Strážci řádu 2

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
9. 12. 2019
Délka:
215 530 slov (958 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, DS9, VOY
Období:
Příběh se odehrává mezi roky 2381–2379
Hlavní postava(y):
kapitán Aran Dar
Kategorie:
alternativní vesmír, napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Diplomatické jednání probíhající, které hostila Spojená Federace planet na stanici DS9 mezi dvěma znesvářenými stranami, Tamulským impériem a Novou Kolonií dosáhla klíčového úspěchu a obě strany uzavřely tříměsíční příměří (viz cyklus Strážci řádu). Těsně po uzavření smlouvy došlo ke zcela nevyprovokovanému a bezprecedentnímu útoku ze strany Nové Kolonie na klíčová místa v samotném srdci Federace. Ničivé útoky, které mohly mít katastrofické následky pro celou Federaci, ale z nějakého důvodu, následkem podivné sabotáže se nezdařily. Zato srážka, s Koloniálním Dravcem u Bajoru si vyžádala stovky životů, včetně materiálních ztrát a byla zastavena až kapitánem Aranem, který obětoval svoji loď, nový Voyager, aby zastavil tohle běsnění. Federace zatkla Koloniální velitelku, ještě než opustila stanici DS9, ale nic nenasvědčovalo tomu, že má s tímto útokem cokoliv společného. Zato zde zůstala jako jediná, kdo převzal zodpovědnost za oba incidenty…

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Strážci řádu 2 (bubushow)

Obsah

Virus

Koloniální vlajkový Dravec Oko 7Z

Tak tohle bylo opravdu velice zajímavé dilema. Prakticky celá posádka byla nakažena virem, který z nich měl za pár hodin udělat nástroje pod kontrolou někoho jiného. Při té vzpomínce si Will Riker ihned vybavil svoji dovolenou na Raise, před mnoha lety, odkud přivezl jistou hru, jež se ukázala být natolik návyková, až ovládla celou posádku Enterprise. Kromě Data a Wesleyho, který si uvědomil, co se děje a dokázal zabránit Ktarianské velitelce Etaně, která mu hru na Rise vnutila, aby později ovládla Enterprise a skrze ni i celou Federaci. Tolik k tomu, aby si dával pozor na nové známosti.

Jenomže tohle nebyla žádná hra a on nebyl na Enterprise, ale na ošetřovně Koloniální lodi. Počet lidí se rozrostl o specialistku Leithu, hlavního inženýra a prvního důstojníka. Oba dva vypadali tou zprávou velice znepokojeni.

„Určitě jsme tím nakaženi všichni?“ reagoval hlavní inženýr Simon Ingirus velice nešťastně na zprávu o infekci.

„Ten virus je nastaven na Charitskou a Chartockou DNA,“ ubezpečila ho Krystal lakonicky.

„Charité tvoří 80% posádky, Chartokové 19% a tím pádem…“ začal vypočítávat členy posádky.

„Ano, tím pádem zbude pouze jediné procento nezasažených,“ doplnila za něj Chaocká sestra suše.

„Potřebujeme zneschopnit posádku na dobu neurčitou, aniž bychom komukoliv ublížili,“ konstatoval Chaocký poručík Hawe.

„Můžeme posádku uspat,“ navrhla první důstojník kysele.

„Nevíme, jak dlouho potrvá, než najdeme protilátku a taková věc není příliš zdravá.“

„Co stázové komory?“ navrhla Leitha.

„To by šlo, ale těch máme tak tucet a navíc by bylo obtížné sledovat životní funkce všech uvnitř a…“

„Nemusíme použít úplnou stázi,“ namítla Chaocká specialistka obratem. „Stačí nastavit základní prvky stáze, které uměle zpomalí všechny životní funkce a navodí stav podobný bezvědomí, aniž by bylo třeba použít další zmrazující proceduru.“

„To by teoreticky bylo možné, ale museli bychom vyrobit…“

„Dejte mi potřebné plány, do hodiny Vám jich vyrobím tři stovky!“ přerušil ji inženýr rychle.

„Dobrá, potom se dej do práce, Simone,“ pokynula mu major.

„Nicméně i tak budete na palubě jenom čtyři…“

„Pět!“ opravila ji blondýnka a kývla pohledem směrem k Rikerovi.

„I tak je to zoufale málo bez ohledu na to, jak moc dokážete ovládat lodní systémy a pokud dojde k boji…“

„Jsem si této skutečnosti vědoma.“

„Já nepochybuji o tom, že dokážete ovládat celou loď, ale pokud by došlo k nepřátelskému výsadku, potom…“

„Potom tady narazí na skutečné Chaoky. Jeden z nich vydá za stovku nepřátel a věřím tomu, že tolik jich zdaleka nebude.“

„Ani Hawe není neporazitelný a…“ namítla ještě první důstojník, Miriam Ostlinová.

„Máš pocit, že by bylo lepší nechat věcem volný průběh a dovolit, aby vás všechny ten virus ovládal a oni převzali plnou kontrolu nad lodí?“ usadila ji Leitha okamžitě.

„Ne, to ne…“

„Podobným způsobem nejspíš převzali kontrolu nad ostatními loděmi a myslím, že výsledek jejich počínání jsme sami viděli. Takhle chceš, aby to skončilo, Miriam?“

„Ne, to ne…“ najednou byla tahle žena s fialovýma očima v silné defenzívě a sotva nacházela slova.

„Dobrá, potom zajisti, aby se všichni členové posádky odebrali do svých kajut, kde je uspíme a jakmile budeme mít lék, nebo řešení celého problému, tak vás všechny znovu probudíme. Jasné?“ dodala Tasha rezolutně.

„Ano, majore.“

„Dobrá, tak potom to jdi všechno zorganizovat. Do dvou hodin chci mít všechny lidi na místech, abychom to mohli provést. Rozhodně nedovolím, aby nepřítel dostal tuto loď ani její posádku.“

Po těchto slovech komandér sklapla, spolknula zbytek svých námitek a odkráčela splnit rozkaz. Tolkin šel na základě nenápadného pokynu za ní. V tónu a způsobu, jakým blonďatá velitelka mluvila, byla cítit silná autorita a respekt. Nikdo nezpochybňoval její rozhodnutí ani rozkazy. Samotná představa, že by něco podobného provedli na Titanu či na Enterprise hraničila s nemožným. Ne proto, že by to s ohledem na druhovou pestrost nešlo, ale nejspíš proto, že by do posledního okamžiku hledali řešení.

Jenomže zdejší situace byla o trochu jednodušší v tom, že jediná osoba, která mohla najít lék, byla mrtvá. Tím pádem jim nezbývalo jiné řešení. Vlastně jedno řešení se nabízelo, ale byl si jist, že ona o něm musela vědět stejně dobře jako on. Prozatím nic neříkal, ačkoliv ani nemusel. Znovu došlo k situaci, kdy měl podezření, že mu čte myšlenky.

„V celé oblasti je nějaký druh rušení, abychom nemohli kohokoliv kontaktovat,“ odpověděla na nevyřčenou otázku. „I kdybychom mohli zavolat Titan, netušíme, kde právě teď jsou. To rušení zkresluje údaje ze senzorů a bez osádky astrometriky nemáme šanci tím rušením proniknout.

„A i přesto se jim chcete postavit?“

„Tahle loď je mnohem víc, než kolik vypadá.“

„To jistě ano, ale jak řekla komandér Ostlinová, bude mít pouhý zlomek posádky. Pokud dojde na nepředvídatelné události, potom…“

„Potom budu připravena!“

„Možná byste měla přeci jenom zvážit počkat na lodě Federace...“

„Ne!“ zarazila ho prudce. „Taková věc by jistě pomohla, ale také by přitom někdo přišel o život. To je věc, kterou nemohu dopustit!“

„Riskujete životy všech lidí ve své posádce,“ namítnul ještě.

„Já vím a nemám z toho radost,“ přisvědčila s ne příliš šťastným výrazem ve tváři. „Může se stát hodně věcí, ale dala jsem slovo a to hodlám dodržet. I kdyby to znamenalo, že všichni zemřou, ale to nehodlám dopustit!“

„Jak Vám potom mohu pomoci?“

„Věřte nebo ne, ale budeme potřebovat každou ruku.“

„Rozumím.“

„Oni přijdou. Já vím, že ano,“ dodala tiše. „Takovou příležitost si určitě nenechají ujít. Jenže tentokrát na ně budu připravena.“

Za tři a půl hodiny bylo všechno připraveno. Jednu věc nešlo komandéru Ostlinové vytknout, byla mimořádně energická a výkonná při plnění rozkazů. Těžko můžete odporovat někomu, když na vás upře ty své znepokojivě fialové oči. Rázem komandovala všechny podřízené, včetně samotného Tolkina, který její energické chování bral s jistým pobavením. Těžko mohl mít námitky, když celý plán byl dle jeho názoru precizní a naprosto logický.

Původní myšlenkou bylo, že posádka prostě zůstane ve svých kajutách, kde zůstanou v částečné stázi, dokud nebude ten virus odstraněn z jejich nervového systému. Tuhle myšlenku první důstojník Oko 7Z trochu upravila. Obytné sekce byly rozděleny podle pracovního umístění, takže inženýři měli své kajuty blízko strojovny, lékařský a vědecký personál zase blízko nemocnice a laboratoří atd.

Ostlinová brala bezpečnost posádky na prvním místě, takže vybrala nejbezpečnější sekci v samotném centru lodi a tam všechny shromáždila. Kajuty byly normálně po jednom, či po dvou, ale tady nebylo tolik volných kajut, takže posádku vtěsnala po pěti i po šesti do jedné kajuty. Tím zdaleka neskončila, protože každou kajutu ještě nechala extra zabezpečit samostatnou jednotkou pro podporu života a gravitace. Teprve pak byla spokojena a nechala se společně s hlavním inženýrem uložit do stáze.

„Všichni členové posádky jsou uloženi ve stázi, majore,“ hlásil Hawe, jakmile zapečetil poslední kajutu. Společně s Leithou a Krystal byli jedinými dalšími členy posádky, kteří zůstali vzhůru.

„Životní funkce jsou stabilní. Všichni…všichni spí,“ dodala Krystal.

„Dobrá, to bychom měli jeden problém vyřešen,“ přikývla blonďatá velitelka úsečně. „Teď budeme pokračovat do soustavy Forlat a dokončíme, co jsme začali.“

„Myslíte, že tam na nás budou čekat, majore?“

„Jsou arogantní, namyšlení a s pocitem neporazitelnosti. Budou na nás čekat. Věří, že nemohou prohrát a to se jim stane osudové.“

„Ano majore.“

„A co teď? Je to tady jako loď duchů,“ pronesla Krystal úzkostlivě.

„Nikdo nesmí být nikde sám,“ reagovala Tasha bez váhání. „Což znamená, že ty budeš s Leithou ve strojovně a my ostatní na můstku.“

„Nejsem inženýr a…“

„Klidně můžeš pracovat i ve strojovně. Místa i prostoru tam bude víc než dost. Kromě toho budeš moci dohlédnout na svoji dceru.“

„Spíš bude dohlížet ona na mě, což může i na ošetřovně a…“

„Ošetřovna není klíčovým bodem lodi. Ne když není koho ošetřovat, pokud sis nevšimla.“

„Tohle je…“

„Přestaň si pořád na něco stěžovat, matko!“ okřikla Leitha Krystal.

„Já si nestěžuji, dítě!“ odsekla starší žena. „Jenom mi strojovna nepřijde jako vhodné místo k práci a…“

„Budeš tam mít klid a nikdo tě nebude vyrušovat.“

„Jde o prostředí, dítě. Klidně mohu pracovat na rušné ošetřovně, ale…“

„Přestaň mi říkat dítě!“

„Jsi moje dcera!“

„Ale už nejsem dítě!“

„Občas se tak chováš!“

„Nenechte se nijak rušit v rodinné výměně názorů. My budeme zatím na můstku,“ odporoučela se major a pokynula oběma mužům, aby šli s ní směrem k výtahu na můstek. Krystal sice ještě něco hodlala namítnout, ale vida její záda spolkla zbytek námitek

„Jste si jistá, že nechat tyhle dvě pohromadě, je dobrý nápad, majore?“ poznamenal Hawe, když vstupovali do výtahu.

„Není to dobrý nápad, ale zato jsem si jistá, že kdybych tam nechala Vás, tak byste zbytečně jeden druhého rozptylovali a nedávali pozor.“

„Ve službě nikdy…“

„Já nemluvím o Vás, Hawe!“ zarazila ho rychle. „Vy máte dostatek sebeovládání, ale ona bohužel ne.“

„Leitha se umí velice dobře ovládat,“ zastal se jí okamžitě.

„Jen Vás nesmí mít příliš blízko a příliš dlouho u sebe!“ usadila ho a Hawe navzdory všemu zrudnul.

Na tuhle část už Chaocký poručík nic neřekl. Otevíral sice ústa, aby něco namítnul, ale nakonec sklapnul, protože dveře výtahu se otevřely a oni vstoupili na můstek. Takže zaujal své místo u taktické stanice a stáhnul si k sobě i další konzole. Ostražitě sledoval dění kolem sebe přestože tam nikdo kromě nich nebyl. Na druhou stranu, byl jako chodící zbrojní sklad a ještě rozmístil další zbraně na můstku, aby je měl k dispozici kdekoliv a kdykoliv.

„Za jak dlouho budeme v soustavě Forlat?“

„Stávající rychlostí za nějakých pět hodin.“

„Co čekáte, že udělají?“ zajímalo Rikera, který si navzdory všemu připadal jako páté kolo od vozu. Obzvláště jako pozorovatel na obrovské lodi, která nyní čítala pouhé čtyři členy posádky.

„Nemám nejmenší tušení. Nelze odhadnout, čeho všeho mohou být schopni, takže musíme držet pohromadě a čekat až udělají první krok.“

„Určitě je bezpečné nechávat Leithu a Krystal dole ve strojovně?“

„Myslím, že jim to na jedné straně prospěje a na druhé straně mám větší obavy o nepřátele než o ně samotné.“

„Myslím, že si plně neuvědomujete, co právě jste udělala, majore,“ poznamenal Hawe škrobeně.

„Stačí, když se vzájemně nezabijí a mohu říct bezpečně, že jedna druhé fyzicky neublíží.“

„Což neznamená, že to neublíží jejich rodinným vazbám.“

„Opravdu chcete rozebírat tuhle otázku, poručíku?“

„Ne, majore.“

„Dobře, dobře, protože pokud chcete psychoanalýzu, nepotřebujete lodní poradkyni. Já vám klidně jednu předložím.“

„To nebude nutné, majore.“

„Dobře, potom soustřeďme pozornost k aktuálnějším problémům.“

USS Titan – kapitánova pracovna

Kapitán Aran Dar měl pocit, že si na něj posádka Titanu navzdory okolnostem jeho velení přeci jenom za tu dobu trochu zvykla. Nicméně tu byl jeden menší element, který sem trochu nezapadal, Sedmá. On sám s tím neměl problém, ale jistý Bajoranský vědecký důstojník mohl. Na tuhle část ho lodní poradkyně upozornila, neboť byl zvyklý více na Sedmou, ale hlavním vědeckým důstojníkem byl Jaza Najem.

Události směřovaly do finální koncovky. Alespoň tím si byl naprosto jist, poté, co nalezli mrtvé tělo Chartocké doktorky. V ten moment vyslal kód 9 a po něm i veškeré potřebné hlášení admirálu Janewayové. Očekával konfrontaci a potřeboval mít jasno ohledně posádky. Původně nehodlal řešit podobné otázky, neboť šlo pouze o dočasné velení, ale Deanna ho ubezpečila, že by měl. Obzvláště teď.

„Nuže poručíku Jazo, jak dobře vycházíte se Sedmou?“ začal neformální otázkou.

„Co máte konkrétně na mysli, kapitáne?“

„Nemáte problém spolupracovat s někým cizím?“

„Jistěže ne, pane.“

„Chci říct, že ona sem stejně jako já nepatří. Ona má svého kapitána, Vy také.“

„Právě teď velíte, Vy.“

„To ano, ale mám tu hned dva hlavní vědecké důstojníky a potřebuji vědět, že to není problém,“ vida, že druhý Bajoran o těch slovech přemýšlí, pokračoval dál. „Sedmá je mimo jiné velice unikátní osobnost a ne každý s ní musí vycházet, jestli mi rozumíte.“

„Kapitáne, buďte si jist, že Sedmá je pro mě členem této posádky, jako kdokoliv jiný.“

„Asi jste si všimnul, že se na ni obracím více než na Vás a to by vůči Vám mohlo být trochu nespravedlivé.“

„Kapitáne, Sedmá má větší zaměření než já sám. Možná jsem starší, ale ona má zase mnohem víz znalostí a zkušeností z dob, kdy byla asimilována Borgy. Je jenom logické, že se na ni obracíte častěji než na mě.“

„Logické možná, ale ne úplně správné.“

„Nemám s tím nejmenší problém, kapitáne, jestli je tohle co chcete slyšet.“

„Slyšet ano, ale je tomu skutečně tak?“

„Aha, už chápu, poradkyně Troi…“

„Řekla, ať si s Vámi promluvím. Takže, určitě mi nechcete něco říct?“

„Předpokládám, že ji znáte lépe než já za těch pár dní, ale ona je…no…zkrátka…“

„Je jí všude plno, že? Nezastaví, dokud není hotovo a totéž očekává od ostatních.“

„To jste řekl docela trefně, kapitáne,“ přikývnul Jaza úlevně. „Občas přemýšlím, jestli vůbec spí nebo prostě…“

„Ona už není Borg, nadporučíku,“ doplnil Aran tu nevyslovenou část, která visela ve vzduchu. Jaza měl na rozdíl od jiných trochu víc taktu a nevyslovoval možné předsudky nahlas. „Je stejně lidská bytost se všemi omezeními, takže i ona musí jíst a spát, stejně jako Vy a já, rozumíte?“

„Naprosto pane.“

„Možná je trochu emocionálně nevyrovnaná, ale to s vámi udělá, když strávíte dvacet let jako Borg. Věc, kterou věřte mi, nechcete zažít. Navzdory tomu otřesnému zážitku, se s tím Sedmá vyrovnala více než dobře.“

„Tak proč pořád Sedmá z devíti, proč ne Anika Hansenová?“

„Špatně,“ opravil ho Dar obratem. „Ne Sedmá z devíti, už jenom Sedmá, což je v jejím případě z psychologického hlediska ten zásadní krok na cestě za získáním své ztracené lidskosti. Možná nikdy nebude doopravdy Anika Hansenová, ale nikdy víc nebude Sedmá z devíti, terciální doplněk unimatice 0. Chápete?“

„To jsem nevěděl.“

„Sedmá je velice složitá osobnost, ale my proti sobě máme protivníka, který nezastaví, ani nezpomalí, dokud nedosáhne svého. Mějte to na paměti a buďte rád, že tady máme někoho jako ona.“

„Ano, pane.“

„Dobrá. Potom udělejte všechno proto, aby nedošlo k žádným třenicím. Zvítězit můžeme, pouze pokud budeme fungovat jako tým. Každý tu má své místo, či roli a je jedno, jestli je více či méně důležitá. Důležité je, abychom uspěli jako jeden tým, jedna posádka.“

„Rozumím, kapitáne.“

„Dobře, můžete jít nadporučíku.“

Druhý Bajoran vstal z křesla, otočil se na podpatku a opustil jeho pracovnu. Aran Dar však nezůstal sám dlouho, neboť jen pár minut poté ohlásil zvonek nového příchozího. Vlastně hned tři příchozí, protože kromě komandéra Valeové vstoupila dovnitř i Sedmá a poručík Keru. Podle jejich výrazů, konečně dokončili analýzu dat obdržených od kapitána Rikera. Nic menšího ani nečekal. Sedmá dokázala být nesmírně výkonná ve všem, co dělala. Kromě toho měla i zdatné pomocníky.

„Nuže, co pro mě máte?“ vyzval je k hlášení a sám vstal z křesla, protože věděl, že Sedmá považuje tuhle část za kontraproduktivní. Nikdy si nesedala, když mohla celou věc vyřídit ve stoje.

Valeová ustoupila stranou, složila ruce na prsou a ponechala prostor Sedmé a Ranulovi. Ti dva si vyměnili pohled, ale nakonec to byl Trill, kdo začal mluvit jako první.

„Provedli jsme kompletní analýzu plánů Oko 13Z, kapitáne.“

„A k čemu jste dospěli?“

„Podle naší analýzy je Titan pro Oko 13Z důstojným protivníkem.“

„Za předpokladu, že neprovedli nějaké dodatečné úpravy.“

„Což lze předpokládat, ale podle plukovníka Marcena to není moc pravděpodobné.“

„Dobrá, jaké máme možnosti, Sedmá?“

„Poměrně velké, neboť navzdory možným úpravám, zůstává tato loď stále třídou C a má stejně jako všechny ostatní plavidla svoje silná i slabá místa.“

„A my známe jejich slabé místo?“

„Přesně tak,“ přisvědčila.

„Tak v čem je problém?“

„Navzdory tomu, že víme, kde mají slabé místo, oni nad námi stále mají taktickou výhodu, takže pokud chceme ve střetnutí s nimi uspět, potom musíme provést něco nečekaného.“

„Antihmotová torpéda?“

„Ano, pane.“

„Budeme mít tak jeden, maximálně dva pokusy než jim to dojde a uzavřou tuhle mezeru ve své obraně. Pokud neuspějeme, potom nad námi budou mít dostatečnou taktickou převahu, aby Titan zničili.“

„To nezní moc optimisticky.“

„Vskutku ne, ale je to tak.“

„Nejlepší by bylo nejlepší úplně se vyhnout střetnutí,“ mínila Valeová.

„Souhlasím,“ přikývnul Dar, ale dodal: „ovšem musíme být připraveni i na tuto variantu, neboť jak se říká, štěstí přeje připraveným.“

„Štěstí je irelevantní. Pouze souhrn událostí s nahodilým výsledkem.“

„Ano, v tom máte jistě pravdu, Sedmá,“ odpověděl kapitán s pečlivě skrytým úsměvem. Hodlal dodat jaké je štěstí, že ji tady mají, ale po pravdě měl trochu obavy z její věcné a logické odpovědi.

„Připravili jsme souhrn opatření, která by nám měla pomoci, pokud dojde ke střetnutí.“

„Nějaké známky po Oko 7Z?“

„Vlastně ano. Už máme jejich pozici.“

„Nemají maskování?“

„V celé oblasti je nějaký druh rušení, který narušuje i jejich maskování.“

„Můžeme je kontaktovat?“

„Negativní, kapitáne. Naše vysílání nepronikne skrze rušení.“

„Takže nemáme ani spojení s Enterprise?“

„Ne, nemáme.“

„Aha, takže potom jdeme do finále.“

„Možná by nebylo od věci to celé otočit a počkat na admirála a jeho skupinu.“

„Zbytečná ztráta času a nejspíš bychom ji minuli. Nevíme úplně přesně, kudy flotila letí, neboť to pole zasahuje do velké části systému Regulus. Končí zhruba v okrajové části soustavy Forlat, což je místo, kde detekujeme i Koloniálního Dravce.“

„Nu, i tak...“

„Víme, co tam dělají?“ přerušil kapitán svého prvního důstojníka dříve, než mohla dokončit větu.

„Viditelně čekají,“ dostal do Valeové značně neurčitou odpověď.

„Nějaké známky po druhém Dravci?“

„Zatím ne.“

„Hmm...“ zamyslel se nad tím Bajoran a přešel k oknu s výhledem na protáhlé čáry hvězd. „Říkáte, že tam stojí a čekají?“

„Ano.“

„Jak dlouho?“

„Podle dálkových senzorů zastavili před pár minutami,“ vzala si slovo Sedmá.

„Jste si naprosto jistá, že zastavili?“

„Senzory nedokážou skrze rušení získat detailní obraz. To, že zastavili, ať již z jakéhokoliv důvodu je pouhé konstatování skutečnosti.“

„Něco mi na tom nehraje,“ zamračil se Aran a vyrazil na můstek. Ostatní ho následovali, a jakmile byli na můstku, zaujali svá místa. Valeová na něj hleděla s výrazem očekávání, ale nepobízela ho. Za tu dobu, co pod ním sloužila, už si zvykla, že má jakási vnuknutí a více o věcech přemýšlí, takže ho nechala a trpělivě čekala, s čím přijde.

„Jakou máme rychlost?“ řekl najednou.

„Warp sedm, kapitáne,“ odpověděl mu praporčík u kormidla pohotově.

„Hmm...“

„Chcete zrychlit?“ nadhodila komandér, neboť jí došlo, kam asi směřují myšlenky jejího stávajícího nadřízeného.

„Kolik dokážeme vytáhnout maximální rychlost?“

„Warp 9.975.“

„Za jak dlouho budeme u cíle řekněme warpem 9.9?“

„Za třicet minut.“

„Hmm...“

„Myslíte, že mají potíže?“ zkusila Valeová tázavě.

„Já bych řekl, že to je víc než pravděpodobné.“

„Tím, ale riskujeme, že nás napadne ten druhý Dravec, kterého zatím nevidíme.“

„To nepochybně ano, ale pokud neuděláme nic, tak co myslíte, že se stane?“

„To nevím, ale myslím, že je ještě brzy na podobné závěry a...“

„Kapitáne, senzory právě registrují další plavidlo!“ přerušila ji Sedmá.

„Oko 13Z?“

„Nelze přesně určit jeho signaturu, ale je rozhodně Koloniální.“

„Rozumím,“ přikývnul. „Zvýšit rychlost na warp 9.9!“

„Rozkaz.“

„Bojová pohotovost. Všichni na svá místa!“ zavelel Aran rázně. Vrhnul tázavý pohled na svého současného prvního důstojníka. Očekával reakci souhlasnou či nesouhlasnou.

„Připravit na možný střet s nepřítelem, hned jak vystoupíme z warpu,“ přidala komandér nakonec svůj souhlas, usedla do křesla po kapitánově pravici a začala si na svém bočním displayi prohlížet úpravy, jež navrhla Sedmá s Ranulem, Jazou a dalšími. Aran Dar usedl do kapitánského křesla a vrhnul letmý pohled doleva, kde seděla Deanna Troi. Lodní poradkyně a poloviční betazoidka, nepřidala k celé věci žádný komentář. Vypadala nezvykle zamyšleně a napjatě.

Což byl stav, který Aran Dar pociťoval sám. Situace konečně dospěla k vrcholu a napětí by se dalo krájet. Obzvláště s ohledem na možnosti, jakými disponoval jejich protivník. Dokázali být vždy o krok před nimi a on mohl jenom doufat, že tentokrát s nimi srovnají krok. Věděli o nich. Věděli, co dokážou a čeho jsou schopni. Přesto neměl dobrý pocit z toho, že žene svou loď do konfrontace s takovým nepřítelem. Jenomže to byla zároveň jediná věc, která v daném okamžiku dávala smysl.

Nebezpečná, ale smysluplná, což znělo trochu zvláštně, ale konečně tomu začínal více rozumět. Všechno to stálo a padalo na jediné osobě, koloniální velitelce Tashe Kronesové. Pokud padne ona, potom bude všechno, co udělají naprosto bezpředmětné. Téhle věci musel zabránit, neboť tohle byla ta šance, jak celou záležitost uzavřít jednou pro vždy. Pokud ne, potom všichni zahynou. A pokud neudělá nic, potom může zahynout mnohem více lidí než jen posádka Titanu.

divider

Následuje:
Úder ze stínů

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries