Strážci řádu 2

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
9. 12. 2019
Délka:
215 530 slov (958 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, DS9, VOY
Období:
Příběh se odehrává mezi roky 2379–2381
Hlavní postava(y):
kapitán Aran Dar
Kategorie:
alternativní vesmír, napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Diplomatické jednání probíhající, které hostila Spojená Federace planet na stanici DS9 mezi dvěma znesvářenými stranami, Tamulským impériem a Novou Kolonií dosáhla klíčového úspěchu a obě strany uzavřely tříměsíční příměří (viz cyklus Strážci řádu). Těsně po uzavření smlouvy došlo ke zcela nevyprovokovanému a bezprecedentnímu útoku ze strany Nové Kolonie na klíčová místa v samotném srdci Federace. Ničivé útoky, které mohly mít katastrofické následky pro celou Federaci, ale z nějakého důvodu, následkem podivné sabotáže se nezdařily. Zato srážka, s Koloniálním Dravcem u Bajoru si vyžádala stovky životů, včetně materiálních ztrát a byla zastavena až kapitánem Aranem, který obětoval svoji loď, nový Voyager, aby zastavil tohle běsnění. Federace zatkla Koloniální velitelku, ještě než opustila stanici DS9, ale nic nenasvědčovalo tomu, že má s tímto útokem cokoliv společného. Zato zde zůstala jako jediná, kdo převzal zodpovědnost za oba incidenty…

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Strážci řádu 2 (bubushow)

Obsah

Strážci řádu

USS Voyager – můstek, hvězdný čas: 57892,99

Během krátké chvilky je uchopil transportní paprsek a přenesl z ústředí kdysi Gaalianské Archy zpátky na Voyager. Z velitelského křesla vyskočil okamžitě Harry Kim a s viditelnou úlevou jim vyšel vstříc.

„Hlášení, pane Kime!“ vyzval ho Martin rázně.

„Výsadek byl přenesen zpátky na palubu, komandére. Všichni až na majora Kronesovou,“ dodal opatrně.

„Čas do exploze?“

„Devět a půl minuty,“ odpověděla pohotově Sedmá.

„Nastavte únikový kurz, Tome, ale zůstaňte v transportní vzdálenosti a čekejte na rozkaz!“ nařídil kapitán hlavnímu pilotovi.

„Kurz nastaven, kapitáne,“ potvrdil pilot přijetí rozkazu.

„Nějaká známka toho, že by odhalili Voyager?“ obrátil se kapitán na Harryho.

„Ne kapitáne. Vypadá to, že nás stále nevidí, ani nevědí, kde Voyager ve skutečnosti je. Jinak by na nás určitě zaměřili zbraně a…“

„Myslím, že tohle je ta poslední věc, na kterou právě myslí.“

„Myslíš kromě toho, že se hodlají odpálit i s celou lodí?“ opáčil první důstojník uštěpačně.

„S ohledem na množství výbušnin a zbraní na palubě bych tipoval, že půjde o pořádný výbuch.“

„Rozhodně bysme tady neměli být, až k tomu dojde,“ zamručel Madden. „Určitě dojde k výbuchu až za devět minut?“

„Ano, komandére,“ přitakala Sedmá, která už stačila převzít svoji vědeckou stanici. „Podle poločasu rozpadu částic v jejich reaktoru dosáhnou kritické hodnoty za devět minut. Následná řetězová reakce zasáhne i další reaktory a…“

„Můžeme zaměřit zbývající Tamulské lidi od rozvědky?“ přerušil ji Dar, než mohla dokončit větu.

„Bohužel ne. Poté co jsme přenesli výsadek zpátky na palubu, se stáhli do oblastí, kde je transportní paprsek nemůže zaměřit. Navíc znovu zapnuli rušení.“

„Viditelně nechtějí, aby někdo z nich mohl promluvit.“

„To jim nebude nic platné. S nadporučíkem Tuvokem jsme se totiž dokázali napojit na jejich databázi a právě teď odtamtud stahujeme údaje.“

„Stáhnete je všechny?“

„Nikoliv, ale budeme mít víc než dost údajů k tomu, abychom si udělali obrázek o tom, co tady prováděli.

„Dobře, dobře,“ přikyvoval Bajoranský kapitán. Udělal několik kroků směrem kupředu a úlevně se svalil do kapitánského křesla. Navzdory všemu byl pořádně omlácený, jak si tam s ním dost nešetrně pohazovali.

„Neměl bys raději zajít na ošetřovnu?“ navrhnul mu Martin okamžitě.

„Zajdu. Hned jak bude Voyager bezpečně pryč z téhle soustavy. Nejprve dokončíme, proč jsme tady. Čas?“

„Pět minut kapitáne.“

„Zaměřte přednostně skenery na oblast, z níž mě to vyhodilo ven, a buďte připraveni přenést majora, jakmile se objeví.“ Raději nedodal tu část, že se ven vůbec nemusí dostat. Nebo že může vystoupit ven na úplně jiném místě, které kvůli rušení nepůjde zaměřit. Těžko mohl odhadovat, k čemu tam uvnitř dochází a jakým způsobem si tyhle bytosti na vyšší úrovni celou věc vlastně vyřeší. Tahle věc šla mimo něj a nemohli ji nijak ovlivnit.

„Ano kapitáne.“

„Předpokládám, že asi nemá cenu přesvědčovat zbylé členy rozvědky, aby se vzdali a zachránili si život?“ obrátil se Bajoran k Tamulskému vyslanci.

„Hezká myšlenka, kapitáne Arane, ale obávám se, že cokoliv bych jim řekl, nepomůže. Tihle lidé poslechnou jenom někoho jiného z rozvědky, ale chápu, že nebudou chtít, aby je s tímhle někdo spojoval.“

„Uvidíme, co získáme z jejich databáze.“

„Větší obavy mám z toho, co by mohli ve své beznadějné situaci udělat.“

„Třeba vydat rozkaz třetí flotile k útoku na Tieru 4?“

„Saaros je dost velký idiot, aby pochopil, že není v taktické výhodě vůči Nové Kolonii. Rozhodně ne s třetí flotilou. Taková věc by skončila naprostou katastrofou.“

„Ať už dojde k čemukoliv, nedokážeme to ovlivnit. Ne dostatečně včas, ale pokud si pospíšíme, tak snad nebude úplně pozdě.“

„V to pevně doufám,“ přikývnul Slokarij vážně. „Když jsem vyrážel na tuhle výpravu, doufal jsem, že přinese oživení a změny v impériu, ale zřejmě přinese mnohem víc než bych kdy očekával.“

„Dvě minuty do přetížení, kapitáne,“ připomněl Tuvok.

„Stále nic?“

„Ne, kapitáne.“

„Dobrá nebudeme to zbytečně hrotit. Pokud se neobjeví do deseti sekund před začátkem výbuchu, nečekejte na rozkaz Tome, prostě nás odsud vezměte pryč.“

„Spolehněte se, kapitáne.“

„Minuta do přetížení.“

„Myslíš, že se ještě objeví?“ věnoval mu Martin tázavý pohled.

„Mám takový pocit, že určitě ano, ale…“ začal, ale sám přemýšlel, jak celou věc vlastně podat. Jak vysvětlit, že major je zkrátka víc, než kolik vypadá.

„Nový bio-signál na základně!“ vysvobodil ho z rozpaků Harry Kim.

„To musí být ona. Transport! Přeneste ji přímo na můstek!“

V ten okamžik Aran Dar povstal z kapitánského křesla a popošel blíž k místu, kde se právě zhmotnila koloniální velitelka. Vypadala celá, nezraněná, teda ne že by ji něco či někdo mohl zranit. Pozorně sledoval její výraz, který hodně vypovídal o tom, jak situace dole dopadla. Vypadala uvolněně, Tatam byla ta její kamenná maska.

„Třicet vteřin do výbuchu!“ informoval je Tuvok

„Tome…“ chystal se Kapitán Voyageru přikázat pilotovi, aby přešel na warp, když v tom zahlédl něco, co vyšlo odnikud. Netušil co to bylo, ale viděl jak sebou Tasha trhla a strnula. Její pohled sklouzl směrem dolů, kde jí pod levým prsem vyčnívala špička dlouhého zubatého nože. Možná to byl jen Darův osobní pocit, ale zaslechl něco silně připomínající chechot. Zlomyslný projev radosti však skončil rychle utnutý vyděšeným zavřísknutím a dál už nevnímal nic než padající tělo, které stačil zachytit.

„Pryč odsud Tome! Maximální warp!“ křiknul na pilota, který se ohlédl ze svého křesla a na rozdíl od něj viděl rukojeť nože vyčnívající koloniální velitelce ze zad.

„Můstek ošetřovně! Lékařská pohotovost!“

„Nouzový transport na ošetřovnu Harry! Hned!“

USS Voyager - ošetřovna

O hodinu později čekal kapitán Aran Dar na zprávu lékařského týmu. Oba doktoři, jak ten skutečný, tak i holografický právě prováděli operaci majora Kronesové. On sám utrpěl celou řadu pohmožděnin, ale ty naštěstí nevyžadovaly žádný extra zákrok. K tomu stačila bohatě sestra a za pár minut bylo hotovo. Poté odkráčela asistovat oběma lékařům. Voyager měl minimální posádku, nebo alespoň nižší posádku než by normálně měl mít a to platilo i o lékařském personálu.

Právě hodlal vstát a zajít zjistit, jak vypadá situace na můstku. Tady už nemohl nic udělat. Naposledy pohlédl za ochranou plentu, kde probíhala operace, když si všimnul, že zde není úplně sám. Na ošetřovně, byl ještě někdo další. Muž v šedém. Ten samý, kterého potkal v tom tunelu a nejenom zde. Mohl jen hádat, že celá situace asi nedopadla zrovna podle jeho očekávání.

„Čekáte ještě něco?“ oslovil ho obezřetně.

„Cože?“ zarazil se nad tou otázkou a vypadal, že si vůbec nebyl vědom přítomnosti kapitána Voyageru.

„Jste tady a ona je tam. Věci zřejmě nešly podle plánu.“

„Oh, právě naopak. Tohle byla velká chvíle. Pro nás pro všechny.“

„Zjevně ne tolik, když se jejího konce možná ani nedožije.“

„Tohle?“ mávnul nad tím rukou. „S tímhle si nemusíte dělat starosti. Tasha nepatří k těm, které byste mohli skolit jednou ranou.“

„Tak co se pokazilo?“

„Nepokazilo se nic. Celé věc dopadla nad očekávání dobře,“ opáčil muž v šedém nenuceně.

„S definicí nad očekávání dobře zřejmě někdo nesouhlasil,“ konstatoval kapitán Voyageru a pohlédl mu přímo do očí. Jen aby zjistil, že jsou stejně šedé, jako on sám. Snad jen s odlišným odstínem, ale oči měl taktéž šedé.

„Tasha se zachovala naprosto správně a rozumně, přesně tak, jak jsme doufali. Vida, že se její protivník k ničemu nemá, tak ho prostě pohltila,“ odpověděl nakonec bezvýrazně.

„Pohltila?“

„Obrazně řečeno vzala, tedy vytáhla z těla, ve kterém se nacházel a stejně obrazně ho hodila do té nejhlubší a nejtemnější kobky, kde právě teď může zpytovat svědomí a přemýšlet, co vlastně udělal špatně. Mohl se tomu bránit, jistě, jejich síly byly přinejmenším rovnocenné, ale nevzmohl se na odpor. Zato bude mít dalších tisíc let k tomu, aby prozřel, ale podstatné je, že ho nezabila, což je věc, s kterou souhlasily obě strany, byť nepříliš ochotně.“

„A tohle je stvrzení jejich souhlasu?“ pokynul Dar hlavou směrem k operačnímu sálu.

„Vzpomínáte na tu bytost, která si tak ráda pomáhala k vítězství takovými triky, jako když plně obnovila již vybuchující loď, či vyvolala dávno zničenou krystalickou entitu?“ odpověděl mu místo toho otázkou.

„Tenhle?“

„Na rozdíl od ostatních spiklenců to celé přežil, ale místo aby využil situace, tiše zmizel a počkal, až se celá věc přežene, tak o sobě zkoušel dát vědět tímhle způsobem. Nevím, co ho k tomu vedlo, ale poněkud naivně si myslel, že se pomstí a ještě k tomu nám všem přímo před očima.“

„Což se mu povedlo.“

„Ano, povedlo,“ přitakal muž v šedém, ale cosi ve způsobu, jakým ta slova pronesl, přiměla Dara k tomu, aby se zarazil.

„Chytili jste ho?“ položil otázku, vida, že muž v šedém nic neříká.

„Řekněme, že ten už nikdy víc žádné zákeřnosti, ani cokoliv jiného neudělá,“ odpověděl nakonec neurčitě.

„Takže jste ho…zabil?“

„Já ne,“ zavrtěl rezolutně hlavou. „Ovšem zařídil jsem mu i s jeho stávajícím avatárem, ničím nerušený výhled na Arše. Jen pár vteřin předtím, než došlo k přetížení a explozi.“

„Aha.“

„Nedostal se odtamtud včas, takže s ním už si nemusíte dělat starosti.“

„A s něčím dalším bych si měl dělat starosti?“

„Jak jsem řekl, nyní už je to jenom ve vašich rukou. V této chvíli už události nikdo neovlivňuje, takže události konečně mohou proběhnout tak, jak správně mají proběhnout. Bez vnějšího zásahu.“

„A Tasha?“

„Nu, řekl bych, že odteď ji budou muset brát víc vážně. Obzvláště po tom, kdy viděli, co všechno dovede.“

„Takže teď už nebudou žádné potíže?“

„Žádné potíže, které by znamenaly nepovolené vměšování. Nyní je všechno takové, jaké by správně mělo být,“ zopakoval své původní slova. Pokud přijdou potíže, potom půjde o normální potíže, ale to se tu nejspíš opakuji.“

„A co Vy?“

„Já jsem hlavně v první řadě pozorovatel. Pověřili mě, abych na celou věc dohlížel, ale nezasahoval, pokud nedojde ke vměšování. Ať už věc dopadne jakkoliv, můžete nechat vyniknout své velitelské a diplomatické schopnosti.“

„Díky.“

„Ach, snad jen malá nápověda. Nejste jediný, koho máme ve hře.“

„Někdo další?“

Můstek kapitánu Aranovi!“ přerušil případnou odpověď hlas prvního důstojníka v komunikátoru.

„Mluvte!“

Pokud s tebou na ošetřovně skončili, měl bys přijít urychleně na můstek, protože nám tu naši přátelé nechali malý pozdrav.“

„Rozumím, hned tam budu,“ přitakal a zjistil, že onen muž v šedém je pryč. Na zlomek vteřiny ho spustil z očí a on mu hned zmizel. Už nezjistil, koho dalšího mají ve hře, ale doufal, že na tom nebude záležet. Kromě toho, teď nadcházely kritické okamžiky, které musí zvládnout. I bez toho, že do nich bude někdo shůry zasahovat, nepůjde o nic jednoduchého. Tím si mohl být jist. O důvod víc, aby přidal do kroku a pospíchal zpátky na můstek.

V první chvíli přemýšlel, že by se zašel převléknout, protože měl na uniformě krev, ale to mohlo počkat. Jedno po druhém. Po pravdě problémy očekával. Ze vzorce chování rozvědky pochopil, že tihle lidé jsou fanatici, schopní čehokoliv bez mrknutí oka. To mu ostatně potvrdil i sám Martin, na Arše. Tamní lidé od rozvědky ani na okamžik neuvažovali o tom, že by zvedli ruce a vzdali se, jak je logické, když na vás míří půl tuctu zbraní. Prostě bez ohledu na ztráty začali bojovat.

Už tohle samo o sobě znamenalo, jak moc jsou odhodlaní, ale pouhé odhodlání na druhou stranu nestačilo. Bylo jich mnohem víc než útočného týmu z Voyageru, přesto místo organizované odporu, který by byl mnohem účinnější a mohl by i posílený výsadek zastavit, se rozdělili na menší skupinky s cílem raději zničit Archu společně s nimi všemi. Dar v mysli přemýšlel, kde jenom podobnou myšlenku viděl. Šlo o vliv té bytosti, nebo prostě jejich výcvik vyžadoval takovou míru bezpečnosti, kde nebylo bráno v potaz cokoliv jiného? Vlastní přežití nevyjímaje, samozřejmě.

Chápal, že nechtěli, aby cokoliv z toho padlo do nepovolaných rukou, ale pokud Sedmá s Tuvokem stáhli podstatnou část jejich databáze, nezabezpečené databáze, nezabezpečeného terminálu, musel dodat, tak jejich oběť postrádala na významu. Zahynuli takříkajíc pro nic. Na druhou stranu, nezůstal nikdo, kdo by je mohl soudit a pokud to velení Tamulské rozvědky podá šikovně, mohou předstírat, že s tím vším nemají nic společného. K tomu jim ovšem nehodlal dát příležitost.

Dveře turbo-výtahu se před Bajoranským kapitánem otevřely a on vešel do rušného můstku.

„Tak co tady máme?“ zajímal se ihned.

„Vlastně nic moc, alespoň navenek. Jakmile Archa vybuchla, vyšel ze soustavy krátký signál.“

„Signál?“

„Obsahoval krátkou zprávu, jedno slovo: „začněte“

„Víme, kam směřoval?“

„No, byl všesměrový, ale zcela jistě mířil do soustavy Zavia.“

„Kapitáne, pokud dovolíte, rád bych poslal urgentní zprávu pro kapitána Rah’Mada. Mám velice špatné tušení, co ta zpráva může znamenat pro Zentierany,“ požádal ho velvyslanec napjatým hlasem.

„Samozřejmě. Tuvoku, připravte pro pana vyslance urgentní vysílání.“ kývnul na šéfa bezpečnosti.

„V tom bude trochu problém, kapitáne. Momentálně se nacházíme ve sféře vlivu vyvolaného explozí Archy. Ionizované částice kolem trupu…“

„Za jak dlouho budeme schopni vysílat?“

„Přinejmenším dvě hodiny.“

„To už může být pozdě.“

„Možná ta zpráva není pro admirála Saarose, ale pro někoho jiného,“ poznamenal komandér Madden, ale podle jeho výrazu tomu sám moc nevěřil a vyslovil tu možnost čistě ze zvyku.

„Možná, ale to nic nemění na skutečnosti, že třetí flotila je nejpravděpodobnější cíl té zprávy. Připravte zprávu Tuvoku a pošlete ji hned, jakmile to bude možné,“ nařídil kapitán šéfovi bezpečnosti.

„Rozkaz kapitáne.“

„Jak je na tom vůbec major?“ zeptal se první důstojník polohlasem

„Špatně, ale měla by to přežít.“

„To je dobře. V soustavě Zavia jsou hned tři Koloniální eskadry. Těžko bychom jim vysvětlovali, že přišla o život během mise. Takovou věc by nemuseli vzít dobře a…“

„Bude v pořádku. Nějaká rána nožem neskolí někoho, jako je ona.“

„Fajn. Otázka je co s tím uděláme?“

„S čím konkrétně?“

„Sedmá?“ obrátil první důstojník pohled na vědeckého důstojníka.

„Provedla jsem skenování soustavy Gralgar po explozi Archy. Zatím nemám úplně všechny údaje, ale společně se Fa-Arlanem se shodujeme v tom, že dojde k termonukleární reakci tamní hvězdy, která se změní v supernovu a nakonec zničí celou soustavu.“

„Říkáte nakonec. Za jak dlouho k tomu dojde?“

„Tady si ještě nejsme úplně jisti, ostatně k takové události by nemělo vůbec dojít bez ohledu na velikost Archy ale…“

„Ale došlo k tomu, že?“

„Ano. Z důvodů, které úplně nechápeme.“

„To já zase mám jisté tušení,“ zamručel kapitán víc k sobě než k přítomným. Ostatně mu to jeho záhadný přítel sám řekl. Nechal toho druhého útočníka na Arše, předtím než explodovala. Pokud šlo o bytost na vyšší sféře existence, tak mohlo dojít k neobvyklé reakci. Jako třeba zánik hvězdy a možná i vznik něčeho nového. Kdo ví, co se odehrávalo za hranicemi jejich existence.

„Pak tady máme data stažené z Archy.“

„Něco zajímavého?“

„Na to je ještě brzy, ale jednu věc už máme a musím říct, že je velice znepokojivá. Přesněji řečeno, tady ředitel Fioreli na ni narazil jako první,“ přenechal Martin vysvětlení na Fraweyanském inženýrovi.

„Co jste našli?“

„Detailní plány Tieru 4,“ promluvil Fraweyan okamžitě. „Velice detailní plány celé planety, včetně rozmístění všech sedmi kolonií Zentieranů, jejich hlavní sila, zemědělská půda, zdroje vody, všechny budovy a zařízení, včetně všech Koloniálních podzemních bunkrů, které se nacházejí pod obytnými oblastmi.“

„I ten co je pod hlavní knihovnou?“

„Ten je podle všeho hlavní a může pojmout až 100tisíc Zentieranů.“

„Takže rozvědka věděla, že Nová Kolonie má záložní plán…“

„Otázkou je, jak se k těmto informacím dostali. Kdybychom o těchto bunkrech nevěděli, nejspíš bychom je nikdy nenašli. Koloniální technologie je v tomto ohledu na špičkové úrovni. V mnoha ohledech přesahuje tu naši.“

„Nejspíš měli potřebnou nápovědu,“ zahučel Dar suše, ale dál situaci nerozpitvával.

„Neméně znepokojivý je fakt, že obytné oblasti, sila a podzemní bunkry mají zvláštní označení, jiné než ostatní části povrchu,“ pokračoval Fraweyan dále ve svém výkladu.

„Myslíte tím, že jde o prioritní cíle?“

„Pokud by chtěli Zentierany zničit, tohle by představovalo logický první krok k jejich vyhlazení.“

„Proč by to sakra dělali? Zentierané přece nepředstavují žádnou hrozbu,“ vrtěl nad tím Tamulský vyslanec hlavou. „Nemají vlastní lodě, ani vesmírné stanice, ani nedokážou sami létat do vesmíru.“

„Nová Kolonie tohle všechno má,“ namítnul komandér Madden suše.

„I tak jich je příliš málo a jsou příliš zpátky, aby mohli jen pomýšlet na to, vydat se do vesmíru dříve než v řádu několika dekád. S koloniální pomocí či bez nich a dost pochybuji, že by jim Nová Kolonie jenom tak svěřila jejich Dravce.“

„Spíš je dost možné, že jim ta bytost, kterou jsem viděl, která mě unesla z paluby Voyageru a která stála v pozadí všeho, namluvila, že Zentierané by jednoho dne mohli představovat hrozbu. Pokud tomu opravdu věřil, potom by anihilace celé rasy dávala smysl.“

„Otázkou zůstává, proč to neudělali, dokud měli možnost.“

„Nejspíš čekali na vhodný okamžik, aby mohli jednak ospravedlnit své činy a jednak znásobit celkový efekt,“ nadhodil Dar opatrně. On samozřejmě věděl, že tomu tak bylo, ale ostatní ještě ne. Potřeboval je k tomu nasměrovat, aniž by prozradil, že o tom ví.

„Rozvědka nepotřebuje žádné ospravedlnění. Ne, když kontrolují veškerý tok informací,“ opáčil Slokarij škrobeně.

„Třetí flotila není rozvědka,“ opravil ho kapitán Voyageru okamžitě. Mohl dodat, že šlo o návnadu a následnou oběť, když Koloniální ofenzíva zničila všechny lodě, jež se účastnily mise u Tieru 4 na základně v soustavě Walgir. Nezůstali žádní svědci, kteří by o tom mohli mluvit. Dokonale to do sebe zapadalo. Ovšem teď vypadala situace jinak a tentokrát nedojde k podobnému scénáři. Nyní byly síly u Tieru 4 vyrovnané, takže dodal: „Někdo dostatečně zásadový by mohl promluvit a potom by ho museli umlčet, což by představovalo problém, obzvláště pokud by těch hlasů bylo víc.“

„Potřebovali rozpoutat konflikt, kterým by ospravedlnili své zájmy a následné vyhlazení Tieru 4,“ doplnil první důstojník pochopením.

„A naše přítomnost k tomu skvěle posloužila.“

„Dokud nedorazily Koloniální posily.“

„Bojím se toho, že Tamulská rozvědka plně nedocení, či spíše nedocenila Koloniální síly, které tam dorazily jako posily a admirál Saaros by mohl navzdory okolnostem zavelet do útoku.“

„Toho se bojím také,“ souhlasil Slokarij. „Před odletem jsem dal kapitánu Rah’Madovi jasné instrukce, aby zabránil jakékoliv možné intervenci ze strany třetí flotily vůči Tieru 4.“

„Což nám z celé planety dělá pěkně výbušný sud. Za předpokladu, že ta zpráva znamená to, co si myslíme.“

„Již brzy si to myslet nebudeme.“

„Situace se brzy ukáže, ať už v jakémkoliv světle. Za jak dlouho dorazíme zpátky do soustavy Zavia, Tome?“ kývnul na pilota.

„Stávající rychlostí, za 22hodin,“ odpověděl pilot. „Ovšem můžeme trochu přidat, když bude třeba a…“

„To nebude třeba. Nemusíme spálit motory, jenom proto, abychom tam beztak doletěli, až bude po všem.“

„Tahle věc se může velice ošklivě zvrtnout, kapitáne,“ připomněl první důstojník obezřetně.

„Potom nebude od věci, zeptat se přímo u zdroje na Koloniální úmysly?“ nadhodil Bajoran s lehkým úsměvem.

„Zapomínáš, že major…“

„Já nemluvím o majorovi.“

„Aha…naše malá válečnice,“ svitlo Maddenovi okamžitě.

„Viditelně měla v tom všem svůj podíl a major ji sebou vzala z určitého důvodu.“

„V tom máte rozhodně pravdu, kapitáne,“ souhlasil Harry Kim. „Klidně by tam za Vámi na tu Archu vyrazila úplně sama, kdybych s ní neposlal pár lidí od bezpečnosti.“

„Ty myslíš, že bude znát jejich záměry?“ pohlédl komandér tázavě na kapitána.

„No, kdybych já byl na straně jejich majora, tak bych v takové ošemetné situaci nešetřil informacemi.“

Kestral našel, či spíše našli v jídelně. Malá Chaocká válečnice si právě dávala dvojitou dávku Banánových palačinek s Javorovým sirupem. Vypadala při chuti a podle všeho si plně vychutnávala pozornost, která se jí dostávala. Obzvláště, když tím, kdo seděl u jejího stolu, nebyl nikdo jiný než Jake. Mladý novinář jak vidno našel svoji správnou chvilku pro reportáž. Hlavně našel někoho velice ochotného mluvit o věcech, které ho skutečně zajímaly.

„…pche, tihle nebyli žádní soupeři,“ vyprávěla akorát Kestral. „Tihle vypadali spíš jako nějací úředníci, kteří nikdy nedrželi zbraň v ruce. Odstřelovala jsem je jednoho po druhém, ani jsem se nemusela moc snažit.“

„Zato vypadali dost odhodlaně,“ pobízel ji k pokračování.

„Odhodlání je dobrá věc, ale musíš to odhodlání něčím podepřít,“ poučovala pozemšťana s plnou pusou. „Když už nic netrefíš, tak ze sebe alespoň nezkoušej dělat cvičný terč. Což vypovídá, že tihle Tamulci patřili k lidem pracujícím od stolu. Nikdy předtím nebyli v terénu ani neuměli pořádně zacházet se zbraněmi.“

„A Zentierané?“

„Velice šikovní a velice živí tvorečkové.“

„Strávila jste mezi nimi celé roky. Jací…“

„Promiň, že přerušuji váš nesmírně zajímavý rozhovor Jakeu, ale musím se tady Kestral zeptat na pár věcí.“

„Klidně se ptejte, kapitáne,“ opáčila s klidem a dál se ládovala palačinkou, jako by o nic nešlo. Teprve teď mu došlo, že ona o tom vlastně ještě nevěděla. Nevěděla, že její nadřízená byla zraněna a momentálně je na ošetřovně. V tom všem zmatku jí o tom zapomněl říct..

„Víte, jaké nechala major rozkazy pro vaše jednotky, které zůstaly u Tieru 4?“ položil stručnou a jasnou otázku.

„Mají bránit planetu a zabránit jakémukoliv útoku na Zentierany,“ odpověděla Kestral pohotově.

„Jak moc?“

„Jak moc co?“

„Jak moc mají Tieru 4 bránit?“

„Na tohle byste se měl zeptat majora.“

„Rád bych, ale těsně po návratu na Voyager ji někdo stačil bodnout do zad.“

„Někdo ji bodnul do zad?“ přestala jíst a udiveně na něj pohlédla. Z nějakého důvodu jí ta samotná představa přišla absurdní. Věděla snad o tom, co je major zač?

„Někdo hodně umíněný a odhodlaný se jí pomstít, za to, jak zhatila jejich plány.“

„A jak na tom je?“

„Přežije to, ale právě teď potřebuji vědět situaci kolem Tieru 4.“

„No, kapitán Landis má za úkol zaujmout defenzivní postavení. Za tímto účelem rozmístil obranné platformy kolem orbity planety, aby pokryl nejpravděpodobnější vektor, kterým by mohla Tamulská flotila zaútočit.“

„Co dál?“

„Dál?“

„To jistě není všechno, co má kapitán Landis v plánu.“

„Nemá útočit, pokud nebude sám napaden a v takovém případě se má snažit udržet ztráty na přijatelné úrovni.“

„A co znamená přijatelná úroveň?“

„No…nezničit nepřátelskou vlajkovou loď. Pouze ji zneschopnit, vyřadit jejího admirála ze hry, případně obsadit celé plavidlo a admirála zajmout.“

„A jak toho hodlá dosáhnout?“

„No…má k tomu potřebné prostředky a…“

„Jaké prostředky?“

„No…má k dispozici dvě lodě vybavené zbraněmi třídy Z.“

„Jenom dvě?“

„Jeho útočné skupiny nemají mezi sebou lodě vybavené těmito zbraněmi. Pouze vlajková loď a velitelská loď kapitána Lansona je vybavená Z-technologií.“

„Myslel bych, že když je tu Vaše vlajková loď, že bude velet spíše kapitán Tolkin, jako vlajkový důstojník.“

„Kapitán Tolkin uvažuje pragmaticky. Ví, že kapitán Landis má mnohem lepší přehled o situaci, jak po stránce personální, tak i taktické, neboť posádky jeho útočných eskader osobně vycvičil a udělal z nich údernou sílu. Major Kronesová mu plně důvěřuje a proto i kapitán Tolkin přenechává velení v jeho schopnějších rukou.“

„Což ale neříká, jaké má kapitán Landis plány.“

„Kapitán Landis je velice schopný velitel. Jeden z nejlepších, jaké Nová Kolonie má. Je jenom logické, že ho to pasovalo do velení u Tieru 4.“

„Logické mi k Chaokům moc nesedí.“

„Stejnou věc říkají i o majorovi, že není příliš logická a jedná příliš emocionálně. Přesto je z ní brilantní taktik.“

„O tom nikdo nepochybuje.“

„A teď, když mě omluvíte, zajdu na ošetřovnu, abych zjistila jak na tom je!“ nacpala si Kestral do pusy zbytek palačinky, vstala, nečekala na souhlas a rychle vykročila směrem ven z jídelny.

„No a je po rozhovoru,“ zahučel Jake kysele.

„Myslím, že brzo budeš mít o čem psát, Jakeu. Víc než bys chtěl.“

„Takže čekáte, že tam spolu začnou bojovat?“ zbystřil mladý novinář okamžitě.

„Je docela pravděpodobné, že to Tamulci zkusí, ale řekl bych, že jejich snaha nedopadne moc dobře.“

„A co ta obrovská černá loď, co právě vybouchla?“

„Tady ti dám jednu radu, Jakeu,“ naklonil se k němu Aran a dál mluvil už jenom polohlasem, aby ho slyšel pouze mladý novinář. „Za žádných okolností se na ni neptej našeho Gaalianského hosta. Ta loď, kdysi patřila jim a to že ji někdo využil takovým způsobem, ho velice pobouřilo. Jsem si celkem jist, že ostatní Gaaliané to uvidí stejně, takže tuhle otázku vyškrtni ze svého seznamu.“

„To má být cenzura?“

„Ne, jen snaha zabránit diplomatickému incidentu. Gaaliané jsou na podobné věci hodně citliví a v takových okamžicích mohou jednat iracionálně.“

„Aha…“

„Prosím, slib mi, že se na tohle nebudeš ptát.“

„Teď mluvíte jako Chakotay.“

„Však také mám stejně jako on, kapitánské pecky.“

„No jo, no jo, slibuju, že tuhle otázku nebudu vytahovat.

„Díky Jakeu.“

„Ovšem protože jste mi právě zkazil reportáž, tak byste mi mohl říct alespoň souhrn současné mise. Včetně toho, že Vás unesli přímo z můstku.“

„Jak tohle…“ otevíral Dar ústa, aby protestoval, ale nakonec zase sklapnul. „Kestral, no ovšem.“

„Jste ve středu dění kapitáne a pokud si někdo dal takovou práci, aby Vás unesl, tak…“

„Víš, Jakeu, tady ti mohu říct pouze tolik, že ať už šlo o cokoliv, bylo to pěkně zlomyslné a neumělo to prohrávat.“

„Hmm…no lepší něco než nic,“ zamručel Jake nepříliš spokojen s odpovědí.

„Než začneš s nějakými divokými teoriemi o Tamulské rozvědce, tak raději počkej, až budeme zpátky u Tieru 4. Mám pocit, že tahle část začne být velice brzy zajímavá a pokud mají více takových projektů plných zakázaných věcí, tak by mohly právě teď začít vyplouvat na povrch.“

„Takže je pravda, že jsou to oni, kdo stojí celou dobu v pozadí?“

„Řekl bych to asi takhle, někdo jim celou dobu pomáhal a pobízel k tomu, aby dělali, co dělali. Někdo hodně mocný a hodně přesvědčivý.“

„A ten samý unesl Vás, protože jste narušoval jeho plány.“

„Nu, ano, ale o tomhle se raději moc nešiř.“

„Těžko mohu napsat objektivní článek, když po mě chcete, abych skoro o všem pomlčel.“

„Neboj, budeš mít víc než dost zajímavých témat pro reportáž, slibuji.“

„No, když to říkáte.“

„Věř mi, vím, o čem mluvím.“

„Fajn, fajn, počkám.“

„Věděl jsem, že na tebe je spoleh Jakeu,“ poplácal ho kapitán po rameni a také on zamířil ke dveřím z jídelny.

Nyní už věděl, že major zanechala jasné instrukce a stejně jako on si uvědomovala, že velení Tamulské flotily stojí i padá s jejím admirálem. Tahle věc celkem jasně vyplynula ze setkání s Tamulskou stranou na palubě Voyageru. Díky tomu mohla uzpůsobit strategii, jak ochránit Zentierany, kteří rozhodně pomoc potřebovali, protože ta bytost je chtěla zničit, ať už z jakéhokoliv důvodu.

Dar osobně hádal pomstu vůči vlastnímu druhu. Sice nedostal žádné potvrzení této teorie, ale považoval ho za nejpravděpodobnější. Nenávist a zášť vůči těm, kteří vám ať již úmyslně či neúmyslně ublížili, může být veliká a v případě bytosti, která se dostane na vyšší úroveň existence i zatraceně dlouhá. Zato způsob, jakým zkusili, majora velice křiklavým způsobem vyřadit ze hry, ho stále zarážel.

Přece nemohl být tak hloupý, aby si myslel, že by mu taková věc jenom tak prošla? Obzvláště, když se na celou věc upírá tolik pohledů. Kdo může mít takovou drzost provést atentát zcela veřejně a před zraky všech? Možná něco takového prostě nečekali, nebo jim podobná věc přišla zcela zcestná, aby se jí dopustil někdo, kdo už dávno není mezi živými. Anebo v tom bylo i něco jiného, něco čím ta bytost se kterou se setkal, nakazila ostatní?

Podobné myšlenky spadaly mimo jeho pravomoci i oblast působnosti, ale přesto si nemohl pomoct, aby o nich nepřestával uvažovat. Mezitím zamířil do své kajuty, kde si převlékl čistou uniformu a zamířil zpátky na můstek. Právě nadcházely události, které rozhodnou celé střetnutí a pokud všechno neskončí úplnou katastrofou, tak dojde k naplnění vize, jíž viděl v orbu proroctví. Zastavil u výtahu, počkal až se otevřou dveře, vešel dovnitř, ale nezamířil ještě na můstek.

„Astrometrika!“ zadal nové místo určení.

O chvíli později už vcházel do potemnělé astrometrické laboratoře, kde našel dle očekávání jak Sedmou tak i Gaalianského kartografa Fa-Arlana. Už první pohled na obrazovku naznačoval, že k něčemu došlo.

„Ach, kapitáne. Právě včas,“ zaznamenala ho Sedmá jako první.

„Nuže, jak vypadá situace?“

„Jak sám vidíte. Planeta Gralgar 3 je pryč.“

„Celá planeta?“

„Senzory ukazují masivní roj asteroidů v místě, kde se původně nacházel Gralgar 3.“

„Takže ho ta exploze smetla?“

„Rozhodně už tam není. Velikost a množství trosek odpovídá planetě velikosti Gralgaru 3.“

„Aha…“

„Hvězdy v celé oblasti rázem svítí jasněji, kapitáne. Ať už došlo na Glargaru 3 k čemukoliv, jeho zničení prozářilo celé universum. Vesmír je rázem mnohem lepším místem, když tahle zkaženost není více,“ připojil se k ní Gaalian neskrývaje nadšení.

„No, když to říkáte,“ přitakal Dar zdvořile, neboť si pamatoval, že v takových případech není radno zbytečně s Gaaliany nesouhlasit.

„Kapitáne, chtěl bych výsledky našeho pozorování odeslat na Gaalianský astronomický institut. Věřím tomu, že moji kolegové dospějí ke stejnému závěru jako já a neprodleně sem vyšlou expedici, aby zmapovala situaci včetně samotného zániku zdejší hvězdy.“

„Samozřejmě. Hned jak budeme mimo oblast rušení. Sedmá?“

„Provedu, kapitáne.“

„Takže celá planeta je fuč, včetně celé skupiny Tamulské rozvědky, která jako jediná věděla o tom, co se nacházelo dole na povrchu.“

„Vypadali, že jim až příliš záleželo, aby tohle tajemství nespatřilo světlo světa. Svoje tajemství si vzali, jak se říká sebou do hrobu,“

„Potom budou hodně zklamaní, až si na ně my Gaaliané posvítíme,“ pronesl Fa-Arlan plamenně. „Před námi se neschovají. Nyní, když ve vesmíru nevládne ta stísněná atmosféra, mohou Gaaliané znovu šířit svoji osvětu bez obavy z možných následků.“

„Věděli jste o tom?“ pohlédl Dar tázavě na Gaaliana.

„Gaaliané věděli celou dobu, že je něco špatně, ale nebyli jsme schopni na to ukázat prstem. Kromě toho Gaaliané ve flotile prakticky vymizeli. Proto jsem také souhlasil s přiřazením na Taranis, v sekci hvězdné kartografie. Naše cesta, včetně té do kvadrantu alfa přinesla mnoho velice užitečných poznatků, které budu konečně moci předat mým váženým kolegům.“

„Byl jste na palubě Taranis už řadu měsíců. Proč až teď?“

„Veškeré vysílání z Taranis bylo monitorováno, takže jsem nic nemohl poslat přímo. Teprve až zakotvíme v soustavě Walgir, mohu předat kurýrovi nasbírané poznatky a konečně zpravit mé lidi o výsledku své mise.“

Za předpokladu, že z Taranis něco zbude,“ pomyslel si Bajoranský kapitán, nicméně přikoval na souhlas. Pokud si rozvědka dala takovou práci, aby po sobě zahladila stopy, nebudou váhat, aby zametli také s Taranis. Nepohodlní svědci, či spíše jeden konkrétní nepohodlný svědek, Fa-Arlan. Mohlo to být kvůli němu? Kvůli údajům, které nashromáždil během své cesty, kvůli čemu původně zničili Taranis? A ještě k tomu tak mimořádně křiklavě?

divider

Následuje:
Důsledky

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries (Casperium)