Strážci řádu 2

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
9. 12. 2019
Délka:
215 530 slov (958 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, DS9, VOY
Období:
Příběh se odehrává mezi roky 2381–2379
Hlavní postava(y):
kapitán Aran Dar
Kategorie:
alternativní vesmír, napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Diplomatické jednání probíhající, které hostila Spojená Federace planet na stanici DS9 mezi dvěma znesvářenými stranami, Tamulským impériem a Novou Kolonií dosáhla klíčového úspěchu a obě strany uzavřely tříměsíční příměří (viz cyklus Strážci řádu). Těsně po uzavření smlouvy došlo ke zcela nevyprovokovanému a bezprecedentnímu útoku ze strany Nové Kolonie na klíčová místa v samotném srdci Federace. Ničivé útoky, které mohly mít katastrofické následky pro celou Federaci, ale z nějakého důvodu, následkem podivné sabotáže se nezdařily. Zato srážka, s Koloniálním Dravcem u Bajoru si vyžádala stovky životů, včetně materiálních ztrát a byla zastavena až kapitánem Aranem, který obětoval svoji loď, nový Voyager, aby zastavil tohle běsnění. Federace zatkla Koloniální velitelku, ještě než opustila stanici DS9, ale nic nenasvědčovalo tomu, že má s tímto útokem cokoliv společného. Zato zde zůstala jako jediná, kdo převzal zodpovědnost za oba incidenty…

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Strážci řádu 2 (bubushow)

Obsah

Napadení

USS Titan - ošetřovna

Uběhlo už dobrých dvanáct hodin od okamžiku, kdy Kapitán Aran Dar a jeho otec Aran Shaktan byli připojeni na neurální rozhraní. Po většinu času byl klid, takže na jejich stav dohlížela pouze sestra, ale teď už byla doktorka Ogawa zase zpátky a s ní i poradkyně Troi, Sedmá a dorazil i plukovník Marcen. Vypadal o poznání zamyšleněji než předtím, ale nic neříkal. Vlastně nikdo nic neříkal, takže jedinými zvuky v místnosti pocházely z lékařské konzole.

„Už jsou tam dvanáct hodin. Jak dlouho ještě…“ protnula nakonec doktorka mlčení. Její pohled a nejenom její směřoval k plukovníkovi.

„Poradkyně?“ obrátil se místo toho na poloviční Betazoidku.

„Necítím nic neobvyklého, ale jejich emoce jsou jako by vzdálené a vnímám je pouze okrajově,“ zhodnotila celkový stav.

„Možná to nefunguje úplně podle očekávání.“

„Je pouze jeden způsob jak to zjistit,“ odtušila Sedmá.

„Souhlasím pro…“ nedokončil větu, neboť ho cosi přimělo prudce se ohlédnout. Nic tam nebylo, pouze zavřené dveře, ale za těmi dveřmi něco špatně. Cosi se pohnulo. Sotva znatelně, že to zachytil jenom okrajově, ale bylo to tady.

„Plukovníku?“ obrátila se na něj Ogawa vida, že zmlknul uprostřed věty.

„Něco je špatně…“

„Ano, začínám cítit strach,“ připojila se k němu i Troi.

„Probuďte je! Hned!“ vyštěkl na doktorku, přestože ona nebyla tou, kdo měl probouzecí proceduru na starosti.

„Ukončuji hlavní proceduru a zahajuji sekvenci probouzení,“ reagoval Sedmá s klidem sobě vlastní. Nebylo třeba ji pobízet, neboť viděla totéž co ostatní, na monitorovací obrazovce. Jeden ze sloupců u staršího z Bajoranů začal prudce stoupat. „Deset vteřin do uvolnění…pět...“

Možná tohle byla ta chyba, kterou plukovník udělal, když jeho pohled utkvěl na narůstajícím diagramu. Místo, aby sledoval vlastní instinkt, tak si dovolil zaváhat. Co byla skutečná hrozba? To co se dělo na monitoru, nebo, co se dělo kdesi za ním? Příliš pozdě pochopil, že učinil špatnou volbu a už ji nestačil napravit.

Celé se to odehrálo velice, velice rychle. Zasyčení otevíraných dveří na ošetřovnu vpustilo dovnitř nového příchozího. Nešlo o nikoho z posádky lodi, přestože v rukou držel dva Federační fázery pocházející nejspíš od bezpečáků stojících přede dveřmi. Dovnitř vstoupil Cardasian v typicky šedé uniformě. Jeho pohled směřoval na Arana Shaktana. Z obou fázerů vyšlehl oranžový paprsek.

Mířil přímo na Bajorana a všechno, co mu stálo v cestě, což byla Deanna Troi. Stačil ji strhnout na zem, ale oba paprsky zasáhly Arana Shaktana přímo do prsou a fázery byly nastaveny na nejvyšší hodnotu, takže ho na místě odpařily. S ním zasáhly také aparaturu, kterou měla připravená Sedmá, včetně lékařských panelů, z nichž některé explodovaly a odhodily doktorku Ogawu zpátky, což bylo její jediné štěstí, neboť další výstřel šel na ni.

Minul. Místo ní zasáhl monitorovací panel, který vybuchnul a všude kolem byla rázem spousta jisker a kouře. K dalšímu výstřelu se nedostal, neboť udělal tu chybu, že soustředil pozornost na jednotlivé cíle místo, aby si všímal skutečné hrozby, kterou měl těsně před sebou. Vystřelil z fázeru, ale výstřel šel do stropu. Vzápětí bolestivě zařval a upustil fázer v pravé ruce na zem. Nedostal šanci vystřelit podruhé.

Plukovník zablokoval jeho ruku a strčil ho proti stěně, těsně vedle dveří, od níž se odrazil jako kočka a ačkoliv mu vypadl fázer z ruky dokázal od sebe druhého muže odstrčit, takže získal trochu prostoru. Ne na dlouho, protože muž od rozvědky byl rychle zpátky a uštědřil mu pořádný direkt přímo do brady, až vypadl ze dveří a dopadl na zem na chodbu. Cardasian však měl v záloze více zbraní, takže využil toho, že má od protivníka odstup a z jeho ruky vystřelil žlutý paprsek z Cardasianského fázeru.

„Troi bezpečnosti!“ vzpamatovala se jako první Deanna a sáhla po komunikačním odznaku. „Vetřelec na ošetřovně!“

Na tichém a zklidnělém můstku Titanu seděl v kapitánském křesle kapitán Riker a pohledem ukrajoval čas, kdy konečně dorazí Enterprise, aby se mohli dát společně na cestu. V duchu si připravoval, vtipnou poznámku, až předá Jean-Lucovi zpátky jeho hlavního vědeckého důstojníka. Poplašné hlášení a ještě k tomu od jeho ženy přišlo jako blesk z čistého nebe.

„Status, poručíku! Co se to tam děje!“ vyskočil z křesla, jako by ho píchla včela. Jeho dotaz směřoval k taktickému důstojníkovi, jehož prsty se rozeběhly po konzoli.

„Střelba na ošetřovně, pane,“ odpověděl Keru pohotově.

„Nějací zranění?“

„Nejasné.“

„Kdo? Kdo to sakra je?“

„Nejsem si jist. Něco blokuje vnitřní senzory na palubách 9 až 14 a…“

„Najděte a chyťte ho, poručíku!“

„Ano pane!“ přikývnul šéf bezpečnosti a pospíchal ke dveřím turbovýtahu zatím co cestou svolával bezpečnostní týmy.

„Můstek ošetřovně! Ozvěte se!“ otevřel Riker znovu komunikační kanál.

Ošetřovna slyší,“ ozval se hlas doktorky Ogawy.

„Jaký je stav doktorko?“

Mám tady trochu rušno, kapitáne!“ odpověděla mu netrpělivě. „Rychle vezměte ho a přeneste na sál!“ dávala další pokyny personálu ošetřovny. To nevěstilo nic dobrého.

Je tu jeden mrtvý a několik zraněných,“ ozvala se mu k jeho úlevě Deanna. Viditelně byla v pořádku, ale slovo mrtvý nebylo tím, co chtěl slyšet. Od převzetí velení zatím o nikoho nepřišel, dokonce ani během střetnutí s Koloniálním Dravcem u DS9. Nakonec to muselo přijít.

„Kdo je mrtvý?“

Aran Shaktan je mrtvý,“ odpověděla po chvilce a dodala: „Dva zásahy fázerem s maximálním účinkem. Nezůstalo z něj prakticky nic. Kdyby mě plukovník neodstrčil, tak bych skončila podobně.“

„Kdo? Kdo to byl?“

To nevím, ale vypadal jako Cardasian.“

„Cardasian?“ zopakoval po ní nevěřícně.

Plukovník Marcen ho právě pronásleduje.“

„Kdo je zraněný?“

Kapitán Aran. Byl zrovna napojený na neurální rozhraní, když k tomu došlo. Nestačil se probudit a…“

„Jak je na tom?“

Právě ho přesouvají na operační sál. Byl nejblíže exploze, ale víc než o fyzická zranění se obávám o jeho mysl. Ta nejspíš zůstala někde uvnitř.“

„Rozumím. Bezpečnostní týmy jsou na cestě.“

Wille…“

„Ano?“ Takhle ho většinou neoslovovala na veřejnosti.

Ten útočník použil fázery našich lidí od bezpečnosti. Nějak je dokázal ochromit, sebrat jim zbraně, nakráčel sem a začal střílet, přestože měl vlastní zbraň. A určitě ne jednu.“

„Rozumím,“ vzal ta slova na vědomí, ale zamrazilo ho v zádech při představě, čeho jsou tihle lidé vlastně schopni. Ukončil spojení a obrátil pohled k vědecké stanici. Jaza Najem, Bajoranský vědecký důstojník pohled opětoval v očekávání rozkazu. „Proveďte maximální senzorový průzkum kolem lodi, nadporučíku. Hledejte cizí plavidla, klidně i maskovaná, cokoliv čím se mohl útočník dostat na palubu.“

„Rozkaz, kapitáne.“

„Doufám, že nepoužil Kirkovu metodu pro dálkový přenos,“ zamumlal sám k sobě. V takovém případě by musel provést zatraceně složité výpočty a znát přesně kurz Titanu, nehledě na desítky dalších faktorů a věcí, které se mohly pokazit. Asi proto to nikdo další nezkusil. Nebo zkusil, ale nepřežil, aby o tom mohl dál vyprávět. Zamračil se nad tím. Ta varianta zněla hodně nepravděpodobně. Nicméně ji nemohl úplně vyloučit. Ne, když nějaký Cardasian prostě nakráčel až na ošetřovnu a střílel po jeho lidech.

„Kapitáne, zaznamenáváme střelbu na palubě 4,“ přerušil tok jeho myšlenek praporčík, který převzal Keruovo místo u taktiky

„Kde přesně?“ zajímalo Rikera

„Poblíž transportní místnosti 2.“

„Chce nám utéct,“ došlo kapitánovi ihned. „Našel jste nějakou stopu po plavidle, kterým mohl přiletět?“ vrhnul pohled na Jazu.

„Ne kapitáne. Zatím nic. Stále pátrám.“

„Kapitáne, aktivní přenosová plošina v transportní místnosti dvě!“

„Zastavte ten transport!“

„Nemohu. Obešel můj přístup nadřazeným příkazem.“

„Souřadnice? Víme, alespoň kam se hodlá přenést?

„Zaměřuji…transport byl přerušen.“

„Díky bohu.

Poručík Keru můstku!“ zacvrlikal komunikační odznak a z něj se ozval šéf bezpečnosti. „Vetřelec byl neutralizován.“

„Máte ho?“

Ano i ne, kapitáne,“ odpověděl Keru vyhýbavě. „Tady plukovník Marcen zasáhl přenosový panel těsně předtím, než se stačil přenést. Podle všeho je teď někde…“ nechal Trill zbytek věty nevyřčen.

„Rozumím,“ pohlédl tázavě na Bajoranského důstojníka.

„Proces materializace neproběhl. Paměť transportéru je poškozena a s ním i jeho vzorec.“

„Můžeme ho obnovit?“

„Ne, kapitáne. Soudržnost vzorce je pouhých 17%. Příliš málo na…“

„Rozumím.“

Kapitáne, přijďte prosím za mnou na ošetřovnu,“ ozval se v komunikátoru plukovník Marcen. Nečekal na odpověď a přerušil spojení.

O dvacet minut později už s pořádně zachmuřeným výrazem naslouchal hlášení šéfa bezpečnosti a zároveň sledoval lékařský panel u lůžka na ošetřovně, kde ležel Bajoranský kapitán Aran Dar. Naštěstí nikdo další nebyl vážně zraněn, kromě několika menších popálenin od vybuchlých panelů, ale s těmi si poradila sestra, takže doktorka Ogawa měla víc času ke skutečně vážnému případu.

„Nevím, co se stalo, pane. Prostě najednou jsem se nemohl ani pohnout, ani promluvit a…a…jenom jsem zíral, jak ten Cardasian prostě přišel, vzal mi z pouzdra fázer. Vstoupil na ošetřovnu, jako by nic a…prostě začal střílet.“

„Nemohli jsme se ani hnout, dokud nebyl z dosahu. Teprve pak nás to pustilo, ale i tak zabralo hezkou chvíli, než jsem se vůbec dokázal zvednout,“ přidal i druhý z bezpečáků roztrpčeně.

„V pořádku,“ přikyvoval Keru na své dva lidi chlácholivě. „Taky mohl začít střílet hned po Vás a nemusel čekat, až vejde dovnitř.

„To není vůbec hezká představa, pane.“

„Máme tušení, jak dokázal ty muže zneschopnit?“ zajímalo kapitána netrpělivě. Už jenom představa útočníka, který se nepozorovaně dostal na loď, stačila, aby ho zneklidnila, ale to, že zcela hladce vyřadil lidi od bezpečnosti a ještě jim vzal zbraně, bylo víc než jenom znepokojivé.

„Možná ano,“ pokrčil šéf bezpečnosti neurčitě rameny. „Tohle měl u sebe. Tady plukovník mu to strhnul z ruky, když se prali,“ kývnul směrem k muži od rozvědky. Raději nedodal, jaké měl technické vychytávky, když po něm šel sám a úplně beze zbraně. „Vypadá to jako transpondér, což bude důvod, proč utíkal do přenosové místnosti, místo, aby se přenesl rovnou pryč.“

„Víc mě zajímá, jak se sakra dostal na palubu, aniž by ho zachytily senzory!“

„Pracujeme na tom, pane, ale nezůstalo po něm prakticky nic, takže můžeme jenom hádat, kdo byl, nebo spíš co byl zač.“

„Poznal jste ho?“ zkusil

„Podle záznamů z kamer si troufám tvrdit, že šlo o Gula Loreka, ale…“

„Byl to on!“ promluvil konečně Marcen.

„Mohl se sem nějak dostat, když jsme byli v té mlhovině a nic…“

„To si nemyslím,“ zavrtěl hlavou. „Jedna věc je proniknout nepozorovaně na palubu a druhá skrývat se na lodi celé dny, aniž by vzbudil sebemenší podezření.“

„Tak jak se sakra dostal na palubu?“

„Netuším, ale nebyl tu dlouho. Hádám, že pár minut předtím, než vpadl na ošetřovnu.“

„A co kapitán Aran? Jak je na tom?“

„Je naživu. Alespoň po fyzické stránce, ale tím, že došlo ke zničení celé aparatury, nemám tušení, kde skončilo jeho vědomí.“

„Deanno?“ obrátil se na svoji ženu.

„Někde tu pořád je, jenže…“ odpověděla zamyšleně.

„Jenže co?“

„Cítím ho tu, ale jenom velice, velice slabě. Myslím, že on už to ví. Cítím jeho utrpení. Ví, že jeho otec je mrtvý a nemůže proti tomu nic udělat.“

„Sotva ho našel, skutečného otce ne toho dvojníka, tak ho zabijí přímo před jeho očima,“ zamručel Will soucitně.

„Upadl do komatu a bojím se, že nebude lehké ho z něj probudit.“

„Můžete to zařízení postavit znovu?“ obrátil Riker pohled na Sedmou.

„To jistě mohu, ale nemám, s čím bych ho spárovala, když je Aran Shaktan mrtvý,“ odtušila Sedmá. „Zařízení bylo úplně zničeno i se všemi záznamy, takže mohu jenom odhadovat, jaké byly jeho mozkové vlny a…“

Můstek kapitánu Rikerovi!“ přerušil je hlas komandéra Valeové.

„Mluvte, jedničko,“ klepl kapitán na svůj komunikační odznak.

„Máme společnost, pane. Senzory ukazují dvě blížící se lodě a nejsou naše.“

„Komu patří?“

To nejsme schopni určit, ale budou tady za dvě minuty.“

„Proč je nezaznamenaly dálkové senzory?“

To nevíme, ale používají nějaký druh rušení nebo maskování.“

„Rozumím, hned tam jdu,“ ukončil spojení a následován Keruem, Deannou, plukovníkem i Sedmou zamířil svižným krokem k turbo-výtahu. Nijak nekomentoval přítomnost blonďaté vědecké důstojnice. Pokud nadejde neočekávaná situace, určitě nebylo na škodu mít ji po ruce. Turbo-výtah je vyložil během několika vteřin na můstku, takže tu byli mnohem dříve než za dvě minuty.

„Hlášení, komandére!“ Přešel dopředu ke svému velitelskému křeslu. Deanna ho následovala. Zaznamenal, že Sedmá zůstala vzadu u vědecké stanice, kde měl stanoviště i Jaza Najem a plukovník postával u taktické stanice, kterou od praporčíka převzal Ranul Kerua.

„Už je tady máme, pane.“

„Identifikace?“

„Cardasianské lodi, třída Galor,“ odpověděl Keru.

„Takhle hluboko na území Federace?“ uteklo Valeové překvapeně.

„Když tady mohli mít svého agenta, tak je jenom logické, že tady na něj čeká i odvoz,“ poznamenal Marcen ironicky.

„Vedoucí loď se přibližuje,“ pokračoval Ranul. „Zvedají štíty a nabíjejí zbraně!“

„Třída Galor není soupeřem pro Titan.“

„Oni si to zjevně nemyslí, protože se přibližují a zbraně mají aktivní.“

„Otevřít kanál!“ kývnul Riker na šéfa bezpečnosti.

„Můžete mluvit.“

„Cardasianským lodím, tady kapitán William T. Riker z lodi Federace, Titan. Narušili jste výsostné území Federace. Ihned se stáhněte, nebo vysvětlete důvod své přítomnosti!“

„Žádná odpověď, pane. Vedoucí loď se blíží k nám. Na dostřel za dvacet sekund.“

„Jestli zaútočíte, bude to bráno jako porušení smlouvy a válečný…“

Cardasianská loď vyplňovala větší část obrazovky, takže byla vidět jejich vějířovitá příď, okrově žluté barvy a pod ní jako drahokam zlatě žhnoucí prstenec z čelního distruptoru, který víc než jasně ukazoval, že mají plně nabito. Jejich úmysly byly víc než zřejmé a nehodlali ustoupit. A také ihned stříleli.

Do Titanu, jako by udeřila boží pěst po zásahu Cardasianskými fázery. Poprvé, podruhé i potřetí. William Riker zjistil, že skončil na zemi s nepříjemnou pachutí krve v ústech, jak prudce dopadl na pravou stranu obličeje. Byl to šok, neboť třída Galor nepředstavovala pro moderní loď jako Titan řádného soupeře. Dvě lodě možná ano, ale útočila jenom jedna, kdežto ta druhá zůstávala vzadu a čekala.

„Právě jsme přišli o ochranné štíty!“ slyšel ke svému překvapení hlavního taktického důstojníka. Nemožné. Nemohli jim třemi výstřely úplně vyřadit štíty.

„Opětujte palbu, poručíku! Plnou silou!“

„Rozkaz, kapitáne!“

Fázerové prstence na horní a spodní části talíře Titanu vyšlehly dlouhé temně rudé paprsky energie, které zasáhly prolétající Cardasianskou loď.

„Přímý zásah, žádné poškození.“

„Kvantová torpéda!“

Šestice zářivě modrých torpéd opustila přední torpédové komory a směřovala na otáčející se nepřátelskou loď. Všech šest neomylně zasáhlo cíl, ale stačil jenom pouhý pohled, aby bylo jasné, že neměly ten správný účinek. Kapitán Riker se prudce ohlédl k taktické stanici v očekávání zprávy.

„Šest přímých zásahů, žádné poškození.“

„Jak tohle sakra dělají?“

„Obávám se, že nám to hodlají ukázat, protože se otáčejí k dalšímu náletu.“

„Zvláštní...“ uniklo plukovníkovi zamyšleně.

Cardasianská válečná loď se obrátila a vypálili znovu. Světla na můstku zablikala, Titan se otřásl. Ne tolik jako předtím, ale otřásl, jenže jinak se nic nedělo. Prostě po nich vystřelili a zase se vrátili na svoji původní pozici.

„Přímý zásah. Pohon a zbraně mimo provoz.“

„Něco od nás chtějí,“ povstala Deanna Troi ze svého křesla po kapitánově levici.

„A taky si to můžou kdykoliv vzít,“ odtušil Riker kysele.

„Na tom něco bude, kapitáne,“ přidal se i Keru. „Vyřadili nám štíty, pohon a zbraně, ale jinak nemáme prakticky žádné poškození.“

„Víc mě zajímá, jak to sakra dělají?“

„Používají standardní předválečné distruptory. Žádné známky Dominionského vylepšení zbraňového systému.“

„Tak jak to dělají? Jedním výstřelem sundají naše nejmodernější štíty?“

„Sedmá?“ postoupil plukovník Marcen dopředu a pokynul blondýnce, aby se zapojila do hry. Riker pouze přikývnul a Bajoran uvolnil svoji vědeckou konzoli. Bedlivě přitom sledoval její počínání, jako by čekal, že tu konzoli zkusí infikovat nanosondami.

„Používají nějaký druh harmonické frekvence, které dodává jejich distruptorům na účinnosti. Čím silnější a výkonnější štíty, tím mají větší účinek.“

„Dokážete proti tomu něco udělat?“

„Teoreticky ano. Pokud místo ochranných štítů pouze polarizujeme trup, tak...“

„Polarizováním trupu nezabráníme, aby nás jejich distruptory...“

„Naše plátování je dost odolné na to, aby odolalo dvacet let starým distruptorům.“

„Za předpokladu, že nejsou účinnějším, než si myslíme.“

„Jde o dočasné řešení. Jakmile obnovíme štíty, můžeme vytvořit vlastní rezonanční pulz, který rozptýlí účinek jejich zbraní, ale nevím na jak dlouho.“

„A co Enterprise? Měli by být blízko,“ nadhodila komandér Valeová.

„Negativní komandére. Ruší nám všechny frekvence,“ zavrtěl Keru hlavou.

„Můžeme jenom doufat, že u jejich senzorů nikdo nespí a všimnuli si, že máme problémy.“

„Kapitáne, otáčí se!“

„Udělejte to!“ kývnul Riker na Sedmou a její prsty se rozeběhly po konzoli. Raději usednul zpět do kapitánského křesla a spustil bezpečnostní opěrky, ale tentokrát se pouze lehce otřásli. Z jednoho panelu vystřelily jiskry, ale jinak se nic nestalo.

„Přímý zásah, poškození trupu na palubě devět a jedenáct. Žádné další škody.“

„Máme už štíty?“

„Ještě ne, kapitáne,“

„Znovu nalétají.“

„Proč to dělají takhle hloupě?“ postoupil plukovník Marcen blíže k hlavní obrazovce a zaujatě si prohlížel přibližující Cardasianskou loď. „Mají zcela zřejmou převahu. Tak proč prostě nezastaví a nezačnou po nás střílet dle libosti?“

„Můžete se jich klidně zeptat,“ odtušila Valeová ironicky. Můstek se znovu otřásl během dalšího náletu, ale s mužem od rozvědky to ani nehnulo. Dál si zamyšleně sledoval počínání jejich protivníků.

„Máme ochranné štíty, kapitáne,“ informoval je Keru. „Pouze na 39%. Potrvá nám alespoň hodinu, než je dostaneme zpátky na plnou kapacitu.“

„Sedmá, proveďte ty Vaše úpravy a Vy poručíku zkuste zprovoznit zbraně.“

„Střílejí na naše počítačové jádro na palubě 12. Mohu převzít manuální kontrolu, ale jenom jednotlivě a...“

„A máme je tady zase.“

„Úpravy dokončeny, ale upozorňuji, že nemusí fungovat trvale. Pokud změní harmonický pulz, potom...“ dál už se nedostala. Cardasianká loď znovu vypálila, nicméně tentokrát už se jejich distruptorový paprsek rozptýlil po štítech.

„Štíty drží!“ potvrdil Keru od taktiky o poznání spokojeně.

„A co je sakra zase tohle?“ zamračila se Valeová při pohledu na jasně modrý vějíř, který vyšlehl ze zádi nepřátelské lodi.

„Nemožné...tohle...“ začala Sedmá, ale dál se nedostala. Plukovníkovi to nejspíš došlo také, protože tam nestál před obrazovkou a vrhl se k zemi. Federační loď se pořádně otřásla. Tentokrát už světla jenom nezablikala, ale zhasla úplně a několik panelů vybuchlo následkem přetížení. Trvalo dobrých deset, patnáct sekund, než se světla znovu rozsvítila a naskočila hlavní obrazovka. Skoro jako by se jim Vysmívali, zaujala Cardasianská loď zpět pozici před nimi. V bezpečné vzdálenosti mimo dostřel jejich zbraní, pokud by nějaké fungovaly.

„Co bylo sakra tohle?“

„Převedli energii ze zadních štítů do jediné mohutné plasmové vlny.“

„A to jakou můžou?“ uklouzlo Valeové nevěřícně.

„Ne,“ konstatovala Sedmá suše.

„Tak jak to sakra mohli...“

„Kapitáne, máme tu příchozí zprávu!“

„Na obraz!“

„Nemá obraz ani zvuk, pouze zpráva.“

„A co vlastně chtějí, poručíku?“

„Chtějí zpátky Gula Loreka,“ pronesl Keru hodně nešťastným hlasem.

„Dnešní den začíná být zkrátka lepší a lepší,“ přidal se k němu muž od rozvědky s nádechem ironie.

„Otázka zní, proč si ho nevezmou silou? Ukázali, že se dokážou dostat skrze naši obranu a...“

„Ale nenašli ho,“ ušklíbl se Marcen. „Nevědí, že je mrtvý. Proto na nás jdou hezky zlehka. Zatím...“

„Myslí si, že ho někde skrýváme? Někde kde ho jejich senzory nevidí?“

„Dost možná.“

„Proč si potom pro něj nepřijdou? Proč tohle divadlo?“

„Sedmá, můžete zjistit, kolik členů posádky má Cardasianská loď?“

„Ne, dokud mají zvednuté štíty.“

„Poradkyně?“

„Někdo tam určitě je, ale asi máte pravdu, nebude jich dost k tomu, aby provedli ozbrojený výsadek a vzali si, co chtějí.“

„To nám získá na chvíli čas, ale jenom než jim dojde trpělivost a rovnou nás zničí. Prostředky k tomu podle všeho mají,“ povzdechnul si Marcen frustrovaně. „Tahle mise se prostě komplikuje stále víc a víc.“

„Co jste nám ještě neřekl?“

„Řekl jsem vám všechno podstatné. Zbytek spadá pod položku klasifikovaná informace, a dokud nebudeme na Zemi, nemám k ní přístup.“

„Nějaké nápady?“

„Fungují torpédomety na palubě 12?“

„Můžu je manuálně...“

„Máme na palubě nějaká starší fotonová torpéda? Taková, která by odpovídala období dvacet let zpátky?“

„Určitě ne. Titan je úplně nová loď a...“

„Co máte na mysli?“

„Méně může někdy znamenat více. Bojujeme tady proti zastaralé technice nejmodernějšími zbraněmi, které nemají účinek.“

„A Vy myslíte, že staré zbraně ten účinek budou mít?“

„Je to jen teorie.“

„Možná jste si nevšiml, že oni používají zbraně a vylepšení, které přesahuje i to naše.“

„Je to jenom teorie. Pokud nevyjde nic to nezmění, ale pokud ano...“

Koloniální vlajkový Dravec Oko 7Z

Kapitán Jonathan Tolkin sledoval celou situaci s výrazem znechucení. Pouze vnitřně. Nevenek nedával najevo žádné emoce. Ne, když se na něj upíraly pohledy celé osádky můstku. Přesně podle plánu sledovali USS Titan. Manévry s jakými je zkoušeli zmást, aby netušili na palubě, které lodi budou Tashu převážet ho docela pobavily. On přesně věděl, kde právě je. Mohl se po ní doslova natáhnout, ale měl jasný rozkaz nic z toho nedělat a čekat na správný okamžik.

Jenomže Cardasiané představovali jistý problém. Tyhle víc než dvacet let staré rachotiny právě vyřadily Titan a dávaly velice okázale najevo, jakou nad ním mají absolutní převahu. Přitom celá jejich převaha byl jeden velký podvod. Čekal, kdy se obrátí proti nim, ale doposud se nic nedělo. Podle zprávy požadovali po Titanu nějakého Gula Loreka. Na jejich odpověď nepřicházela žádná odpověď, což jasně ukazovalo, že ho buď nemají, nebo ho zabili, ale to oni nevěděli.

„Zasáhneme, kapitáne?“ ozval se z taktického stanoviště poručík Hawe. Chaocký válečník měl doslova prst na spoušti a jenom čekal na rozkaz kdy začít střílet.

„Nesmíme se prozradit, poručíku.“

„A pokud budou chtít zničit Titan?“

„Měli bychom jim dát něco k zamyšlení, aby přišli na jiné myšlenky než Titan.“

„Co máte na mysli, pane?“ zajímalo komandéra Ostlinovou a upřela na něj svoje fialové oči. Už si na ně za ta léta zvyknul, ale přesto ho vždycky na kratičký okamžik dokázaly znepokojit. Ano, Charité neměli takové oči. Nikdo je neměl, přestože všechno jasně ukazovalo, že je čistokrevná Charitská žena a její oči jsou pouze výsledkem nahodilé genetické rozmanitosti.

„Ta druhá loď,“ začal kapitán rozvíjet svůj plán. „Čeká opodál a nic nedělá.“

„Všechno nasvědčuje tomu, že jde o standardní třídu Galor, stejně jako ta před ní. Žádné známky modifikací, ani úprav. Nemají aktivní zbraně ani štíty.“

„Nějaké známky toho, že by o nás věděli?“

„Negativní kapitáne

„To je od nich velmi nedbalé, že nemají zvednuté štíty, nemyslíte poručíku?“ pohlédl na Haweho, který obsluhoval hlavní taktickou stanici.

„I kdyby měli, nebyl by v tom rozdíl. Naše bojové sondy by je naskenovali a...“

„Přesuňte se za ně, Susan,“ pokynul hlavní pilotce Susan Arčrové a dál si zamyšleně mnul bradu. Tenhle trik byl tak starý, že na něj nikdo nemohl skočit, ale právě proto mohl vyjít.

„Ano, kapitáne.“

„Musíme to udělat rychle, čistě a hlavně nenápadně, poručíku.“

„Ke zničení té lodi stačí jediný výstřel.“

„Přibližte se hezky za ní, tak aby nás nikdo neviděl, pokud bude třeba střílet.“

„A co ta druhá loď?“

„Věřím, že Enterprise není daleko a společně si už jistě poradí.

„Jsme na pozici,“ oznámila pilotka.

„Připravte se poručíku. Jestli se pohnou kupředu, musíme zasáhnout.“

„Torpédo připraveno,“ přikývnul, ale byl v tom patrný i jistý nesouhlas. Připlížit se tajně za protivníkova záda a vrazit mu obrazně nůž do zad určitě nebylo příliš čestné.

„Oni podvádějí. Nehrají podle pravidel. Mějte to na paměti, až začnete řešit otázky cti,“ poznamenal Tolkin.

„Pokud se musí uchylovat k podvodu, tak nemají žádnou čest a ani si nezaslouží, aby se s nimi jednalo čestně.“

„Přesně tak.“

„Dostanou přesně to, co si zaslouží.“

USS Enterprise - ošetřovna

Doktor Julian Bashir musel potlačit podrážděné povzdechnutí. Ano, už zažil hodně problémových pacientů, ale žádný z nich nebyl současně jeho kapitánem a ještě k tomu kapitánem, který velel vlajkové lodi Federace. Nepočítaje skutečnost, že se pod všelijakými záminkami práce zkoušel této záležitosti vyhnout.

„Seďte klidně, kapitáne,“ napomenul Picarda útrpně. „Zabere to jenom pár minut a pak budu moci analyzovat výsledky. Konec konců už nejste nejmladší a máte toho hodně za sebou a...“

Můstek kapitánu Picardovi!“ ozval se hlas prvního důstojníka v komunikátor

Tady ošetřovna!“ vstoupil Bashir do hovoru rychle. „Je to naléhavé, komandére?“

Právě jsme ztratili Titan.“

Ztratili?“ zpozorněl Picard.

Ano pane.“

Běžte,“ povzdechl si Bashir, mávl podrážděně rukou a odložil své vybavení. Nebyl sice úplně zasvěcen do celé záležitosti, ale věděl, že věci kolem Titanu jsou důležité, když jim mají při cestě na Zemi dělat eskortu.

Rozumím. Hned tam budu,“ nečekal Picard na nic, seskočil z nemocničního lůžka a směřoval ke dveřím ven z ošetřovny.

Vaši prohlídku dokončíme někdy...jindy,“ dodal šéflékař Enterprise již k zavřeným dveřím.

Na můstek dorazil Picard během chvilky a cestou usilovně přemýšlel, co se asi mohlo stát, když ztratili Titan. Po pravdě si dělal o Willa s Deannou trochu obavy, ačkoliv věděl, že jsou dostatečně schopní se o sebe postarat. No a také měl na palubě Titánu jednoho člena své posádky, kterého mu jistý plukovník od rozvědky nečekaně ukradl. Tak trochu doufal, že to celé byl jenom vtip, který ho měl dostat z rukou doktora Bashira.

„Hlášení, jedničko!“ vypálil ze sebe sotva vešel na můstek.

„Worfe?“ předal první důstojník slovo klingonovi.

„Před třemi minutami zmizel Titan z našich senzorů, kapitáne,“ zahřímal z taktické stanice Worf. „Nedaří se nám s nimi navázat spojení ani neodpovídají na naše volání.“

„Nějaké známky po Nové Kolonii?“

„Ne, kapitáne. Senzory zachycují slabé rušení, ale nic co by ukazovalo na Novou Kolonii.“

„Jak jsme daleko do Titanu?“

„Stávající rychlostí dvě hodiny a sedmnáct minut,“ hlásil praporčík u kormidla ihned.

„Přejděte na maximální rychlost!“

„Ano pane.“

„Za jak dlouho budeme u místa setkání?“

„Devatenáct minut.“

„Rozumím,“ vzal Picard ta slova na vědomí. „Pohotovost, pane Worfe.“

„Chcete tam vletět a střílet hlava nehlava?“ zajímalo komandéra tázavě.

„Nevíme, na co tam můžeme narazit, jedničko, takže s ohledem na situaci ke které došlo u Bajoru, buďme připraveni na všechno.“

„Možná by nebylo od věci, odeslat zprávu na nejbližší základnu. Za předpokladu, že nevíme, co tam na nás čeká.“

„Souhlasím. Opatrnosti není nikdy dost,“ přisvědčil kapitán. „Pane Worfe, pošlete zprávu na nejbližší základnu. Informujte je, že jsme ztratili spojení s Titanem a letíme na místo posledních souřadnic setkání.“

„Ano, pane.“

USS Titan – můstek

Potemnělý můstek Federální lodi žhnul aktivitou. Hlavní obrazovka ukazovala dvojici Cardasianských lodí třídy Galor, které vyplňovaly podstatnou část obrazu. Měli je tu doslova na ráně a jediný důvod proč nestříleli, byl ten, že ještě nevěděli o tom, že jejich agent je mrtvý. Což se mohlo kdykoliv změnit a oni proti dvojici obstarožních křižníků neměli s nejmodernější lodí žádnou šanci.

Za jiných okolností by to možná bylo směšné, ale ne teď. Myšlenky kapitána Rikera běžely jako o závod. Nedávalo to smysl. Cardasiané svojí přítomností riskovali velice křehký mír uzavřený s Federací, ale nevypadali, že by jim na tom nějak záleželo. Neměli problém je napadnout a pouze skutečnost, že nevěděli o osudu Gula Loreka, jim zatím zabránila Titan zničit.

„Nějaká reakce na naši zprávu, poručíku?“ obrátil se Riker na taktický úsek v naději, že jeho bluf vyšel.

„Nic kapitáne. Opakují svůj požadavek, opět.“

„Viditelně na to neskočili.“

„Jejich chování je opravdu podivné. Skoro bych řekl naprogramované. Jako by tu loď řídil pouze automat,“ uvažoval nad tím plukovník.

„Ne, na palubě té lodi je někdo živý,“ zavrtěla poradkyně hlavou. „Jen nedokážu říct, kolik členů posádky může být na palubě.“

„Pokud jim jede většina systémů na automatiku, nebo je řízené lodní UI, tak by ty jejich manévry dávaly smysl. Provedli úplně totožný manévr čtyřikrát po sobě,“ přidala svůj postřeh Sedmá.

„Možná by nebylo od věci, položit si otázku, kdo vlastně ovládá ty lodě?“ pronesl plukovník Marcen zamračeně. „Viditelně nemají problém zaútočit na loď Federace a viditelně dokážou i s obstarožním křižníkem snadno překonat moderní loď Federace.“

„Myslíte, že s tím Cardasiané nemají co do činění?“

„Doufejme, že jim tuhle otázku budeme moci položit.“

„Fotonové torpédo Mark-3C je připraveno,“ oznámil Trillský šéf bezpečnosti.

„Výtečně. Teď jenom, aby to fungovalo a moje teorie se ukázal jako správná.“

„Myslíte si, že jedním torpédem něco dokážete?“

„Možná ne, ale rozhodně tím nic nezkazíme.“

„Ještě nějaké nápady?“

„Teď potřebujeme nějaké rozptýlení, abychom jim mohli doručit zásilku, aniž by si toho všimli, nebo to vnímali jako hrozbu.“

„Cardasiané se dávají do pohybu!“

„Pamatujte, nestřílejte dřív, než dokončí obrátku a miřte na nějaký nekritický sekundární systém. Něco, co by je za normálních okolností nemohlo poškodit.“

„Provedu, i když nechápu,“ přikývl Keru. „Už je máme tady. Tentokrát jdou společně.“

„Stav štítů?“

„Štíty na 30%. Zbraně fungují jen na manuální ovládání.“

„V palebném dosahu za deset sekund.“

* * * * *

Můstek Koloniálního vlajkového Dravce Oko 7Z

„Pal!“ vydal kapitán Jonathan Tolkin ve stejný okamžik rozkaz ke střelbě. Koloniální vlajkový Dravec se na okamžik odmaskoval. Jen na pouhý okamžik, takže z druhé lodi, na níž vypálili, mohli zahlédnout část jejich přídě, včetně vypáleného torpéda. Což byla zároveň poslední věc, kterou mohli uvidět, neboť torpédo prošlo skrze jejich štíty a zasáhlo Cardasianskou loď přímo do zádě.

„Zamaskovat!“ přikázal následně a jeho loď opět zmizela. Při pohledu na vybuchující křižník mohl jen uznale pokývat hlavou. Chaocký poručík Hawe odvedl skvělou práci, ostatně jako vždy. Nyní už bylo na lodích Federace, aby si poradili se zbytkem. Důležité bylo, aby je neviděli

** * * *

„Druhá Cardasianská loď právě vybuchla!“ vykřikl poručík Keru hlasitěji než obvykle.

Vskutku, Cardasianská loď se proměnila v ohnivou kouli. Jejich problémem však byla první loď, která byla těsně u nich. Nevystřelila. Těsně předtím provedli plný boční obrat. Viditelně je tato nová skutečnost vyvedla z konceptu.

„Palte poručíku!“ zavelel Riker pohotově.

„Ano pane.“

Bylo to tak trochu směšné, neboť torpédovou komoru opustilo jediné fotonové torpédo. Směšné ve smyslu, že šestice mnohem účinnějších kvantových torpéd Cardasianské lodi ani trochu neublížila. Rudě žhnoucí torpédo však nezastavil žádný štít. Zasáhlo trup a způsobilo jen malou neznatelnou explozi. Alespoň tak to vypadalo na první pohled. Vzápětí se loď prudce naklonila a po celé zádi proběhla série explozí.

„Hlášení?“

„Zásah do sekundární senzorové antény. Masivní poškození zadního prstence. Mnohačetné exploze po celé zádi. Jejich štíty jsou dole a selhávají jim primární systémy, včetně pohonu,“ vypočítával Keru poškození druhé lodi s překvapením.

„Ano, ano,“ usmíval se muž od rozvědky spokojeně.

„Jak jste věděl, že jim tohle ublíží?“

„Nevěděl, pouze hádal.“

„No, rozhodně to vyšlo.“

„Doporučuji je rychle dorazit, dokud máme výhodu.“

„Známky života?“

„Nejasné.“

„Cítím překvapení, šok,“ vstala Deanna Troi ze svého křesla po kapitánově levici.

„Však by také měli být překvapeni.,“ přikývnul plukovník. „Kapitáne, dorazte je, dřív než se něco pokazí a...“

„Kapitáne, z warpu vystupuje další loď! Je to Enterprise!“

„Zkuste zaměřit přeživší. Možná nám dají nějakou odpověď, proč tohle sakra dělali,“ rozhodl kapitán Titanu nakonec.

„Hazardujete, kapitáne.“

„Nejsem žádný vrah.“

„Hazardujete se svou lodí a životy celé posádky.“

„Mějte tu loď zaměřenou, poručíku,“ kývnul kapitán směrem k taktice. „Jestli se jen špatně pohnou, střílejte!“

„Ano pane.“

„Bio-senzory?“

„Nejasné, kapitáne,“ převzal poručík Jaza svoji konzoli. „Zachycuji Cardasianské známky života, ale nemohu určit jejich přesnou polohu, ani počet.“

„Spojte nás s Enter...“

„Nárůst energie v jejich předních distruptorech! Hodlají střílet...“

„Palte!“

Dvě temně zářivě modrá kvantová torpéda opustila torpédové komory Titanu. Překonala vzdálenost během několika vteřin. Obě dvě zasáhly Cardasianský křižník a doslova ho rozervaly ve dví. Riker pohlédl tázavě na svého hlavního taktického důstojníka, ale i ten se mračil a vypadal trochu překvapeně účinkem. Skrze explozi bylo vidět na hlavní obrazovce přilétající Enterprise.

„Příchozí volání z Enterprise, kapitáne.“

„Na obraz!“ pokynul Riker. Povstal z kapitánského křesla a popošel blíž k obrazovce, kde se objevil můstek Enterprise s kapitánem Picardem v čele.

„Kapitáne, Picarde, jdete akorát včas,“ pronesl s lehkým úsměvem a kývnutím hlavy svého protějška a bývalého kapitána pozdravil.

„Vidím, že jste tu měli trochu rušno, kapitáne Rikere,“ odpověděl mu Picard stejně a také on povstal ze svého kapitánského křesla a popošel blíž. „Co jste proboha prováděli na hranicích, že se za Vámi Cardasiané hnali až sem?“

„O této záležitosti si musíme promluvit osobně. V uzavřeném kruhu. Pouze pro Vás a vaše vyšší důstojníky, které hodláte nechat zasvětit do celé záležitosti,“ dal o sobě vědět plukovník Marcen.

„Ovšem,“ přisvědčil Picard.

„Prosím omezte počet zasvěcených na minimum. Situace se nám trochu zkomplikovala, kapitáne Picarde. Víc Vám řeknu až osobně na Enterprise.“

divider

Následuje:
Po útoku

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries