Strážci řádu 2

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
9. 12. 2019
Délka:
215 530 slov (958 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, DS9, VOY
Období:
Příběh se odehrává mezi roky 2381–2379
Hlavní postava(y):
kapitán Aran Dar
Kategorie:
alternativní vesmír, napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Diplomatické jednání probíhající, které hostila Spojená Federace planet na stanici DS9 mezi dvěma znesvářenými stranami, Tamulským impériem a Novou Kolonií dosáhla klíčového úspěchu a obě strany uzavřely tříměsíční příměří (viz cyklus Strážci řádu). Těsně po uzavření smlouvy došlo ke zcela nevyprovokovanému a bezprecedentnímu útoku ze strany Nové Kolonie na klíčová místa v samotném srdci Federace. Ničivé útoky, které mohly mít katastrofické následky pro celou Federaci, ale z nějakého důvodu, následkem podivné sabotáže se nezdařily. Zato srážka, s Koloniálním Dravcem u Bajoru si vyžádala stovky životů, včetně materiálních ztrát a byla zastavena až kapitánem Aranem, který obětoval svoji loď, nový Voyager, aby zastavil tohle běsnění. Federace zatkla Koloniální velitelku, ještě než opustila stanici DS9, ale nic nenasvědčovalo tomu, že má s tímto útokem cokoliv společného. Zato zde zůstala jako jediná, kdo převzal zodpovědnost za oba incidenty…

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Strážci řádu 2 (bubushow)

Obsah

Tieru 4

O necelou minutu později přenesl transportní paprsek hlavního lékaře s lékařskou brašnou i menším batohem na zádech. Gestem ruky ho Bajoran povolal směrem k sobě. Přiběhl k němu a ihned vytáhl lékařský trikordér a provedl předběžné vyšetření. Výsledek ho viditelně příliš neuspokojil, protože pokračoval dál ve vyšetření, než zaklapl trikordér i lékařskou sondu.

„Jak to s ním vypadá, doktore?

„Není to dobré. Samotné zranění není až tak vážné, ale zasáhlo to jeden z jeho nervových bodů vedoucích až do mozku. Proto je v bezvědomí a...“

„Dokážete ho zachránit, doktore?“

„Jistěže, ale potřebuji ho dostat co nejdříve na operační sál.“

„To bude trochu problém, protože transportéry nefungují. Bude stačit nějaké klidné sterilní místo?“

„To by šlo.“

„Nosítka! Nosítka připravit! Odnést Slokarije vyslance dovnitř!“ pobízel hlavní mluvčí ostatní. Veškerá radost z přítomnosti Koloniální velitelky zmizela nahrazena šokem, který vyvolala nečekaná vlna násilí spojená se smrtí jednoho z nich. Nyní konečně opadal a oni se rozcházeli. Až na šestici, která nesla na provizorních nosítkách zraněného vyslance a další čtyři, kteří odnášeli svého mrtvého druha a pomáhali tomu zraněnému. Jediný, kdo zůstal venku, byla major Kronesová. Jako by se chtěla ujistit, že agent od rozvědky opravdu opustí planetu a nezkusí dělat další problémy.

Aran Dar následoval malý průvod do přilehlé budovy vedle hlavní knihovny. První mluvčí je zavedl do prostor, jež kdysi musely sloužit Nové Kolonii, ale teď zely opuštěné prázdnotou. Vlastně, když o tom tak uvažoval, tak mu to připadalo jako ošetřovna, nebo přinejmenším laboratoř.

„Tady, uložit vy,“ ukazoval Zentieranský vůdce na volné lůžko s diagnostickým panelem. „Zachránit prosím vyslance, veliká doktor,“ obrátil se na Bashira, zatím co jeho lidé opatrně pokládali zraněného z nosítek na lůžku.

„Udělám, co budu moci.“

„Místo toto, kdysi ošetřovna být. Věcí většinu, Kolonie Nová odnesla již, ale snad dostatečně posloužit Vám.“

„Myslím, že tohle bude víc než dostačující.“

„My ponechat pracovat Vás, veliká doktor. Prosím nenechat zemřít Slokarije vyslanec.“

„Doktor Bashir je jedním z nejlepších lékařů ve Federaci,“ vstoupil do hovoru Bajoranský kapitán.

„Potom Slokarij vyslanec v rukou dobrých, být.“

S těmito slovy se mluvčí odporoučel z ošetřovny a zanechal je tu samotné. Aran Dar si našel volné místo, kam mohl usednout. Kontaktoval Voyager, aby svého prvního důstojníka zpravil o situaci a on si nemusel dělat zbytečné starosti. Jedním okem sledoval Bashirovo počínání, ale nic nenasvědčovalo, že by vyslancův život byl v ohrožení. Nemusel být doktor, aby poznal, při pohledu na diagnostický panel, že jeho známky života jsou stabilní.

Nejspíš musel na chvilku usnout, protože Bashir stál přímo před ním a prohlížel si ho. Nejenom pohledem, ale používal přitom i své lékařské přístroje.

„Nehýbejte se, kapitáne!“ varoval ho. „Máte prasklý ušní bubínek a ošklivě naraženou čelist.

„To nic není,“ bránil se slabě. „Vyslanec dopadl o poznání hůř. Jeho ten parchant totiž trefil, mě jenom těsně minul.“

„Kdo? Přeci bylo jasně řečeno, žádné zbraně!“

„Tamulská rozvědka si vidno myslí, že pro ni žádná pravidla neplatí.“

„Stříleli po něm jeho vlastní lidé?“

„Překvapivé, že?“

„No, s ohledem na jejich paranoidní chování ohledně Nové Kolonie, asi ne tolik,“ usoudil Bashir po krátké úvaze.

„Nemyslím, že tady jde jenom o Novou Kolonii, doktore. Řekl bych, že jim nejsou po chuti radikální názory velvyslance a také instrukce, jež dostal od jejich vůdce.“

„Zabili by vlastního vyslance jenom proto, aby nemohl promluvit s Novou Kolonií?“

„Kdo ví, jaké ve skutečnosti sledují záměry.“

„No, dobrá zpráva je, že vyslanec bude zase v pořádku. Naštěstí ta střela minula důležitý nervový bod, i když jenom o kousek, jinak bych měl podstatně víc práce a možná by to způsobilo ochrnutí či ztrátu některého ze smyslů, v tomto případě bych to odhadoval na řečová centra.“

„Má řečová centra na zádech?“

„Ne, ale jeho nervová soustava je propojena s tímto bodem, takže by klidně mohlo nevratně poškodit řečová centra, což by bylo velice nemilé.“

„Ano, to by bylo velmi nemilé,“

„Hotovo, teď ještě něco udělám s těmi modřinami, jinak si komandér Madden bude myslet, že jste se na diplomatické misi popral.“

„Jo, taková věc by v mých záznamech nevypadala příliš dobře,“ zamručel Dar sarkasticky.

„Tak, tohle vypadá o poznání lepší,“ ustoupil doktor po chvilce, kdy odstranil pohmožděninu na tváři.

„Díky doktore. A co vyslanec Slokarij?“

„Právě teď odpočívá, ale za pár hodin bude opět na nohou.“

„Tentokrát jsme měli štěstí, ale kdo ví, s čím přijdou příště,“ odtušil Aran a vstal.

„A pak že půjde o snadnou misi.“

„Myslím, že neexistují snadné mise, jen více či méně obtížné úkoly. Každá mise ať už jakkoliv bezvýznamná, či rutinní, představuje navzdory všemu jistou výzvu“

„To je zajímavý pohled na věc, kapitáne,“ připustil Bashir.

„Naše mise prostě jenom přestává být rutinní a přechází do fáze, kterou bych nazval kritickým okamžikem, neboť pokud by vyslanec nedej bože zahynul a ještě násilně, potom by se celá naše mise v jediném okamžiku zhroutila jako balíček z karet.“

„Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Tamulská rozvědka měla pravdu ohledně Tieru 4. Z toho co sám vidím je patrné, že Nová Kolonie je na odchodu z planety a…“ udělal doktor široké gesto na prázdnou ošetřovnu, laboratoř či k čemu prostory sloužily.

„Tamulská vláda sleduje vlastní plány a cíle ohledně Tieru 4. Jenom není úplně zřejmé jaké. Možná chtějí jenom chřestit zbraněmi, aby na sebe upozornili, nebo chtějí Novou Kolonii k něčemu dotlačit. Což je věc, z které mám osobně obavy,“ odtušil kapitán tišším hlasem a odváděl ho kousek stranou od místa, kde odpočíval vyslanec.

„Útokem na vlastního vyslance? To je dost křiklavý krok na…“ dál už se nedostal, protože z chodby proti nim se otevřely dveře a z nich vyšla mladá žena s krátkými tmavými vlasy. To by samo o sobě nebylo až tak neobvyklé, ale jediné, co na sobě měla, byl ručník. Mokré vlasy naznačovaly, že vyšla ze sprchy. Její přítomnost představovala i pro něj docela šok. Jeho mysl rychle zanalyzovala situaci. Podle fyzických parametrů musela patřit ke Koloniálnímu personálu. Postavou spíše střední výšky, drobnější postavy, ačkoliv měla svalnaté paže, nohy a další indicie ukazovaly na vytrénované tělo. Vyzývavě bez známek ostychu udělala krok směrem k nim.

„Neotáčejte se, doktore!“ zarazil Dar Bashira, který jako každý slušně vychovaný muž hodlal odvrátit pohled. „Chaokové berou takovou věc za urážku a v případě žen to platí dvojnásob.“

„No vida, znáte naše způsoby,“ promluvila překvapivě měkkým hlasem. „Jak překvapivé, ale nevysvětluje, kdo jste a co tady děláte!“

„Jsme z lodi Spojené Federace planet, Voyager. Kapitán Aran a doktor Bashir,“ představil Bajoran oba dva. Zvolil správnou reakci, za což vděčil jisté Chaocké specialistce jménem Leitha, která dokázala ubránit strojovnu své lodi proti bezmála padesátce nepřátel.

„Neznám žádnou Spojenou Federaci planet, ani Voyager,“ opáčila žena a lehce přimhouřila oči, přičemž si oba dva podezřívavě měřila.

„Jsme součástí diplomatické mise do Tamulského impéria. Pouze prolétáme kolem a Tamulský vyslanec v rámci návštěvy zavítal do zdejší provincie.“

„Tamulské impérium už znám,“ odtušila po chvilce. „Potížisté, kteří posledních pár měsíců blokují zdejší prostor.“

„A kdo jste vlastně Vy? Měl jsem za to, že Nová Kolonie už stáhla svůj personál z Tieru 4,“ nadhodil Dar tázavě.

„Mé jméno je Kestral, z klanu S’haab,“ odpověděla Chaocká žena hrdě. Přitom se ještě trochu napřímila, což posunulo o trochu ručník, jež měla přehozený z obou stran přes ramena odhalující tak o něco více z jejích předností, které nezkoušela příliš zakrývat.

„A co dělá Chaocká válečnice na místě jako je tohle?“ položil kapitán Voyageru opatrně i druhou otázku ve snaze neztrácet klid.

„Rodinné problémy a neshody mezi našimi klany.“

„Neshody mezi klany?“ uklouzlo Bashirovi dřív než ho Aran stačil zarazit. Taková otázka byla cestou do pekel, neboť Chaokové rádi vyprávěli své příběhy. Čím pohnutější a násilnější, tím spíše o nich dokázali mluvit.

„Jde o spletitou historku, která ukazuje, že i teď dvacet let po pádu rady starších a Bratrstva oceli, se naši lidé stále dokážou chovat neskutečně absurdně a hloupě,“ začala Kestral okamžitě vyprávět. Nejevila přitom žádnou snahu se obléknout, což dodávalo celé situaci na komičnosti.

„Naše klany zcela nepochopitelně na základě nějaké stupidní úmluvy kdo ví ze kdy, dospěli k té geniální myšlence, že je třeba spojit oba rody a to nejlépe vzájemným svazkem mezi mnou a Torralem z klanu H’adar,“ spustila své vyprávění, ale podle gesta, které u toho udělala, si o nich myslela své. „Myšlenka sama o sobě nijak převratná, ani nová, ale provedení jaksi pokulhávalo. Obzvláště, když Torral slíbil svému tuším prapředkovi na smrtelné posteli, že pozvedne klan H’adar znovu do výšin a vytvoří novou, silnou dynastii. Hezká myšlenka, ale pouze myšlenka nestačí.

Zřejmě totiž nedával ve škole příliš pozor, protože jinak by věděl, že vytvoření skutečné dynastie vyžaduje čas, trpělivost a prozíravost. Vlastnosti, které mu chyběly, a jeho ubohý malý mozek nebyl schopen pochopit, proč nemůže mít všechno tady, teď a hned. Také nedával ani příliš pozor v hodinách biologie, jinak by mu došlo, že jsem dosáhla fyzické dospělosti, ale ne pohlavní dospělosti. K té mi chybělo ještě hezkých pár let.

Samo o sobě by to nemuselo být až tak zlé, a kdyby se pořádně snažil, tak by to mohla být i docela legrace, jenže jemu chyběla trpělivost a zcela stupidně si myslel, že když se do mě párkrát udělá, že hned začnu rodit děti jak na běžícím pásu. Nejlépe hned po dvou či po třech. Jiná myšlenka mu nepřišla na mysl, ale šance na početí v mém věku byla astronomicky malá. Dokonce i teď by to byl problém, ale taková myšlenka pro něj byla příliš veliká, takže u toho začal dělat scény a obviňoval mě, že za všechno můžu jenom já,“ odfrkla si přezíravě.

Kdyby se u toho alespoň trochu snažil, tak bych mu to třeba i odpustila, ale on ke všemu přistupoval, jako k povinnosti jíž je třeba splnit, tečka. Vůbec ho nezajímalo, že bych snad mohla chtít něco víc a jediný důvod, proč jsem mu nikdy nic neřekla, byl ten, jak moc mě právě tohle štvalo. To, že mě nemiloval, nebylo až tak podstatné, ale to že chtěl svojí dynastii a nehodlal pro ni udělat první poslední, mě přímo iritovalo. Vůbec nechápal slovo zábava, a že se má vzájemného spojení trochu víc uvolnit a nebýt pořád tak zatraceně upjatý.

Nakonec mu to asi došlo, nebo ho konečně někdo poučil, že bojuje v bitvě, kterou nemůže vyhrát. Nechtěl čekat, až dosáhnu skutečné dospělosti, takže se obrátil na lékařskou vědu. Za mými zády, aniž by se mě jenom zeptal na souhlas!“

„Mám špatné tušení, kam tenhle příběh spěje,“ zamumlal Aran polohlasně.

„Chaočtí doktoři a medikové ho všichni jeden po druhém vyhodili už jen za tu nemístnou myšlenku. Na rozdíl od něj si dobře uvědomovali, že z neúplně vyvinuté dělohy nemůže vzejít silné a zdravé dítě. Takže si našel někoho jiného, nejspíš tu Chartockou doktorku pořádně zastrašil, aby udělala, co chtěl, a urychlila vývoj mých reprodukčních orgánů. Prostě mě postavil před hotovou věc a naivně si myslel, že budu ochotně a s radostí souhlasit. Dokonce tu ženskou přivedl přímo do našeho domu, aby mohla celý zákrok provést na místě!“ Kestral udělala výmluvné gesto rukou sevřenou v pěst a z jejího hlasu doslova odkapávaly kapky potlačovaného hněvu a rozhořčení.

„Nevím, co té doktorce řekl, či udělal, aby porušila lékařskou etiku, ale nejhorší na tom všem bylo, že to hodlal celé udělat dokonce i s použitím násilí!“

„Takže jste ho zabila,“ došlo Darovi, kam celý příběh směřuje.

„Vychloubal se, jaký je velký válečník!“ odfrkla si Chaocká žena přezíravě. „Ano, byl větší a silnější než já, jenže udělal chybu, že mě nepovažoval za hrozbu a myslel, že si se mnou může dělat, co chce. Poněkud nedocenil ostrou čepel, kterou jsem mu probodla srdce. Jeden přesný úder může udělat mnohem víc než všechny ty svaly.

Bohužel jsem to celé provedla jeho vlastní zbraní, což situaci trochu komplikovalo a ta doktorka byla natolik vyděšená, že odmítla svědčit. Být zabit vlastní zbraní a ještě k tomu vlastní ženou je v naší kultuře považováno za hrubou urážku a důvodem ke krevní mstě. Neexistoval žádný svědek toho, co měl Torral v plánu, takže si dali dohromady vlastní teorii a jediné řešení jak zabránit vzájemnému zabíjení bylo nechat mě rituálně popravit.“

„Počkat, takže on Vás chtěl násilím přinutit k něčemu, co jste nechtěla, Vy jste ho v sebeobraně zabila a oni Vás za to chtěli popravit?“

„Přesně tak.“

„A Vaše rodina se za vás nepostavila?“

„Náš klan byl ve slabší pozici. Krevní msta většího klanu by ho zcela zničila.“

„To je strašné…“

„Poslední možností, jak celou věc urovnat bylo obrátit se na Arbitera, což je něco ve smyslu smírčího soudce, který řeší spory mezi našimi lidmi. Vyslechl si můj příběh. Vyslechl verzi i druhé strany a nakonec rozhodl pro mě. Celé to bylo doprovázeno cvičnými souboji v aréně, které měly dokázat odhodlání obou stran. Moje odhodlání bylo větší než u druhé strany a moje verze příběhu zněla uvěřitelněji. Spor byl ukončen, smírně, přesně podle tradic.

Klan H’adar měl výslovně zakázáno vyhlásit klanu S’haab krevní mstu kvůli Torralově smrti. Což neznamenalo, že nenajdou jiný důvod k pomstě, neboť do Torrala vkládali příliš velké naděje. Mě Arbiter ve své nekonečné moudrosti doporučil, abych na čas zmizela ze scény. Sejde z očí, sejde z mysli. Nenávist a zášť nikdy netrvá věčně. Takže jsem využila jeho doporučení, sedla na nejbližší loď a vyrazila společně s dalšími nováčky vstříc Koloniální expedici.“

„Otázka zní, proč jste tady? Zkoušíte snad vycvičit ze Zentieranů válečníky?“

„Zentierany? Válečníky?“ vyprskla smíchy jen při vyslovení toho slova. „Tihle drobotinové nikdy nemohou být válečníky. Ani k tomu nemají tu správnou náturu.

„Ani Vy nevypadáte jako typická Chaocká válečnice,“ nadhodil Aran opatrně.

„Ano, já vím. Proto jsem také zde, neboť jiní Chaočtí válečníci by Zentierany nejspíš vyděsili už jenom pohledem.“

„Z Vás zřejmě strach nemají.“

„Major Kronesová mě osobně pověřila důležitým úkolem zde na Tieru 4,“ pronesla hrdě a Aran Dar měl co dělat, aby se mu neprotočily panenky, protože tímhle gestem, kdy se napřímila, odhalila svoje prsa a z nějakého důvodu měl pocit, že to udělala záměrně.

„Co kdyby ses raději oblékla, Kestral!“ práskl za ní hlas právě jmenované.

„Majore?“ obrátila se jako na povel za hlasem. „Nevěděla jsem, že jste tady.“

„Oblékni se, dítě. Tady kapitán Aran a doktor Bashir nejsou Zentierané, kterým nijak nevadí tvoje nahota,“ pokárala major mladou ženu přísně.

„Ano, majore. Provedu!“ přikývla úsečně, ale neubránila se uzardění, zatím co pospíchala chodbou dál, až zmizela v dalších dveřích.

„Kestral tu má za úkol naučit Zentierany používat jednoduché palné zbraně na chemickém základě,“ do-vysvětlila blonďatá velitelka. „Pomáhala s jejich vývojem, tak aby vyhovovaly jejich fyziologii.“

„Zbraně?“

„Zentieranská populace roste a protože jsou velice vášniví a emotivní, tak je jenom logické, aby měli vlastní bezpečnostní síly pro udržování pořádku. Nejde o žádnou armádu, ale pořádkové síly. Ostatně jste je sami viděli.“

„Moc účinné ty jejich zbraně nejsou.“

„Proti pokročilým technologiím a štítům jsou jistě k ničemu, ale nepancéřované cíle jsou něco jiného.“

„A co náš poručík od rozvědky? Odletěl?“ zeptal se Dar co možná nej-neutrálněji.

„Velice rychle,“ odpověděla mu bryskně.

„On se vrátí.“

„Nevrátí,“ zavrtěla rezolutně hlavou a dodala: „ale to není v této chvíli tolik důležité.“

„Jak to myslíte?“

„Promluvme si, kapitáne, soukromě.“

„Já zajdu zkontrolovat, jak je na tom pan velvyslanec,“ odporoučel se Bashir vida, že ho nepotřebují.

„Kestral je naprosto jedinečná, mezi svými lidmi,“ začala major hovořit a v její tváři zahrál zvláštní úsměv. „Malá válečnice, jak ji ostatní Chaokové v expediční flotile přezdívali pro neobvykle malý vzrůst. Zato v sobě má něco jiného, co ostatní Chaokové nemají. Soucit a smysl pro empatii. Věc, kterou byste do Chaoků nikdy neřekl, přestože už dávno nejsou žádní barbaři, ale silná vzkvétající společnost se smyslem pro právo a čest.

Když jsem ji poprvé uviděla, tak mojí první reakcí bylo poslat ji zpátky domů, protože neměla dokončený výcvik z akademie a tím pádem tu neměla co dělat. Jenomže, něco na ní bylo, měla v sobě jiskru a nechtěla za žádnou cenu zpátky domů, kde o ni nestáli. Hodlala dokázat svoji hodnotu a Tieru 4, pro ni představovalo ideální výzvu. Nehledě na skutečnost, že Zentierané Kestral přijali velice dobře a ona se mezi nimi stala velice populární a váženou, což v jejich společnosti hodně znamená.

Kromě toho měla ještě z akademie specializaci na malé zbraně, což výrazně napomohlo jejímu umístění. To a její pochopení pro ty malé tvorečky, kteří ji uchvátili a ona jim pomáhala s vytvořením zbraní, odpovídající jejich tělesné konstituci a technologické úrovni. Poslední roky pomáhala Zentieranům v jejich vlastním rozvoji a cestě k úplnému osamostatnění. Kromě toho našla svůj životní cíl a podle stávajících výsledků jsem ji chtěla po ukončení této mise přijmout do posádky mé lodi.“ Úsměv ve tváři blonďaté ženy pohasl. Zpomalila chůzi, až v jednom místě na křižovatce úplně zastavila. Pozvedla ruku a dotkla se stěny před sebou. Ta se poslušně odsunula a odhalila dveře do výtahu.

„Tady na tomto místě, jsem našla její napůl spálené tělo,“ dodala šeptem a pokynula mu, aby nastoupil dovnitř. Výtah se rozjel směrem dolů a ona mluvila dál. „Nestačila uniknout do podzemního úkrytu a zachránit důležité členy Zentieranské společnosti. Její úžasný mladý život skončil. Zmařen cela zbytečně, pro nic. Jako mnoho jiných. Když na Tieru 4 dorazila záchranná výprava, kterou jsem zorganizovala ihned po návratu na základnu, už bylo příliš pozdě. Tamulská rozvědka provedla úplné orbitální bombardování. Totální planetární destrukce. Tieru 4 přestalo existovat, jako živý svět.

Naši průzkumníci ještě dokázali zachytit jejich lodě. Černá plavidla, která nikdo nikdy předtím neviděl. Dokázali nám zmizet a nepodařilo se nám vystopovat, kam zmizeli. Během pronásledování jsme však narazili na něco úplně jiného. Humanitární konvoj, vyslaný z Tamulské domovské soustavy. Neměli nejmenší tušení, že letí pozdě. Neměli nejmenší tušení, že Tieru 4 už neexistuje. Hlavní důvod, proč jsme je nechali jít a stáhli se.“

„Podzemní úkryt?“ nadhodil Bajoran, jakmile se dveře výtahu otevřely a oni vstoupili do rozsáhlé kopulovité místnosti.

„Na celé planetě existovala celkem tři taková místa. Určená pro případ nejvyšší nouze, aby zachránily civilizaci Zentieranů. Jenže nezachránily. Nezachránily vůbec nikoho. Zentierané přestali existovat a s nimi i všichni naši lidé, kteří ještě zůstali na planetě. Nikdo z nich se nedokázal dostat do bezpečí. Veškerá naše práce tady na Tieru 4 přišla vniveč. Veškerá naše učiněná opatření neměla žádný účinek.“

„Za to mohou oni? Ti druzí?“ zeptal se Dar, neboť mu začínalo být jasné, kam hovor směřuje.

„Takhle to dopadá, když události neběží podle zákonů časové dynamiky. Během jediného okamžiku může všechno, co jste léta budoval prostě zmizet v nenávratnu.

„Teď nemusí. Máte šanci…“

„Jednu věc si musíte uvědomit, kapitáne Arane!“ nenechala ho domluvit. „Jsem Vám velice vděčná, že jste sáhnul po této příležitosti, ale pokud nechcete, aby všechno špatně skončilo, musíte brát celou věc, jako by se to nikdy nestalo.“

„Nestalo?“

„Oba víme, co se stalo a k čemu došlo, ale pokud nechcete spustit pátý zákon časové dynamiky, pojednávající o akci a reakci, musíte jednat, jako byste nic z toho nevěděl.“

„Ale oni vědí totéž ne?“ kontroval Aran okamžitě protiotázkou. „Ten agent u sebe neměl žádnou zbraň a pak v jednom okamžiku najednou zbraň měl a…“

„A ta neměla správně fungovat!“ doplnila major za něj.

„Mně přišlo, že fungovala až moc dobře. Pokud chcete důkaz, tak leží nahoře a…“

„Vedlejší efekt při odstranění časové radiace, způsobuje, že v daných oblastech nefungují energetické zbraně. Ani naše Iontové pušky, Federační fázery, distruptory, Tamulské blasterové pušky či pistole.“

„Podvod?“ pohlédl na ni Bajoranský kapitán tázavě.

„Čtvrtý zákon časové dynamiky mluví o příčině a důsledku, což znamená, že činy Tamulského agenta budou mít své důsledky, protože zapříčinil stav, který neměl nastat. Čtvrtý zákon dokáže být v důsledku velice tvrdý, takže výsledek se mu nebude ani trochu líbit.“

„Co jste mu udělala?“

„Já nic. Důsledky, obzvláště pokud je nezkusí něčím zmírnit, což mohu celkem bezpečně říct, že neudělá, pro něj budou velice neblahé.“

„Za předpokladu, že bude platit čtvrtý zákon té vaší časové dynamiky,“ dodal Dar suše.

„Oh, věřte mi, ten bude platit. Tady a teď víc než kdy jindy, neboť zdejší události jsou pod velice pečlivým drobnohledem ostatních. Oni už dohlédnou, aby tentokrát základní zákonitosti nikdo neporušoval, a kdyby snad ano, tvrdě za to zaplatí. Nicméně tím odbočujeme od původního tématu.“

„Ten chlápek málem zabil pana vyslance a mě taky.“

„Ale nezabil, protože jste ho sledoval a tušil, že by mohl něco takového udělat. To nás vrací zpátky ke čtvrtému a pátému zákonu, kdy jste zkoušel uplatnit znalosti pocházející z událostí, jež se nikdy nestaly.“

„Takže kdybych nic neudělal…“

„Časová dynamika je velice komplexní a neméně složitý obor, ve kterém nic nemusí být takové, jaké se zdá být. Třetí zákon třeba hovoří o nepředvídatelných událostech, akce vyvolá reakci a ta má svoji příčinu a důsledek. Pokud zapojíte i ostatní zákonitosti, dostanete celou řadu možných výkladů situace, ale nepoznáte, který je opravdu ten správný. K tomu potřebujete vnímat události na vyšší úrovni, což dost dobře nemůžete, takže všechno co můžete, je udělat kvalifikovaný odhad, který může i nemusí být správný.“

„Ale Vy dokážete vnímat tyhle zákonitosti?“

„Abych pravdu řekla, zatím mi to moc nejde.“

„Aha.“

„V první řadě Vám musím poděkovat, kapitáne Arane, že jste udělal ten krok, prošel těmi dveřmi a došel až sem.“

„To Vy jste mě tam navedla. Já…“

„Mám s tím společného mnohem méně, než si myslíte a tenhle trik s dveřmi není moje dílo. Já Vám jenom ukázala dveře, projít jste jimi musel sám. Což dokazuje, že jste ta pravá osoba, která může všechno změnit.“

„Vypadalo to spíš jako vtip.“

„Však také je,“ ubezpečila ho. „Věřte mi, on se tím velice dobře baví. Sama nepočítám, kolikrát mi zmizel za dveřmi, které vedly úplně jinam.“

„Nemyslím, že současná situace je příliš humorná.“

„Není. Proto musíte pochopit, že události, které si pamatujete, neexistovaly. Tudíž na nich nesmíte stavět svá rozhodnutí a budoucí činy, jinak se v rámci časové dynamiky Vaše rozhodnutí obrátí proti Vám. Říká se tomu zpětnovazební smyčka. Čím větší vynaložíte snahu, ve snaze změnit události, tím víc se bude utahovat až se v ní obrazně i skutečně uškrtíte. Zkusím Vám dát příklad, abyste lépe porozuměl, jak v takové situaci jednat.“

„Prosím. Poslouchám.“

„Nemusím jít daleko, stačí vzít můj vlastní odlet z Alony 3, před dvanácti dny,“ začala vyprávět a pokynula mu, aby šel za ní kolem pečlivě zakrytých ovládacích panelů a dalších věcí zakrytých stojící u stěn v řadě vedle sebe, které až příliš nápadně připomínaly svým tvarem stázové komory.

„Můj první rozkaz po úniku ze soustavy samozřejmě nevedl sem, ačkoliv jsem věděla, že tady dojde ke klíčovým událostem. Ne, Oko 7Z nabralo, celkem logicky, kurz na nejbližší základnu. Mezi tím jsem nechala proběhnout časovou synchronizaci a výsledky se dostavily. Jednak vyšlo najevo, že deset let na Aloně 3, znamenalo deset měsíců v reálném čase. Za druhé, během analýzy stavu událostí a hlášení stažené z naší komunikační sítě, vyskočilo jedno konkrétní místo.“

„Tieru 4.“

„Ano, poručík Hawe označil tuhle oblast za kritickou a poukázal na neméně zjevnou skutečnost, že zde udržujeme příliš malou hlídku s ohledem na počet Tamulských lodí v oblasti. Neudali žádný důvod své přítomnosti, ani nejevili snahu o komunikaci. V takovém případě měl velitel hlídky, kapitán Lanson spíš posilovat naši přítomnost, ne ji minimalizovat.“

„Nechte mě hádat, někdo ho ovlivnil, aby schválně zeslabil hlídku, nebo nežádal o posily.“

„Kapitán Lanson je zdatný diplomat se silným smyslem pro logistiku. Nechápu, co museli udělat, aby ho přesvědčili, že zvolil strategii neprovokovat zbytečnou silou, místo obvyklé doktríny, která jasně říkala, že má mít přinejmenším zálohy.“

„A proto neměl v kritickém okamžiku dostatek sil, aby zabránil útoku na Tieru 4,“ dodal Dar, neboť tahle skutečnost byla více než zřejmá. Tamulská flotila zdecimovala Koloniální hlídku, ze které zůstaly jenom dvě, maximálně tři lodě.

„Logickým krokem, který mi poručík Hawe doporučil, představovalo povolat posily. S ohledem na důležitost Tieru 4 pro naše budoucí plánování, tam osobně zaletět a dohlédnout, že nedojde k eskalaci napětí. Proto jsem ihned povolala dvě útočné eskadry pod velením kapitána Landise a zamířila sem. Hned po příletu jsem kapitána Lansona seřvala za jeho příliš obezřetný postup a vida, že Voyager dle očekávání přistál na planetě, pospíchala za Vámi. Zbytek už znáte, a pokud jste tak chápavý, jak si myslím, chápete i pointu celého příběhu.“

„Takže nepřímý postup?“

„Klidně můžete brát v potaz události, jež si pamatujete, jenom podle nich nesmíte jednat. Pokud na druhé straně nasměrujete své podřízené, aby dospěli k potřebným závěrům sami, to už je jiná věc.“

„Rázem dostává jedno projití dveřmi úplně jiný ráz.“

„Jen pokud máte velké ego a chcete slíznout všechny zásluhy.“

„Ne, nemám. Klidně ponechám všechnu slávu někomu jinému. Mně bohatě postačí, když zůstanu kapitánem Voyageru a nedojde tu k žádné katastrofě, neřkuli válce.“

„V tom máte moji plnou podporu, ale vězte, že oni se jenom tak nevzdají. Je dosti možné, že zkusí vyprovokovat konflikt, ale pokud ano, musíme ho zadusit v samotném zárodku. Nenechat ho přerůst ve válku.“

„Proč? Proč Tieru 4?“ udeřil Dar nečekanou otázkou. „Prakticky jste Zentierany vyhladili. Proč si dáváte takovou práci, abyste znovu obnovili jejich civilizaci, a proč Vás osobně mají v takové oblibě?“

„Tieru 4 byla klíčovým bodem naší kampaně proti Lioňanům, kteří si tak arogantně říkali Cestovatelé,“ odpověděla až po notné chvilce. „Našli jsme způsob jak minimalizovat škody způsobené časovou radiací. Šlo o klíčový průlom, který jednak dokázal minimalizovat škody a jednak nám umožnil být jim takříkajíc v patách, místo abychom je dobíhali z velké dálky a následně vše řešili planetární destrukcí.“

„U Zentieranů se Vám to zřejmě moc nepovedlo.“

„Ale ano, povedlo. Fungovalo to, přesně tak, jak mělo, ale naše plány poněkud nebraly v potaz křehkou tělesnou konstituci Zentiearanů. Místo, aby je to oddělilo od účinků radiace tak je to naopak zabíjelo. Jeden z hlavních důvodů, proč naše lodě sestoupily dolů na povrch a lékařské týmy zachránily tolik Zentieranů, kolik jenom dokázali. Nebylo jich několik miliónů, ale při nejlepší snaze něco málo přes sto tisíc.

Zabralo nám měsíce, roky, stabilizovat jejich rasu a ještě víc, navrátit je zpátky na původní cestu s cílem znovu vybudovat jejich civilizaci. Vrátilo je to ve vývoji celá staletí zpět a zanechalo zlomené, zničené a zdecimované. Proto zůstalo na nás, abychom je vyvedli z těchto temných časů a znovu zažehli plamen civilizace, což se po pětadvaceti letech konečně podařilo. A teď někdo chce tohle všechno zničit.“

„Proč mám pocit, že je to pro Vás osobnější?“

„To je příběh na někdy jindy,“ odpověděla vyhýbavě. „Postačí, když řeknu, že jejich přítomnost má na moji mysl blahodárný účinek a cítím se pak lépe a klidněji.“

„Proto tak moc nechcete, aby se jim něco stalo. Proto tyhle podzemní kryty.“

„Byly postaveny za jediným účelem, zachránit jejich civilizaci, proto všechny ty stázové komory, ale sám jste viděl, jak moc může být podobná snaha pomíjivá, když někdo zkouší obejít zákony časové dynamiky“ potvrdila svými slovy zároveň domněnku o tom, co je skryto pod po plachtami.

„Určitě teď půjde všechno podle normálních zákonitostí?“

„Rozhodně.“

„Dobrá, potom…“

„Podniknu všechny potřebné kroky, abych vytvořila potřebnou silovou protiváhu. Diplomatickou část ponechám ve Vašich rukou.“

„Setkáte se s Tamulským vyslancem?“

„Ovšem. Až přijde správná chvíle,“ přisvědčila, ale to již došli zpátky k výtahu. Vstoupili dovnitř a výtah se dal ihned po zavření dveří do pohybu směrem nahoru. Tady zamířil Bajoranský kapitán zpátky do míst, kde se nacházela opuštěná Koloniální laboratoř. Kupodivu tam našel jak doktora Bashira, tak i velvyslance Slokarije, kteří tu na něj už čekali.

„Ach tady jste, kapitáne, konečně,“ vítal ho pozemšťan jako první a cosi v jeho hlase říkalo, že něco není úplně v pořádku. Vrhnul letmý pohled vedle sebe, ale major Kronesová už tam nebyla. Což patřilo mezi ty méně překvapivé věci.

„Vidím, že už se cítíte lépe, pane vyslanče,“ obrátil Dar místo toho pozornost k vyslanci. Nedodal, že se zotavil až zázračně rychle, protože s majorem nemohl mluvit víc jak půl hodiny.

„Lépe jistě ano, ale moje ego utržilo pořádnou ránu. Nejenom obrazně, ale i doslovně.“

„Důležité je, že jste v pořádku.“

„Ano, díky tady doktoru Bashirovi,“ kývnul směrem ke stávajícímu šéflékaři Voyageru a rychle dodal: „Opravdu mě ten parchant N’Karras střelil do zad?“

„No, řekl bych, že mířil na hlavu. To, že Vás trefil do zad, bude moje vina, protože jsem ho nestačil včas zarazit.“

„Nu, pochybuji, že hlavu by mi tady Váš doktor dokázal znovu přišít.“

„To nejspíš ne.“

„Byl jsem bláhový, když jsem si myslel, že nic neudělá a jen díky Vám, kapitáne Arane ještě žiju. Máte mé díky.“

„Ten chlapík se mi nelíbil už od počátku.“

„Ovšem zkusit mě zabít takhle křiklavým způsobem a na veřejnosti, nu…další důvod proč věřit tomu, že za tou jejich doktrínou nulového kontaktu bude něco jiného,“ povzdechl si vyslanec a po jeho slovech se na ošetřovně rozhostilo ticho.

„Major Kronesová souhlasila, že si s Vámi promluví, jakmile bude vhodný čas,“ řekl Bajoran ve snaze překlenout onu chvilku ticha.

„Rozvědka líčí Novou Kolonii jako bandu válečných štváčů, které je třeba se za každou cenu vyhnout. Obzvláště pak jejich Chaocké válečníky, které pravidelně pouštějí z řetězu, aby zabíjeli, vraždili a ničili, co jim přijde od cesty a uspokojili tak svoje nízké pudy.“

„Takové tvrzení je hodně vzdálené od reality.“

„Také mám ten pocit, obzvláště po setkání s tou Chaockou dívkou, co zde byla.“

„Myslíte Kestral?“

„Stačil jeden pohled, abych pochopil, že nemůže být vzdálenější popis a Chaokové rázem nevypadají zdaleka tak hrozivě. Pokud existuje víc takových jako ona a já věřím, že ano, potom je celá tahle jejich doktrína pouhá fraška.“

„Je pan velvyslanec schopen cesty zpátky na Voyager?“ přikývnul Bajoranský kapitán a místo odpovědi směřoval otázku k hlávnímu šéflékaři.

„Není důvod, proč by ne. Ačkoliv mi dělalo trochu starosti, kam jste na celé hodiny s majorem Kronesovou zmizel.“

„Hodiny?“

„Podle chronometru jste byl pryč dobré čtyři hodiny.“

„Čtyři…“

„Původně mě napadlo, že jsem Vás někde minul, protože Kestral mě vzala sebou, abych ošetřil toho nebohého Zentierana, který byl postřelen.“

„Nu, ten podzemní úkryt byl zjevně větší, než vypadalo na první pohled,“ opáčil Dar opatrně. Hned mu bylo jasnější, proč pan vyslanec najednou vypadá o poznání lépe, než když odcházel.

„Mají tady podzemní úkryt?“

„Viditelně jim na Zentieranech záleží víc, než dávají najevo. Jinak by nevynaložili takové úsilí k záchraně jejich rasy, pokud by došlo k další katastrofě.“

„Tím myslíte třeba, že by Tamulská flotila zaútočila navzdory všem důkazům na planetu?“ nadhodil pozemský doktor s nádechem ironie.

„Taková věc by znamenala katastrofu, nejenom pro Zentierany, ale podkopala by důvěryhodnost celého impéria. Už teď je moje snaha o navázání vztahů se Zentierany značně narušena,“ zavrtěl Slokarij znepokojeně hlavou.

„Což neznamená, že to neudělají.“

„Náš vůdce mi z toho důvodu udělil titul osobního velvyslance, takže mám jisté pravomoci, ale nakolik je budu moci uplatnit, když je ten idiot Saaros ve velení už je věc druhá.“

„Můžete ho odvolat?“

„Technicky vzato ano, ale bez podpory ne.“

„Kapitán Nuelos vypadal víc než vstřícně a ochotně.“

„Ano, jen doufám, že má větší vliv a hlavně ochotu jednat než dává najevo.“

„To zjistíme jenom jedním způsobem.“

„Rozhodně nesmíme dopustit, aby došlo k incidentu, protože jediný, kdo to skutečně odnese, budou právě Zentierané, neboť stojí v cestě mezi námi. Akorát mi stále není úplně jasné, proč tady naše vláda, potažmo rozvědka dělá takové manévry. Tieru 4 nepředstavuje žádný důležitý bod a jediný důvod, proč by tady snad mohli být je ten, aby naštvali Novou Kolonii, která se odsud začíná stahovat.“

pokračování příště…

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries