Poslední mise

Autor:
Petr Kadlec
Archivováno dne:
25. 4. 2006
Délka:
109 736 slov (488 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TOS, TNG
Období:
Hlavní postava(y):
Leonard McCoy, Mongomery Scott, J.T. Kirk
Kategorie:
napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Půl roku po událostech na Veridianu III je vypravená reaktivovaná Enterprise-A aby vyzvedla pod patronací admirála McCoye tělo kapitána Kirka. Na Romulu je mezitím vtažen velvyslanec Spock do komplotu na jeho uvěznění. Není to tedy TOS a Nová generace.

divider
Poznámka autora:

Star Trek Poslední mise je odpovědí na Film Star trek Generations, jenž se mi sice velice líbí,ale byl jsem velmi zklamaný koncem jenž z mého pohledu nedával smysl a stavěl tak kapitána Jean Lucka Picarda do role pokrytce jenž objevuje kapitána Kirka pro své vítězoslavné tažení.Ne není to kritika postavy samotného kapitána Picarda,ale scénáristů a producentů ,jenž se nadobro chtěli zbavit mýtu původní posádky.Takže toto je moje odpověď kam si mohou ten svůj závěr strčit.

Událost u Deep Speace Nine jenž se odehrávali přibližně ve stejný časový rámec, není do příběhu začleněn. Poslední mise volně navazuje na knihy "Encounter at Farpoint" X-EGEN 1994,  "Relics" X-EGEN 1994, "Unification." X-EGEN 1995

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Poslední mise (Petr Kadlec)

Obsah

Kapitola 10

Enterprise

Celím pokojem se prolínalo červené světlo , které mnohým dávalo uklidňující pocit, pro Saavick to bylo však jen osvětlení. Právě klečela u své vnučky a upravovala přikrývku, když se kajutou ozval oznamovací tón, jenž jí upozorňoval, že je někdo přededveřími. Vstala a přešla do druhého pokoje a zavřela za sebou. "Vstupte."

Dveře se otevřely a na chodbě za nima stál Dat. "Pokud ruším, přijdu jindy?!"

"Ne to je v pořádku kapitáne, prosím vstupte. " Odpověděla Saavick.

Dat vděčně kývnul a vstoupil konečně do kajuty. Byla to jedna s těch honosnějších, jenž bylo na Enterprise jako šafránu, ale při tak malém počtu posádky si při této plavbě mohlo soukromou kajutu dovolit i nižší důstojníci.

"Přišel jsem abych vám poděkoval za vaší oběť, která byla pro záchranu této lodi velkým přínosem. " vychrlil ze sebe hned Dat.

"Děkuji, ale nemyslím, že můj přínos byl až tak veliký. Vždy záleží na samotné schopnosti kapitátána hvězdné lodi. " Odpověděla okamžitě Saavick. "a i s pomocí splynutí myslí jsem pro vás nezíkala nic co by ste již nevěděl."

"To je pravda jenom s části kapitáne Saavicku. " hlesl Dat. "Ty informace které jsem měl nestačili k tomu bych měl jistotu, že se Ferengové opravdu nacházejí v tomto sektoru a až , od vás zjištěné koordináty mě přesvědčili, že je se čeho obávat."

"Co se teď s doktorem Keanem stane?" zeptala se Saavick.

"Po dohodě s dalšími vyššími důstojníky jsme se rozhodli, že dostane domácí vězení a jen při výjmečných případech se může dostavit na ošetřovnu. " Pronesl Dat.

"Nemáte obavu, že by se ta jeho druhá osobnost mohla znova prosadit. " zeptala se Saavick.

"Toho se neobávám. " Prohodil Dat. "Každou dávku mu zvlášť přinese jeden z mediku v doprovodu člena bezpečnosti, který neodejde dokud mu medik nevpraví lék."

"Zajímavé. " Vydechla Saavick. "ve věci Ferengské lodi! Jsou stále v sektoru?"

"Pořád plníme rozkaz velení flotily a provádíme stálí senzoroví průzkum, ale poté co jsme vstoupili do hyper prostoru jsme je již nezaznamenali. " pronesl Dat.

"Snad si již nechali zajít chuť. " Odpověděla Saavick.

Dat se mírně usmál. "To není zrovna obvyklá Vulkánská věta."

"To zajisté, ale já také nejsem čistokrevná Vulkánka."

"Máte tedy stejné pocity jako velvyslanec Spock?" zeptal se zájmem Dat.

"Pan Spock je Vulkánec a ti nemají city ani pocity. " Ohradila se Saavick proti jeho tvrzení.

"To jistě nemění nic na tom, že je napolovic člověk. " Argumentoval dál Dat.

"Fascinující kam až se dá dostat v neškodném rozhovoru. " Odpověděla Saavick a pozdvihla mírně pravé obočí.

"Ano. " vydechl Dat. "nechali jsme se unést proudem rozhovoru. " A usmál se. "Teď alespoň chápu ty dialogy, které jsem slýchával na mé staré Enterprise."

"Vaše vyjádření je nelogické, tato loď je přeci stará Enterprise. " odvětila Saavick.

"Zajisté, ale jen z vašeho pohledu. " pronesl Dat.

"Asi jsme se přeci jenom dostali do dialogu s kterého není cesta ven. " Odpověděla Saavick.

Dat se opět usmál "Já o jedné cestě vím. " Dat klepnul na svůj komunikátor. "Kapitán Dat praporčíku S´Ponn."

"Tady praporčík S´Ponn. " Ozvalo se okamžitě. "Praporčíku uvolňuji vás prozatím ze služby , dostavte se do kajuty kapitána Saavicka.

"Rozkaz kapitáne. "

"Vaše počínání není logické kapitáne. " hlesla Saavick.

"S praporčicí S´Ponn jsem mluvil ještě před příchodem sem a ona souhlasila, že pohlídá vaší vnučku. " Odpověděl popravdě Dat.

"Musím přiznat, že jsem zmatená."

"Činím tak z rozkazu admirála McCoye, který si myslí, že jste zde strávila až příliš mnoho času."

vychrlil ze sebe Dat. "oba nás čeká v Baru na půl cesty i s komandérem Scottem.

"Proč ste se zhostil tohoto úkolu právě vy kapitáne?" zeptala se Saavick.

"Měl jsem sem i tak cestu. " odvětil Dat. " a sdílím admirálův pocit, což je pro mě nová skutečnost. " Oznamovací tón se opět ozval.

Ferengská loď se pohybovala za hranicí dosahu senzorů Enterprisa, sama však federální loď vyděla. Gvist se vrtěl na svém křesle a pozoroval nejasnou siluetu na hlavní obrazovce. "Jaké jsou naše možnosti. " Procedil nevrle mezi zuby.

"Enterprise si nás stále drží od těla, jestli se to tak dá říct. " Odpověděl pohotově Hlisp "Dokud nepřeruší to co právě dělají , tak nemáme žádnou šanci se k nim nepozorovaně přiblížit."

"Dobrá sledujte je a dejte mi vědět o jakékoliv změně!" vyštěkl Gvist a odešel z můstku.

Ošetřovna byla k ránu takřka prázdná, pohybovala se zde jen hlavní sestra. Službu konající zastupující mladý doktor seděl ve své kanceláří, za svím stolem a věnoval doučování poslední školní látky, byli sice na misi, avšak nikoliv neukončili školu.

Dveře se zase po dlouhé době otevřeli, dovnitř však nevstoupil pacient, ale Dat. U dveří se na chvíli zastavil a rozhlížel se, když uviděl sestru Viverovou zamířil si to přímo k ní.

"Přání kapitáne?" zeptala se jej Viverová ihned jak ho spatřila.

"Ano sestro Viverová, jistě jste byla srozuměna s naším rozhodnutím neuvolnit doktora Keana s místa šéflékaře?!"

"Ano kapitáne, vím o tom. " Odpověděla ihned Viverová.

"Od dneška sem volejte doktora Keana jen k akutním případům, vše jiné mají ve svých rukou oba zastupující mladí lékaři."

"Ale je rozumné kapitáne, aby měl přístup k lékům?" zeptala se v rozpacích Viverová.

"K žádným lékům přístup mít nebude, pokud to nebudou vyžadovat nepředvídané okolnosti sestro. " odvětil Dat.

"Nebylo by však lepší tyto zákroky vždy konzultovat přímo z admirálem McCoyem? Je to přeci výtečný doktor."

"V této věci jsem s admirálem hovořil včera a vyhradil si pouze právo dohledu při výjimečných událostech. " pravil Dat.

"Rozumím kapitáne. " Odpověděla uklidněně Viverová.

Dat se rozloučil, otočil se na podpatku a vyrazil s ošetřovny ven. Turbovýtahem poté sjel až do strojovny za panem Scottem, jenž zde byl víc než na můstku, kde bylo coby komandéra jeho pravé místo. V této věci se však s ním nemělo cenu hádat.

Strojovna byla plná kmitajících inženýrů, jenž neunárně popoháněl Scotty se slovy. "Jestli chcete na téhle lodi sloužit musíte se toho ještě hodně naučí. " Sám stál u jednoho panelu, přímo u průhledné stěny, která chránila hiperjádro.

Dat nechápal jeho neutuchající energii , jenž spatřil i na jeho staré Enterprise, kterou doháněl Geordoho k šílenství, i tak se z nich poté stali ti nejlepší přátelé.

"Kapitáne co vás přivádí do mého království?!" vykřikl Scotty jakmile ho spatřil

Dat místo odpovědi Scottymu pokynul, aby jej následoval do instruktážní místnosti a když se za nima zavřeli dveře otočil se k němu pravil mu. "Jsem v rozpacích Scotty, jestli bylo z mé strany rozumné riskovat životy nezkušené posádky!"

Scotty se k Datovy mírně naklonil. "Myslíte si , že při incidentu s těmi ušatci neplnily vaše rozkazy jak měli a tudíž mohli sami ohrozit loď?"

"Ne Scotty, jejich počínání bylo nanejvýš chvályhodné a vše jsem také zapsal do lodního deníku. "odvětil Dat.

Scotty se zamračil. "Tak pak v čem si myslíte, že jste je ohrozil na životech. Snad v tom, že ste na ti ušatce přichystal boudu, nebo v tom jak je celá posádka viděla pelášit pryč jakmile jste udělal ….

bubu bu?" Scotty se zhluboka nadechl. "Jistě moc dobře víte, že kdyby ste okamžitě nahodil motory tak by sme je měli za zadkem pořád."

"Nevíme přeci jestli tam stále nejsou?!" argumentoval Dat.

"To jistě máte pravdu kapitáne, ale jsou tak podělaný, že se neodváží přiblížit natolik abychom je viděli. " Odpověděl Scotty. "Každého kapitána dělají jeho činy a vy jich již máte požehnaně. I kapitán Kirk měl své světle a temné okamžiky , ale vždy se dokázal oklepat a jít dál. Myslím, že by se v této situaci zachoval stejně."

"Myslíte si, že jsem neschopen dále být kapitánem, když vedu tento dialog?" zeptal se Dat.

"Kdyby takto přemýšlel kapitán Kirk při každém důvěrném rozhovoru s panem Spockem, tak by se musel velení vzdávat pravidelně každý týden. " pronesl Scotty a začal se smát. "Protože jen ten kapitán, který se odhodlá o tom vůbec mluvit zaslouží mojí úctu."

"Děkuji Scotty, ale myslím, že kdybych neměl emoční čip tak bychom asi tento rozhovor nevedli. " Odpověděl Dat.

"Takže litujete, že jej máte?" zeptal se ze zájmem Scotty.

"Ne, ale všechno je jiné a rozhodování v krajních situacích je těžší."

"Můžete ten krám vypnout?"

"Ano to mohu. " Pronesl Dat.

"Tak jste ten nešťastnější tvor v celičkém vesmíru. " Odpověděl Scotty.

"Něco podobného jsem již jednou slyšel."

Romulus

Čtveřice postav postávalo v místnosti, která se nacházela v samém rohu mohutné sloje, ke stěnám přiléhali ovládací panely nejrůznějšího druhu a určení. Nějaké byli několik desítek let staré, ale svojí službu plnily stále dobře.

Ten u kterého stál D´Tan byl však asi jeden z nejmodernějších a Spockovi připadal skoro stejný, jakým ovládal jeho průvodce v podzemí ústřední budovy Tal Shiar, holografickou mapu a tato svým způsobem měla stejný účel. D´Tan konečně pohnul rukou , spustil tak holomapu, čímž potvrdil Spockovu domněnku.

Tato však byla skromnější , nepojmula tolik detailů a zabírala o hodně menší plochu. To co, ale ukazovala bylo podrobné až dost. Na mapě byl znázorněn celí pás pohoří zahrnující i podzemní komplex , jenž se nacházel pod jejím severním cípem. Mezi horami bylo celkem pět údolí, ale jen dvě byla obydlena, ve třetím se nacházelo něco co chtěl Alnooth ukázat Spockovi a Kirkovi.

"Zvětší sektor deset D´Tane. " sikl Alnooth a rovnou ukázal i na požadované místo prstem.

D´Tan kývnul a opět rozpohyboval prsty po ovladači panelu. Holomapa dál neměně zabírá stejnou plochu, ale detaily se zlepšili. Většina horského masivu se ztratila, aby je nahradila jediná hora s přiléhajícími údolími.

"Působivé. " zareagoval okamžitě Spock.

Kirk si však zkřížil ruce na hrudi a podíval se na Alnootha. "Na co se to vlastně díváme?!"

"Kdysi tam byl výzkum technologie steal , ale teď je celí komplex uzpůsoben na hangárování a údržbu osobních raketoplánů nejvyšších prominentů na téhle planetě. " Procedil mezi zuby opovrženě Alnooth. "Lidé v okolních údolích hladoví, zatím co ti v hoře si naplňují břicha. " Alnooth pozdvihl hlavu od holomapy a podíval se směrem k D´Tanovy. "Zaměř se pouze na podzemní komplex."

Holomapa opět nabrala jiných tvarů a i poslední hora zmizela, zůstal tam pouze trojrozměrný pohled na obrovské hangárové plochy s obytnými prostory nad nimi. Už na první pohled bylo patrné , že toto místo mohlo pojmout i něco daleko většího než jen raketoplány.

" Není ten vstup pro raketoplány až příliš velký?!" odvětil Kirk a ukázal na zmíněnou anomálii.

"Máte postřeh kapitáne. " Pogratuloval mu Alnooth "ale jak již jsem řekl , komplex byl původně postaven pro výzkum technologie maskování a svého času se tam kompletovala celá loď Bird-of-Prey a….."

"Šedivá s namalovaným ptákem, hodně velikým červeným ptákem" skočil mu do řeči Kirk.

"Ano. " odpověděl Alnooth. "Pár těchto…... Ptáků!….. Jak říkáte, stále žije ve zdejších horách a rád vám je někdy později ukáži. , ale musíme si pospíšit. " Alnooth odvrátil svou pozornost od Kirka a věnoval se opět mapě. "Zítra v odpoledních hodinách má jeden z raketoplánů shodou okolností provést zkušební let. Je jeden ze tří, který patří senátorovy Vreenekovy a je po kompletní prohlídce. " Alnooth se zhluboka nadechl a pokračoval. "To co je, ale nejdůležitější je, že raketoplán je vybaven maskováním a warp pohonem."

Kirk se od Alnootha a Spocka odpoutal a pomalu obešel celou trojrozměrnou simulaci. "Plán je to zajímaví a s trochou toho štěstí snad i proveditelný. " Mluvil směrem k Alnoothovy. ""ale za prvé bych chtěl vědět jestli to provede někdo za nás a nebo jestli se tam vydáme sami. Za druhé kam odsud poletíme."

"K vaší první otázce kapitáne. " vydechl Alnooth "Raketoplán se musíte pokusit získat sami, už protože je víc než nepravděpodobné, že by nám dovolili někde zpětně na planetě přistát a co se týče té druhé. " Alnooth se pohnul a obešel stůl, přistoupil k pultu stále ovládaného D´Tanem a sám změnil simulaci na hvězdnou mapu. "V relativní blízkosti neutrální zóny, pokud víme, operuje momentálně několik hvězdných lodí federace. " Pronesl Alnooth a opět se otočil , na mapě se za okamžik objevilo asi jeden a půl tuctu červených teček. "ale na většině z nich je vyhlášen poplach, i když nevíme přesně proč, souvisí to zřejmě s objevením Romulanské výzvědné lodi v ně Sluneční soustavy. " Alnooth se odvrátil a inkriminované lodě vymazal.

"Jenom dvě možnosti?" videch nevěřícně Kirk.

"Ano kapitáne. " pronesl pravdivě Alnooth "Obě jsou zřejmě čistě výzkumného rázů a nemuseli by na vás okamžitě začít střílet jakmile se dematerilizujete."

"Znáte alespoň jejich jména?" ptal se dál Kirk.

"Jenom té jedné kapitáne. " Odvětil D´Tan "Je to USS Teror, pod velením kapitána Frenklina."

"Tak fajn , pokud se nemýlím tak víte o jinejch lodích takřka všechno i snad co měli k obědu, ale jméno jedné lodi vám uniká?!" Kirk skoro křičel.

"Prosím kapitáne nerozčilujte se. " Uklidňoval ho Atlnooth. "ale vše co víme pochází s tohoto odposlouchávacího zařízení. " Ukázal na všechny zbylé přístroje. "Některé věci prostě neví ani Romulanské velení, což je právě následkem zničení té výzvědné lodi. Tato loď. " Ukázal prozměnu na osamělou červenou tečku " opustila vaší Sluneční soustavu jen dva dny před tím a shodou několika okolností již nestačila podat informaci o celkové charakteristice této lodi."

"Co nám tedy doporučujete?" Chopil se slova i Spock.

"V této situaci vám nemohu doporučit nic, musíte se sami rozhodnout jakou loď si vyberete. " odpo-věděl Alnooth.

Červená tečka z nenadání zablikala a nad její polohou se objevili nějaké znaky.

"Co se děje!?" křikl Kirk.

"Počítač právě dekódoval nové informace tíkající se právě této lodi. " Odpověděl D´Tan. "loď má podle našeho odposlechu namířeno do systému Veridián."

"Uvádí se tam její jméno?" zeptal se Alnooth.

"Ne senátore, je to nanejvýš podivné. " Řekl D´Tan a ještě jednou kontroloval získané informace.

Kirk se zamračil a pro sebe si zašeptal "Systém Veridian…. systém Veridian. " pak se z ničeho nic otočil na podpatku a vyrazil ven z místnosti

Alnooth pozdvihl obočí a nechápavě se podíval na Spocka. "Pokud sem kapitáne něčím urazil , tak se předem omlouvám."

"Myslím, že to nebyla vaše vina senátore. " Odpověděl Spock a vydal se za Kirkem

Kirk už však rázoval směrem k vodní nádrži a než jej vůbec stačil dohonit zavřeli se za ním dveře, Spock jej tedy následoval i tam. Když vyšel po rampě nahoru, dveře se poslušně otevřeli a Spock spatřil Kirka jak stojí opřený o zábradlí mostu a hledí do zrcadlí se hladiny vody.

"Můj psycholog tvrdil, že jsou to pouze noční můry vyvolané traumatem na Enteprise-B. " Kirk se začal křečovitě smát. "i ten však byl asi výplodem mé fantazie."

"Vskutku fascinující Jime. " pronesl Spock.

"Co je na tom fascinující?!" křikl Kirk "To že tady máš vyšinutého člověka, kterej si myslí, že je tohle všechno jenom sen."

"Ne Jime. " odpověděl Spock "před sebou pouze vidím zmateného přítele, který stále ještě nechápe všechny souvislosti."

"Chápu jedinou souvislost Spocku a to tu, že jsem zařval při záchraně nějaké podělané planety v systému Veridian."

"Tvá úvaha je nelogická. Stojíš zde předemnou tudíž jsi nezemřel. " odvětil Spock.

"Tak co tedy vlastně jsem?!" zařval Kirk tak, že se jeho hlas rozezvučel celou jeskyní a dál mu ještě větší důraznost, než sám chtěl, ale přesto pokračoval. "Jsem snad nějaká zrůda pomsty chtivých Romulanů, nebo ten koho pokládali za mrtvého a tudíž mě nechali na té zatracené planetě. Mám za to Flotilu proklínat nebo jí děkovat?!"

"Jsi hlavně člověk Jime. " odpověděl mu Spock.

"Člověk!!?" zařval znovu Kirk. "Ten se jménem Jeams Tiberius Kirk je osmdesát let mrtvý. To je holej fakt Spocku a já vlastně nevím jestli chci na tom něco měnit!"

"Je nelogické se nechat zapřít Jime, protože zde není tvůj osud ale…."

"Dál nemusíš říkat nic Spocku. " přerušil ho Kirk. "poněvadž to již není můj osud, to byl jeho osud a vsadím se o všechno , že ta loď letí vyzvednout mé, totiž jeho práchnivějící kosti."

"Jime tvé závěry jsou nelogické, už protože ta loď, pokud tam opravdu letí pro tvé ostatky, nemá již co vyzdvihnou. " pronesl Spock. "Romulané totiž nevytvořili tvůj klon, ale dokázali tě přímo přivést tvé tělo opět k životu."

"Jak?!" naléhal Kirk.

"To bohužel nevím. " odpověděl popravdě Spock.

"Tak proč ste si tak jistý pane Spocku?" zeptal se Kirk.

"Moc dobře věděli, že by mě na nějaký klon nenalákali."

Kirk se zarazil a začal nervózně těkat očima. "To, ale není z lékařského hlediska možné."

"Možná před sto lety né Jime, ale teď ano. " Odpověděl Spock.

"Takže já nejsem klon?" sikl podezřívavě Kirk.

"Nejsem lékař Jime, ale přinejmenším s osmdesáti procent jsi to pořád ty."

Kirk znovu položil ruce na zábradlí a pak do něj silně bouchnul dlaněmi, což znovu vyvolalo hlasitou ozvěnu v jeskyni. "Takže vlastně jsem klon."

Spock obešel Kirka a položil svojí ruku též na zábradlí. "Jime, v této době má půlka lidí na Zemi, nad sto let v sobě více umělích orgánů než těch svích a admirál McCoy není výjimkou."

"Co na mě tedy změnili?"

"Jime jak už jsem řekl, nejsem lékař a ani tady nemám odpovídající přístroje, ale ať už tě na Veridianu III. našli v jakémkoliv stavu, je nelogické předpokládat, že si odváželi jenom tvojí kostru. " Odvětil Spock.

Kirk se odvrátil a znovu pozřel do průhledné vody. "Na co si myslel Spocku, když si opět procitl na Vulkáně v novým těle?!"

Spock pozdvihl pravé obočí. "Že jste mě sté zatracené planety mohli odvést o něco dřív."

Kirk se začal hlasitě smát. "Cože Spocku?! Ty a humor?"

Spock se opět zarazil. "Humor Jime? Tu odpověď sem myslel vážně, z mé strany bylo logické, že jsem v prvé řadě pomyslel na to, že kdyby ste mě odvedli dřív, mohl jsem být mladší než dřív."

"Takže si zalitoval?" zeptal se Kirk.

"Ne, jen jsem si uvědomil, že jsem mohl dostat více času."

"Stejně to dál zní jako lítost. " Nenechal se přesvědčit Kirk.

Dveře se však mezitím opět otevřeli a na most vstoupila třetí osoba, byl to senátor Alnooth. "Je zde vše v pořádku?" zeptal se.

"Jistě senátore. " Odpověděl Kirk. "už sme si zde vysvětlili, že jsem opravdu člověk."

"To jsem rád kapitáne, ale myslím, že bychom se měli vrátit. " Podotkl Alnooth.

"Jistě senátore, ale chtěl bych vědět jak je možné, že zkouška toho raketoplánu je připravená právě na zítra?" pravil se zájmem Kirk.

"Senátor Vreenek se chystá na neplánovanou inspekční cestu a za takových okolností se musí vyzkoušet raketoplán, jímž se bude cestovat. " Odpověděl Alnooth.

"Dělá toto pravidelně?" nenechal se Kirk odbít.

"Inspekční cesty nikdy neprovádí pravidelně , avšak něco podobného již několikrát udělal."

"Tak dobrá, ale ještě něco. " Pravil Kirk a lišácky se usmál "Jak moc jsou chráněny vstupy do komplexu?!"

"Velmi dobře. " hlesl Alnooth. "avšak vy hlavním vstupem nepůjdete. Vše potřebné se dozvíte od D´Tana, jenž vás do komplexu sám doprovodí. " Alnooth se uklonil, otočil se a odešel odkud sem přišel.

"No Spocku. " Pravil opět Kirk. "odvyprávěl nám tady hezkou pohádku se šťastným koncem, ale stejně se tam stále někde skovává zapomenutý drak."

"Jime, ale senátor o žádném drakovi nemluvil?" podotkl Spock.

"No právě a mě připadalo, že by měl. " Odpověděl Kirk a sám prošel dveřmi.

Kirk se Spockem stáli před příbytkem D´Tana, který jim poskytl nocleh na zbytek noci, jenž už nebude trvat dlouho. Kirk opatrně odrhnul dlouhou tlustou látku, která tvořila provizorní dveře.

Vnitřek byl rozdělen do dvouch samostatných pokojů v nichž bylo vždy po jednom lůžku, nebo spíš houpací síti, která vysela nízko nad zemí. Nad ní se dala zřejmě pověsit ještě jedna, což dosvědčovali čtyři úchytné háky, zatlučené do obouch stěn. V druhé místností byla situace stejná, až na to, že druhá síť tam vysela a když Kirk vyděl po tolika hodinách na nohou co se jen trochu podobala pohodlí, nezaváhal. Odepnul si plášť , sundal boty a skočil do sítě v místnosti, kde vysela pouze jedna. Spock to okomentoval pouze pozdvihnutím jednoho s obočí a pak zmizel Kirkovi s oči v druhé místnosti.

Vedle sítě bylo pouze tolik místa aby se tam vešel jeden malí rohoví stul, nad nímž byl do skali vytesán výklenek na uskladnění šatstva. Dvoj pokoj neměl žádný strop, stěny sahali jen do určité ví-še, pouze tak aby převýšili výšku průměrného jedince. Světlo zajišťovala některá se světélkujících trubic, pověšená na jednom ze sloupů.

Kirk se v houpací síti mírně naklonil a zvednul ze země odhozený plášť, protože až teď jej napadlo, že by se s ním mohl přikrýt. Plášť však nebyl zas tolik zaprášený jak předpokládal, takže to nechal být a přikryl se jím. Když si dával ruce pod hlavu, zavolal "Spocku spíš?!"

"Jime ta otázka je nelogická , i kdybych teď právě spal asi bych ti těžko mohl odpovědět."

Ozvalo se z druhého pokoje.

"Takže nespíš?!" zvolal opět Kirk.

Spock místo odpovědi rozhrnul závěs, rozdělující oba pokoje a pohlédl na Kirka. "Kapitáne jistě si pamatujete, že mohu i nespat několik dní za sebou."

Kirk zaklonil hlavu. "Takže chcete říct, že spát nebudete?"

"Ano Jime, vaše úvaha je správná. " Odpověděl Spock a vrátil se spět.

Kirk věděl, že nemá cenu přemýšlet o myšlenkových pochodech pana Spocka , raději ulevil unaveným očím a zavřel víčka. To , že usnul pochopil až když mu hlavou z ničeho nic projel tupý úder až se lekl a překulil se ze zavěšené postele na zem. Instinktivně se kolem rozhlédl a hledal toho co ho udeřil, ale malá místnost byla prázdná. Jen kousek od něj na zemi leželo cosi co se podobalo míči i když to mělo jinak prapodivné tvary. Uchopil to do ruky a vstal ze země, jenže než to stačil blíže prozkoumat, nakoukl do příbytku skrz plachtu malí romulanský chlapec a s omluvným pohledem se na Kirka díval.

Kirk se usmál a ukázal chlapci prstem na horu a míč stejnou cestou poslal zase ven, klučinova tvář okamžitě zmizela. Kirk odhrnul závěs a podíval se ven , okamžitě spatřil jak asi tucet dětí nejrůznějšího věku pobíhá za míčem na malém plácku mezi příbytky.

Děti nekřičeli ani nevískali prostě se jen honili za míčem, tak ani nebylo poznat co je smyslem hry a Kirk nemínil po tom moc pátrat. Prostranství bylo jinak prázdné, tedy až na pár dospělých co prošli kolem a zase zmizeli Kirkovi s očí. Vrátil se tedy spět , zašel do druhé místnosti aby zjistil co právě Spock dělá, jenže Spock v místnosti nebyl. Akorát v druhé zavěšené posteli spal D´Tan.

Kirk se otočil na podpatku a zašel tam kde předtím spal , vzal si odhozeny plášť, jenž se opět povaloval na zemi a vrátil jej na houpací síť, nakonec se schýbnul a nazul si na nohy boty. Plášť nechal tam kde byl a opět se vydal ven, aby pátral po Spockovy, i když zřejmě tušil kde asi je.

Obrovská sloje zase kypěla životem, míjel desítky romulanů, jenž se pohybovalo všemi směry. I když opět vyvolal velké pozdvižení u dětí, dospěli jej přijímali jako by byl již dávno zdejší součástí. Když si však uvědomil kolik je tu vlastně dýchajících tvorů, nešlo mu na rozum odkud se tu bere čerství vzduch. Začal se tedy rozhlížet po stěnách, ale žádné ventilační otvory neviděl. Musím se pak na to Alnootha zeptat. Pomyslel si a pokračoval dál. Došel tak znovu až k umělé stěně a vstoupil na most nad nádrží, tam jej překvapili ženy z dětmi co nabírali do džberů vodu, vytahovanou pomocí lan, byl to zajímaví pohled v civilizaci, která již žila v čistě technickém světě. Jeho přítomnost vyvolala opět u dětí zvětšenou zvědavost, jedno z dětí najednou radostně výsklo, ale odpovědí se mu dostalo zlostných pohledů od přítomných dospělých. Kirkovy se tak vysvětlila nezvykle tichá hra u těch dětí.

V co nejkratší době opustil most a přešel do druhé sloje, i zde oproti včerejšku vrostla aktivita, uvědomil si jestli to není právě díky jejich přítomnosti.

"Kapitáne Kirku přejete si?!" ozval se mu z ničeho nic za zády důvěrně známí hlas.

Kirk s otočil. "T´Sothe rád tě zase vidím. " prohodil "vlastně ani nevím kam si se nám to ztratil?"

"Mám zde příbuzné a …."

"Víc říkat nemusíš. " Skočil mu do řeči Kirk. "ale scháním se po Spockovi? Nevíš kde je?"

"Ráno jsem s ním mluvil. " Odvětil T´Soth.

Kirk se zarazil. "Ono není ráno?"

T´Soth přešlápnul a usmál se. "Nikoliv kapitáne, naše slunce již vystoupilo na svůj vrchol."

"Sakra! Takže je poledne!" postěžoval si sám sobě Kirk. "zajímalo by mě kdy sme si to vlastně šli lehnout."

T´Soth nepochopil, že Kirk mluví sám k sobě a na otázku odpověděl. "Myslím, že to bylo až někdy k ránu, jen něco málo před východem slunce."

"Děkuji. " pronesl Kirk "ale zpátky ke Spockovy , kde teď vlastně je?"

"Myslím, že bude se senátorem Alnoothem v odposlouchávací místnosti. " Pravil T´Soth.

"V té ve které jsme byli včera…" Kirk se zarazil. "totiž dneska.. nebo to opravdu bylo včera?"

"Nevím kapitáne, kde jste předtím byl, ale je to ta místnost, až na úplném konci chodby. " Odpověděl T´Soth a ukázal tím směrem prst.

Kirk se otočil a podíval se tam, na tváři se mu okamžitě objevil úsměv. "Jó to je ta samá!"

"Snad tam velvyslanec Spock ještě bude. " Odvětil T´Soth.

"Jestli né, tak ho roztrhnu!" procedil mezi zuby Kirk.

"To je nějaký způsob pozdravu?" zeptal se zmateně T´Soth.

"Něco takového chlapče. " Pronesl s úsměvem na tváři Kirk. "no já jdu za ním a děkuji snad na sebe tady ještě narazíme."

"Myslím, že tato pravděpodobnost je velmi malá. " Odpověděl T´Soth.

"Ty snad odtud odcházíš?" hlesl Kirk.

"Já…né.. , ale vy. " Vydechl T´Soth.

"Vlastně ano. " Zavrčel Kirk a rázoval chodbou k odposlouchávací místnosti. Mluvím s ním jak kdybych byl ten co je tu doma. pomyslel si Kirk Mohlo mě taky napadnout, že bude právě tam, došel až ke dveřím které se před ním poslušně otevřeli a ještě než stačil cokoliv říct, přivítal ho Spock slovy.

"Doufám, že jste se dobře vyspal kapitáne."

"To jistě, ale příště by ste mi mohl ušetřit bolení hlavy, nějakou malou správičkou, kde jste, třeba i na toaletním papíru. " odbyl ho Kirk.

Spock pozvedl obočí a nechápavě se na Kirka podíval. "Kapitáne?"

"Zapomeňte na to. " Vyštěkl Kirk a rázně mávnul rukou. "Pokud mohu vydedukovat, tak jste mě nechal tak dlouho spát z jediného důvodu, že co nevidět vyrazíme."

"Zajisté Jime, už sme se zde zdrželi déle než jsem předpokládal. " Odpověděl Spock.

Kirk mezitím pohlédl na hvězdnou mapu, která byla totožná stou na niž se před tím. "Zjistili jste něco nového o tom pohřebáku?"

"Kapitáne Kirku já opravdu nechápu?!" nechápavě se zeptal Alnooth.

"Tak tedy jinak. " zavrčel Kirk. "Co je nového o té tajemné federální lodi, co letí k systému Veridian. " pronesl to hezky pomalu.

Alnooth se otočil na mapu. "Je to podivné kapitáne Kirku, ale vaše admiralita jí oslovuje pouze jako velké A , a ona sama prozatím mlčí."

Kirk svraštil obočí a přistoupil blíž k hvězdné mapě. "Co znamená ta žlutá tečka , jenž kopíruje její kurz?" zeptal se a ukázal na ní prstem.

"Podle všeho to jsou Ferengové Jime. " Odpověděl Spock , když přistupoval ke Kirkovi.

"Kdo?!"

"Velice rozvinutá mimozemská rasa, která nadevše upřednostňuje zisk. " Poznamenal na vysvětlenou Spock.

"Jak moc jsou nebezpeční?" zajímal se Kirk.

"Záleží na tom co od té lodi chtějí a pokud o to mají enormní zájem tak by mohli pro tu loď znamenat velké nebezpečí. " Odpověděl Alnooth.

"Vědí o nich?"

"Usuzuji Jime, že o ní nevědí. " odvětil Spock.

Kirk se k překvapení přítomných usmál. "Mám jasno, letíme přímo k této lodi. " pravil a zabodl prst do červeného bodu.

"Jime nevím jestli je to logické se vydat právě k této lodi?" poznamenal Spock.

Kirk se na něj otočil. "Spocku?! Pokud je to opravdu můj póhřebák tak si nepřeji aby to byl ten jejich."

"Kapitáne jakou však máte záruku, že o vaší pomoc stojí?" zeptal se Alnooth.

"Protože duchové neexistují. " sykl Kirk.

"Co u všech bohů s tím mají společného duchové. " odvětil Alnooth.

"Jenom to, že já rozhodně duch nejsem. " Poznamenal Kirk. "ale myslím, že bychom se spíš měli zajím o naše vybavení. Nebo snad tam půjdeme jen tak?"

"To jistě né kapitáne Kirku. " odpověděl Alnooth. "následujte mne. " otočil se na podpatku a rázoval ven z místnost, následovaní Kirkem i Spockem. Starý senátor se zastavil před stěnou, která se jevila jako obyčejná , hrubě opracovaná stěna. Alnooth však byl jiného názoru, vyhrnul si rukáv a se zaťatou pěstí opsal s celou rukou půlkruh, na skalní stěně se jak zázrakem objevila rovná čára, která rychle nabývala na tloušťce. Čára se po chvíli změnila ve škvíru a škvíra v průrvu, kterou se již dalo bez problému projít.

Na jedné straně poslední části starého dolu stálo arboretum, skované za něčím co se podobalo termoplastu a vytvářelo průhledný kryt nad množstvím rostlin. Na chvíli ztmavlo a pak se pomalu přizpůsobovalo jasnějšímu osvětlení. Na druhé straně bylo množství beden nejrůznějších velikostí a tvarů.

Alnooth vyrazil okamžitě, jak se rozsvítilo dostatek světel do nitra nakupených beden. Kirk vyrazil okamžitě za ním, ale Spocka spíše zaujalo arboretum a rostliny v něm.

Klidnou a rozvážnou chůzí přistoupil k dveřím , dříve by se říkalo skleníku, poněvadž se již sklo na tyto stavby již nepoužívá, je toto pojmenování spíše nostalgickou spomínkou. Teď ti vzdělaní již používali slovo arboretum.

Dveře se však před Spockem poslušně neotevřeli, rozhlídl se tedy a spatřil malí dotykoví senzor. Natáhl ruku a opatrně se jej dotkl, senzor nejdříve zablikal jasně červenou barvou a pak vydal tichý jednolitý tón. Spock si nejdříve myslel, že je toto arboretum chráněno nějakým ochranným zařízení, když si uvědomil jakým způsobem se pouze dá dostat do těchto prostor, je podobné zařízení vcelku zbytečné. Pro jistotu však od stěny odstoupil, dveře se však ve stejný okamžik, kdy udělal krok vzad otevřely. Za vnějšími dveřmi byli ovšem další, vnější dveře.

Spocka to však nikterak nepřekvapilo, protože tyto dveře se dali logicky očekávat, už protože stěny arboreta měli vlastnost přizpůsobovat svojí průsvitnost k okolnímu osvětlení, které bylo stále dost silné, vstoupil tedy. Vnější dveře se za ním okamžitě otevřeli a vnitřní se pak již otevřeli zcela automaticky. Spock však zůstal stát v mezičlánku mezi dveřmi a nejdříve se opatrně začal rozhlížet.

Arboretum bylo zjevně rozděleno chodbou na jejichž obou stranách rostli různé druhy rostlin. Na té, jenž byla přímo proti němu rostli rostliny jenž měli abnormálně objemné listí, Spock si uvědomil, že jsou dosti podobné těm co rostli na jeho planetě Vulkánu. Podobnost s těmato rostlinami byla až zarážející a logicky ospraveditelná, vykročil tedy a přešel k protější straně arboreta. Dveře se za ním se skoro úlevou uzavřely. Spock si však toho nevšímal, již plně zaměstnával svou mysl studiem těchto listů, které sice nebyli tak mohutné jako na Vulkánu, ale přesto si ponechali tvar vulkánského pozdravu. Stromy byli sice o hodně menší , přesto bylo zřejmé, že opravdu pocházejí z Vulkanu. Romulané si je museli přivést sebou, když emigrovali z jeho planety již před staletími. Spock věděl , že tento strom je velkým výrobcem kyslíku a mohl jim tím spíž pomoci udržovat dýchatelnou atmosféru na lodích v nichž prchli a zde zřejmě vykonávali podobnou funkci.

Druhá strana arboreta vypadala poněkud jinak, celá plocha byla protkána chodníčky, mezi nihž se rozkládala políčka z nejrůznějšími druhy poživatelných rostlin. Vodu a hnojení plně obstarával automat, takže zde nebylo potřeba živé síly až do sklizně, která bude již za krátkou dobu.

Kirk mezitím zatočil do stejné uličky mezi bednami jako Alnooth, ale dál nemohl dělat nic už , protože starý Romulan mu zde již zmizel dočista s očí. Křičet nechtěl, protože si moc dobře spomínal na scénku s malým dítětem, když přecházel most nad rezervoárem vody. Zpomalil tedy a pomalou chůzí kráčel úzkou chodbičkou. Neušel ani pět metrů, když mu někdo zezadu zaklepal na rameno a tichým hlasem povídá. "Kapitáne tudy, chci vám něco ukázat."

Kirk se z leknutím obrátil a málem tak za sebou srazil stojícího Alnootha. "Sakra senátore málem jsem dostal infarkt."

"To se omlouvám, ale vím, že vás to bude jistě zajímat. " Odpověděl usmívající se Alnooth, otočil se a vracel tam odkud právě přišel.

Kirk už si teď dával pozor, aby mu Alnooth nezmizel s očí a držel se ho jako klíště. Starý muž však opět nabral rychlé tempo a po nějaké chvíli mu zas zmizel s očí za jedním z mnoha rohů, ale když tam došel sám, zjistil, že Alnooth stojí k němu zády u jedné z mála skříní, které tu byli a právě jí otevírá.

"Nechápu senátore kde se ve vás bere tolik energie?" promluv jen tak Kirk, aby Alnooth věděl, že je již za ním.

"Po ránu jí mám pořád ještě na rozdávaní. " Odvětil Alnooth, otočil se a hodil Kirkovy rukou Federální phaser.

Pro mnohé současné důstojníky to byl již zastaralí typ, ale pro Kirka to byla horká novinka. Kirk nějakou dobu obracel zbraň v ruce, aby se ujistil, že je prává. "Romulanská kopie to asi není, ale jestli je to praví tak kde se to tu vzalo."

Alnooth se usmál než odpověděl. "Před několika lety jsme jich našli celou bednu v jednom s  opuštěných skladů na okraji Hlavního města."

"V tom v kterém sem byl i já?" zeptal se Kirk.

"Alnooth se na chvíli zamyslel. "Ne v tom né, byl to myslím jeden s těch okrajových co rušili jako poslední.

"Nevěřím, že jí tam jen tak zapomněli. " Poznamenal nevěřícně Kirk.

"Celá bedna byla zasypána pod konstrukci, která kdysi byla obrovskou policí, takže i já si nemislím, že jí tam zanechali úmyslně. " Odpověděl Alnooth.

Kirk souhlasně kývnu a začal kontrolovat funkce phaseru, v ten moment si něco uvědomil. "Jsou nabité, ale měli by být vybité. Ani federální pháser nezůstane nabitý několik let?!"

Alnooth si kleknul a z posledního fochu skříně vysunul stříbrnou, ale notně ušpiněnou bednu. Otevřel jí a ukázal Kirkovy asi dalších dvacet ručních phaserů, pak do ní opatrně zasunul obě ruce a vytáhl desku na které spočívali. Pod nimi se nacházela skrytá plocha, skovávající phaserové dobíječe.

Kirk opět kývnul na souhlas, že rozumí a tak se zaměřil úplně na něco jiného. Moc dobře věděl , že na každé takové bedně je i napsáno z které lodi pochází. Zvedl ze země víko od krabice a rukávem opatrně setřel nános prachu a špíny. Málem jí upustil, když nápis byl opět čitelný. "USS Enter-prise NCC-1701C. " pomalu jej přečetl a podíval se na Alnootha. "Co to je sakra za blbej vtip. " procedil mezi zuby Kirk a ukázal mu očištěnej nápis..

Alnooth pohlédl na nápis. "Promiňte kapitáne, ale nedokáži pořádně ten nápis přečíst, vaše písmo pořádně neovládám."

"Stojí tam, že tato bedna pochází z USS Enterprice-C?!" odpověděl Kirk.

Alnooth svraštil obočí. "Myslí, že tuto loď zničili naše lodě, když se pokoušela bránit Klingonskou

základnu na Nerandě III."

"Od kdy chrání Federální lodě Klinghoské základny?" zeptal se nevěřícně Kirk.

"Tohle byl myslím první případ , který se stal už před mnoha lety. " poznamenal Alnooth.

"Klingoné pochopili, že kapitáni federálních lodí mají taky čest. " promluvil z ničeho nic Spock. "Klingoská nejvyšší rada několik let nato podepsala spojeneckou smlouvu s Federaci."

Kirk se na Spocka otočil. "Klingoni jsou teď našimi spojenci?"

"Jeden z nich dokonce slouží ve Hvězdné flotile. " Doplnil Spock.

"Tak fajn, ale proč to vždycky musí být loď s tímhle jménem!" vyštěkl Kirk a praštil víkem o zem.

"Jime je nelogické se trápit pro jméno, které již dvacet pět let nic neznamená. " promluvil Spock.

 "Jak neznamená Spocku!" hlesl Kirk "Jméno Enterprise bude pořád něco znamenat."

"Ano máš pravdu Jime, jméno Enterprise žije stále dál, ale označení NCC - 1701C již zemřelo společně z lodí která podlehl v nerovném boji s Romulany, ale přitom dala Federaci tak vytoužený mír s Klingony, který si tak všichni přáli. " Odpověděl Spock.

"Proč to, ale vždy musí být právě posádka lodí Enterprise co položí životy ta vlast. Jen při mích výpravách zemřelo tolik členů mé posádky, že si již nepamatují ani jejich jména. " pravil Kirk.

"Mnoho lodí federace bylo zničeno Jime a ještě víc můžu a žen na jejich palubách, ale jen pár lodí a jejich jména se může pyšnit tím, že se na ně nezapomnělo. " Pravil Spock.

"A mnohé se ztratili v temnotách a v zapomnění. " Doplnil ho Kirk.

"Jistě, taková je pravda. " Odvětil Spock.

Kirk kývnul na souhlas. "Senátore kolik těch phaseru je nabitých?"

"Pouze tři, myslel jsem, že jich víc nebudete potřebovat. " Pravil Alnooth.

"Pro jistotu zapojte ještě další tři. " Kirk se usmál. "Po tolika letech bych se nedivil kdyby se s nimi něco stalo."

Spock s Kirkem stáli u odděleného křídla, kde byli toalety a jiná sociální zařízení, za tím vším se za zvukostěnou stěnou skrývala malá elektrárna. Kolem nich procházeli dospělí i děti a mizeli v oddělených kójí. To co tam dělali, v žádném případě Kirka nezajímalo, sám tam před hodinou byl a ulevilo se mu.

"Jestli se ještě někde zdrží tak si tam pro jistotu dojdu asi ještě jednou. " Prohodil jen tak Kirk aby řeč nestála.

"Je logické předpokládat, že rozhodnutí o zničení jedné z únikových chodeb bude trvat několik minut. " Odvětil Spock. a urovnal si plátěnou brašnu , kterou měl hozené přes rameno.

Měl jí vlastně i Kirk, oba v nich měli zásoby a vyprané oblečení, kterým prošli kanalizací. Jak jim řekl D´Tan , když jim je předával. "Je lepší se vrátit do prostoru Federace ve svým, než v úboru Romulanských odpadlíků."

Úzkou uličkou k nim konečně spěchal Roorick, který se vrátil před chvílí a svolil, že se stane jejich průvodcem. Údolí dobře znal a v komplexu již jednou byl, to když tam jeho otec ještě pracoval, ale pak ho křivě obvinili a Roorick se svou matkou museli odejít. Svého otce již nikdy neviděl.

"Jaký je verdikt?" zeptal se netrpělivě Kirk Rooricka

"Rada rozhodla jednomyslně a povolila nám použít právě tento únikoví východ, i když to znamená jeho ničení. " Odpověděl pohotově Roorick.

"Teď bude následovat nějaké, ale. " sykl Kirk

"Ano kapitáne, dokážete číst v tvářích. " Pravil Roorick "Rada následně rozhodla, že nám na to dá dvacet minut."

"Jak dlouho trvá projít únikovou chodbou?" zeptal se opatrně Kirk.

"Pokud to opět přepočítám na váš čas tak asi patnáct minut. " Odvětil Roorick.

"Jak se potom dostaneš zpátky?" zeptal se Spock.

"Já zpátky nepůjdu. " hlesl Roorick "Senátor Alnooth rozhodl, že pokud bude ukořistění raketoplánu úspěšné. Mám jej schovat na souřadnicích které mi předal."

"K čemu vám bude raketoplán skovaný na nějaký vzdálený planetě?" zeptal se ze zájmem Kirk.

"Naši stoupenci nejsou jenom zde na Romulu, ale i v koloniích Romulanské říše. " Odpověděl hrdě Roorick, otočil se k volné zdi a vytáhl s pod pláště malí komunikátor. Zapnul ho a začal do něj mluvit. "Senátore Alnoothe, jsme na místě, můžete."

Odpovědí, že rozuměli se mu stalo slabé cvaknutí ve zdi po kterém následovalo zajetí části stěny , ve tvaru dveří, o několik centimetrů do skali. U toho však nezůstalo, ve stěně to opět cvaklo a již jasně viditelné dveře zajeli do boku vzniklé plochy.

Roorick se na oba opět otočil. "Pospěšte , čas se krátí. " a vstoupil do chodby.

Ta byla temná a zdála se i plně neosvětlená. Kirk už chtěl požádat Spocka o pučení svítilny, ale ani nestačil otevřít pusu, když se u vchodu rozsvítilo světlo, které s nimi postupovalo chodbou. "Vskutku zajímavé. " pravil Spock a následoval Rooricka.

"Podle mně spíš zbytečnej luxus, když pomyslím, že to tady celí vylítne do luftu. " Odpověděl Kirk a vstoupil také. Dveře se za ním za dvojitého cvaknutí opět uzavřeli a za jeho zady se vše zase ponořilo do tmy.

Hrtnel

Gvist se zavrtěl ve svým křesle a zazubil se na své dva podřízené. "Takže, co jsi zjistil."

Jeden s Ferengů se otočil a podíval se na něj. "Ctěný Gviste kontroloval jsem to několikrát, je nanejvýš jisté, že na nás dvakrát vystřelili standardníma Federálními fotonovýma torpédy Mark IV."

"Takže jich mají na palubě stále plný počet. " Řekl si pro sebe Gvist a ještě víc se zazubil.

Hlisp si však myslel, že otázka patří jemu. "Ano ctěný Gviste, stále můžeme mít velký zisk."

Gvist svráštl mohutné obočí. "Jistě já budu mít velkej zisk. " Na tvář se mu vrátil úsměv. "ale na vás čeká tučný podíl."

"Jste laskav ctěný Gviste. " pronesl s mírnou úklonou Hlisp a šťastně si mnoucí ruce.

Romulus

Jak Roorick sliboval, chodba nebyla příliš dlouhá, na druhé straně se nemusel ničeho dotknout , dveře se začali automaticky otevírat, ještě dřív než k nim vůbec došly. Za nimi byla, ale jen další tma skrz kterou se nedalo takřka nic vidět, než obrysy skalních výstupků. Roorick však nezaváhal, šel ja-koby instinktivně bez použití jakéhokoliv druhu světla.

"Chyťte mě za ruku kapitáne. " Promluvil do tmy Roorick.

"Jsem snad nějakej školáček co se bojí tmy?!" křikl Kirk, ale jako naschvál zakopl o skalní výstupek. "Sakra!" zaklel. "Chlapče tvůj navrch přijímám. "Roorick se usmál a opět napřáhl ruku. Kirk několikrát mávnul na prázdno než se mu jí podařilo zachytit. "Spocku ty se k nám nepřidáš?" ozval se znovu Kirk.

"Děkuji Jime, ale vidím celkem uspokojivě. " Odpověděl Spock.

Trojce prošla tmou malým obloučkem, za kterým se konečně začalo objevovat více a více světla, museli však ještě ujít několik desítek metrů, než stanuli na okrají skalní průrvy. Pod nima se rozkládalo nádherné údolí zaplněné rostlinami a něčemu co se podobalo stromům. Spock byl uchvá-cen, ale sklaman i když to skrýval. V ani jedné rostlině nepoznal tu co viděl v arboretu.

"Tak tohlenc bych nečekal, ani nejde poznat, že jsme na romulu. Jako by to bylo sem přinesené."

promluvil Kirk, když se rozhlížel po krajině.

Roorickovi se objevil na tváři úsměv. "Údolí v Rihannských horách jsou jedny poslední míst, kde najdete původní rostliny v takovém množství."

"Není logické se tady kochat krajinou, když nás mohou vidět oči, které mi pro zasněné pohledy nevidíme. " konstatoval Spock.

"Toto údolí je pusté, nemusíme se znepokojovat. " Obhajoval se Roorick.

"Chlapče Spock má pravdu, přeci nevíš kolik tu může být pohybových senzoru?!" podotkl Kirk.

"Jsou zde i stejně vysoká zvířata jako mi, takže by jim asi byli k ničemu, ale v jednom máte pravdu , musíme si pospíšit. " Odpověděl Roorick.

Trojce opatrně sestoupila po úbočí hory, vedoucí od lávové jeskyně a teď se prodírali hustým porostem, jenž byl naštěstí jen u svahu. Dál krajinu ovládli stromy a pod nimi se dalo již bez potíží jít.

"Kam vlastně teď jdeme?" zeptal se Kirk, když už mu ticho bylo protivné.

"Na druhé straně údolí jsou otvory větracích šachet z celého podzemního komplexu. " Odpověděl Roorick.

"K čemu nám to je i ty přece musejí být dobře hlídaný?" poznamenal Kirk.

"Samotné otvory mají silová pole, aby se tak zamezilo průniku malých živočichů do větrací sítě. " pravil Roorick, ale když chtěl pokračovat Kirk ho přerušil

"Ghutové?!" Kirk použil slovo které řekl Spock ve stoce.

"Ano i ti tu sou. " odvětil Roorick. "ale abych to dokončil. Samotné údolí je chráněno slabím silovým polem, které zabraňuje nedovolenému přenosu sem a na přistání raketoplánu tu není místo."

"A co když by sem někdo přilít z raketoplánem a přenesl osoby přímo z něj. " Pokoušeje se ho Kirk přechytračit.

"Ještě dřív než by stačil dostatečně klesnout pod silové pole, hemžilo by se to tu vojáky."

"Na nás se to ovšem nevztahuje. " odvětil Kirk.

"Nic jsme nenarušili, pokud se budeme chovat opatrně, nikdy ani nepřijdou, že jsme tu byli. " Odpověděl Roorick.

Za línyjí stromů a malých keřů se začali objevovat ve svahu proti nim, male černé obdélníky, v nichž po chvíli začali rozeznávat nepatrné línije mřížek. Buď to byl úmysl, nebo se keře prostě přiblížili již dost blízko k větracím šachtám, protože tam kde by člověk čekal volnou plochu pro dobré nasávání vzduchu, byla teď již malá džungle.

Obdelníkovích otvorů se zdáli z dálky jako jeden celek, z blízka se však ukázali jako dva tucty na sobě nezávislích otvorů, dost velkých aby se do nich vešel jeden člověk lezoucí po kolenou.

Roorick se opatrně rozhlídnul, než vstoupil na tvrdou plochu pře větracími otvory. Kirk jej pozvolná následoval, Spock však raději prozatím zůstal v porostu aby dvojici jistil.

"Stačí prostě vejít nebo budeme muset rozpočítávat. " Hlesl Kirk.

"Rozpočítávat?" Roorick byl zmaten.

Kirk se usmál a postavil se před něj. "Ententiky, dva špalíky. Čert vyletěl s elektriky…" povídal starou pozemskou říkanku a ukazoval na jednotlivé otvory prstem.

Roorick jej okamžitě zarazil. "Ano , dobře, už to chápu. " Pronesl a chytil Kirkovu ruku. "Jako malej kluk jsem jedním procházel z hangároví paluby až sem do údolí. " otočil se k šachtám zády, zavřel oči a zase je otevřel, pak se o kousek poposunul doprava a znova zopakoval stejný postup.

Kirk se usmál. "Jiná verze rozpočítávadla?"

"Myslím, že hledá ten kterým sem chodil. " Odpověděl za Rooricka Spock.

"Ááá.. Spocku to jsem rád, že si se k nám přidal!" křikl Kirk. "Doufám, že si měl důvod k té skovávačce v tom porostě."

"Zajímavé jak se vaše chování poněkud změnilo. " odvětil Spock.

"Jak změnilo. " pravil Kirk. "nebo jinak. Vůči čemu se změnilo?" a postavil se před Spocka do pozoru.

"Chováte se pořád…jak bych to správně vyjádřil…. Optimisticky. " poznamenal Spock.

"A vy se mi divíte pane Spocku?!" Kirk si promnul oči a opět se na něj podíval. "Ještě včera jsem byl ve svém bytě a v klidu spal. Teď…. " Kirk se rozpřáhl a udělal rukou kruh kolem sebe.

" jsem stovky světelných let od Země a doufám, že si puberťák zpomene , kudy chodil jako malé škvrně. Takže co jiného mi zbývá než být optimista….. protože kdybych byl pesimistou. Nikdy by ste mě s toho podzemního doupěte nedostali."

"Co vás pak přimělo mi uvěřit již v té simulaci?" zeptal se Spock.

"Čistokrevná zvědavost pane Spocku. " Odpověděl Kirk.

Roorick jejich dialog neposlouchal, místo toho opatrně prostrčil ukazováček mezi laserovou mřížku aby se tak pokusil opatrně nahmatat věc, která jak doufal tam stále bude. Mřížka jako odpověď na jeho žádost několikrát zablikala a nakonec zhasla úplně. "Cesta je volná, tedy pokud to ještě někoho zajímá. " pronesl k oběma mužům.

"Cože?!" odpověděl Kirk a otočil se.

"No můžeme vstoupit. " sykl Roorick. "Puberťák si spoměl kudy chodil jako škvrně."

Kirk si tak uvědomil, že ho musel slyšel. "No.. to.. tamto neměla být urážka, ale jak jsi to dokázal?"

Roorick se usmál. "Malí zlepšovák, co jsem si zde udělal jako kluk. Naštěstí si toho nikdo nevšiml. " odpověděl hrdě Roorick a hned se začal soukat do šachty.

divider

Následuje:
Kapitola 11

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries (Casperium)