Poslední mise

Autor:
Petr Kadlec
Archivováno dne:
25. 4. 2006
Délka:
109 736 slov (488 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TOS, TNG
Období:
Hlavní postava(y):
Leonard McCoy, Mongomery Scott, J.T. Kirk
Kategorie:
napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Půl roku po událostech na Veridianu III je vypravená reaktivovaná Enterprise-A aby vyzvedla pod patronací admirála McCoye tělo kapitána Kirka. Na Romulu je mezitím vtažen velvyslanec Spock do komplotu na jeho uvěznění. Není to tedy TOS a Nová generace.

divider
Poznámka autora:

Star Trek Poslední mise je odpovědí na Film Star trek Generations, jenž se mi sice velice líbí,ale byl jsem velmi zklamaný koncem jenž z mého pohledu nedával smysl a stavěl tak kapitána Jean Lucka Picarda do role pokrytce jenž objevuje kapitána Kirka pro své vítězoslavné tažení.Ne není to kritika postavy samotného kapitána Picarda,ale scénáristů a producentů ,jenž se nadobro chtěli zbavit mýtu původní posádky.Takže toto je moje odpověď kam si mohou ten svůj závěr strčit.

Událost u Deep Speace Nine jenž se odehrávali přibližně ve stejný časový rámec, není do příběhu začleněn. Poslední mise volně navazuje na knihy "Encounter at Farpoint" X-EGEN 1994,  "Relics" X-EGEN 1994, "Unification." X-EGEN 1995

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Poslední mise (Petr Kadlec)

Obsah

Kapitola 4

Enterprise

Z vesmírného prostoru se vynořila obrovská skála posetá krátery a zbytky těžebního zařízení. Byl jeden z mnoha asteroidů, přivlečených z pásma , které ohraničovalo Sluneční soustavu a byli ukotvovány v bezpečné blízkosti kolem Marzu. Veškeré tak získané suroviny se používali na stavbu hvězdných lodí. Po vytěžení bývají většinou ihned zničeni, ale některé s těch menších se zabezpečí a do hvězdných kartografických map se zapíší jako cvičné cíle. Některé jsou dokonce vybaveny slabými vyřazenými laserovími děli po simulování palby. Tento byl jeden z nich.

"Kapitáne navázal jsem spojení s počítačem na asteroidu. " hlesl Nichols.

"Dobře pane Nicholsi. "poznamenal Dat. "nahlašte se jako školní loď USS Wasa."

"Počítač na asteoridu potvrdil naše zařazení a započal odpočítávat jednu minutu do spuštění bojového scénáře."

"Rozumím!!" Dat se mírně zavrtěl ve svém křesle. "Pane Krugere snižte účinost phaserů na čtvrtinu a nechte připravit pětici cvičných photonových torpéd."

"Rozkaz kapitáne. " Kruger si okamžik pohrával se svým panel a pak dodal. "zbraně připraveny. Obsluha phaserů i photonovích torpéd je na svých místech."

"Červený poplach, červený poplach. Zabezpečit všechna stanoviště a připravte se na bojoví střed. " V zápětí se můstek na Wase/Enterprise zalil do červené barvy. Dat se napřímil a začal se upřeně dívat na hlavní obrazovku, na které byl vidět v dálce mohutný asteroid. "Pilote přibližte se po vzoru útočného vzorce beta."

Wasa/Enterprise opět zrychlila na plný impulz a po vlnové křivce se tak preventivně snažila předejít jakékoli obrané palbě asteroidu. Tmu zničeho nic prořízl oranžoví paprsek , který minul Wasu/Enterprise právě ve chvíli kdy Johnston znova náhodně změřil let.

"Pane Krugere zaměřte se zdroj palby a palte. " vykřikl ihned Dat.

Jonstonovi se mezitím podařilo znova vyhnout další jistému zásahu. Wasa/Enterprise se na okamžik srovnala a i ona konečně začala oplácet palbu. Jen čtvrtinoví výkon samozřejmě nemohl jakkoliv asteroid poškodit, ale kontrolní hlavní počítač na něm ty zásahy kontroloval a když zjistil, že by bylo dělo ve skutečnosti na sto procent zničenou, přestal s ním pálit.

Avšak úspěšná nebyla jenom Wasa/Enterprise, i asteorid konečně zaznamenal pár přímých zásahů. Nichols se otočil na Data. "Kapitáne počítač nahlásil přímí zásah v přední části talířové sekce na šesté palubě. Vztyčená silová pole jsou na místě a drží."

"Pane Krugere vypusťte photonová torpéda. Plný rozptil. " Vykřikl Dat.

Ten okamžitě uposlechl, Wasu/Enterprise opustili v rychlém sledu za sebou pětice červeně zářících koulí, které se po krátkém letu zabodli na několika místech do povrchu asteoridu. V ten moment veškerá obraná palba z asteoridu ustala.

Dat se však chtěl přesvědčit, že opravdu vyhrál a tak nařídil oblet na vysoké orbitě kolem vesmírného kamene, ale asteorid se již nebránil.

"Kapitáne přišla správa. " Ozval se po chvíli Nichols. "Počítač na asteoridu nám blahopřeje k vítěství."

Dat kývnul na souhlas, že rozuměl. "Zrušte červený poplach a nastavte opět kurz na Marz. Předně, ale pošlete všem stavištím na lodi pochvalnou správu."

Wasa/Enterprise se rozloučila s asteoridem a opět ho nechala o samotě dokud si ho zase nevybere nějaká jiná loď. Střetnutí s cvičným cílem bylo sice krátké, ale i tak se některým členům posádky zvýšil v těle adrenalin.

Dat zaznamenal své poznatky do lodního deníku a opět se plně věnoval letu. Asteorid byl takřka na stejné oběžné dráze jako Marz, takže cesta k němu byla již krátká a brzy jej měli opět na hlavní obrazovce. "Podporučíku Uhuro spojte se s vesmírnou centrálou na Marzu a požádejte o povolení vstoupit do prostoru na Utopia Planitia."

Uhura jenom kývla hlavou na souhlas než odpověděla. "Povolení uděleno s upozorněním na zvýšenou bezpečnost mezi suchými doky."

"Čtvrtinoví impulz pilote, pomalu vpřed , naberte kurz k doku číslo třicet osm"

"Nastavuji čtvrtinovou rychlost, kurz k doku třicet osm."

Wasa/Enterprise se pomalu přibližovala k místu, jenž nakonec zabralo celou hlavní obrazovku. Nebe nad Marzem bylo plné suchých doků v niž se stavěli nové lodě pro Flotilu ve všech možných třídách, ale jasně převahovali bojové tipy. K tomu ke kterému mířili byl asi z nich největší a také skrýval takřka dokončenou největší loď Hvězdné flotily. Z dálky se také zdála již plně dokončena , ale jak se Wasa/Enterprise přibližovala bylo znát, že k jejímu dokončení stále ještě nějaka doba schází, ale i tak jenom dílka jejího motoru se blížila velikosti Wasi/Enterprise, jež se zastavila na přepravní vzdálenost

"Podporučíku Uhuro spojte se z lodí v ně suchého doku a požádejte o povolení přenosu jedné osoby na palubu."

"Kapitáne , povolení přišlo ještě dřív než jsem o něj stačila zažádat. " Pronesla překvapeně.

"Rozumím! Pane Nicholsi můstek je váš. " Odpověděl Dat. Zvedl se šel k turbovýtahu.

Sjel na palubu sedm a prošel krátký úsek chodbou k přenosové místností. Tam vstoupil přímo na přenosovou plošinu.

"Energii."

Obsluhující důtojník pohl páčkou zvolna dolů, čímž spustil přenosoví paprsek, jehož záře okamžitě uchopila Datovo tělo a přenesla jej na můstek lodi , držené v ně suchého doku. Ten o proti tomu na Enterprise byl obrovský, ale svou struktůrou se mu tak trochu podobal, už jen tím že měl také ve středu osamocené křeslo kapitána. Zde už každý návštěvník poznal, že jí do dokončení přeci ještě něco zbývá. Všude pobíhalo mnoho techniků, kteří nosily celé části panélu nebo prostě chodily tam kde je bylo zapotřebí.. Mnoho ovládacích a diagnostických pultu mělo odhalené vnitřnosti, na nihž se urputně pracovalo.

"Vítám vás kapitáne Date!?. " ozval se mu za zády známí hlas, který nemohl patřit nikomu jinému než nejlepšímu příteli. Dat se otočil a okamžitě se mu na tváři objevil úsměv, dříve u něj známí spíš křečovitý, ale teď již lidský a upřímný.

"Geordi.!?" vykřikl Dat a rychlou chůzí přešel od obrazovky, kde matearializoval , až ke dveřím turbovýtahu, z kterého zrovna Geordi LaForge vyšel. Jeho tvář , ale bylá jiná, jeho oči teď postrádaly vizor. Se kterým ho znal tak důvěrně několit let. Místo toho se na něj smály modré oči.

Dat se na okamžik zarazil a mírně naklonil hlavu "Kde máš vizor Geordy?"

Geordy se nesměle dotkl pravou rukou na spánku. "Po návratu jsem si vzal měsíc dovolené a nechal si konečně udělat ti oční protézi. Doktora Cruserová se prostě tentokrát nenechala odbít.

"A jak se cítíš. " Zeptal se zájmem Dat.

Geordy mírně zahmouřil oči a pak se začal hlasitě smát. Na to zvedl ruku a poplácal Data po rameni.

"Řekl jsem něco směšného Geordy?"

Geordy se konečně ovládl a přestal se smát. "Ani né Date, ale mě to tak nějak přišlo zajímavé slyšet tuhle otázku od tebe."

"I tak tvé poveselení nechápu. Můj emoční čip má asi poruchu. " Pronesl ustaraně Dat.

"Date pracuje dobře. " Poznamenal Geordy "ale některým lidem , prostě přijde humorná vždy úplně jiná věc a jiní jí tak nepochopí. Z jejich pohledu jim to vlastně ani humorné nepřipadá. No a když se jim to pokusíš vysvětlit, už to tak humorné není."

"Takže stačí jediné slovo a každý jej pochopí trochu jinak?"

"Ano. I tak se to dá říct. " Přikývnul na souhlas Geordy. "a co vlastně přivedlo teď velkého kapitána sem?"

"Mám se zde setkat s kapitánem Picárdem."

"Ten bude nejspíš v zasedačce. " a ukázal levou rukou směrem k hlavní obrazovce, kde se rýsovaly dveře. Dat se tedy z Geordym rozloučil a vyrazil směrem k zasedačce. Dveře se otevřely a on spatřil holohlavého muže jak hledí z okna. Vstoupil do místnosti a postavil se vedle vitríny v které se leskli zlaté modely lodí.

"Date vítám vás. " promluvil z ničeho nic Picard, aniž by se otočil.

"Zvláštní?" prohodil Dat. "Jak jste poznal, že jsem to právě já?"

Picard se konečně otočil a pohlédl na Data. "Tak za prvé, jsem dal všem příkaz aby mě nerušili příští hodinu a za druhé, jsem tento příkaz dal jakmile s tvé lodi přišla žádost o povolení přenosu jedné osoby sem."

"Z mé lodi, ale takováto žádost vyslána nebyla?" podotkl udiveně Dat.

"Správně pane Date. Nenechal jste se oklamat. " Picard se pohl od okna a přešel pomalu k Datovy. " Tak, jaká je?"

"Kdo kapitáne?!"

Picard, ale bez dalšího slova přistoupil blíž k vitríně a ukázal prstem na druhou loď od shora.

"A ta!?" Dat založil ruce za záda "Je krapánek menší."

"To jistě pane Date, ale pokud vyjde to co Admiralita zamýšlí. Nadělá ještě spoustu rozruchu. " Picard se otočil a vracel se k oknu. Dat šel v klidu za ním. Picard mezi tím pokračoval.

"Pamatuji si, že když jsem přebíral mojí Enterprise tak nebe nad Marzem bylo prázdné a teď je plné suchých doků o které mají zájem Romulané. " Picard se zhluboka nadechl a opět se otočil čelem k Datovi. "Tuší něco admirál?!"

"O dodání kvantovích torpéd na palubu Enterprise ví, ale praví cíl cesty sem je mu neznámí."

"Snad admiralita ví co dělá. " Picard se znova otočil a sebral ze stolu data book a podal jej Datovy. "Všechny doplňující rozkazy máte zde Date. Když jsem dostal potvrzení o vašem příletu na pozici dal jsem rozkaz o povolení přenosu na tvojí loď. Přivezli je před několika dny, protože i když to tak nevypadá. Tak tato loď bude již co nevidět schopná vyplout a oni nechtějí dopustit jakoukoliv nepřipravenost."

"Posádka je dobrá a já věřím v její schopnosti.!" odpověděl hrdě Dat.

"To je jistě pravda, ale máš Enterprise. Na palubách lodí tohoto jména se i ze zjevně neviných

situací, stávají přelomové události."

"Je logické, že pokud se má něco stát tak se to stane. " Podotkl uváženě Dat. "takže se dá předpoklá-dat , že se události již rozeběhli tím správným směrem."

"Jsem rád, že počítáte se vším pane Date a tímto vám přeji šťastnou plavbu."

"Děkuji kapitáne. " Odpověděl Dat a otočil se na podpatku a vykráčel s pracovny.

"Kapitáne. " promluvila konečně Uhura. "Řídící středisko Marz nám povoluje odlet."

Dat se na svém opěradl dotkl několika tlačítek , čímž vypnul překrývací signál "Pane Johnstne nastavte kurz k planetě Vulkán."

"Ano kapitáne. Kurz nastaven. " odpověděl Johnson a rozpohyboval své prsty po ovládacím panelu kormidla. Enterprise se pomalu pohnula v před, ven z prostoru , suchých doků. Pomalu obletěla po orbitě Marzu a nabírala rychlost až na plný impuls, který bude udržovat až dokud neopustí Sluneční soustavu.

Prostor 01

Její odlet ovšem sledovaly oči skryté pod maskovací štíty výzvědné Romulanské lodi, schované v pásmu asteoriudů mezi Marzem a Jupiterém. Umístnění bylo přímo ideální, protože maskovaná loď byla v toto sektoru prakticky neviditelná. Jediné co jí mohlo ohrozit byly těžební stanice na větších asteoridech, ale Romulanský kapitán nebyl hlupák, vybíral si jen ti skály které byli vytěžené a skýta-li tak hodně možností úkrytu. Kapitán měl za úkol sledovat jakoukoliv aktivitu v hlavních loděnicích federace. Romulanského kapitána ovšem překvapila ta stará loď která se tam z ničeho nic objevila.

"Setníku Kuprale specifikace té archaické lodi. " promluvil do ticha komandér, čímž vyjádřil co si o té lodi myslel.

Mladí Romulan se ani neotočil a ihned hlásil. "Je to starý křížník, třídy Constitution Refit veliteli Akranaku. Registrační číslo NCC 1701A."

To již komanderá zaujalo, otočil se od obrazovky a přešel k setníkovy. "Pod jakým jménem?!" vykřikl velitel Akranak.

"Enterprise veliteli."

* * *

Enterprise

Osobní deník Admirála Leonarda McCoye. Hvězdný čas 50311. 3.

Kapitán Dat se drží mé žádosti a letí přímím kurzem k Vulkánu. Savik přislíbila, že se s námi zůčastní pietní akce na počest Jima. Jeho smrt mě přeci jenom zasáhla víc, než jsem si myslel. Po tragedii na Enterprise B, jsem se pokoušel s jeho odchodem smířit, ale stále jsem měl na paměti jeho slova, které mi sám řekl, že umře až bude úplně sám, ale já tam byl, tak že jsem těch sedumdesát let doufal. Jenže jeho proroctví se nakonec přeci jenom splnilo a na Veridianu III jsme s ním nebyly ani jeden.

Romulus

Kirk se prudce zvednul z křesla na kterém usnul. Pot mu zalil celou tvář, rychlím vyhlédnutím z okna zjistil, že je již odpoledne. Poslední dobou se skoro bál usnou, až ho to zmohlo a únavou usnul v křesle. Knížka která mu stále spočívala na břiše, spadla a vydala dutý zvuk. Kirk se po ní natáhl a položil jí zpátky na stůl. Už několik nocí jej děsil sen o jeho smrti. I když to byl jen sen , přesto se zdál tak strašně živý , jako by to byla zpomýnka na které chtělo jeho tělo urputně zapo-menout. Vstal s křesla a odešel do koupelny, aby smyl studený pot z tváře. Voda byla chladná a osvěžující. To potřeboval..

Z ručníkem, kterým si otíral mokrou hlavu vyšel zpátky do obývácího pokoje a zastavil se ve skleněném výklenku. Nevěděl proč, ale pohled na stařičký most v dálce jej uklidňoval. Jeho konstrukci stále obletovaly malé tečky, které představovaly armádu robotyckých natěračů, jenž pořád obnovovaly, navzdory jménu mostu, červenou barvu konstrukce. Bod dním čas od času proplula nějaká ta loď a vznášedla nad ním přelítala ve všech směrech. Auta které jednou při své návštěvě minulosti se po mostě již dávno nepohybovaly , ale chodců, nebo spíš turistů, se po něm pohybovalo dost a dost. Kirk čekal na zvonek, který by měl oznamovat příchod kontraadmirála Hastna, jeho přítele z admirality. Po návštěvě Enterprise B se mu opět zachtělo velet a postačila by mu i do- konce nějaká loď třídy Chalanger, nebo i nákladní loď, jen kdyby mohl stát na jejím můstku. Jenže admiralita mu to nechtěla dovolit a tvrdošijně trvala na jeho přítomnosti zde na velitelství flotily.

"Jsi příliš cený Jime a ratši tě máty tady na velitelství" opakovaly mu do nekonečna. A jemu to připomínalo staré přirovnání. O obehrané desce.

Oznamovací tón u dveří se konečně rozezněl. Skoro běžel ke dveřím, jen aby si to Hastn nerozmyslel a neodešel, byl roztřesený jak dítě co se těší na vánoce. Přistoupil ke dveřím a stiskl na nich zámek. Ty se tiše otevřeli. Jima na chvíly zaskočila, že vidí někoho jiného, než kontraadmirála Hastna.

"Spocku?!"

* * *

Enterprise

"Pane právě nám přišla nová kódovaná správa. " muž jemuž už začali šedivět vlasy zvedl hlavu a upřeně se podívala mladíka, kterého nepoznával. Byl asi jeden z těch nových co nastoupily nedávno. "Co může být tak důležité, že mě rušíte. " Zařval postarší Romulan a výhružně se postavil nad stolem u kterého do teďka seděl.

Mladík mírně poodstoupil. "Naše spojka nahlásila, že Enterprise opustila federální loděnice nad Utopia planitia Pane."

"Už?" zareagoval se zaujetím a vytrhl digitální tabulku z mladíkových rukou. Rychlím kmitáním očí si správu přečetl. "Hlupáku. Chceš mě ohromit a předložíš mi správu o tom , že flotila je tak zoufalá a posílá do vesmíru lodě se kterými bojoval už můj dědeček. " Mladík již nemluvil, jen se uklonil a koukal co nejrychleji zmizet. Již zase sedící starší Romulan jej však zarazil.

"Ale přesto!? Možná, že ta správa nebude zas tak bezcenná?"

Doktor Kean byl zamyšlený a jaksi duchem nepřítomný. Seděl za svím stolem v ošetřovně a snažil se přežit nezáživné odpoledne. Ani neslyšel volání sestry Viverové, která nakonec musela přijít až k němu aby si jí vůbec všiml.

"Pane doktore!" to už skoro křičela. Kean se leknutím narovnal a zaraženě sledoval sestru stojící nad ním.

"Ano sestro? Někdo snad přišel?" pronesl poněkud zmateně.

"Jen jsem vám chtěla říct pane doktore, že máte po službě a můžete odejít. Doktor Fisher je již tady. " Viverová mírně uhnula, aby jej mohl vidět.

"To už je tolik?"

"Ano pane doktore. " odpověděla hlavní sestra.

Kean vstal a srovnal si uniformu, ze stolu si sebral dva data booky a šel ke dveřím, kde se ještě otočil. "Pokud se objeví jakýkoliv těžký případ, tak mě zavolejte."

"Jistě doktore. " Prohodila již mírně podrážděně Viverová.

Kean se rozloučil a vykráčel na chodbu.

Několik prostorů na lodi bylo zajištěno a nepoužívalo se, většinou proto, že pro tuto misi byly k nepotřebě. Mezi ně především patřily laboratoře. Pokud byl někdo dobře zběhnutý v technice, ale nemusel být inženýr , mohl v klidu dokázal nepozorovaně otevřít dveře. Bez toho aby se rozeznělo poplašné zařízení na můstku. Paluba dvě byl přesně jeden s těch míst. Celí prostor se topil v temnotě a nezvaný příchozí musel použít příruční baterku připevněnou na ruce. Laboratoře se nacházely pouze v neuplném kruhu a do Jeffrizovích průlezů zde byl pouze jeden přístup.

Ten ale tajemné postavě, ale bohatě stačil. Baterkou si posvítil na ovládací panel a opatrně jej odstranil. Jedním pohybem dvou prstů přerušil poplašné zařízení , pak už jen stačilo stisknou příslušné tlačítko k otevření již zmíněného průlezu. Tato část trasy musel nezvaný podniknout po kolenou, ale jen kousek. Protože za chvíli se dostal do vertikální šachty procházejí celím středem talířové sekce Enterprise, kde se již stačilo držet kovového žebříku a sestoupit po něm až na jakoukoliv palubu nacházející se v talířové sekci. Pro jeho plán by bylo lepší se dostat až ke strojovně , jenže tolik času zase neměl. I zde se nacházelo to co potřeboval, phaserová banka , skoro uprostřed talíře , ale nejlepší na tom bylo tom, že nemusel až k nim.

Když na to ten muž znova pomyslel , objevil se mu na tváři škodolibý úsměv, který hraničil až s výrazem šílence. Sestupoval už skoro patnáct minut, když se po jeho pravici konečně objevili dve-ře s přesně s tím číslem které potřeboval. Stejným způsobem vyřadil poplašný systém a otevřel vstup. Ten měl na víšku skoro metr a půl, takže mu nedělalo žádný problém se tam dostat. Přesunul opatrně pravou nohu a stejně se tak chytl i rukou , pak se už jen stačilo opatrně přehoupnout a vstoupit do průlezu a přesně jak bylo v plánech se počítačoví uzel nacházel snad jen dva metry od vstupu. Tento uzel nebyl zajištěn, už jen proto, že nikdo nepředpokládal jeho reálné využití proti lodi.

To ve své podstatě sice byla pravda, ale k tomu co dotyčný chtěl udělat postačovala až dost. Chytil kryt oběma rukama a pomalu jej sundal, chtěl se tak vyvarovat jakéhokoliv zvuku, i když byla jen malá možnost, aby jej někdo uslyšel.

Světlo vyzařované uzlem jej na chvíli oslepili, takže musel počkat než mu zmizí mžitky před očima a pak to konečně spatřil. Kousek od toho uzlu vycházelo vedení rozvodu plazmy a tenhle počítačový port jasně ukazoval citlivou vyváženost napětí po celé lodi, kdyby ukazovatel začal kle-sat nastal by problém, který by se začal okamžitě ukazovat na některém z mnoha panelů ve strojovně i na můstku. Kdyby začal stoupat, dostávala by loď a její systémy větší příkon energeie, ale i ty by po delší době měly za následek vážné poškození lodi. Když to spatřil s uspokojením se znovu usmál Odepnul si s opasku diagnostický trikordér a pomalu s ním opatrně proskenoval celí port. Věděl si-ce moc dobře kam šáhnout, ale chtěl mít naprostou jistotu. Bedlivě prostudoval získané informace , nechtěl být překvapen skrytým bezpečnostním zařízením. nebylo tam již nic, takže se opatrně dotkl ovladače. Číselný algoritmus, který jako jediný bránil nepovolaným vstup, nebyl pro tohoto muže žádnou překážkou. Jeho prolomení mu nezabralo ani ne dvě minuty. Takže mu již nic nebránil zadat počítači nové příkazy. Rozkývat stabilitou rozvodů plazmy.

Chvilková nestabilita by samozřejmě lodi nikterak neuškodila, ale pokud se pravidelně opako-vala , pomaloučku narušovala strukturální integritu plazmovích rozvodů.

Nadarmo se neříká : "Tichá voda , břehy mele. " Počítač pak , až narušení bude příliš velké, automaticky hlavní systémy vypne a loď, ač nezničena, ale vážně poškozena, se stane na delší dobu prakticky nepohyblivou. Štíty lodi se vypnou a všechna zbylá energie v bateriích půjde do podpory života.

Všechny tohle se mu prohnalo myslí, když dokončoval úpravy na uzlu. I kdyby na to někdo náhodou přišel, jen najít ten spravný uzel by jím přinejmenším trvalo několik dní a on pro ně stejně nezamýšlí zanechat nějaké usvětčující důkazy. Dříve než vrátil kryt na místo si počkal na první výkyv v napětí. Uprostřed portu byl malí senzor , který ukazoval hodnoty napětí. Pokud bylo všech-no v pořádku, senzor svítil jen ve žlutém poli uprostřed, ale pak se na chvíli rozšířil i do červeného pole, ale skoro okamžitě zase ustoupil a přesunul se do zeleného pole. Vše trvalo snad sekundu a případnému pozorovateli to muselo připadat jen jako chyba počítače. Muž se po třetí uspokojivě usmál a vrátil kryt na místo a stejnou trasou se nikým nepozorován vrátil spět.

Jen shodou náhod, byl tím pozorovatel pravě Scott. Zrovna při prvním takřka neznatelném vý-kyvu sledoval jeden z již zmíněných panelů, ale i když jeho cvičené oko toto mírné kolísání zazna-menalo, vše jen komentoval poklepáním na panel a když po tomto úkonu se vše vrátilo do původního stavu, tak se již tomu dál nevěnoval. Při druhém mírném výboji u se díval někam jinam a u třetího již vůbec ve strojovně nebyl.

Kean se vyplašeně probudil a sedl si na postel. Hodiny ukazovaly, že do začátku služby mu zbývá ještě několik hodin. Když si chtěl promnout oči , zjistil, že mu s čela stéká studený pot. Vstal a přešel do malé komůrky se sonickou sprchou, ale i s umyvadlem. Vyklopil malou kovovou páčku nahoru aby tak pustil vodu do připravené dlaně. Několikrát se tak opláchl a utřel se osuškou. Ten sen co se mu zdál byl podivný a sám by jej spíš řadil k nočním můrám. Otočil se a stále z ručníkem kolem krku se vrátil zpátky k posteli. Chvíli přemýšlel jestli si půjde ještě lehnout , ale stále živé výjevy ze snu mu ten nápad vypudily z hlavy. Zase vstal a připnul si komunikátor spět na uniformu a při tom si uvědomil, že v ní vlastně i spal. Bylo něco kolem sedmé ráno pozemského času a Jean nevěděl co bude dělat do dvanácté kdy musí vystřídat jednoho ze svých dvou mladších doktorů, ani nevěděl jakého, Fischera nebo Suchota.

Chvíli bloumal po chodbách Enterprise než jej nohy donesly do společenské místnosti, která byla ovšem skoro prázdná. Jen pár sportovně založených kadetů cvičily na několika trenažerech , když to spatřil otočil se na podpadku a zase odešel. Ošetřovna se nacházela jen o palubu víš, takže šel k ní a chvíly doufal, že se oběví nějaká kryze, ale nemocnice zela prázdnoutou.

"Na tenhle klid budete možná jednou zpomýnat."

"Co…. cože?" Kean nadskočil, jakoby na něj promluvil duch. Na to se otočil a spatřil za sebou stojícího McCoye, jak se opírá o svojí vycházkovou hůl.

"No povídám, že takhle stichlou ošetřovnu jsem na téhle lodi vyděl jenom několikrát. " odpověděl McCoy , když lehce nahlížel přes Keana do ošetřovny.

"Neuražte se admirále, ale radši bych spomýnal na nějaké to vzrůšo, než na stichlou nemocnici bez paciéntů. " pronesl nevrle Kean.

"No jen počkejte můj milí doktore. Na má slova ještě dojde!?"

"Pak se vám pokorně ukloním admirále."

"Budu se těšit. " Odpověděl s úsměvem na tváři McCoy.

"A vi zde někoho hledáte?" snažil se Kean přeladit na jiné téma.

"Vlastně vás Willieme."

"Mně?!" podivil se Jean.

"Jistě! hlesl úsečně McCoy " Mladým se povedlo přesvětčit kapitána, aby jim povolil otevřít menší bar na Vyhlídce. Takže si dokážete představit mojí situaci."

"Situaci? Jakou situaci?"

"Ó můj nechápaví příteli. Vždyť i mimie je mladší než já."

"Ááá… ták. " svitlo konečně Keanovi. "Vy po mě chcete abych vás tam doprovodil."

McCoy se Keana zamračil a nesouhlasně zakýval hlavou. Kean se zarazil a mírně svráštil obočí nakonec se přeci jenom lišácky usmál. "Admirále ve městě je noví podnik, nepřidáte se? Zvu vás"

McCoy si začal mnout bradu "Myslím, že teď nic namám. Veďte mě."

Už po dvou dnech letu se tento prostor stal nejnavštěvovanějším místem na Enterprise. Po dotazu hlavní sestry, nedalo Datovi moc velkou práci vybrat vhodné místo. Vyhlídka byla nejidea-lnějším místem na lodi, už proto, že svími mohutnými okny směřující do vesmíru, tolik Datovi připomínaly přední desítku na jeho Enterprise. Nebylo to tam stejně velké, ale pro bar a několik stolů tam bylo místa víc než dost. Sestře Viverové poskytl povolení nad vybudováním v těchto prostorech bar, ale stou podmínkou, že se zde bude výhradně podávat sintehol a mají na to čas do opuštění doku.

Poručík Ivan Nikolai, se odváži ještě dál a poprosil Scottyho o udělení povolení k zamontování, alespoň jednoho replikátoru na vyhlídku. Scottyho vydina baru na lodi tak nadchla, že nejenže namontoval replikátor sám, ale propašoval těsně před odletem, ještě pár lahví opravdového alkoholu s odůvodněním, že tu sinteholovou břečku do huby nevezme.

Při slavnostním otevření se chodba vedoucí k Vyhlídce zaplnila natolik, že po chvilce již ti co přijeli turbovýtahem pozdě, raději nevystupovali.

Když Scotty přestřihával stuhu, natáhnutou u vchodu do nového baru. Pronesl slavnostní řeč "Každý koho nuda tíží a nemá již nic ve spíži. Tak ať pak všechny jeho cesty vedou do Baru na půl cesty. " Po této veršovance se ozval hlasitý jásot a Vyhlídce pak již nikdo jinak neřekl.

Doktor Kean a McCoy konečně dorazily až před staře vyhlížející dveře, které se před nimi otevřely. V tu ránu se na ně vyvalil hluk od asi třech desítek přítomných. Byly zde skoro všichni co právě měly volno. U pultu vždy stál ten kdo tam chtěl být a pokud musel odejít nahradil ho někdo jiný s přítomných. Bar Na půl cesty, tak vlastně neměl stálého barmana.

McCoy se rozhlédl, jestli neuvidí někoho známého a nemusel hledat dlouho. Na právé straně ode dveří. Seděl Scotty a mával na něho zdviženou levicí. Vždy si uměl najíd dobré místu, vždy uprostřed mezi barem a replikátorem zabudovaným ve zdi. U stolu seděl sám a na něm měl pouze jednu skleničku. Do poloviny zaplněnou narudlou tekutinu. Nejspíš to byla jedna stěch právích, co se skrývala v zavřené skřiňce uvnitř barového pultu.

"Už jsem myslel, že se tady neukážeš Kostro. " zahulákal Scotty i když byl McCoy i Kean nadoslech i šepotu.

Keana, ale víraz směřovaný k admirálovi zarazil. "Kostro?" nechápavě se zeptal McCoye. Ten se usmál a odpověděl.

"Stará přezdívka z mládí."

Kean chtěl zaujmout místo vedle McCoye, když si uvědomul, že tady asi obsluha neexistuje. "Admirále , komadere chcete něco donést. Mám právě namířeno k replikátoru?"

Ti se na něj lišácky usmály. Ale první odpověděl McCoy. "Dáme si čaj Willieme."

Kean odeběhl k replikátoru a ani né za dvě minuty se vrátil se dvěma kouřícími šalky. "Je to Erl Grey. " a položil je na stůl. "Nevěděl jsem jaký druh pijete a tenhle si podle nabýdky dávají skoro všichni?!"

"Děkuji ten postačí. " odpověděl vděčně McCoy. Scotty jen naznačil, že je mu to fuk a dolil si zbytek alkoholu do čaje. Kean mezitím zase dešel, aby si i on donesl něco k pití, ale oba překvapil, když si donesl vysokou skleněnou láhev naplněnou tekutinou, na první pohled připomínající limonádu.

"Multivitámínoví nápoj. " odpověděl Kean ještě dřív než se stačil někdo z nich zeptat.

Blížila se osmá hodina a část osazenstva baru odcházela do jídelny o několik palub dolů, aby se dopředu v klidu najedla. Protože střídaly noční službu a proto si většinou takhle po ránu dávaly limonádu, nebo jednu sklenici sinteholu. Byly tu prostě proto, že ti co končily noční službu se tu na ráno scházely před tím, než se šli konečně vyspat.

Scotty měl taky právě po noční službě ve strojovně a tak si jednu sleničku pravého alkoholu mohl dovolit. Jako hlavní inženýr mu nikdo nenakazoval si brát noční službu už první den plavby, ale jeho hlavní starostí byl dobrý chod všech sistémú. Hluk jenž se linul od odcházejících pomalu odezníval.

"Co jste dělal Willieme, že máte tak zašpiněnou uniformu. " Zeptal se nevině McCoy když dosrkl první doušek svého čaje.

Kean se po téhle otázce zarazil , protože nechápal co admirál myslí. "Kde zaprášená.?"

McCoy zvedl ruku a ukázal na podlouhou prašnou šmouhu, táhnoucí se po pravém boku. Uniforma byla ve spod černá takže na ní byl světlešedivý prach celkem dobře vidět. Kean zvedl ruku , aby se na ní sám podíval, ale nedohlédl na ní. Zvedl se tedy se židle a přešel k barovému pultu za nímž někdo s historicky založených dizajnéru tohoto baru pověsil mezi police zrcadlo. Kean se před něj postavil v dostatečné vzdálenosti, aby se vyděl celý, nebo alespoň tu část trupu kterou potřeboval vidět. Mírně se natočil a znova zdvihl pravou ruku. McCoy měl pravdu, prašný flek tam opravdu byl Takže jej levou rukou oprášil a vrátil se spátky ke stolu.

"Měl jste pravdu Admirále. " pronesl udiveně Kean když si sedal. "ale co je zvláštní vubec ne-vím, kde jsem tady k ní přišel. " a rukou opsal kruch zahrnující jakoby celou loď

* * *

Kapitánuv osobní deník. Hvězdný čas 50311. 4

I po tolika dnech je pro pořád zvláštní toto své označení vyslovovat. Posádka Enterprise mě jako kapitána přijala vcelku vlídně a nikdo neměl vážnější výhrady. Díky emočnímu čipu je tak mohu více pochopit.

Dat se nechtěl v kapitánském křesle chovat jako stroj nehybně sedící a sledující obrazovku. Otočnost křesla využíval k tomu aby sledoval všechna stanoviště, a občas se sám zvedl a chodil po můstku. I třetí den plavby se obešel bez sebemenších komplikací, jen tu a tam došlo k náhlému poklesu energie, ale kdybi to nenahlásily sami počítače, těžko by na to přišel někdo jiný kromě Data. Komander Scott slíbyl že se na to sám podívá a žádný pokles se zatím dlouho nekonal. Na hlavní obrazovce stále jen ubíhali hvězdy kolem lodi a díky časomíře na její horní části si tak každý mohl uvědomit, že osmá hodiná večerní pozemského času právě skončila.

I když sám takřka nepotřeboval odpočinek a v činém stavu dokál pusobit i několik týdnů , přesto jako příkladný kapitán dodržoval požadovaný počet ve službě na můstku, ale vždy v noci loď přenechal ve velení některého z kadetů. Stačily dvě noci a skoro každý z nováčků žádal o udělení noční služby na můstku. Dat opět vstal ihned jak zmizela padesád devídka z časomíry.

"Pane Sirsi máte velení."

"Ano kapitáne. " odpověděl mladík sedící na stanovišti vědeckého důstojníka.

Z vyšších důstojníků tu zbyl jako poslední. Všichni ostatní měli již dávno po službě a vlastně po nich ani nikdo nežádal aby si brali noční směni. Těch si většinou užívali když byla loď v bojovém poplachu. Bylo to takové nepsané pravidlo a nikdo se jej nepokoušel komentovat nebo napadat. Dat pomalu přešel k turbovítahu a když se dveře zavíraly, ještě zahlédl jak na se na pár desetin vteřiny rozsvítila varovná kontrolka na právě opuštěném stanovišti vědeckého důstojníka, kterých si nikdo nevšiml. Oznamující znovu skoro neznatelný pokles energie. Datuv pozitronoví mozek to však zaznamenal a provedl rozbor.

Upozroněni oproti minulému svítilo o někol nanosekund déle. Dané zjištění dalo Datovi noví cíl cesty. Do strojovny.

I tam začínala noční služba, osazenstvo nebylo ještě bylo úplné. Jeden z mužů stojících u panelu se otočil aby zjistil kdo to přišel a když zjistil, že je to kapitán okamžitě se postavivil do pozoru a hned tiše siknul na muže stojícího za sebou. Ono možná muž bylo silné slovo, protože většině zde přítomných bylo možná před nedávnem dvacet a pokud si Dat dobře spomínal, nebo si to vyhledal ve své databance, tak jen jediný zde z přítomných opustil akademii.

"Pohov praporčíci. " zavelel Dat a sledoval jak se chlapec před ním uvolnil. "Nějaké potíže?"

"Ne pane. Všechny sistémi pracují v ramci daných parametrů. " Zvolal praporčík Fernandez.

"Nesouhlasím praporčíku Fernandezi. " zarazil ho Dat. "Na můsku se znovu oběvilo mírné podpětí v sítí. " doplnil pro uplnost Dat a přešek nejblíššímu panelu. Hned na prvém zaznamenaly jeho pozorné oči, že energický rozvod plazmi se na chvíly rozkolísal, ale hned se vrátil do normálu. Jako každý kdo by toto spozoroval jednou za den by se tomu dál něvěnoval, asi každý na týhle lodi. Protože takovéto výkyvy se na starých lodích čas od času objevovali. Jenže mírné poruchy, spíš na-světčovali tomu že to není občasné rozkolísání.

"Praporčíku Fernandezi. " oslovil mladíka Dat. " zaznamenal ste za svou službu výkyvi energie v rozvodu plazmi?"

"Ne pane. " Poznamenal "Ani jsem nemohl. Přišel jsem chvíly před vámi. " Dokončil větu udi-veně Fernandez a přistoupil k Datovi, aby se kouknul co dělá. Ten mezitím projížděj jak nejrychleji mohl všechny přidružené soubory a sistémi, kde hledal jakoukoliv podobnost s výkyvem energie v plazmě, jenž před chvílí pozoroval. A to co našel jej nanejvýš překvapilo. Za posledních třicetdevěd hodin tu bylo přes osumnácet záznamů o rozkolísání v rozvodech plazmy, které postupně narůstaly.

Data na okamžik ovládli pocity, které ještě neznal. Přesto se mu je podařilo přejít. Narovnal se a dotkl se svého komunkátoru"Kapitán volá můstek. Okamžitě přejděte na impuls."

"Tady můstek. Podporučík Sírs. Rozumím kapitáne. Přecházíme na impuls. " ozvalo se okamžitě.

Dat se chtěl znova dotknou svého komunikátoru, když se ozval nečekaně ten kterého chtěl právě zavolat. "Strojovno tady Scott, co to tam sakra vyvádíte. "

" Scotty když už jsi vzhůru , připoj se ke mně ve strojovně. " odpověděl mu Dat.

Scotty nemusel dvakrát přemýšlet o tom s kým právě mluví "Hned jsem tam kapitáne. "

Ta jeho chvilka nakonec znamenolo deset minut standartního času, než se jeho zavalitá postava oběvila v dveřích strojovny. Byl to zajímavej pohled, šedivé vlasi měl rozcuchané a dvěma prsty levé ruky si mnul oči aby lépe viděl. Data zaregistroval okamžitě, jeho bledá tvář se nedala přehlédnout. "Co sedě , že jste z běhu přešli na chůzi"

Dat výjimečně mlčel a jen ustoupil od pultu stranou s gestem ruky , ať se podívá sám. Scotty jemě přihmouřil oči a popošel k diagnostickému pultu aby se podíval co bylo tak důležité , že musel vstát s postele. Už první čísla které spatřil mu udělali vrásky na čele. Rozpohyboval své prsty po pu-ltu a spustil diagnostický program znovu. Né že by Datovy nevěřil, ale chtěl vydět jak ty čísla naska-kují na vlastní oči. "Našel jste nějaká závážná poškození kapitáne. " zeptal se Scott a dál studoval monitor.

"Ne, rozvody vykazují stabilní vedení plazmi. " poznamenal Dat. " zjistili jsme to včas."

"Nechápu jak jsem si toho mohl nevšimnout. " prohodil Scotty a ustaraně si prohrábl rozcuchané vlasy. "Někdo si s tím uděl dost práce, aby si toho nikdo nevšiml. Sakra ale kdo!!!"

vykřikl Scotty a otočil se zpátky na Data.

"To bude předmětem vyšetřování. " Odpověděl mu Dat "naší prioritou je se postarat o odstranění vzniklých poškození. Jinak se poletí touto rychlostí k Vulkánu, několik měsíců."

"To abychom šly prozatím tlačit. " neodpustil si ironickou poznámku Scotty.

Dat se znova vrátil k pultu a ukázal Scottovi nejvíce postižené sistémi. Na monitoru se objevila horní a boční silueta Enterprise , postupně zaplňovaná tečkami. Ukazující postižené části lodi. Scotty se sám dotkl několika tlačítek, po kterých se mapa změnila. Teď zahrnoval pouze jednu část talířové sekce lodi v které bylo nejvíc teček, ukazující postižené sistémi, z nichž nejhlavnější byla phaserová banka. Pokud by je teď někdo napadl, vystřelili by pouze několik výstřelů, než by vylítlo půl sekce do luftu.

Scotty zvadl hlavu a otočil jí na Data. "pokud si tady někdo hrál na inženíra. " Položil prst na monitor. "bylo to tady!"

Muž sedící ve své kajutě se napřímil když zjistil, že loď již neletí warpem. Místnost byla úplně setmělá a jen hvězdy se mu odražely od široka otevřených očí. Nemohl tomu uvěřit, ale bylo to tak. Buď nastavil kolísání moc silné, nebo na jeho sabotáž přišly a kdo jiný na to mohl příjít než ten plechoví mozek Dat.

"Sakra!!" zařval a vstal s pohovky, na které doteďka ležel a přešel k svému počítači. I když sám přikázal Ferengům, aby mu už nevolali, jemu nakonec nic jiného nezbyde. Napsal na monitor "Plán A nevyšel, přecházím na plán B. " Zhustil správu do jedné milisekundy a pak jí nejdříve po-slal , přes několik jiných terminálů, než se připijí k stardatním správám vysílaných z lodi.

I McCoye zarazilo náhle spomalení. Večer trávil opět v Baru Na půl cesty a dával si svůj jeden z mnohých čajů přes den. Na stole před sebou se mu váleli fotografie. Na mnohých byl on sám a někým, s kým se kdysi setkal, ale na většině pozoval s členy jeho staré posádky. Pro něho to byla už dávná minulost a skoro zapomenuté spomínky. V baru s ním sedělo jen pár členu posádky , sedících u stolů a povidájících mezi sebou i ti však přestali mluvit, jen co si všimli okolních hvězd. Viděných přes mohutné čelní okno.

McCoye rosčilovalo, že je mimo okolní dění zrovna na téhle lodi. Pohled s okna mu, ale stačil k tomu aby sám přišel na to, že Enterprise letí pouze impulzem. Už už se chtěl dotknout svého ko-munikátoru z žádostí o dotaz, jenže nakonec ruku stáhnul spět, popadl svojí vycházkovou hůl a vyšel ven z vyhlídky. Byl přece admirál, takže se nebude doprošovat o informace a zjistí si to sám. Šel rovnou k turbovýtahu. "Strojovna. " procedil mezi zuby a dál mlčky čekal až jej tam výtah dopravý.

Vstoupil do dění ve strojovně aby ještě zaslechl jak Scotty říká Datovi. ".......... bylo to tady."

"Co bylo tady Scotty. " promluvil okamžitě McCoy, jakmile Scotty pronesl svojí větu. a pak pokračoval až k místu kde oba stáli, aby se sám podíval na co Scotty vlastně ukazoval prstem, ale na monitoru byl jen část schématu, kterému nerozuměl. Takže se opřel rukou o pult a opakoval svojí otázku "Co se stalo Scotty."

"Nechci sejčkovat Kostro, ale vypadáto na to, že se nám někdo hrabal v rozvodech plazmi. " odpověděl mu Scotty a jedním prstem vypnul obrazovku. Dat podezřele mlčel, protože studoval proč opět jeho komander nazval admirála Kostro, když vůbec jako kostra nevypadá. Jeho kuže je sice hodně vrásčitá, ale to by se dalo spíš připisovat jeho věku, ale to oslovení bylo jistě staršího data. Takže Dat nakonec dospěl k tomu, že se jedná o jistý druh přezdívky. Používaný mezi osobami, kteří se znají již dlouho a nechtějí se oslovovat důvěrně.

"Seš si jistý Scotty. " pokračoval mezitím McCoy.

"Víc než to. Za prvé kapitán našel v záznamech, že ty výkyvi jsou přesné na sekundy a za druhé. Takže kdyby to byla normální porucha, počítač na můstku i tady ve strojovně by stropil šílený poplach."

"A stoho vyplívá co. " ptal se dál McCoy.

"S toho vyplí to, že ty poruchy někdo naprogramoval. Kostro. " Scotty se odvrátil od McCoye k Datovi. "Kapitáne doporučuji okamžitě nalézt upravený uzel a vrátit vše do normálu."

"Proveď te komandere. " odpověděl Dat a kvapně odešel ze strojovny. Scotty pak nemeškal ani minutu. Pohledem zjistil kdo je z techniků přítomen. Lusknul prsty a tím získal všech okamžitou po-zornost.

"Pane Nikolai a Fernandezi v co nejkratší době z organizujte patrací skupiny a najděte ten zatracený uzel. Nechci být prorok, ale soustřeďte se na oblast největšího poškození kolem phaserové banky."

"Jistě komandere. " ozval se jako první Nikolai a s polečně s Fernandezem vyrazily ze strojovny.

divider

Následuje:
Kapitola 5

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries (Casperium)