Strážci řádu 2

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
9. 12. 2019
Délka:
215 530 slov (958 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, DS9, VOY
Období:
Příběh se odehrává mezi roky 2381–2379
Hlavní postava(y):
kapitán Aran Dar
Kategorie:
alternativní vesmír, napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Diplomatické jednání probíhající, které hostila Spojená Federace planet na stanici DS9 mezi dvěma znesvářenými stranami, Tamulským impériem a Novou Kolonií dosáhla klíčového úspěchu a obě strany uzavřely tříměsíční příměří (viz cyklus Strážci řádu). Těsně po uzavření smlouvy došlo ke zcela nevyprovokovanému a bezprecedentnímu útoku ze strany Nové Kolonie na klíčová místa v samotném srdci Federace. Ničivé útoky, které mohly mít katastrofické následky pro celou Federaci, ale z nějakého důvodu, následkem podivné sabotáže se nezdařily. Zato srážka, s Koloniálním Dravcem u Bajoru si vyžádala stovky životů, včetně materiálních ztrát a byla zastavena až kapitánem Aranem, který obětoval svoji loď, nový Voyager, aby zastavil tohle běsnění. Federace zatkla Koloniální velitelku, ještě než opustila stanici DS9, ale nic nenasvědčovalo tomu, že má s tímto útokem cokoliv společného. Zato zde zůstala jako jediná, kdo převzal zodpovědnost za oba incidenty…

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Strážci řádu 2 (bubushow)

Obsah

Virus

Koloniální vlajkový Dravec Oko 7Z

Kapitán William T. Riker s narůstajícím znepokojením sledoval situaci kolem něj. Na Dravci bylo od návštěvy Omikron théta poměrně rušno. Mnohem víc než při cestě do sektoru Rigellus. Sesbírat všechna ta mrtvá těla a přenést je na palubu, označit, prověřit bio-skeny jestli v sobě nemají žádnou nákazu či virus, to byla doslova noční můra. Po pravdě byl rád, že po něm nikdo nechtěl, aby se zapojil a na vlastní oči z první řady viděl, jaké ukrutnosti provedli skuteční nepřátelé posádce Koloniálního Dravce.

Po výsadkové misi, jejímž byl účastníkem, vyslala Koloniální velitelka nějakých dvacet stíhačů umístěných v hlavním hangáru. Hvězdná loď přešla na nízkou orbitu a zbytek práce s identifikací označením a nalezením mrtvých těl provedly posádky stíhačů. Práce, která zaměstnala dobrou třetinu posádky, protože posádka stíhačů měla celkem tři členy. Pilota, navigátora a technického specialistu. Značkovače, jak je označilo řízení letového provozu ve snaze vzít celou misi trochu nadneseně.

Označená těla, následně přenášeli transportním paprskem do karanténní zóny s vestavěnými bio-filtry. Jakmile bio-filtry neodhalily nic neobvyklého, přenášely dál těla do skladiště, které posloužilo jako provizorní márnice. Tam postupovala doktorka Markusová, Krystal a půl tuctu dalších pomocníků s cílem identifikovat zesnulé členy posádky. Tohle byla dost nevděčná práce sama o sobě a skutečnost, jak ti lidé zemřeli, tomu moc nepomáhala. Dokonce i sama hlavní lékařka si stěžovala na tuhle ohavnost.

Všechno probíhalo rychle efektivně a s maximálním úsilím. Díky tomu zvládli přenést všechna těla na palubu během dvou hodin a během dalších pěti je pečlivě naskládat do skladiště a vytvořit zde podmínky odpovídající márnici. Samotná identifikace pak byla mravenčí práce, neboť kvalifikovaného lékařského personálu nebylo nazbyt. Z jednoho prostého důvodu, válka. Útok na Koloniální základnu 58 vedl k velkému odlivu lékařského personálu do důležitějších oblastí. Proto také na Oko 7 byl pouze jeden lékař, jedna hlavní sestra a dva, možná tři medici.

Trochu málo, ale zato měli poměrně velkou ošetřovnu schopnou pojmout desítky pacientů. Právě sem vedly jejich kroky a sem ve společnosti majora a jejího vlajkového kapitána dorazil.

„Nuže, jaký máme stav?“ zajímalo Tashu, která stěží skrývala netrpělivost. Letěli už dobrých pět hodin do systému Forlat a posádka byla zaměstnána něčím jiným než přípravou k boji s nepřítelem. Potřebovala tuhle věc rychle uzavřít, aby mohla soustředit pozornost k těm, kteří způsobili smrt tolika Koloniálních mužů a žen.

„Zatím jsme identifikovali celkem 139 členů posádky. Z toho 99 pochází z Oko 6Z a 38 z Oko 13Z,“ odpověděla Krystal bezvýrazně.

„Každá loď měla přinejmenším 300 členů posádky a my máme pouze 200 těl.“

„No, zatím jsme identifikovali pouze řadové členy posádky. Žádní důstojníci, ani poddůstojníci,“ připojila lodní poradkyně Jenifer Waitová, která Chaocké sestře asistovala. Měli příliš málo kvalifikovaného vědeckého a lékařského personálu, takže se i ona zapojila do procesu.

„Logické,“ připustil Tolkin uvážlivě. „Pokud zabili, nebo jinak odstranili důstojníky a poddůstojníky, mohli s posádkou snáze manipulovat.“

„A na konci toho všeho je takhle krutě nechat umřít,“ opáčila Chaocká žena sžíravě.

„Nezkouším hodnotit morální hledisko. Pouze konstatuji, že z hlediska efektivity…“

„Efektivitu si můžete strčit někam!“ odbyla ho Krystal příkře.

„Možná nebude na škodu, když tuhle část posádce neřekneme. Nechceme je zbytečně vystrašit.“

„A co pitva? Potvrzuje naše původní závěry?“ ignorovala blondýnka ta slova a přesunula pozornost k hlavní lékařce.

„Nic moc nového nečekejte,“ odtušila Karen Markusová s pokrčením ramen. „Žádná známka infekce, ani nákazy a co se týče smrti, tak zůstává stále stejná. Můj prvotní verdikt se nemění.“

„Pokud si myslí, že nás tím zastraší, tak jsou na omylu.“

„Mě rozhodně strach nahnali,“ prohlásila Chartocká žena neutrálně.

„Nezastrašili nás před dvaceti lety a nezastraší nás ani teď!“ trvala Tasha na svém.

„Klidně si to můžete myslet, ale celá posádka už ví, k čemu tady došlo a co se jejich druhům ve zbrani stalo. Tuhle věc nemůžete zastavit tím, že ji zkusíte tajit.“

„Ano, utajit,“ přisvědčila major a odvrátila pohled od šéflékařky.

Willovi neušel její zamračený pohled. Složila si ruce na prsou a předstírala, že si nezvykle důkladně prohlíží jednu z obrazovek před sebou. Dál do hovoru nezasahovala. Ve skutečnosti jí mysl běžela jako o závod. Nechala Tolkina dál mluvit na téma morálky a etiky. Pozemšťan tak sledoval reakce, od podrážděné pocházející od Krystal po zcela lhostejné, apatické od doktorky Markusové až po velice emocionální od lodní poradkyně. Bylo zvláštní tuhle mladou Chartockou ženu sledovat.

Tvář, účes i ty špičaté uši, skoro jako kdyby byla Vulkánka, ale vyzařovala tolik empatií, skoro jako jeho žena. Nejhorší na tom bylo, že mu nápadně připomínala T’Lar. Také měla trochu jemnější rysy, ne tak tvrdé doplněné tou neprostupnou maskou logiky, která dodávala vulkáncům chladného a nezúčastněného vzezření.

Tihle dva, kapitán Tolkin a poradkyně Jennifer Waitová mezi sebou vedli filosofickou rozpravu a přeli se ohledně toho, co je správné a co naopak efektivní. Kapitán Titanu těkal pohledem mezi nimi, ale neušlo mu, jak blonďaté velitelce začínají stále více tuhnout rysy. Jako by právě dospěla k nějakému prozření. Pomalu se otáčela zpět. Pohledem přejížděla po všech přítomných. Na nikom nezůstala pohledem příliš dlouho, kromě doktorky Karen Markusové.

Doktorka prováděla cosi na lékařském panelu vedle lůžka a nevěnovala jí pozornost. Vypadala, že je příliš zaujatá svou prací, takže mlčela a nekomentovala okolní hovor. Riker viděl, jak se blondýnce do očí vkrádá zlatá barva. Stejná jakou už viděl dole na Zemi, což znamenalo, že se děje něco špatného. Nikdo jiný si toho v daný okamžik, ale on ano. Už otevíral ústa, aby něco řekl, když v tom její ruka vystřelila směrem nahoru. Nenosila u sebe žádnou zbraň, ale v ruce jí přistál fázer.

Jediný fázer měl u sebe on. Trochu ironické, že jako jediný v místnosti byl ozbrojen. Fázer mu vyletěl z pouzdra v opasku přímo do její ruky. Sotva zaznamenal, že zvýšila účinek z omráčení na usmrcení, když zmáčkla spoušť. Bez nejmenšího zaváhání či nejistoty. Z fázeru vyšlehl jasně rudý paprsek, zasáhl Chartockou doktorku přímo do prsou. Zásah ji odhodil zpátky. Neměla nejmenší šanci reagovat a skončila bezvládně na zemi s dírou v prsou.

V ten moment veškerá diskuse skončila, jako když utne. Rázem všichni s výrazem naprostého překvapení a nevíry hleděli na blonďatou velitelku. Tohle nikdo nečekal a tím překvapila své lidi i jeho samotného. Přesněji řečeno hleděli na její zvednutou ruku držící fázer v ruce. Dokonce i Tolkin, kterého nic nevyvedlo z míry, vypadal velice překvapeně. Všichni čekali, nikdo se ani nehnul. Ticho na ošetřovně, které zavládlo, by se dalo krájet.

„Tohle není Karen Markusová,“ prohlásila major a konečně sklopila fázer.

„Není?“ zamrkala jako první Krystal, popadla do ruky lékařský skener a ihned provedla sken nad mrtvým tělem. Po chvilce zamračeně odhrnula mrtvé pravý rukáv. Vytřeštila oči, skener jí vypadl z ruky a odskočila od těla, jako by to bylo klubko jedovatých hadů. Narazila do lůžka s mrtvým tělem a chvilku hledala ztracenou rovnováhu. Vypadala, že našla něco, co ji dokonale vyvedlo z rovnováhy, což bylo poprvé, za celou dobu, co si Will pamatoval.

Neviděl dobře, co zahlédla tak hrozného, že ji to takhle vyděsilo, ale chvěla se po celém těle, dokud jí lodní poradkyně nepoložila chlácholivě ruku na rameno a nepoužila trochu své telepatie, aby ji uklidnila. I tak se Chaocká žena držela od těla co nejdál a odmítala k němu přistoupit. Nakonec to byl Tolkin, kdo uchopil lékařský skener, který upustila, a dokončil sken. V jednom okamžiku mu zapípal a on odhalil malý náhrdelník na krku zesnulé. Sundal ho a odložil na stolek. Odstoupil o krok zpět.

Tvář Chartocké ženy začala mizet a nahradila ji úplně jiná tvář patřící Chaocké ženě. Ošklivě zjizvené s něčím, co vypadalo jako tetování po čele, lících vedoucích dolů po krku. Skoro jako u Trillů.

„Tak, tohle je ovšem znepokojivé,“ ohodnotil Chartocký kapitán situaci.

„Kdo je to?“ zajímalo pozemšťana.

„Agent Bratrstva,“ odtušil stručně.

„To přeci není možné!“ protestovala Krystal. „Ty hrozné stvůry jsme přeci vyhubily! Nezůstala žádná z nich ani...“

„Všichni byli zničeni. Do posledního muže, ženy, či dítěte,“ pronesla Tasha přesvědčivě. „Vím to, byla jsem u toho. Ostatně mě chtěli zabít.“

„Což znamená, že tohle nemůže být...“ začal Tolkin.

„Je to agent Bratrstva!“ nenechala ho domluvit.

„Teď si trochu protiřečíte,“ upozornil je Will.

„Správně,“ přikývla major. „Neměl by tu být a přesto tady je. Způsob infiltrace a tím jak se nám neuvěřitelně drze producíroval přímo před nosem, jasně ukazuje na Bratrstvo. Tohle je přesně ten způsob jakým operovali v našich řadách.“

„A kde je potom doktorka Markusová? Skutečná doktorka Markusová?“ padla otázka a kapitán Titanu zjistil, že on je tím, kdo tu zásadní otázku položil.

„Mrtvá...“ odpověděla blonďatá velitelka a hlas se jí na okamžik zlomil. Jen na okamžik než nabyla zpátky ztracenou rovnováhu.

„Kde je potom tělo?“ vzpamatovala se konečně Krystal.

„Nejspíš tam, kde ho nenajdeme,“ odtušila major s povzdechem.

„Určitě si myslíte, že ji zabili?“ ujistil se Riker pro jistotu. Dokud by on neviděl mrtvé tělo, tak by měl pochybnosti, ale to nejspíš nebyl tenhle případ.

„Ano,“ přisvědčila nepřítomně.

„Jak jste vůbec poznala, že to není ona?“

„Nejspíš bych si toho vůbec nevšimla, ale její poslední slova zněla příliš odevzdaně a poraženecky. Taková věc ke Karen Markusové nesedí. Tak jsem se na ni zaměřila trochu lépe a její aura byla úplně jiná.“

„Aura?“

„Všichni Chartokové mají mentální schopnosti, obrazně řečeno auru. Neumíme číst jeden druhému myšlenky na dálku, ale dokážeme se vzájemně dotknout jeden druhého aury,“ přispěchala s vysvětlením lodní poradkyně.

„Necítila jsem z ní vůbec nic. Pouze chlad a cosi temného, co jsem naposledy pocítila před dvaceti lety, když mě Bratrstvo chtělo zabít. V té chvíli mi bylo jasné, že Karen Markusová už není.“

„Jejich operační schéma je velice jednoduché. Zabij a zahoď. Takže není prakticky žádná šance, aby nechali Karen…“ začal mluvit Tolkin, ale v tom se dveře na ošetřovnu otevřely a dovnitř vtrhl poručík Hawe s trojicí lidí od bezpečnosti.

„Je všechno v pořádku?“ zajímal se a těkal pohledem kolem. Pohledem ihned zavadil o mrtvé tělo a tázavě pohlédl na majora, která nic neříkala. „Bezpečnostní senzory zaznamenaly střelbu s fázeru,“ dodal pro jistotu, přestože viděl, kdo drží v ruce fázer.

„Právě jsme odhalili špeha, který se vydával za doktorku Markusovou,“ konstatovala Krystal suše.

„Hmm…“ sklonil se blíže k mrtvému tělu a prudce sebou trhnul. „Jak se tady najednou objevil agent Bratrstva? Všichni přeci mají být mrtví a…“

„Jsou mrtví,“ ubezpečila ho Tasha nepřítomně.

„A přesto jeden pobíhal po palubě naší lodi? Přestrojený za…“

„Ihned prověřte, kde všude byl posledních pět hodin od okamžiku návratu na palubu.“

„Ano majore!“

„Nejprve prověřte palubu 7, 10 a 14!“ přikázala mu major obratem. Vida jeho překvapení přidala i vysvětlení. „Systém podpory života. Kdybych já byla sabotér s cílem záměrně někoho poškodit, tak bych použila systém podpory života k vypuštění infekce do celé lodi. Obzvláště s oprávněním hlavního lékaře, který mi dává přístup právě k systémům podpory života.“

„Provedu.“

„Ještě moment!“ zarazila ho Krystal nekompromisně, než stačil opustit ošetřovnu. „Než odejdete, všechny si Vás musím naskenovat. Kdo ví, co tady ta stvůra udělala!“

Nečekala na souhlas, prostě sebrala lékařský skener Tolkinovi z rukou a ihned s ním proskenovala Haweho i jeho tým. Teprve pak jim dovolila odejít. Nikdo si nedovolil nic namítnout, ačkoliv šéf bezpečnosti vypadal, že hodlá mít námitku. Na mrtvé tělo se přitom ani nepodívala. Viditelně na něj ani nedokázala pohlédnout. Přitom nepatřila k lidem, kteří se jen tak něčeho bojí. Dalo by se říct spíše naopak, že ona sama pouštěla hrůzu na své okolí a nikdy si jí nedovoloval odporovat.

Celou věc nakonec vyřešila major Kronesová. Prostě nastavila jeho fázer na maximum a mrtvé tělo úplně odpařila. Zůstal po něm jenom spálený obrys na podlaze. Bylo vidět, jak moc se přitom Krystal ulevilo a když ho neviděla, tak se trochu uvolnila. Proskenovala i všechny ostatní, včetně Rikera a začala si data přehrávat do lékařského počítače k vyhodnocení.

Tím pádem jim přestala věnovat pozornost. Mladá Chartocká poradkyně jí šla pomoct s analýzou a zároveň i podpořit. Tasha vrátila fázer zpátky jeho majiteli a vyrazila ven z ošetřovny. Tolkin pouze pokrčil rameny a šel za ní, takže Willovi nezbylo než zůstat nebo jít s nimi. Zvolil si tu druhou možnost. Události se právě začínaly komplikovat a po pravdě ho možnost nějaké infekce či nákazy dokázala znepokojit.

Během pár minut našli poručíka Haweho, který mezi tím odešel do hlavního taktického centra a společně s dalšími lidmi od bezpečnosti právě vyhodnocovali záznamy vnitřních senzorů a kamer. Pracovalo jich na tom celkem deset, takže než k nim trojice dorazila, měli už předběžnou analýzu hotovou.

„Měla jste pravdu, majore,“ uvítal je Hawe sotva vstoupili dovnitř. „Ten S’hwan, využil doktorčina oprávnění a pěkně se prošel po celé lodi. Bezpečnostní protokoly říkají, že pozměnil bio-filtry, což umožnilo cizí látce vstoupit do systému podpory života, aniž by se spustil poplach. Ať už tam vypustil cokoliv je to po celé lodi.“

„Viditelně jsme na celou věc hleděli ze špatného pohledu,“ pronesla blonďatá velitelka zamračeně. „Jejich cílem nebylo zanést nám sem nějakou infekci v mrtvém těle.“

„Taková věc by byla dost obtížná s ohledem na naše filtry.“

„Ne, oni zamaskovali svého agenta za mrtvolu a nechali ho přenést na palubu. Teprve ten agent nám tu nákazu roznesl.“

„Velmi důmyslné,“ přitakal Tolkin.

„Víme už, co nám sem zatáhli a jaké to bude mít následky? Zatím nic nepozorujeme, ale…“ reagoval Hawe zamračeně.

„Nemyslím si, že nás to má zabít.“

„To poněkud nespadá do jejich obvyklé doktríny. Očekával bych nějaký exotický jed, který nás pomalu a velice bolestivě zabije a…“

„Jejich operační schéma neukazuje na přímý postup,“ zavrtěla major hlavou. „Ne, oni sledují trochu jiný cíl a chtějí nám dát s veškerou arogancí najevo, jak moc jsou lepší.“

„To by ukazovalo, že mají hodně velké ego.“

„Ti, kdo stojí v pozadí všeho, mají víc než jen veliké ego.“

„Co tedy plánují? A hodlají se nám vůbec postavit tváří v tvář?“

„Ne, myslím, že se chtějí zmocnit naší lodi.“

„Tak to je hodně odvážné, obzvláště s Vámi na palubě, majore,“ prohlásil Hawe rezolutně.

„Už dokázali ukrást tři lodě,“ upozornila ho blondýnka.

„Ano, ale žádná nebyla Oko 7z a neměla na palubě…“

„Nevím, jak to chtějí provést, ale jsem si celkem jistá, že ten virus, který vypustili do našeho systému podpory života, nás nemá za úkol zabít,“ nenechala ho domluvit. „Ne, předpokládám, že cílem je zneschopnit posádku, aby mohli snáze obsadit celou loď. S Koloniální vlajkovou lodí už mohou dosáhnout mnohem více než s pouhým Dravcem třídy C.“

„Téhle lodi se nikdy nezmocní!“ pronesl Chaocký šéf bezpečnosti přesvědčeně.

„Nehodlám jim to dovolit,“ přikývla major na souhlas. „Jen doufám, že splním očekávání, jež do mě vkládáte, poručíku Hawe.“

„Není nikdo, komu bych důvěřoval víc,“ prohlásil Hawe rezolutně.

„Potom Vám radím, abyste ta slova vyslovoval opatrně, obzvláště před jistou specialistkou jménem Leitha. Nemusela by to vzít jako kompliment,“ odpověděla mu a navzdory situaci jí koutky úst zaškubaly v náznaku úsměvu.

„Budu si dávat pozor.“

„Zahajte přípravy pro protokol omega. Tahle loď jim nepadne do ruky, i kdybychom ji museli zničit se všemi na palubě!“

„Ano, majore.

Při těhle slovech Willa Rikera zamrazilo. Asi bylo pochopitelné, že hodlají loď raději zničit než nechat padnout do nepřátelských rukou, ale to by nesměl být na palubě s nimi. Ne, nechtěl vypadat jako zbabělec. Ze zkušenosti věděl, jak moc těžké je pro každého kapitána dát povel ke zničení své lodi, aby nepadla do nepřátelských rukou. Trochu ho děsilo, že major Kronesová jenom připouštěla tuto možnost. Dosud ji viděl sebevědomou a sebejistou, ale teď už zdaleka ne tolik.

Společně s poručíkem Hawe se vrátili na ošetřovnu v očekávání nových zpráv, ale novinky nebyly příliš pozitivní. Hlavní sestra, Krystal už měla předběžné výsledky a vypadala velice znepokojeně.

„Dobrá zpráva je, že ta věc nás nemá za úkol zabít,“ začala, čímž potvrdila původní domněnku své nadřízené. „Ta špatná je, že jde o velice sofistikovaný virus, který napadá specifická nervová centra mozku a na ně se přichycuje jako pijavice.“

„Což znamená?“

„Což znamená, že ten virus dokáže převzít kontrolu úplnou kontrolu nad svým hostitelem.“

„Taková věc vyžaduje vnější zdroj, který dává rozkazy a…“

„To nepochybně ano. Na specifických vlnách a klidně i z veliké dálky.“

„Loutkář.“

„Ano, velice trefné přirovnání,“ přikývla Krystal. „Špatná zpráva je, že tenhle virus má velice specifické programování, které je mnohem pokročilejší než cokoliv s čím jsem se kdy setkala.“

„Co s tím můžeme udělat?“ zajímalo Haweho znepokojeně.

„Jediná osoba, která by s tím mohla něco udělat a nejspíš dokázala zvrátit účinek toho viru je mrtvá.“

„Ano, typické schéma. Nejprve zničit prostředky a potom vypustit,“ přisvědčil Tolkin s pochopením.

„Z výsledků testů mohu říct asi tolik, že ten virus je speciálně naprogramován, aby napadal Chartockou a Charitskou DNA.“

„A ostatní?“

„Vy, já, tady kapitán Riker a Tasha máte test negativní.“

„Možná zatím negativní.“

„Všichni máme ten sajrajt v sobě, ale pouze nás čtyři to zcela ignoruje. Účinek sice není trvalý, ale předpokládám, že dříva jak za měsíc či dva ta věc neodezní.“

„Chartokové a Charité tvoří 99% celé posádky. Pokud by je ovládli, potom by opravdu mohli získat kontrolu nad celou lodí.“

„Na palubě jsou jen tři Chaokové, plus tady kapitán s majorem, takže to nám zůstává pět nezasažených osob z tří stovek.“

„Tahle loď může efektivně fungovat i bez posádky.“

„To ano, ale co s posádkou, pod kontrolou nepřítele?“

„Ano, to je problém.“

„Kolik máme času, než se vyskytnou první příznaky?“

„Přepokládám, při stávající rychlosti, za pět hodin.“

„Což je zhruba doba, kterou nám potrvá cesta do soustavy Forlat,“ řekl Tolkin uvážlivě. „Důmyslné. Velice důmyslné. Mnohem důmyslnější než cokoliv, co předvedli doposud.“

„Zároveň nám to dává odpověď, jakým způsobem se mohli zmocnit naší lodi i s celou posádkou,“ přidal Hawe.

„Musíme najít způsob, jak vyřadit posádku, dokud nenajdeme způsob, jak ten virus odstranit.“

„To se nám nejspíš nepodaří tak jako tak,“ namítla Krystal. „Nejsem kvalifikovaná doktorka. Možná jsem schopná laborantka a sestra, ale ne viroložka.“

„Což naše možnosti výrazně zužuje.“

divider

Následuje:
Strážce

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries