Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Strážce

Tamulská základna - druhý měsíc Tamuli 6

Události konečně směřovaly do konečného bodu, o tom nebylo nejmenších pochybností. Tmavou jen spoře osvětlenou chodbou kráčel, či spíše plížil přitisknutý ke stěně šedý stín. Mohl jít klidně středem chodby, nikdo by ho nezaznamenal, pokud by sám nechtěl, ale takovou věc považoval A-Tommy za arogantní a domýšlivou. Stíny v rozích chodby mu dodávaly dostatečnou anonymitu, takže nemusel používat své schopnosti k infiltraci.

Našel hledané teleportační zařízení a musel nad tím zavrtět hlavou. Stejný design, jaký použili během operace na Zemi. Ani se neobtěžovali ho obměnit, aby nevypadalo úplně totožně. To znamenalo, že zde buď existuje jeden jednotící vliv, nebo prostě postrádali nápaditost. Spíš spoléhal na to druhé, ačkoliv ani první požnost nemohl úplně vyloučit. Nebo šlo o kombinaci obou dvou, ale na tom zase tolik nezáleželo.

Nikdo tu nehlídal, další ukázka přezíravé arogance a ledabylosti ve smyslu, že k ničemu neobvyklému přeci nemůže dojít. Jejich chyba, díky níž měl strážce v šedém, volné pole působnosti. Kamery samozřejmě přepojil do smyčky, ještě předtím než vešel dovnitř a další zabezpečení tu nebylo. Zvláštní, že takhle důležité místo mělo tak malé zabezpečení. On by tu určitě nechal alespoň stráž, nebo trvalou obsluhu.

Ovládací terminál samozřejmě zakódovaný byl, ale ten ho ani v nejmenším nezajímal. Jistě, mohl by systém snadno a lehce nabourat, ale tím by na sebe mohl zároveň upozornit, což neměl v plánu. Po pravdě tohle patřilo mezi jednu z oblíbených věcí, které svým protivníkům dělal. Obzvláště, když předstírali, že všechno jde naprosto v souladu s pravidly a přitom použili zařízení, které používalo technologie přesahující povolenou úroveň.

V takovém případě nebylo nic jednoduššího než trochu jim tu věc poškodit, aby přestala pracovat. Než přijdou na to, kde je problém, tak budou mít problém úplně jinde a s někým úplně jiným. Inu ne nadarmo pobídnul Malogany ke spolupráci s šestou flotilou. Teď, když byli zcela loajální Tamulskému admirálovi, přinášely plody jeho úsilí své ovoce. Dovolil si spokojený úsměv, když vyjmul nejprve z jednoho panelu a posléze i z druhého částicový konvertor hmoty. Součástky, bez nichž nevytvoří prostorovou bránu do výstupního bodu na domovské planetě.

S trochou zlomyslnosti svoji sabotáž zamaskoval tím, že místo obou konvertorů vložil identicky vypadající konvertor, ale ne částicový. Jednoduché, prosté elegantní. Tím pádem následná diagnostika neodhalí v zařízení problém, dokud nepřijde někdo a neprověří hodnoty protékající skrze samotný konvertor. Což jen tak někdo neudělá, protože taková věc vyžaduje opravdovou inteligenci a znalosti. Měl takový pocit, že těchto vlastností se tomu, kdo za tím stojí, jaksi nedostává.

On si na rozdíl od nich udělal domácí úkol a důkladně nastudoval samotné zařízení. Tím pádem věděl, kde ho nejcitelněji sabotovat. Zařízení, které sice vypadalo futuristicky a pokročile, ale nefungovalo správně. K tomu, aby opravdu fungovalo, mu chyběla jedna část, ale tou se jeho tvůrci příliš neobtěžovali. Konec konců, proč? Už jenom tím, že ho používali, porušovali stanovená pravidla. Taková drobnost, jako technologická nekompatibilita? Příliš si nedělali hlavu s druhým ani čtvrtým zákonem časové dynamiky.

Musel nad tím jenom zavrtět nechápavě hlavou, ale to už našel vhodné místo, kam se mohl vmáčknout a vyčkávat až přijde ta správná chvíle. Zcela jistě budou podvádět. Podváděli celou dobu, takže proč ne teď? Jenomže nevěděli, že on už je přistihnul při podvádění. Záměrně je ponechal, aby si mysleli, kdovíjak jsou chytří, nenápadní a nic se jim nemůže stát. Místo toho přišel sem, neboť tady očekával, že dojde ke klíčové události, kterou konečně převáží misky vah na správnou stranu.

Zavřel oči a vyslal chodbou svoji vůli s cílem vypátrat stav věcí a také jestli už admirál Sonmareus s jeho lidmi začali jednat. Nemusel se natahovat příliš daleko, protože místnost s portálem, byla přímo spojená s hlavní řídící místností základny. Dělila je pouze chodba, dlouhá padesát metrů. Viditelně to chtěli mít dostatečně blízko pro případ, že by odsud museli utéct. Jak typické.

„Nu, takže kdepak se skrýváš?“ pomyslel si v duchu, ale to již proniknul do řídící místnosti. Zůstal na samotném okraji v rohu, kdyby přeci jenom někdo zkoušel sondovat. Pouze naslouchal, neviděl nikoho z personálu řídícího střediska. Samozřejmě ho nikdo nehledal, ostatně měli úplně jiné problémy. O to už se postaral.

„Co myslíte tím šumem v komunikačním systému?“ slyšel první a velice podrážděný hlas. Velice arogantní, nadutý, zkrátka ten typ, který umí akorát poroučet a všechny komandovat. Hlas patřící někomu hodně vysoce postavenému. Přesně ten, koho všichni hledali, ministerský předseda T’Aranis.

„Vypadá to, že nás někdo odposlouchává, nebo odposlouchával,“ odpovídal mu druhý hlas nepříliš šťastně. Podle tónu, zřejmě vedoucí technik, nebo velitel základny

„Tenhle systém má být přeci bezpečný a nikdo se do něj nemá dostat!“

„Taky že nedostane, ale pokud máme udržet spojení s okolním světem, musíme použít komunikaci a ta je za určitých okolností napadnutelná.“

„Ušetřete mně výmluv a raději mi řekněte, jestli dorazila nová zpráva z domovské planety!“

„Nic, pane. Od poslední zprávy před šesti hodinami je ticho.“

„Potřebuju znát aktuální zprávy, jinak je tohle všechno k ničemu!“ obořil se předseda na svého podřízeného nelibě.

„Je možné, že našeho člověka chytili,“

„Nesmysl! Taková věc by vyžadovala inteligenci a tu nemají.“

„Poslední zpráva neobsahovala ověřovací protokol a navíc vypadala neúplná. Měli bychom vzít v potaz, že náš člověk ve vládě byl kompromitován a…“ zkusil argumentovat, ale celkem marně.

„A já říkám, že to je nesmysl!“ trval na svém. „Ihned navažte spojení s rozvědkou a zjistěte mi aktuální informace a…“

„Kontakt!“ přerušil ho další hlas, tentokrát patřil jednomu z operátorů v řídící místnosti. „Senzory zachycují plavidlo, právě se vynořuje zpoza orbity Tamuli 6.“

„Identifikace?“

„Je to T’Saan. vlajková loď šesté…“

„Žádná šestá flotila neexistuje!“ přerušil ho starší Tamulec zlobně.

„Další kontakty se vynořují zpoza Tamuli 6 a směřují k nám.“

„Kolik?“

„Tyhle modifikované lodě nemáme v databázi, ale pokud mohu soudit, tak jde o dvě divize. Každá má pět těžkých křižníků a dvacet eskortních plavidel.“

„Vědí o nás?“

„No, rozhodně letí směrem k nám a zkouší nás kontaktovat.“

„Neodpovídejte!“

„Rozkaz. Přejít na tichý režim!“

„Veliteli připravte mi portál na ústředí. Ihned!“

„Ano, pane.“

„Myslíte si, kdoví jak nejste chytrý Sonmareusi, ale já budu rychlejší a pak už se můžete jít bodnout!“ pronesl hlasem plným opovržení. „Spustit obranné systémy. Připravit zbraně!“

„Pokud zaujmou pozice na orbitě, tak budou mimo dostřel zbraní. Akorát jim odhalíme náš arzenál…“ upozornila ho obsluza zbraní obratem.

„Dal jsem Vám rozkaz, tak ho splňte!“

„Jistě pane, zbraně připraveny.“

Dál už nebylo třeba poslouchat. Rychle stáhnul svoji mysl zpátky a netrpělivě čekal, kdo bude jeho protihráčem. Nemusel čekat dlouho. Dveře do přenosové místnosti se otevřely a dovnitř vběhl muž, podle uniformy Tamulský šéf bezpečnosti. Šarlatové proužky na tmavě hnědé uniformě, ho řadily do oddělení rozvědky. Zajímavé, podle arogantního chování sázel spíše na předsedu vlády, ale musel připustit, že ten byl přeci jenom příliš na ráně, takže za nitky tahal někdo v pozadí. Rozvědka byla opět s ohledem na úzké spojení s vládou logickým předpokladem.

Šéf bezpečnosti ihned aktivoval konzoli a k nevýslovnému potěšení A-Tommyho zaklel, když zjistil, že průchod nejde vytvořit. Chvilku zápolil s ovládáním, ale nevypadalo, že by přišel na jeho sabotáž. Ani nezkoušel žádnou diagnostiku. Tuhle část prostě přeskočil a obešel sabotovanou součástku tím, že ji prostě ignoroval. Podvod. To slovo doslova křičelo, ale on si s tím vidno hlavu nelámal. Vůbec mu nepřišlo na mysl, že by jeho podvod mohl někdo odhalit. Brána poslušně naskočila a on hodlal informovat svého šéfa, že je všechno připraveno.

Šedý strážce si chvilku pohrával s myšlenkou, že ho nechá trochu vycukat, jen aby viděl, jak se asi ten Tamulský despota bude tvářit, ale uvědomoval si, že právě takové události mohou spustit třetí zákon časové dynamiky pojednávající o nepředvídatelných událostech. Ne, prostě zrušil jeho překlenutí a brána se v ten okamžik uzavřela. Ne na dlouho, neboť o pár vteřin později ji muž od rozvědky znovu nahodil. Nahodil a on mu ji zase shodil. Podruhé, potřetí, po čtvrté, po desáté i po dvacáté.

Jeho protivníkovi stále nedocházelo, že tento jev není přirozený a proto vytrvale zkoušel stále dokola totéž. Tím mimo jiné vyčerpával svoji sílu, což hrálo A-Tommymu přesně do karet. Přitom stál přímo za ním. Stačilo jenom obrátit hlavu, nebo zapátrat smysly a viděl by, že to celé dělá on. Jenomže nic takového neudělal, protože mu nepřišlo na mysl, že by někdo mohl proti tomu zasáhnout. Zřejmě ho nenapadlo, že na něj aplikoval pátý zákon časové dynamiky o akci a reakci.

Zavrtěl hlavou nad takovou mírou arogance a začal se připravovat na nevyhnutelnou srážku mezi nimi. Po té poslední eskapádě měl jednoznačně navrch, takže pokud bude jednat dostatečně opatrně a uvážlivě, tak toho drzouna pošle zpátky tam, kam patří. Vzájemná střetnutí sice nebývala tak častá, ale většinou končila smírně, kdy slabší strana buď ustoupila sama, nebo za podmínek, které si vítěz úspěšně nadiktoval. Nedocházelo na smrtící souboje a A-Tommy zatím nikdy nikoho v takovém souboji nemusel zničit.

Ano, slyšel o tom, že Tasha už tuhle hranici překročila, ale doufal, že on nebude muset. Ostatně držel situaci pevně v rukou, takže jen hodně nepředvídatelná událost mohla všechno změnit. Stačil ještě zhodnotit svého protivníka a mohl celkem bezpečně říct, že je mladší než on. Jedna ze schopností, kterými disponoval, byla ta, že dokázal určit věk svého protivníka. Každý strážce disponoval jednou či více odlišnými schopnostmi a touhle se on lišil od ostatních.

Možná kvůli tomu Tashu trochu škádlil, ale dával si pozor, aby měl od ní dostatečně velký odstup, neboť i ona měla jisté schopnosti, které by nechtěl poznat na vlastní kůži. Byť už žádnou neměl, neboť jeho bývalé já neexistovalo, ale zachovával si na rozdíl od jiných fyzickou existenci. Nevypadal tak, jako za svého minulého života, ale vytvořil si na jejím základě vlastní totožnost a místo Timoteje Forstena, byl prostě A-Tommy, muž v šedém, nebo též šedivák, jak mu přátelsky přezdívali jeho přátelé.

Nikomu to nepřišlo divné a nikdo ho nesoudil za výběr nového image. Což nemohl říct o svém protějšku, který zcela určitě nebyl Tamulec. Druhou možností fyzické existence představovalo ovládnout fyzické tělo někoho jiného. Posednutí možná nebylo úplně místě, ale zato šlo o celkem výstižné vyjádření. Mělo to své výhody i nevýhody. Přeci jenom fyzická existence svazovala tu nadpozemskou, a pokud došlo k náhlému úmrtí fyzického těla, potom to znamenalo konec i pro duševní část uvnitř.

„Centrála transportní místnosti!“ přerušil tok jeho myšlenek hlas z komunikačního kanálu. Velmi nelibý, velmi netrpělivý a patřící jak jinak předsedovy vlády. „Co tam sakra děláte! Je už připraven transport zpátky na Tamuli 4? Odpovězte!“

Konečně nadešel okamžik, kdy musel A-Tommy zasáhnout. Než stačil Tamulský šéf bezpečnosti potvrdit spojení, už byl u něho, strhnul mu komunikátor ze zápěstí a s pomocí síly do něj strčil. Tím dal dost jasně najevo, kdo před ním stojí a čekal na jeho reakci. Zároveň mu dal víc než dostatečně najevo, jakou vládne silou. Druhý muž se zapotácel a udělal toporně tři kroky zpět. Hleděl na něj s výrazem nevýslovného překvapení a šoku.

„T…ty…“

„A co sis myslel? Že tady jenom tak stojím a přihlížím, jak porušujete pravidla?“

„Ty…ty jedna šedá nulo…ty…“

„Šetři dechem!“ zarazil strážce svého protivníka. „Tahle tvoje hra je u konce.“

„Já…já neprohraju s takovou nickou!“

Tahle reakce byla velice překvapivá a ze všeho nejméně očekávaná. A-Tommy dal víc než dostatečně najevo, že má navrch, ale jeho protivník zcela ignoroval tuto naprosto zjevnou skutečnost. Místo toho se na něj zkusil vrhnout, což ho na jedné straně překvapilo, neboť nečekal, že by mohlo dojít k fyzickému kontaktu. Mohl děkovat, že určování stáří protivníků není jeho jediná silná stránka.

Mimo jiné ovládal i techniku bleskového kroku, takže dokázal změnit pozici těsně předtím, než se ho mohl protivník dotknout. Ten setrvačností narazil do stěny a velice bolestivě si přitom narazil nos. To ho ovšem neodradilo od dalšího pokusu. Tentokrát uhnul s dostatečným předstihem a nechal ho naběhnout na ovládací konzoli, přes kterou přepadl a skončil velice tvrdě na zemi. Znovu se zvedal, zregeneroval si přitom zraněný obličej i naraženou ruku a opět zaútočil.

Znovu tentýž výsledek, akorát s tím rozdílem, že zabrzdil těsně předtím, než mohl opravdu tvrdě narazit do stěny. Mezi tím se muž v šedém přizpůsobil jeho taktice, vyvolal kolem přenosové místnosti časové pole a uhýbal před jeho nemotornými pokusy o útok. Musel uznat, že je velice umíněný, neústupný a nejspíš vůbec nevnímal ten rozdíl mezi nimi. Ani fakt, že všechny pokusy ho jenom zbytečně vyčerpávají.

„To už stačí!“ zarazil ho A-Tommy a chytil rukou jeho pěst. Skoro mu tím zlomil prsty, neboť Tamulci měli prsty jen s dvěma články a chyběl jim palec. Vida, že slova nepomáhají, tak zatlačil trochu víc, až druhý muž zavřísknul bolestí a on ho snadno srazil ho na kolena.

„Teď tě pustím, a jestli odsud hned vypadneš, upustím od lekce a neukážu ti skutečný rozdíl mezi našimi silami.“ Pustil jeho ruku a udělal dva kroky zpět. Bylo víc než jasné, kdo má navrch.

„S takovouhle nickou já nemůžu prohrát!“ zařval k jeho překvapení sotva se vysoukal zpátky na nohy. Sotva stál, přesto zkusil znovu zaútočit. Za opaskem měl poboční zbraň, ale ani po ní nevzdechl, aby ji použil.

Tentokrát Tommy neustoupil. Tentokrát nechal svoji sílu naplno proudit. Zastavil ho a znehybnil uprostřed pohybu. Hleděl na něj naprosto nevěřícně a nejspíš mu stále nedocházel ten rozdíl mezi jejich silami. V ten moment s ním mohl udělat, cokoliv chtěl. Nechat ho zhasnout jednou pro vždy, jenže tím by zabil současně i hostitele, takže udělal druhou věc.

Vsáhnul do něj a vytáhnul obrazně řečeno nehmotnou formu skrytou uvnitř. Nevzpomínal si, že by podobnou věc, někdo někdy zkoušel, ale nejspíš jenom proto, že nikdo předtím nestál v podobné situaci.

Sám netušil, co přesně by měl čekat, ale cítil pod rukou žhnoucí zlatou kouli, pulsující energií. Otevřel portál do jeho sféry existence a prostě ho tam hodil jako míč při jedné z mnoha pozemských her. Ta představa v něm vyvolala zapomenutou vzpomínku na doby, kdy býval ještě člověkem, takže nezaznamenal, že Tamulský šéf bezpečnosti, zbaven svého nevítaného hosta žuchnul v bezvědomí na zem. Ten zvuk muže v šedém znovu vrátil do reality a zároveň narušil jeho soustředění. Zmizelo i časové pole a čas znovu běžel normálním tempem. Letmo zkontroloval muže na zemi, ale podle všeho byl jenom v bezvědomí.

Zato dusot nohou přicházející z chodby naznačoval, že se blíží ostraha. Už nebyl další důvod zde pobývat, takže strážce stáhnul svoji přítomnost na obvyklé minimum, kdy nemohl nijak zasahovat do dění a přešel do pozorovacího režimu. Nikdo ho neviděl, nikdo ho neslyšel. Stejně tak i záznam z kamer nic neukazoval a poručík s trojicí bezpečáků za sebou ihned dospěl ke zcela správnému a zcela logickému závěru, že mají na základně vetřelce.

Na základě toho vyhlásil poplach, což nemohlo lépe zakrýt výsadek, který velmi brzy pronikne na základnu. Kdyby mohl, tak by si mnul ruce nad tím, jak skvěle to nakonec zařídil. Celou věc, kazila jen jedna drobnost, chování jeho protivníka. Tohle pro ně nebylo ani trochu typické chování. Jako otázkou zůstávalo proč? Po pravdě ho to znepokojilo, jakkoliv si s ním dokázal poradit. Bude muset celou věc probrat s vrchním strážcem. Ano, rozhodně ano. Mistr jistě bude vědět, co s tím.

USS Enterprise NCC-1701E

Admirál Kathryn Janewayová usrkávala černou kávu ze šálku a znovu pročítala poslední zprávu, kterou obdrželi z Titanu. Uplynuly už dobré dvě hodiny od okamžiku, kdy Enterprise obdržela zprávu s kódem 9. Domluvený signál pro případ bezprostředního ohrožení. Z toho důvodu ihned nechala okamžitě změnit kurz do soustavy Forlat, kam právě warpem devět směřovala celá její útočná skupina. Krátce po výstraze obdrželi podrobnější hlášení, které si mohla v poklidu přečíst, neboť cíle své cesty neměli dosáhnout dříve než za deset hodin.

Seděla usazena v pohodlném křesle v kapitánské pracovně vedle můstku a nebyla zde úplně sama. Naproti ní seděl kapitán Enterprise Jean-Luc Picard. Na rozdíl od ní nepopíjel kávu, ale svůj oblíbený černý čaj. Také on četl zprávu od kapitána Arana a po očku sledoval svoji nadřízenou, jež zvolila jeho plavidlo jako svoji vlajkovou loď. Nebylo to zdaleka poprvé, co si ukradla zrovna Enterprise, ale zato poprvé s ní vedla flotilu do boje. Vlastně, když o tom tak uvažovala, vedla poprvé do boje flotilu Federace.

Cesta Voyageru z kvadrantu Delta měla přeci jenom něco pozitivního. Posádka byla ušetřena zničující války s Dominionem, která zachvátila celý kvadrant Alfa. Přiletěli až na konci války a dokázali přitom zničit centrální transwarpovou Borgskou síť, což Federaci zbavilo dalšího hrozivého nepřítele, který je ohrožoval, Borgy. Od té doby po nich nebylo ani stopy. Kathryn povýšili do vlajkové hodnosti, ale zároveň přišla o velení Voyageru a skončila za stolem.

Po pravdě měla dost toho věčného vysedávání doma na Zemi a potřebovala na chvilku vypadnout. Tahle mise jí poskytla potřebnou záminku, ačkoliv by dala přednost zkoumání astrometrických údajů v neprobádané části vesmíru, nově vznikající hvězdy, nebo jakéhokoliv vesmírného fenoménu, který by zalahodil její duši vědce a výzkumníka. Takhle vedla padesát lodí na válečnou výpravu, která mohla skončit bůhví jak.

„Hmm...“ protnula nakonec ticho a položila šálek s kávou na stůl. Picard udělal totéž v očekávání, jestli hodlá dodat něco dalšího. Na rozdíl od ní, on se v celé záležitosti bavil o poznání víc než ona. Ne samotnou honičkou za loděmi, které nemohli vůbec najít a které mohly způsobit nepředstavitelnou paseku. Bavil se tím, že ona je vede. Nedával to nijak najevo. Do puntíku plnil její rozkazy. Celou dobu byl velice zdvořilý a dělal první poslední, aby se na palubě lodi, jeho lodi, cítila co možná nejlépe.

„Nu, tak tohle je opravdu velice znepokojivé,“ pronesla Kathryn nakonec.

„V tom s Vámi souhlasím.“

„Vypadá to, že naši Koloniální přátelé právě mají na palubě špeha, jenž zaujal místo jejich hlavní šéflékařky, kterou zabili a její tělo odhodili jako smetí na Omikronu théta,“ shrnul Picard ve stručnosti celou zprávu.

„A tohle je přesně ta část, které jsem se celou dobu obávala, kdy všechno začne jít do háje.“

„Možná,“ pokrčil kapitán rameny.

„Hlavně když tvrdili, jak zničí všechny nepřátele, kteří jim pošramotili pověst, a teď to vypadá, že budou mít sami problém.“

„Možná je podceňujete.“

„Ano, slyšela jsem jaký je ten jejich major taktický génius, ale tohle by mohla být přesně ta věc, která uštědří pořádnou ránu její sebedůvěře.“

„Možná ano, možná ne.“

„Četl jste tu zprávu pořádně Jean-Lucu?“

„Dvakrát.“

„A jaký máte názor?“

„Přečetl jsem si také jiná hlášení a zprávy, jak z Titanu, tak i od plukovníka Marcena.“

„Fascinující čtení, připouštím,“ přikývla admirál vida, že zmínil muže od rozvědky. Také ona četla jeho zprávy a plukovník kladl velký důraz na detail.

„Veškeré jejich dosavadní činy se omezovaly na přímé a hrubé akce. Tohle je jiné...vytříbenější, prohnanější...“

„Možná mají ve hře někoho dalšího, komu to trochu víc pálí.“

„Pokud vezmeme v potaz, že nám ten zajatý muž, Talaris, říkal pravdu, tak on byl jediný Chartocký velitel ve hře.“

„Jediný o kom věděl.“

„Řekněme, že byl jediný, ano?“

„Dobře, pokračujte.“

„Celé to nepostrádá brutalitu, když se zbavili posádky celé lodi a prostě je pohodili na pusté dávno neobydlené planetě. Proč? Čeho tím chtěli dosáhnout?“

„Viditelně nastražili mezi mrtvá těla i někoho, kdo tak docela mrtvý nebyl.“

„Evidentně ano, ale mě spíš zaráží ta zbytečná brutalita. Pokud zabili posádku lodi, tak kdo potom ovládá tu zbývající loď?“

„Nemuseli je zabít všechny.“

„Předpokládejme, že ano,“ učinil Picard gesto rukou, kterým zarazil případné námitky a pokračoval dál, „protože to spadá do jejich operačního schématu, ve kterém se zbavují všech a všeho nepotřebného. Tím pádem, kdo tomu celému velí?“ položil otázku a hned přidal další. „Chaokové? Ti sotva. Bez vedení a podpory nejsou prakticky nic, jen hrubá síla, jak se ukázalo na Zemi. Takže kdo tomu velí a vymýšlí, či přesněji vymyslel a připravil tuhle léčku?“

„Myslíte ty bytosti, které...“

„Nikdo jiný už podle mého není ve hře.“

„Víte, to slovo hra se mi tu ani trochu nelíbí. Takhle by celou věc označil Q a...“

„Raději ho ani nezmiňujte, jinak by se tady mohl ukázat a to bychom pak zažili pravé peklo na zemi.“

„Nic to nemění na skutečnosti, že Nová Kolonie má problém a zdaleka ne malý. Pokud by se druhá strana zmocnila toho jejich vlajkového Dravce se všemi těmi jejich zázračnými zbraněmi třídy Z, bojím se pomyslet, co by následovalo.“

„Pokud chcete znát můj názor, tak k tomu jistě nedojde.“

„Jste si jist?“

„Mám takové tušení, že pokud mají na palubě špeha, tak na něj přijdou.“

„Ráda bych měla stejnou důvěru, ale to bychom nesměli ztratit kontakt s Titanem.“

„V té oblasti je velké rušení...“

„Které není přirozeného původu!“ namítnula Kathryn rychle, aniž by ho nechala dokončit větu.

„Nu, není,“ připustil Picard. „Ovšem s tím nic neuděláme.“

„K tomu si připočtěte tu část, že nám kapitán Aran poslal nějaké informace o nepříteli, které nedorazily kompletní, protože právě v okamžiku odeslání vletěli do oblasti rušení.“

„Geordi už na tom dělá.“ Chtěl dodat, že společně se Sedmou, ale ta byla právě teď na palubě Titanu. Ne, admirál sebou přivedla jinou posilu. Poručíka Harry Kima. Dalšího z členů posádky původního i nového Voyageru, který byl čirnou náhodou na návštěvě u rodičů na zemi a v současnosti bez lodi a umístění.

„Nemáte pocit, že to je další velice příhodná náhoda?“

„Konspirační teorie?“

„Nedivte se mi, ale strávila jsem nad tím vším spoustu času a je tu příliš mnoho příhodných okolností, aby mohlo jít o pouhou náhodu. Počínaje tím útokem na Bajor, San Francisko, přes útoky na Titanu, Enterprise, Zemi, odhalení agentů dvojníků, nepočítaje tu část, kdy se kapitán Riker objevil tak příhodně tam, kde ho mohli snadno unést. A to ani nezmiňuji ten experiment s neurálním rozhraním. Chcete, abych pokračovala?“

„Připouštím, že to celé může působit podivně.“

„Je v tom skrytý vzorec Jean-Lucu. Jsem si tím jistá.“

„Možná.“

„Na Vás neleží celá odpovědnost. Na rozdíl ode mě.“

„Nemyslel jsem to urážlivě, Kathryn.“

„Berete věci s příliš velkým klidem.“

„Beru věci takové, jaké jsou.“

„Co bych teď dala zato, kdybych seděla na Vašem místě,“ povzdechla si Kathryn naoko posmutněle.

„Prosím?“ vyletělo levé Picardovo obočí tázavě nahoru.

„Co myslíte, admirále Picarde? Nevyměníme si místa?“ Nadhodila laškovně.

„Děkuji za nabídku, ale velení Enterprise mi bohatě stačí,“ reagoval s úsměvem.

„Nikdy jsem neměla přijmout to zatracené povýšení.“

„To samé říkal i Kirk.“

„Mám udělat něco dostatečně šíleného, aby mě degradovali, zpátky na kapitána?“

„To není Váš styl, Kathryn. Máte smysl pro zodpovědnost, a kdo říká, že jako admirál nemůžete vyrazit ke hvězdám?“

„Jistěže mohu, ale to není totéž, jako mít přímé velení nad lodí.“

„Hmm…“ zamnul si Picard bradu a skrýval úsměv, který mu zvlnil rty. Nešlo o žádnou novinku. Kathryn Janewayová nebyla jediným admirálem, který si stěžoval na to, že věci nejsou takové, jako když velela vlastní lodi. Přesně tohle mu před mnoha lety radil Kirk během jejich setkání na Meridian 3. Nenechat se za žádných okolností povýšit na admirála, jinak přijde o všechno zajímavé, co život průzkumníka obnáší.

Následuje:
Virus