Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Nečekané spojenectví

Systém Ozeum – imperiální základna 19

Admirál Sonmareus přecházel po ochozu, odkud měl dobrý výhled na hlavní řídící středisko. Nebylo potřeba, aby tam postával v centru dění a koukal personálu pod ruku. Od okamžiku, kdy Koloniální zástupci opustili stanici, uběhlo již deset hodin. Přijali jeho vysvětlení s tím, že si ho ověří, ale jemu docházel čas. Pokud budou příliš váhat, tak někdo ve vládě pojme podezření, že nehraje podle jejich scénáře.

Ano, hrál hodně vysokou hru na ostří nože a záleželo jenom na tom, jak moc dobře odhadl Koloniální záměry. Pokud opravdu chtěli celou záležitost uzavřít a dosáhnout trvalého míru, tak určitě přistoupí na jeho plán. Jenomže tu byla šance, že na to nemusí přistoupit a pokud se jim nepovede potvrdit jeho informace, tak bude mít velký problém. Pevně doufal, že jeho informace potvrdí a on bude moci udělat druhý krok.

Za předpokladu, že oni sami nebudou mít vlastní plán, jak postupovat. Ve hře byla celá řada proměnných a on přemýšlel, jakým způsobem bude pokračovat. K tomu potřeboval Koloniální odpověď a potřeboval ji co nejdříve. Nechtěl na ně tlačit, ani je dál zkoušet kontaktovat s žádostí o odpověď. Taková věc, by jenom poukazovala, že má slabou vyjednávací pozici a to si podle Zia-ara nemohl dovolit ukázat.

V tom všem shonu si všimnul, že k němu kdosi míří. Levý koutek mu zacukal v úsměvu, protože kapitánka Namuras rozhodně nepatřila k osobám, které by vyčnívaly, spíš zapadaly. Na Tamulku byla malá, sotva větší výšky než Fraweyané, ale zato prokázala nepoměrně velké velitelské schopnosti. Proto ji jmenoval do funkce vlajkového kapitána a velitele bitevní skupiny šesté flotily.

Kromě toho neměla nejmenší problém spolupracovat s ostatními rasami, což řadě Tamulců dělalo i teď po třech měsících problém. Posádky lodí šesté flotily byly konec konců smíšené a tak se všichni mezi sebou museli naučit spolupracovat.

„Něco nového, kapitáne?“ oslovil ji Sonmareus jako první sotva dospěla k němu.

„Zatím ne, pane.“

„Dochází nám čas.“

„To jistě dochází, pane, ale je tu jedna záležitost vyžadující Vaši pozornost.“

„Jaká záležitost?“

„Naši spojenci se právě hádají o dalším postupu.“

„Hádají se?“

„Ředitel Laemy-Ga a Laykasha Loishan hodlají využít příležitosti prohlédnout si trochu lépe Koloniální plavidla.“

„Fraweyané a Pelengové se na něčem shodli?“

„Mluvčí Zia-ar a velitel Fobos jsou proti tomu, neboť tím bychom jenom zbytečně podráždili Koloniální flotilu a mohli ztratit důvěryhodnost a…“

„Hned tam zajdu.“

„Tudy pane. Jsou v kontrolní místnosti,“ ukazovala mu ihned směr.

Podobné hádky byly na denním pořádku. Trvalo mu celé týdny, než vysvětlil Maloganskému generálovi jenom to, že jeho elitní jednotky jsou zcela jistě úžasné, když dojde k boji zblízka, ale naprosto zbytečné, když se ani nedostanou nepříteli na dohled. Několikrát musel mírnit Pelengy, aby nezacházeli příliš daleko a drželi se více při zemi, protože jejich způsoby získávání potřebných zdrojů zacházely občas příliš daleko a hrozily vypuknutím diplomatického incidentu.

Tamulský admirál byl rád za tohle menší rozptýlení, přestože mu role smírčího soudce příliš neseděla a po pravdě mu vzájemné hašteření a neshody mezi ostatními rasami lezlo na nervy. Sám si říkal, jak vůbec mohli vedle sebe v klidu a pokoji žít v jediném impériu. Opravdu je těch posledních třicet let natolik rozdělilo, že nemohli najít společnou řeč a museli se uchylovat k podobným hádkám?

„Ach, jdete akorát, admirále!“ vítal ho Gaalian s viditelnou úlevou, sotva vstoupil do místnosti, kde on a čtveřice dalších zástupců všech ras právě vedli nějakou diskuzi. Teda kromě Maloganského generála Bargy, který tam stál s rukama složenýma na prsou a pouze těkal pohledem z jednoho na druhého. Zatím nikoho nezabil, což znamenalo, že buď nerozuměl, o čem mluví, nebo mu to nepřišlo důležité.

„Je tu nějaký problém, mluvčí?“ zeptal se Sonmareus neutrálně.

„Vůbec ne, pane,“ přispěchal místo něj Loishan úslužně s odpovědí.

„Opravdu ne?“ reagoval Tamulec tázavě. Jakmile Peleng říkal, že je všechno v pořádku a ještě hodně vehementně, tak bylo třeba mít se na pozoru.

„Právě tu vedeme debatu ohledně Nové Kolonie a jejich flotily,“ připustil Laykasha, jako by o nic nešlo.

„Nová Kolonie udržuje kolem své flotily eskorty a ty zachytily Pelengské špionážní satelity, které je zkoušely skenovat!“ přispěchal velitel Fobos s pohotovým vysvětlením a nasadil značně nesouhlasný výraz.

„No co, oni jsou tady vetřelci a my jsme domácí.“

„Raději bych používal velice opatrně podobné prostředky. Mohli by si to špatně vyložit.“

„Přesně tohle říkám celou dobu,“ přitakal Hunmarianský velitel úlevně, vida, že admirál sdílí jeho pohled.

„Nicméně možná výhoda…“ zkusil do debaty vstoupit ředitel Laemmy-Ga.

„Proto Nová Kolonie udržuje kolem své flotily ty eskorty. Dobře ví, čeho jsme schopni a podle toho se zařídili!“ usadil ho Gaalianský mluvčí rychle.

„A už se nám ozvali ohledně odpovědi?“

„Ještě ne, ale proč nevyužít situace…“ namítal Pelengský Laykasha a mnul si dvě ze svých čtyř rukou.

„Příchozí zpráva!“ přerušil všechny přítomné dosud mlčící Barga. Maloganský generál nezasahoval do hovoru, ale zato neméně ostražitě sledoval, dění na obrazovce. Alespoň někdo, sleduje důležité věci, pousmál se Sonmareus. Na Malogany byl zkrátka spoleh, když jste potřebovali být na stráži, aby Vám něco důležitého neuteklo.

„Právě přijímáme vysílání z Koloniální vlajkové lodi,“ přiskočil velitel Fobos ihned ke komunikačnímu panelu. Dával si pozor, aby byl dostatečně daleko od mnohem hřmotnějšího generála pro případ, že by se chtěl osobně zapojit.

„Konečně. Spojte nás.“

„Jen zpráva, admirále.“

„A co říká?“

„Zvou Vás na palubu své lodi.“

„Aha.“

„Jako diplomatického hosta v rámci nadcházejících mírových rozhovorů,“ dodal Zia-ar, který k němu přistoupil a četl přes rameno celou zprávu.

„Ano, hosta pod diplomatickou záštitou.“

„Potom není důvod k obavám, nebo snad očekáváte zradu?“

„Ne, nečekám.“

„Dobrá, potom jim oplatím návštěvu a…“

„Neměl byste chodit sám, kapitáne,“ ozval se Loishan vemlouvavě a měl přesně ten vychytralý výraz, tolik typický u Pelengů. Kromě toho si stále mnul ruce, což bylo další gesto, které poukazovalo, že má něco za lubem.

„Souhlasím, někdo by Vás měl doprovodit. Stejně jako oni dorazili ve dvou, tak by bylo jenom logické, abychom dorazili ve stejném složení,“ přidal se k němu Gaalian.

„Rozumím,“ přikývnul admirál a v duchu rychle přemýšlel, koho vzít sebou. Volba, která byla stejně jednoduchá, jako složitá.

Určitě sebou neplánoval vzít Loishana, protože ten by svojí přílišnou zvědavostí mohl způsobit přesně ten typ incidentu, kterému se chtěl vyhnout. Ani Fraweyana, protože ředitel neměl příliš velký smysl pro taktické záležitosti. O Gaalianském mluvčí ani neuvažoval, neboť jeho projevy o pohled na věc trochu odbíhal od reality. Takže mu zbývali jenom dva kandidáti. Fobos by byl dobrou volbou, ale generál Barga ještě lepší.

„Generále?“ oslovil Malogana. „Doprovodíte mě na palubu nepřátelské lodi?“ záměrně formuloval větu tímhle způsobem a zdůraznil slovo nepřátelská loď.

„Můžete se spolehnout,“ přikývnul Malogan ve vší vážnosti a ještě k tomu dodal. „Pokud by Vás snad zabili tak ne dřív než jich zabiju desetkrát tolik!“

„Doufejme, že Nová Kolonie plně ctít diplomatický protokol a jejich čest jim nedovolí ho porušit.“

„Jsem velice zvědav, jak velcí jsou válečníci a jaká je ta jejich bitevní loď. Nic takového my Malogané nemáme.“

„Měli jste, ale ta loď byla zničena,“ podotknul Zia-ar škrobeně, aniž by zabíhal do detailů. Na rozdíl od jiných, Gaaliané měli v paměti bitvu Gralgaru, která skončila pro ně samotné katastrofou, ale zato položila základy pro vznik tehdejší aliance a později Tamulské říše.

„Potom musíme postavit další a ve větším množství,“ zhodnotil Barga celou situaci, aniž by plně pochopil význam té narážky.

O pár minut později přensel transportní paprsek oba dva na Koloniální vlajkovou loď. Vlastně bitevní loď patřící kontraadmirálce Brownové, protože jejich vlajkový Dravec stále musel pobývat v kvadrantu alfa. Těžko říct, jakou hru rozehráli také tam, ale Oko 7Z prostě neletělo v čele jejich flotily, jako při předchozích útocích, takže museli být jinde. Nebo snad čekali v záloze s nějakým dalším obranným plánem? Ne, vypadali překvapeně, když jim řekl, co má jejich vláda v plánu a jak to hodlá udělat.

Na druhou stranu, nebyli překvapeni zase tolik. Větřili zradu a on jim pouze potvrdil, jejich podezření. Kladl si otázku, jestli udělal dobře, ale v tomhle případě měl celkem jasno. Bránil nejenom sám sebe, ale i samotné impérium. Pokud by dovolil, aby situace dospěla tam, kam mohla, potom by se ta hrozná vize do puntíku naplnila. Nyní už nepochyboval, že šlo o nějakou iluzi, kterou ho ten cizinec v šedém chtěl oklamat. Příliš mnoho důkazů potvrzovalo jeho slova, než aby šlo o podvod.

„Vítejte na Anteriu 21, admirále Sonmareusi,“ vítal ho na palubě Chartocký kapitán. „I Vy generále Bargo,“ kývnul na Malogana.

„Děkuji,“ přikývnul Sonmareus za oba dva.

„Tudy prosím. Admirál Brownová už na vás čeká.“

„Potom ji nenechme čekat.“

Sonmareus pozorně sledoval všechno kolem sebe. Nikde neviděl žádné viditelné stráže, ani jejich doprovod u sebe neměl žádnou zbraň. Buď si byli hodně jistí sami sebou, nebo měli jiný způsob, jak kontrolovat bezpečnost na lodi. Každopádně působili dojmem, že mají vše pod kontrolou. Nepředhazovali jim pod nos žádná bezpečnostní opatření, prostě atmosféra působila tak nějak uvolněně.

O pár okamžiků později už vstupovali do hlavního operačního centra. Alespoň tolik Sonmareus usuzoval z prvního pohledu. Jejich středisko na základně 19, možná vypadalo díky Fraweyanským úpravám velice moderně, ale tohle bylo něco úplně jiného. Nemohlo to být tak velké, jak se zdálo na první pohled, většinu z toho musela tvořit projekce, ale zato při pohledu na hvězdné mapy a detailní údaje pociťoval nefalšovanou závist.

Za takových podmínek se muselo plánovat úplně jinak než na pouhém základě nejasných a značně neurčitých informací s jakými operovala Tamulská flotila. Přitom to bylo tak snadné a zároveň technicky dostupné. Dokázali by to také, kdyby měli senzorovou síť a linky s nadsvětelným pohonem, které by předávaly informace do centrály. Tohle byla přesně ta věc, kterou Nová Kolonie disponovala a která byla ještě větší zbraní, než ty jejich nové lodě třídy D.

Na základě informací mohli plánovat úder proti libovolné části impéria a rázem bylo naprosto jasné, proč byli přitom tak moc úspěšní. Znali svého nepřítele a věděli o něm prakticky všechno, kdežto oni o nich nevěděli prakticky nic. Nevěděli, protože vláda nevydala žádné rozkazy k tomu, aby svého nepřítele sledovala. Nechtěli, aby vyšlo najevo, že nejsou tím strašákem, jakým je zkoušeli vylíčit. Příliš mnoho informací pro ně bylo na škodu, takže o nich nikdo pořádně nic nevěděl.

„Vítejte na Anterius 21, admirále Sonmareusi,“ uvítala ho podruhé kontraadmirál Brownová a popošla k němu blíž. Z jejího výrazu nešlo vyčíst absolutně nic. Chartokové dobře ovládali hru tváří na rozdíl od nich.

„Děkuji za přivítání. Je pro mě čest, být prvním Tamulcem, který stanul na palubě této lodi,“ odpověděl a záměrně volil právě taková slova, aby mohl posoudit, nakolik k němu budou upřímní.

„I pro nás je čest, uvítat prvního Tamulského admirála na palubě této lodi,“ odpověděla a levý koutek úst jí šel pobaveně nahoru nad jeho narážkou. „A Maloganského generála,“ dodala pobaveně.

„Doufám, že to nevadí, ale…“

„Ovšemže ne,“ zarazila ho. „Je pro nás vždy přínosné poznat nové druhy a Malogané jsou fascinujícím druhem, který by naši válečníci rádi jednou poznali.“

„Snad k tomu budou mít příležitost a nemyslím tím na válečném poli.“

„Naše rozvědka potvrdila Vaše informace, ačkoliv si nejspíš neuvědomujete, jak moc velké zdroje vaše vláda do celého projektu investovala a jak moc na něj spoléhala.“

„Nepodařilo se nám potvrdit jejich zdroje, takže většina informací pochází od živého svědka, který zázrakem přežil všechnu tu zkázu.“

„Nu, každopádně asi nevíte, že vaše velení právě před několika hodinami odvelelo podstatnou část domovské flotily do systémů Tamuto a Windmatrix, kde soustřeďuje své hlavní síly.“

„Windmatrix? To je dost daleko od světů jádra a…“

„A to není zdaleka vše,“ přerušila ho. „Pokud se podíváte na hvězdnou mapu, tak zjistíte, že podobné rozkazy obdržely skoro všechny jednotky druhé flotily a to nám doslova otevírá cestu…“

„Do samotného srdce impéria,“ doplnil Sonmareus zamračeně.

„Předtím jsem plně nechápala Vaše pohnutky, admirále Sonmareusi,“ začala znovu mluvit. „Nyní už chápu, že v první řadě hodláte bojovat proti bezohlednosti Vaší vlády, které je úplně jedno co se stane ostatním, hlavně když oni dosáhnou svých cílů. Spoléhají na skutečnost, že pokud zaútočíme, nebudeme útočit na civilní cíle, takže pokud stáhnou všechny své lodě mimo náš dosah, tak z celého střetnutí vyjdou vítězně. Nezáleží jim na impériu ani trochu tak jako Vám.“

„Ne, nezáleží.“

„Otázkou je, co s tím uděláme?“

„Budeme dál předstírat, že hrajeme jejich hru, ale s několika malými rozdíly.“

„Ano?“

„Šestá flotila Vás doprovodí do domovské soustavy a zajistíme, že nedojde k tomu, co jsem říkal.“

„Naši inženýři už o tom taktéž přemýšleli a našli způsob, jak to celé ještě vylepšit a dodat na věrohodnosti, aby nikdo netušil, že věci nejdou podle jejich představ.“

„Co máte na mysli?“ zajímalo Tamulského admirála, neboť předpokládal, že i oni přijdou s nějakým vlastním nápadem.

„Podívejte se sám,“ dovolila si Chartocká admirálka mírný úsměv a pokynula jednomu ze svých lidí. Před nimi naskočila projekce s Koloniálním Dravcem. Nebyla to třída D, tolik mohl Sonmareus bezpečně říct, ale ona ho nenechala dlouho tápat.

„Tohle to je jeden z našich starších Dravců třídy B, určený k vyřazení,“ začala s přednáškou. „Pokud na něj čtveřice našich Dravců třídy D zaměří holo-paprsek, potom dokáže vytvořit celkem spolehlivou kopii naší bitevní lodi. Natolik skutečnou, že může i velmi věrohodně explodovat.“

„Působivé,“ připustil Sonmareus při pohledu na tu změnu. Vypadalo to tak snadně a jednoduše. Určitě by to dokázali také, kdyby uvažovali tímto směrem. Jenže impérium neuvažovalo. Proto měla flotila spoustu těžkých plavidel, ale těch skutečně moderních plavidel, které by dokázaly podobné kousky, těch bylo jen velice, velice málo. Chyběla inovace a trocha novátorství. Vláda úspěšně pohřbila všechny plány na modernizaci, jako by si vůbec neuvědomovali, že jim může hrozit nějaké nebezpečí.

Jen velmi málo projektů se dostalo až k realizaci. Jedním z nich byla například bitevní loď Taranis. Pokus o modernizaci a oprášení třicet let staré konstrukce, ale zato velice slibné. Ostatně se na projektu podíleli Fraweyané, což bylo samo o sobě zárukou novátorského přístupu. Bohužel Taranis, byl zničen za podivuhodných okolností, ještě předtím než začala celá roztržka s Novou Kolonií. Celý tým Fraweyanských inženýrů zahynul i s celou posádkou bitevní lodi.

„To ještě není úplně vše. Pokud osm našich Dravců třídy D roztáhne své maskovací pole, budou schopni zakrýt i bitevní loď třídy Anterius.“

„Tohle dokážete?“ představa, že by celá flotila bitevních lodí prostě jenom proletěla, kolem jejich obrany a mohla si zaútočit na libovolném místě, kde je nikdo nečeká, mu nepřišla ani trochu příjemná. Z té představy ho mrazilo v zádech.

„Tento koncept jsme nikdy nepoužili, neboť podle smlouvy máme pouze deset bitevních lodí. Osm jich máme sebou. Zbylé dvě včetně vlajkové lodi admirála Hixe, tvoří součást domovské flotily. Koloniální expedice byla vždy plně závislá na našich Dravcích, ať již třídě C či nynější třídě D. Nebylo potřeba maskovat celou bitevní loď.“

„Rozumím. Taková věc bude velice užitečná,“ přisvědčil a myšlenky se mu rozeběhly jako o závod. Pokud bude mít takovou návnadu, potom může dosáhnout mnohem víc, než si dovedl představit. Ukázat pravou tvář vlády, která se neštítí udělat cokoliv jen, aby dosáhla svého bez ohledu na bezpečí občanů impéria.

„Možná byste měl vědět, že jsme se napojili také na vaši imperiální síť a pozměnili rozkazy ohledně cílové destinace pro vaše lodě. Neletí do soustavy Tamuto ani Windmatrix.“

„Vy jste se napojili na vojenskou síť flotily a...“

„A změnili rozkazy, ano,“ přisvědčila admirál s náznakem pobavení. „Nemáte tušení, jak to pro nás bylo snadné. Ani ve snu by nás nenapadlo, že vaše vojenská síť bude tak nezabezpečená s tak zastaralými bezpečnostními protokoly, že bylo až neuvěřitelně snadné pozměnit hlavičky zpráv s rozkazy a poslat všechny ty lodě k ochraně vnějších soustav.

„Poslali jste je do vnějších soustav?“

„Tam je, pokud vím, přeci chcete mít, nebo snad ne?“

„Tam jsme je chtěli mít, ale...“

„Vaše síť je zabezpečená, aby nic neproniklo dovnitř,“ pokračovala Brownová dál. „V tomto ohledu musíme smeknout před vašimi lidmi. Tyhle bezpečnostní kódy jsou natolik dobré, že nad tím naši technici kroutili hlavou. Taková úroveň zabezpečení dokazuje, že umíte zabezpečit své informace, ale ne informační síť armády a flotily.“

„Ano...to je...ovšem...“

„Nebudu Vás uvádět do rozpaků, admirále Sonmareusi. Jen poukazuji na zjevné nedostatky, které odhalila naše hloubková analýza.“

„Myslím, že tahle situace si plně zasluhuje Maloganské označení, Velký výsměch.“

„Každopádně máte naši plnou pozornost,“ prohlásila Chartocká žena již vážnějším tónem. „Přesunu naše síly tak, aby vykrývaly obě místa, jak soustavu Tamuto, tak soustavu Windmatrix a pošlu varování všem základnám v oblasti. Mezi tím já a moje eskadra poletíme s Vámi do Vaší domovské soustavy k diplomatickému jednání. Ať už bude jakékoliv a s kýmkoliv.“

„V tom případě Vás doprovodím s celou šestou flotilou, abych měl jistotu, že nedojde k dalším nepředvídatelným událostem,“ odpověděl ve vší vážnosti, ačkoliv poslední slova mu trochu mrzla na rtech, neboť viděl, a hlavně slyšel generála Barga, jak se jednoho z důstojníků ptá na palebnou sílu hlavního děla bitevního křižníku.

Odpověď, kterou dostal, ho příliš neuspokojila. Důvodem byly Koloniální měrné jednotky, které byly jiné a jimž Malogan prostě nerozuměl. Kdyby tady stál jakýkoliv jiný Fraweyan, hned by si hodnoty odvodil, ale Malogané nepatřili k příliš velkým matematikům. Chvilku trvalo, než Koloniální důstojník našel vhodný příměr, kterému generál rozuměl. Viditelně to něj udělalo dojem, neboť zamručel nějakou souhlasnou odpověď, které rozuměl pouze on sám.

„Vidím, že máte smysl pro dramatický moment, admirále Sonmareusi,“ zahrál ve tváři admirálky znovu lehký úsměv. „Rozhodně jsem zvědava, jak se bude Vaše vláda tvářit, až uvidí, že nejste tam, kde čekají, že budete.“

„Hodlám jim připomenout, že šestá flotila neexistuje jenom na papíře.“

„Kolik času potřebujete k přípravě odletu?“

„Hodinu.“

„Dobrá. V tom případě budeme připraveni.“

Následuje:
Únik