Strážci řádu 2

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
9. 12. 2019
Délka:
215 530 slov (958 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, DS9, VOY
Období:
Příběh se odehrává mezi roky 2381–2379
Hlavní postava(y):
kapitán Aran Dar
Kategorie:
alternativní vesmír, napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Diplomatické jednání probíhající, které hostila Spojená Federace planet na stanici DS9 mezi dvěma znesvářenými stranami, Tamulským impériem a Novou Kolonií dosáhla klíčového úspěchu a obě strany uzavřely tříměsíční příměří (viz cyklus Strážci řádu). Těsně po uzavření smlouvy došlo ke zcela nevyprovokovanému a bezprecedentnímu útoku ze strany Nové Kolonie na klíčová místa v samotném srdci Federace. Ničivé útoky, které mohly mít katastrofické následky pro celou Federaci, ale z nějakého důvodu, následkem podivné sabotáže se nezdařily. Zato srážka, s Koloniálním Dravcem u Bajoru si vyžádala stovky životů, včetně materiálních ztrát a byla zastavena až kapitánem Aranem, který obětoval svoji loď, nový Voyager, aby zastavil tohle běsnění. Federace zatkla Koloniální velitelku, ještě než opustila stanici DS9, ale nic nenasvědčovalo tomu, že má s tímto útokem cokoliv společného. Zato zde zůstala jako jediná, kdo převzal zodpovědnost za oba incidenty…

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Strážci řádu 2 (bubushow)

Obsah

Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd

Bajor, provincie Kendra - hvězdné datum: 59121.260

Nad nádherně zeleným údolím provincie Kendra se snášel soumrak. Aran Dar, kapitán hvězdné flotily, hleděl oknem ven z pokoje domu své rodiny, dokud slunce konečně nezapadlo a vládu nad údolím nepřevzala tma. Bylo to hezké, být zase doma. Po tolika letech. Možná se nenarodil na Bajoru, vlastně sem poprvé zavítal až jako dospělý muž, ale díky otcově vlivu z dětství považoval Bajor za svůj domov. Jenomže sotva sem vstoupil, tak otec dělal všechno možné jenom proto, aby se zde necítil vítán.

Aran Shaktan, jeho otec zmizel neznámo kam, těsně před útokem a jeho nepřítomnost byla pro Dara stejně úlevná jako znepokojivá. Co asi měl v plánu a kam vlastně zmizel? Mohl mít něco společného s tím vším? Tu možnost nemohl plně vyloučit, jakkoliv by chtěl. Možná jenom odmítal uvěřit tomu, že všechny ty jeho radikální názory a postoje by mohly zajít až k sabotáži a spolupráci s nepřítelem. Otázkou zůstávalo, kdo je vlastně nepřítel a proč tohle všechno dělá.

Tyhle otázky si kladl od prvního dne svého návratu. Jakmile se situace na DS9 trochu uklidnila, ztráty byly sečteny, tak si vzal dovolenou, což nepředstavovalo problém, neboť po ztrátě Voyageru neměl žádné skutečné velení. Alespoň se vrátil domů, kde byl konečně vítán. Ano, ale jenom proto, že otec byl pryč, což nebylo úplně totéž. Stále čekal, že se tu najednou objeví a celé to začne na novo, ale jak dny ubíhaly a nic se nedělo, přeci jenom se trochu uklidnil. Nebylo po něm ani vidu ani slechu, nikdo otce nehledal a tak si mohl užívat dovolené, tepla domovského krbu a hlavně rodiny.

Jenomže nic z toho mu nemohlo pomoct zapomenout na události, k nimž došlo, jichž byl svědkem. Proroci k němu promluvili. Sakra, dokonce ho i zachránili, když se jeho transportní signál z vybuchujícího Voyageru ztratil. Dokonce mluvil i s Vyslancem, velitelem Siskem. Už jen tohle byla pocta, jíž se dostalo nemálo Bajoranům. Přesto z toho neměl ani trochu dobrý pocit.

Nakonec to nevydržel a včera navštívil v chrámu vedeka Jarona. Návštěva chrámu, místo aby ho uklidnila, tak naopak přinesla další otázky. Pochopil asi tolik, že se tomu nemůže vyhýbat napořád. Vedek Jaron mu to řekl celkem jasně. Musí se vrátit zpátky na DS9 a čelit osudu, ať už je jakýkoliv. Proroci od něj cosi očekávali, ale on stále nechápal, jakou hru vlastně chtějí, aby hrál. V jejich podání mohla mít ona hra úplně jiný význam.

Čekal už jenom na oficiální předvolání, které muselo zákonitě přijít, aby coby kapitán, jež přišel o loď podal hlášení a vysvětlil své počínání vedoucí ke zničení svěřeného úseku velení. Věci už měl sbalené, uniformu kapitána připravenou, přehozenou přes židli a na stolku položen datový pad, nastavený jako záznamník. Potřeboval si utřídit myšlenky a to mohl nejlépe učinit záznamem do svého osobního deníku


Osobní deník Arana Dara:

Od okamžiku, kdy skončily mírové rozhovory mezi Novou Kolonií a Tamulským impériem na stanici DS9, už uběhl víc než měsíc. Jednání skončilo neúspěchem, jakkoliv obě strany podepsaly tříměsíční příměří. Celé to bylo fiasko, ztracená mise, předem odsouzená k neúspěchu. Jenom nikdo pořádně nechápe proč, protože z toho ani jedna strana nemá žádný užitek. Ani jedna strana nemá a neměla užitek z války, která začala před víc než rokem. Celé to na mě působí zmateně a je víc než patrné, že obě strany hrají nadále svoji hru, bez ohledu na následky.

Nechápu to. Možná je to poprvé za celou moji kariéru, kdy musím otevřeně přiznat, že absolutně nechápu něčí chování a jednání. Možná se opravdu nehodím do této pozice. A je dost možné, že o ni taktéž velice záhy přijdu. Už jsem přišel o Voyager, dost k tomu, aby ze mě admirál Janewayová stáhla kůži a sebrala mi čtvrtou pecku, kterou mi před rokem sama dala. Zklamal jsem, nebo nezklamal?

Toť otázka, kterou je třeba si klást. Všichni mi říkají, že jsem udělal správné rozhodnutí, že jsem hrdina. Obětoval jsem Voyager, abych zachránil něco většího, abych zachránil Bajor, svůj domov. Třicet pět mrtvých, dvakrát tolik zraněných a samozřejmě ztráta velení, jako cena za vítězství. Těžko bych mohl čekat, že mi na místě dají novou loď, potřesou rukou a řeknou, jakou jsem odvedl skvělou práci.

Ano, Koloniální Dravec, který se tu těsně po podepsání dohody nečekaně objevil a zaútočil na Bajor, byl nakonec zničen. Nicméně Federace si musela uvědomit, jakou paseku napáchal, než byl zastaven. Nebo spíš jakou paseku mohl napáchat, kdyby nebyl zastaven. Tolik lodí bylo zničeno. Tolik životů bylo ztraceno a nešlo jenom o mrtvé z mojí posádky. Columbia měla pět set členů posádky a ti všichni jsou mrtví.

Viditelně jsme silně podcenili ty jejich nové Dravce třídy D. Přitom jejich technologie, měla být podle analýzy srovnatelná s tou naší. Určitě byla v řadě ohledů lepší, ale o tolik? Zkoušeli nás zmást už tenkrát na Aloně 3? Nebo během konfliktu u Tieru 4? Předstírali, že jsou méně než ve skutečnosti? Pokud ano, tak odvedli zatraceně dobrou práci, protože já jim to celou dobu věřil.

Ne, nedává to smysl. Ta bitva u Tieru 4, která všechno začala, jasně ukazovala, že Nová Kolonie je sice výrazně lepší než Impérium, ale rozdíly nejsou zase tak markantní. Impérium je dokázalo snadno porazit, protože měli dostatečnou převahu v počtu lodí. Totéž by dokázali i v samotné válce, když odněkud vytáhli flotilu o síle deseti tisíc lodí. Způsobili Nové Kolonii citelné ztráty, pokud lze věřit tomu, co Tamulský vyslanec, kapitán Sonmareus, řekl kapitánu Rikerovi.

Jenomže prohráli. Navzdory početní převaze, prostě prohráli. Určitě to nebylo jenom proto, že jejich flotilu vedl příliš neschopný admirál. Nová Kolonie na ně totiž stačila nasadit své nové Dravce třídy D. Přesně, jak popisoval, Jake Sisko v jedné ze svých vizí, které měl po své úspěšné reportáži u majora Kronesové. Tyhle lodě rozhodly probíhající válku a zastavily protiútok Impéria. Defakto tím vyhráli celou válku, protože Tamulcům nezbylo prakticky nic, co by proti svému nepříteli mohli v dohledné době nasadit, pokud Nová Kolonie vyrazí do útoku.

Jenomže oni nevyrazili. Neobnovili vojenské operace v plném rozsahu, ani nezkoušeli dosáhnout úplného vojenského vítězství. Válka uvázla na mrtvém bodě a bylo jenom logické přistoupit k diplomatickému řešení. Požádat Federaci, aby byla prostředníkem jednání, představovalo logický krok. Problém spočíval v tom, že ani jedna strana tak neučinila a přesto obdržela Federace oficiální žádost od obou stran, aby hostila diplomatické jednání. Jednání, které bylo v klíčovém okamžiku, kdy to vypadalo, že se obě strany konečně dohodnou náhle přerušeno.

Děje se to zas? Totéž k čemu došlo před rokem na Voyageru? Záhada kolem dávno mrtvé pilotky Leeny, která se neznámo jak dostala na seznam posádky při první plavbě Voyageru? A také zemřela za neméně záhadných okolností, které následně rozpoutaly celou válku. Válku, kterou ani jedna strana nechtěla a neměla z ní žádný užitek. Ano, už tenkrát jsem si myslel, že za tím vším stojí třetí strana, která chce, aby se Nová Kolonie a Tamulské Impérium vzájemně zničily. Jenomže pro své tvrzení jsem neměl žádný důkaz a nemám ho ani teď. Podezřelé okolnosti a manévry...

Zastavit záznam!

Zaklepání na dveře jeho pokoje přimělo Arana Dara, aby přerušil záznam do osobního deníku a vyzval dotyčného ke vstupu. Mohlo jít pouze o dva lidi, jeho bratra, nebo matku. Ostatně byl doma, takže kdo jiný by ho vyrušoval. Také měl pravdu, tím kdo klepal a následně vešel dovnitř, nebyl nikdo jiný než jeho matka, Mara. V těchto hodinách ho obvykle nevyrušovala, takže se muselo něco stát.

„Máš tu návštěvu, Dare,“ řekla prostě.

„Návštěvu? V tuhle hodinu?“ podivil se tomu.

„Jde prý o něco naléhavého.“

„No dobrá, dobrá. Hned jdu.“

„Čeká tě dole v obývacím pokoji.“

Zdálo se mu to, nebo zahlédl v matčině tváři lehce potměšilý úsměv? Kdo asi mohla být ta nečekaná návštěva a ještě k tomu takhle pozdě večer? Pokud by něco chtěli z velitelství, nebo z DS9, tak by mu prostě zavolali a neposílali poslíčka. Možná, že ono čekání, o němž mluvil předevčírem vedek Joran, právě dospělo ke konci. Nadešel čas činů. Akorát stále nechápal svoji roli v celé věci. Co od něj Proroci vlastně očekávali? Nejspíš se to brzy dozví.

S trochou obav sešel Bajoranský kapitán dolů do obývacího pokoje. V koutě u okna zahlédl svého bratra Malkina, jak cosi kutí u terminálu a nepříliš přesvědčivě předstírá, že tady vůbec není. Návštěva pak stála na opačné straně a obdivovala bratrovu sbírku vystavenou ve vitríně. Neviděl dotyčné osobě v prvním okamžiku do tváře, ale mohl celkem bezpečně říct, že je to žena a ještě k tomu v uniformě hvězdné flotily. Modré nárameníky ukazovaly, že není od bezpečnosti. Modrá barva označovala vědeckou či lékařskou sekci. Což bylo dobře, protože na rozhovor s lidmi od rozvědky neměl rozhodně náladu, obzvláště ne tady a teď.

Stačil jeden pohled na ženiny blond vlasy stažené do velice pečlivého upraveného drdolu, aby se usmál. Nikdo mu nemusel představovat, kdo ho přišel navštívit, Sedmá. Ačkoliv bylo překvapením, že ho přišla navštívit zrovna ona a zrovna v tuto hodinu.

„Sedmá?“ oslovil ji spíš pro formalitu, aby se ujistil, že nejde o omyl. Nešlo. „To je, ale překvapení!“

„Zdravím, kapitáne Arane,“ odpověděla s obvyklou formálností.

„Vás jsem tu opravdu nečekal.“

„Ani já nečekala, že sem zavítám.“

„No, rozhodně Vás rád vidím.“

„Nápodobně.“

„Jak jdou opravy na Enterprise?“

„Za dva dny budeme schopni odletět. Zdejší loděnice odvedly při opravách mimořádně dobrou práci.“

„To rád slyším, ale proč jste tady? Poslal Vás kapitán Picard?“

„Oficiálně...ano.“

„A neoficiálně?“

„Rozvědka Hvězdné flotily se velice zajímá o události, k nimž došlo tady na Bajoru.“

„A proto poslali zrovna Vás?“

„Je tady jistý plukovník od rozvědky. Dorazil včera, tajně nákladní lodí Sidemor.“

„Asi by mě překvapilo, kdyby pro jednou šli na celou věc přímo.“

„Možná ano.“

„A co mi vlastně chce? Proč nepřišel přímo, nebo mi nezavolal?“

„To nevím. Celá věc má vysoký stupeň utajení,“ pokrčila Sedmá neurčitě rameny.

„Nádhera,“ utrousil Dar ironicky.

„Jediné co vím je to, že Vás mám neprodleně přivést.“

„Teď v noci?“

„Titan odlétá za tři hodiny. Do té doby musíte být na palubě.“

„A má pan plukovník ještě jiný plán, nebo spoléhá na to, že když to uslyším od Vás, nebudu dělat drahoty?“

„Tady jsou rozkazy, kapitáne,“ předala mu Sedmá datový pad, který měla celou dobu v podpaždí.

„No, tak to abych si šel rychle sbalit, „odtušil Bajoran suše poté, co letmo prohlédl datový pad. Poznal hlavičku rozvědky i admirality, takže mu došlo, že ho nejspíš konečně začnou brát trochu vážně. Nebo naopak, záleželo na situaci. Nemusel ho detailně číst, aby věděl, že rozkazy v něm napsané je třeba splnit neprodleně.

Nu, čekal, že ho povolají, ale nečekal, že k tomu dojde tak náhle a rychle. Zítra plánoval odletět na DS9. Jeho dovolená na Bajoru tím pádem skončila o chvilku dříve a osud ho znovu vrhnul do víru událostí. Ačkoliv si musel znovu opakovat, že nemá tušení, co od něj Proroci vlastně očekávají. V rychlosti se rozloučil s matkou, která vypadala ustaraně, ale ne překvapeně, že takhle náhle uprostřed noci odchází, a také s Malkinem, který vrhal co chvíli kradmé pohledy na blonďatou vědeckou důstojnici.

„Dva k transportu!“ řekla Sedmá, jakmile jí pokynul, že je připraven.

Transportní paprsek je přenesl přímo na raketoplán zaparkovaný na orbitě Bajoru. To kapitána trochu překvapilo, neboť očekával, že raketoplán přistane poblíž domu, ale Sedmá na základě svých instrukcí viditelně neztrácela čas. Ano plukovník si vybral správného kurýra pro včasné doručení. Beze slova usedla k řízení a než stačil usednout do křesla druhého pilota, už byli na cestě k DS9.

„Můžete mi alespoň něco říct o tom plukovníkovi z rozvědky?“ nadhodil Aran konverzačně. Sedmá byla všechno jenom ne upovídaná a společenská, ale zato se mohl spolehnout, že si všímá věcí kolem sebe a dokáže je stejně rychle a hbitě analyzovat.

„Plukovník Donald Marcen je člověk, pochází ze Země, oblasti střední Evropy, místa zvaného Krakow. Akademii Hvězdné flotily absolvoval...“

„Nechci znát jeho životopis, Sedmá!“ přerušil ji rychle dříve, než mu odcituje všechny veřejně známé informace o zmíněném muži od rozvědky. Dost pochyboval, že by se dozvěděl něco opravdu užitečného, protože většina těch opravdu zajímavých a důležitých informací byla utajena. „Spíš mě zajímalo jaký je a co podle Vás chce?“

„Pokud mohu soudit z jeho stávajících činů, tak Vám chce dát za pravdu.“

„Trochu pozdě, nemyslíte?“

„Pracuje na celé operaci už více než rok. Četl Vaše hlášení a souhlasí s tím, že tady jde o mnohem víc, než kolik vypadá na první pohled.“

„To mě těší. Co dál? Proč si vybral zrovna Titan? Proč ne Enterprise?“

„Titan je plně provozuschopný a on má z nějakého důvodu velice naspěch. Má rozkazy, dopravit majora Kronesovou na Zemi.“

„Na Zemi?“

„Hádám k soudu, za to co způsobila.“

„Nikdo neví, jestli je za to všechno zodpovědná a...“

„Důležité je utajení.“

„Pláště a dýky.“

„Co prosím?“

„To je staré rčení, Sedmá. Zato velice trefně vystihuje situaci plnou skrývání a tajných operací. Což jak vidno bude náš případ.“

„Ach tak, rozumím,“ přisvědčila s pochopením.

„Nějaké zprávy o Koloniální vlajkové lodi?“

„Negativní. Poté co zmizeli z dosahu senzorů DS9, spustili maskování a od té doby po nich není ani památky. Pravděpodobně se vrátili zpátky domů.“

„A tomu věříte?“

„Senzorové stanice monitorující Sub-prostorový portál, zaznamenaly průchod něčeho skrz. Podle všeho šlo o maskovanou loď.“

„Osobně si nemyslím, že jenom tak zmizeli. Ne, oni tady někde jsou a určitě o nich ještě uslyšíme.“

Na tuhle větu už Sedmá neodpověděla. Prsty přejela po pilotní konzoli a raketoplán vstoupil během okamžiku do warpu. Bajoranovi zůstalo, aby přemýšlel o náhlém vývoji událostí, které nabraly překvapivý spád a než se nadál, už byl zpátky ve víru událostí. Alespoň měl čas lépe si pročíst obdržené rozkazy.


O necelé dvě hodiny později vystoupil raketoplán z warpu. Před nimi bylo vidět prázdné hvězdné pole, nikoliv stanici DS9, jak očekával Aran Dar. Tázavě pohlédl na Sedmou, ale ta nevypadala ani trochu překvapeně. Stočila raketoplán směrem doprava a hned přední průzor zabrala loď Federace. Podle designu nebylo pochyb, že jde o třídu Luna, takže mohlo jít jedině o Titan. Čekal na ně mimo stanici, což bylo zvláštní.

„Galileo volá Titan,“ otevřela Sedmá bez váhání komunikační kanál. „Žádáme o povolení přistát na palubě.“

Potvrzujeme, Galileo. Navádíme vás do hangáru dva,“ přišla odpověď z Titanu.

„Rozumím. Galileo, konec.“

Raketoplán řízený Sedmou obletěl talířovou sekci Titanu i dvojici gondol a ladným obloučkem zamířil do jednoho ze dvou hangárů na zádi. Aran Dar pečlivě sledoval, jak si blondýnka počíná. S precizností a přesností profesionálního pilota. Viditelně o ní ještě hodně věcí nevěděl, protože pilotovala raketoplán jako velice zkušený pilot a ne jako pouhý vědecký důstojník. V duchu se neubránil úsměvu. Kapitán Picard si vybral velice dobrou náhradu za velitele Data.

Raketoplán Galileo dosedl přesně na stanovenou plochu v hangáru. Sedmá dokončovala přistávací procedury a vypínala impulsní motory. Nezbylo než si sbalit věci a vyjít ven. S trochou štěstí ho tam čeká i červený kobereček, fanfáry a čestná stráž, pomyslel si kapitán s pořádnou dávkou nadsázky. Samozřejmě nic takového nečekal a také se toho nedočkal. Před vstupem ho čekala žena s hodností komandéra. Komandér Valeová, pokud si dobře vzpomínal na prvního důstojníka Titanu.

„Vítejte na palubě Titanu, kapitáne Arane!“ vítala ho formálně.

„Děkuji, komandére,“ přikývnul odměřeně.

„Tudy prosím, zavedu Vás do Vaší kajuty a…“ začala, když v tom se za ní otevřely dveře a dovnitř vešel další člen posádky.

Při pohledu na něj Aran Dar zpozorněl. Ne, tohle nebyl člen posádky. Neměl totiž červený límec uniformy, ale šedý a na něm ne tři, ale hned čtyři insignie ve stříbrném rámečku, odpovídající hodnosti plukovníka rozvědky Hvězdné flotily. S tmavě hnědými vlasy, modrýma očima, vyšší postavy, ale ne žádný hromotluk. Zato měl velice pronikavý pohled muže, který vidí víc než ostatní.

„Omlouvám se, že jdu pozdě,“ spustil plukovník ihned. „Jste tady o chvilku dříve, než jsem očekával, kapitáne Arane.“

„Poslal jste za mnou někoho, kdo je víc než dochvilný, pane,“ odpověděl Bajoran odměřeně.

„Ano, ano,“ přitakal muž od rozvědky s lehce potměšilým úsměvem. „V tom případě neztrácejme čas a vyrazme na cestu. Komandére?“

„Jistě, pane,“ přikývla Valeová úsečně a klepla na komunikátor. „Valeová můstku. Balíček je na místě. Můžeme vyrazit.“

Rozumím, komandére.“

„Balíček?“ podivil se Dar poněkud kysele nad použitým označením, které mu po pravdě nebylo příliš po chuti, protože se vztahovalo na jeho osobu.

„Snad mi prominete ty tajnosti a terminologii, ale veškeré utajení má svůj význam.“

„A co Sedmá? Ta přeci…“

„Poletí s námi,“ nenechal ho domluvit a jako na potvrzení svých slov vyšla právě jmenovaná z raketoplánu a protože Titan právě přešel na warp, tak bylo zřejmé, že bude mít na téhle misi společnost.

„Promluvíme si znovu zítra ráno v 10:00. Myslím, že jsem Vás obral o dost času, kapitáne a jak říkáme u nás v rozvědce, zprávy je dobré servírovat po ránu.“

„Aha.“

„Mějte se mnou prosím trpělivost a nedivte se, když Vám neprozradím úplně všechno naráz. Má to svůj význam,“ dodal plukovník Marcen významně. Lehce kývnul hlavou na rozloučení, otočil se na podpatku a stejně svižným krokem, jakým přišel, zase opustil hangár dva.

„No, tak potom se budu těšit,“ zamumlal Aran ironicky. Zaznamenal, že Sedmá právě vystupuje z raketoplánu a nevypadala nijak překvapeně, takže o všem musela vědět.

„Tudy prosím, kapitáne, Sedmá, ukážu vám vaše kajuty,“ vybídla komandér oba dva směrem ke dveřím, kterými právě odešel i plukovník Marcen.

„Ach ano, děkuji.“

„Kapitán Riker by s vámi rád mluvil, ještě před poradou.“

„Kdy?“

„Řekněme deset minut předtím. V zasedací místnosti.“

„Dobrá, budu tam.“

„Ani on nemá z manévrů rozvědky příliš velkou radost.“

„Máte nějaké tušení, co má ten plukovník za lubem?“

„Ani v nejmenším. Od chvíle co vstoupil na palubu, tak…“

„Tak dával jen ty informace, jaké považoval za vhodné a jenom těm kteří je potřebovali vědět. Ovšem, znám praktiky rozvědky,“ přerušil komandéra rychle, neboť mu došlo, kam míří.

„Potom nejspíš víte mnohem víc než já,“ ušklíbla se Valeová kysele, ale to již nastupovali do výtahu. „Obytná sekce!“ zadala místo určení.

„Vidím, že Titan nebyl v boji tolik poškozen jako Enterprise,“ nadhodil Dar nezávazný rozhovor. Věděl o tom, protože Titan prováděl posledních několik dní záchranné práce.

„Je veliké štěstí, že nikdo nepřišel o život. Štěstí, které Ajame a Columbie naopak neměla.“

„A co Prometheus? Přežil někdo z posádky?“

„Třicet pět lidí to zvládlo,“ dostal odpověď, když vystupovali z výtahu. „Z tří set padesáti členů posádky,“ dodala po chvilce.

„A to byl jenom jeden Dravec. Kdyby jich bylo víc…“

„Už jsme na místě,“ zastavila Valeová před dveřmi do ubikace. Vyťukala na panelu autorizační kód a vstoupila. „Doufám, že s ubytováním budete spokojen, kapitáne. Pokud budete cokoliv potřebovat...“

„Děkuji, děkuji, komandére. Věřím, že tohle bude víc než stačit.“

„Máte kajuty vedle sebe. Vaše věci máte už uvnitř,“ dodala k Sedmé, která jí kývnutím poděkovala. „Dobrou noc kapitáne Arane.“

divider

Následuje:
Nečekaný host

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries