Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Rodinné tajemství

USS Titan – lodní bar

Tohle bylo přinejmenším zvláštní. Ačkoliv slovo zvláštní nemohlo plně vyjádřit pocity, jaké kapitán Aran Dar právě zažíval. Celé roky si přál, aby mohl s otcem promluvit tak jako dříve. Jejich setkání končila zpravidla hádkou, jakkoliv nasadil smířlivý tón, jakkoliv klidně a rozumně zkoušel vystupovat. Opravdu ho unavovalo, když ho nazýval zrádcem a obracečem kabátů, který nemůže být jeho syn.

Současný stav představoval změnu, která ho na jedné straně rozčilovala a na druhé straně mátla. Rozčilovala ve smyslu, že čekal, kdy na něj otec začne štěkat ty svoje nekončící obvinění, nejlépe na nějakém hodně veřejném místě. Naopak ho mátlo, jak působil neskutečně klidně. Pokud nepočítal občasné ironické poznámky na Cardasiany či Federaci, ale ty sotva stály za řeč.

Nyní seděli oba dva v lodním baru u nenápadně zapadlého stolu nad skleničkou synteholu. Aran Shaktan velice pozorně naslouchal, když mu ve stručnosti popisoval posledních patnáct let historie. Viděl, jak moc ho překvapilo, že si Proroci vybrali důstojníka Federace jako svého vyslance a nejenom vybrali, oni ho nepřímo stvořili a dovedli až sem. Objevení červí díry a nebeského chrámu, kontakt se samotnými Proroky a následovné problémy, jež přišly poté, co vyšlo najevo, že v kvadrantu gama číhá velice nebezpečný Dominion.

„Bajor se stal ze zapadlého sektoru významnou obchodně politickou křižovatkou, alespoň dokud nevstoupil na scénu Dominion a Měňavci. Dokázali úspěšně vyvolat zmatek, když nejprve poštvali Klingony na Cardasiany, což vedlo k roztržce s Federací, neboť oni věděli, že Cardasiané s Dominionem nespolupracují. Takže se za ně postavili, načež Klingoni vypověděli Khitomerskou smlouvu. No, a jakmile byla připravena půda pro invazi, tak Dominion udeřil.“

„A Cardasiané se k nim přidali,“ zahučel jeho otec.

„Ano, přidali,“ přikývnul. „Tím pádem jim poskytli opěrný bod a nějakou dobu to vypadalo, že budou ve svém počínání úspěšní. Ukázalo se, že ne. Federace obnovila vztahy s Klingony a Romulany a v následné válce dokázali Dominion a jeho spojence porazit. I díky Cardasianům, kteří nakonec pochopili, jakou dělali chybu, když pomohli Dominionu usadit se v kvadrantu alfa. Teď je celá Cardasie v troskách a potrvá ještě řadu let, než se vyhrabou z nejhoršího a kdo ví, jaká Cardasie to bude bez Obsidianského řádu. Možná lepší, možná ne, kdo ví.“

„Takže Bajor je teď členem téhle té Federace?“

„Ano, po konci války se Bajor připojil k Federaci.“

„Tohle je tak divné.“

„Nebylo to vůbec jednoduché. Jednotlivé vládní frakce, jednotné v boji proti Cardasianům se nemohli shodnout na tom jak má Bajor vypadat, když Cardasiané konečně odešli. Trvalo roky, než se všechno usadilo a prozatímní vláda změnila ve vládu skutečnou.“

„A ten…Vyslanec? Benjamin Sisko…“

„Povolali ho k sobě a teď je mezi nimi.“

„Hmm, zvláštní. Velmi zvláštní, že si vybrali někoho tak vzdáleného a přitom…“

„Bylo to poprvé, kdy došlo ke skutečnému kontaktu s Proroky a oni pochopili naši lineární existenci.“

„A ten útok na Bajoru, kterému jsi zabránil?“

„Je pro nás záhadou, co tím Nová Kolonie sledovala, či sleduje. Podle dostupných indicií, to vypadá, že jim někdo ukradl jejich lodě a teď s jejich pomocí zkouší vyvolat konflikt.“

„Myslíš si, že jsem v tom zapletený já? Teda můj dvojník, samozřejmě,“ dodal rychle, ačkoliv tuhle část ještě pořádně nestrávil.

„To je dost pravděpodobné s ohledem na to, že první loď Federace postavená na Bajoru, té které jsem velel, byla na své první misi sabotována a to velmi důmyslně.“

„Pořád čekám, že tohle je nějaký špatný sen, z kterého se probudím a zjistím…zjistím, že věci jsou…jsou jiné.“

„Obávám se, že tohle je realita. Moje trpká realita, ve které tě mohu uvítat.“

„A co Malkin?“

„Pokud vím, pracuje společně s dalšími v provincii Dahkur a Rekana, kde obnovují kontaminovou zemědělskou půdu. Vypadá to, že našel dívku svých snů a pokud půjde všechno dobře, tak…“

„A já u toho nemohu být,“ povzdechl si Aran Shaktan melancholicky.

„Ani já u toho nemohl být příliš často.“

„A co ty Dare? Okouzlila tě nějaká? Nebo tě stále nepřestalo bavit hledět ke hvězdám?“

„To druhé,“ odtušil s povzdechem. „Stále mě přitahují hvězdy, konečně jsem dosáhl svého velkého snu, získal vlastní loď, vlastní velení, ale mám pocit, jako by mi to sám vesmír nepřál a já zabředl do téhle situace, kde nic není takové, jaké se zdá být.“

„Co má být ta věc, kterou na mě chtějí zkusit, abych si vzpomněl?“

„Nejsem si úplně jist, ale mám plnou důvěru v Sedmou. Ona vždycky přijde s nějakým nápadem a řešením.“

„Zajímavé jméno, Sedmá.“

„Strávila polovinu života jako Borg. Teď hledá zpátky ztracenou cestu ke svému lidství a musím říct, že si vede víc než dobře.“

„Prý jsi tu její věc sám vyzkoušel?“

„Ano, vyzkoušel. Bylo to fascinující. Jako bych tu vzpomínku nejenom viděl a slyšel, ale byl přímo přítomen.“

„To mluvíš o té ženské, co ji držíte zavřenou na palubě 10?“

„Jak o ní…“

„Mám uši a poslouchám. Zbytek si domyslím,“ ušklíbnul se starší Bajoren pobaveně.

„Tyhle věci tě vždycky přivedly do problémů,“ povzdechnul si Dar.

„Jo. Musel jsem utéct z Bajoru. Cardasiané neměli rádi příliš zvědavé lidi. Obzvláště takové, kteří zjistili, že hodlají postavit stanici Terok Nor.“

„Tys o tom věděl?“

„Dlouho předtím, než ji skutečně postavili, což se těm bastardům vůbec nelíbilo a já musel zatraceně rychle pryč z Bajoru, jinak by mě čekala poprava, nebo něco horšího.“

„A během svého útěku jsi potkal matku a dál jste pokračovali společně.“

„Jo. Ona byla to jediné, co mě drželo v naději, že se jednoho dne na Bajor zase vrátím.“

„Vrátíme se tam. Jakmile tahle mise skončí, mám v plánu se vrátit zpátky na Bajor a nějaký čas tam zůstat. Beztak pochybuji, že pro mě admiralita, hned jak dorazíme na Zemi, bude mít novou loď a nové velení.“

„Určitě?“

„Je spousta důvodů, proč se tam vrátit, ale nejprve musím udělat to, co ode mě Proroci očekávají.“

„Potom je nesmíš zklamat.“

„Kéž bych jenom tušil, co ode mě vlastně očekávají, ale jejich slova, byla nejasná a nic neříkající, takže vůbec nechápu…“ na okamžik se zarazil, neboť jeho pohled zavadil o dveře a nového příchozího. Plukovník Marcen. „…nechápu, co po mě chtějí.“

„Časem pochopíš.“

„Zatím nejsem pochopení o nic blíže než předtím,“ řekl rychle, neboť dle očekávání muž od rozvědky zamířil přímo k nim.

„Doufám, že neruším?“

„Jistěže ne. Prosím přisedněte si!“ vyzval ho starší Bajoran k nemalému překvapení jeho syna. Netušil, že by mohl být něčeho tak normálního schopen, po tom všem, ale stalo se.

„No, vlastně jsem tady z větší části pracovně,“ přijal nabízené místo, ale rukou odehnal číšníka, který ho zaznamenal a chtěl vědět, co si dá k pití.

„Vy musíte být hodně pracovitý člověk, plukovníku.“ Ta slova v sobě nesla skrytou narážku a Dar při nich zpozorněl, neboť z podobně nevinných otázek dokázal jeho otec zavelet do útoku.

„Inu, ne nadarmo se říká, že práce šlechtí.“

„Vy musíte mít hodně rád svoji práci.“

„Ve skutečnosti ji nenávidím, ale někdo ji dělat musí.“

„A co na to říká Vaše rodina?“

„Nic. Žádnou nemám.“

Už jenom ta odpověď zněla jako varování a Aran Dar při ní zpozorněl. Navenek se nic nezměnilo. Plukovník nezvýšil hlas ani intonaci. Nehnul ani brvou. Znělo to jako prosté konstatování skutečnosti. Nic víc. Jenomže on byl příliš dobrý pozorovatel, aby poznal, že za tím vším je víc, než vypadá na první pohled. Anebo si to celé jenom namlouval a posuzoval muže z rozvědky automaticky, dle vlastní zaujatosti.

„To musí být Váš život dost smutný.“

„Mám svoji práci.“

„Kterou nesnášíte?“

„Řekněme, že těch malých radostí, které mi dává je mnohem méně než starostí, které mi způsobuje.“

„To si dovedu představit.“

„Víte, co si teď představuji já?“ opáčil plukovník s lehkým úsměvem.

„Ne, co?“ zajímalo Arana Shaktana dychtivě. Dřív než ho stačil Dar zarazit, neboť tohle byla zcela jasná past a jeho otec do ní právě spadl.

„Představuji si, že tu místo Vás sedí Váš dvojník,“ pronesl Marcen s rozšiřujícím úsměvem při kterém Darovi tuhle krev v žilách. „A já s ním vedu mnohem méně příjemný hovor než v jídelně nad skleničkou.“

„Taky bych si s ním rád promluvil a zjistil, co sakra prováděl s mojí tváří a jestli se vůbec budu moct do konce svého života někde ukázat!“

„Jste připraven to zjistit?“

„To sakra jsem!“

„Dobře, velmi dobře.“

„Poslední slovo má pokud vím, doktorka Ogawa!“ namítnul Dar rychle, vida kam hovor směřuje.

„Nemějte obavy, bude ho mít.“

„Podívejte se, můj otec...“

„Váš otec je oběť,“ nenechal ho pozemšťan domluvit. „Kdyby nebyl, tak tady nevedeme tenhle přátelský rozhovor.“

„Nemám pocit, že byste byl příliš přátelský,“ namítnul Bajoranský kapitán.

„Oh, věřte mi, umím být také hodně nepřátelský, když musím.“

„Myslím, že tuhle část nám nemusíte ukazovat.“

„Já nejsem ten špatný, kapitáne, jak si všichni automaticky myslí.“

„Jo, to říkají všichni. Nicméně mějte na paměti, že...“

„Poslouchal jste mě vůbec?“ přerušil ho protiotázkou. „Váš otec je oběť spiknutí, ne terorista. Podle toho se k němu budu chovat. Teda pokud mi nedáte záminku, abych ukázal své horší já,“ dodal s nebezpečným úsměvem.

„Jsem Vám plně k dispozici, i když stále nechápu, jak to celé chcete udělat.“

„Jde o neurální rozhraní. Upravená Borgská technologie, která umožňuje skrze rozhraní ukazovat skryté vzpomínky,“ vysvětlil Dar svému otci pohotově.

„Pouze nahodile. Pokud bychom se o to pokoušeli cíleně, aniž bychom přesně věděli jak, nejspíš bychom dosáhli úplně opačného efektu a usmažili Vám mozek,“ přidal muž od rozvědky bližší vysvětlení.

„Ta technologie je zatím ve stádiu experimentu a...“

„Tohle bych být vámi před Sedmou neříkal, kapitáne Arane. Víte, že nemá ráda kritiku. Obzvláště své práce.“

„A Vy mějte na paměti, že nedovolím, abyste mému otci jakkoliv ublížil. Ne tady a ne teď, když...“

„Nemějte obavy,“ ubezpečil ho plukovník chápavě. „Ostatně Vaše přítomnost nemůže být vhodnější, neboť jste příbuzní.“

„O čem to mluví, Dare?“

„Mluvím o tom, že rozhraní vyvolává nahodilé vzpomínky. Aktuální stejně jako ty dávno zapomenuté. Řada z nich může být hodně citlivé povahy a proto je jenom dobře, když zde bude někdo další, nejlépe člen rodiny, Váš syn, který je bude sdílet s vámi místo někoho úplně cizího. Chápete?“

„Takže on tam bude se mnou?“

„Pokud nechcete, tak nemusí. Jsem si jist, že poradkyně Troi bude vhodným kandidátem a...“

„Ne, to je v pořádku. Nemám žádná tajemství. Ne před svým synem.“

„Nezajímají mě rodinná tajemství, pane Arane. Klidně si je nechte pro sebe. Zajímá mě cokoliv souvisejícího s Vaším dvojníkem a tím co prováděl. Rozumíte?“

„Rozumím. Pojďme na to.“

„Nemusí se to povést na první pokus, takže buďte trpělivý.“

O chvíli později už seděli na ošetřovně pod velice bedlivým pohledem doktorky Ogawy, která vypadal všelijak, jenom ne příliš nadšeně. Kromě ní, zde byla Sedmá, která připravovala celou aparaturu a také poradkyně Troi, jejíž přítomnost dávala celkem logicky smysl, plus samozřejmě plukovník Marcen. Dvojici důstojníků od bezpečnosti nechal stát před dveřmi ošetřovny, takže celá situace vypadala méně hrozivě, což Arana Dara trochu mátlo.

Očekával naopak silnou ochranu, ale plukovník jak vidno držel své slovo a netlačil na pilu víc, než bylo třeba. Bral ohledy na všechny zúčastněné, alespoň navenek, za což mu byl vděčný. Nicméně nevěřil ani na okamžik, že to dělá z čistě nezištných důvodů. Ne, sledoval určitý cíl, jenom ho nehodlal dosáhnout za každou cenu bez ohledu na následky. Copak asi skrýval, co jim neřekl a nechával si celou dobu pro sebe?

„Jste připraveni?“ ptala se jich doktorka Ogawa.

„Těžko můžeme být připraveni více, když jsme ve společnosti tolika pohledných žen,“ odpověděl místo něj jeho otec nonšalantně. Smysl pro humor se mu viditelně vrátil, nebo si prostě jenom nepřipouštěl, že celá tahle věc může být nebezpečnější, než vypadá na první pohled.

„Tohle je spánkový transmitér, který naladí vaše spánkové vlny na určenou hladinu, která aktivuje části vašeho mozku a uvede vaši mysl do lehkého tranzu. Ten umožní, aby na povrch vyplouvaly zasunuté vzpomínky, sny chcete-li, které bude moci druhá osoba napojená přes rozhraní naslouchat.“

„Naslouchat?“

„Obrazně řečeno. Ve skutečnosti budete oba dva součástí jednoho snu, takže uvidíte, uslyšíte a nejspíš budete schopni i jiných smyslových vjemů. Hodně bude záležet na síle samotné vzpomínky. Čím bude silnější a jasnější, tím výraznější budou i vjemy.“

„V tom případě jsem připraven.“

„Budeme monitorovat Vaše životní funkce. Pokud nastanou problémy, ihned přerušíme celý proces a…“

„Doktorko,“ přerušil ji Aran Shaktan rázně. „Chápu Vaši starostlivost, ale buďte tak hodná a nepřerušujte to kvůli maličkostem. Nerad bych tu strávil víc času než je třeba, takže to přerušte pouze v případě, že to bude opravdu vážné, ano?“

„Pane Arane,“ nasadila doktorka ten nejpřísnější tón, jaký mohla. „Tohle celé je čistě experimentální technologie, která si zahrává s mozkem. Navzdory tomu, co říká Sedmá, nemáme nejmenší tušení, jaké to může mít celkové následky.“

„Potom spoléhám na Vás, že mě v tom nenecháte.“

„Dobrá tedy, začneme.“

Pro Arana Dara to byl velice zvláštní pocit. Jiný než předtím. Tentokrát žádný pád do hlubin. Ne. Prostě v jednom okamžiku seděl v křesle a sledoval Sedmou, jak cosi provádí u vedlejšího terminálu, zatím co mu doktorka Ogawa přikládala na spánek neurální rozhraní. Slyšel slabé zasyčení, jak se ta kovová věcička přichytila ke kůži. V dalším okamžiku sotva mrknul očima, už byl úplně jinde.

Kolem byla tma. Tedy přesněji řečeno přítmí, což připomínalo stav, který zažil při prvním připojení. Jak celou věc hodnotila poradkyně Troi, daná vzpomínka se pomalu probouzela k životu. Přirovnání celkem přiléhavé a nejinak tomu bylo teď. Všechno kolem něj vypadalo zpočátku rozmazaně, než došlo k zaostření a vzpomínka dostávala jasnější tvar.

Pozorně se rozhlédl kolem sebe. Odkud pak asi je tahle vzpomínka? A hlavně ze kdy. Místo poznával, šlo o provincii Kendra, ale nepoznával budovy kolem města. Bylo jich méně, to určitě. Poznával jejich dům, který stál na okraji, ale všechno kolem vypadalo jinak, než si pamatoval. Včetně samotného domu rodiny Aranů. Muselo jít o starou vzpomínku. Velmi starou vzpomínku.

Matně si vybavoval, že severní křídlo domu vyhořelo při požáru a s ní i severní část zahrady. Tady bylo stále celé a nepoškozené, jako na původních fotografiích, které zanechal otcův bratr Garen, který rodinný dům spravoval po otcově nuceném odchodu z Bajoru. Přinejmenším to bylo zajímavé, ale na první pohled nijak nesouvisející s jejich případem. Osobně mu to nevadilo, nahlédnout do historie jejich rodiny. Za předpokladu, že celé spiknutí nemělo hlubší kořeny, než si původně myslel.

Postupně dospěl až k samotnému domu. Opatrně vstoupil dovnitř. Bylo to reálné. Dokonale reálné, dokonce cítil i kliku, za níž vzal a otevřel dveře. Nevstoupil však do vstupní haly, ale do něčeho, co vypadalo jako tajný úkryt někde ve sklepě. Spoře osvětlený a uvnitř dva Bajorané. Jedním z nich byl i jeho otec, ale tady mu muselo být kolem dvaceti let, což řadilo vzpomínku do období, kdy musel uprchnout z Bajoru.

„Tohle není vůbec dobré Shaki. Potom co se ti zatracení Cardasiani zbavili Maleka a Ibara, nepočítaje vedeka Halona, co myslíš, že udělají příště?“ promlouval druhý z Bajoranů, podle všeho jeho strýc Garen. Muž, kterého nikdy neměl možnost skutečně poznat. Zemřel krátce před koncem okupace na stanici Terok Nor.

„Uklidni se Garene. Nemají nejmenší tušení, co se vlastně stalo,“ odpovídal mu druhý Bajoran, jeho otec smířlivě.

„Možná neví, ale nejsou hloupí. Dříve či později narazí na někoho, kdo bude vědět a potom…“

„Chvilku počkáme. Jakmile celá věc utichne a oni nic nenajdou, přestanou s těmi represivními opatřeními.“

„Tohle tě přivede akorát do hrobu Shaki.“

„Každý jednou umře Garene.“

„Tímhle tempem umřeš dřív, než se naděješ.“

„Nehodlám udělat něco tak hloupého, abych kvůli tomu zbytečně umřel.“

„To ani nemusíš. Přesně tohle celou dobu děláš a já tě nemohu chránit před následky.“

„Lidé to musí vědět Garene. Musí vědět, že Cardasiané a jejich loutková vláda nás jenom využívají. Celý protektorát je jeden velký podvod a…“

„Na to už je příliš pozdě,“ odpověděl starší z Bajoranů s povzdechem.

„Nikdy není úplně pozdě!“ odpověděl Shaktan zapáleně.

Zbytek rozhovoru zůstal Darovi utajen. Vzpomínka odezněla a přešla na další. Tentokrát přímo ze samotného chrámu. Jeho otec z něj odcházel, viditelně otřesen. Ve tváři bledý jako stěna, ruce se mu chvěly, ani se neohlédl, dokud nedospěl k místu, kde na něj čekal další dva Bajorané. Podle červeného roucha, byl jeden z nich vedek a druhý muž připadal Darovi taktéž odněkud známý. Čekali tu na něj ve tváři očekávání s ohledem na to, co jim řekne. Jenomže on nic neříkal, nebyl schopen slova.

„Nuže? Dostal jste z Orbu proroctví odpovědi, které jste tolik hledal?“ promluvil nakonec vedek.

„Jednu rozhodně ano,“ vydal ze sebe chraptivě. „Gul Lorek musí zemřít.“

„Konečně nějaký konstruktivní nápad,“ poznamenal druhý z Bajoranů s potěšeným úšklebkem ve tváři.

„Dobře uvažte, co děláte,“ upozornil ho vedek s klidem. „To co v současnosti Cardasiané dělají je špatné, ale pokud zavraždíte samotného prefekta, potom…“

„Budou v tom pokračovat, ať už to uděláme či nikoliv. Takhle je alespoň šance, dát jim najevo, že nebudeme sedět s rukama v klíně a koukat jak nás tady využívají a ničí kousek po kousku Bajor!“

„Já nejsem ten, kdo Vás bude soudit Jarelle. Jen poukazuji na to, že smrt prefekta naše problémy nevyřeší.“

„Takže nám nepomůžete?“

„Už jsem udělal víc, než bych měl. Náš Kai by určitě nesouhlasil s tím, aby byl orb proroctví použit k takovému účelu. Kromě toho jsem vedek, ne odbojář. Mohu Vám pomoct, jistě, ale ne v takové podobě, jaké potřebujete. To se příčí všemu, co náš řád představuje.“

„Cardasianům je úplně jedno, co představujete. Nebo jste zapomněl, jak rozkradli ostatní orby a teď je jejich vědci zkoumají odshora nahoru?“

„Nezapomněl jsem Jarelle a vězte, že mě to trápí stejně jako Vás.“

„Nemáte tušení, jak moc mě to ve skutečnosti štve, vedeku…“

„Zajímavé. Vypadá to, že ta věcička opravdu funguje, protože na tohle už jsem dávno zapomněl,“ otcův hlas přiměl Dara k ohlédnutí a uviděl ho stát kousek za ním. Podle všeho toho současného, nikoliv toho ze vzpomínky. Ten stále ještě stál a nijak nezasahoval do debaty mezi Jarellem a vedekem.

„Nahlédl jsi do orbu proroctví?“

„Ano, nahlédl. Vedek Malik svolil k tomu, abych do něj nahlédl.“

„Vypadal jsi dost otřeseně.“

„Však také ano. Tenkrát mi poprvé došlo, že to celé není jenom hra, ale naprosto vážná věc. Tak jak mi Garen zkoušel celou dobu říct.“

„Co jsi tam viděl, že tě to tolik vyděsilo?“

„Svojí smrt. Přímo rukou Gula Loreka.“

„Aha, takže…“

„Gul Lorek byl voják, který se pro Cardasianské centrální velení stal trochu nepohodlným, takže ho pod záminkou povýšení jmenovali prefektem na Bajoru,“ odpověděl mu otec s výrazem plným znechucení a odporu. „Nebyl to žádný vůdce a politik a podle toho to také vypadalo. Jeho odpovědí na každý odpor bylo zvýšení represí, jako by jich už tak nebylo dost.“

„Takže jste ho zabili?“

„Je tak trochu ironií osudu, že já s Jarellem jsme založili hnutí odporu, ale poté co vyšla najevo moje role ve smrti Gula Loreka, tak už jsem nemohl dále pomáhat odboji a musel utéct pryč z Bajoru.“

„Aha, takže kvůli tomuhle jsi opustil Bajor.“

„Nikomu jsem o tom nikdy neřekl. Ani tvé matce. Nechtěl jsem, aby věděla, že nejsem pouhý uprchlík, ale zároveň vrah.“

„Pochopila by to. Nikdy neměla ráda Cardasiany. Nikdo nemá rád Cardasiany,“ dodal rychle.

„Lorek byl konečně pryč a já si mohl tím pádem vydechnout.“

„Jseš si naprosto jistý, že jste ho tenkrát dostali?“

„Vím to naprosto bezpečně. Zabil jsem ho osobně. Následně jsme vyhodili do vzduchu i celou jeho loď. Byl z toho pořádný poprask a můj bratr stejně jako vedek Malik měli pravdu o tom, co následovalo.“

„Věř mi, dovedu si to představit.“

„Moc jsme si nepomohli, protože Loreka nahradil ve funkci jistý Dukat.

„Gul Dukat,“ přikývnul Dar, protože tenhle Cardasian byl nejenom prefektem na Bajoru, ale sehrál i nemalou roli během války s Dominionem.

„Tomu se říká z bláta do louže, přestože Dukat měl větší zkušenosti s vedením provincie než Lorek. Možná, kdyby tomu celému šéfoval od počátku místo Loreka, tak by bylo všechno jiné, ale…“

„Dukat napáchal spoustu zvěrstev i bez toho. Včetně Terok Nor.“

„Terok Nor měl v plánu postavit už Lorek, ale zničením jeho lodě a plánů se celá stavba pozdržela o víc než deset let.“

„Určitě je Lorek po smrti?“ zopakoval Dar svoji původní otázku.

„Rozhodně. Proč?“

„Podle záznamů z mise na Menronu se kolem ochomýtali Cardasiané a jeden z nich tvrdil, že je právě Gul Lorek.“

„Potom to nemůže být ten samý, Gul Lorek.“

„V hodně obstarožní lodi třídy Galor.“

„Myslíš jako, že měl syna, který by…“

„Já nevím. Doufám, že až ho uvidíš, tak nám budeš schopen říct, jestli to je on, nebo ne.“

„Měl jsem za to, že ta noční můra je pryč a teď…teď vidím, že možná ne. Orb proroctví nikdy nelže a...“

„Tahle vzpomínka je příliš stará. Chce to něco no…“ chystal se Dar namítnout, protože i on měl vizi v orbu proroctví. Vizi, která se rozhodně nenaplnila. Místo toho všechno dopadlo úplně jnak.

Dál už se nedostal, neboť všechno kolem v mžiku zmizelo a nahradilo ho úplně jiné místo. Vypadalo o poznání blíže současnosti, ačkoliv technologii nepoznával. Byla tu cítit dezinfekce a sterilní prostředí, takže muselo jít o lékařské zařízení, nebo laboratoř. Kovově šedé stěny dávaly najevo, že může jít klidně o obojí. Aran Dar vykročil odhodlaně vpřed s cílem zjistit o tom místě víc. Mohl říct bezpečně pouze jednu věc, nevypadalo to na Cardasianskou technologii.

Společně s otcem prošli dveřmi naproti nim a vešli do dlouhé chodby. Už první pohled stačil, aby hned začalo být všechno o poznání jasnější. Po obou stranách chodby byly umístěné kóje. Nápadně podobné té, ve které našli jeho otce. Dobrá zpráva byla, že velká část z nich byla prázdná, ale ne úplně všechny. Některé v sobě měly nájemníka.

„Hmm…Romulan, Klingon, Cardasian, Člověk, Baj…“ poslední slova mu ztuhla na rtech, neboť tím mužem nebyl nikdo jiný než jeho otec. Pohlédl zpátky na něj, jako by se chtěl ujistit, že je tady s ním a ne uvnitř té věci. Ano, byly tu patrné rozdíly, neboť muž uvnitř kóje vypadal o dobrých patnáct let mladší.

„Nevím proč, ale asi mě tolik nepřekvapuje vidět tu sám sebe,“ poznamenal Aran Shaktan konverzačně.

„Zajímalo by mě, kdy asi došlo k výměně?“

„Muselo to být někdy v době, kdy jsem se chystal letět na Zemi, abych stihl tvoji promoci na akademii.“

„Opravdu jsi hodlal přijít?“ tahle věc ho docela překvapovala. Na jedné straně ho otec podporoval, aby šel za svými sny, ale byla to matka a její vzdálený bratranec, kdo ho dovedl k myšlence vstoupit na akademii Hvězdné flotily. Věc, která se mu povedla.

„Jistěže. Jsi přece můj syn. Jak bych mohl nepřijít a…“ zarazil se, neboť mu došel význam té otázky. „On nepřišel, že?“

„Ne, nepřišel.“

„To je mi líto, Dare.“

„Měl jsem dost času se s tím smířit,“ pokrčil Dar rameny. Tahle věc byla za ním a nehodlal se k ní více vracet.

„Já ještě zdaleka ne,“ opáčil otec trpce. „Tolik jsem toho ztratil a pro co?“

„To ukaž ty mě,“ vybídnul ho a vzápětí si přál, aby tak neučinil.

Scéna prudce poskočila a najednou se ocitnuli přímo v laboratoři. Na laboratorním stole leželo modré tělo Andoriana. Skláněli se nad ním dvě osoby v bílém laboratorním overalu s maskou, takže jim nebylo vidět do obličeje. Za nimi postávali tři další postavy a tentokrát bez masek. Jedním z nich byl jeho otec, druhý byl Romulan, možná Vulkánec a třetí byl Chaocký válečník. Takže přeci jenom v tom všem měla Nová Kolonie také prsty. Tedy za předpokladu, že patřil k nim, ovšem.

„Říkal jsem, že to nebude fungovat,“ říkal právě dvojník Arana Shaktana hlasem plným opovržení.

„Ano, říkal,“ přisvědčil Chaok bezvýrazně. Sotva ho bral na vědomí.

„Andorianská fyziologie není uzpůsobena pro takové úpravy,“ přidal Romulan zadumaně.

„Tak proč tohle všechno?“

„O to se nemusíte starat!“ odbyl je válečník a odcházel pryč.

„Tihle Chaokové jsou pěkně nafoukaní, co?“ pronesl Bajoran s nádechem posměchu směrem k Romulanovi.

„Být tebou, tak to neříkám, když jsou v doslechu. Dokážou být pěkně nedůtkliví, když dojde na věc cti.“

„Dost pochybuji, že vůbec chápou ten pojem N’Lare. Kromě toho nás potřebují.“

„V prvním bodě s tebou souhlasím, ale v tom druhém už nikoliv,“ učinil N’Lar nesouhlasné gesto. „Jejich jednání postrádá jakoukoliv logiku a jejich chování je řízeno převážně jejich primitivními pudy. Je s podivem, že vůbec něčeho dosáhli, když takhle zbytečně plýtvají cennými zdroji i když podle výsledků je zřejmé, že to nebude fungovat.“

„To jseš takovej měkota, když tě rozhodí jeden pitomej Andorian?“

„Nejde o to, že je mrtvý,“ odtušil N’Lar. „Jde o to, že bylo zcela jasné, že ten zákrok prostě nepřežije. Zbytečná smrt, bez jakéhokoliv efektu a účelu. Nic nám to nepřineslo, pouze máme o jeden testovací subjekt méně a s ohledem na to jak špatně se shánějí, jde o zbytečné plýtvání.“

„V tom případě ti řeknu jedno tajemství N’Lare,“ naklonil se k Romulanovi a dál pokračoval pouze polohlasem. „Právě proto to udělali. Nezáleží jim na nějakém plýtvání. Chtějí výsledky a chtějí je hned. Neúspěch není tolerován. Což znamená, že tihle dva,“ učinil nenápadné gesto k dvojici doktorů, kteří právě zakrývali mrtvé tělo, „se nedožijí konce dnešního dne. Tolik ke tvému zbytečnému plýtvání,“ dodal Aran Shaktan posměšně.

Nešlo o vůbec hezký úsměšek. Aran Dar si nedovedl představit, že by jeho otec někdy mohl mít takový výraz, ale viditelně mohl. Ten muž byl jeho kopie, ale uvnitř byl někdo úplně jiný. Chladný vypočítavý a bez skrupulí. K podrobnější analýze neměl čas, neboť přešli plynule k další vzpomínce. Tentokrát nešlo o laboratoř. Spíš zadržovací celu. Uvnitř seděla bez hnutí žena. Úplně nahá, ale nevypadala, že si je vědoma své nahoty.

„Leena...“ vydechl, neboť ji okamžitě poznal.

„Nuže, jak se má náš subjekt, profesore?“ přerušil ho otcův hlas a on se instinktivně pohlédl za sebe, přestože v duchu věděl, že ta slova pronesl jeho dvojník. Zvláštní, nedokázal je od sebe oddělit. Nejenom že měli stejný hlas, ale mluvili úplně stejným tónem s lehkou příměsí ironie, sarkasmu a uštěpačnosti. Původně odhadoval, že dvojník nemá žádné emoce, ale nyní v jeho hlase zaznamenal náznak zájmu.

„Trpělivost, Shaki, trpělivost,“ odpověděl profesor. Muž, podle všeho člověk, středního věku o něco vyšší střední postavy s bradkou, kterou si nervózně mnul při pohledu na panel, kde sledoval nějaké výsledky.

„Říkal jsem, abys mi tak neříkal!“

„Tak si dej jiné jméno než Aran Shaktan, pak ti budu říkat jinak.“

„Nebudeš mě oslovovat takhle familiérně, profesůrku!“ zasyčel na něj zlobně. Další náznak emocí. Takže byl mimo jiné pěkně nedůtklivý. Dobré vědět.

„Chceš se hádat o malichernosti, nebo tě zajímá výsledek mé práce?“ neudělal tím na pozemšťana nejmenší dojem.

„Ohrom mě.“

„Dost pochybuji, že bych tě dokázal něčím ohromit.“

„Zkus to.“

„No dobrá, dobrá. Subjekt je při vědomí a její zdravotní stav je nad očekávání dobrý.“

„Uvědomuje si, kdo je?“

„Jistěže ano, ale jakmile vložím do její mysli nadřazený příkaz, tak na tom nebude záležet.“

„Může se prozradit.“

„Právě naopak, čím víc si bude vědoma sama sebe, tím bude věrohodnější ve své roli.“

„Jestli se něco pokazí...“

„To máš o mě tak nízké mínění, Arane?“ odfrknul si profesor posměšně. „Raději doufej, že ta tvoje sabotáž na Voyageru bude fungovat. Leena sehraje svoji roli tak, jak má.“

„Neboj. Mám ve hře víc nástrojů, takže i kdyby o to ti pitomci z Federace náhodou zavadili, mám připravený plán B.“

„Velením pověřili toho tvého kluka.“

„Není to můj kluk.“

„Mohl jsi to celé zastavit, aby nikdy nedosáhl pozice, v níž právě je. Vlastně jsi to měl udělat, protože on je pro šéfy nežádoucí osoba a...“

„Sklapni, Petersone!“

„Jinak co? Uhodíš mě?“

„Mám to pod kontrolou,“ řekl Bajoran s klidem.

„Jo, je to tvoje hlava, kterou dáváš na špalek. Začínáš být příliš nápadný.“

„Tahle mise půjde k čertu a velení Hvězdné flotily nedává znovu velení kapitánům, kteří totálně pohnojí diplomatickou misi, takže...“

„Já udělal, co měl. Teď už je to celé jenom na tobě,“ pokrčil Peterson rameny.

„Aha, takže takhle to celé bylo,“ poznamenal Aran Dar. „Tak nějak jsem od začátku tušil, že za tím musí být on.“

„Mrzí mě to, Dare. Mrzí mě, že zrovna tvoje první velení a první mise musela skončit zrovna takhle.“

„No, s tím už nic nenadělám,“ pokrčil rameny, protože děj poskočil k další vzpomínce, při níž mu poklesla čelist.

Tentokrát nešlo o žádnou planetu, ani laboratoř, ale asteroid. Malá základna na asteroidu. Slabě zářící kopule nad nimi naznačovala, že kolem celé vnější oblasti je udržováno ochranné pole. Pobíhalo zde asi tucet mužů v pracovních overalech, z toho dva ve skafandrech pracovali, mimo ochranné pole vyvrtávali do asteroidu tři otvory. Důvod byl na skladě, protože o kus dál čekalo tří hlavňové dělo.

Takže tohle bylo to dělo vybavené kinetickým urychlovačem, které zničilo raketoplán 1. Vypadalo přesně tak, jako ho Jake Sisko, nakreslil. Trochu staromódní zbraň, ale účinek byl více než dostačující. Kromě toho měli k tříhlavňovému dělu, připojen zmíněný urychlovač, takže vystřelené projektily opustí hlaveň vysokou rychlostí blízkou rychlosti světla. Minimální energetická signatura, kterou by si senzory Voyageru stejně jako ty Koloniální mohly zaznamenat.

Prakticky nezjistitelné. Pokud by neprováděli mimořádně důkladný senzorový průzkum povrchu konkrétního asteroidu, tak by nic nenašli. Byla od nich mimořádná drzost provádět tohle všechno Nové Kolonii i Tamulcům přímo pod nosem. Nebo o tom Nová Kolonie věděla? Ne, určitě ne, ale Tamulci podle všeho ano, soudě podle muže v tmavě červeném overalu se symbolem Tamulské rozvědky na klopě. Takže přeci jenom…

„Jak postupují přípravy?“ zeptal se Tamulec arogantním nadutým hlasem.

„Všechno jde podle plánu,“ dostal nevzrušenou odpověď od Arana Shaktana.

„Pamatujte, nesmí po tom zůstat žádné stopy!“ zdůraznil muž od rozvědky s mimořádným důrazem na poslední dvě slova.

„Žádné nezůstanou, spolehněte se.“

„Nikdo nás s tím nesmí spojovat!“

„Nemějte obavy. Nebudou mít nejmenší tušení, co je zasáhlo.“

„Pamatujte, nesmí zůstat ani žádní svědci.“

„Celá základna vyletí do povětří, hned jak po sobě začnete střílet.“

„Je důležité, aby nikdo nemohl zpochybnit naši verzi!“

„Nikdo takový nebude. Za předpokladu, že všechno půjde podle plánu.“

„Nemějte obavy. Admirál Saaros je naprostý idiot, který se chytí první záminky, aniž by o tom vůbec uvažoval.“

„A co Voyager?“

„Nu, ve válečné zóně se stávají nehody. I lodím Federace. Alespoň sem nebudou strkat ten svůj zvědavý nos, o který tu nikdo nestojí!“

„Na rozdíl od vašeho admirála nejsou idioti a umí počítat.“

„Pokud by se připojili na Koloniální stranu, potom by byla celá věc mnohem jednodušší a uvěřitelnější.“

„Když myslíte,“ pokročil Bajoran lhostejně rameny.

„Na Vás je postarat se, aby nikdo nevěděl o tom, co se tu odehrálo!“ pronesl Tamulec na závěr, otočil se na podpatku a nečekaje na odpověď zamířil k přistávací ploše, kde na něj čekala malá loď. Sotva větší než stíhačka.

„Spolehněte se, nikdo o tom nebude nikde mluvit,“ odtušil Aran Shaktan a ve tváři mu zahrál zlomyslný úšklebek. Počkal, až od něj bude druhý muž nějakých pět šest kroků, načež vytáhl z pouzdra fázer a střelil ho do zad. Fázer nastavený na maximální účinek měl za následek, že se muž od rozvědky aniž by to čekal, vypařil. „Vaše tajemství je v bezpečí Sidenore,“ dodal, načež schoval fázer zpátky do pouzdra.

Chladný, bezcitný a zcela nelítostný. Přesně těmito slovy šlo shrnout dvojníka. Mohl by ještě dodat nedůtklivý, egoistický a přezíravý, ale to už nemělo smysl. Ten muž byl velice nebezpečný a neváhal udělat cokoliv, jak ostatně sám zjistil, když odletěl v Tamulské stíhačce, zatím co zbytek svých lidí nechal na asteroidu, který po opoužití odpálil. Žádní svědci, žádné důkazy. Nikdo neměl tušení, k čemu opravdu došlo.

Nyní už měl Aran Dar úplně jasno. Jeho mise byla předem odsouzena k neúspěchu. O to se tihle spiklenci postarali. Jenže pro koho vlastně pracovali? Pro Tamulskou rozvědku? Ne. Tamulci neměli nejmenší tušení o existenci Federace, dokud nezakopli o otevřený portál do kvadrantu alfa. Nová Kolonie? Ano, ti o Federaci určitě věděli, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by postupovali právě takovým způsobem. Ona by to jistě nedovolila.

Major Kronesová možná nebyla člověk, ale vypadala tak. Bylo na ní cosi nepopsatelně lidského, jakkoliv všechno zkoušela zakrýt tou maskou nezúčastněného chování a tím odměřeným vystupováním, kdykoliv přišla do styku s Federací. Takže, kdo za tím vším ve skutečnosti stál? Nějaká skrytá frakce operující tajně v Koloniálních řadách? Ano, taková verze by dávala smysl.

Dávala a zároveň nedávala. Pokud by tajně připravovali pozice pro nějaký převrat, potom nechápal, proč si vybrali zdánlivě nevýznamné agenty v řadách ostatních ras. Místo, aby vybrali jedince na vysokých postech, kteří mohli výrazně ovlivnit politiku a vytvořit mocenskou základnu, podobně jako to zkoušeli měňavci, když se infiltrovali do velení Hvězdné flotily.

V následujících krátkých vzpomínkách zahlédl celkem šest agentů. Romulana, Člověka, Klingona, Bajorana, Trilla a Cardasiana. Všechno zdánlivě nevýznamné a nenápadné osoby, jejichž cílem bylo infiltrovat jednotlivé rasy a jejich říše. Prováděli tajné operace, aniž by tušili proč. Žádná další vzpomínka neukázala žádného z jejich šéfů, lidí, kteří jim poroučeli, ani Chaocké válečníky, kteří zde sehrávali svoji roli.

Jedna věc byla jistá. Vpád Dominionu jim poněkud naboural plány a většina z nich byla během války zabita. Nikdo je nehledal, nikdo je nezkoušel nahradit, takže to vypadalo, že na ně jejich šéfové úplně zapomněli. Ne úplně, když provedli celou operaci u Tieru 4. Využili pouze Tamulskou snahu udržet se za každou cenu u moci, nebo jim šlo o něco jiného? S ohledem na masivní Tamulský protiútok nejspíš hodlali zničit Novou Kolonii a Tamulci pro ně byli pouze prostředkem.

„Dare…“ přerušil ho jeho otec ze zamyšlení. Poslední ze vzpomínek je přenesla do rozlehlé jeskyně, odkud vedla spousta tunelů a chodeb do všech stran

„Ano?“ ohlédl se po něm.

„Tohle místo…tohle…“

„Poznáváš ho?“

„Viděl jsem ho v orbu proroctví před čtyřiceti lety.“

„Cos viděl?“

„Mojí smrt,“ odpověděl chvějícím hlasem. „Mojí smrt rukou Gula Loreka.“

„Je to jenom vzpomínka. Tahle událost už se…“ hodlal dodat, že stala, když právě uvedený vystoupil z jednoho tunelu a mířil směrem k nim. V ruce držel fázer a mířil přímo na jeho otce. Otázka jestli ho mohl nebo nemohl, doslova visela ve vzduchu.

„Nebyl jsem to já, koho chtěl zabít. Chtěl zabít tebe…“

Následuje:
Napadení