Strážci řádu 2

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
9. 12. 2019
Délka:
215 530 slov (958 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, DS9, VOY
Období:
Příběh se odehrává mezi roky 2381–2379
Hlavní postava(y):
kapitán Aran Dar
Kategorie:
alternativní vesmír, napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Diplomatické jednání probíhající, které hostila Spojená Federace planet na stanici DS9 mezi dvěma znesvářenými stranami, Tamulským impériem a Novou Kolonií dosáhla klíčového úspěchu a obě strany uzavřely tříměsíční příměří (viz cyklus Strážci řádu). Těsně po uzavření smlouvy došlo ke zcela nevyprovokovanému a bezprecedentnímu útoku ze strany Nové Kolonie na klíčová místa v samotném srdci Federace. Ničivé útoky, které mohly mít katastrofické následky pro celou Federaci, ale z nějakého důvodu, následkem podivné sabotáže se nezdařily. Zato srážka, s Koloniálním Dravcem u Bajoru si vyžádala stovky životů, včetně materiálních ztrát a byla zastavena až kapitánem Aranem, který obětoval svoji loď, nový Voyager, aby zastavil tohle běsnění. Federace zatkla Koloniální velitelku, ještě než opustila stanici DS9, ale nic nenasvědčovalo tomu, že má s tímto útokem cokoliv společného. Zato zde zůstala jako jediná, kdo převzal zodpovědnost za oba incidenty…

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Strážci řádu 2 (bubushow)

Obsah

Po útoku

USS Enterprise – Konferenční místnosti

V konferenční místnosti se sešla pětice důstojníků z Enterprise a Titanu. Kapitán Riker vzal sebou svoji ženu Deannu a jeho protějšek vzal svého prvního důstojníka a šéfa bezpečnosti nadporučíka Worfa. Tihle čtyři se znali více než dobře, ostatně všichni sloužili pod Picardem na Enterprise. Původní Enterprise D, třídy Galaxy i na Enterprise E, třídy Sovereign. Hlavní zúčastněný, plukovník od rozvědky zde ještě nebyl, osobně dohlížel na transport kapitána Arana na ošetřovnu Enterprise. Díky tomu měl Jean-Luc příležitost si promluvit o tom co se stalo.

„Co jste tam sakra prováděli, Wille, že vás Cardasiané pronásledovali až sem na území Federace?“ zopakoval Picard svoji původní otázku.

„Na základě informací od rozvědky se podařilo najít na povrchu Menronu Arana Shaktana,“ začal Will Riker popisovat jejich misi.

„Arana Shaktana?“

„Skutečného Arana Shaktana. Skutečného otce kapitána Arana.“

„Ach tak. Pokračujte,“ vybídnul ho druhý kapitán s pochopením. Musel si připomenout, že Bajorané mají jména obráceně.

„Sedmá přišla s nápadem na neurální rozhraní, které by mohlo vyvolat vzpomínky jeho dvojníka, když v tom tam vtrhnul Cardasianský vrah, zabil Arana Shaktana, když byl ještě on a jeho syn připojeni k tomu zařízení. Kapitán Aran je teď v kómatu a není vůbec jisté, jestli se ho podaří znovu probudit. Ten vrah málem utekl, a pak si ho přišli ostatní vyzvednout.“

„Dostal se až na palubu?“ zamračil se při té zprávě Worf.

„Nemáme tušení jak,“ rozhodil Riker bezradně rukama.

„Deanno?“ vyzval Picard Betazoidku k vyjádření jejího pohledu.

„Jedna věc je na tom všem trochu zvláštní,“ začala poloviční Betazoidka zamračeně. „Ten vrah, Gul Lorek, pokud to byl opravdu on, tam vstoupil plný sebevědomí a sebejistoty. S pocitem absolutní převahy, že ho nikdo a nic nemůže zastavit, natož ohrozit. Vše až do okamžiku než narazil na plukovníka Marcena. Najednou měl strach. Víc než jenom strach. On z něj měl přímo hrůzu. Utíkal, bezhlavě utíkal, ani se nesnažil využít skutečnost, že měl zbraň, kdežto jeho protivník ne. Jako by měl pocit, že mu proti němu k ničemu nebude.“

„To je zajímavý postřeh, který poukazuje, že plukovník umí být mnohem nebezpečnější, než si myslíme,“ odtušil Will škrobeně.

„Je v tom něco víc,“ zavrtěla Deanna hlavou. „Původně jsem si toho nevšimla, protože mi zachránil život, když mě odstrčil z palebného pole, ale teď, když se ohlížím zpět, tak...“

„A co kapitán Aran?“

„On jediný by mohl mít cenné informace, ale bojím se, že smrt jeho otce, o které musí vědět, jeho stavu příliš nepomůže.“

„No a jaký je plán?“

„Zkusíme ho dostat zpátky. Za každou cenu!“ zasyčely dveře a dovnitř vstoupil plukovník Marcen.

„Doufám, že to bude lepší plán než ten původní, kdy jste vehementně tvrdil, že se nikomu nic nestane,“ neodpustil si Riker ironicky poznamenat.

„Nikomu z Vaší posádky se nic nestalo, kapitáne Rikere,“ opáčil muž od rozvědky s důrazem na první část věty.

„To jsem neměl na mysli.“

„Právě jsme přišli o důležitého svědka a nejenom jeho. To vše způsobem, který je varující a ukazuje, že proti sobě máme velice zdatného protivníka, který neváhá udělat cokoliv, aby nás zastavil.“

„Co máte v plánu?“

„Jakmile bude Titan schopen letu warpem, zamíříme přímo na Zemi. Teď už žádné zastávky, žádné zdržování. Nesmíme jim dát znovu šanci udeřit. Ne dokud nebudeme připraveni a bezpečně na Zemi.“

„Myslíte, že na Zemi to bude lepší?“

„Bude nás víc. Mnohem víc.“

„A co naši Koloniální přátelé? Stále tu někde poletuje jejich vlajkový Dravec.“

„Ti pro nás nepředstavují vážnější problém.“

„Zapomínáte na to, že jejich vlajkový Dravec je mnohem lepší než lodě Federace.“

„Pokud by chtěli, mohli si vzít svého majora zase zpátky,“ mávl nad tím plukovník rukou. „Ne, oni čekají, stejně jako my, až ti, kdo za tím stojí, konečně ukážou tvář.“

„Otázkou je, co udělají?“

„To je věc, se kterou si budeme dělat starosti, až k tomu dojde,“ mávnul nad tím netrpělivě rukou i podruhé. „Pokud dojde k dalšímu střetnutí, budeme pro ně mít pár překvapení. Rozvědka s Flotilou už pracují na nových vylepšeních, které by mohly anulovat jejich výhody. Výsledky dostanete hned, jak budeme na Zemi.“

„Pokud se tam ovšem dostaneme v jednom kuse,“ neodpustil se kapitán Titanu podotknout s nádechem ironie.

„Stát se může leccos, jistě. Máme proti sobě velice vychytralého a mimořádně schopného protivníka. Může udeřit kdekoliv a odkudkoliv, jak nám ukázal, takže musíme být mimořádně obezřetní.“

„A co kapitán Aran?“

„On jediný nám právě teď může dát odpovědi, které tolik potřebujeme, pokud ovšem přijde k sobě. To je moje priorita.“ Marcen se zhluboka nadechl a dodal: „Pane Worfe, od Vás a poručíka Kerua chci, abyste analyzoval údaje z Titanu. Chci vědět, jak se ten chlápek dostal na palubu a jak odzbrojil naše lidi od bezpečnosti. Vezměte si k tomu i nadporučíka Jazu a Sedmou, jakmile bude k dispozici, ale zjistěte, jak to udělal, nebo alespoň jak to mohl udělat!“

„Rozkaz,“ přikývnul klingon. Předtím ještě pohlédl tázavě na svého kapitána, ale dal taktéž lehkým pokývnutím hlavy najevo souhlas.

„Vezměte si k tomu kohokoliv dalšího, budete potřebovat, tahle věc má nejvyšší prioritu! Nemůžeme dovolit, aby nějací atentátníci jen tak nakráčeli na naši loď a beztrestně zavraždili nepohodlné svědky. Totéž platí i o členech posádky, protože by neváhal a zabil každého, kdo mu vstoupil do cesty.“

„Vás se viditelně obával,“ nadhodila Troi.

„Také jste si toho všimla, že?“ přikývnul plukovník vehementně. „To sebevědomí, jaké z něj vyzařovalo, ale jen do okamžiku než se k němu někdo dostal dost blízko, aby o svoji výhodu přišel. Najednou nebyl tak sebevědomý.“

„Neměla jsem čas Vám poděkovat.“

„Díky nejsou třeba. Udělal bych to pro kohokoliv jiného,“ odmítnul rázně její gesto a dodal: „jen škoda, že jsem nemohl už nic udělat pro Arana Shaktana. Jeho smrt jde na moje konto.“

„Nebyl jste to Vy, kdo ho zabil,“ namítnula poradkyně mírně.

„Měl jsem to předpokládat, ale taková možnost, že na něj zaútočí přímo na palubě Titanu, mě opravdu nenapadla.“

„Co bude s majorem Kronesovou? Stále je v tranzu?“ zajímalo komandéra Madena.

„A ještě dlouho bude.“

„Bude dost těžké vyslechnout někoho, kdo nehodlá odpovídat.“

„Tahle věc je zatím druhořadá a záleží na admiralitě, jak se rozhodne. Všechno nasvědčuje tomu, že vzala všechno na sebe, což by mělo zabránit případnému konfliktu, neboť z diplomatického hlediska máme viníka, který převzal odpovědnost, byť s těmi útoky nemá žádnou spojitost, ale to je v této chvíli nepodstatné.“

„Takže je to všechno jenom o vyčkávání kdy a jak znovu udeří.“

„Věřte nebo ne, ale ten nepovedený útok na San Francisko, velitelstvím dost otřásl. Pokud by se povedl, následky pro Federaci i Hvězdnou flotilu by byly nedozírné.“

„Kdyby s námi nehráli tyhle stínohry, tak jsme mohli postupovat společně a najít toho, kdo za tím skutečně stojí,“ namítnul Riker kysele.

„Pokud správně chápu jejich počínání, tak z jedné strany je to otázka hrdosti a z druhé strany, kdyby neprováděli tyhle svoje stínohry, tak bychom právě teď místo San Franciska měli kouřící kráter a Bajoranům zůstaly oči pro pláč po zničení jejich chrámu i se všemi těmi vzácnými orby.“

Po těchto mrazivých slovech plukovníka Marcena zavládlo v konferenční místnosti ticho. Každý si dovedl velice živě představit katastrofu, jaká by nastala po zničení velitelství Hvězdné flotily na zemi. Nebyla to vůbec hezká představa.

„Pokud nebudete mít námitky, kapitáne Picarde, zůstanu zatím na Enterprise,“ protnul mlčení Marcen jako první. „S pomocí doktora Bashira a Sedmé, zkusím něco udělat s kapitánem Aranem. Doufám, že ho přivedeme zpátky, protože jeho smrt by šla taktéž na moje konto. Nevím jak Vám, ale nesnáším, když musím přinášet špatné zprávy o úmrtí.“

„Co přesně hodláte udělat s Darem?“ zajímalo dosud mlčícího Madena.

„Sedmá znovu sestaví svoji aparaturu a s její pomocí budeme hledat obrazně řečeno jeho ztraceného ducha.“

„Hodláte k tomu někoho připojit?“

„Těžko můžeme najít někoho, jehož mozkové vlny budou odpovídat jeho otci, ale...“

„V tom případě se hlásím, jako dobrovolník. Aran Dar je můj přítel a já ho v tom nehodlám nechat.“

„Cením si Vaší pomoci, komandére, ale tady bude potřeba něco víc než jen přátelství.“

„A co ještě?“

„Můžete se toho účastnit, pokud chcete, ale pamatujte, že hlavní slovo bude mít doktor Bashir.“

„Rozumím.“

„Dobrá v tom případě jsme dohodnuti.“

„Komandére, postarejte se plukovníkovi o kajutu a...“

„Kapitáne, pokud to nebude vadit, také bych zůstala. Doufám, že budu schopna s Annou něco pro kapitána Arana udělat.“

„Povolení uděleno,“ přisvědčil Picard a koutky úst mu navzdory situaci. „Hlavně se mi sem nenastěhujte všichni,“ dodal spiklenecky směrem k Willovi.

USS Enterprise - ošetřovna

Ticho na ošetřovně přerušilo tiché klapnutí, když Sedmá přerušila spojení neurálního rozhraní, pomocí něhož právě hledali, kam zmizela mysl kapitána Arana Dara. Kromě ní, zde byly přítomny obě lodní poradkyně. Jedna napůl Člověk, napůl Betazoid a druhá, napůl Vulkánka, napůl Betazoid. Tvořily celkem zajímavou trojici, jak musel uznat čtvrtý přítomný, doktor Julian Bashir. Pozorně sledoval údaje komandéra Maddena na lékařském panelu, ale nedošlo k žádnému výkyvu ani změně.

„Stále nic?“ V té otázce bylo víc konstatování než otázky, neboť z údajů na panelu si Bashir celkem jasně odvodil, že nedosáhli žádného pokroku.

„Jenom tma,“ zavrtěl Komandér Madden hlavou.

„Rozumím.“

„Jak dlouho?“

„Tři hodiny a deset minut.“

„Jste si opravdu jistá, že tam někde je?“ obrátil komandér pohled k oběma poradkyním.

„Rozhodně ano,“ přikývla poradkyně Troi a její kolegyně z Enterprise Anna Darhemová přisvědčila též.

„Zatraceně Dare, kde jenom můžeš být,“ povzdechl si.

„Možná se na celou záležitost díváme z nesprávného pohledu,“ poznamenala Sedmá zamyšleně.

„Co máte na mysli?“

„Možná ho hledáme na špatném místě.“

„A kde bychom ho měli podle Vás hledat?“

„Je možné, že po ztrátě spojení přeskočila jeho mysl na nejbližší možné místo, místo, aby zmizela kdesi v nenávratnu.“

„Na jiné místo?“

„Jediná další dostatečně silná mysl, snící, obrazně řečeno, je major Kronesová.“

„Myslíte, že přeskočil do její…jejího…její mysli?“

„Pokud poradkyně Troi tvrdí, že stále cítí jeho emoce a poradkyně Darhemová, že cítí jeho přítomnost, potom zde někde musí být. Tato možnost se zdá v daném okamžiku jako nejlogičtější vysvětlení.“

„Takže pokud pře-nastavíte aparaturu zpátky na původní nastavení, tak…“

„Správně.“

„Nemusíte být přitom přímo v té zadržovací místnosti na Titanu…“

„Vzdálenost nehraje významnou roli.“

„No…za pokus to určitě stojí.“

„Nicméně to musím být já, kdo se připojí,“ prohlásila blondýnka rozhodně.

„Počkat, počkat!“ zamrkal nad tím první důstojník překvapeně. „A kdo bude ovládat tu aparaturu, když se k ní připojíte a…“

„Jsem jediný skutečně vhodný kandidát, pro tento úkol,“ neztrácela Sedmá čas. „Jednak mám zkušenosti se samotným rozhraním, když jsem byla ještě Borg a jednak mi kapitán Aran důvěřuje.“

„To jsou silné argumenty, ale kdo Vás dostane ven, když budete uvnitř?“

„Icheb,“ odpověděla bez zaváhání.

„Aha, on byl také…“

„Nebo přímo nadporučík La Forge. Oba dva mi pomáhali znovu sestavit aparaturu a oba dva mají potřebné zkušenosti.“

„No, nevím, jestli je tohle ten vhodný risk…“

„Ostatní pokusy selhaly, takže je čas sáhnout po něčem novém a to hodně rychle, dřív než kapitán Aran zmizí úplně,“ mínila Anna zamyšleně.

„Souhlasím,“ přidala se k ní i její kolegyně z Titanu. „Těžko říct, jak dlouho může ještě koexistovat mimo své fyzické tělo, či jak dlouho potrvá než ho emoce a pocit viny úplně psychicky zničí.“

„Dobrá. Potom vše připravte. Budu o tom informovat kapitána.“

O hodinu později už Sedmá zaujala místo na druhém lůžku a nechala Icheba, aby jí připojil neurální rozhraní ke spánkovému laloku. Neměla tam implantát už celé roky a stejně tak i nebyla od té doby připojená, což u ní vzbuzovalo jistý neklid a zároveň očekávání. Nezapomněla, jaké to bylo. Samotný implantát byl z větší části odstraněn, kromě funkce, která ovládala její umělé oko a podpůrné funkce. Kromě toho zde byl také plukovník Marcen a zamračeně sledoval jejich počínání. Nic nenamítal, jenom sledoval.

„Rozhraní nastaveno, doktore,“ informoval Icheb šéflékaře Enterprise.

„Výborně. Spojení vypadá stabilně, všechno hodnoty v normě. Jste připravena, Sedmá?“ zeptal se Bashir.

„Připravena.“

„Dobrá. Půjdeme na to hezky zvolna. Přidal jsem nastavení, které by Vás mělo udržet v napůl bdělém stavu, kdy spolu budeme moci komunikovat, takže nám budete moci popisovat, co uvidíte.“

„Rozumím.“

„Nevím, jak dlouho to vydrží, takže…“

„Můžete začít.“

„Spouštím modulátor mozkových vln. Nastavuji frekvenční…“

Sedmá zavřela na okamžik oči. Když je otevřela, už neležela na ošetřovně. Všude kolem ní byla tma. Podobný stav popisoval komandér Madden, když byl připojen, ale on se nedostal dál. Skrze prostorové vidění vnímala ještě něco dalšího. Chodbu, ano, chodbu, nebo průchod. Vstala a tma kolem ní začínala pozvolna ustupovat. Slyšela doktora Bashira, jak říká Ichebovi, aby přeladil vlnový měnič na rozhraní a prostor kolem ní začínal dostávat na zřetelnosti a obrysech.

„Sedmá! Sedmá, slyšíte nás?“

„Slyším.“

„Dobře, dobře. Teď byste měla něco vidět.“

„Vidím, ale je to příliš nezřetelné.“

„Jakmile přidám víc, tak se dostane hlouběji do spánkového cyklu a můžeme ztratit úplně spojení.“

„Tomu se nejspíš nevyhneme.“

„Zkuste nám popsat, co vidíte?“

„Chodbu, síť chodeb, řekla bych.“

„Lidská mysl je v podstatě složitá síť vzájemně propletených neurálních uzlů. Může jít o jakési obecné znázornění samotné mysli,“ přidal plukovník svůj postřeh.

„Rozhlédněte se a zkuste, jestli někde něco neuvidíte.“

„Zatím nic, nicméně spatřuji v těchto chodbách jakýsi vzor.“

„Dobře, postupujte dál. Opatrně. Velmi opatrně.“

„Stejný vzor jsem už viděla na Menronu.“

„Pamatujete si, jak jsem dokázal určit správnou cestu?“ zajímalo Marcena.

„Ano, pamatuji.“

„Pokračujte dál, ale dávejte pozor. Nemusí jí o tytéž tunely, pouze…“

„Chodby se větví úplně stejným způsobem.“

„Zajímavé. Velmi zajímavé. Zdá se, že jsme na správné cestě.“

Sedmá pokračovala dál skrze síť tunelů. Měla fotografickou paměť, takže přesně věděla, kterou chodbou předtím plukovník šel, a postupovala směrem kupředu. Původně se chtěla rozeběhnout, ale doktor Bashir ji zarazil, neboť taková věc znamenala zvýšenou zátěž pro její fyzické tělo. K čemu docházelo uvnitř, to se dělo i navenek. Konečně síť tunelů končila a v malé jeskyni, kde předtím našli kóji s Aranem Shaktanem.

Byla tam. Na úplně stejném místě. Také to podivně poslepované vybavení vypadalo úplně stejně, jako na Menronu. Všechno v dokonalé shodě, jen s jediným rozdílem. Uvnitř se nenacházel Aran Shaktan, ale jeho syn Aran Dar. V uniformě kapitána hvězdné flotily.

„Našla jsem kapitána Arana,“ pronesla.

„Výtečně. V jakém je stavu?“

„Je ve stejné kóji, jaké byl původně jeho otec.“

„Můžete ho dostat ven?“

„Negativní. Nemohu skrze ovládací terminál nic udělat.“

„Nejspíš proto, že nejste úplně uvnitř.“

„Jakmile přidám nastavení, tak ztratíme úplně spojení,“ namítal ještě Bashir.

„Zřejmě to bude nevyhnutelné, ale pokud kapitána Arana opravdu našla, což se dosud nikomu nepodařilo, tak může udělat i druhý krok, dostat ho ven.“

„Nevíme, co to přesně udělá s ní, natož pak s ním a…“

„Zvyšte výkon spánkového modulátoru, zkusím tu kóji otevřít a dostat ho ven,“ požádala Sedmá obratem.

„Dobře Sedmá, ale vezměte na vědomí, že když Vás uvedu do plného spánkového cyklu, může být problém Vás dostat ven. Obzvláště, když budete dva.“

„Rozumím. Přijímám na sebe riziko.“

„Nu dobrá, dobrá, přidávám…“

divider

Následuje:
Hledání cesty ven

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries