Poslední mise

Autor:
Petr Kadlec
Archivováno dne:
25. 4. 2006
Délka:
109 736 slov (488 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TOS, TNG
Období:
Hlavní postava(y):
Leonard McCoy, Mongomery Scott, J.T. Kirk
Kategorie:
napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Půl roku po událostech na Veridianu III je vypravená reaktivovaná Enterprise-A aby vyzvedla pod patronací admirála McCoye tělo kapitána Kirka. Na Romulu je mezitím vtažen velvyslanec Spock do komplotu na jeho uvěznění. Není to tedy TOS a Nová generace.

divider
Poznámka autora:

Star Trek Poslední mise je odpovědí na Film Star trek Generations, jenž se mi sice velice líbí,ale byl jsem velmi zklamaný koncem jenž z mého pohledu nedával smysl a stavěl tak kapitána Jean Lucka Picarda do role pokrytce jenž objevuje kapitána Kirka pro své vítězoslavné tažení.Ne není to kritika postavy samotného kapitána Picarda,ale scénáristů a producentů ,jenž se nadobro chtěli zbavit mýtu původní posádky.Takže toto je moje odpověď kam si mohou ten svůj závěr strčit.

Událost u Deep Speace Nine jenž se odehrávali přibližně ve stejný časový rámec, není do příběhu začleněn. Poslední mise volně navazuje na knihy "Encounter at Farpoint" X-EGEN 1994,  "Relics" X-EGEN 1994, "Unification." X-EGEN 1995

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Poslední mise (Petr Kadlec)

Obsah

Kapitola 7

Romulus

"Spocku!?" Kirk stále na něj hleděl s udiven když po tak dlouhé době znovu vyděl svého starého přítele.

"Jime?!" pronesl Spock a mírně se uklonil.

"Tvá návštěva je pro mě překvapení. " Pravil Kirk a ustoupil svému příteli s cesty. "Nedávvno jsem mluvil s tvým otcem Sarekem, ale ten se nezmínil, že by ste se měl vrátit na Zem?!"

"Až do včerejšího dne jsem sám nevěděl, že se zde zdržím víc jak jednu hodinu. " Odpověděl po pravdě Spock a vstoupil do bytu.

"........ čekal jsem na kontraadmirála Hastna, takže jsem byl dost překvapen, když jsem tě vyděl mezi dveřmi. " Kirk stál a opíral se rukama o opěradlo křesla.

"Zajímavé?" poznamenal Spock "Nevěděl jsem, že je muž stále v činné službě."

"Ten opustí činou službu až v rakvi. " odpověděl Kirk a začal se smát.

U dveří se opět ozval tón, oznamující čekajícího hosta. Kirk přestal mluvit a vydal se přivítat nového příchozího. Tím byl samozřejmě kontraadmirál Hastn, který do scénáře dnešního dne opravdu patřil. Byl to muž již v letech, táhlo mu už na devadesát, ale stále odmítal odejít do výsluž-by. V mnoha věcech měl hlavní slovo a o jeho přízeň stál kde kdo.

Skutečný Hastn zemřel již před padesáti lety a i ve svých stodvaceti letech byl stále v činné službě. Pro Spocka to byl odraz minulosti, protože mu byl na pohřbu , aby mu tak místo Kirka, který v tý době byl jíž dvacet let nezvěstný a pokládal se za mrtvého, vzdal čest. Skutečný Hastn zastával názor, že když válečník odejde do důchodu do roka zemře.

Do své smrti prováděl inspekční cesty na hvězdných lodích všech tříd, protože při jednom s posledních rozhovoru se Spockovy svěřil, že když zemřít tak ve vesmíru. Kirk i když to nevěděl řekl o způsobu jeho odchodu pravdu.

Kontraadmirál Hastn vstoupil do bytu a když spatřil Spocka jeho obraz se milisekundu zastavil to jak se program adaptoval na noví scénář, avšak ke Spockově nelibosti se Kirk nedíval na Hastna.

"Spocku. " promluvil Hastn "ani sem nevěděl, že jste na Zemi."

" Jak již jsem řekl tady Jimovi, budu zde jen krátce. " Odpověděl Spock.

"Áaa…. důvod vaší návštěvy velvyslanče. " pokračoval Hastn.

"Návštěva centrální knihovny v New Yorku. " pronesl v klidu Spock "Zajímají mě všechny informace o Romulanech."

"Romuláné?! " Hastn byl odpovědí Spocka vcelku překvapen, věděl, že po událostech na Khitomeru byl Romulanský konzulát na Zemi uzavřen a již tři roky o sobě nedaly vědět.

"Ano " promluvil opět Spock "po té co jsem zjistil, že jsou to vlastně naši příbuzní, se o tuto kulturu zajímám a pracuji na způsobu našeho opětovného spojení. Možná by se jednou pro vždy ukončilo nepřátelství mezi Federací a Romulanským císařstvím."

"A kdy se chystáte na Romulus vydat velvyslanče Spocku. " v jeho slovech byl poznat posměšek.

"To bohužel teď nedokáži říct. " Spock byl klidný a nenechal se nikterak vyvect s míry. " Ro-mulané o sobě nedávají vůbec vědět, takže se moje myse na Romulus odsouvá na neurčito."

"Jsem rád, že jste takoví optimista Spocku. Protože tuším, že věříte na  ten den kdy se na Romulus opravdu vyprávíte. " Hastn se začal hlasitě smát. "Já však již v ten den budu prdět tady z Jimem do hlíny. " Hastn se smál alespoň dalších pět minut, než obrátil svou pozornost konečně na Kirka. "Na velitelství kolujou zvěsti Jime , že prý chceš zase velení. " Hastn si podložil rukou bradu a soucitně se na něj díval "To toho již nemáš dost , ty Tuláku po hvězdách?"

"To řekl ten kdo se ještě v devadesáti trmácí po nejzapadlejších základnách a trápí unuděné důstojníky Hvězdné flotily. " snažil se ho troufnout Kirk.

"Jistě trmácím. " kál se pokorně Hastn. "avšak má stálá adresa je USS Endever, na niž mám zařízený útulný byteček."

"Tak kdo je pak Věčný tulák po hvězdách. Já!?" ukázal Kirk na sebe prstem a pak i na Hastna"Nebo vi kontraadmirále?"

"Jime. Přece dobře víš, že na Enterprise je momentálně pětiletá čekací lhůta?!"

V Kirkovy hrklo, ale zachoval duchapřítomnost. "Nikdy jsem neřekl, že by to měla být nová Enterprise?!" odpověděl na obhajobu Kirk.

"To tě jenom šlechtí milí Jime. Protože pak by si každý myslel, že jseš na tom jménu závislí. " Hastn se lišácky usmál. "ale přesto tu pro tebe mám něco hodně podobného!"

To Kirka zaujalo, ale zůstal opatrný. "Pokud mě paměť neklame, tak momentálně jsou ve vesmíru jen tři lodě této třídy. " Kirk začal počítat na prstech "Enterprise, Excelsior a Repulse. V suchém doku nad San Franciskem se dokončuje Potěmkin a o žádné jiné nevím."

Hastn na tuto otázku neodpovídal, očividně ho bavilo sledovat jak jeho přítel samým napětím snad praskne a pak jen procedil mezi zuby. "Zapomněl si na Erebus!?"

"Tím mě neoklameš. " vykřikl nadšeně Kirk s pocitem, že jej přechytračil "Žádná loď se jménem Erebus neexistuje!!"

Hastn se opět lišácky usmál. "Říká ti něco jméno USS Mediterranean?"

Kirk svraštil obočí. "Myslím , že to byl prototyp ale nevím nic tom, že by překročila stádium zkoušek."

"Nejenže překročila, ale přede dvěma dny je dokonce ukončila. " Hastn změnil pózu na křesle. "Její kapitán se rozhodl jít do důchodu, ale ještě předtím požádal velitelství o změnu jména. Prý si vždycky málem zlomil jazyk když se podával hlášení. Velitelství mu vyhovělo a tak USS Erebus čeká na nového velitele."

Kirkovy se z ničeho nic rozbušilo srdce. V jeho uších to bylo tak hlasité, že se raději obrátil a odešel k baru, kde měl schovaný svoje nejlepší pití. Když se vrátil dřímal v rukou láhev se třema malýma skleničkami.

Znalec jako Hastn okamžitě poznal o co se jedná. Obrátil se na Spocka a ukázal prstem na láhev , kterou právě Kirk pokládal na malí stolek. "Tohle milí Spocku je podle mě jediný důvod proč by sme se měli spřátelit s Romulany. " Popadl láhev a obrátil jí proti světlu. "Protože tohle pití, je to nejlepší co poslali do vesmíru. " a opatrně ji opět položil na stůl.

"Kontraadmirále. " Spock se ve svém křesle narovnal a zamířil svým pohledem i na Kirka. "nemyslím, že by Romulanský ležák mohl být jako první bod na spojenecké smlouvě mezi Federací

a Romulanským císařstvím."

"To máte jistě pravdu mílí Spocku. " pronesl Hastn. "ale nemyslíte, že by to bylo krásné, kdyby k uzavření smlouvy stačil obyčejnej chlast."

"Jistě, avšak až se něco podobného stane nebudu tu ani já."

Kirk pozoroval jejich skryté hašteření s úsměvem na tváři. Urovnal tři malinké skleničky a opatrně do každé nalil trochu tekutiny. Protože věděl, že ten kdo chtěl opravdu vychutnat pouze chuť, podával romulanský ležák výhradně v malých dávkách. U tohoto alkoholického nápoje pro mnoho lidí stačila bohatě i sklenička , užívaná výhradně pro pití whisky. Aby se někdo silně opil.

Spock s poděkováním přijal pití a trochu ze skleničky usrkl. Bylo to spíše ze zvědavosti, než s pocitu chutě. Chtěl zkusit zdali je tento Romulanský ležák praví, nebo je to taky holografická napodobenina, ale jak předpokládal byl praví.

Hastn mezi tím uchopil malé štamprdle a co nerychleji do sebe její obsah nalil po čemž následovalo hlasitě mlasknul. " Tak kde jsme to skončily Jime. " Hlesnul uspokojivě Hastn , uchopil opět opatrně láhev a dolil tekutiny až po okraj malé skleničky.

"Hovořil jsi o odchodu kapitána lodi Erebus do výslužby. " vydechl Kirk

"Ano jistě" znova do sebe obrátil obsah skleničky a opět nezaměnitelně mlasknul. Utřel si rukávem pusu a šibalsky se na Kirka podíval. "Erebus může být tvůj Jime. Pokud máš zájem?!"

Kirk dolil Hastnovi sám a zvedl svojí skleničku. "Tak na Erebus. Ať má před sebou ještě hodně roků!!" a obrátil její obsah do sebe.

"To znamená, že jí bereš?" zeptal se Hastn jakoby Kirk před chvílí neřekl vůbec nic.

Kirk se na Hastna zamračil. "To si sakra piš, že jí beru!?!"

"Fajn. Za tři dny se s ní kapitán Krisby vrátí a pak bude jenom tvoje. " odpověděl poprvé Hastn bez úsmě vu a z vážnou tváří. Na téhle přeměně výrazu v obličeji se Spockovy něco nezdá-lo. Hastn se většinou smál až do poslední chvíle, protože věřil, že smích prodlužuje život. Kirk si toho očividně nevšiml, v té chvíli zrovna zavíral láhev v které povážlivě ubylo, po tom co si Hastn ještě jednou dolil , znovu vrchovatě. Pravý Hastn by protestoval až do chvíle než by hostitel láhev znova otevřel a společně jí vypily. Spock si nemohl logicky vysvětlit proč si Jim takové změny v jeho nevšiml.

"No já se zvedám. " zavel sám sobě kontraadmirál Hastn a se zcela nahraným hekáním se zvednul. Kirka jím však nepřesvědčil a tak se pomoci nedočkal, dokončil vstávání a pomalu se vydal ke dveřím. Avšak než stačil dokončit druhý krok, otočil se. "Jime doufám, že pudeš semnou. V posledním půlroku se povaluješ jenom doma."

"A divíš se. " Vydechl Kirk "Všechny koho jsem znal, jsou buď v důchodu nebo mimo Zem."

"Taková maličkost by starého kapitána Kirka nikdy nezastavila. " Osočil se na něj Hastn.

"Asi máš pravdu Franku. " Přitakal mu Kirk a otočil se na Spocka. "Spocku byl bych rád kdybys ses k nám přidal, ale pokud tvé kroký míří již zase jinam? Pochopím to."

"Jime, New York na mě počká. Milerád tě doprovodím. " odpověděl mu Spock a vstal s křesla. Když opustil byt jako poslední, světla se automaticky zhasla a zámek zacvaknul. Po vstupu do chodby uviděl Spock přesně to co předpokládal.

Hastn čekal u výtahu vedle Kirkových dveří, které vedly, s největší pravděpodobností, do větších prostor simulátoru. Sjeli několik nasimulovaných pater a vystoupily v obrovské hale v přízemí tohoto baráku.

Většinou zde bydleli důstohníci flotily se svími rodinami, ale samotářů jako byl Kirk tu zřejmě bylo taky dost. Hastn zrovna nebyl s těch kdo chodily rychle, takže pomalu prošly halou a v klidu se tak dostali až na prostranství před domem.

Tato část San Franciska patřila k těm rovnějším, takže když se Spock podíval na obě strany uviděl dohrami stát těchto domu asi tucet a až někde v dálce, cirka jeden kilometr začínala se silnice zvedat do víšky. Člověk, nebo mimozemšťan , si mohl vybrat jak bude tady cestovat. V několika částech něsta byly přenosové mýstnosti, jenž vás přenesou i na vzdálenost dvou tisíc kylometrů. Díky posilujícím zdrojům paprsku na oběžné dráze Země. Nebo ste mohli využít tísíců robotických taxíků. Ty stačilo přivolat jednoduchým zařízením ve tvaru kuličky s malím snímačem otisku prstů. Po stisknutí si hlavní počítač ověřil vaší totožnost a místo bydliště. Během jedné až dvou minut stál tam kde ste se právě nacházely.

Hastn zřejmě již tento úkon provedl, protože když Jim a Spock, společně s ním, vyšli z budovy taxík tam už byl. Stále měl zachovanou žlutou barvu s černým nápisem TAXI na boku a vznášel se na magnetickém polštáři. Svím tvarem trochu připomínal stará auta, prý s nostalgie. Jen dveře jim chyběly. Po nástupu se spustilo ochrané silové pole a pak jen cestující zadal místo cesty.

Spock si vzpomýnal, že tyto taxíky používali jen, když s nimi byl McCoy. Přímo nesnášel pře-nosový paprsek , který vlastně používal jen pří hvězdných cestách , protože tam nic rychlejšího nebylo.

Taxík se rozjel, no spíš rozletěl směrem ke Golden Gate. Starý most spojoval dvě strány San Franciského zálivu a i když bylo jednoduši jej přeletět úplně mimo. Tyto Taxiky se povětšinou drželi starých silnic a tak museli obsouloval celou cestu , podel zálivu až k mostu. Neletělo se přes něj, ale vlastně vedle něj.

Na mostě bylo vydět jen pár replik starých aut, jenž převážely turisty z jedné strany na druhou. K velitelství to byl kousek, takže se ani jeden z nich nesnažil začít rozhovor. Spock se zájmem sledoval okolí pod sebou. Byl nemile překvapen, z jakou přesnostní Romulané tento program do simulátoru navrhli. Ve svích databankách museli mít gigabaity informací a určítě holofotograiích Země , velitelství Flotyly a hlavně samotného San Franciska. Když o tom tak Spock logicky uvažoval, připadalo mu spíš, že tato simulace byla stvořena pro úplně něco jiného než aby si Kirk při-padal jako doma. Před jeho mísí sem na Romulus se již dlouho proslíchalo, že na Zemi působí několi tuctů romulanských agentů. Tohle bylo místo jako stvořené pro jejich důkladný výcvik.

Taxík nad mostem znatelně spomalil. Asi protože těmito stroji létalo mnoho turistů, kteří si chtěli pořádně prohlédnou největší dominantu, tady v San Francisku. Nikdo s pasažérů nic nemítal, takže stroj plnil zadaný úkol a téměř krokem prolétěl na zálivem.

Spockovi se tak naskytovala možnost studova kam až se holografická technologie může dostat pokud se jí zmocní Romuláne. Ti jej zřejmě vůbec nenavštěvovali, takže kdyby mu jeho průvodce nedal lhůtu čtyř hodin, mohl by tu být i několik dní a oni by si toho možná ani nevšimli, avšak musel by se pohybovat pořád v blízkosti Kirka. Program se zřejmě držel určitého scénáře a byl variabilní, což mu dovolovalo se přizpůsobovat se změnám ve scénáři. Tahle myšlenka se ve Spockově hlavě objevovala stále, ale zatím si neuvědomoval jak by mu mohla pomoci, prodloužit dobu, kterou by potřebovalo romulané k zjištění, že oba zmizeli, nebo spíš Kirk, Protože by vůbec nevěděli, že do simulátoru pronikla další živá bytost.

* * *

Enterprise

"Kapitáne raketoplán Kristopher právě přistál. " Informoval pohotově Nichols, Data.

"Rozumím. Pilote nastavte kurz do systému Veridian, warp pět. " pronesl Dat a otočil se Uhuru. "Podporučíku, zavolejte komandéra Scottyho ať přijde do mé kajuty. " vstal ze svého křesla. "Pane Nicholsi můstek je váš."

"Rozkaz kapitáne. " Odpověděl Nichols a přemístil se ze svého místa do kapitánského křesla.

Dat se již neohlížel, vstoupil do turbovýtahu a sjel na pátou palubu. Když vešel do své kajuty skočila mu okamžitě do náručí jeho kočka. "Spote nezlob. " Osočil se na ní a položil jí na postel.

Ani né za pět minut se rozezněl oznamovací tón. "Vstupte Scotty!"

Dveře se otevřeli a do místnosti vrazil né s příliš šťasným výrazem Scotty. "Kapitáne co to tam ti blázni zase kujou. " vykřikl bez vyzvání Scotty.

"Došlo k menšímu incidentu v ně Sluneční soustavy. " Odpověděl mu bez námitek Dat.

"Co podle nich znamená menší incident. Kapitáne."

"Podařilo se jim zničit Romulanskou výzvědnou loď."

"Jestli tomuhlenc říkaj menší incident , tak co potom znamená výraz krize. " Vyprskl steky Scotty a sedl si na postel ke kočce, jenž tak objevila novou hračku. Scotty se usmál a začal jí šimrat na bříšku.

"Tento incident se na nás nikterak nevztahuje. Ani to nebyl důvod proč jsem vás zavolal.

To co se nás opravdu týká, přišlo krátce před tím, než jsem vás povolal spět. " Dat natáhl ruku a otočil na Scottyho obrazovku svého počítače.

Scotty nechal kočku kočkou a šel si to přečíst. Na displeji stálo. "Dvojité É se vydalo k rodičům. Velké Á se musí neprodleně vydat k hrobu praotce. "

"Co to je z blbost. " prohlásil Scotty a ukázal prstem na obrazovku.

"Přišlo to kódovaně , ale i sama správa byla zašifrovaná. " Odpověděl Dat a obrátil monitor jak byl předtím. "Takhle se nám snaží sdělit, že kapitán Picard byl nucen opustit z novou Enterprise federální loděnice na Utopia Planitia."

"A co to pro nás znamená?" zeptal se už opatrněji Scotty.

"Pro nás to znamená jediné. " Dat se shýbnul ke kočce a zvednul jí. "Můžou nás kdykoliv povolat spět."

Romulus

Spock zatím nenašel ve své logice odpověď na otázku, jak by se program počítače choval, kdyby se s Kirkem rozešel. Federální simulátory tento problém řešily tak, že uměle rozdělili program a dávali tak postavám v simulátoru pocit, že mají pro sebe daleko víc místa, než ve skutečnosti. Tady je situace ovšem jiná, prostory pro simulaci byly obrovské a logicky by mohly vytvořit scelá nový scénář pro postavu, která se v hlavní paměti nevyskytovala a tudíž bylá živá. Musel stůj co stůj zůstat v těsné blízkosti Kirka.

Taxík již dávno letěl za jinou štací , když oni ještě pomalu kráčely přes hlavní náměstí, před ve-litelstvím flotily. Kdyby použily raketoplán federace, tak z něj mohli vystoupit přímo u v chodu do budovy.

Slunce již dávno překročilo poledníkové maximum, ale do setmění bylo ještě daleko. Spock vlastně ani nevěděl jaký datum přesně je. Podle oblečení civilistů mohl logicky předpokládat, že je konec léta. Někdy mezi druhou polovičkou měsíce Srpna a první polovičkou měsíce Září, ale roku dvatisíce dvěstědevadesát čtyři, bylo léto dlouhé a teplé dny byly ještě i koncem září. Jenže Romulané se nemuseli držet tím počasím, které v ten rok bylo.

I tak jim chůze nezabrala ani deset minut. Došli až k eskalátoru a automaticky vstoupily na pohybující se schody. Když mohl vstoupit na eskalátor i Kirk , zarazili ho zvuky přicházející z hora. Spock se zarazil také a pohlédl směrem kam se díval Kirk. Tam uviděl málé dítě co se zarputile bránilo mamince, jenž se ho snažila donutit stoupnou na pohybující se schody. Pak to , ale vzdala a vzala chlapečka do náručí a konečně vstoupila na eskalátor.

Spock položil zezadu Kirkovi na rameno ruku. "Co se děje Jime?!"

Kirk jakoby se probíral ze zasnění a tak mu chvíli trvalo než odpověděl. "Já…já opravdu nevím , jako bych teď právě zažil "Deja vu" až mě s toho zamrazilo"

"Co ti na té ženě z dítětem připadlo známe?" zeptal se opatrně Spock.

"Myslím, že všechno Spocku. " Odpověděl Kirk a konečně vstoupil na eskalátor, vyjel až na horu a otočil se. Chlapeček se smál a měl radost s toho, že se veze, ale když si všiml, že pro změnu blíží konec a on bude muset vystoupil, vyděsil se. Vytrhl se matce a utíkal po ubíhajících schodech. Ta se nejdřív lekla, ale pak jej dvouma mocnýma skoky dohonila a vzala znova do náručí a položila jej až u přistávacích kolejnic pro raketoplány.

Spock jej celou dobu pozoroval, každý vyraz jeho tváře, pohyb každičkého sválu. Vyděl jak Kirk ještě víc svrašťuje obočí a v očích se mu objevu sílící rozčarování.

Když dvojce zmizela za ohybem zaměřil Kirk svůj zrak ke Spockovy. "Poslední dobou mi připadá , že jsem se asi zbláznil."

"Zvláštní. Chceš tím říct Jime, že jsi zažil i jiná "Deja vu"?" pokračoval v nahlodávání jeho mysli dál Spock.

"Nejsem si jistý Spocku , ale po tom co jsem teď spatřil myslím, že ano. " Vydechl rozrušeně Kirk a vydal se za Hastn, jenž se jim již hodně vzdálil.

Spock se opět otočil a podíval se jakoby nahoru, směrem k obloze. Bylo z jeho strany nelogické se takto Kirka ptát. Moc dobře si uvědomoval, že si ti nahoře mohl uvědomit, že je s ním něco v nepořádku.

Kirk se mezitím hnal za kontraadmirálem Hastnem, jenž se neohlížel jestli za ním vůbec jdou. Když už si myslel, že jej konečně dostihl , zmizel mu Hastn s očí. Kirk se začal rozhlížet do všech směrů, ale nikde jej již neviděl. Otočil se tedy a vracel se ke Spockovy. "Spocku ten bláznívej dědek někam zmizel!?" vykřikl rozčíleně a bezmocně rozpřáhl ruce.

"Jime nikdo nemůže jen tak zmizet. " pronesl v klidu Spock.

"To já sakra vím, ale on tu nikde není!" odpověděl Kirk a opřel se zády o zábradlí. Nechtěl však sám okamžitě házet flintu do žita. Vytáhl si s kapsi u kalhot komunikátor a pokorně do něj promluvil "Kapitán Kirk volá USS Endever."

"Tady Endever. Co si přejete kapitáne Kirku?" ozvalo s v zápětí.

"Jsem u velitelství Hvězdné flotily. Byl jsem tu z kontraadmirálem Hastnem. Nepřenesli ste jej před několika minutami na vaší palubu?"

"Kapitáne vaše otázka je neobvyklá, ale přesto. Ne nepřenesli sme kontraadmirála Hastna na na naší palubu. "

"Zjistili by ste mi, alespoň od kud vychází jeho biosignál?" naléhal Kirk.

"Jistě kapitáne, hned to bude. " Hlas na na okamžik utichl. "Našel jsem ho. Signál z jeho komunikátoru vychází z Hvězdného doku 001. "

Kirk se zmateně podíval na Spocka. "Endevere rozumím. Kirk konec."

Než se Kirk stačil spamatovat, tak jeho komunikátor zapípal "Jime tady Hastn. Ozvy se?!"

Kirk potvrdil příjem. "Tady Kirk. Co se sakra stalo Franku?!"

"Byl jsem narychlo odvolán, ani jsem se k vám nestačil vrátit."

"Vrátíš se ještě spět Franku?" zeptal se Kirk.

"Jistěže, ale nevím kdy. Tak kdyžtak na mě někde počkejte. Do hodiny jsem spět. " Odpověděl ihned Hast.

Spock se okamžitě chytl své šance. "Navrhoval bych restauraci U smějícího se Vulkánce."

Kirk souhlasně kývnul a tlumočil Spockuv návrch Hastnovy.

"Jó jistě, tam to znám. Maximálně do dvou hodin jsem spět. " Pronesl Hastn a komunikaci ukončil.

Kirk stekle zacvakl komunikátor. "Poslední dobou mi připadá, že se jeho chování dost změnilo. Už jenom to, že netrval na dopití toho Romulanského ležáku jasně nasvědčuje ze sním něco je"

"Dalo by se spíš logicky předpokládat, že to konečně myslí se svým zdravím vážně. " Pronesl na jeho obhajobu Spock.

"Nemohlo se stát nic o čem bych nevěděl. " odpověděl Kirk. "Ještě před půl rokem uspořádal slavnost Francouzského vína a pokud si dobře spomýnám, vypil toho víc než dost."

"Je přeci kontraadmirál. Nemusí se svými problémy každému svěřovat."

"Sakra Spocku , od Hastna očekávám, že mě vrátí do vesmíru. Už jen s toho důvodu, že od návratu ze zkušební plavby nové Enterprise se tady necítím ve své kůži. Všechny známé tváře zmizely až na Hastna. Ten je takovou stálicí, jenž tu člověk očekává a proto mě jeho změna trápí. Je už v letech a já se bojím, že ztratím i jeho."

"Jime je nelogické předpokládat, že muž jako Hastn tu bude věčně. Na člověka se již dožil úctyhodného věku. " Odpověděl mu Spock, jenž si posléze všimnul, že na horní promenádě značně ubylo procházejících osob. Jestli to byl záměr přímo netušil, ale náhle zmizení postavy představující kontraadmirála Hasna. Mohlo ukazovat na vznikající problém v udržování holografického programu.

"…kra Spocku. " pokračoval mezitím Kirk. "Já vím, že člověk který má na krku devět křížků tu už nebude dlouho, ale mě samotnému jde o to co Hastn představuje."

"Věřím Jime, že je jistě důvod k tvému rozhořčení, ale jak jeden z mích předků kdysi řekl Není zde dobré místo ani čas. " Poznamenal Spock a přistoupil ke Kirkovi.

"Tím ste chtěl říci co pane Spocku?" odpověděl nechápavě Kirk.

"Že bychom měli dostát vlastních slov a počkat na kontraadmirála Hastna v Kavárně u Smějícího se Vulkánce."

Kirk souhlasně kývnul a vyrazil k jednomu z bočních průchodů, který ho zavedl k dalšímu eskalátoru. Budova, kolem nichž se táhla horní část promenády, stála převážně na jednom z hornatých vy-

čnělků, které se táhly kolem severního výčnělku San Franciského zálivu. Noví komplex budov byl rozeset v místech, kde dřív stávala vojenská pevnost Fort Barry. A aby co nejvíce využili prostor, vyhloubili stavitelé pod ústředím Hvězdné flotily obrovské podzemní prostory. Ty byly teď zaplněny mnoha kavárnami, bary a obchůdky pro turisty. Snad každá rasa zastoupena ve federaci zde jednu kavárnu měla, ale pojmenování kavárna byl zde jen relativní pojem, v mnoha vlastně ani nevěděly co to káva je. I když v každé takové kavárně podávali vždy něco co se , alespoň trochu kávě podobalo.

Kirk se Spockem sjeli po eskalátoru opět dolů. Nalevo od nich čekal osamocen, dopravní ra-ketoplán na pasažéry pro další let na oběžnou dráhu. Kdyby byli opravdu na Zemi, nemusel by na

své cestující čekat. Tento typ měl deset míst k sezení a u nástupního místa vždy čekalo, alespoň dvacet nových pasažérů.

Dál je již jen čekala dlouhá podzemní promenáda, ze které návštěvník mohl vejít přímo do jákohokoliv podniku. Mezi kavárnami a obchůdky se dalo úzkýma chodbami projít do dalších rovnoběžných chodeb, které byli takřka stejně široké jako ta centrální. Z blížícím se soumrakem se zdejší prostory , většinou zaplňovali lidmi z města a lodí na orbitě.

Město San Francisko se za těch třista let příliš nezměnilo. Mnoho mrakodrapů , ještě z jedna-dvacátého století, stále stojí. Skoro celé město se stalo obrovskou historickou rezervací a takřka není dovoleno budovy měnit. Toto město bylo jedno z mála velkoměst na americkém kontinentu, které takřka ušlo zkáze poslední světové války.

Na kontrolním stanovišti holografického simulátoru se dozorčímu stále víc zvětšovali vrásky na čele. Jeden z hlavních generátorů kolaboval a ti další nedokázali dodávat dostatek energie pro generování takového počtu osob. Jen z vypětí všech sil se mu dařilo držet postavy, jenž měli dokreslovat život ve městě v provozu do té doby, než mohli nenápadně zmizet z očí jediné živé osoby v simulátoru.

Enterprise

"Všechny paluby se hlásí kapitáne. " Ozval se konečně Nichols.

" Rozumím!" odpověděl Dat , jenž právě stál u konzole navigátora a taktického důstojníka Enterprise opustila planetu Vulkán před necelými pěti hodinami, byla tak v polovině své cesty do systému Veridian. Kapitán Picárd rád žertoval na téma "Prokletí jména Enterprise". Vždy když letěli sami opuštěným sektorem galaxie, celé osazenstvo můstku skrytě vyselo na každém přijatém vysílání. Případný pozorovatel tak mohl spatřit jak se oči všech na okamžik podíval směrem ke komunikaci.

Datovy se tato představa objevila ihned když je jejich kurz začal zavádět mimo běžné cesty obchodních lodí. Při studování starých lodních deníků této Enterprise. Narazil Dat na spoustu podobných hlášení. "Stav senzorů pane Nicholsi?" promluvil po chvíli opět Dat.

"Stálí senzoroví průzkum je zapojen kapitáne. Žádná loď v našem dosahu. " Odpověděl opět pohotově Nichols.

"Pane Kru…" Zbytek Datovy otázky se strávil v hluku poplašného signály, který zaplavil z ničeho nic celí můstek.

Dat se bleskurychle otočil a běžel k vědeckému stanoviště, kde jedním stisknutím palce vypnul poplašný signál. "Hlášení pane Nicholsi."

Nichols se ještě předtím než k němu Dat přiskočil podíval sám na jeden z monitorů. "Kapitáne podle všeho na palubě dvacet právě někdo vystřel z faseru. " Jen co to dořekl se obraz na monitoru opět změnil. Nichols svraštil ze vzrůstajícím napětím obočí. "Potvrzují další střelbu na palubě dvacet. Jedná se o nákladoví prostor číslo třináct

Dat se ještě dřív než to dořekl, dotkl svého komunikátoru. "Bezpečnost na palubu dvacet. " křikl. Prokletí Enterprise se zase přihlásilo o svoje slovo. Pomyslel si Dat , když vstupoval do turbovýtahu.

Methemi si byl skoro jistý, že Izava něco chystá, už třetí den mapuje všechno co za poslední týden na téhle lodi dělal. Když měl volno pohyboval se skoro po celé lodi a několikrát dokonce i v době služby. Methemi vůbec nechápal, že jeho počínání uniklo jeho příteli Krugerovy. Určitě musel pro-cházet všechny záznamy o pohybu osob po lodi.

Už několikrát chtěl svoje zjištění předat kapitánovi , ale nedokázal překonat svůj odpor, k té hromadě kovu. Vždyť přece on byl hrdina od Hasprolisu a když si poradil z Klingony, tak nějakej šikmovokáč jej nezaskočí. "Počítači, kde se právě nachází podporučík Izava!?"

hlas podobný ženskému se okamžitě ozval. "Poručík Izava se nachází na palubě dvacet. Sklad třináct. "

Methemi se po těchto slovech zhluboka nadechl a ohnul se. Dotykem otevřel jeden ze šuplíků a vyjmul svůj osobní phaser. Chvíli jej tiše pozoroval, než jeho nastavení přepnul na těžké omráčení. Nechtěl nic nechat náhodě, protože jestli byl Izava tím sabotérem a Methemi byl o to přesvětčen. Bude se všemocně snažit svůj čin skrýt a jistě by se nezastavil ani před zabíjením. Methemi si phaser připnul k opasku a vyrazil ze své kajuty přímo k turbovýtahu.

Na palubě dvacet se nacházely i opravárenské dílny pro údržbu raketoplánů. Jenže na Enterprise se

teď nacházely jen dva a ty zůstávaly zatím na horní palubě v hangáru raketoplánů. Takže to běželi sistemi jen na minimální výkon a zaktivovali se pouze když vnitřní senzory lodi zaznamenali vstup živé osoby na tuto palubu.

Methemi se pohyboval opatrně a obezřetně. Sebejistotu kterou měl před chvílí na rozdávání se mu teď vypařovala takřka před očima. Dlouhá chodba byla prázdná a jen slabé hučení systému Enterprise dávali Methemimu nejistý pocit bezpečí.

Dveře do skladu třináct již byli na dohled, Methemi vytáhl phaser a přitiskl se ke zdi. I když mnohým tak připadal, hlupák rozhodně nebyl. I tak však začal v nitru pociťovat rostoucí úzkost. V hlavě mu hlodala myšlenka, že se vrátí o požádá o pomoc svého přítele Krugera. Zatřepáním hlavy myšlenku okamžitě zaplašil. Teď už na to bylo pozdě, jestli to nedokáže sám, bude již navždy pro všechny jenom strašpytel

Methemi se opět hluboce nadechnul a konečně se pomalu posunul podél zdi až ke dveřím. Srdce mu začalo bušit tak silně, že mu připadalo jakoby se tento tlukot rozléhal celou chodbou.

Levou rukou se chytil srdce, jakoby se snažil zvuk udusit, ale pak se přeci jenom ovládl a sjel rukou k levému boku. Odepnul si vědecký trikordér, jenž si vzal ze svého stanoviště a začal skenovat prostor za přepážkou. Po dlouhé chvíli se konečně zase usmál. Přímo napravo od vchodu leželi na podlaze vedle sebe, dvě mohutné přepravní bedny. Jeho trikordér dále detekoval, jednu živou bitost na druhé straně nákladového prostoru. Takže tedy nečekal ani minutu , připnul trikorder spět k opasku a teď již volnou rukou s aktivoval mechanizmus, jenž otevíral dveře. Ty se poslušně otevřeli , odstoupil odezdi a našikmo skočil do skladu. Při té rychlosti narazil do jedné s přepravních beden. Okomentoval několika tichými nadávkami, ale přesto byl rád, že tam opravdu byli. Ležel jenom okamžik a pak ihned přešel do pokleku. Rychlím pohybem hlavy vzhůru si, alespoň na okamžik přehledl situaci ve skladu a stačilo mu to, zahlédl ruku muže jak svírá phaser.

"Podporučíku Izavo, vzdejte se. Bezpečnostní oddíl je již na cestě!!" vykřikl Methemi

" Poručíku Methemi, jste to vy?!" křikl Izava z druhé strany nákladového prostoru.

"Jistě, že jsem to já Izavo. " Zařval již opět sebejistě Methemi "a vy jste zatčen!?"

"Sakra Methemi vy jeden blázne!" křikl opět Izava " Jestli nenecháte toho blbnutí, tak odsud odejdete jako plavčík!"

"Podporučíku nejste v situaci abyste mi tady vyhrožoval!" odpověděl rozzlobeně Methemi.

Místo odpovědi mu na hlavu přistál nějaký předmět. Instinktivně na něj namířil phaser, avšak na zemi před ním ležela kovová destička. Už s tý vzdálenosti poznal o co se jedná, natáhl se a zdvihl jí ze země.

"Tenhle důkaz vám stačí. " ozval se po chvíli zase Izava.

"Ano kapitáne Fumiato!" křikl Methemi a vstal. Zasunul za opasek a vykročil k místu kde již stál Izava, vlastně Fumiato. Když přišel až k němu spatřil za ním něco v co doufal, že zde nebude. V jednem z malých přepravních kufrů , který byl již otevřen, spočívalo zařízení né nepodobné bombě. Měla malí kruhový monitor, odpočítávající pro Methemiho v neznámých znacích. Ale ať to byl jazyk jakýkoliv , každý by poznal, že času už moc nezbývá.

Na Methemiho čele se začali objevovat krůpěje potu. Odvrátil zrak od bomby a zaměřil se opět na Izavu/Fumiata. "Věděl ten plecháč, že tu je někdo od tajný služby?!"

Fumiata se zamračil, když pochopil o kom to mluví, ale přesto se ovládl. "Kapitán Dat byl srozumněn, že bude na palubě Enterprise umístněn jeden člen tajné služby. Jeho , tedy moje totožnost mu však byla zatajena."

"Sakra. Věděl vůbec někdo , že jste to zrovna vy kapitáne?!" křiknul rozčíleně Methemi.

"Jistě, ale tato informace je tajná. " Odpověděl Fumiato.

"To jste celí vy. " Vydechnul Methemi "Doufám, že alespoň víte kdo jsem dal tu pekelnou věc!?" zvednul ruku a ukázal na stříbrný kufřík.

Fumiato se ohlédl. "Mám důvodné podezření, ale na nějaké obviňování je ještě brzy."

"Brzy?!!" vykřikl Methemi a hystericky se zasmál. "a kdy bude ten správný čas?! Až to tady celí vylítne do luftu?!"

"Ta nálož není dost silná aby zničila celou loď. " Pronesl klidně Fumiato a klekl si ke kufříku

Methemimu se opět silně rozbušilo srdce. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil a klekl si k pomalu k Fumiatovi, jakoby se bál, že jí může odpálit i sebemenší pohyb. ". Nic podobného jsem nikdy neviděl, víte alespoň o co jde?"

"Ano?!" pronesl k mírnému uspokojení Fumiato. "Je to nejdokonalejší Romulanská bomba, je pro mě vzrušující jí vidět na vlastní oči. " pravil vzrušeně Fumiato.

"To snad není pravda?!" začal si mluvil sám pro sebe Methemi. "Mi tu čelíme naprosté zkáze a on se tu rozplývá nad Romulanskou bombou!"

Fumiato se na Methemiho otočil. "Tajné službě se dostala do rukou správa o zmizení pěti těchto bomb. Podle všeho to vypadá, že toto je jedna z nich. Mohl jí sem dát takřka kdokoliv."

"Když ste nato takoví expert kapitáne. Tak byste mi mohl říct kolik máme ještě času na tohle čas ubíjející tlachání!" vykřikl Methemi.

"Nejsem zrovna expert v romulanské numeorologii pane Methemi!" vykřikl tentokrát Fumiata. "Jsem kapitán a podle toho semnou taky tak mluvte, ale jsem vstřícný a na otázku vám odpovím. Je to něco mezi deseti až patnácti minutami."

"Tak fajn. Tak fajn, jste kapitán , ale prosím vás udělejte radost staršímu důstojníkovi a už tu zatracenou bombu zneškodněte?!" žadonil vstřícněji Methemi.

Fumiato se křečovitě usmál. "To nejde poručíku."

Methemi na něj vykulil oči "Nejde?! Vy to říkáte jako kdybychom věděli , že do výbuchu zbývá ještě několik hodin!?" křičel opět Methemi "Tak fajn , okamžitě zavolám na můstek ať tu zatracenou věc přenesou paprskem do vakua."

Když už se takřka dotýkal komunikátoru, ho Fumiato zarazil. "Poručíku, kdyby to byla jiná bomba, uděl bych to už dávno sám. Jenže tahle bomba by bouchla okamžitě jen co by se jí dotkl vyhledávající paprsek přenosového zařízení."

"A co se sakra dá dělat jinýho?" pronesl Methemi a sedl si na jednu z nejbližších beden.

"Něco ano pane Methemi. " odpověděl Fumiato a sám se chystal dotknout svého komunikátoru , když se z ničeho nic zarazil. Methemi si toho všimnul a již se chystal otočit a podíval se co Fumiatu tak zaujalo, ale z ničeho nic zasáhl kapitánovo tělo výboj z phaseru. Fumiato tělo se okamžitě ocitlo v křeči. Útočící pháser však nebyl nastaven na omráčení, kolem zásahu se začala struktura těla rozpadat.

Methemi začal jednat plně instinktivně a okamžitě se svezl z bedny na zem. Popadl svůj phaser a dvouma naslepo vystřelenými záblesky opětoval palbu. Pak se co nejvíce skrčil a plazil se po zemi dál od bomby. Z jeho pohledu byla vzdálenost dostačující, takže se odvážil zpoza beden vykou-knout na teď už zavřené dveře. Nákladoví prostor byl však opět kromě něho prázdný. Nezvaný host byl již jistě dávno pryč. Z menším uklidněním se odvrátil a pohlédl opět na bombu, při pohledu na ní však byl jeho zdánliví klid opět te tam. Promnul si nervózně oči "Sakra mysli. Co mohl mít ten zatracený kapitán namysli?!" ptal se sám sebe nahlas

Dveře nákladového prostoru se opět otevřeli. Methemi se bleskurychle otočil a zamířil svým phaserem na narušitele. Díval se přímo do očí Datovy.

"Pane Methemi prosím odložte ten phaser?!" vyzval ho okamžitě Dat.

Methemi ještě okamžik na něj mířil, ale pak pomalu povolil v sevření své zbraně a pustil jí na zem. "Kapitáne musíme okamžitě odsud zmizet!?"

"Nejdřív mi podejte hlášení o důvodu střelby v tomto prostoru. " Odpověděl mu Dat.

"Tak fajn. " Odpověděl Methemi "za mnou je na zemi bomba do jejíž detonace nezbývá možná ani pět minut!"

"Pokud je to pravda, tak kdo jí sem dal?"

"Kapitán Fumiata měl na někoho podezření, ale než mi v této věci stačil cokoliv říct. Někdo ho zastřelil."

"Kdo je kapitán Fumiata?"

Methemi si stekle odfoukl, otočil se a zdvihl ze země odznak mrtvého kapitána. Dat naklonil hlavu a vykročil k němu. Měl výborný zrak, takže i Dat poznal o co se jedná.

"Musíme bombu okamžitě přenést přenosovým paprskem."

Methemi se začal smát. "Kapitáne mě napadla stejná možnost už dávno, ale tuhle možnost Fumiama rezolutně zamítnul."

"Řekl vám proč?"

"Ano kapitáne. To…. zařízení má nějakou zatracenou pojistku, které jí odpálí okamžitě se jí dotkne senzoroví paprsek."

"Dá se sní manipulovat manuálně?" zeptal se opět Dat.

"Myslím, že ano. V této věci se, ale Izava nebo vlastně Fumiata vlastně ani nevyjádřil."

Dat tuto odpověď však považoval jako za souhlas a dotkl se svého komunikátoru. "Dat můstku."

"Tady můstek kapitáne. "

"Čekejte. " Odpověděl Dat. "Pane Methemi musíme okamžitě opustit nákladoví prostor."

"Souhlas kapitáne. " Vydechl uspokojivě Methemi a vyrazil pryč s nákladového prostoru následovaný Datem.

Vpadli tak do náručí členům bezpečnosti. "Kapitáne co se děje."

Dat jejich otázku ignoroval "Pan Nicholsi okamžitě otevřete dveře v nákladovém prostoru číslo třináct."

"Kapitáne v tomto skladu je značné množství nákladu?!"

"Pane Nicholsi proveďte okamžitě rozkaz!!" zařval Dat a přešel do běhu.

"Rozkaz kapitáne. " Ozvalo se ještě než komunikátor utichl. V nákladovém prostoru se mezitím začali otevírat mohutná vrata, které tuto činnost nevykonávali. už takřka jedno století. Všechno co nebylo připoutáno se začalo pohybovat směrem unikajícího vzduchu. Kufr jako jedna z nejlehčích věcí se pohnula okamžitě , během chvíle jí malá setrvačnost odmrštila desítky kilometrů od lodi.

Tajemné znaky z kruhového displeje bomby se začali rychle ztrácet a jakmile zmizel poslední rozzářila se pustou částí tohoto vesmíru na okamžik jedna malá hvězda.

Hangárovou palubou se nejdříve rozezněli dunivé kroky běžícího muže. Mířil přímo ke Scottyho raketoplánu. Když k němu doběhl, opřel se o něj začal z hluboka dýchat. "Ty…zaracenej blázne.

Tentokrát si to opravdu přehnal!!"

Stichlím prostorem se ozval další hlas. "Ja se vůbec opovažuješ na mě jenom…. promluvit. "

"Přišel… jsem nato, že.. musím s tebou bojovat. Jinak… to šílenství… nikdy neskončí."

"Šílenství…. tohle není žádné šílenství. Je…. to zábava. "

"Zábava?!" odpověděl úžasle muž "Možná doteďka, ale ty jsi někoho zabil!!!" vykřikl.

"A proč né. " hangárem se rozezněl duniví smích. "Byl to jenom fízl!!"

"Prokristapána , byl to hlavně člověk. " Podlaha se mu z ničeho ujela pod nohama. Měl tak co dělat aby neupadl. Muž se pak ještě chvíli držel křečovitě držel raketoplánu, ale to co čekal se nedostavil. "a navíc zemřel úplně zbytečně?!?"

"Možná i ty zemřeš zbytečně. " odpověděl mu hlas.

"Další vražda ti už tak lehko neprojde."

"Mě……mně projde úplně všechno. "

"Pak mám o to větší důvod tě zastavit!" vyštěkl a vstoupil do raketoplánu.

divider

Následuje:
Kapitola 8

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries