Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Po bouři

Bitevní křižník T’Saan – o dvě hodiny později

Admirál Sonmareus si teprve v okamžiku, kdy výsadkový raketoplán dosedl do hlavního hangáru jeho vlajkové lodi, zhluboka oddechl. Děkoval své prozíravosti, že s útočným oddílem 88 divize, poslal nejenom podpůrný technický tým, ale i Gaalianského doktora Zao-lima. Pouhý polní medik, by určitě nezvládl to, co zvládl on a celá mise by znamenala pouze poloviční úspěch.

Stále nemohl uvěřit tomu, že situace došla až takhle daleko. Předseda T’Aranis opravdu musel přijít o rozum. Pokud viděl Maloganské vojáky postupující základnou, tak mu mělo ihned dojít, že hrozba je opravdu vážná, ale on odmítal cokoliv z toho vidět. Také ho umíněnost stála život a s ním i všechny jeho lidi na základně. Nejspíš, skoro určitě, protože jeho tělo ještě neidentifikovali. Malogané, jakmile našli vůdkyni Zoe, tak přešli do plně bojového režimu, kdy nehleděli vlevo vpravo.

Podle toho to i dopadlo. Pokud měli obránci z řad rozvědky mylnou představu, že by mohli obávanou 88 divizi zastavit, tak ti je velice rychle vyvedli z omylu po nasazení těžkých zbraní. Potom už nešlo o boj, ale spíš masakr. Malogané navzdory tomu ztratili devět vojáků a další zhruba dvacítka utrpěla zranění, ale ztráty na druhé straně šly do stovek a než tam skončili, nezůstal naživu vůbec nikdo. Ne proto, že by útočné oddíly postupovaly tak nemilosrdně a stříleli na neozbrojené cíle.

Naráželi na organizovaný odpor po celé základně, aniž by si obránci uvědomovali, že bez těžkých zbraní těžko mohou těžce obrněné Maloganské válečníky zastavit. Ne s pobočními zbraněmi a příručními blastery. Zato bojovali až do úplného konce, což velitele šesté flotily překvapovalo ze všeho nejvíc. Při obsazování bitevní pevnosti stačilo rozhlásit, že mají na palubě Rudé sekery a hned i ti odvážnější členové bezpečnosti odhazovali zbraně a ochotně se jim vzdávali.

Mohla mít rozvědka vyšší úroveň bojové připravenosti? Nebo šlo prostě o vycvičené fanatiky, ochotné bojovat až do posledního? Takové, kteří udělají cokoliv a nehledí, jestli rozkazy mají smysl či nikoliv? Zcela anihilovali Zentierany a zdaleka nešlo o jedinou věc, které se od počátku vyvolání konfliktu dopustili. Raději nechtěl přemýšlet, o kolika věcech nevědí, protože šlo o velice znepokojivou představu.

Alespoň jednoho zásadního úspěchu dosáhl. Smrt vůdkyně Zoe by způsobila chaos a nejspíš i pohřbila veškeré naděje na diplomatická jednání o míru. Takhle tu stále existovala reálná šance ukončit šílenství, které T’Aranis a jeho vláda způsobila. Hlavně on a rozvědka. Jenomže taková věc bude během na dlouhou trať, neboť za posledních třicet let se rozvědka rozlezla do všech koutů impéria, a kdyby chtěli, mohou způsobit impériu nedozírné škody.

To vše za předpokladu, že bývalý předseda vlády nezanechal instrukce co udělat v případě jeho smrti. Osobně si to nemyslel, neboť taková věc by vyžadovala jistou dávku, plánování a na takovou věc byl podle něj T’Aranis příliš krátkozraký. Každopádně to, co přijde, bude už politické rozhodnutí a jako takové půjde mimo něj. Možná do něj bude moci trochu promluvit, ale zásadní rozhodnutí musí přijít od zodpovědných autorit.

S těmito úvahami také vcházel na ošetřovnu. S ohledem na počet zraněných zde vládl podivný klid. Zaznamenal pouze dva z Maloganských vojáků z toho jeden už byl na odchodu a druhého právě operovali. Samotnou vůdkyni našel v samostatném oddělení zvláštní péče v péči Gaalianského doktora. Stále ještě připojena na přístrojích a její pleť měla pořád nezdravě žlutou barvu. Podobně jako sekretář M’Aras, poté co ho Malogané pěkně zmáčkli.

„Jak se cítíte?“ oslovil ji opatrně.

„Stále…stále trochu bez dechu,“ odpověděla slabě.

„To je pouze dočasné. Slabá dýchavičnost je vedlejší reakce na léky, které jsem Vám podal. Nedostatkem kyslíku se vaše plicní sklípky stáhly do sebe a teď se opět roztahují do obvyklé velikosti, což znamená, že se nesmíte v následujících hodinách fyzicky namáhat.“

„Ještě štěstí, že Vás Malogané našli včas a tady doktor Zao-lim dokázal, že je opravdu mužem na svém místě.“

„Ale prosím vás, admirále,“ mávnul Gaalian ledabyle rukou. „Zachraňovat životy je moje povinnost a je mi celkem jedno, jestli jde o řadového občana nebo samotnou vůdkyni.“

„Ovšem vůdkyni máme jenom jednu,“ připomněl mu Sonmareus lehce.

„Také doufám, že mise, na níž jste mě poslal, byla ojedinělá a nebudu muset dál poslouchat ty Maloganské surovce,“ opáčil Gaalian škrobeně.

„Ach ano, ty moje sladké, zlaté červené kuličky,“ vyloudila vůdkyně naopak ve tváři úsměv při zmínění Maloganů. Sonmareus by jim určitě podobné přízvisko nedal, ale Zoe měla trvale dobré vztahy právě s Malogany. Bez ohledu na své i na Tamulské poměry malé fyzické parametry ji Malogané přezdívali malá bojovnice. Těžko říct, jak k té přezdívce přišla, ale dokázala si získat respekt a úctu této válečnické rasy.

„Nejdůležitější je, že jste naživu.“

„A předseda T’Aranis?“

„Naši lidé tam dole ještě počítají a identifikují těla, ale s ohledem na stoprocentní ztráty mohu celkem bezpečně říct, že je mrtvý. Jsem si naprosto jist, že ho Malogané nenechali uniknout a zabili ho stejně jako všechny ostatní. Však víte, jací jsou, když se do něčeho opřou. Viděl jsem záběry z operačního centra a nezůstal tam kámen na kameni.“

„Škoda. Nejraději bych ho zaškrtila sama, dostat ho do rukou!“ pronesla Zoe nezvykle bojovně.

„Do posledního okamžiku věřil, že zvítězí a získá všechno jenom pro sebe,“ pronesl Sonmareus s pokrčením ramen. Raději nedodal, že tentokrát už panu předsedovi žádná vyšší moc ani záchrana poslední chvíli nepřišla. Pokud ten šedý strážce splnil své slovo, což nejspíš splnil.

„Ano, měla jsem z něj během rozhovoru pocit, že není zcela při smyslech,“ přikývla vůdkyně zamračeně.

„Jeho smrt jistě vyvolá otázky a zanechá prázdné místo…“ nadhodil admirál a nechal větu vyznít do ztracena.

„Ano, s tím bude třeba něco udělat,“ přisvědčila malá vůdkyně pomalu.

„Velmi rychle. Dříve než někomu dojde a zkusí…

„Už jsem o tom přemýšlela.“

„Opravdu?“

„Tahle věc bude vyžadovat hodně obratné politické manévrování. Jakkoliv bych dala přednost tomu vytroubit celému impériu, jak se pan předseda zcela pomátl a kvůli svým mocenským ambicím, zatáhl celé impérium do války, tak bude nutné tuhle část vynechat. Alespoň prozatím.“

„Unesl Vás. Taková věc…“

„Je mrtvý, nezapomínejte,“ nenechala ho Zoe domluvit. „Kromě toho za posledních třicet let nashromáždil takové množství politického kapitálu, že ho nemůžeme prostě jenom spláchnout a umýt si nad ním ruce. Taková věc by znamenala politickou sebevraždu.“

„Takže mu všechno projde?“

„Něco tu vybudoval, nezapomínejte. Nemůžeme jenom tak zbořit jeho obchodní impérium, tím, že ho zcela po pravdě a zcela oprávněně obviníme ze zrady a prosazování vlastních zájmů. Taková věc by zničila impérium stejně spolehlivě, jako to hodlal udělat on sám.“

„A Zentierané?“ zeptal se opatrně a opět raději nedodal, že všechny ty věci, které ministerský předseda udělal nemusely být jenom z jeho hlavy.

„Ach, Zentierané,“ povzdechla si vůdkyně útrpně. „Zentierany nevrátíme zpátky, ale zato nám jejich zkáza může posloužit jako odrazový můstek, až začneme předkládat veřejnosti, co všechno napáchala rozvědka a postupně odhalovat pozadí T’Aranisovy vlády.“

„Pokud bude ještě co odhalovat,“ namítnul Sonmareus suše.

„Musíme soustředit pozornost k bezprostředním událostem, admirále Sonmareusi. Stabilizovat vládu, stabilizovat impérium. Nejprve uzavřít s Novou Kolonií mír, pokud chceme začít s obnovou škod.“

„Takže budeme lidem lhát?“

„Nebudeme jim lhát. Jen jim přeložíme pravdu po menších, stravitelných dávkách. Zentierané nezůstanou zapomenuti, ale v zájmu zachování impéria nemůžeme odhalit bezprostředně genocidu, která byla spáchána.“

„Za předpokladu, že nám ji Nová Kolonie nepředloží.“

„Nepředloží,“ pronesla Zoe sebevědomě. „Pokud chtějí opravdu mír, jak tvrdí, potom tuhle záležitost nebudou zbytečně rozmazávat.“

„Zapomínáte, že je tu ještě zbytek vlády a ten má většinu ve vládě takže…“

„Bez T’Aranise, který by je vedl a říkal jim, co mají dělat, dojde k rozpadu na celou řadu vzájemně protichůdných názorů a jakmile pochopí, že je definitivně pryč, rázem začnou hledět víc na svoje vlastní přežití, ať už společenské či politické, protože každý z nich má na sobě tolik špíny, že nebude problém některou z nich vytáhnout, pokud budou zkoušet dělat příliš ramena.“

„Vidím, že jste o tom už přemýšlela.“

„Přemýšlím o tom už od okamžiku svého nástupu do funkce, Sonmareusi,“ ubezpečila ho s úsměvem. „Teď, když je T’Aranis ze hry, otevírají se konečně dveře ke skutečné politické hře pro více hráčů a já ji umím hrát víc než dobře.“

„A šestá flotila?“

„Tady mě napadá, udělat z ní třetí flotilu a poslat ji tam, kde nás to pálí ze všeho nejvíc. Do vnějších systémů, dřív než se Gandorové, či podobná havěť vzpamatuje a začne dělat potíže. To je ovšem jenom taková vize.“

„Taková věc by byla víc než rozumná,“ připustil admirál, kterému se vybavilo, že Nová Kolonie pozměnila rozkazy a poslala do vnějších systémů lodě z domovské flotily.

„Nu, ale teď bychom měli připravit, co vlastně řekneme Tamulskému lidu.“

„Nejsem žádný řečník.“

„Ne, ale jste ideální kandidát na post nebeského maršála.“

„Nebeský maršál, já?“

„Troufla bych si říct, že každý kandidát musí být lepší než S’Varus, ale Vy máte podle mě pro tuhle práci nejenom kvalifikaci, ale i správné předpoklady.“

„Myslím, že mi příliš lichotíte.“

„A jako první příkaz, coby nebeskému maršálovi vám dávám najít dostatečně schopného důstojníka, který převezme velení třetí flotily ve vnějších systémech.“

„Nu…jednoho kandidáta bych měl, ale…“

„Nemějte obavy, Sonmareusi, kapitánka Namuras se bude velice dobře vyjímat v admirálské hodnosti.“

„Vy…Vy o ní víte?“

„Nu, vlastně bych jí mohla rovnou jmenovat velko-admirálem, abych podtrhla důležitost třetí flotily a udělala z ní něco víc než odpadkový koš našeho imperiálního loďstva.“

Na tuhle část musel Sonmareus jenom překvapeně zamrkat. O ničem takovém se mu ani ne zdálo, ale jak vidno nová vůdkyně měla spoustu elánu a plánů do budoucnosti. Nakolik je bude schopná naplnit, už zůstávalo otázkou. Pokud však hodlá Namuras dosadit do takového významného křesla, on ji v tom rozhodně podpoří. Už viděl, jak se proti tomu budou všichni ti pohlaváři na lodní správě a admiralitě tvářit.

USS Enterprise NCC-1701E

Konečně bylo to nekonečné čekání u konce. Nezáleželo na tom, že šlo o pouhé dvě hodiny, Kathryn Janewayová měla nervy k prasknutí, ačkoliv to nedávala ani trochu najevo. Děsila se toho, co najdou případně, co je čeká. Proto také během cesty warpem učinila několik opatření, aby flotila nebyla překvapena. Taktické týmy analyzovaly speciální Koloniální zbraně použité ve sluneční soustavě, kterými je velice efektně vyřadili z provozu.

Podruhé jim na podobný trik nehodlala skočit podruhé. Za tímto účelem rozdělila svojí malou flotilu na tři skupiny o patnácti lodích a každou skupinu nechala vystoupit z warpu v jiném bodě. Tím by měli předejít momentu překvapení. Možná byla paranoidní, ale nechtěla zažít podobné překvapení, jako flotila u Země.

Hlavní skupina s Enterprise vystoupila z warpu nejblíže místu cíle. Druhá skupina v čele s Oregonem, měla naopak vystoupit z warpu o pár vteřin později. Tím pádem se měli objevit nepříteli v zádech. Třetí skupina vedená Seleyou pak těsně před výstupem zpomalila a vynořila se s mírným odstupem za nimi. Pokud by bylo třeba, maximálním warpem tu mohli být během půl minuty.

Všechno bylo připraveno, karty rozdány a teď už jenom zbývalo zjistit, jací budou hráči a jakou hru budou hrát. Cestou sem důkladně prostudovala veškeré informace o Koloniálních lodích, včetně zprávy, kterou vypracovala Sedmá a dospěla k závěru, že v poměru deset ku jedné, dokážou zdolat jakéhokoliv Koloniálního Dravce. Měla k tomu dostatečnou palebnou sílu, ačkoliv pevně věřila tomu, že nebude doopravdy potřeba.

„Právě vystupujeme z warpu na zadaných souřadnicích. Všechny lodě hlásí plnou připravenost!“ zahřměl za jejími zády hlas klingonského šéfa bezpečnosti.

„Pohotovost, pane Worfe. Zvednout štíty!“ přikázal Picard okamžitě

„Rozkaz.“

„Taktický souhrn!“

„Senzory ukazují dvě plavidla. Koloniálního Dravce a Titan. Obě plavidla jsou od sebe vzdálena 5000 metrů. Ani jedna loď nemá zvednuté štíty a aktivní zbraně.“

„Nějaké známky poškození?“

„Zaznamenávám u Titanu četné poškození trupu, ale nic vážného. Loď má plnou energii a jinak vypadá naprosto v pořádku.“

„A co Koloniální loď?“

„Minimální energie, žádné aktivní systémy. Kolem lodi je nějaké rušení, skrze nějž naše senzory nedokážou prostoupit.“

„Máte něco k tomu, Harry?“ obrátila se admirál na Kima.

„Snad jen, že Koloniální Dravec je zcela mimo provoz. Nepředstavuje hrozbu,“ doplnil černovlasý poručík.

„Už několikrát ukázali, že mají v rukávu nečekané triky.“

„Pokud ano, tak je právě teď vyčerpali.“

„Může to být léčka, aby nás dostali blíž.“

„Možná, ale z toho co vidím, tak mají problémy. Podle mého jim vyhořely obě komory s aminiovými krystaly. Jinak si nedovedu představit takový kolaps, jaký vidím.“

„Nějaké známky po tom druhém Dravci?“

„Ne, admirále.“

„Potom můžeme předpokládat, že to byli oni, kdo explodovali,“ uvažovala Kathryn. Vstala, popošla blíže k obrazovce a zamyšleně si mnula bradu.

„Tato varianta se jeví jako nejpravděpodobnější,“ souhlasil s ní Picard.

„Nebo vidíme pouze to, co chtějí, abychom viděli.“

„Potom nebude od věci, zkusit se zeptat, že?“ neztrácel kapitán Enterprise čas. „Pane Worfe, volací frekvenci. Spojte nás s nimi!“

„Pane, máme příchozí volání z Titanu.“

„Na obraz!“

Hvězdné pole s dvojicí lodí vystřídal záběr na můstek Federační lodi Titan. Kathryn zacukaly koutky úst v pobaveném úsměvu, když z kapitánského křesla na druhé lodi povstal Bajoranský kapitán Aran Dar.

„Admirále,“ pokynul jí okamžitě.

„Kapitáne Arane,“ odpověděla mu úsečně. „Jsem velice ráda, že Vás vidím. Je všechno v pořádku?“

„Téměř, admirále.“

„Téměř?“

„Nakonec jsme se navzdory okolnostem nevyhnuli konfliktu, ale podařilo se nám s pomocí našich Koloniálních přátel včas dostat z místa výbuchu. Jinak by nás smetla nárazová vlna.“

„Ano, viděli jsme.“

„Našli jsme kapitána Rikera, v pořádku a nezraněného, což nejde říct o posádce Oko 7Z a celé lodi.“

„A kde máte, kapitána Rikera? Ráda bych s ním hovořila,“ zeptala se nenuceně a pozorně sledovala muže na druhé straně ve snaze určit, jestli je to opravdu on, nebo jde o nějaký podlý trik. Bůh ví, že nějaký čekala, ale zato byla odhodlaná, nenechat se napálit.

„Už od začátku jsme tu měli problémy s přenosem. Sice jsme dostali zraněné na palubu Titanu, ale doktorka Ogawa se málem zhmotnila ve dveřích ošetřovny. Takže bylo nutné zprovoznit pomocný dok, kam před chvílí dorazily naše raketoplány. Vlastně by měly každou chvíli odlétat. Mám nechat přesměrovat Galilea s kapitánem Rikerem na Enterprise?“

„Zatím ne. Děkuji.“

„Uvítali bychom tady menší pomoc, pokud na nás přestanete mířit zbraněmi a přijmete moje slovo, že je po všem a žádné další podlé triky už ti Chaočtí rebelové v záloze nemají.“

„Určitě ne?“

„No, můžete se jich zkusit zeptat, ale podle toho, co mi popisoval poručík Keru, hodně tvrdě narazili při pokusu obsadit loď. Zatím jsme napočítali nějakých čtyřicet mrtvých a nemusí jít zdaleka o finální číslo. Tihle rádoby válečníci narazili totiž na jednoho skutečného válečníka, či spíše válečnici a ta je tam spořádala na jednu hromadu. Nedovolila jim obsadit svůj úsek velení.“

„A co posádka lodi?“

„Jsou uloženi ve stázi. Ten sabotér jim vypustil do systému podpory života, nějaký modifikovaný virus, který napadá vyšší mozkové funkce a s cílem převzetí kontroly nad hostitelem. Bylo nutné posádku vyřadit, aby nikomu neublížili, nebo ještě hůř nepředali nepříteli celou vlajkovou loď na stříbrném podnose.“

„Je to nakažlivé?“

„Podle všeho byl ten virus velice precizně upraven, tak, aby napadal pouze Charitskou a Chartockou DNA. Na Chaockou, či lidskou DNA to nemělo žádný vliv a nejspíš ani nebude mít vliv na kohokoliv jiného. Ne, když Chartokové a Charité tvořili 99% celé posádky.“

„Aha, takže takhle to chtěli udělat,“ přikývla Kathryn, neboť tohle vysvětlení dávalo smysl.

„Brilantní plán, ale nepočítali s tím, že jim na něj major Kronesová přijde.“

„A kde je teď?“

„Právě teď je na ošetřovně Titanu. Doktorka Ogawa zkouší stabilizovat její stav. Nevypadá příliš dobře, ale přežije to.“

„Vydržte, kapitáne!“ dala gestem ruky signál k přerušení spojení. Teď přišel čas vyhodnotit první dojem. Neměla pocit, že by mluvila s někým jiným než tím, koho viděla, stejně jako to, co říkal, dávalo smysl, ale zajímalo jí, jestli to ostatní uvidí stejně.

„Nuže?“ zaměřila jako první pohled na lodní poradkyni Annu Darhemovou.

„Nejsem tak silný empatik, jako poradkyně Troi,“ odpověděla rozvážně. „Nicméně nevidím nic, co by nasvědčovalo tomu, že nejednáme s kapitánem Aranem.“

„Souhlasím,“ přidal se k ní i první důstojník a Picard po chvilce taktéž přikývl.

„A co ten virus, který skolil skoro celou posádku?“ zajímalo admirála.

„Pokud vím, v celé posádce byli je tři Chaokové. Jestliže ta věc měla za cíl ovládnout všechny ostatní, potom...“ nechal komandér Madden zbytek věty nevyřčen. On už se s posádkou Koloniální lodi setkal během první mise Voyageru, takže věděl o členech jejich posádky. Tedy za předpokladu, že nedošlo k rapidní změně.

„Ta jejich porucha, mohou to jenom simulovat?“

„Ne, admirále,“ zavrtěl Harry Kim, k němuž směřovala ta otázka rozhodně hlavou.

„Určitě, pane Kime?“ zkusila ještě naposledy a dala do hlasu tolik pochybností, kolik jenom dokázala.

„To zjistíme až na místě, ale podle mého mají přesně takovou poruchu, jakou vidíme.“

„Právě tahle část mě znepokojuje, poručíku. Všechno je takové, jak vidíme, nikde žádná známka po tricích, nebo úskoku.“

„Možná už všechny triky vyčerpali na kapitána Arana,“ mínil Picard smírně.

„Ano, nepochybně,“ odtušila a rty se jí zvlnily při mírném úsměvu. Ano, tahle část dávala smysl. „Otevřete frekvenci.“

„Kapitáne Arane, připravte se na přijetí našich výsadkových týmů.“

„Doporučuji použít raketoplán, admirále. Spojení je tu stále hodně vrtkavé.“

„Galilea přesměrujte na Enterprise. Máme na kapitána Rikera spoustu otázek!“

„Provedu, admirále.“

„A…dobrá práce, kapitáne Arane,“ řekla Janewayová ještě na konec než nechala přerušit spojení.

USS Titan - kapitánova pracovna

Kapitánův deník:

Tohle je můj poslední záznam, coby kapitána Titanu. Moje mise, byla nakonec úspěšná. Moje dočasné pověření velet této lodi je tudíž u konce. Za pár okamžiků budu konečně moci předat velení lodi skutečnému kapitánovi a podat hlášení o misi admirálu Janewayové. V jedné věci však má podle mého admirál pravdu. Ještě není úplný konec. Ještě něco se má stát, ale s ohledem na okolnosti bych věřil tomu, že k těm nejhorším věcem už došlo a největším problémem tudíž bude, jak odtáhneme loď o velikosti Oko 7Z do nejbližších loděnic, aby inženýři dali plavidlo do takového stavu, že dokáže doletět zpátky domů. Rozhodně budou mít co vysvětlovat a tentokrát nikam neutečou ani se neschovají za to své maskování.

Konec záznamu.

Aran Dar si připravil upozornění, aby věděl, kdy jeho protějšek dorazí na palubu a on mohl konečně udělat tu poslední část, která ho čekala. Nikdy předtím velení nepředával, ale znal protokol a po pravdě byl i docela rád, že tady převezme velení skutečný kapitán lodi. Tahle loď prostě nebyla Voyager. Třída Luna sice patřila do stejné třídy průzkumníků jako Interpid, ale nebyla to jeho loď, přestože jí velel. Naposledy si upravil uniformu a vyšel ven z pracovny na můstek.

Načasování nemohlo být dokonalejší, protože těsně poté se otevřely dveře turbo-výtahu a na můstek vešel kapitán William T. Riker. Bajoran si v duchu poznamenal, že by nemuselo být na škodu, nechat si narůst vousy jaké měl druhý kapitán. Působil s nimi tak nějak důstojněji, velitelsky a možná i mužněji. Ne, rychle zaplašil takové myšlenky.

„Kapitán na můstku!“ ani neslyšel, kdo to vlastně pronesl, ale na tom v dané chvíli tolik nezáleženo.

„Předávám velení, kapitáne Rikere!“ pronesl Dar úsečně směrem k druhému kapitánovi.

„Rozumím. Přebírám velení,“ přikývnul Riker a přes rty mu přejel slabý úsměv.

„Jsem vystřídán,“ řekl poslední frázi a udělal první krok směrem k turbo-výtahu, načež se zastavil a dodal: „Bylo mi ctí s vámi všemi sloužit.“

„Ještě malý moment, kapitáne Arane,“ zarazil ho nastupující kapitán rychle. „Musíme si o pár věcech promluvit, než odejdete.“

„Ovšem,“ přisvědčil rychle a mysl se mu rozeběhla jako o závod. Teď už mu došlo, že tu frázi „Kapitán na můstku“ řekla právě komandér Valeová. Jejich spolupráce určitě nebyla tak hladká a ona vůči němu chovala jistou averzi, byť ji nikdy nedala najevo. Také to byla ona, kdo jako první našel kapitána Rikera. Copak mu asi řekla, že si s ním chtěl popovídat? Pomluvila ho? Ne, taková věc by byla z její strany malicherná.

„V pracovně, pokud nemáte námitky,“ ukázal na dveře, kterými Aran Dar před okamžikem sám vyšel.

„Jistěže ne.“

Aran Dar následoval kapitána Rikera do jeho pracovny. Zastavil jen kousek za dveřmi, které se za ním zavřely, kdežto pozemšťan došel až k oknu a vyhlížel směrem ven. Posléze přešel ke svému stolu a přejel rukou po křesle u stolu, načež mu začal věnovat plnou pozornost.

„V první řadě, bych Vám chtěl poděkovat, kapitáne Arane,“ začal mluvit. „Poděkovat za to, co jste udělal pro tuhle loď v době mé nepřítomnosti.“

„Trochu jsem vaší lodi odřel lak. Doufám, že to nebude příliš vadit.“

„S tím si nedělejte starosti,“ mávl nad tím Will s úsměvem rukou. „Mnohem horší bylo vidět, jak ta bytost naaranžovala Titan ke koliznímu kurzu a ani jeden z nás s tím nemohl absolutně nic udělat.“

„Nakonec jste udělal.“

„Myslel, že všechno půjde tak jak má a Dravec třídy C, Titan snadno a lehce porazí.“

„K tomu nedošlo. Mimo jiné, díky detailním plánům Oko 13Z, které jste nám poslal.“

„Plánům?“

„Pod hlavičkou zprávy, kterou jste posílal, přeci.“

„Posílal jsem jenom zprávu, žádné plány.“

„Chcete říct…“

„No ovšem,“ plácl se Riker do čela. „To bude jeho práce.“

„Myslíte plukovníka Marcena?“ dovtípil se Dar okamžitě. Pokud by použil ženský rod, potom by šlo o majora Kronesovou, ale on použil mužský rod, takže muselo jít o tajuplného muže od rozvědky, který nebyl tím, za koho se vydával a těsně před koncem mise záhadně zmizel. Nejenom zmizel, ale nikdo ho neznal ani o něm neslyšel. Tedy až na několik málo výjimek.

„Musel se do toho vložit, když viděl, jak ten druhý bezostyšně podvádí.“

„O tom mi povídejte. Bylo to děsivé. Sedět a koukat, jak si s námi pohrává a my s tím nemůžeme absolutně nic dělat.“

„Tohle s Vámi udělá pocit malosti a věřte mi, že asi chápu, jak se ta bytost cítila, ale to nic nemění na tom, jakým způsobem si chtěl zvednout sebevědomí. Za každou cenu bez ohledu na to, jestli tím překračuje vymezené hranice. Bez ohledu na to, co všechno to bude stát a kolik lidí při tom zahyne.“

„To musela být asi děsivá zkušenost.“

„Taky že byla, ale pokud mohu říct, způsob jakým náš plukovník dokázal obrátit tohle všechno proti němu, byl možná ještě děsivější.“

„Celou dobu byl všem na očích. Radil nám, jak máme co udělat, ale samotné rozhodnutí ponechával na…nás.“

„Manipuloval s námi. Vmanévroval nás do téhle situace, kde já skončil na Oko 7Z a Vy zase ve velení Titanu.“

„Měl jste pocit, že to bylo Vaše rozhodnutí jít tam dolů, nebo v tom bylo něco jiného?“ nadhodil Dar tázavě. Po pravdě ho zajímalo, jestli byl kapitán ovlivněn stejným způsobem, jako on na Voyageru.

„Šlo o moje rozhodnutí. Byl jsem si naprosto jist, že nejednám ukvapeně, nevrhám se do toho po hlavě a mám věci pod kontrolou. V tom jsem udělal chybu. Věc, kterou si jako kapitán nesmím dovolit.“

„Možná to nebyl jenom on, kdo s námi manipuloval.“

„Myslíte majora Kronesovou?“

„Ano.“

„Troufám si celkem směle říct, že ona není schopna manipulace na takové úrovni. Na rozdíl od něj, jedná velice přímo. Občas z ní jde strach. Jako třeba, když odhalila toho špeha, který se vydával za jejich šéflékařku.“

„Ano, říkal jsem si, že podobná věc u ní neprojde.“

„Nemáte tušení, jak moc. Zastřelila ho bez nejmenšího zaváhání a ještě ho pro jistotu úplně odpařila.“

„Nu a jaké to bylo strávit tam čas jako host?“ odkašlal si Dar a raději přešel na jiné téma.

„Zvláštní, velice zvláštní. Přenechala mi svojí kajutu, nechala mě spát ve své posteli a to nebyla jediná zvláštnost. Nepochybně budu mít na tohle téma velice dlouhý rozhovor se svou ženou.“

„Tomu docela věřím.“

„Což mi připomíná, že admirál Janewayová s Vámi chce mluvit.“

„Čekal jsem, že k tomu dojde.“

„Odvedl jste zatraceně dobrou práci, kapitáne Arane, takže je na místě gratulace a kdo ví, třeba už pro Vás bude mít nové umístění.“

„Víte něco, co já ne?“

„Snad jen tolik, že není naštvaná ani na jednoho z nás. Akorát stále čeká nějakou zradu, která nepřichází.“

„To není jediná.“

„Podle mého názoru jsme všechny zrady vyčerpali v okamžiku, kdy plukovník Marcen opustil scénu. Pokud by se tu znovu objevil, potom možná ano, ale jinak nečekám, že by došlo k dalšímu problému typu, že rozstřílená loď najednou nebude rozstřílená, či se objeví Krystalická entita, která už dobrých patnáct let neexistuje.“

„Jo, to bylo opravdu překvapení,“ souhlasil s ním.

„Každopádně, hodně štěstí, kapitáne Arane,“ podával mu Will Riker ruku.

„Snad jsem ho všechno nevyčerpal.“

„Ach, ještě jednu věc,“ zastavil Bajorana přede dveřmi. „Komandér Valeová se o vás vyjadřovala velice pochvalně.“

„Opravdu?“ zarazil se Aran, protože měl z prvního důstojníka Titanu trochu jiný pocit.

„Měla pocit, že budete neřízená střela, která se vrhá za každou cenu vpřed, a kterou bude muset usměrnit, ale Vy jste se ukázal jako ukázkový kapitán. Schopný, předvídavý a postupující podle protokolu.“

„Tohle o mě řekla?“ obrátil se ke svému protějšku překvapeně. Neměl pocit, že by jejich vztahy byly kdovíjak vřelé, ale nikdy nezpochybňovala jeho velení ani rozhodnutí.

„Možná ne stejnými slovy, ale významově určitě ano.“

„To…to mě velice těší, že o mě má takové vysoké mínění.“

„Budu doufat, že až pro Vás admirál Janewayová najde nové velení, bude Titan dostatečně daleko odsud, aby neměla nutkání zažádat si o změnu umístění,“ dodal Riker a na rtech mu zahrál potměšilý úsměv. Viditelně si z něj hodlal vystřelit jako kdysi z jeho přítele Martina Maddena, kterému před svým odchodem z Enterprise namluvil, že kapitán Picard si nepotrpí na formality a dává přednost důvěrnějšímu oslovování. Alespoň jedna věc byla zpátky v původních kolejích a kapitán Titanu si neodnesl z nedobrovolné cesty na Koloniální lodi žádnou výraznější újmu.

O deset minut později už se Bajoranský kapitán zhmotnil na Enterprise. Sestoupil z transportní plošiny a k jeho překvapení na něj čekal uvítací výbor. Nikoliv však admirál Janewayová či kapitán Picard osobně. Ne, tihle dva lidé patřili k posádce Voyageru. Původní posádce Voyageru, opravil se rychle, protože Sedmá sloužila už druhý rokem na Enterprise. Zato přítomnost Harry Kima už představovala překvapení, neboť naposledy ho viděl na DS9, poté co byl Voyager zničen.

„Harry, Sedmá? To je ale překvapení,“ oslovil je okamžitě.

„Překvapení nikoliv, protože jsme Vás očekávali,“ opravila ho jako obvykle pedantsky.

„Jste zpátky.“

„Ano, admirál Janewayová si vyžádala moji osobní zprávu o stavu Oko 7Z.“

„A co Vy Harry? Vás také admirál vytáhla?“

„V podstatě ano. Byl jsem zrovna na Zemi a…“

„Bylo jenom logické, že si vyžádala místo mě adekvátní náhradu a tady poručík Kim byl zrovna k dispozici.“

„Ehm...no...“

„Právě Vám složila kompliment Harry,“ reagoval Dar na poručíkovy rozpaky pobaveně. „Věřte, že takovou věc nedělá moc často.“

„Pouze konstatuji zjevnou skutečnost.“

„No, každopádně je zase zpátky a Vy také, kapitáne,“ odpověděl Harry s jistou úlevou.

„Potom nezbývá, než Vám poděkovat, že jste mě tak zastoupil, poručíku.“

„Musíte být vždycky tak formální?“ reagoval Kim podrážděně na její úsečnou výslovnost.

„Pokud vím, tak jsme stále ve službě a toto není neoficiální záležitost. Admirál nás poslala, abychom tady kapitána Arana, přivedli do konferenční místnosti. Což z toho dělá oficiální záležitost.“

„Některé věci se zkrátka nezmění,“ povzdechl si Harry.

„Vysvětlete!“ požádala ho okamžitě.

„Raději pojďme, ať nenecháme admirála čekat,“ přerušil Bajoran blonďatou ženu rychle, čímž Kima vysvobodil z rozpaků.

„Ano, ano, to bychom neměli,“ souhlasil poručík vehementně.

„Já umím být neformální,“ dodala ještě Sedmá pro jistotu, než vyrazila rázným krokem ke dveřím z transportní místnosti. Skoro vypadalo, jako by se urazila.

Prošla ven, zastavila na chodbě a pohlédla zpátky v očekávání, že ji budou následovat. Jakékoliv známky rozčilení, pokud snad nějaké bylo, zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku. Znovu před sebou měli Sedmou, jíž nikdo a nic nevyvedlo z míry. Možná, kdyby tady byl Jake Sisko. Anebo možná začínala být lidštější.

Nebyl důvod otálet, takže ji Bajoranský kapitán následoval a Harry Kim mu šel v patách. Cestou nikdo nic neřekl. Blondýnka neměla potřebu situaci komentovat a černovlasý poručík zase vypadal příliš zaraženě, než aby něco říkal. V tomto rozpoložení dorazili až do konferenční místnosti vedle můstku, kde už na ně čekala admirál Janewayová. A vypadala v nezvykle dobrém rozpoložení, alespoň pokud mohl soudit.

„Á vida, moje oblíbená trojice,“ uvítala je s úsměvem.

„Nevzpomínám si, že bychom soutěžili v popularitě,“ opáčila okamžitě Sedmá, která měla stále tendenci brát věci doslovně.

„To ovšem nic nemění na tom, že mám před sebou tři své oblíbené důstojníky,“ nenechala se Kathryn ani v nejmenším odradit jejím tónem. „Prosím zaujměte místo!“ pobídla je rukou, aby usedli ke stolu.

„Admirále…“ začala ihned Sedmá.

„Ano, ano, já vím a věřte mi, že dychtím slyšet Vaši podrobnou zprávu o stavu Koloniální lodi, Sedmá.“

„Potom byste měla vědět, že Koloniální Dravec není schopen pohybu ani impulsním pohonem ani warpem. Tento stav se zdá být na základě poškození obou komor s aminiovými krystaly, trvalý.“

„Dobrá zpráva je že totéž platí i pro další systémy, jako štíty a zbraně,“ přidal Harry pohotově.

„Budeme je muset odtáhnout. Určitě nechceme, aby sem přiletěl někdo další a přisvojil si jejich technologii bez ohledu na skutečnost, jak moc je od té naší odlišná a jak moc málo je námi použitelná.

„Harry?“ vybídla admirál poručíka, aby připojil svoji expertýzu.

„Ano, půjde to. Enterprise a Seleya by měly mít dostatečně výkonné tažné paprsky, aby odtáhly loď jejich velikosti a hlavně hmotnosti.“

„Hmotnosti?“

„Jakkoliv na to Oko 7Z nevypadá, má podstatně větší tonáž než naše lodě. To jim dává na jedné straně větší výdrž a odolnost plátování. Na druhé straně je v jejich případě jakákoliv váha čistě relativní s ohledem na systémy poháněné aminiovými krystaly, které abych tak řekl, snižují jejich skutečnou hmotnost, takže jsou naopak lehčí než naše lodě stejné velikosti a díky tomu i mnohem pohyblivější.

Bez obou komor s krystaly je celá loď jenom mrtvá váha, kterou musíme brát v potaz při dimenzování síly vlečného paprsku, a nevylučuji možnost, že budou potřeba tři lodě, abychom je odtáhli. V loděnicích bude třeba nainstalovat úplně nový warpový pohon, aby mohli vůbec odletět domů.“

„Za předpokladu, že si pro ně mezi tím někdo nepřiletí.“

„Tato varianta není za stávající situace příliš pravděpodobná,“ prohlásila Sedmá rezolutně.

„Mám pocit, že Nová Kolonie teď bude mít jiné starosti s ohledem na skutečnost, že příměří vypršelo už před deseti dny a oni budou chtít znát jednoznačnou odpověď na to, jestli válku s impériem ukončit, nebo v ní pokračovat,“ připojil Bajoran svůj postřeh. „Situace tady v kvadrantu Alfa, desítky tisíc světelných let daleko pro ně nebude mít hlavní prioritu.“

„A jaký je podle Vás nejpravděpodobnější scénář?“ zajímalo admirála. Pokud mohla říct, tak Aran Dar byl asi největším specialistou na Tamulské impérium.

„Dokud bude mít Tamulská vláda v rukávu nějaký skrytý trumf, nikdy nepřistoupí na mírovou dohodu.“

„Taková věc by od nich byla velice pošetilá.“

„Nikdo netvrdil, že snad jednají rozumně. Nebo nepamatujete, jak hloupě si počínali posledně?“

„Pamatuji. Četla jsem Vaše hlášení.“

„Potom vězte, že v tom budou pokračovat, bez ohledu na to jestli je to logické, či rozumné. Jejich politický směr se prostě nezmění ze dne na den a oni nezačnou najednou jednat rozumně.“

„Potom budou mít velký problém, neboť Nová Kolonie má v současné době stovky přestavěných Dravců třídy D a nebudou váhat je použít!“ vložila se do věci opět Sedmá.

„To nepochybně ano, ale my s tím nic neuděláme,“ pokrčil Aran rameny.

„Bohatě stačí, že tu máme jejich vlajkovou loď v naprosto nepojízdném stavu,“ podotknul Harry Kim.

„Takže říkáte, že je budeme muset odtáhnout?“ přešla admirál zpět k tématu Koloniální vlajkové lodi. Důvod, proč Harryho a Sedmou zavolala, ačkoliv mohla počkat na vyjádření inženýrů z Charlestonu či Seleyi. Enterprise byla nejblíže a tihle dva asi největší specialisté na Koloniální technologii, jaké měla k dispozici.

„Tato skutečnost byla zjevná už od samotného počátku,“ opáčila blondýnka obratem.

„Neexistuje způsob, jakým bychom tu jejich loď dokázali opět dostat do provozního stavu?“ zkusila ještě Kathryn nadhodit v očekávání nějakého spásného nápadu.

„Žádný, o kterém bychom věděli,“ zavrtěl Kim rozhodně hlavou.

„To je ovšem škoda.“

„Pokud jste nečetla moji původní zprávu z Voyageru, tak Vám musím připomenout, že jejich technologie je založena na odlišných materiálech než jaké používáme my. Tudíž sice můžeme okopírovat jejich technologii, ale nebude nám k ničemu, protože určité klíčové prvky použité při konstrukci lodě se v naší části galaxie prostě nevyskytují. A ty co nejsou, naopak odpovídají podobným normám, jaké Federace běžně používá.“

„Pokud to shrneme, Koloniální technologie sice vypadá působivě, ale bez těch krystalů, jež napájejí loď, není Oko 7Z o nic výjimečnější než kterékoliv jiné plavidlo Federace,“ přidal Harry Kim.

„Nuže dobrá. Co podle vás způsobilo, že najednou nevypadá tak působivě?“ propletla si Janewayová prsty obou rukou a naklonila se u stolu trochu blíž dopředu. Tihle dva bývalí členové posádky Voyageru pracovali jako skvělý tým. Skoro si pohrávala s myšlenkou dát je opět dohromady, ale byla si jistá, že kapitán Aran bude chtít minimálně Harryho uzmout pro sebe.

„Došlo k rekrystalizaci jejich aminiových krystalů. V obou komorách současně. Což vedlo k celkovému přetížení a následnému kolapsu všech primárních systémů,“ vychrlila ze sebe Sedmá pohotově.

„A jak k tomu podle Vás došlo?“

„Došlo k tomu na základě velice nepravděpodobných okolností, o jejichž důsledcích se můžeme jenom dohadovat,“ prohlásila blondýnka rezolutně.

„Souhlasím,“ přikývnul Harry. Byl tam také, ačkoliv v době, kdy už se Koloniální Specialistka Leitha stačila převléknout a osprchovat. Podle toho co slyšel, tak byla celá od krve těch, které zabila při pokusu o obsazení lodi. I tak to tam vypadalo jako v noční můře a ne jako ve strojovně.

„Žádná teorie, jak jim jenom tak z ničeho nic vypadly jejich klíčové systémy?“ vyzvala je admirál Janewayová dál.

„Od kapitána Rikera víme, že na palubě se nacházela jedna z těch bytostí, která stála v pozadí toho všeho. Pokud dokázal věci, jež dokázal, potom není úplně vyloučeno, že mohl předtím, než zmizel, poškodit systémy v obou komorách,“ nadhodil Aran svoji teorii. Mluvili o tom před chvílí s kapitánem Titanu, a pokud ta bytost dokázala vyřadit systémy lodi pouze svojí přítomností, potom klidně mohla před odchodem ještě poškodit klíčové systémy lodi.

„Možná,“ připustila Sedmá neochotně.

„A víme určitě, že je pryč?“ nadhodila k nim Kathryn tázavě. Pohledem však stanu na Bajoranském kapitánovi.

„Nevíme, ale máme důvod si myslet, že ano.“

„Dobře, dobře. Kapitán Riker tvrdil totéž, takže budeme předpokládat, že ano.“

„A co ten, virus? Už máme nějaké řešení jak ho odstranit?“ zajímalo pro změnu Arana.

„Doktor Bashir prostudoval materiály, jež jste poslal, a má za to, že našel způsob, jakým ten virus odstranit z nervového systému, ačkoliv bez vysílače, který byl pravděpodobně na Oko 13Z není nikdo, kdo by posádku mohl ovládat.“

„Takže je probudíme, nebo s tím ještě počkáme?“

„Není důvod na to spěchat. Naše lékařské a bezpečnostní týmy se už nalodily na Oko 7Z. Jejich posádku začneme probouzet postupně cestou k Zemi.“

„Loděnice na Andoru jsou mnohem blíž,“ namítnul ihned.

„Velení Hvězdné flotily bude mít na majora Kronesovou hezkých pár otázek a rada Federace by ráda vyjasnila panující diplomatické vztahy mezi námi a Novou Kolonií.“

„Pokud bude mít s kým,“ odtušil Bajoran suše.

„Další ve velení je kapitán Tolkin,“ připomněla Sedmá.

„Nemyslím, že věci dojdou až tak daleko. Doktor Bashir mě ujistil, že major Kronesová bude v celkovém výhledu v pořádku.“

Následuje:
Enterprise