše veškerá úsilí mařit. Nemoci nás přemoci, neboť my znát tyto zákony a dokázat zabránit katastrofě. Nakonec vyvolat katastrofu, jež zničit náš domovský svět. Zentierané muset odejít a hledat nový domov. Osídlit dva světy. Alona 3 a Tieru 4.“

„Takže to Vaše pozůstatky byly na Aloně 3.“ Konečně do sebe všechno začínalo zapadat.

„Ta bytost na nás přivolat duchy předků předchozích obyvatel. Vyvolat kataklyzmatická reakce ve hvězda a nechat všechny Zentierany pomřít na následek záření.“

„A Tieru 4?“

„Naši předek, v zoufalství zahodit zákony časová dynamika ve snaha zabránit další katastrofa. Umenšili Zentierany do doby před vzestupem k hvězdám v očekávání, že ta bytost bude spokojena a nechá nás konečně být.“

„Jenže nenechala, že?“

„Nikdy nás nenechala opravdu být. S poklesem technická úroveň sice poklesnout možnosti, jak nás terorizovat, ale zato nepřestávat a posílat na nás pohromy, které zabít mnoho Zentieranů. Důvod, proč naše populace nikdy nenarůst do původního počet. Později dorazit Tamulci a zahájit první kontakt. My stát součástí jejích říše, ale ani to nás neochránit. Znovu si pro nás přijít a tentokrát s úmyslem zcela zničit.“

„K tomu jim posloužili Cestovatelé.“

„Zentierané odmítnout Cestovatele. Vědět, co jsou zač. Moudrost Gaalianů jen potvrdit naše domněnka.“

„A přesto…“

„Najít jinou cestu. Využít odpadlík v řadách Tamulských. Skrze ně, pak zatlačit a my ocitnout v područí Cestovatelé, aniž tušit jak.“

„Pak přišla Nová Kolonie a očistila celý Váš svět od Cestovatelů.“

„My je sami zavolat.“

„Zavolali jste je sami?“ Tak tahle informace byla překvapivá. Zvláštní, že se o ní nikdo nezmínil. Ani předtím, ani teď.

„My vědět, jak dopadnout, ten kdo Cestovatelům důvěřovat. Nechtít skončit stejně.“

„K čemuž beztak málem došlo, když Nová Kolonie provedla svůj plán…“

„Vy nerozumět, veliká kapitán Aran!“ přerušil ho mluvčí netrpělivě. „Plán Nová Kolonie fungovat měl.“

„To asi těžko, když v jeho důsledku zahynulo 99% všech…“

„Vy neposlouchat, kapitán Aran! Jejich plán úspěšný měl být!“ přerušil ho Zentieran i podruhé a mnohem důrazněji.

„Počkat…tím chcete naznačit…“ zarazil se Dar, když mu plně došel význam těch slov.

„Nenaznačit. My vědět!“ učinil Zentieran rezolutní gesto rukou a zároveň vše potvrdil slovy: „On podvádět. Nemoci nás zničit celých tisíc let a tak se uchýlit k podvod, vida že my Zentierané zapomenout staré zákon. Porušit první zákon, který říkat, že pokud chce něčeho dosáhnout, vytvořit či zničit, musí přinést oběť stejná hodnota. Zničit nás, by v jeho případ, znamenalo obětovat sám sebe a to nehodlal.“

„Takže podváděl. Jak překvapivé,“ přikývnul Bajoran, neboť právě teď začínaly dávat nedávné události větší smysl. Nešlo zdaleka o první podvod, kterého se ty bytosti dopustily. Podobným způsobem zkoušeli vyřadit ze hry také Federaci i Novou Kolonii.

„Nepočítat však s třetí zákon, ohledně nepředvídatelná okolnost. On zahubit většinu Zentieran, ale my zároveň získat znalost našich předek, kterou nás přinutit zapomenout. Nepočítat s veliká major, která naplnit svoji síla třetí zákon, jako protiváha jeho podvod. Dát nám nová směr. Naději, ochranu a nová úsvit naší rasa.“

„To muselo někoho hodně naštvat. Natolik, aby se pokusil zničit Zentierany jednou pro vždy.“

„My vědět, že stát se,“ odtušil mluvčí vážně. „My vědět, že vy být také podveden a teď poslán, aby napravit vše.“

„Víte i tohle?“

„Vy dívat. Pak možná pochopit, co veliká major udělat.“

Než se Aran Dar zjistil, že nestojí v nejvyšším patře knihovny, ale před ní. Za velice bouřného počasí, přestože nepršelo, ani nefoukal vítr. Necítil žádný náznak transportního paprsku, který by ho přenesl ven. Něco však bylo jinak. Země vypadala tak nějak tmavší a nešlo jenom o hrozivá mračna, která zakrývala celou oblohu. Dole na povrchu to vypadalo, jako by se setmělo. Už chtěl sáhnout po baterce, kterou si předtím schoval do opasku, když se všude kolem něj začaly zjevovat přízračné, průsvitné postavy.

Duchové?“ napadlo ho jako první, ale hned tu myšlenku zahnal. Postavy totiž vypadaly humanoidně. Na první pohled vypadali jako lidé, ale nebyli to lidé. Podobnost tu byla, ale uniformy odpovídaly Nové Kolonii. Pobíhali z místa na místo, jako by něco hledali a Darovi chvilku trvalo, než pochopil, že jde o lékařské týmy, které zoufale zkouší zachránit Zentierany. Podle všeho jim to příliš nešlo a navzdory okolnostem vypadali bezradně.

Nechápeme to, majore. Tohle by se dít nemělo!“ První slova, jež přicházela odněkud za jeho zády. Ohlédl se a uviděl blonďatou koloniální velitelku, kterak se sklání nad mrtvým tělem a vypadala…vypadala rozhozená. Veškerý klid byl ten tam a nahradilo ho zoufalství spojené s bezradností.

Celá populace nám vymírá doslova před nosem a my nemáme tušení, jako to zastavit?“ rozčilovala se hlasitě.

Nejspíš jsme podcenili dopad časového pole na Zentieranskou fyziologii,“ konstatovala Chartocká doktorka v níž poznal hlavního šéflékaře Oko 7Z.

Kontrolu provedli naši nejlepší vědci, lékaři a inženýři. Všichni se shodovali v tom, že dopad bude minimální, maximálně na hodně slabé jedince, ale i ty bude možné zachránit, kdežto…“ zbytek věty zůstal záměrně nevyřčen.

Tohle je mimo naše možnosti, majore.“

Ne, tohle nedovolím!“ odsekla rozčileně a začala procházet mezi bezvládnými těly. Aran Dar ji zvědavě následoval v očekávání, co se bude dít. Doktorka Markusová, hlavní šéflékař na vlajkové lodi následovala svoji velitelku se směsicí trpělivosti a odevzdanosti. Na rozdíl od své nadřízené musela vidět fakta. Lékařská fakta a ta mluvila jasně.

Tady, tenhle ještě žije!“ sklonila se blondýnka nad jedním tělem. K Bajoranovu překvapení byl tím nebožákem sám první mluvčí. Musel být mladší. Mnohem mladší, ale zcela určitě to byl on.

Majore…“

Nedovolím, aby Váš druh zanikl!“ prohlásila major zaníceně

Je příliš pozdě, on…“

Blondýnka ji ignorovala. Položila svoji ruku, z níž vycházelo zlaté světlo na jeho hruď. Ruka se jí začala třást, tvář měla staženou mimořádným úsilím, ale světlo zesilovalo až Zentierana úplně pohltilo. Jeho hruď se prohnula následkem jejího zásahu a zároveň se ocitl nějakých deset čísel nad zemí. Poté záře kolem jeho těla pohasla a on dopadl zpátky na zem. Hruď se mu stále zdvihala a klesala, takže dýchal.

Koloniální velitelka stáhla svoji ruku zpět, ale světlo kolem její ruky nepohaslo, právě naopak, začalo žhnout ještě víc a začalo pohlcovat ji samotnou. Hlavní lékařka si toho všimla jako první, ale stačil jeden pohled na její skener, aby rychle ustoupila a vrhla se k zemi. Přitom křičela do komunikátoru na všechny týmy kolem, aby si našly úkryt. A měli proč. Zlatá záře totiž mezi tím pohltila většinu majorova těla a začala kolem sebe nekontrolovatelně vysílat zlaté blesky. Ty dopadaly na zem, kde leželi Zentierané.

Aran Dar neviděl úplně přesně výsledek, pouze tolik, že Zentieran, kterému jeden z doktorů jemně zavřel oči a zaznamenal ho na soupisku mrtvých, po zásahu zlatým bleskem prudce procitnul. A dělo se to všude kolem. Vypadalo to jako zázrak, ačkoliv slovo zázrak znamenalo, že Nová Kolonie, respektive major Kronesová, zachránila jedno procento celkové populace. Zachránila Zentierany před úplným vyhynutím. Zřejmě ne všechny, jinak by o tom neměli důvod mlčet.

Mohl jen předpokládat, že na základě jednoho ze zákonů časové dynamiky dosáhla alespoň toho mála, co mohla, ať už udělala cokoliv. Fascinovaně hleděl na světelnou podívanou. Asi začínal chápat, proč o tom nikdo nechtěl příliš mluvit. Taková věc mohla zavést debatu ohledně schopností a existence Koloniální velitelky a vyvolat na dané téma mnoho otázek.

„Ten osudný den udělala veliká major veliká zázrak,“ promluvil mluvčí, který se náhle zjevil po jeho boku. „Zabránila našemu úplnému vyhlazení. Ta bytost, jež to celé způsobila, pocítila po tisíci letech poprvé bázeň, strach, obavy. Viděla totiž někoho, kdo byl přinejmenším stejně silný, možná i silnější než on sám. Ne jako Zentierané, kteří dokázali pouze vzdorovat a nad nimiž měl navzdory okolnostem převahu. Viděl, že veliká major má v sobě velká potenciál a nechtěl s ní měřit síly, aby zjistil, jestli je silnější či nikoliv. Taková věc by vyžadovala odvahu, odhodlání a ochotu riskovat.

Vlastnosti, které ta bytost neměla, protože je nikdy nepotřebovala. Skutečnost, že má do činění s rovnocenným protivníkem ji donutilo stáhnout, než si veliká major všimne, že stojí za tím vším. Nehodlala riskovat střet. Ne za podmínek, které by pro ni byly značně nevýhodné, neboť porušil primární zákonitosti a to se mohlo celé obrátit proti němu. Takže tiše vyklidil pole a nechal Zentierany prozatím být.“

„Až doteď,“ řekl kapitán Aran. Neuteklo mu, jak najednou plynule a bez přerušení mluvčí hovořil. Pryč byla ta úsečná výslovnost plná neurčitých tvarů a zvláštního slovosledu, který se různě měnil.

„To nebýt jeho práce. Ne přímo,“ zavrtěl mluvčí nesouhlasně hlavou. „On mít strach z veliká major, jakkoliv to zkoušel skrýt, takže místo sebe nastrčil jiné bytosti. Namluvil jim, že veliká major, je slabá, hloupá a neschopná jim čelit. Doufal, že jeden z nich ji přeci jenom dostane a on pak bude moci dokončit, co začal.“

„Co vlastně chtějí udělat?“

„Sám jste to viděl.“

„Ano, viděl jsem, jak zničili Váš svět. Sám jsem tu byl.“ Raději nedodal, že ho to málem přivedlo k šílenství, kdyby ho Sedmá nenašla a nevytáhla ho ven.

„I tady měli Zentierané přežít. V podzemních krytech, které veliká major nechala vytvořit pro případ největší nouze.“

„Jenomže to nepomohlo? Zase podváděli, že?“

„Ano, vidím, že jste ten správný muž na správném místě. Chápete, jak události staly se.“

„Co však nechápu, jste...“

„Zentierané mluví tolik, kolik sami jsou!“ nenechal ho mluvčí domluvit. „Nyní nemluvím s Vámi jako pouhý mluvčí, ale jako správce vzpomínek. Sám slyšíte ten rozdíl. Správce je víc než mluvčí a podle toho dokáže mluvit. Plynule, používat slova tak, jak je používáte Vy. Mluvit Vaší řečí, takže si rozumíme. Zentierané nyní méně jsou, proto, také mluví tak, jak odpovídá jejich stávající úrovni. Ne více ne méně. Až uděláme další krok, budeme Vám blíže.“

„Rozumím.“

„Před tisícem let Zentierané nepotřebovali slova, aby se dorozuměli. Tenkrát bylo všechno jiné, ale potrvá ještě mnoho dekád, než my znovu dosáhneme této ztracené úrovně. Možná dokonce nikdy, kdo ví.“

„Jste telepati. Proto jste dokázali poznat, když Vás chtěl někdo napálit,“ vzpomněl si Dar, co mu říkal vyslanec o prozíravosti Zentieranů.

„Tato schopnost zůstala dávno zapomenuta. Teprve veliká major znovu probudila tento zapomenutý dar našich předků. Jinak by se Zentierané nevzpamatovali z celé tragédie tak rychle. Zabralo pouhých dvacet pět let, než Zentierané opět dosáhnout takové úrovně, že mohou fungovat samostatně bez dohledu Nové Kolonie a veliká major.“

„Možná tohle je jeden z důvodů proč Vás chce Tamulská vláda odstranit. Vědí o Vás a ví čeho můžete dosáhnout, pokud budete opravdu chtít. Být víc než oni.“

„Jejich záměry jsou pro nás zahalené tajemstvím,“ pokýval Zentieran souhlasně hlavou. „Avšak jednu věc přeci jenom víme. Já pozorně sledoval, jejich rozvědka poručík. Jeho mysl byla sice zahalená, skrývaje mnoho temných tajemství, ale jedna myšlenka přeci jenom vyčnívala nad ty ostatní.“

„O co šlo?“

„On si o sobě příliš mnoho myslet. Neměl tušení, že má před sebou správce vzpomínek, který může vidět do jeho vzpomínek. Obzvláště do myšlenky, kterou ani nezkoušel skrývat.“

„Jaké myšlenky?“

„Nebýt to vůbec hezká myšlenka a on se v ní ještě vyžívat. Já ukázat Vám. Věřit, že to co Vy uvidět, pomůže Vám. Dívat,“ přešel mluvčí zpátky z plynulé řeči do úsečných krátkých vět a původní mluvy.

Zpočátku se nedělo nic, stále kolem sebe viděl a slyšel pobíhající přízraky dávné minulosti. Jejich hlasy postupně utichaly. Přízračné postavy postupně mizely, až zůstala planina před knihovnou úplně prázdná. Pohlédl vedle sebe, ale ani samotný mluvčí už nestál po jeho boku. Co mu asi chtěl ukázat? Neviděl nic, ale jen do okamžiku než zvedl oči k obloze.

Těžko šlo přehlédnout planetoid, možná menší měsíc, který zabíral nepoměrně velkou část oblohy. Planeta Tieru 4 měla jeden měsíc, ale ten se nacházel na odvrácené straně, takže to nemohl být on. Nehledě na skutečnost, že vypadal úplně jinak. Za prvé mu chyběl ten fialový odstín, který pokrýval vrchní vrstvu planetoidu. Jenže to nebylo všechno. Musel přimhouřit oči, aby si všimnul, že se něco pohybuje na orbitě. Něco tmavého, temného.

Na první pohled sotva viditelného, ale na druhý pohled už bylo jasné, že nejde o žádný vesmírný úkaz, nýbrž loď. Ano, ostré, protáhlé a pravidelné tvary jasně říkaly, že jde o loď. Zdaleka ne jedinou. Určitě tam byly dvě možná i víc. Všechny v černém provedení, jako noc. Kapitánovi Voyageru ihned vyvstala na mysli slova Koloniální velitelky o černých lodích, které zachytila jejich hlídka, ale ty jim stačily zmizet dřív, než se k nim dostali. Mohli mít předtím na svědomí, zničení povrchu a veškerého života na Tieru 4?

Dost možná, pokud šlo o skryté lodě rozvědky. Nejspíš nechtěli, aby kdokoliv viděl, co hodlají provést. Vlastně spíš určitě, pokud tahle myšlenka, vzpomínka, patřila právě poručíkovi od rozvědky. Zničení jednoho celého druhu by lidé v Impériu určitě neschválili. Přesněji řečeno, ne kdyby bylo zřejmé, že za tím stojí Tamulská rozvědka. Veškerou vinu by automaticky hodili na Novou Kolonii, samozřejmě. Ovšem nesměli mít žádné nepohodlné svědky. Jako třeba loď na diplomatické návštěvě.

Takže proto předtím tak ochotně rozpoutali konflikt. Vyslanec jako takový je nezajímal, ale jeho smrt jim posloužila k popíchnutí jejich loutky admirála Saarose. Tento fakt byl celkem zjevný už od počátku. Vyslanec Slokarij představoval překážku, kterou bylo nutno odstranit, neboť on představoval zvědavé oči, které mohly všechno překazit. Zároveň bylo nezbytné uvést do chaosu také třetí flotilu, neboť Aran Dar nevěřil tomu, že by kapitáni lodí a jejich posádky jenom tak nečinně nepřihlíželi páchané genocidě.

Tady vstupoval na scénu admirál Saaros. Arogantní, nabubřelý, povýšený velitel s velikým egem. Jemu by určitě nijak nevadilo, kdyby rozvědka spálila celou planetu na popel. Bylo víc než jasné, že ho Tamulská vláda, potažmo rozvědka nedosadila do admirálské hodnosti a neudělila mu velení třetí flotily jenom tak pro nic za nic. Ne, oni nechtěli ve velení žádného jen trochu schopného velitele. Potřebovali naopak naprostý opak, aby třetí flotila navzdory své nižší technické úrovni oproti flotilám v soustavách jádra, nepředstavovala problém.

Saaros odvedl opravdu dobrou práci, když zcela zlikvidoval stabilní žebříček velení a vyházel všechny jen trochu schopné velitele. Kéž by jenom tušil, že rozvědka s ním pro další plány nepočítala a jejich předpoklad, že admirál bude v boji zabit, se ukázal jako správný. S jeho smrtí nadešel chaos. Třetí flotila nepředstavovala žádnou hrozbu a její následné zničení během Koloniální ofenzívy mluvilo za vše. Další dokonale propočítaný kalkul, neboť zmizeli veškeří svědci událostí u Tieru 4.

Až příliš chladnokrevná kalkulace, aby byla jenom dílem rozvědky. Aran Dar si byl naprosto jist, že za tím musí stát některá, či některé z těch bytostí. Manipuluje v pozadí členy vlády a rozvědky. Jediný důvod proč ještě nezkusili s něčím vyrukovat přímo, musel být ten, že i oni se museli držet jistých zákonitostí, aby nevzbudili nežádoucí pozornost. Nesměli zasahovat přímo, pokud si dobře pamatoval. Nemohli jenom tak bezostyšně porušovat pravidla. Nebo mohli? Předtím jim to nedělalo žádný problém, ale teď?

Obraz planetoidu zmizel a kolem něj se překvapivě rozjasnilo. Stále nad sebou viděl husté mraky. Všude kolem foukal vítr, ale připadalo mu, že nejde o další momentku, ale skutečnost. Stačilo pohlédnout zpět, aby viděl nějakých 150 metrů za sebou hlavní budovu knihovny. Hádal, že právě stojí na místě, kde ho před hodinou vyhodil transportní paprsek. Byl jenom jeden způsob, jak zjistit, že je zpátky.

„Kapitán Aran Voyageru!“ klepl na svůj komunikátor. „Jeden k transportu!“

Během okamžiku ho uchopil transportní paprsek a přenesl zpátky na palubu Voyageru. Materializační proces trval opět trochu déle, ale bezpečně se zhmotnil v přenosové místnosti. Sestoupil z plošiny. Zaznamenal, jak na něj všichni udiveně hledí. Dokonce tu byl kromě Sedmé a Harryho ještě Martin, což zase trochu překvapilo jeho, ale pocit překvapení se zdál být vzájemný.

„Tos to vzal docela rychle,“ pronesl komandér Madden jako první.

„Rychle?“ věnoval mu udivený pohled. „Byl jsem dole alespoň hodinu a…nebo snad ne?“

„Kapitáne,“ vzal si slovo Harry Kim. „Byl jste tam dole asi minutu.“

„57,9 vteřiny, pokud odečteme dobu trvání přenosu nahoru a dolů,“ upřesnila pohotově Sedmá, neboť si potrpěla na přesnost.

„Jednu minutu?“ zopakoval Dar po poručíkovi, jako by odmítal věřit tomu, co slyšel. Dostalo se mu souhlasného přikývnutí, takže to musela být pravda. „Zajímavé. Přišlo mi to mnohem déle.“

„Mluvil jsi s majorem Kronesovou?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Zato Zentierané mi odpověděli na hodně otázek. Víc než bych od nich čekal.“

„Nu, pokud tady máme časový nesoulad, tak by tě měl hned prohlédnout doktor Bashir, jestli to na tobě nezanechalo nějaké stopy.“

„Souhlas.“

„Poručíku Kime, Vy a Sedmá zkuste najít nějaké vysvětlení, proč tu došlo k takovému časovému rozdílu. S těmihle věcmi není radno si zahrávat.“

„Jdeme na to,“ potvrdil Kim úsečně.

divider

Následuje:
Dohoda

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries