Poslední mise

Autor:
Petr Kadlec
Archivováno dne:
25. 4. 2006
Délka:
109 736 slov (488 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TOS, TNG
Období:
Hlavní postava(y):
Leonard McCoy, Mongomery Scott, J.T. Kirk
Kategorie:
napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Půl roku po událostech na Veridianu III je vypravená reaktivovaná Enterprise-A aby vyzvedla pod patronací admirála McCoye tělo kapitána Kirka. Na Romulu je mezitím vtažen velvyslanec Spock do komplotu na jeho uvěznění. Není to tedy TOS a Nová generace.

divider
Poznámka autora:

Star Trek Poslední mise je odpovědí na Film Star trek Generations, jenž se mi sice velice líbí,ale byl jsem velmi zklamaný koncem jenž z mého pohledu nedával smysl a stavěl tak kapitána Jean Lucka Picarda do role pokrytce jenž objevuje kapitána Kirka pro své vítězoslavné tažení.Ne není to kritika postavy samotného kapitána Picarda,ale scénáristů a producentů ,jenž se nadobro chtěli zbavit mýtu původní posádky.Takže toto je moje odpověď kam si mohou ten svůj závěr strčit.

Událost u Deep Speace Nine jenž se odehrávali přibližně ve stejný časový rámec, není do příběhu začleněn. Poslední mise volně navazuje na knihy "Encounter at Farpoint" X-EGEN 1994,  "Relics" X-EGEN 1994, "Unification." X-EGEN 1995

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Poslední mise (Petr Kadlec)

Obsah

Kapitola 5

Romulus

"Velvyslanče Spocku to není rozumné. " Tuhle větu mu opakoval vždy když se je zeptal na další podrobnosti. Jeho odhodlání je ničilo, ale dál ač neochotně odpovídali na otázky. Dávaly Spockovy nazřetel, že oni jej tam dokáží dostat, ale ven se musí dostat sám. Jen s pomocí jejich nasazeného muže, o kterém ještě ke všemu nevěděli jestli o něm Tal´Shiar už neví. Protože jediné co věděli na sto procent bylo to, že Tal Shiar ví alespoň to, že tam někoho mají. To jak se dostala správa ven bylo nanejvýš podezřelé.

Kolem něj proudily davy Romulanů a ani jednoho, že se třeba právě otřely ne vrazily do nejhledanějšího muže na jejich planetě a Spock moc dobře věděl, že tohle bude poslední místo, kde by ho hledaly. Jeho plán byl velmi jednoduchý i když v něj věřil jen on sám. Vstoupit postraním vchodem do ustředí Tal Shiaru a přes svůj kontakt se vetřít do holografického programu, kde vě-znily Kirka. I když se dalo polemizovat o tom, zda ho opravdu vězní.

Když teď kráčel tou ulicí, jeho logika mu stále vnucovala myšlenku, že už to přece není jeho Kirk, ale stejně se mu do mysli vloudila myšlenka, že i to si mohl říct Kirk když jeho tělo odvážel z Genezis.

Spock jenž měj svojí tvář skovanou pod kápí se zastavil a rozhlídl se. Jeho obezřetnost byla na místě, vždy existovala možnost, že ho někdo sleduje. V této části města již davy prořídly, takže se dalo dohlídnou dál aby s klidem v srdci zjistil, že jej nikdo nesleduje. Ulicí ušel ještě nějaký kus než zatočil do jedné z mnoha Malých uliček, jenž by ho měla dovést až k zadnímu traktu ústřední budovy Tal Shiar, kde by na něj měla čekat spojka. Ulička se několikrát mírně lomila, ale byla to ta správ-ná. Když už si Spock myslel, že vchod přešel vyloupla se ze stínu vetší postava, byla o něco vyšší než Spock, ale byl to on.

"Velvyslanče, musím důrazně protestovat, je to příliš nebezpečné. " promluvil šeptem do ticha muž jemuž stále většinu obličeje kryl stín.

"To už jsem dneska několikrát slyšel. " odpověděl mu na to Spock.

"Pak dobře víte, že ti kdo vám to řekly měli pravdu. " Romulan touto odpovědí mírně zvěšil hlas, ale ne zas o tolik aby jej bylo slyšet dál než na několik metrů.

"To vím a rád to podstoupím. " odpověděl z ledovím klidem Spock. "Hlavně mi řekněte jestli je ve vašich možnostech mě tam dostat."

Odpověď Romulana však už tak klidná nebyla a intenzita hlasu opět o něco stoupla.

"Do simulátoru vás dostanu bez problémů, ale jestli si někdo všimne, že nejste simulace, nastane takoví kolotoč, že nebude v mích silách vás od tamtud dostat. " Muž se po té mírně naklonil a podíval se na obě strany jestli se někde nehýbe jeden z nespočetných stínů.

"Tak se pokusím chovat se jako nedokonalá simulace. "promluvil mu do toho Spock.

"To bych nedopuročoval. Od posledně mají stále ještě vaší věrnou kopii. A jste Vulkánec nemůžete se chovat nedokonale."

"Dokážete si pohrát s počítačem tak aby to vypadalo, že je v provozu moje simulace."

Romula postrčil Spocka dál do stínu budovy než odpověděl. "Vy stou vaší logikou, by ste si měl uvědomit, že připravovat plán těsně před tím než vstoupíte do jámy lvové je nelogické!"

Enterprise

Dat stál u dřevěného kormidla na Vyhlídce. Bylo hodně brzo ráno, takže bar se nořil v tichu. Enterprise se již pět hodin ploužila polovičním impulsem a zatím nic nenasvědčovalo tomu, že se něco na tom změní.

Dveře vydali obvyklý syčivý zvuk, když se otevíraly. Do místnosti vstoupil Scotty s malou tabulkou v ruce. "Takže. " pronesl Dat, stále se dívaje ven přes veliké čelní okno.

Scotty došel až k němu a stoupl si vedle něj. Položil tabulku na skleněný kryt kompasu, než vše doplnil svými slovy. "Většina oprav je skončeno. Zbytek se již dá dokončit za letu."

Dat sebral tabulku s kompasu a rychle si přejel všechny informace. "O pachateli tu nic není!?"

"To ani nemůže bejt. " odpověděl pohotově Scotty. "Na použitém uzlu, nebyli žádné organické zbytky ani otisky prstů. Pan Kruger pátrání v tomto směru odpískal a nechal nás pracovat."

"Co si o tom myslíte vy sám Scotty?" pravil Dat, když pokládal data book spět na kompas.

"Všechna bezpečnostní opatření v tamtěch místech jsou standardního typu. I když je není ve své poctatě snadné obejít, stejně se to tomu dotyčnému povedlo. Typoval bych to na někoho, kdo se vyzná v technických manuálech téhle lodi."

"Máte na někoho podezření Scotty?" zeptal se přímo Dat.

Scotty na to však jen odmítavě zavrtěl hlavou. "Jen blázen by na někoho v téhle situaci ukázal prstem, když nemáme v ruce ani chlup."

Dat souhlasně kývnul a dotkl se svého komunikátoru. " Kapitán můstku."

"Tady můstek. Mluví nadporučík Nichols."

" Pane Nicholsi vracíme se na původní kurz. Warp pět."

"Rozkaz kapitáne. " potvrdil příkaz Nichols.

Vulkán

Enterprise vystoupila z hiperprostoru dost blízko systému Eridani v němž se i nacházela planeta Vulkán. Hvězda Eridani byla o několik milionů let starší než Slunce a také o hodně větší. To samozřejmě dávalo o hodně víc tepla Vulkánu kde denní teploty většinou neklesaly pod čtyřicet stupňů. Enterprise se k Vulkánu blížila již teď jen pod plným impulsem , ale i tak se její rudé zabarvení stávalo brzy dominantou obrazovky. Planeta se sice na první pohled podobala Marsu, ale při-nejmeším byla jednou tak velká než samotná Země. Na Zemi se kdysi bály, že z Marsu k nim přiletí horda krvežíznivých Marťanů, ta paranoia se nejvíce připisovala druhé polovině třicátých let dva-cátého století. Vulkánci se před mnoha staletími, opravdu takovým tvorům podobali, byli krvežízniví a nemilosrdný. Avšak válce, které se tak pozemšťané báli se nakonec nevlhli, protože o dvěstě let později se střetli s potomky těchto vulkánců, Romulany.

"Kapitáne vstoupili jsme do systému Eridian. " Promluvil do šumu přístrojů Johnston. "snižuji rychlost na nula cela třicet pět."

"Dobře pane Johnstne. Pokračujte. " Odpověděl Dat. Vstal a přešel ke stanovišti komunikace.

"Kontaktujte středisko vesmírných letů na Vulkánu podporučíku. " promluvil klidným hlasem k Uhuře a čekal až se na hlavní obrazovce objeví tvář bez výrazu, kterou tak často vídával, když se sám díval do zrcadla. Naposledy, ještě ne ani před půl rokem. Teď se již několikrát přistihl u toho jak se směje, když si spomene na nějaký vtip, jenž mu kdysi vyprávěl Geordy a pokoušel se tak mu ukázat pojem humoru.

"Kapitáne spojení navázáno. " Hlesla po chvíli Uhura.

"Na obrazovku. " opověděl Dat a vrátil se spět, ke svému křeslu a jen co tam došel, zjevil se na obrazovce obraz Vulkánce v uniformě federace.

Pat Methemi seděl na místě, které bylo pro něj prostě stvořené a na lodi by se nenašlo lepší. Učást na téhle nudné misi, bylo pro něj spíš rozkaz než zlepšení jeho dávno mrtvé kariéry. Kdyby nebylo té zatracené povinnosti o počtu nalétaných hodin na hvězdných lodí, asi by stále seděl u skoro stej-ného stolu na Zemi. Na palubu dvacet tři se uchazeči přímo nehrnuly, spíš to tu bylo za trest, nebo za úplnou neschopnost a to Methemi věděl, jenže Methemi byl na téhle lodi asi jediný expert ohledně vyvíječů antihmoty a on to moc dobře věděl. Když jsem šel dobrovolně, stal se tím pádem důstojníkem s nejvyšší hodností.

Na této palubě se nacházel emitor vlečného paprsku a nádrže antihmoty. Kdo měl jen trochu rozumu věděl, že je to de fakto třetí nejduléžitější místo na lodi a to si uvědomoval jen málokdo. Teď měl pod sebou jenom tři členy posádky, kteří vždy sloužily po dvouch jednu službu. Jo a proč to většina mužstva považovala za trest? No nebyla zde , zrovna v táhle sekci žádná okna. Každý si tu připadal jako v kleci. Za několik minut mu skončí služba, takže spustil diagnostiku a čekal na jakékoliv výkyv od normálu. Neobjevilo se nic, pro zdejší obsluhu to byla vždy ta nejlepší správa, takže jej opět vypnul a zvednul se ze svého křesla.

"Je to vaše podporučíku Izavo. " sdělil muži stojícím za ním.

Jasuho Izava byl to muž japonského původu, čemuž i nasvědčovala i jeho výška, která byla i na Japonce mála. Měřil sotva stopadesát centimetru, takže do křesle vždy musel mírně vyskočit a chodidla si vždy omotal kolem jediné nohy křesla a pak se už věnoval své práci. Podle jeho tváře by mu nikdo netipovala jeho mladiství věk , bylo něco málo přes šestadvacet a co si Methemi za těch pár dnů služby tady spomínal , nikdy ho neviděl se usmát. Na svého služebního partnera mluvil stroze a nikdy neřekl víc než opravdu musel. Jejich první setkání, znamenalo vcelku velké ročarování pro Methemiho. Izava byl druhý komu služba zde nepřipadala jako trest a jenom to, že byl služeně mladší zachránilo Methemiho od pro něj potupné služby po tímto pulcem.

Zbylí dva mladší členové zdejšího osazenstva zde nebyli na stálo. Díky krátkosti mise se střídali vždy po třech dnech a i tak je bylo vždy po skončení služby vidět v Baru na Vyhlídce. Prostě se nikdy nezdrželi dýl jak musely.

Methemi již vykročil z oddělení pryč, ale v chodbě se otočil a vracel se spět. Sdělit ještě něco svému podřízenému. "Pane Izavo dnes se budou opět střídat. " Zvolal ještě dřív než se mu Izava objevil za rohem. "takže mě informujte o….. " zbytek slova mu zamrzl v ústech když si na okamžik všiml co Izava právě dělá. Na monitoru určitě nebylo to co tam mělo být. Izava však obraz takřka v ten samí okamžik změnil a podíval se na Methemiho.

"Ano pane?" zeptal se nevině a pozorně Methemiho sledoval.

Tomu se honili hlavou myšlenky, jestli ho má pokárat nebo dělat, že si ničeho nevšiml. Vybral si tu druhou možnost. Né že by byl až tak moc velký zbabělec, ale vyděl v tom šanci pro sebe.

"Až se vám pane Izavo nahlásí noví dva příchozí. Tak mi dejte vědět."

"Jistě pane. " Odpověděl s úsměvem na tváři Izava a opět se otočil k monitoru.

"Vítám vás Enterprise. " promluvil okamžitě Vulkánec, když zaregistroval, že jej na lodi můžou již slyšet. "Jaké máte přání."

Dat přešel blíž k obrazovce. "Žádáme o povolení vstoupit na orbitu."

"Povolení uděleno. " odpověděl skoro okamžitě Vulkánec a zmizel z obrazu, dříve než stačil znovu otevřít pusu. Dat to nemínil dál komentovat a postoupil zpátky až ke kormidlu. "Kupředu pane Johnstne. " Enterprise opět nabrala rychlost a pod plným impulsem se hnala k Vulkánu. Avšak ještě dřív než Vulkán stačil zaplnit celou obrazovku, vstoupil na můstek McCoy. Pomalu přešel k zábradlí a tiše pozoroval zvětšující se planetu.

Dat měl velmi dobrý sluch, takže jeho příchod zaznamenal. "Admirále? Může vám nějak pomoci" zeptal se Dat, když se na McCoye otočil.

"Nenechte se rušit kapitáne. " promluvil konečně McCoy. "Chci jen sledovat tu planetu. Pokud ván to tedy nevadí?"

"Jistě že né admirále. " Pronesl Dat "Podporučíku Uhuro zavolejte znovu Vulkán!"

"Ano kapitáne. " špitla Uhura. "Obraz nebo audio."

"Ne. Jen žádejte informace o současného pobytu kapitána Savika a požádejte o povolení přenést se na povrch."

"Ano kapitáne. " odpověděla a již se plně věnovala své práci.

Podporučík Izava se shýbnul aby vytáhl skrytý vědecký trikordér, který měl schovaný v přenosném kufříku. Stanoviště u kontroly nádrží antihmoty bylo až na něj prázdné. Takticky se zbavil svého nového podřízeného, jenž s toho měl milou radost, že mu služba skončila o něco dřív. Tento postup byl na lodích běžný, pokud se předem vědělo, že loď na orbitě zůstane delší čas a samozřejmě se neočekávala žádná akce. Tudíž mladík neprojevil sebemenší podezření.

Scottyho to přehlédnutí stále mrzelo a vyčítal si jej. Zrovna stál u jedné z konzol na stanovišti v centrále phaserů a zabezpečoval všechny okolní uzli, proti sabotáži, nebo nedovolenému používání. To že k nim byl tak snadný přístup nemohl pochopit. Za takovéto přehlídnutí, by jej asi Kirk pověsil na ráhno. Jak tolikrát od něj slýchával. Scotty pohledem překontrolovával změněné funkce, jenž se mu objevili na malé obrazovce. Souhlasně si pro sebe zakýval hlavou a promluvil na dívku sedící vedle něj.

"Ráchel. " stačil se sní opět důvěrně seznámit. " teď se skus do toho dostat.

Dívka se usmála a vstale. Musela totiž přejít k jiné konzoly na druhé straně místnosti. "Čtyřikrát jsem vás dostala Scotty. " křikla na něj když si znova sedala.

"Tak to zkuste po pátý Ráchel a pak si o tom popovídáme. Dívka nejdřív postupovala úspěšně. Protože i ten nejgeniálnější technik nemohl udělat nic co by jiný nepřekonal, ale pak už se její rychlost zpomalovala a musela vyvíjet stále větší úsilí bez toho, že by se jí pod prsty nezablokoval přístup a nerozezněli poplašné sirény. Už si myslela, že dostala Scottyho po páté, jenže se najednou ozval hlas. "Pozor narušení. Pozor narušení. Pozor na...... " řval by takhle asi ještě dost dlouho, kdyby Scotty poplach nevypnul.

"Tak co experte. " vykřikl vítězoslavně Scotty.

"Musím říct, že vám to ještě myslí Scotty i když s vámi jistě chodila již moje prababička. " Odpověděla škodolibě Ráchel, když opět usedala spět na místo vedle Scottyho.

Ten se zatvářil užasle než jí odpověděl. "McCitricová…. hmmm…McCitricová. Kdysi jsem jednu takovou znal?!" uvažoval nahlas a koutkem oka sledoval reakci Ráchel.

Ta na okamžik ztuhla, ale když si všimla, že Scotty již drží smích jen s posledních sil. Napřa-hla se a kamarádsky do něj šťouchla.

"Pozor dámo jsem tvůj nadřízený!" zavrčel Scotty a pohrozil jí prstem.

Už se začala loučit se svou kariérou, ale když spatřila na Scottyho tváři slzy. Už se chtěla po něm vrhnout. Jenže Scotty jí zarazil když se jeho komunikátor probudil , ale jen co se ho dotkl vypustil ze sebe burácející smích.

"Scotty jseš to ty?" hlas patřil McCoyovi " Jsem rád, že se bavíš. "

Scotty se pokusil ovládnout, ale povedlo se mu to jen na chvíli. "Tady Scotty, Kostro co se děje."

Když se, ale McCoy chystal odpovědět, opět slyšel jen smích. Musel nějakou chvíli počkat, než se Scotty opravdu už ovládl na trvalo. "Můžu už mluvit?"

"Jistě Kostro. " Poznamenal Scotty za veškeré snahy se ovládnout..

"Čekáme tě v přenosové místnosti. " McCoy se na chvíli odmlčel a pak dodal. "Máš na to deset minut. Pokud tě ovšem nezdrží tvoje publikum!?"

" Jo už to tady rospoštím. Jdu tam. " odpověděl Scotty a přerušil spojení. Otočil se v křesle a vstal. Už se chystal vyjít z místnosti, když na něj Ráchel zavolala.

"Do vašeho návratu ten váš kód prorazím komandére!!"

Scotty se usmál od ucha k uchu a "Jistě jen to zkuste, ale stejně jsme neskončily, ohledně té debaty o tvé prababičce. " a odešel.

"Ha…. ha… ha... Velmi vtipné pane!!" křikla na něj ještě Ráchel.

McCoy si již netrpělivě poklepával hůlkou o podlahu, protože lhůta kterou dal Scottymu pomalu ubýhala a on to chtěl mít co nejdřív za sebou. Přenosoví paprsek již od mládí nenáviděl a nechával se vždy dematerilizovat jen když na Kirkovích očí vyděl rozzlobený výraz. Cestou sem se ještě zastavil v nemocnici pro svojí starou lékařskou brašnu. Koupil si jí kdysi, kdy si ještě myslel, že bude obyčejným maloměstským lékařem a nakonec si jí bral na všechny výpravy do vesmíru. McCoyovi, když jí poprvé vyděl v obchodě se starožitnostmi právě nejvíc učarovala její jednoduchost a přitom uče-lovost. Lékařská brašna, jenž mu teď vysela na ramenouch, se zdála o mnoho těžší než kdysi, ale bylo to bohužel jen zdání. To jen jeho tělo až příliš zestárlo. Dat hned od začátku věděl, že se sní admirál dře a když McCoyovi nabýdle, že jí ponese, nemohl pochopit proč McCoy tu pomoc rezolutně odmítl.

McCoy svojí frekvenci ťukání zrychlil až nakonec bouchnou hlasitěji a chystal se vstoupit do přenosové místnosti, ale jako naschvál se Scotty objevil s poza ohybu. McCoy když ho spatřil nejdří-ve svrásčil obočí a pak pro Data nic neříkajícím gestem si poklepal prstem na zápěstí a odevzdaně roztáhl ruce.

Scotty to spatřil, takže jen zavolal. "Promiň Kostro, dřív jsem to nestihl!!"

Dat mírně naklonil hlavu a pak vyrukoval z dotazem. "Admirále , to vaše gesto jsem nepochopil. Co znázorňuje?"

McCoy se už chystal křiknout na Scottyho, ale Datuv dotaz jej zarazil. "Jaké gesto pane Date?" zeptal se nechápavě McCoy.

Dat tedy z opakoval poklepaní na zápěstí své ruky.

McCoy se usmál. "Tak tohle gesto?!. Kdysi když jsem se dostal s Jimem a z několika dalšími do minulosti, několikrát jsme to gesto sledovali a taky jsme nechápali co znamená, až nakonec nám jeden člověk řekl, že je to gesto oznamující tomu druhému, že jde pozdě."

Scott mezitím k nim došel a slyšel zbytek rozhovoru mezi McCoyem a Datem a tak to ještě doplnil. " Špatně Kostro. S tím přišel Sulu, když se učil lítat s tou.. nóó… Helikoptérou."

Dat mírně našpulil rty a naklonil hlavu. "Takže jistý druh gestikulace na bázi posunkového písma."

"No i tak by se to dalo říct. "" odpověděl mu Scotty. "Je to taková blbost, ale někdy se hodí."

Dat na to jen souhlasně kývnul a vešel jako první do přenosové místnosti, následovaný Scottym a McCoyem. Ten však zarazil Scottyho ještě dřív než stačil vystoupit na přenosovou plošinu.

"Scotty počkej chvíli, nemyslím, že se tam budeme moci pohybovat jako kamzíci. " A vytáhl ze své

lékařské brašny hyposprej. Přiložil mu jej na krk a zmáčkl. Totéž udělal i na sobě.

"Co to sakra zase je Kostro!?" vykřikl Scotty.

"Gravitace Scotty!?! Nebo si už zapomněl na toho zelenokrevného ušatce."

Scotty souhlasně kývnul a konečně vystoupil za Datem, pak se otočil a pomohl McCoyovi.

"Pane Nikolaji. Energii. " Promluvil Dat.

Chlapec u ovladače jen kývnul na souhlas a posunul pravou rukou po panelu dolů. Tři postavy zahalila přenosová energie a rozložila jejich těla na atomy aby je za pár vteřin znova sestavila na povrchu planety Vulkán.

Přenosový paprsek je přenesl na náves malé osady, která sestávala z několika domy vytesanými do červené Skály. Povrch byl velmi suchý jen na jednom místě rostlo něco co se podobalo pozemské palmě. Hodně lidí si vždy lámalo hlavo jak se vůbec mohla na tak pusté planetě vyvinout civilizace, než se dostali do podzemních jeskyní, jenž se snad rozkládali pod několika ho-rama na Vulkánu. V mnohých se nacházeli podzemní jezera a také se tam dařilo velmi výživným houbám a vody byli plné stvořením podobným rybám. Dali se nalézt celkem snadno. Nad nimi totiž rostli stromy, někdy staré i deset tisíc let. Na pólech planety místy dokonce voda vyvěrala na povrch, tam je snad jediné místo na Vulkánu, kde se člověk může projít v něčem co se alespoň vzdáleně podobá lesu. Tímto lesem prý byl kdysi pokryt celí Vulkán, než došlo k značnému zvýšení teploty a voda začala s povrchu mizet.

Na toto místo si spoměl McCoy jenž toto místo navštívil při jedné návštěvě Vulkánu a teď víc než kdy jindy by tam šel. "Chcete se tu opalovat, nebo se pujdem někoho zeptat?!" promluvil po chvíli McCoy.

"To není nutné admirále. Vím přesně kde Saavick bydlí. " Odpověděl pohotově Dat a bez nejmenšího varování vyrazil k snad nejvyšším schodům ve vesnici.

Savik zde vlastní rodinu neměla, byla napolovic Romulanka a vlastně na Vulkánu ani nevyrostla, ale našla si manžela a společně s ním se tu usadila.

"Date ste si jistý. " zavolal na vzdalujícího se kapitána McCoy.

Dat se otočil a vrátil se k McCoyovi. "Ano admirále. Informace poskytnuté Vulkánci jsou většinou přesné. Neuznávají chybi, snad jen omil i v tem však nevěří."

McCoy si odevzdaně oddychl. "Tak asi budete muset zajít za Saavickem sám pane Date a mi tu ná vás zatím počkáme."

Dat souhlasně kývl a obět se vydal směrem ke schodům. McCoy také nelenil a začal se dívat po vhodném místě , kde by mohl složit své unavené kosti.

Scottyho však začalo zajímat úplně něco jiného. Odepnul ze svého opasku vědecký trikordér a začal na něm něco usilovně propočítávat. Nakonec se dotkl svého komunikátor. "Enterprise, dva k pozemnímu přenosu na souřadnice 351na 6."

McCoy si, ale téhle skutečnosti nevšiml a už se chystal se sednout na vyhlídnuté místo, když ho pohltil přenosový paprsek a zhmotnil ho přímo před vchodem do domu. Jenže započatý pohyb se při přenosu nezastavil a McCoy si sedl přímo na poslední schod. K nohám Data, který se zastavil když spatři přenosoví paprsek.

Komplex skalních domů se rozkládal na třech nevisokých navrších, k nimž vedli schody, vytesáné do skáli. Vchod do Savičina obydlí byla těsně pod vrcholem, takže něktéré jeho části tvořili přístavky. Dodávali mu tak autoritativní pozici na celém návrší a nedovoloval tak viniknout těm pod ním. Avšak Vulkáncům pramálo záleželo na hmotné podobě jejich domů.

McCoy byl na okamžik zmatený a nebylo se mu co divit. Před pár sekundáma se díval na dlouhé, i když né kolmé schodiště a teď pozoroval Datovy nohy, který se na něj s výšky díval a se zájmem ho pozoroval. Pak se přecijenom schýbá a pomáhá admirálovy spět na nohy.

McCoy mu děkuje a otáčí se na Scottyho. "Seš jak malej Scotty. " a pokouší se ho praštit svojí hůlkou.

Scotty ustupuje o jeden krok spět " No co?! Už nejsem tak mladý abych to musel chodit pěšky. " odpověděl mu na to Scotty a prchnul před ním do otevřených dveří.

"Zvlaštní. " Podivil se v zápětí Dat. "že mě to nenapadlo již na lodi."

"Co?!" nechápal McCoy.

"Nastavit souřadnice tak, aby nás přenesli přímo sem."

"Chybovat je lidské. " Uzemnil ho McCoy a následoval Scottyho.

Ten už si mezi tím prohlížel skromě zařízený byt, jenž sestával z několika židlí jednoho stolu a zrcadla u nějž plápolaly svíčky. "Halóóó… je tu někdo. " Křikl do pokoje do kterých neviděl, Okna v tomhle pokoji nebyly, takže jediné světlo, které sem pronikalo bylo z otevřených dveří a ze svíček. Scotty se otočil, potom co slyšel jak začal McCoy nadávat, když rychle vešel do místnosti s nepřivyklíma očima. Částečná slepota zapříčinila jeho zakopnutí o jednu ze židlý.

"Scotty?! " ozvalo se mu najednou za zády, zrovna když se odvrátil od vchodu do pokoje. do něhož před chvílí volal. "Ano?" poznamenal a znovu se otočil.

"Jste to vy?" promluvila opět postava skrytá ve stímu pokoje.

Za její pravou nohou se schovávalo malé děvčátko. Z celého těla byla vidět jenom její hla- vička s ukazováčkem v puse. Zde na Vulkánu zajímaví pohled. Prostě až moc lidský, ale pak si vzpo-měl, že Vulkánci se učí zbavovat svých citů od pátého roka života no a té holčičce mohli být sotva tři roky , ale ženu si musel Scotty si pořádně prohlídnou. Její tvář již nabíraly obrysy i podobu a i ve stínu již bylo vidět vcelku dost detailů. Tvář byla starší a ztratila ti mladistvé rysy s kterýma si jí pamatoval, ale byla to opravdu ona.

"Saaviku!!" vykřikl Scotty a vykročil k ní.

Děvčátko se náhlého výkřiku leklo a skovalo i hlavu za Saavičiny nohy. Saavick se otočila a dívence si klekla. Scotty jí na tvář neviděl, ale zřetelně slyšel , že k ní mluví ve vulkánštině. Svůj univerzální překladač měl vypnutý, ani se ho nepokoušel zapnout, takže neslyšel co jí říká. Avšak ta scena jej fascinovala. Nikdy se z ničím podobným na Vulkánu nesetkal.

Saavick si konečně opět stoupla, ale tak, že děvčátko stálo před ní v celí sví malí kráse. Musela být se Saavickem nějak rodině spřízněná, už protože v její tváři rozpoznával rysy né nepodobné Saavickovi, jak jí znal za mlada. I teď byla krásná, avšak nikdy by se neodvážil jí to říct přímo.

Scotty si klekl a pokusil se k sobě malou holčičku přilákat, ale i když do ní sama Saavick šťouchla , nikdo jí nedonutil se od blízké osoby odpoutat. Scotty se usmál, vstal a pomalu se k nim vydal sám. "Myslím milí Saavicku, že by s ní nepohli ani warp motory."

"Je ještě ostýchavá. " omlouvala se Saavick "ale už co nevidět se nebude řídit svými emocemy a vydá se cestou logiky."

"Takže se přecijenom podařilo tomu ušatci tě převést na ten nesmysl s úplnou logikou?"

ozvalo se z ničeho nic za Scottyho zády.

Otočil se tedy a spatřil za sebou McCoye, doprovázeného Datem. "Kostro tebe stále trápí, že měl Spock stále poslední slovo?"

"Ty abys ho pořád neomlouval Scotty. " zavrčel nevrle McCoy.

* * *

Romulus

I když to nebyl hlavní vchod, stejně i tak byl chráněn důkladně. Romulan co Spockovy pomáhal, se musel při návratu prokázat třemi kontrolními body, hlasově, dotekem ruky a zkouškou oční sítnice. Spock byl prověřen jako tajný vězeň pro sektor 003 , takže ho nemusel prokazovat jménem a vla-stně by se ho na něj ani nikdo neptal. Na průvodcovo doporučení si Spock nasadil spět kapuci a romulan mu připnul ma ruce pouta, jenž tak měla dokreslovat zdání, že je opravdu vězeň. V tento moment musel Spock svému průvodci důvěřovali i když se choval nelogicky. Stále existovala stoprocentní možnost, že tohle všechno je velmi důkladná past. Před tím jej však přecijenom zarazil "Tu informaci jste jistě posla vi!?!"

"Ano velvyslanče , ale nemyslím, že je teď ta pravá chvíle o tom tady hovořit."

"To je jistě pravda , ale musím vědět co si o to myslíte vy sám?"

"Já si myslím jediné, velvyslanče. " Romulan se z hluboka nadýchl "Činíte na sobě sebevraždu, už od začátku co jsem tu informaci získal, jsem věděl, že je pravdivá, ale bylo víc než jisté, že jí pustil záměrně aby vás sem vylákyli."

"Děkuji za upřímnost. " Odpověděl Spock a nastavil svému průvodci ruce. Aby mu tak mohl připnout pouta.

V Tal´Shiaru si byli tak jisti svou nedotknutelností , že neočekávaly jakékoliv dobrovolné vniknutní do budovy, jenž se okamžitě stávala pro každého pastí, pokud neznal bezpečnou cestu ven a to bylo buď jako zrádce, nebo mrtvola v pytli. Což je jenom slovní obrat, protože ani mrtvé tělo vězně nikdy neopustilo zdi budovy.

Romulan prošel se Spockem dlouhou chodbou od postraních dveří až k ohromnému sálu plného světla. Bylo to pro mnoho vězňů to poslední co viděli. Jako dostat se z ráje to naprostého zatracení. Spock si tak mohl živě vybavit podobu budovy, jehož celou spodní část stínili jiné budovy a celkově mohla být viděna jen ze vzduchu. Základna budovy byla kruhová a byla vysoká asi pět pater, ve středu sálu se tyčil ohromný podpůrný pilíř, jenž tak dával stabilitu ohromné věži , dávající budově tu ohromnou výšku. Spock pár takových věži již v hlavním městě Romulu vyděl, ale jejich základny měly tvar hvězdice a věž málokdy sloužila víc než jako rozhledna. Avšak tady né. Skrz střechu válce, která byla prosklená a podpíralo jí několik desítek sloupu u její stěny, bylo vidět desítky oken. Hlavní město bylo svým způsobem krásné a na první pohled připomínalo antická města na Zemi , ale obyvatelé jsou podezřívaví a nepřátelský. Po celé vnitřní stěně Spock vyděl mezi sloupy vstupy do chodeb a jak mu později Romulan vysvětlil je dvě vedly k postraním vchodům. Ta nejširší vedla k hlavnímu východu, ale tou by utíkal jedině blázen. Romu-lan zatím vedl Spocka k tomu ohromnému středovému válci, jenž mohl mít v obvodu něco kolem čtyřista metru. Po při-blížení Spock spatřil, že na čtyřech místech jsou dveře od výtahů. Když už se chtěl jeho průvodce dotknou ovladače pro přivolání výtahu oslovil ho z ničeho nic za jeho zády něčí hlas.

"Koho to vedete setníku."

"Nevím pane. " odpověděl a odevzdaně se díval očima do země. "Hrozili, že jestli se podívám na jeho tvář. Přidám se k němu."

"Tak mu sejměte kapuci a já se podívám sám!" zařval rozčíleně muž.

"Veliteli z veškerou pokorou vás žádám. Nedělej te to!!?" Spockuv průvodce měl blízko k panice.

"Nikdo nemůže být tak cenný aby vám za to někdo vyhrožoval smrtí. " zařval znova neznámí hlas a dotkl se Spockovy kapuci zezadu a zaryl do hrubé látky své prsty. Avšak jeho zvědavost přeci jenom vzrostla "A pro úplnost. Kdo vám tento rozkaz dat?!"

Spockuv průvodce na okamžik zaváhal, ale nakonec řekl jediné jméno, kterého v tu chvíli napadlo a věděl o něm, že by takový rozkaz mohl dá. "Velitelka Sela."

Spock na zátylku cítil jak stisk prstů povolil. Pak je opatrně sejmul a zařval, aby zakamufloval svoje vlastní obavy "Pokračujte!!!"

"Rozkaz veliteli. " odpověděl a konečně se dotkl ovladače a oba mohli vstoupit s mírným uspokojením do vnitř.

Ohromné holografické sály se stejně jako cely nacházely v podzemí, kam vedla pouze jedi-ná cesta a to výtahem. Jinak nic, pokud měl nehlášený návštěvník to štěstí že se tam dostal, okamžitě poznal, že není jiná cesta ven. Tajné Romulanské podzemní hnutí o tom vědělo své. Jednou se o to pokusily a už o nich nikdo neslyšel.

Romulan ho vedl z výtahu dlouhými chodbami , jenž se vždy asi po dvaceti metrech dělili do ně-kolika dalších.

Mladý romulan z ničeho nic Spocka zarazil a obrátil se k němu aby mu sundal pouta. Spock si po té promnul zápěstí a svého průvodce se zeptal "Co by ste dělal, kdyby se nenechal zastrašit?!"

"Chcete opravdu vědět pravdu?"

"Ano i když odpověď znám sám. Musel by ste se chovat podle zákonu logiky."

"A ty jsou?!"

"Otočil by ste se a nejspíš odešel, aby ste se podle vlastních slov ke mně nepřidal. " Odpověděl si tedy sám Spock. "Mám ovšem ještě jednu otázku. Proč ste se odhodlal sundat mi pouta již zde?"

"Není to tu kamerově hlídané a na to cu děláme se nás nikdo ptát nebude."

"Vskutku zajímavé. " pronesl Spock a vydal se za svým průvodcem, jenž se již otočil a šel dál. Vedl jej ještě hloubš od výtahu, kterým sem přijeli. Spock se sice pozorně díval a ukládal si do paměti všechny detaily, ale sám pochyboval, že je bude mít možnost využít. Chodby byli prázdné jen jednou se v dáli ozvali kroky, ale jejich zvuk začal po chvíli slábnout až utichl docela.

Spockuv průvodce se ani nezastavil aby se zaposlouchal, jen mírně zpomalil. Na jejich cestě se již delší dobu neobjevili žádná další rozcestí, ale naopak bylo poznat, že jdou v obrovském kruhu, jenž se točil kolem středu do něhož nevedli žádné cesty.

Pak se však s čista jasna zarazil a zaposlouchal se. Spock měl svá nejbystřejší léta za sebou, ale sluch měl pořád výborný. Kromě jejich dechu byla chodba tichá. Romulana však víc zajímalo to jestli neuslyší nějaké zvuky s poza dveří před kterými stál. Ala i ty byli tiché. Dotkl se tedy opatrně malého zeleného senzoru na stěně vedle dveří. Ty se jako na povel otevřeli aby jim ukázaly svoje tajemství. Spock mezitím došel až k němu a sám obezřetně do místnosti nahlédl.

Místnost bylá jiné než vyděl, bylo tam mnoho kontrolních panelů s malými monitory. Na mnohých byli vidět jen romulanské znaky a číslice, jenž se stále měnili. Avšak byl tam jeden panel na kterém byla šestice obrazovek ukazující právě probíhající simulaci.

Romulan vstoupil do místnosti jako první a automaticky přistoupil přímo k tomuto panelu. "Velvyslanče " promluvil skoro šeptem jeho průvodce. "pozorně si ty monitory prohlédněte, tady máte jedinou možnost si promyslet svojí strategii v ně simulace. " otočil se a zmáčknul několik dalších kontrolek. Uprostřed místnosti se objevila holografická projekce, ukazující celou plochu holomístnosti. Od velikostí jednoho pokoje až po obrovské haly. Spocka to ohromilo, chvíli si ho-lografickou projekci prohlížel než se otočil zpátky na Romulana.

"Jaké prostory pokládá za svůj byt?" zeptal se Spock a pozoroval jak jen kývnul a dotýká se znova několika tlačítek. Holoprojekce se začala pozvolna měnit a zaměřovala se na soubor asi deseti místností , nahromaděných blízko sebe.

"Kde se nacházíme teď mi?" hlesl opět Spock.

Na to se Romulan pohnul a přikročil blíž k holoprojekci. Jeho prst se dotkl malé červené tečky, jenž byla na konci chodby, směřující přímo k předpokládanému bytu Kirka.

"Je jiná přímá cesta ven?"

"Jetu ještě jeden. Ten ale vede přes centrální kontrolní centrum. Pak už tu jsou jenom servysní vstupy. Jsou kolem celých holografických sálů."

"Kde!?" zajímal se Spock

Romulan se opět otočil k panelu, aby se chvíli na to holoprojekce vrátila do původního stavu, jen z malou změnou. Ve žluté záři holomapi začaly blikat modré tečky označující průlezy.

"Servisní průlezy je sice dobrá cesta ven, ale je dobře sledována. " Poznamenal k viděnému obrazu mladý romulan. "možná by vám stačil najít alespoň jeden bez zabezpečení, ale nevím jestli budete mít dost času. Jsou sice přesvědčeni , že je tato budova neproniknutelná, ale rozkolů v holoprojekci by si časem všimli. Podle mích odhadů se bude moc pohybovat po holoprojekci, bez povšimnutí maximálně dva dny. " Romulan domluvil a chystal se holomapu vypnout, ale Spock jej zarazil dřív než stačil zmáčknout příslušné tlačítko. Přešel k němu a podíval se na nejbližší monitory.

Ukazující promenádu plnou nejrůznějších obchodů a restaurací. Díval se na ně střídavě skoro deset

minut, než našel to co hledal. Poklepal Romulanovi na rameno a ukázal na jednu restauraci na jednom z monitorů. "Ukaž kde to v simulaci je."

Romulam mírně přimhouřil oči a sledoval obrázky. Po promenádě se nepohybovali žádný lidé. Jediná živá bytost setrvávala ve svém bytě, takže nemuseli plýtvat energii na vytváření zdánlivé iluze. Romalan si po chvíli pro sebe něco zabručel aby se pak vrátil zas ke svému panelu. Opět se dotkl několika bodů. Holomapa okamžitě změnila svůj tvar a zaměřila se na část obrovské haly.

"A teď rozmístnění senzorů a holokamer. " pobídl jej opět Spock.

Mapa se po chvíli zase mírně změnila. Zabírala opět větší plochu, k modrým a červeným tečkám, pro změnu přibyly zelené. Z nichž vycházely vějířové paprsky, ukazující pole jejich působnosti. A tam Spock konečně objevil to co hledal. V jedné z restaurací bylo hluché místo, v němž zřejmě stál stůl. Spock jej sice neviděl, ale podle rozmístnění jiných stolů se tento dal celkem logicky očekávat. Kdyby Spock dokázal projevovat na plno city asi by se do široka usmál, ale musel se zabývat problémem dál. "Objevili se na tomto místě ještě nějaké jiné druhy simulovaného prostředí."

Romulan se kouknul na obrazovku, kde mu před očima začal probíhat nějaký jmenný seznam. "Jednou tam byl sněmovní sál velení flotyli a vzdálená obrazová simulace ostrova jménem Al-katraz."

To Spockovy stačilo. Ta restaurace byla jediná možnost. "Dokážete vytvořit holopostavy mě a kapitána Kirka?" zeptal jakoby to od svého průvodce očekával.

Ten se mírně zamračil a vrátil se očima spět na jeden z monitorů "To nebude třeba velvyslanče. Oba jste již tu. Chybějí vám ovšem některé pohybové podsoubory."

"Vskutku zajímavé. " dalo mu to další věc k přemyšlení "Dokázal by jste je doprogramovat?"

"Ne velvyslanče. Nejsem v tomto oboru zběhlí. " romulan se na chvíli zamyslel. "ale je tu jedna možnost. Dejte mi čtyři hodiny a pokud možno místo, kde se v tu danou chvíli budete nalézat. Protože pokud bych převedl informace s kamer a senzoru. Počítač by tak mohl okopírovat vaše pohyby do holopostav."

"Kolik bych měl asi tak času než by si toho někdo všimnul?" zeptal se obezřetně Spock.

Spockuv průvodce se otočil aby se podíval na jeden z monitorů. Na kterém byl mimo jiné i něco co mu řeklo jaký je čas. "Pokud to přepočítám na pozemský čas, tedy ten který je aktuální v simulátoru, tak máte po těch čtyřech hodinách ještě asi čtyřicet pět minut. Pak už to bude v rukou všech bohů tady na Romulu. " Romulan se opět otočil na Spocka a mlčky čekal na jeho reakci.

Spock však jen souhlasně kývnul a přešel opět k holomapě a zaměřil se na hluché místo, kde v rohu svítila jedna modrá tečka. Svojí mysl plně zaměřil na tento světelný bod. Po chvíli zdvihl hlavu "Kam by nás dovedl tento výstup?" zeptal se Spock a zabořil prst do holomapy.

Romulan nelenil a přes původní mapu překryl ještě větší, v nihž Spock rozpoznal budovu Tal Shiaru. Která byla celá protkána všemi průlezy, ale i ty zmizely až na jeden. Pohledem jej sledoval až na konec, kde se napojoval na větší. "Co tam je?"

"Kanalizace. " Odpověděl jakoby řekl úplně všední věc.

Pro Spocka byla však tato správa něčím úplně jiným. "Dá se zjistit jak moc je chráněný vstup do kanalizace?"

Romulan opět upnul zrak ke stejnému monitoru jako před tím. "O tom tady nic není velvyslanče. Pokud se touto cestou vydáte je výsledek nejistý."

Spock však jakoby jeho poznámku neslyšel. Pomalu přešel k šestici monitorů a svůj zrak zaměřil na muže sedícího na křesle. Ve všech aspektech podoby to byl jeho přítel a on již byl plně rozhodnut se tam za ním vydat.

"Velvyslanče slyšel ste mě! Ještě pořád máte možnost se otočit a odejít. V tento moment je váš únik ještě možný. " V jeho bylo poznat, že je rozhodnut to skusit.

Spock však nesouhlasně zakýval hlavou, odepnul si plášť. Pod ním měl schovaný další, ale z jiným střihem i barvou. Světle šediví odstín byl pouze doplněn Vulkánskými simboli a ornamenty, na zádech mu vysela kapuca. Když je Vulkánci, kteří žili na Zemi, měli na hlavách. Připadali pozemským děrem jako kouzelníci ze starých pozemských pohádek.

Romulan odevzdaně a nesouhlasně zakýval hlavou, připadalo mu, že rizika jsou příliž vysoká Pro záchranu jednoho jediného jedince. Obešel holomapu a přešel na druhý konec místnosti. Opět jedním dotykem otevřel dveře. Spock jej mlčky následoval. Když však chtěl do vzniklého otvoru vstoupit jeho průvodce ho zarazil.

"Velvyslanče Spocku. Centralnímu počítači jsem namluvil, že vaše simulace je spuštěna."

Spock kývnul na souhlas, že rozuměl a předal mu svůj starý plašť. Nakonec konečně prošel otevřenýma dveřma. Ocitl se na chdbě standartního obytného domu v San Francisku. Spock se otočil, aby zjistil co je za ním, Byly tam dveře výtahu, které se okamžitě zavřely jen co z nich vystoupil. Dveře od Kirkova bytu zahlédl na opačné straně chodby. Asi tři metry od nich byl další výtah, jenž zřejmě směřoval do jedné z obrovských hal.

Ke dveřím se stačilo přiblížit na vzdálenost půl metru a chvíli před nimi stát, aby se rozezněl oznamující tón.

Nemusel čekat dloho, dveře se otevřeli a on hleděl do překvapených očí kapitána Kirka.

divider

Následuje:
Kapitola 6

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries