Strážci řádu 2

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
9. 12. 2019
Délka:
215 530 slov (958 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, DS9, VOY
Období:
Příběh se odehrává mezi roky 2381–2379
Hlavní postava(y):
kapitán Aran Dar
Kategorie:
alternativní vesmír, napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Diplomatické jednání probíhající, které hostila Spojená Federace planet na stanici DS9 mezi dvěma znesvářenými stranami, Tamulským impériem a Novou Kolonií dosáhla klíčového úspěchu a obě strany uzavřely tříměsíční příměří (viz cyklus Strážci řádu). Těsně po uzavření smlouvy došlo ke zcela nevyprovokovanému a bezprecedentnímu útoku ze strany Nové Kolonie na klíčová místa v samotném srdci Federace. Ničivé útoky, které mohly mít katastrofické následky pro celou Federaci, ale z nějakého důvodu, následkem podivné sabotáže se nezdařily. Zato srážka, s Koloniálním Dravcem u Bajoru si vyžádala stovky životů, včetně materiálních ztrát a byla zastavena až kapitánem Aranem, který obětoval svoji loď, nový Voyager, aby zastavil tohle běsnění. Federace zatkla Koloniální velitelku, ještě než opustila stanici DS9, ale nic nenasvědčovalo tomu, že má s tímto útokem cokoliv společného. Zato zde zůstala jako jediná, kdo převzal zodpovědnost za oba incidenty…

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Strážci řádu 2 (bubushow)

Obsah

Střetnutí

USS Titan – konferenční místnost

V pozdních večerních hodinách, podle pozemského času za pět minut dvanáct se v konferenční místnosti sešli zainteresované osoby v celé záležitosti. První důstojník, Christine Valeová dorazila mezi prvními, společně s šéfem bezpečnosti a zaujala první volné místo po pravé straně stolu. Ranul Kerua usedl hned vedle ní. Krátce nato dorazila i Deanna Troi, Sedmá, doktorka Ogawa a nadporučík Jaza. Tihle tři zaujali pozice po levé straně. Jako poslední do konferenční místnosti dorazil plukovník Marcen.

„Děkuji všem, že jste dorazili na tuhle neočekávanou a hodně pozdní poradu,“ začal Aran Dar mluvit. „Tady plukovník Marcen má pro nás novinky, které nám chce sdělit a které nesnesou odkladu. Prosím plukovníku,“ vyzval ho a usedl do křesla v čele.

„Příběhová mozaika se nám konečně rozjasnila a nyní už máme většinu dílků z celé skládačky pohromadě,“ začal plukovník nadneseně. „Nová Kolonie má skrytého nepřítele. To jsme tušili od samého počátku, ale nyní už to víme jistě. Kdo přesně to je, nevíme a nejspíš to pořádně nevědí ani oni. Každopádně je to ta samá skupina, či strana, která zkoušela Novou Kolonii využít už dříve, ale oni jejich trik prohlédli a před nějakými dvacet lety zcela zmařili jejich plány.

Dost důrazně, aby je to odradilo od dalších pokusů. Jejich původním cílem bylo Novou Kolonii ovládnout a použít je jako loutku pro své budoucí megalomanské plány. Nyní se snaží o pravý opak. Snaží se je zničit. Nikoliv však zevnitř, ale zvenčí. K tomu jim mělo posloužit Tamulské impérium, ale opět velice tvrdě narazili. Takže hledají nového hráče, který by zaujal jejich pozici, zničil jejich expediční flotilu a následně i je samotné.“

„Tím někým myslíte nás?“ zajímalo Valeovou.

„Přesně tak.“

„Federace se nenechá jenom tak zatáhnout do cizích záležitostí!“

„Oni si to nemyslí a bez ohledu na skutečnost, že jeden z nich je mrtvý, neustoupí od svého plánu, dokud nedosáhnou svého, nebo...“

„Nebo jim Nová Kolonie nedá pořádně do nosu,“ mínil nadporučík Jaza.

„Rozhodně mají ve hře více věcí, o kterých nevíme, a i kdybychom věděli, nemůžeme s nimi nic dělat.“

„Takže mají své agenty i v impériu. Nejlépe ve vysokých postech jejich vlády.“ konstatoval současný kapitána Titanu suše, neboť o tomhle už věděl.

„Mají relativně více možností a podobnou věc mohou provést i ve Federaci, pokud si nedáme pozor. Kromě toho, mohou dělat věci přesahující obvyklý rámec, což předvedli v celé řadě případů, počínaje misí Voyageru, kterou zmanipulovali, aby vyvolali konflikt, počínaje naší cestou k Zemi i na Zemi.“

„Říkáte během první mise Voyageru?“ zamračil se Aran Dar a přemýšlel, jestli plukovník náhodou neví o zmanipulování jeho samého, takže učinil rozhodnutí, které ve skutečnosti učinit nechtěl.

„Nevíme, co přesně jsou ty bytosti zač, ale dokážou ovlivňovat živé bytosti, jak provedli s tím Chartokem, Talarisem. Zesílili jeho schopnosti daleko za jeho možnosti a on pak mohl hromadně znehybňovat naše lidi, takže se nemohli bránit, nebo zesílit štíty a zbraně dávno vyřazených lodí, takže působily ničivé škody, nepočítaje tu pečlivě naaranžovanou nehodu s těmi vystřelenými projektily, které zničily raketoplán z Voyageru, zabily vyslance Slokarije a vyvolaly konflikt mezi Novou Kolonií a Impériem. V neposlední řadě je zde i útok přímo na Titanu a na samotný Titan. Sami jste viděli, co se stalo a jakou škodu jim způsobilo jediné fotonové torpédo zatím co všechny silnější a modernější zbraně je ani neškrábly.“

„Co proti tomu můžeme udělat?“ zajímalo jako první Valeovou.

„Nejspíš modlit ke všem svatým, ale to by nám asi moc nepomohlo, takže to zkusíme trochu praktičtějším způsobem na základě toho, co už víme.“

„Nerad Vám kazím radost, ale stále netušíme, jak vlastně fungují ty jejich obávané zbraně třídy Z. Máme sice spoustu dat z lodí, které se účastnily střetnutí, ale nejsme o nic blíž ke zjištění, jak to vlastně celé dokázali. Jestli na nás použijí tu samou věc, potom budeme nahraní,“ vznesl námitku Keru.

„Bohužel Talaris nevěděl nic o zbraních třídy Z. Ty jsou velkým tajemstvím Nové Kolonie a tajemstvím zůstávají i nadále. Dobrou zprávou je, že žádná z lodí, kterými disponují, není vybavena těmito zbraněmi, což trochu zvyšuje naše možnosti. Proti běžným štítům a zbraním budeme mít podstatně větší šanci.“

„Říkáte lodí,“ zopakoval po něm kapitán Aran. „O kolika lodích mluvíme?“

„Dvě,“ dostalo se mu odpovědi. „Dva Dravci. Jeden třídy D a jeden třídy C. Oba dva patří mezi jejich absolutní špičku.“

„Což nám příliš nepomáhá, ale pokud mají jenom dvě lodě…“

„I s jednou lodí dokážou poslat k čertu všechno, co na ně pošleme,“ přerušil ho plukovník a dodal: „pokud nebudeme náležitě připraveni.“

„Předpokládám, že máte nějaké nápady?“

„Pár ano, ale nejsem inženýr ani specialista na zbraně takové úrovně.“

„Je to vůbec legální?“ zajímalo Dara, neboť za těmi slovy zaznamenal ještě něco dalšího.

„Admiralita nám udělila výjimku, která bude platit, pouze pokud dojde ke střetnutí s Koloniálním plavidlem. Antihmotová torpéda jsme oficiálně nikdy nevyvinuli, ale teorie jak je vyrobit zde vždy byla.“

„Antihmotová torpéda?“

„Projekt je starý už skoro padesát let, ale jak už bývá u nás lidí zvykem, vždycky máme takové podivné nutkání šťourat se v něčem, v čem bychom neměli. Tím pádem máme k dispozici hotový výzkum. Zbraně jako takové nikdy nebyly vyzkoušeny v praxi. Pouze teoreticky v simulátorech, než byl další jejich vývoj pozastaven pro jejich možné vedlejší účinky.“

„Jo a my budeme pokusní králíci, kteří to ověří na vlastní kůži,“ zamručela první důstojník nespokojeně.

„Víme, že naše fázery a kvantová torpéda proti nim nejsou příliš účinná. Tohle by mohlo fungovat mnohem efektivněji proti jejich štítům, ale budeme mít šanci jenom na pár výstřelů, takže musíme mířit velmi, velmi přesně. Nebo se snažit vyhnout přímému střetnutí s nimi, což bude ta úplně nejlepší varianta.“

„Co polaronová torpéda?“

„Proti lodím Federace by to mělo účinek, ale jejich štíty dokážou snadno rozptýlit i polaronová torpéda,“ namítla ihned Sedmá. „Kromě toho bychom měli problém tuto technologii, jíž používal Dominion správně replikovat a použít.“

„A co obyčejná fotonová torpéda?“

„Ne, tady neplatí, čím méně tím více,“ učinila blonďatá žena zamítavé gesto. „Fotonová torpéda budou pro jejich štíty naprosto neškodná.“

„Stejně jako všechno čím disponujeme, takže proti nim nemáme prakticky nic.“

„Pokud použijeme harmonické frekvenční měniče, jež budou v krátkých úsecích upravovat frekvenci našich štítů, mohli bychom jim zabránit, aby si nás ty jejich bojové sondy co používají v boji, nemohly naskenovat a získat frekvence našeho štítu.“

„Taková věc vyvolá interference a naruší stabilitu štítového vektoru,“ namítnul Keru zamračeně. „Neudrželi bychom kompaktní štít.“

„Ne pokud modifikujeme štítové emitory, před spuštěním samotného štítu.“

„To by mohlo fungovat, ale zase budeme víc zranitelní proti distruptorům a zbraním, které vyvolávají teplotní šoky a mohou snadno přetížit ochranné relé v oblasti zásahu, pokud nebude štít správně kompaktní. Což nebude a přeladění nám zabere čas.“

„Má to svoje pro a proti,“ připustil plukovník a položil na stůl holografický projektor. S jeho pomocí ihned vyvolal nad stolem projekci Koloniálního Dravce. „Nicméně, musíme si v první řadě uvědomit, že hlavní síla Koloniálních Dravců ční v jejich adaptabilitě, mobilitě a schopnosti využít tyto věci ve svůj prospěch.“

„Hmm...odkud vůbec máte tyhle údaje?“

„Jde o analýzu bitvy u Bajoru,“ odpověděl plukovník pohotově. „Většina z toho jsou extrapolace, neboť to neustále rušení a neprostupnost trupu značně ztěžovalo možné skenování s cílem zjistit jejich skutečné možnosti. Díky Vám kapitáne a tomu co jste udělal, máme alespoň něco.“

„Je pravda, že se nám nepodařilo přesně určit jejich palebný rozsah. Způsob, jakým dokázali soustředit palbu...“ vybavoval si Bajoranský kapitán matně průběh bitvy. Byla to jako noční můra, obzvláště když nepřítel rozstřílel Columbii přímo před jejich očima.

„V tom tkví právě jejich síla,“ přerušil ho plukovník. „Pokud je naše prognóza správná, dokážou koncentrovat 90% své palebné síly na jeden cíl ať už je před nimi, či za nimi. Jejich zbraňové systémy mají velikou mobilitu, takže je lze jen těžko v nějakém místě zaskočit. Nechápeme, jak to dělají, aby se jejich palebná stanoviště dokázala přesouvat z místa na místo takhle rychle. Musí mít mnohem pokročilejší technologii, nebo systémy řízení palby.

Díky tomu na rozdíl od nás nemají žádný slepý bod. Například hlavní fázerový prstenec má palebný rozsah 180 stupňů. Sice máme rovnoměrně rozmístěné fázery po celém trupu, takže ani nás nelze zastihnout úplně nepřipravené, ale přeci jenom máme slepá místa a nemůžeme plně koncentrovat palebnou sílu, pokud je nepřítel mimo palebné pole hlavních fázerů, které nemohou střílet za sebe, protože tam mají zbytek trupu, včetně motorů.“

„Není divu, že dokázali Impériu nakopat zadek i přes početní nevýhodu,“ konstatoval šéf bezpečnosti s nádechem uznání.

„Imperiální flotila se v první řadě zachovala hloupě. Měli postupovat více obezřetně a méně zbrkle. Pak by dosáhli úspěchu bez ohledu na to, kolika loděmi a obrannými platformami by Nová Kolonie dokázala narychlo utěsnit svoji obranu. My prostě nesmíme udělat tu samou chybu, jako oni. Nesmíme dovolit, aby nad námi měli výrazně navrch. Protože pak prohrajeme.“

Rázem se strhla menší slovní přestřelka mezi hlavním inženýrem profesorem Havreiem, šéfem bezpečnosti a Sedmou. Týkala se převážně zbraní a štítů. Každý z trojice zaujímal určité stanovisko a hájil svůj názor. Každý byl přesvědčen, že právě on má pravdu. Šlo o akademickou debatu, neboť všechno byla jenom teorie, ale zato neméně zajímavá teorie. Bylo snad tohle plukovníkovým záměrem? Vyvolat právě takovou debatu?

„Děkuji všem, za vaše připomínky a názory!“ přerušil nakonec Aran Dar celou rozpravu. „Celá záležitost může mít více řešení a máme nějakých deset dní k tomu, abychom určili, která z nich bude tou nejlepší. V tomto ohledu jsem plně otevřen vašim názorům.“ Počkal, až všichni zúčastnění kývnou na souhlas. Věnoval pohled doktorce Ogawě, jedné z osob, jež dosud jen seděla a mlčela. „Doktorko, jak to vypadá s vaším pacientem?“ Záměrně se vyhýbal slovu zajatec či vězeň.

„Obávám se, že špatně, kapitáne.“

„V jakém slova smyslu?“

„Po psychické stránce je na tom možná trochu lépe. Vypadalo, že tím jak se vypovídal, se mu zároveň trochu ulevilo, ale pokud mohu soudit tak ta bytost, která ho ovládala, způsobila nenávratné poškození jeho tkání, orgánů a celého těla. Zjednodušeně řečeno dochází k úplné buněčné degeneraci na molekulární úrovni. Pravděpodobně důsledek delšího kontaktu s něčím, co přesahovalo jeho fyzické limity.“

„Můžeme pro něj něco udělat?“

„Už jsem celý problém probírala s doktorkou Crusherovou z lékařského institutu. Přišla s několika nápady, jak pozdržet degeneraci tkání, ale trvalé řešení, které by mu zachránilo život, nemáme.“

„Kolik času mu zbývá?“

„Po pravdě, nevím,“ pokrčila rameny. „Mohou to být hodiny, stejně jako dny nebo týdny, prostě to nelze přesně určit.“

„Rozumím. Průběžně mě informujte,“ vzal kapitán tu zprávu na vědomí a obrátil se k muži od rozvědky. „Máte ještě něco, plukovníku?“

„Snad jen poslední věc,“ odtušil. „Jedna z těch bytostí je mrtvá. Špatná zpráva naopak je, že existuje ještě jeden. Možná tady doktorka právě kápla na možnost, jak ho odhalit, podobně jako jsme dokázali odhalit měňavce v našich řadách.“

„Je to jen teorie s přihlédnutím k dlouhodobějšímu vystavení...“

„Což je o dost víc než jsme měli doposud. Zkuste na tom zapracovat, neboť pokud se věci vyvinou špatně, potom může dojít k ovlivnění i jiných osob ve Federaci.“

„Dobrá, to bude prozatím vše,“ rozpustil Aran Dar poradu.

Zarazil Valeovou, aby ještě chvilku zůstala. Počkal, až všichni odejdou, přešel k okennímu průzoru a výhledem směrem ven. Notnou chvilku mlčel. Nic neříkal, pouze si třídil myšlenky. Právě v takových okamžicích potřeboval znát názor svého prvního důstojníka. O kterého přišel na palubě Vyoageru, a který rozšířil počet ztrát posádky na celkové číslo třicet pět.

„Nuže, co si o tom myslíte, komandére?“

„Pokud dojde na nejhorší, tak jsme pěkně nahraní,“ odtušila suše.

„Víte, přemýšlel jsem o tom a vůbec se mi nelíbilo, k čemu jsem dospěl.“

„A k čemu jste dospěl, kapitáne?“

„Přijde mi, že tohle všechno je zmanipulované a Titan postihne stejný osud, jaký postihl Voyager.“ Vida, jak na něj ostře pohlédla, pokračoval dál. „Ne proto, že bych hodlal zopakovat to, co jsem udělal s Voyagerem. Za prvé by to postrádalo smysl a za druhé, nehodlám zopakovat totéž.“

„Pokud nebudete mít pocit, že je to nezbytně nutné,“ dodala Valeová za něj.

„Plukovník Marcen není jediný, kdo si dokáže dát věci do souvislostí. I já dospěl k jisté premise, poté co jsem na základě svých pozorování přiřadil jeden k celé věci jeden důležitý faktor. Zlomyslnost.“

„Zlomyslnost?“

„Ano, troufám si směle tvrdit, že ti, proti nimž stojíme, si potrpí na zlomyslnost, což mě vede k závěru, že pokud se něco nepovede, potom mám celkem jasno v tom, co s námi udělají,“ odfrknul si znechuceně. „Nezničí nás. Ne nic takového. Ani nás nepoškodí, nicméně se postarají, abychom tvrdě narazili a nemohli s tím absolutně nic udělat.“

„A co kapitán Riker?“

„Pokud půjdou věci opravdu k čertu, tak on bude naší poslední starostí. Nejspíš už nebude koho zachraňovat, neboť on bude sedět v první řadě. Cokoliv se stane, stane se v první řadě jemu a my s tím nebudeme moci nic udělat.“

„Ale hodláte ho zachránit, nebo ne?“

„To rozhodně ano. A i kdyby se to nepovedlo, nehodlám si ponechat velení Titanu.“

„Potom vězte, že mojí prioritou je záchrana kapitána Rikera a cokoliv...“

„I já to mám na seznamu priorit, Valeová!“ zarazil ji rychle. „Hned za bezpečím posádky této lodi, která mi byla svěřena. Tedy pokud proti tomu nic nenamítáte.“

„Ne, pane.“

„Dobře. Potom bude na nás, abychom zajistili, že na žádný takový scénář nedojde a kapitán Riker se živý a zdravý vrátí zase zpátky na palubu Titanu. Rozumíme si, komandére?“

„Naprosto, pane.“

„Je důležité, abychom v tomto bodě byli jednotní. Ne stáli proti sobě.“

„Ovšem.“

„Dobře, spoléhám na Vás. Můžete jít,“ propustil ji a neubránil se povzdechnutí, jakmile za ní zapadly dveře. Nečekal, že to bude jednoduché, ale čím víc o celé věci uvažoval, tím silnější měl pocit, že to špatně dopadne.

Koloniální vlajkový Dravec - o deset dní později

Deset dní strávených na palubě Koloniální lodi vzbuzoval u Williama Rikera stále úžas. Nejenom nad Koloniální technologií, kterou viděl nejenom na vlastní oči, ale prohlédl si i specifikace a chtě nechtě musel přiznat, že tahle loď je prostě jedno velké překvapení. Ještě větší překvapení pro něj bylo, že ho nechali do všeho nahlédnout, včetně systémů třídy Z. Znovu se mu vybavila slova kapitána Arana o tom, že tyhle lidi nechce mít Federace za nepřítele. S tím musel souhlasit, neboť navzdory zhruba stejné technologické úrovni, měla Nová Kolonie výrazně navrch.

Nezáleželo na tom, že lodí vybavených touto technologií měli ve stavu jenom pár. Vždy šlo pouze o velitelskou loď celé eskadry. Ne, mnohem podstatnější byl způsob, jakým způsobem při konstrukci této nové třídy uvažovali. Věděl, že vývoj byl novátorský a trval skoro patnáct let. Zato výsledek stál víc než zato. Stvořili loď, která neměla obdoby. Přitom nešlo o pouhý nový design. Ne, šlo o mnohem víc, protože stvořili univerzální plavidlo schopné plnit libovolnou misi.

Pokud by měl provést srovnání podle Federačních měřítek, tak s novou třídou D to bylo zhruba totéž, jako mít celou flotilu složenou pouze loděmi třídy Galaxy, či Sovereign. Plavidla s dostatečným potenciálem schopných plnit úkoly od bojových misí, přes dálkové taktické mise s cílem katalogizovat vesmírné anomálie. To všechno představovala třída D. Ve spojení s těmi jejich Aminiovými krystaly a slitinami použitými k výrobě trupu, jejich možnosti ještě vzrůstaly.

Jenže tady právě existovala jasná dělicí čára. Aminiové krystaly pozitivně účinkovaly na Koloniální systémy, protože byly vyrobeny z materiálu, který se na území Federace nevyskytoval. Vyskytovala se tu zjevná nekompatibilita, jak zjistil kapitán Aran s Voyagerem, když poprvé narazili na Koloniální vlajkovou loď. Aminiové krystaly působily rušivě na Federační systémy a narušovaly chod warpového jádra.

Pak tu byly zbraňové systémy. I zde došlo k nebývalému pokroku a zbraňové systémy byly neuvěřitelně mobilní. Žádná ze zbraní počínaje těžkými iontovými děly, přes jejich lehčí verzi až po torpédomety, nebyla nemobilní. Těžká děla, která byla u třídy C a u všech ostatních verzí zavěšená pod křídly byla u třídy D zavěšená na konci křídel a plně otočná do všech stran. Dokonce i torpédové komory mohly měnit svůj palebný směr dle potřeby, nepočítaje ostatní zbraně, jež doslova rotovaly po trupu a pokrývaly přitom velký palebný úhel.

Co se týkalo manévrovatelnosti, tady nemohl uvěřit tomu, jak může takhle veliká loď o velikosti sedmi set metrů dokázat takhle rychle měnit kurz. Koloniální Dravec byl možná v pod-světelných rychlostech o něco pomalejší než Federační lodě, ale vynikal svými úhybnými manévry ať již do stran či nahoru nebo dolů. Nehledě na rušící systémy, které ještě více ztěžovaly přesný zásah. Samozřejmě viděl pouhé simulace, prováděné během cvičení v simulátoru, ale pokud byla tohle všechno pravda, potom proti nim žádná loď Federace nemohla obstát v souboji jeden na jednoho.

Dále tu byla posádka. Ani velká, ani malá, ačkoliv 300členů posádky na tak velkou loď nebylo příliš mnoho. Kromě základního jádra důstojníků z původní posádky Oko 7Z třídy C, což zahrnovalo kapitána, prvního důstojníka, šéfa bezpečnosti, hlavního pilota, šéfinženýra, šéflékaře, technického specialistu a hlavní sestru, tvořili posádku kadeti či čerství absolventi z akademie. Tuhle část musel trochu poupravit s ohledem na skutečnost, že strávili deset let na opuštěné planetě Alona 3, kde běžel čas jinak než ve skutečnosti.

Sečteno a podtrženo, tahle loď a její posádka byla zatraceně dobrá. Možná ne tak ostřílená a zkušená, ale rozhodně působila profesionálním dojmem. Stejně jako vyšší důstojníci, ačkoliv si nedokázal představit, že by měl první důstojnici s takhle fialovýma očima. Kdykoliv na ni narazil a ona na něj pohlédla, byl z toho pohledu trochu nervózní. Přitom s ním mluvila vždy velice zdvořile, byť rezervovaně, ale to chápal. Byl si jist, že jeho první důstojník, Christine Valeová, by se v opačném případě zachovala stejně.

„Vystupujeme z warpu!“ ohlásila hlavní pilotka a čáry hvězd na hlavní obrazovce ztratily dosavadní protáhlý tvar. Major Kronesová jenom kývnutím vzala tu informaci na vědomí a popošla blíže k hlavní obrazovce, jako by pouhým pohledem dokázala najít, kde se skrývá hledaná loď. Pro Rikera to bylo zvláštní nesedět v kapitánském křesle, ale tohle nebyla jeho loď, takže vzal zavděk volnému křeslu vedle.

Koloniální můstek byl uspořádán podobně jako u lodí Federace. Dvojice pilotních konzolí vepředu, taktika po pravé straně, vědecká a komunikační stanice za nimi, inženýrská stanice po levé straně a řada dalších stanovišť po obvodu můstku. Celkem napočítal tucet lidí, takže ani málo, ani moc.

„Senzory?“

„Zatím nic,“ zavrtěl Hawe hlavou.

„Rozumím. Zahajte sondování v módu Z. Najděte mi toho Dravce!“

„Máte i senzory třídy Z?“ podivil se Will, neboť o tomhle slyšel dosud poprvé.

„Nejsou o nic účinnější než normální senzory, ale dokážou odhalit maskované plavidlo do vzdálenosti jednoho světelného roku,“ vysvětlila mu obratem

„Určitě myslíte, že budou tady? Deset dní je dlouhá doba a mohli změnit…“

„Ne, jsou tady. Cítím jejich přítomnost. Čekají na nás.“

„Doufám, že víte, co děláte.“

„Jsou si jisti sami sebou, ale třída D má jako každá třída jednu slabinu. Ne takovou, které by šlo normálně využít, ale pokud proti nim stojí rovnocenný protivník, tak ano.“

„Pokud je posádka Dravce dostatečně zkušená a dokáže rozpoznat hrozbu, tak ne,“ namítla okamžitě první důstojník, komandér Ostlinová.

„Myslím, že slovo zkušená posádka můžeme vyloučit,“ opravila ji blonďatá velitelka obratem. „Určitě tam bude někdo, komu to trochu víc pálí, ale nečekám, že by měli opravdové zkušenosti s loděmi třídy D. Ne, tihle budou spoléhat čistě na pouhou sílu a toho musíme využít.“

„Pouhá síla jim vítězství nepřinese. Ne, když nemají žádnou čest!“ prohlásil poručík Hawe opovržlivě.

„Mohou udělat spoustu věcí a je jim celkem jedno, jestli to bude, či nebude čestné.“

„Nechápu, jak se vůbec mohou nazývat Chaoky a nemít špetku cti!“ odfrknul si Chaocký šéf bezpečnosti pohrdavě.

„Oni plně nechápou, co dělají poručíku. Žijí v bludu a iluzi, jací jsou velcí válečníci, před kterými se bude třást celá galaxie.“

„Přitom jsou to jenom ubozí hlupáci.“

„Jsou pouze nástroje v rukou někoho mnohem chytřejšího než oni. Na to nezapomínejte, poručíku.“

„Ano, majore.“

„Majore, zachycuji slabou aminiovou stopu, dvě světelné hodiny od naší stávající pozice.

„No vida, takže tady je máme,“ přikývla major spokojeně. „Nastavte kurz na setkání, Susan,“ pokynula pilotce.

„Ano, majore.“

„Zadejte maximální warp a vpřed!“

„K cíli dorazíme během třiceti minut.“

„Nachází se v blízkosti nějaký astronomický jev? Mlhovina, asteroid, či něco podobného?“

„Zachycuji nějaká mračna, ale nic co by přímo rušilo údaje ze senzorů.“

„Rozumím,“ vzala ta slova na vědomí. „Bojová pohotovost, stupeň Z3.“

„Rozkaz!“ přikývnul Hawe a po celé lodi se rozezvučely sirény bojového poplachu.

„Připravit bojové sondy, ačkoliv proti třídě D, asi půjde o zbytečnost, neboť i oni určitě spustí protiopatření, abychom si nenaskenovali jejich štíty.

„Bylo by mnohem jednodušší, kdyby se nám to povedlo.“

„Tak hloupí zase nejsou. Navíc tahle technologie je poměrně známá, dokonce i pro ně.“

„Jistěže.“

„Zajistit všechny paluby a evakuovat vnější sekce. Všichni na bojová stanoviště!“

„Majore, měli bychom vzít také v potaz, že Dravec může mít původní posádku, kterou přinutili…“ popošla první důstojník více kupředu ze svého stanoviště vedle taktického úseku. „…k nedobrovolné spolupráci,“ dodala opatrně.

„To by bylo možné, ale to se ukáže až ve skutečném boji.“

„Vycvičená posádka Dravce třídy D by představovala mnohem většího nepřítele než parta Chaoků, kteří si hrají na válečníky.“

„To brzy uvidíme.“

Nic dalšího už nepadlo a můstek se na následující půlhodinu ponořil do ticha. Ne úplného ticha, ale nikdo nemluvil nahlas, pouze si jednotlivé úseky mezi sebou vyměňovaly informace o stavu, což byla, jak zjistil práce prvního důstojníka. Zkontrolovat všechno před bitvou a zajistit připravenost k nadcházející bitvě. Na samotném veliteli pak bylo tvářit se klidně, nevzrušeně a vyzařovat kolem sebe důvěru a sebevědomí. Což se dařilo, neboť na můstku vládla uvolněná atmosféra. Členové posádky měli důvěru ve svoji velitelku a to bylo rozhodující.

„Vystupujeme z warpu!“ oznámila pilotka. Světla ihned pohasla a můstek se ponořil do šera, jak energie ze všech systémů přešla do obranných prostředků.

„Zaměřuji cíl! 650 tisíc kilometrů od nás!“ následovalo hlášení z taktiky

„Ještě se nepohnuli?“ zajímalo majora.

„Myslí si, že je nevidíme,“ odtušil z taktického poručík Hawe .

„Tak jim ukažte, že o nich víme, poručíku,“ kývla na něj.

Šestice torpéd ihned vyletěla do prázdného vesmíru. Trvalo jim necelých deset vteřin, než dosáhly cíle. Kupodivu proletěly místem, odkud vycházelo aminiové záření a explodovaly desítky tisíc kilometrů za nimi.

„Úhybný manévr gama tři Susan…teď!“ vstala major ze své křesla a popošla blíže k hlavní obrazovce, aby měla lepší výhled. Její rty zvlnil slabý úsměv. Dravec prudce změnil směr a v místě, kde se ještě před několika vteřinami nacházel, proletělo tucet torpéd a vesmírem proletěly světle modré výboje z iontových děl. Obrazovka zaměřila druhého Dravce a odpověď na sebe nenechala čekat. Do jeho štítů udeřila patřičná odpověď, akorát s tím rozdílem, že poručík Hawe mířil do jednoho konkrétního místa.

„Přímý zásah do nepřítele, sekce E13. Žádné poškození.“

„Beta 2, Susan,“ vydala blondýnka další pokyn a stejně jako při prvním náletu i druhý útok je minul. Poručík Hawe však neminul ani v nejmenším. Vypálil ze všech dostupných zbraní, ale s druhou lodí to ani nehnulo.

„Další přímý zásah. Zaznamenávám slabé fluktuace v jejich štítu, ale zatím drží a…“

Tentokrát už se můstek otřásl, ale štíty ustály bez obtíží nápor. Začal boj mezi dvěma Dravci třídy D. Obě lodě kolem sebe kroužily ve složitých manévrech. Pokud měla vlajková loď navrch, potom si toho Will Riker nebyl vědom. Vypadalo to spíše naopak. Druhá loď je zasahovala více a tvrději než oni je. A to navzdory tomu, že jejich zbraně míjely mnohem častěji cíl než jejich protivník. Taktický panel, který měl kapitán Titanu k dispozici a skrze nějž sledoval celý souboj, se začínal zbarvovat karmínovou barvou poškození.

Přitom druhý Dravec třídy D neměl podle všeho ani škrábnutí, ani nevykazoval žádné známky toho, že by jim docházel dech. Tohle nevypadalo vůbec dobře a navzdory sebedůvěře s jakou šli do střetnutí, viditelně prohrávali. Pohlédl na majora Kronesovou vedle sebe. Ta nevypadala, že by ji cokoliv z toho znepokojovalo, či rozhodilo. Seděla ve svém křesle, oči zcela nehnutě oči zavřené a soustředila se na něco, co vnímala pouze ona. Samotný boj s nepřítelem řídil kapitán Tolkin.

„Štíty na 39% procent poškození trupu na palubě 17…“

„Nouzovou energii k posílení strukturální integrity.“

„Štíty na 35%! Poškození plátování na palubě 1. Zaměřují můstek!“

„Beta 5, Susan!“ nařídil Tolkin a hlavní pilotka prudce změnila kurz, takže nepřátelská palba dopadla na jinou oblast lodi.

„Narušení štítu v sektoru 13,“ přišla nečekaně zpráva z taktické stanice.

„Teď!“ otevřela konečně oči a Riker v nich zahlédl stejnou záři, jakou viděl už předtím na Zemi.

Všechny zbraně z Oko 7Z vystřelily v jediném okamžiku a s nimi i pětice torpéd. Nejprve to vypadalo, že se nic nestane a štíty druhé lodi bez problémů pohltí ten nápor, ale místo toho štít v daném místě zkolaboval. Rázem v něm vznikla mezera. Tou mezerou prošlo čtvrté i páté torpédo. Zasáhlo nechráněný trup. Následoval výbuch doplněný sérií dalších sekundárních explozí pokračující po celé zádi.

„Jejich štíty jsou dole!“ rozzářil se Hawe nadšeně.

„Dorazte je poručíku.“

„Ano, majore!“

Hawemu nemusel nikdo říkat dvakrát. Měl připravená palebná schémata a přesně věděl, kde zasáhnout aby vyřadil, co nejrychleji loď o velikosti Dravce třídy D. Trvalo to jenom pár okamžiků, než druhý Dravec ztratil o pohon a dál už plul pouze setrvačností, chrlící za sebou trosky. Do jeho trupu se zakusovala další torpéda a střely z palubních zbraní až z něj zůstal po několika minutách pouze plující vrak.

„Je opravdu nutné úplně je rozstřílet?“ ozval se Riker poprvé za celou dobu.

„Chcete si s nimi povídat?“ obrátila se k němu Koloniální velitelka překvapeně.

„Možná bych jim dal šanci se vzdát,“ navrhnul pevně.

„Vzdát se!“ vrhnul po něm Chaocký poručík ostrý pohled.

„Ano, vzdát se,“ opětoval jeho pohled. „Už nepředstavují hrozbu a…“

„Volací frekvenci, komandére,“ promluvila major po krátké odmlce.

„Můžete mluvit!“

„Oko 7z pro Oko 6Z. Vzdejte se a připravte k nalodění!“

„Žádná odezva,“ zavrtěla hlavou.

„Mají stále funkční zbraně, poručíku?“ obrátila se velitelka lodi na Haweho.

„Ne, majore. Jejich hlavní zdroj energie vybuchnul na základě přetížení, ale…“

„Přibližte se k nim na transportní vzdálenost.“

„Majore, dovolte, abych Vás upozornil, že pokud odpálí aminiové jádro, tak nás vezmou sebou a…“

„Jsem si vědoma rizika, poručíku.“

„Ano, majore.“

„Mějte připraven únikový kurz Susan. Jakmile zaznamenáme jenom špetku energie navíc, ihned mizíme odsud!“ pokynula pilotce.

„Rozkaz.“

„Srovnejte kurz a přibližte se k nim bokem.“

„Rozumím.“

„Nějaké známky života na palubě?“

„Několik málo, ale jsou příliš nejasné a slabé.“

„Dokážeme je vytáhnout ven?“

„Nedoporučuji, majore.“

„Souhlasím. Kdo ví, co ti fanatici mohou mít u sebe,“ podpořil ho Tolkin obratem.

„Možná něco přeci jenom udělat můžeme.“ Hlas, patřící lodní specialistce Leithe upoutal pozornost osazenstva můstku.

„Co máš na mysli Leitho?“

„Pokud tady Hawe odvedl svou obvyklou práci, měly by být současně oslabeny i jejich lodní systémy. To by nám mohlo umožnit dostat se do jejich datového jádra a stáhnout alespoň data.“

„Dokážeš se na ně napíchnout?“

„Jistěže.“

„Mohli by mít souřadnice toho posledního Dravce. To by nám ušetřilo spoustu práce s jeho hledáním a naháněním.“

Do toho!“ pokynula Chaocké ženě, aby začala.

„Zatím žádná odpověď z jejich strany, ale mohu celkem spolehlivě říct, že nás moc dobře slyšeli,“ přidala komandér Ostlinová a vrhla přitom na pozemšťana značně nesouhlasný pohled, neboť takovou věc považovala od samého počátku za ztrátu času.

„Nemyslím, že se vzdají,“ souhlasila s ní Tasha a její vyjádření komandérku přeci jenom uspokojilo.

„Senzory prochází skrze jejich trup a zachycuji známky Trinia na palubě,“ hlásil Leitha své první poznatky.

„Mají i tyhle nožíky?“ zamračil se Hawe. „Nebyly všechny zničeny během zátahu…“

„Byly zničeny,“ dostalo se mu ujištění od majora. Pronesla ta slova bez nejmenšího zaváhání a pochybností.

„Zachycuji přinejmenším dvacet možná víc těhle věcí. Vypadá to, že každý z nich má jednu u sebe…“

„Dvacet?“ nevěřil Hawe vlastním uším. „Vidět jednu, možná dvě tyhle věci je neskutečná vzácnost, ale hned dvacet?“

„Vypadá to, že mají hodně bohatého mecenáše, který tyhle věcičky rozdává, jako dětem bonbóny,“ utrousila Ostlinová ironicky.

„Máte tušení, jak vzácný je takový Trinový nůž?“ obrátil se na ni šéf bezpečnosti rozzlobeně. „Mate tušení, jak neskutečně obtížná je jeho výroba? Nehledě na to, že ji už nikdo nezná a materiály k výrobě neexistují a…“

„Jen konstatuji, poručíku. Jen konstatuji skutečnost,“ chlácholila ho.

„Měli bychom spíš konstatovat samotné ztráty, než jaké mají u sebe ti Chaokové hračky,“ podotknul Tolkin s pohledem upřeným zamyšleně na obrazovku.

„Jsou to Chaokové. Bio-senzory je rozpoznávají celkem spolehlivě,“ odpověděla komandér na nevyřčenou otázku. „Většina z nich je po smrti, ale pár jich tam je ještě naživu a každý z nich má tuhle věcičku u sebe.“

„Neuvěřitelné, že jim vůbec mohou svěřit do rukou takovou věc.“

„S tím nic moc nenaděláme, takže zaměříme nejprve pozornost ke způsobeným škodám, pak se můžeme zabývat otázkami, co mohou či nemohou,“ přerušila je major Kronesová rázně.

„Ano majore.“

„Takže, jak jsme na tom?“

„Moc dobře ne. Většina primárních systémů sice funguje, ale pořádně nás pokousali a dva z pěti hlavních nosníků jsou poškozeny, což narušuje strukturální integritu trupu. Nepočítám sežehnuté plátování a proražení trupu na devatenácti místech.“

„Ošetřovna hlásí zatím patnáct zraněných, z toho pět vážně, ale zatím nikdo není v přímém ohrožení života.“

„Dobře. Jakmile Leitha stáhne z jejich počítačů, co půjde, můžeme začít s opravami.“

„Energetická fluktuace v oblasti strojovny! Prudký nárůst…“ přišlo hlášení od praporčice obsluhující inženýrskou stanici.

Dál se nedostala. Čáry hvězd na hlavní obrazovce se protáhly a loď vstoupila do hyperprostoru. Jen na pár okamžiků než znovu vystoupili z warpu. Hlavní obrazovka byla zaměřená na zářivou explozi, která vypadala jako menší slunce.

„Oko 6Z právě explodoval,“ dodala nakonec. „Síla exploze odpovídá uměle vyvolané reakci v aminiové komoře.“

„Stáhli jsme něco z jejich počítače?“ zeptala se Tasha Chaocké specialistky.

„Máme toho docela dost. Včetně místa posledního vysílání druhé lodi. Je to Oko 13 Z. Devátá eskadra.“

„Devátá eskadra byla přeci zničena,“ prohlásil Hawe okamžitě.

„Zjevně ne všechny lodě,“ pokrčila Leitha rameny

„Ne, všechny lodě deváté eskadry byly zničeny během boje o základu 58,“ protestoval Hawe. „Viděl jsem svodku ztrát a...“

„Ano, podivná shoda okolností,“ přerušila ho major.

„Jeden z důvodů, proč Oko 13Z nikdo nepostrádal a nehledal,“ připojil Tolkin suše.

„Ano, nehledal…“ pokývala hlavou a mračila se přitom. „Zahajte nejnutnější opravy! Do hodiny chci mít zprávu o stavu a našich možnostech!“

„Ano, majore.“

divider

Následuje:
Tamuli

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries