Strážci řádu 2

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
9. 12. 2019
Délka:
215 530 slov (958 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, DS9, VOY
Období:
Příběh se odehrává mezi roky 2381–2379
Hlavní postava(y):
kapitán Aran Dar
Kategorie:
alternativní vesmír, napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Diplomatické jednání probíhající, které hostila Spojená Federace planet na stanici DS9 mezi dvěma znesvářenými stranami, Tamulským impériem a Novou Kolonií dosáhla klíčového úspěchu a obě strany uzavřely tříměsíční příměří (viz cyklus Strážci řádu). Těsně po uzavření smlouvy došlo ke zcela nevyprovokovanému a bezprecedentnímu útoku ze strany Nové Kolonie na klíčová místa v samotném srdci Federace. Ničivé útoky, které mohly mít katastrofické následky pro celou Federaci, ale z nějakého důvodu, následkem podivné sabotáže se nezdařily. Zato srážka, s Koloniálním Dravcem u Bajoru si vyžádala stovky životů, včetně materiálních ztrát a byla zastavena až kapitánem Aranem, který obětoval svoji loď, nový Voyager, aby zastavil tohle běsnění. Federace zatkla Koloniální velitelku, ještě než opustila stanici DS9, ale nic nenasvědčovalo tomu, že má s tímto útokem cokoliv společného. Zato zde zůstala jako jediná, kdo převzal zodpovědnost za oba incidenty…

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Strážci řádu 2 (bubushow)

Obsah

Návrat

O pár minut později opustila trojice vedlejší budovu a zamířili ven zpátky na volné prostranství, kde ve vzdálenosti zhruba dvou kilometrů viděli zaparkovaný Voyager. Cestou nikde nepotkali žádného Zentierana, ani nikde kolem knihovny. Všude bylo jako po vymření. Ne úplně, neboť napůl cesty k lodi zahlédli jednu osamělou postavu, jak tam stojí, zády k nim s pohledem upřeným na Voyager.

„Jakou úžasnou loď, mít Vy. Zentierané závidět pouze moci.“

„Klidně Vám můžeme Voyager ukázat, kdykoliv budete chtít.“

„Později možná, až situace napjatá nebude.“

„Ano, je mi velice líto, jak nešťastně naše návštěva dopadla,“ promluvil Slokarij.

„Teď odejít, Slokariji vyslanče. Vrátit znovu až impérium opět jednotné být. Pak znovu promluvit můžeme my. Dříve ne.“

„Rozumím. Velice mě mrzí, že naše setkání muselo proběhnout zrovna takhle.“

„Nedovolit, aby stalo se. Zentierani nechtějí nic víc než v poklidu žít. Žádné hry politické, ani pletichy netahat sem k nám. Nechovat žádnou zášť vůči Impérium. Pokud Impérium nechat nás, necháme i my.“

„Rozvědka není celé Impérium. Pouze jeho malá část, která žije ve svém vlastním světě, vzdáleni realitě. Vše co jsem viděl, zcela popírá jejich slova. Ať si říkají, co chtějí, Zentierané nejsou žádnou hrozbou a nikdy nebyli. Právě naopak. Viděl jsem společnost, jež povstala z popela a znovu směřuje malými krůčky zpět ke ztracené velikosti. Přesně tohle řeknu našemu vůdci a Tamulskému lidu.“

Pokud Vás ovšem mezi tím nezkusí odstranit, pane vyslanče,“ poznamenal Aran Dar v duchu na další ohnivá vyslancova slova. Maje na paměti rozhovor s majorem Kronesovou, nechal si tuhle skutečnost pro sebe. Celá mise stála na tom, jestli bude velvyslanec naživu. Bez něj veškerá iniciativa ztrácela na významu a hrozila katastrofou. Slokarij se stal základním pilířem úspěchu či neúspěchu a také na něm závisela existence Zentieranů.

„Potom vzít si tohle,“ podával první mluvčí Slokarijovi Tamulský blaster, zbraň agenta N’Karrase. „Zentierané používat pouze zbraně vlastní, které vyrobili my. Odnést věc tu, ať nešpinit dále zemi naši.“

„Děkuji. Ta věc poslouží jako důkaz proti rozvědce.“

Dost pochybuji, že bude stačit,“ pomyslel si Bajoranský kapitán v duchu.

„A ještě děkovat my, veliká doktor,“ obrátil se mluvčí směrem k Bashirovi. „Zachránit A’lyara, Vy. Medicína vaše.“

„Tak vážné to zase nebylo.“

„I Zentierané ovládat pokročilá medicína, kdysi. Jednou budeme, zase. Přijmout od nás, dárek malá, veliká doktor.“

„Děkuji, to je pro mě veliká čest,“ sklonil se šéflékař k mluvčímu, který mu podával malý kulatý zdobený medailonek.

„Symbol úcty, naší, kterou chovají lidé moji, k vám.“

„Děkuji Vám.“

„A teď jít. Zastavit šílenství tam nahoře. Potom zase přijít k nám. promluvit znovu, my,“ pobídnul je vůdce Zentieranů k odchodu. Sám se otočil a malými krůčky směřoval zpátky k hlavní knihovně.

„Nu, možná naše mise přeci jenom nedopadla tak docela katastrofálně,“ poznamenal Slokarij konverzačně, jakmile je od mluvčího dělilo nějakých sto padesát metrů.

„Neměl jsem tušení, že je tu ještě někdo další zraněný, dokud mě Kestral...“

„Pozoruhodné děvče, jen co je pravda,“ přerušil ho vyslanec pobaveně.

„Hlavně jí neříkejte děvče,“ varoval ho Aran obratem. „Rozhodně ne před ní. Chaokové mají tendenci se urazit kvůli maličkosti.“

„Pokud je ona taková, jaká je, potom nemohou být všichni Chaokové jenom bojechtiví a krvežízniví barbaři.“

„Nejspíš proto byla vybrána, aby pomáhala právě Zentieranům.“

„Zajímavé. Vypadala jako by sem patřila.“

„Však tady bude už hezkých pár let. Dost k tomu, aby si na ni Zentierané zvykli.“

„Možná,“ připustil Slokarij. „Což mi připomíná, že jste mluvil s majorem Kronesovou.“

„Ano. Měli jsme velice dlouho a velice plodnou debatu,“ přisvědčil Bajoran, aniž by cokoliv dalšího dodal.

„A jaký je výsledek? Bude ochotná k dialogu?“

„Věřte mi. Tieru 4 pro ni má větší význam než tvrdí.“

„Ano je s podivem, že Zentierané považují za přítele někoho, kdo stojí za smrtí miliónů z nich.“

„Myslím, že tady bude ještě něco dalšího, nevyřčeného.“

„Ano, kolem Nové Kolonie je příliš mnoho tajemství.“

„Možná netušíte jak moc.“

„Je zvláštní, že mluvila zrovna s Vámi a soudě podle Vašich slov, tak velice otevřeně.“

„I mě překvapila její upřímnost,“ odtušil Dar opatrně. Tady vstupoval na nebezpečnou půdu a určitě nechtěl zjistit, jak moc fungují ty zákony časové dynamiky, o nichž major mluvila.

„Zjevně jste opravdu mužem na svém místě, což ve mně vzbuzuje už od počátku celé mise naději, že dokážete být poslem velkých změn.“

„Myslím, že mi přisuzujete větší zásluhy, než si zasloužím.“

„Nebudu Vás tedy dále uvádět do rozpaků, kapitáne Arane. Přesto si myslím, že dokážete veliké věci.“

„Teď hlavně musíme rychle odletět a zjistit, jakou měla naše návštěva odezvu tam nahoře.“

„Ano, máte naprostou pravdu,“ souhlasil Tamulec rázně. „Musíme zabránit za každou cenu eskalaci napětí a hlavně zastavit toho idiota Saarose, aby neudělal nějakou opravdovou pitomost!“

Voyager výsadku!“ ozval se v kapitánově komunikátoru hlas prvního důstojníka. „Vstupujete na dosah transportéru. Připravte se k přenosu.“

„Rozumím. Přeneste nás na palubu hned, jak budeme v dosahu, a zahajte startovní přípravy, jakmile budeme na palubě, odlétáme.“

Jen pár vteřin poté uchopil trojici transportní paprsek a přenesl na palubu. Kapitán Aran na nic nečekal, zamířil na můstek ponechávaje Tamulského vyslance v péči hlavního lékaře. Měl hodně co na práci a ještě víc toho měl k přemýšlení. Nehodlal brát slova Koloniální velitelky na lehkou váhu. Původně hodlal o celé situaci s vrácením času promluvit s Martinem či Sedmou, ale teď věděl, že pokud má všechno napravit, tak musí dělat, jako by k ničemu z toho nikdy nedošlo. Věc, která se snadno řekla, ale podstatně hůř provedla.

Turbo-výtah vyhodil kapitána do rušné atmosféry na můstku. Startovní přípravy byly v plném proudu. Nemusel vydávat žádné další rozkazy, posádka věděla, co má dělat a jeho první důstojník dvojnásob. Převzal svoje kapitánské křeslo a pokynul komandérovi, aby pokračoval v tom, co začal.

„Zážehové trysky aktivní, začínáme stoupat.“

„Zasunout přistávací vzpěry!“

„Zasouvám přistávací vzpěry.“

„Výška?“

„Padesát metrů a stoupáme.“

„Aktivovat impulsní pohon.“

„Přecházíme na impulsní pohon a stoupáme.“

„Jaký kurz, kapitáne?“ obrátil se hlavní pilot pro další rozkazy.

„Zaparkujte nás na vyšší orbitě, Tome,“ přikázal Dar hlavnímu pilotovi a dodal: „Myslím, že budeme mít společnost.“

„Společnost?“

„No, spíš zcela určitě s ohledem na to, koho jsem dole potkal.“

„A taky by nebylo od věci promluvit si o tom, k čemu dole došlo,“ podotknul Madden tiše.

„To probereme později, teď potřebujeme zjistit, jakou reakci celá ta věc dole vyvolala tam nahoře.“

„Což mi připomíná, že příště už tě nikam samotného nepustím. Rozhodně ne bez patřičného doprovodu. Nerad bych, abys byl prvním kapitánem, kterého ztratím za dobu mé služby.“

„Beru na vědomí.“

„Co se tam dole vlastně stalo? A jak je možné, že byl vyslanec postřelen? Myslel jsem, že Zentierané...“

„Zentierané s tím nemají nic společného.“

„Takže...takže za tím stojí Tamulská rozvědka?“

„Poněkud špatně si vyložili velvyslancovu snahu o protnutí mlčení,“ odtušil Dar s pokrčením ramen.

„No, ten raketoplán odtamtud odletěl, jako by mu za patami hořelo,“ pohlédl na něj Martin významně s očekáváním bližšího vysvětlení.

„Jo, máš víc pravdu, než si nejspíš myslíš,“ opáčil kapitán suše.

„Nepopral ses s ním doufám, že ne?“ věnoval první důstojník svému kapitánovi káravý pohled. Tuhle otázku si šetřil celou dobu a teď nadešel čas ji použít. Samozřejmě už o všem věděl, neboť kontaktoval doktora Bashira a z jeho reakce si domyslel zbytek.

„Vstupujeme na orbitu Tieru 4, kapitáne!“ vysvobodil ho ze situace Tom Paris.

„Taktické hlášení, Tuvoku!“

„Koloniální vlajkový Dravec zaujal pozici na vysoké orbitě. Štíty a zbraně mají vypnuté, nicméně cosi vypouštějí z jejich hangáru.“

„Harry?“

„Řekl bych, že jde o sondy, kapitáne, možná satelity.“

„Ať tak či onak, pokrývají nejpravděpodobnější příletový vektor Tamulské flotily,“ doplnil Tuvok.

„No, to teda neztrácejí čas. Sotva přiletěli a už tady dělají rozruch,“ odfrknul si Madden přezíravě.

„Dovoluji si připomenout, komandére, že Tamulské lodě jsou ve veliké početní výhodě a Koloniální flotila tu má i s vlajkovou lodí celkem čtrnáct plavidel. Poměr sil je tedy víc než deset ku jedné. Pokud by se Tamulské lodě spojily, potom zcela jistě přemůžou Novou Kolonii.“

„Za předpokladu, že admirál Saaros dospěje k takové objemné myšlence,“ odtušil komandér suše. „Koloniální síly na rozdíl od jeho třetí flotily, jsou soustředěné v jednom místě a mohli by je zlikvidovat jednoho po druhém.“

„Nepravděpodobné.“

„No, kdo ví, co všechno mají ještě v záloze.“

„Momentálně nemají nic,“ řekl Dar rychle. „Jejich posily jsou teprve na cestě. Je pouze otázkou, kdy dorazí.“

„To jistě ano, ale...“

„Koloniální vlajková loď nás volá, kapitáne!“ přerušil ho Tuvok.

„Na obrazovku!“ pokynul mu Aran.

Tady kapitán Tolkin z Koloniálního Dravce Oko 7z,“ promluvil z druhé strany Koloniální velitel. Major Kronesová buď ještě nebyla zpátky na palubě, nebo se jim stále záměrně vyhýbala. Podstatný však byl fakt, že on se s Tolkinem nikdy nesetkal. Tedy přesněji řečeno dosud se nesetkali. Samozřejmě ho poznal a věděl, kdo je a jakou má roli.

„Zde kapitán Aran z Federační lodi Voyager,“ odpověděl mu proto s klidem aniž by dal jakkoliv najevo, že ho zná.

Kapitáne Arane, musím přiznat, že přítomnost Federace je zde poněkud překvapivá.“

„Jsme zde na diplomatické misi.“

Jste velice daleko od území Federace.“

„Ano, této skutečnosti jsem si velice dobře vědom,“ odpověděl obezřetně, aniž by zasahoval do detailů. Tolkin podle všeho nevěděl o otevřeném portálu, kterým Voyager proniknul až sem desítky tisíc světelných let daleko. „O to více nás těší, že jste Vy a Vaše posádka dorazili bezpečně domů,“ učinil hned opatrnou narážku na setkání Dravce Oko 7Z a posádek lodí Enterprise v Devonském pásmu.

Děkuji. Naše cesta zpátky byla trochu komplikovanější, ale nyní jsme tady. O to víc nás zajímá, jakou diplomatickou misi zde může Federace mít. Obzvláště zde na Tieru 4. Obzvláště teď, když se tu motá tolik Tamulských lodí.“

„Ujišťuji Vás, že naše mise je mírová a...“

A já vás zase musím ujistit, že přítomnost Federace zde není ani trochu žádoucí. Rozhodně ne za této značně vypjaté situace!“ nenechal ho Chartocký kapitán domluvit. „Pokud dojde k eskalaci napětí, potom nemůžeme zaručit bezpečnost Vaší lodi a pokud jste na Tamulské straně, potom nemohu zaručit nic.“

„Nejsme na ničí straně, kapitáne Tolkine. Naším cílem je domovský svět impéria, kam nás pozvali k přátelské návštěvě.“

Vskutku? Potom jste hodně mimo kurz. Protože domovská planeta impéria je desítky světelných let odsud.“

„Tamulský vyslanec jež nás doprovází, nás požádal, abychom sem zaletěli a coby neutrální strana fungovali v roli smírčího soudce mezi Impériem a Novou Kolonií.“

Vidím, že jste přistáli i s lodí dole na planetě,“ ignoroval druhý kapitán jeho slova a přešel na jiné téma.

„Velvyslanec se chtěl osobně přesvědčit, že zpráva z jejich rozvědky pojednávající o tom, že Zentierany záměrně vyzbrojujete a hodláte použít pro budoucí invazi, není pravdivá.“

Takové tvrzení je naprosto směšné!“

„Souhlasím. Velvyslanec Slokarij, dospěl ke stejnému závěru.“

Měli byste raději opustit tohle místo, kapitáne Arane. Na Tamulské straně totiž došlo k nehodě raketoplánu, ze které nás obratem obvinili. Brzy tady pro Vás nemusí být vůbec bezpečno.“

S těmito slovy ukončil Koloniální kapitán spojení a Aran Dar rázem hleděl na hvězdné pole zobrazující Dravce. Ihned mu vytanula v paměti majorova slova o důsledcích pro ty, kdo porušují zákony časové dynamiky. Nehoda raketoplánu s Tamulským poručíkem od rozvědky, jenom potvrzovala, že opravdu platí.

„Vypadají trochu nervózně,“ odtušil první důstojník a popošel hned za kapitánem.

„S ohledem na nepoměr sil, bych taky byl zatraceně nervózní. Obzvláště, když se může celá situace ošklivě zvrtnout.“

„Obzvláště, když slovo ošklivě zahrnuje taky Voyager, který stojí přímo mezi nimi,“ podotknul komandér suše.

„Musíme si počínat diplomaticky,“ přikývnul Dar hlavou a uvědomil si, že vstupují na hodně tenký led.

„Což mě vede zpátky k panu vyslanci…“

„Který naštěstí neutrpěl žádnou trvalou újmu a je naprosto v pořádku,“ nenechal kapitán svého podřízeného domluvit. „Potřebuje si jenom trochu odpočinout, nabrat nový dech a chytit krok s událostmi.“

„Myslím, že tuhle věc bychom měli důkladně probrat a uvážit další postup.“

„Souhlasím,“ přikývnul Dar uvážlivě. Přemítal, kolik toho asi může v dané chvíli říct, aniž by narušil nějaké zákonitosti. „Nicméně teď bude nejdůležitější bezprostřední reakce na naši misi dole na Tieru 4. Je otázka k jakému závěru dojdou a nakolik budou tu nehodu raketoplánu rozvědky brát vážně.“

„Víš něco, co já ne?“

„Jen tolik, že s tou nehodou raketoplánu, nemá Nová Kolonie nic společného. Což druhé straně nebude nijak bránit, aby vehementně a přesvědčeně tvrdila, že mají.“

„Skoro bych dal přednost tomu, aby tady byli Romulané. S těmi by alespoň byla nějaká řeč a hleděli by víc na fakta než…“

„Pozor na to, co si přeješ!“

„Víš snad něco, co já ne?“ zopakoval znovu tutéž otázku a Dar si musel v duchu povzdechnout. Bude těžké udržet před tímhle člověkem tajemství. Z odpovědi ho zachránilo zatůtání z taktické stanice.

„Kapitáne, máme příchozí vysílání z Tamulské vlajkové lodi,“ vysvobodil ho ze série otázek Tuvok.

„No a je to tady,“ pronesl kapitán s povzdechem směrem ke svému prvnímu důstojníkovi. Naposledy si upravil uniformu, načež pokynul Tuvokovi: „Spojte nás.“

Obrazovka ukázala, jak už ostatně očekával samotného admirála Saarose. Jakkoliv se původně od všeho distancoval a nechal jednat svého vlajkového kapitána Nuelose, tak v otázkách, které podle všeho přímo zasahovaly do jeho plánů, hodlal jednat přímo. Aran Dar musel znovu zavrtět hlavou nad Tamulským admirálem. Ano, vyslanec mu poskytl údaje ohledně Tamulského námořnictva, včetně základních kritérií pro vstup na akademii.

Po pravdě ho zajímalo, jaký byl Saaros předtím, ale podle jeho osobního spisu se nijak nelišil od muže, kterým byl před dvaceti lety. Muže, pro kterého předpisy a kritéria neplatily a který se prostě pouhým vlivem vecpal mezi vlajkové důstojníky, protože byl horlivým podporovatelem vlády a jeho rodina měla v radě nemalý vliv. Díky tomu udělal přímo hvězdnou kariéru, aniž něco doopravdy dokázal. Všechno, včetně akademie a následného stoupání v hodnostním žebříčku pro něj znamenalo sotva víc než formalitu.

Nemusel udělat prakticky nic, všechno šlo samo. Za celou svoji kariéru nezaznamenal žádný neúspěch, či nezdar, ale pro ty, kdo dokázali číst mezi řádky, bylo zřejmé, že si admiralita uvědomovala, jaký je to pitomec, takže mu svěřovala takové velení, kde nemohl napáchat příliš škody. Naposledy pak velení třetí flotily, což mohlo skončit s ohledem na jeho ego skutečnou pohromou.

„To je skandál! Naprostý skandál!“ spustil Tamulský admirál sotva se ocitnul v záběru. Dost hlasitě, aby křičel, ale jeho tvář neměla onen fialový nádech kolem spánků, takže v jeho projevu nebylo patrné rozčilení a vztek. Ne skutečný vztek. Alespoň tolik dokázal kapitán Voyageru vysledovat z nuancí a studiem Tamulské fyziologie. „Svěřili jsme do vaší péče našeho velvyslance a vy ho ani nedokážete náležitě ochránit!“

„Nevím, jestli si uvědomujete, admirále, ale za útokem na pana velvyslance stojí vaše rozvědka, takže…“

„Další Koloniální trik a úskok! Další z jejich provokací. Další ukázka toho, že jim nelze věřit!“

„Já viděl něco trochu jiného, admirále. Pokud…“

„Ihned přesuňte velvyslance na moji loď, aby se mu dostalo náležité lékařské péče, když ho nedokážete ochránit!“

„Mohu Vás ujistit, že panu velvyslanci se daří velice dobře.“

„Co může nějaký šarlatán z druhého konce galaxie vědět o naší fyziologii!“ zahřímal Saaros a kolem spánků se mu začaly rozlévat fialové skvrny, první známky skutečného rozčilení. Zjevně nebyl zvyklý, že mu někdo odporuje.

„Doktor Bashir není žádný šarlatán, admirále,“ namítnul s klidem. „Pokud pominu skutečnost, že je génius, tak patří mezi nejlepší lékaře ve flotile.“

„Je mi jedno, kdo nebo co je zač, ihned přesuňte velvyslance na naši palubu, aby mohli naši Tamulští lékaři určit, že nedošel skutečné újmě.“

„Pokud budete ochoten sklopit štíty, můžeme ho přenést na vaši palubu,“ nadhodil Aran s rukama složenýma na prsou a nasadil tvář hráče pokeru. Z čeho měl admirál takový strach, že odmítal sklopit štíty, byť jen na malý okamžik?

„Žádné štít nebudeme sklápět. Ne dokud jsou Koloniální lodě v dosahu! Pošlete raketoplán a…“

„To bohužel nepůjde!“ dovolil si poprvé za celou dobu přerušit Tamulce. „Pan velvyslanec musí odpočívat a nesmí se teď zbytečně namáhat. Pokud ovšem sklopíte štíty a ponecháte…“

„Pošleme vlastní raketoplán!“

„To bohužel nepůjde. Pan velvyslanec musí odpočívat a nesmí se zbytečně namáhat,“ zopakoval Bajoran totéž co předtím. Tím admirála trochu vyvedl z míry, neboť si buď uvědomil, nebo mu vůbec nedošlo, jak nelogicky a hloupě zněl jeho požadavek. „Kromě toho, doktor Bashir konzultoval situaci s Tamulskými a Gaalianskými lékaři na Taranis, takže buďte ujištěn, že velvyslanec Slokarij je v dobrých rukou.“

„Nějací doktůrci z druhořadé bitevní lodi se nemohou skutečným expertům na palubě mé vlajkové lodi!“

„Tahle bitevní loď je součástí druhé flotily, což je mnohem víc než kterákoliv z vašich lodí, admirále, včetně vaší opěvované vlajkové lodi. Totéž platí o personálu.“

„Z tohohle vyvodím důsledky!“

„Můžete začít u vaší rozvědky, protože ona stála za celým útokem. Ne Nová Kolonie.“

„Vidíte jenom to, co chtějí, abyste viděl!“ nenechal ho admirál na druhé straně domluvit. „Provokují nás, ale ujišťuji Vás, že já to tak nenechám!“

„Já i pan velvyslanec jsme jasně viděli, že poručík N’Karras, byl dole s námi a byl to on, kdo střílel na velvyslance a…“

„Žádný poručík N’Karras neexistuje!“ zahřímal Tamulec.

Sežeňte pana velvyslance, rychle!“ zašeptal Aran tiše směrem k Ezri, protože teď nadcházel přesně ten kritický okamžik a on si byl celkem jist, že cokoliv řekne, cokoliv předloží, ať už půjde o jasný důkaz, skončí smeteno ze stolu, jako nepodstatné. Samotné popření existence poručíka od rozvědky hovořilo za vše.

„To je samozřejmě věcí rozvědky jakého agenta tam dolů ve skutečnosti poslala,“ pokračoval dál nevrušeně.

„Rozvědka tam dolů nikoho neposlala!“ odseknul admirál rezolutně.

„Buďte si jist, že jsem ho neviděl jenom já a pan velvyslanec, ale i desítky, ne-li stovky Zentieranů.

„Zentierany má Nová Kolonie plně pod svou kontrolou, takže potvrdí, cokoliv jim ta blonďatá čubka řekne!“

„Moc dobře vím, koho jsem viděl a pokud Vám tohle samotné nestačí jako důkaz, tak vězte, že ten raketoplán, kterým odletěl, nešlo přehlédnout.“

„Žádný raketoplán nepřiletěl, ani neodletěl!“

„Ani nehavaroval?“

„To byla Koloniální sabotáž! Zcela nevyprovokovaná a…“

„A odkud přiletěl ten raketoplán, když ne z Tieru 4?“

„Už jsem Vám říkal, že žádný raketoplán na Tieru 4 neodletěl!“ odseknul Saaros.

„Takže ani nemohl havarovat,“ poukázal Dar na zjevně viditelnou logickou nesouvislost, kdy admirál jednu věc tvrdil a zároveň i popíral. Buď neměl kontakt s realitou, nebo něco skrýval. Nebo hrál podle toho, co mu rozvědka nařídila. Popření jejich existence a předstírání, že tu vůbec nejsou, by dávalo jistý smysl.

„Byla to sabotáž!“ trval admirál na svém.

„Máte pro tohle tvrzení nějaké důkazy?“

„Nepotřebuji důkazy, když vím, kdo za tím stojí. Kdo jediný za tím může stát! Nová Kolonie. A nehodlám tolerovat tyhle jejich provokace! Rozumíte!“

„To říká kdo? Rozvědka?“

„Žádná rozvědka tu není!“

„Před pár hodinami jste tvrdil něco jiného. Kapitán Nuelos…“

„Kapitán Nuelos nebyl dostatečně informován o stavu věcí. Třetí flotila zde plní úkol přidělený naší vládou a admiralitou. Nepotřebuje žádnou rozvědku!“

„A kdo potom sepsal tu zprávu?“

„Nenechám se tu od Vás vyslýchat, Vy jeden kapitáne z titěrné malé Federace!“ vyštěkl na něj Saaros a tentokrát už bylo víc než jasné, že mu došla trpělivost. Naštěstí ve stejnou chvíli vešel na můstek i velvyslanec Slokarij. Právě včas. „Jestli nám ihned nevydáte pana velvyslance, abychom mohli zajistit jeho zdraví a bezpečí, tak z toho vyvodím důsledky!“

„Vaše starost o moje zdraví a bezpečí mě nesmírně těší, Saarosi,“ vstoupil Slokarij do rozpravy.

„Byl na Vás spáchán atentát! Takovou věc, nelze brát na lehkou váhu!“

„Agentem rozvědky!“

„Za tím vším stojí Nová Kolonie!“ trval Saaros na svém a vypadalo to, že tomu dokonce sám věří, jakkoliv si protiřečil.

„Buď jste zatracený lhář, admirále Saarosi, nebo nemáte kontakt s realitou,“ vmetl mu vyslanec obratem do tváře

„Jak se opovažujete, takhle mě…“

„Navažte prosím spojení s Taranis. Konferenční režim,“ nenechal ho vyslanec domluvit. Aran Dar kývnul na Tuvoka, který provedl rozkaz. Hlavní obrazovka se rozdělila na dvě. Levé část obsahovala Tamulského admirála a pravá část kapitána Rah’Mada z bitevní lodi.

„Pane velvyslanče, kapitáne, admirále,“ pozdravil kapitán všechny tři. Uctivě, přátelsky a odměřeně, přesně v tomhle pořadí.

„Kapitáne Rah’Made, co nám můžete říct o raketoplánu, který před pár hodinami přiletěl a následně zase odletěl z Tieru 4?“

„Upravená verze Tamulského útočného raketoplánu, který odstartoval z těžkého křižníku H´Wallara, vlajkové lodi admirála Saarose.“

„Pokračujte.“

„O čtyři hodiny později se vracel zpátky, jako by mu za patami hořelo a pilot zřejmě při té rychlosti nezvládl přistání. Tím pádem došlo k nehodě v pomocném doku, kam přistával.“

„Nehodě, říkáte?“

„Nebyl zde patrný žádný cizí zásah, pane velvyslanče.

„Děkuji, kapitáne Rah’Made. Chcete k tomu něco dodat, admirále Saarosi?“

„Tohle jste si právě vycucal z prstu, Rah’Made!“ Obvinil Saaros Tamulského kapitána okamžitě.

„Totéž Vám potvrdí i další lodě z mojí divize, admirále,“ opáčil Rah’Mad nevzrušeně.

„Takže, když to shrnu, zmíněný raketoplán patřil rozvědce. Chci neprodleně mluvit se styčným důstojníkem rozvědky, nebo jeho pověřeným zástupcem na vaší palubě, admirále!“

„Už jsem říkal, že tady nikdo z rozvědky není!“ odseknul Tamulský admirál, ale z jeho tónu začínalo být patrné, že se dostává do defenzívy a tentokrát narazil na někoho, kdo převyšuje jeho autoritu, takže jeho argumenty prostě nemůže jenom tak přebít tím, že si bude stát za svým.

„Rozvědka má své lidi všude! Obzvláště u zapadlé flotily v zapadlé soustavě, kde hrozí největší nebezpečí, že by se imperiální důstojníci nemuseli chovat podle jejich představ! Obzvláště na vlajkové lodi!“

„Nikdo tady není!“ trval Saaros urputně na svém.

„To je Vaše poslední slovo?“ pronesl Slokarij varovně. Odpovědí mu bylo vzdorné mlčení. Saaros viditelně chtěl něco odseknout, ale nebyl úplný idiot, aby to udělal takhle veřejně.

„Dobrá tedy,“ pronesl vyslanec chladně. „Buď mi záměrně lžete, což je hrubé porušení kodexu flotily, nebo nemáte přehled o tom, co se děje pod Vaším úsekem velení.“ Nechal chvilku svá slova působit než pokračoval dál. „Osobně se přikláním k té druhé možnosti, protože nevěřím tomu, že byste mohl být tak hloupý, abyste se dopustil takhle bezostyšné lži,“ dodal nahlas, ačkoliv z jeho hlasu, tónu a gest by každý dobrý pozorovatel určil, že říká jednu věc, ale ve skutečnosti myslí tu druhou. „Viditelně jste se rozhodl házet mi klacky pod nohy, takže z toho vyvodím příslušné důsledky.“

„Jděte si hrát na diplomata někam jinam, Slokariji a nechte mě dělat moji práci!“ odseknul nakonec admirál, jakmile získal trochu ztraceného sebevědomí.

„Náš vůdce mě zde pověřil úkolem, Saarosi. Nemohu jenom tak odejít jinam, jenom proto, že si přejete, abych Vám tu nezacláněl!“ usadil Tamulce na druhé straně obrazovky. „Nicméně ani nemohu dokončit svojí misi, když mi tu hodláte dělat problémy. Nemáte přehled o svém úseku velení a jenom opakujete, co Vám rozvědka řekla.“

„Rozvědka tu n…“

„Jste zbaven velení!“

„Cože?“

„Na základě skutečnosti, že překážíte mé misi, Vás mohu zbavit velení, admirále Saarosi, což právě teď dělám!“

„Na to nemáte oprávnění!“

„Ale mám. Kapitáne, Nuelosi?“

„Pan velvyslanec říká pravdu, admirále,“ promluvil druhý Tamulský kapitán. Kamera ho ihned zaměřila a přiřadila jako dalšího člena konference na hlavní obrazovku. „Jakožto zvláštní vyslanec má pověření odvolat po dobu svého působení jakéhokoliv důstojníka, kterého shledá nezpůsobilého.“ Nuelos pronesl svá slova pevně, ale netvářil se při nich příliš šťastně.

„To je zrada!“ vyskočil admirál ze svého velitelského křesla, věc na muže jeho objemu poměrně nevídaná.

„Nemějte obavy, Saarosi,“ zarazil ho Slokarij rychle. „Nepřijdete o svoje velení zapadlé flotily v zapadlých soustavách. Jakmile tu skončím, moje pravomoc odvolat Vás z velení skončí též. Budete mít znovu velení třetí flotily, ale do té doby o Vás nechci slyšet a pokud možno Vás ani vidět.“

„To…“

„Kapitáne Nuelosi, tímto Vás dočasně po dobu admirálovy indispozice jmenuji velitelem třetí flotily.“

„Jste si jist, že to je dobrý nápad, pane velvyslanče?“

„Ne, určitě to není dobrý nápad, ale nevidím tu jinou možnost!“

„Rozumím.“

„Eskortujte admirála do jeho kajuty a ubezpečte se, že bude mít veškeré pohodlí, jaké zasluhuje osoba jeho postavení a hodnosti!“

„Jak přikazujete, pane velvyslanče.“

„Potom stáhněte všechny lodě třetí flotily do bezpečné vzdálenosti od Tieru 4 a Koloniální hlídky. Pokud možno tak, aby naše postavení nemohli brát jako agresivní.“

„Rozkaz.“

„Až budete hotov, očekávám Vás na palubě Voyageru, kde nerušeně probereme další postup.“

„Ano, pane velvyslanče,“ přikývnul kapitán a zmizel z hlavní obrazovky. Nyní už tam byl pouze kapitán bitevní lodi a tomu ve tváři hrál lehký úsměv.

„Musím říct, že jste Saarose dobře usadil, pane velvyslanče. Tohle Vám jen tak nezapomene,“ poznamenal dosud v konferenčním režimu připojený kapitán Rah’Mad.

„Ani já ne.“

„Budete ode mě ještě něco potřebovat?“

„Nu, rád bych, abyste tu byl také, až kapitán Nuelos dorazí na Voyager. Více hlav více ví a jsem si jist, že i kapitán Nuelos ocení, když bude mít dalšího svědka.“

„Bude mi potěšením, pane velvyslanče.“

„Věřím, že celou záležitost budeme moci spojit i s mým pozváním, abych Vám pro změnu ukázal moji loď, kapitáne Rah’Made,“ přidal Aran Dar pohotově.

„Bude mi velkým potěšením, kapitáne Arane,“ přikývnul Tamulec potěšeně a přerušil spojení.

„Uff…tak to bychom měli jednu věc z krku,“ oddechl si Slokarij úlevně.

„Měl byste si odpočinout, pane vyslanče.“

„Ano, měl,“ souhlasil. „Kdyby jenom události nebraly takový nečekaný spád.“

„Zentierané jistě ocení Vaši angažovanost v celé záležitosti.“

„Ano, už jenom kvůli nim to stojí zato.“

„Souhlasím, ale zatím…“

„Kapitán Nuelos jistě nebude spěchat, takže budu mít dostatek času, abych si trochu odpočinul.“

divider

Následuje:
Otázka plánování

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries