Poslední mise

Autor:
Petr Kadlec
Archivováno dne:
25. 4. 2006
Délka:
109 736 slov (488 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TOS, TNG
Období:
Hlavní postava(y):
Leonard McCoy, Mongomery Scott, J.T. Kirk
Kategorie:
napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Půl roku po událostech na Veridianu III je vypravená reaktivovaná Enterprise-A aby vyzvedla pod patronací admirála McCoye tělo kapitána Kirka. Na Romulu je mezitím vtažen velvyslanec Spock do komplotu na jeho uvěznění. Není to tedy TOS a Nová generace.

divider
Poznámka autora:

Star Trek Poslední mise je odpovědí na Film Star trek Generations, jenž se mi sice velice líbí,ale byl jsem velmi zklamaný koncem jenž z mého pohledu nedával smysl a stavěl tak kapitána Jean Lucka Picarda do role pokrytce jenž objevuje kapitána Kirka pro své vítězoslavné tažení.Ne není to kritika postavy samotného kapitána Picarda,ale scénáristů a producentů ,jenž se nadobro chtěli zbavit mýtu původní posádky.Takže toto je moje odpověď kam si mohou ten svůj závěr strčit.

Událost u Deep Speace Nine jenž se odehrávali přibližně ve stejný časový rámec, není do příběhu začleněn. Poslední mise volně navazuje na knihy "Encounter at Farpoint" X-EGEN 1994,  "Relics" X-EGEN 1994, "Unification." X-EGEN 1995

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Poslední mise (Petr Kadlec)

Obsah

Kapitola 16

Enterprise-A

Kirk zašmutile a opatrně procházel přeplněnou ošetřovnou v které bylo snad zaplněné každé volné místo. Panovalo zde pološero, které mělo pacienty stimulovat , ale Kirkovy spíš stěžovalo schopnost okamžitě rozpoznat osobu kterou hledal.

Byl rád, že sem mohl přijít sám a nechat tak dva členy od bezpečnosti přede dveřmi. Podle správy od šéflékaře Keana měl být admirál McCoy uložen na jednom z lůžek. Ti kteří se sem nevešli byli povětšinou převezeny na USS Teror nebo je nechali se vyspat s bolesti hlavy v jejich kajutách.

Sestřiček Kirk zahlédl jen několik, pouze kontrolovali stav pacientů po operácích.

Sám se před dvaceti minutami podrobil úplné prohlídky, která měl dokázat jeho totožnost. Paradoxně se jí nevihl ani Spock, jenž konstatoval, že se jejich nedůvěra zdá logická a bez nějakých namitek trpělivě snášel několik odběrů jeho zelené krve.

Kirk zatím opět zahl za další lůžko , aby si prohlédl tvář, avšak zase patřila jemu neznámé osobě. Z druhé strany lůžka přistoupila mladá sestřička, která se letmo podívala na údaje, jenž zářili na velké ploché obrazovce nad pacientem.

"Sestřičko prosím vás. " zašeptal opatrně Kirk. "kde tady leží admirál McCoy?"

Tmavovlasá sestřička s orientálními rysy dokončila započatou operaci na svém paddu, než opět pozvedla hlavu aby se Kirkovy věnovala. "Admirál McCoy má hodně do toho aby spal kapitáne. " odvětila s mírným úsměvem na snědé tváři. "Naposledy jsem ho myslím viděla jak vrchní sestře vytrhl s rukou záznamy a kontroluje lékařské závěry doktora Keana."

Typický Kostra. Pomyslel si Kirk. "Jestli tolik nedůvěřuje šéflékaři této lodi, tak proč vůbec dovolil jeho umístnění sem?"

"Doktor Kean má až do konce plavby domácí vězení a smí ordinovat, pouze při výjimečných situacích. Jako je tato. " Sestřička ukázala Kirkovy směr , mírně se uklonila a pak se vydala k dalšímu pacientovy.

Kirk se jí ještě chtěl zeptat na důvod proč má doktor Kean domácí vězení, ale když vyděl jak má sestřička naspěch, řekl si , že se potom někoho zeptá. Teď když věděl, že jej zde nemá cenu hledat, vydal se směrem kam mu ukázala. Netrvalo dlouho a spatřil nepatrně shrbeného starého muže, jenž k němu stál zády , jak se levou rukou opírá o obstarožní hůl. Mluvil s ženou, jenž měla vlasy smotáné do podivného drdolu, ale i když jí tento účes dělal starší, Kirkovy však tak nepřipadala. Kirk měl chuť se rozeběhnou a přivítat svého starého přítele, ale ovládl se. Míst toho ještě víc zpomalil a tak trochu nejistou chůzí kráčel k živě diskutující dvojici. Žena s drdolem změnila pohled svých očí, když jej zaznamenala jak přichází. Ještě dořekl muži před sebou několik slov a pak se otočila a odešla pryč. Starý muž několikrát pokýval hlavou, než se na Kirka otočil. "Jime tvé testy vyšli na výborrnou. " Promluvil McCoy s nakřáplým hlasem, nebo alespoň tak Kirkovy připadal. "Musím přiznat, že bych se z ničím jiným nesmířil. " dodal. Když Kirk spatřil jeho vrásčitou tvář, dolehla na něj, na okamžik tíha pravdy o které mluvil Spock , připadalo mu jakoby se díval sám na sebe do zrcadla. Vše ještě dokreslovávala jeho pravá ruká, strnule spočívající v bílé látce, zavěšené na ramenou. "A co by bylo kdybys zjistil opak Kostro Zastřelil bys mě?"

"Spíš bych tě vykostil , abych alespoň dovezl to pro co jsem sem přilítl. " Zažertoval McCoy.

Kirk se však nesmál, jeho tvář zůstala bez výrazu. "Zjistili ste jakým způsobem se jim podařilo mě oživit?"

McCoy přešlápl a ještě víc se opřel o hůl. "Podle lékařské správy doktora Keana a šéflékaře McNerniho z USS Teroru se zdá, že použili modifikované Borgské nanoroboty, které postupně zregenerovali tvou poškozenou tkáň. Zatím nevím jak dlouho jim to trvalo, ale zdá se, že podle toho co nám řekl Spock , tato procedura trvala něco mezi dvouma až třemi měsíci. Je však zřejmé, že se do tohoto času musí zahrnout i manipulace s tvými zpomýnkami. Dál už tu je jenom stopové množství tachionové radiace, které potvrzuje vaše tvrzení o cestování časem."

Kirk svraštil obočí. "Co jsou to Borgské naroboty?" zeptal se.

"Myslím, že by ses měl nejdříve zasvětiti do historie posledního období Federace , abys pochopil co jsou to Borgové Jime. Nás však spíše zajímá ta skutečnost, kde Romulané získali tak velké množství těchto nanorobotů."

"To udělám hned jak mě pustí k terminálu Kostro. " odpověděl Kirk "Co se bude dít dál?"

"Spock se zřejmě bude zodpovídat radě bezpečnosti Federace za svůj nepovolený pobyt na Romulu, ale myslím, že ten zelenokrevník s toho zase vyjde ještě se zásluhama. " McCoy se zhluboka nadechl a dodal. "Jako vždy."

Kirk naznačil McCoyovy jestli si nechce někam sednout, ten však rezolutně zamítl , nějaké pochyby o jeho momentálním stavu. "Víš co bude s Roorickem?" pokračoval tedy dál Kirk.

"Zřejmě si ho tady nějakou dobu necháme. " Odvětil McCoy. "Je nanejvýš jisté , že o jeho vědomosti bude mít zájem rozvědka. Jeho další osud bude čistě záležet na něm."

Kirk pokýval hlavou, že rozumí. "Slyšel jsem, že je na palubě i Saavick, takže když odvoláš ty gorily co mi všude dělaj společnost, asi jí navštívím."

"Na to bude ještě čas Jime. " odvětil McCoy. "Kapitán svolal poradu vyšších důstojníků a já jsem si vynutil aby ste se mohli se Spockem dostavit také."

Kirk stál tiše u jednoho s velkých oken v důstojnické jídelně a pozoroval USS Teror, který plul tiše vedle Enterprise jak nějaký strážce, který dohlíží na jejich bezpečnost. Kirkovi však probíhali hlavou jiné myšlenky. Tím, že byl Teror zde a né u Neutrální zóny , nemohl ztropit poplach. Byl to časoví paradox s kterým původně vůbec nepočítal. Jestli je někdo sledoval, měl teď perfektní okno pro průnik na území Federace.

"Jak dlouho pane Scotte?" Promluvil z ničeho nic Dat, kterému přečtení informací na paddu , jenž mu předal Scott, trvalo jen něco přes půl minuty.

"Teda nevím co ti zatracený ušatci v těch svéjch fotonovéjch torpédech používaj. " Když Scotty bojoval se stresem vždycky se u něj projevil jeho Skotskej akcent. "ale jedinej přímej zásah stačil aby nám to parádně provětralo plazmové uzli a relé. Zatím ještě pořád prolejzáme ty zatracený průlezy a zjišťujeme kde všude to bude potřeba vyměnit. " Scotty si otřel pot s čela a pokračoval. "Nasadil jsem na to každou volnou ruku, ale tak nám to bude trvat přinejmenším čtyřiadvacet hodin bez přestávky. Záléží kapitáne jakej je na to kvalt."

Dat položil padd na stůl a stroze oznámil. "Máte na to tři dny pane Scotte."

"Kapitáne Date je nanejvýš důležité abychom do čtyřiadvaceti hodin opustili prostor systému Veridia. " Promluvil Kirk do vzniklé pauzy aniž by spustil zrak s Teroru, než to však dořekl pomalu se začal otáčet.

"Řekněte mi , alespoň jeden důvod proč bych se měl chovat takto nelogicky. " odpověděl Dat. "Enterprise jak jste slyšel, není schopna plavby v příštích dvou dnech. Natož do čtyřiadvaceti hodin."

"Sakra Jime. " ozval se i Scotty. "Tady stačí jeden přehmat a Enterprise se nám při prvním pokusu rozpadne pod nohama."

"S tím souhlasím , proto navrhuji abychom požádali kapitána Franklina o vzetí do vleku. " Kirk mluvil rozvážně a pomalu aby mu všichni rozuměli.

"Dobře , ale jakej bychom měli k tomu důvod?!" vykřikl Nichols , který doteďka mlčky seděl na druhém konci stolu. Protože mu připadalo, že se Kirk odpovědi úmyslně vyhýbá.

"Romulané. " promluvil Spock. "Když jsme cestovali spět časem, abychom odvrátili zkázu Enterprise. Citelně jsme narušili časovou posloupnost událostí, které s vašeho pohledu teprve nastanou. Maskování našeho raketoplánu bylo poškozeno, nemohli sme tudíž dostatečně skrýt iontovou stopu produkovanou warp motory."

"Dobře , že ste to načal pane Spocku. " Poznamenal Nichols, čímž se kandidoval na největšího skeptika mezi přítomnými. "Kromě tachionové radiace , kterou jsme u vás zaznamenali, nemáme jiný důkaz, že jste opravdu cestovali časem."

Kirk se zády odrazil od stěny a přešel ke stolu, ke kterému i konečně usedl a odepl si komunikátor s uniformi. Načež jej hodil Nicholsovi. "Nechte prověřit tento komunikátor Pane Nicholsi, jistě vám řekne odkud pochází."

Nichols vytáhl svůj trikorder aby mohl komunikátor proskenovát. "Hlásí mi to, že byl naposledy napojen na praporčíku Ubutu na USS Enterprise-D. " odvětil Nichols a poslal po desce stolu komunikátor zpět ke Kirkovy. "To ještě není důkaz. Romulani jej mohli falšovat, není to nic složitýho."

"To jistě může být pravda pane Nicholsi. " Odpověděl Kirk a otočil se na Scottyho. "Scotty můžeš zaměřit paprsek na jediný fungující komunikátor v Přední desítce , talířové sekce Enterprise D?"

"Jo proč by to nešlo?" hlesl Scotty

"Dobře, přenes ho sem. " Odpověděl Kirk.

Scotty klepl do svého komunikátoru aby požádal o trasport do důstojnické jídelny. "Ani né za půl minuty se na stole, kousek od Nicholse, materiazoval další komunikátor. Ten jej z rospaky opět prozkenoval.

"Takže pane Nicholsi?" zeptal se McCoy

"Praporčík Ubutu admirále. " hlesl Nichols. "Přesto je to pořád napadnutelný důkaz. " Nedal se Nichols.

Kirk se tím však nemínil zdeptat. "Ste stále stejný pane Nichilsi. Tady i v táboře na Veridianu III. tam jste mi nevěřil snad až do poslední chvíle. Přesto jste se svěřil kdo byla vaše prababička a co jsem pro ní znamenal. Vím , že zemřela před šestnácti lety a jako jediný z rodiny jste dal přednost vesmíru, zatím co vaši sourozenci se věnují oceanografii."

To byla věc při které se Nichols zarazil. "Informace o mé rodině, jsou v mé složce. Snadno jste se k ní mohl dostat."

"Taky pravda, ale težko bych tam našel, to jak vás prababička častovala za to, že kitovce nazívali rybami. " "nenechal se Kirk. "Měl jsem jí rás a mrzelo mě, že mě odmítla. Věděla, že Enterprise je pro mě jedinou ženou do které jsem se opravdu zamiloval. " Dodal.

Nichols zaraženě mlčel.

Kirk obrátil svou pozornost opět na Data. "Kapitáne vím, že se to zdá jako úplná šílenost, přesto chci apelovat na váš rozum a pochopení pro danou věc. Tahle soustava je magnetem na problémi a mi si o ně budeme přímo říkat, pokud tu setrváme."

"Je jisté kapitáne Kirku, že tento závěr se zdá logický a v co nejkratší době se spojím s kapitánem Franklinem. " Pronesl Dat a vstal. "Avšak problémy s tím spojené jsou vážné a není radno je bezostyšně přehlížet a pokud mohu soudit tak se musím kapitánu Picardovi omluvit, když mě před velením na Enterprise varoval a já o jeho slovech pochyboval. " Dat se mírně uklonil a opustil důstojnickou jídelnu.

Spock se připojil ke Scottyho úsilí rozpohybovat tuhle loď dřív než vyprší ultimátum, které zadal Kirk. Asi by nepřenesl přes srdce, že jeho milovaná loď se nechá táhnout od takovího nedochudčete, jakým byla pro něj třída Mediterineal.

Kirk tudíž prozatím zůstal osamocen a bez momentálního cíle bloumal palubami ochromené En-terprise. Loď byla takřka stejná jak když jí opustil , připadalo mu, že jsou to čtyři roky a přitom podle hvězdného času to již bylo víc jak osmdesát let. Saavick zmizela z důstojnické jídelny dřív než jí stačil oslovit a i když byla poloviční Vulkanka, bylo na ní poznat, že se něčím skrytě trápí. Stále však nevěděl s čím. Nebo už mu mysl vypovídala s únavy poslušnost a on vyděl něco co znamenalo jistě něco jiného.

"Kapitáne Kirku!" ozvalo se mu za zády.

Výrazně zpomalil, ale nezastavil se a neotočil, aby se podíval kdo na něj volá. Nevěděl totiž proč, avšak hlas mu připadal známí. Zvolání se ozvalo ještě jednou a Kirk konečně rozpoznal ten hlas se skrývaným akcentem. "Co pro vám můžu udělat pane Sarchenko. " Odvětil, když se zvolání ozvalo potřetí. Mladý vědec s kterým se setkal na Veridianu tři, o jejiž setkání však mladý Litevec neměl ani potuchy. Hluboce oddychoval, když s Kirkem srovnal krok. Kirk se v ten moment zastavil a otočil se na něj. "Vím přesně co chcete říct pane Sarchenko. " zavrčel. "Odkud znáte moje jméno" krátká pauza. "Řekl mi ho nadporučík Nichols. " Odpověděl si sám než v klidu oznámil. "Pane Sarchenko jsem potěšen o mojí osobnost, hlavně ve spojitosti s doktorem Soranem, ale bohužel vám o něm nemůžu říct nic víc, než to, že mě zabil. Což jsem vám již jednou říkal"

Sarchenko byl na okamžik zaražen, přesto se ihned po Kirkově proslovu usmál. "Odhad ste mě kapitáne, ale jen v jedné věci. Tu otázku, kterou jste sám citoval , tak na tu jsem se chtěl zeptat až potom. Spíše mě víc zajímá ta vaše cesta časem. …Hmmmmm…myslím, že komander Scott to nazval časovej warp."

Kirk přimhouřil oči a pomyslel si jak je tento mladík ve svých zájmech nevyspitatelný. "Veškerá dokumentace je ve starých hlášení z naší výpravy pane Sarchenko. Stačí si to najít v databázi Enterprise. Pokud vám to nestačí, tak se obraťte na pana Spocka. Ten se s vámi o všechny informace rád poděli. " Kirk domluvil a vyrazil , když si mysle, že se jej již zbavil , avšak opak byl pravdou. Sarchenko vyrazil v těsném závěsu za ním. Už se chtěl opět otočit a okřiknout jej jak malé neposlušné dítě, jenže si to v poslední okamžik rozmysle. Pouze zpomalil a stroze oznámil. "Jdu do toho Baru na půl cesty. Můžete se připojit pane Sarchenko a pokud budu schopen vám na vaše otázky odpovědět. Milerád to udělám."

Sarchenkovy se na tváři objevil hluboký úsměv. "Děkuji kapitáne."

"Říkej mi Jime. " Hlesl ještě Kirk, než vstoupil do otevřených dveří turbovýtahu.

Scotty stál u warp jádra a s mírnou obavou hleděl na slabě pulzující záblesky světla, které vždy v krátkých intervalech sjeli dolů. Nakonec klepl do zlatého odznaku na prsou. "Strojovna panu Spocovy. Ještě tu sme, pokračujte."

"Váš závěr je nelogický pane Scotte. " Ozval se s komunikátoru Spockuv hlas. "Těžko by ste mohl odpovědět, kdyby došlo k explozi jádra. "

Jak za starej časů. Pomyslel si Scott. "Poslal jsem další tým na devatenáctou palubu, aby se postarali o spravení trupu. Malá pozornost od kapitána Franklina."

Spock tyto lidské výlevy ignoroval a raději se věnoval k dané věci. "Naší hlavní starost jsou teď impulsní motory. Bylo by logické se nejdříve postarat o to aby byli co nejdříve zprovozněny. "

Scotty si unaveně promnul oči. "Vaše logika je bezchybná Spocku. O to je však postaráno do hodiny by měli zase fungovat. " Spock se mu chtěl ještě něco říct, ale jeho hlas překrylo statické rušení. Scotty klepl do odznaku, ale již se nic neozvalo. "Fernandezi zkontrolujte interkom, zřejmě tam máme nějakého šotka!"

"Komanderé?" nechápavě se zeptal.

"Neřečněte a podívejte se na to!" vyštěkl Scotty.

"Varování…kolísání v napětí jádra…. Varování…kolísání v napětí jádra…Var…" hlas počítače se ozval bez varování. Scotty se otočil, aby se podíval na jádro. Jeho světelné pulsy již nebyl tak čistě sladěny, jako před pár minutami. Byl přímí náznak, že není něco v pořádku.

"Počítači odstav jádro!" vykřikl Scotty když rychlými kroky rázoval k nejbližšímu ovladači. Dřív než tam dorazil jádro potemnělo. "Počítači udej důvod proč došlo kolísání v napětí  jádra."

"Došlo k nepoměru reakce hmoty a antihmoty. " Odpověděl poslušně počítač.

"Důvod?" ptal se dál Scotty, jeho prsty hbitě pracovali po ovládací konzoly warp jádra.

"Kontaminace antihmoty neznámým prvkem. "

Dat postával před ochranným štítem ovladače přenosového paprsku. Na očekávaného hosta mohl počkat ve své kajutě. Přesto uznal za vhodné, aby se s hostem setkal ihned jak dorazí.

"Kapitáne čekám již jen na vaše potvrzení. " Pronesla žena stojící za ovládacím pultem.

Dat souhlasně kývnul a pronesl. "Energii."

Na přenosové plošině se začali materializovat dvě postavy, v takřka samou chvíli světla mírně pohasla. "Mám zde kolísání energie kapitáne!" vykřikla. "Nedokážu udržet jejich vzorec."

Dat reagoval okamžitě po prvním jejím zvolání a během pár vteřin stál vedle ní. "Převeďte pomocnou energii do stabilizačního vzorce. " V klidu přikázal aby jí co nejméně deprimoval. "Terore zesilte signál!"

Postavy na plošině dostávali celistvou podobu.

"Víc!" vykřikl Dat a rozpohyboval své prsty ještě rychleji.

Obě postavy se celkově zhmotnili , ale jedna z nich se zhroutila na plošinu. Byl to kapitán Franklin. Poručík Fry, který přišel s ním k němu okamžitě poklekl.

Dat praštil do svého komunikátoru. "Lékařská pohotovost v přenosové místnosti!"

Scotty přešlápl z jedné nohy na druhou. Monitor bez přestávky sledoval již takřka čtvrt hodiny. Čísla které mu běhali před očima byli v určitý moment matoucí, dokud člověk nepochopil na co se vlastně dívá.

"Hlášení pane Scotte. " Pronesl Dat, který k němu rázoval od turbovýtahu.

Scotty si promnul oči a odvrátil se od monitoru. "Veškerá antihmota v nádržích se pozvolná destabilizuje. Máme ještě hodinu, než jí budeme muset vypustit do posledního miligramu."

"Objasněte?" vyzval jej Dat.

"To bohužel nemůžu, protože nevím proč. Počítač na tom ještě dělá, ale myslím, že i kdybinc o tom něco zjistil, tak to zřejmě nedokážem napravit."

Dat zaměřil svůj pohled na monitor s čísly, chvíli jej pozoroval , avšak rychlost udávaných údajů byla pomalá. Položil obě ruce ovládání , rozpohyboval je takovou rychlostí, že Scotty vyděl jenom jeho prsty jako míhající se mžitky bez konkrétního tvaru. "Vzniklé výkyvy které se objevili na palubě Enterprise. Mohou být důsledkem vnějšího elemente kterého si počítač není vědom. " Promluvil zas jako kdyby stál před svím nadřízeným. "Převádím proto údaje ze senzorů , které jsme získali během boje s ferengskou lodí."

"Těsně před posledním zásahem tam stejně nebude nic kapitáne. Celí se to smazalo okamžitě jak došlo k přetížení energetickéjch uzlů. Trvalo skoro deset vteřin než naskočila nouzová energie."

"Váš závěr je vcelku logický komandére, avšak zapomínáte, že přesně osm celých šest desetin se-kundy před tím nás okrajově zasáhlo jiné torpédo, které nadělalo pouze minimální škody. Získané údaje byli uchovány v  hlavním počítači. " Dat velmi konkrétní, takže se s ním nemělo cenu přít.

Scotty se však tak snadno odbít nenechal. "Kapitáne i kdyby vám to řeklo kde byla ta torpéda vyrobena, stejně nebudeme mít dost času aby sme tu antihmotu vyčistili. Můj navrch je vyhodit to jakmile se mi ohlásí můj opravárenský tým, kterej maká na impulsním generátoru."

"S tím s vámi souhlasím komandére, jenže jakmile by sme díky busardovím kolektorů zabezpeči dostatek antihmoty pro motory a warp jádro. Bylo by nanejvýš nelogické se domnívat, že by k tomu nemohlo dojít opět. " konstatoval Dat a odstoupil od ovládací konzoly. "Počítači proveď rozbor útočného fotonového torpéda, které zasáhlo Enterprise v hvězdný čas čtyři devět nula jedna nula tečka tři. Nula celá pět setin sekundy před zásahem."

Počítač ještě nějakou dobu mlčel, než zpracoval všechna data. "Rozbor dokončen…konfigurace útočícího objektu je shodná se standardním fotonovým torpédem Mark III. …Nálož na bázi antihmoty a tekutého deuteria…. pohon nestandardní.. původ neznámí. "

"Deutirum by to všechno vysvětlilo. " zauvažoval Scotty. "ale proč jsme na něj ještě nikdy nenarazili?"

"Nehledali jsme jej pane Scotte. Pouze jsme se soustředili na opravení poškozených uzlů."

Scotty si odfrkl. " Proč jim to, ale sakra nevybouchlo na palubě?!" vyštěkl podezřívavě.

"Orionští piráti používali jeden čas podobnou výzbroj. " poznamenal Dat. "aby nedošlo k předčasné explozi , udržovalo uskladněná torpéda ve stazovích polích."

"To se sakra rozumí že museli, ale kde se tahle zatracená výzbroj vzala na palubě válečné ferengské lodi!" Scotty se jen tak ovládal , protože tahle loď byla pro něj všecko.

"Zapomínáte komandére, že ta ferengská loď, byla vedena jako nákladní loď Hrtnel. Výzbroj podobného určení neměla mít vůbec na palubě. Je tedy zřejmé, že jí získali na černém trhu. Kde nakupuje spousta Ferengských obchodníky."

"Můžeme děkovat všem Skotskéjm bohům, že ti ušatci neměli dost peněz. Jinak by sme už asinc nebyli a funěli bychom na kořeny kytek."

Dat se znatelně zarazil. "Pane Scotte pochopil jsem, že mluvíte o možností naší smrti kdyby se situace vyvinula jinak, avšak je nelogické doufat, že bychom mohli po smrti funět do kořenů květin."

Scotty se pobaveně usmál. "Promiňte kapitáne, ale to přirovnání je trošku jadrnější a jej zde nechtěl vykřikovat před těmi dětmi."

Dat se rozhlédl kolem sebe, ale spatřil jen několik techniků kteří se pohybovali za nimi. "Žádné děti tu nevidím. Mezi děti se řadí osoby mladší osmnácti let a v prostoru strojovny se žádná osoba tohoto věku nenacházím pane Scotte."

"Zapomeňte na to kapitáne. " odpověděl Scotty.

"Opravárenské družstvo tři , strojovně. "

Scotty klepl do svého komunikátoru. "Tady Scotty. Jak jste na tom pane Rirsne?"

"Impulsní generátor je v pořádku komandére. Několikrát jsem zkusili simulativní zažehnutí impulsních motorů a nenalezli jsme žádné chyby v chodu motorů. Podle všeho to vypadá , že se ho to nestabilní přepjetí v síti nedotklo. "

"Rozumím pane Rirsne, ale pro jistotu tam ponechejte jednoho ze svých mužů."

"Rozkaz komandére. Jaké jsou vaše da…ší rozkazy?" V interkomu to znatelně zapraskalo.

"Zjistili sme kontaminaci antihmoty, proto se přesuňte na palubu dvacet tři. Přibližně za třicet minut jí vypustíme a až se tak stane chci tam mít někoho aby se to neopakovalo."

"Rozkaz. Rirsn konec. " Komunikátor utichl.

Saavick seděla před modlitební svíčkou a tiše meditovala. Tato meditace měla vulkance očistit od emocí , jenž svou intenzitou narušovali její čisté logické myšlení.

U dveří se ozval oznamovací tón.

Saavick otevřela oči a pozvedla hlavu. "Vstupte prosím. " pronesla a vstala.

Dveře se s tichým zašuměním otevřeli. Kirk přede dveřmi provedl mírný úklon než se klidným hlasem zeptal. "Pokud ruším Savicku přijdu jindy."

"Nikoliv kapitáne Kirku, prosím vstupte. " pronesla Saavick.

"Bál jsem se abych náhodou neprobudil vaši vnučku. " Dodal na vysvětlenou Kirk.

"Nemusíte se obávat kapitáne. Má vnučka je s S ´Ponn, která se o ní prozatím stará. " Saavick ustoupila a naznačila Kirkovy aby sedl. "Mohu vám něco nabídnout kapitáne?"

"Ne děkuji Saavicku, ale myslím, že jsme staří přátelé a pro ti sem Jim. Nemusíte mě titulovat už protože jste sama kapitánem. Pokud jsem se správně informoval."

"Toto označení je již irelevantní kapitáne. Nejsem momentálně v činné službě."

Kirk ignoroval, že jej opět oslovila jak cizího. Možná, že jej za cizího má a snad jediná v něm nevidí svého starého přítele, ale pouze kapitána Kirka který vstal s mrtvých. Raději svojí další otázku zaměřil na jiné téma. "Předpokládám, že vaše vnučka neutrpěla žádné vážné zranění při nedávných událostech?"

Saavick se odvrátila a závěsem zakryla meditační oltář. "Nikoliv kapitáne, jen pár oděrek které jí doktor již ošetřil."

Kirkovy připadalo, že její nedůvěra se stupňuje, místo umírnějšího rozhovoru v který doufal. Podíval se na její tvář , která stále udržovala tu mladistvou krásu mladé vulkánky, kterou prvně poznal při testu Kobayashi Maru. Připadala mu stejná a kdyby nebylo několika vrásek asi by si neuvědomoval, že je o devadesát let starší. To co jej však překvapilo mnohem víc byla slza která se jí objevila v koutku pravého oka. Začala jí pomalu stékat po tváři a Saavick i když si jí uvědomovala, nepokusila si jí setřít..

"Saavicku možná nejsem ten praví , ale nechce te si z někým o něčem promluvit?" poznamenal tichým hlasem Kirk a o jeden krok k ní přistoupil. "Mohu sem zavolat pana Spocka. Ten je praví a žádní Romulané se mu nehrabali ve vnitřnostech."

Saavick se proti všem zákonům logicky usmála. Kirk byl změnou v jejím obličeji zaskočen , ale nevydržel se neusmát také. "Jistě by přišel s léčbou spočívající se spojením myslí. " Pronesl a odvrátila se od něj.

"Zaslechl jsem" pokračoval Kirk ", že se vám to před nedávnem podařilo také a dokonce se slušným výsledkem."

Saavick se opět otočila čelem ke Kirkovy s kamennou tváří jako když sem přišel. "To co jsem tím získala, nevyhradilo to co jsem tím ztratila. Emocionální rozpoložení toho muže se stále snaží prosadit a já již nejsem sem schopná to sto procentně ovládat."

Kirk přešlápl z jedné nohy na druhou. "To co o Vulkáncích vím Saavicku, je jen zlomek toho co bych vědět měl. " pravil pomalu Kirk. "avšak po zkušenosti, kterou jsem získal od Spockova bratra Sýboka vím jediné, že když je Vulkánec zatížen emocionálním břemenem, dokáže se odprostit od logického myšlení a opět u něj převládne jeho skryté já, které po emocích přímo dychtí. To, že vás ty emoce začínají ovládat, má někde svůj začátek a to spojení byl jenom jakýsi katalyzátor."

"Vskutku fascinující. " pronesla Saavick. "Nikdy před tím jsem od vás neslyšela nic podobného kapitáne."

"A co potom by ste čekala, že bych vám na vaše emocionální odchylky měl jiného říct?"

"Nic. " odpověděla jednoduše.

Kirk souhlasně kývnul. "Asi máte pravdu. Strávil jsem se Spockem až přiliž mnoho času."

Na Saavičině tváři se tentokrát neobjevil letmí úsměv. Místo toho pozvedla pravé obočí a výrarazně se na Kirka podívala. "Přesto všechno kapitáne byla vaše dedukce správná, je zde něco co by mohlo vysvětlit mé emotivní výkyvy. Pokusím soustředit na to svou mysl a vyčistit jí od takových to myšlenek."

"Lidem pomáhá když si o tom spíše promluví z někým jiným. Tato vaše procedura by vám mohla ještě více uškodit."

"Pokud se tak stane kapitáne, budete první koho v té věci vyhledám."

Kirk opět souhlasně pokýval hlavou , čímž se definitivně rozhodl opustit toto téma. "Z vyhlídky prý udělali takoví malí bar. Byl bych poctěn kdyby ste mě tam doprovodila a pokud né, rád sem se s vámi opět setkal."

"Váši nabídku přijímám kapitáne, snad tam začneme náš rozhovor od začátku a poněkud se vstřícnějším tónem."

Kirk se Saavickem vstoupili do Baru na půli cesty, ale nezachytili jej v té dobré náladě, která tu dřív byla všudy přítomná. Vyhlídka byla až na pár stolů, u kterých seděla dvojce či trojce, vlastně prázdná. I ti přítomní mezi sebou mluvili pomalu a tiše. Jeden stůl byl však výjimkou, obýval jej McCoy který ihned jak je spatřil lusknul na ně prsty aby na sebe upozornil.

"Už jsem nedoufal Jime!" vykřikl do ticha následně na to.

"Promiň Kostro, kapánek jsem se zdržel. " Odvětil Kirk, když zaujímal místo vedle něj. Saavick se mírně uklonila, než se posadila naproti němu.

Stůl byl o něco delší a po menším zkoumání se dalo snadno přijít na to, že vznikl spojením dvou stolů. Saavick se podívala nalevo od sebe, kde spatřila dvě další židle. "Někoho ještě očekáváte admirále?"

"Vlastně ano děvče. " Odvětil s mírně nakřáplým hlasem McCoy. "a stejně jako vy tu už dávno měly být. " natáhl se a zdravou rukou uchopil malí bílý šálek s kouřící tekutinou, ale když chtěl usrknout zarazil se. Staře tvarované dveře se rozjeli a do baru vstoupil Scotty, jenž je kývnutím oba pozdravil, ale ihned nešel k nim. Nejdříve si to zamířil k barpultu, který obešel a zaklekl za něj. Ozval se zvuk padajících střepů, následně na to se ozvala sprška nadávek, jejímž účelem bylo něco co chápal jenom McCoy. Když se jeho hlava zase objevila, byl jeho obličej rudý vzteky. Chtěl ještě dodat nějakou tu spršku nadávek, ale všiml si jak na něj pár přítomných s úžasem hledí. Mávnul tedy nad tím jenom rukou. V té druhé ruce křečovitě svíral objemnou láhev , naplněnou takřka plnou medově nazlátlou tekutinou. Otočil se , aby tak zjistil, že police se skleničkama za barpultem je až na pár vyjímek prázdná. Na jeho tváři bylo poznat, že definitivně kapituloval a raději rychlými kroky zamířil přímo k replikátoru. "Čtyři skleničky na whisky. Prázdné!" replikátor poslušně vyplnil toto podivné a přání. Scotty je opatrně vyjmul a přenesl na stůl , kde vedle nich položil láhev s Jack Danielsem.

"Poslední?" zeptal se pobaveně Kirk.

Scotty smutně sklopil oči a lásky plně si jí prohlížel. "Ano kapitáne, tamty hrdinně zemřeli za svou loď. " Popadl jí a otevřel. "Asi to od těch zatracených ušatců byla pomsta za to, že nepiju ten jejich driják co nazývají syntehol. " Dopověděl a opatrně vždy do poloviny skleničky nalil do každé. Tedy až na tu, která zjevně patřila Saavickovy. Ta jednoznačně odmítla.

Dveře již po třetí tiše zašuměli. Scotty zvedl hlavu aby se podíval kdo přišel a při tom nedopatřeně trošku ulil na stůl, čímž se na ubrusu objevil menší flek. Měl sto chutí očastovat toto přehlédnutí další sprškou nadávek, ale ovládl se.

Byl to Spock, na kterého již čekalo to poslední volné místo.

"Kde ste se tak zdržel pane Spocku?!" zvolal McCoy. "Přišel ste jako poslední."

Spock pozvedl pravé obočí. "Vaše definice času admirále je nepřesná. Protože podle údaje který ste mi zaslal má ještě přesně dvacet celých šest desetin sekundy do vypršení doby která byla vámi určena."

"Sakra Spocku musíš mít pořád poslední slovo!" vyštěkl s nakřáplým hlasem McCoy.

"Nikoliv admirále. " odpověděl Spock. "Jenom tehdy jeli takové slovo logickou dovědkou započatého rozhovoru. " dořekl a usedl na volné místo.

"Vy asi také chtít nebudete, že Spocku?" zeptal se Scotty a zašplouchal s obsahem v láhvi před jeho očima.

"Vaše dedukce je správná komandére. Jistě si pamatujete, že právě neholduji alkoholovému opojení, který tak rád vyhledáváte pane Scotte."

"Vaše škoda. " Dodal Scotty a ještě trochu přilil do své skleničky.

Kirk se usmál a pronesl. "Ani si nedokážete představit jak mi tohle chybělo."

McCoy zvedl zdravou ruku a lusknul na mladíka s černošskými rysy, který stál za bar pultem. Ten kývnul, že jeho znamení zaznamenal. Shýbl se a z jedné s polic v barpultu vyjmul flašku s modroze-leným nápojem. Nadále již nemeškal , popadl dvě rozdílné sklenička s poličky za sebou a vydal se směrem k pětičlenné skupince.

McCoy se na něj usmál a než k nim došel pravil. "S vaší nechutí k alkoholickým nápojům jsem počítal, přátelé s Vulkánu a tak sem již předem poprosil poddůstojníka Girina aby zreplikoval jednu láhev nápoje vyrobeného Kasy. Teď již snad přijde vhod."

Afričan položil láhev se skleničkami na stůl, mírně se uklonil a opět se vrátil na svoje místo k bar pultu.

McCoy pozvedl jednu ze skleniček, do které před tím vylil Scotty svůj poklad. "Možná, že tohle je jedna s posledních příležitostí, kdy se tady takhle setkáváme po hromadě. Protože je možné, že než se vrátíme domů Spock opět zmizí na jednu ze svých kovbojských diplomacií a Jim aby se vyhnul klidnému stáří, zase se rozhodne raději ze sebe udělat Lazara a mi si budeme muset nějakou dobu počkat na jeho zmrtví vstání."

Scotty mezitím vzal do ruky druhou láhev a nalil do nových skleniček silně aromatický nápoj, jenž mu nikdy nepřišel k chuti.

Spock tento rituál přiliž nechápal, přesto si již několikrát společně se svými přáteli tak zvaně přiťuknul na zdraví některého s oslavenců. Společně se Saavickem přijali od Scottyho naplněné skleničky a pozvedli je též. Kirk se Scottem je hbitě následovali.

McCoy byl vděčný, že pochopili sami a přiložili ty svoje k němu a tak pokračoval. "Na památku těm kteří tu s námi již nemohou být a na zdraví těm, kteří tu jsou."

Vyhlídkou se ozvali několikanásobné hlasité cinknutí skleniček o sebe.

"Dvacet minut do kritické destabilizace antihmoty v nádržích dva.. tři.. a čtyři. "

Dat postával u stanoviště hlavního inženýra a pozoroval Scottyho jak provádí poslední diagnostiku impulsních motorů. "Stav pane Scotte?" pronesl bez zbytečných emocí Dat.

"Mam tu to stálé kolísání toku v impulsních motorech kapitáne, ale pochybuji, že to bude mít prozatím nějakou vážnou ujmu na naší mobilitě. Až nás veme Teror do vleku spravím to do půl hodiny a pak ať si dáma křičí."

"Souhlas komandére. " Odvětil Dat a obrátil se čelem k hlavní obrazovce. "Pane Fernandezi polovičním impulsem směr v kurzu osm šest čtyři na devět."

"Rozkaz kapitáne!" vykřikl až přiliž nahlas Fernandez.

Dat přešel od Scottyho k Uhuře, jenž již zase obsluhovala svojí komunikační stanici. "Podporučíku Uhuro, jsem rád , že jste opět v pořádku. " Pronesl Dat než přikročil k zadávaní rozkazů.

"Děkuji kapitáne. " Odpověděla Uhura a čekala.

"Spojte mě s Terorem."

Uhura kývla a rozpohybovala své prsty na konzole. "Můžete kapitáne."

Dat vrátil svůj pohled směrem k hlavní obrazovce, na které vystřídal obraz vesmíru pohled na můstek lodi a postaršího muže sedícího ve velitelském křesle. "Zdravím vás komandére Ergane a jsem rád, že jste s námi zůstal i po té nešťastné nehodě."

 

"Bylo mi sděleno kapitáne Date, že kapitán Franklin by se měl do několika dnů plně zotavit. " Odpověděl hrubým hlasem komandér Ergan. "S naší pomocí proto můžete nadále počítat. Posílili jsme náš tažný paprsek a zřejmě nebude problem jej udržet i při warp tři."

"Rozumím. " hlesl Dat. "Teď je však naší prioritou komandére Ergane se co nejdříve zbavit kontaminované antihmoty. Vlastními silami se dostaneme co nejdál od Veridianu III kde jí následně vypustíme. Proto doporučuji aby ste se po tuto dobu k nám nepřibližovali."

"Souhlas kapitáne. " odvětil Ergan. "Teror konec."

Obraz na setinu vteřiny potemněl než se zase objevil volný vesmír.

"Stav pane Scotte?"

"Jsme tři světelné hodiny od Veridianu III. kapitáne. Stav destabilizace antihmoty konstantní, doporučuji počkat do vzdálenosti pěti světelných hodin, pak by sme se měli stoprocentně vyhnout kontaminaci atmosféry Veridianu III."

"Souhlasím komandére. " odpověděl Dat , když usedal do svého křesla. "Pane Fernandezi zvyšte rychlost na tři čtvrtiny impulsu…. pane Scotte připravte se na můj povel vypustit kontaminovanou antihmotu. " Několik sekund odmlky. "Teď pane Scotte. " Pronesl vyrovnaným hlasem Dat.

Scotty stiskl několika prsty najednou ovládací mechanizmy na svém panelu a na malém monitoru pozoroval jak s přední spodní části sekundárního trupu tryská bělavý plyn, jenž takřka okamžitě ztrácí svojí podobu. "Antihmota vypuštěna kapitáne!" ohlásil hlasitým hlasem Scotty. "Zapínám dekontaminační proces v nádržích na antihmotu. " na nějakou dobu ztichl. "Odhadovaná doba de-kontaminace….. čtyři hodiny a… třicet pět minut."

Dat kývnul, že rozumí. "Pane Fernandezi obrat a přejděte na setkávací kurz s USS Teror."

Enterprise se ladně otočila o šedesát stupňů a nabrala kurz směr k Zemi. I pod plným impulsem by jí to však přinejmenším trvalo několik let. Loď komandéra Borise Ergana však čekala tam kde slíbil a tak se cesta při troše štěstí na nejbližší hvězdnou základnu smrskne na několik dní.

"Pane Fernandezi zpomalit na pětinoví impuls a zaujměte pozici přímo pod USS Terorem. " Dat měl nutkání tento manévr udělat sám, ale raději vložil osud lodi do rukou tohoto nadějného mladého muže.

Ten však do poslední chvílí doufal a čekal, že jej jeho kapitán požádá a uvolní místo. On však udělal přímej opak toho co pokládal za logické. Takže místo klidného pozorování mistrné práce pilotáže v androidovích rukou jej zalil pot, když začal opatrně pohybovat prsty po pilotní konzole a s každý úkon pečlivě zvážit. Enterprise naštěstí poslouchala jak hodnej pejsek, takže Fernandez srovnal kurz s Terorem a pomalu začal k němu stoupat.

"Varování… nebezpečí kolize…vzdálenost od druhé lodi padesát metrů. " Ozvalo se z nenadání celím můstkem.

Fernandez vylekaně uckl rukama od kormidla.

"Ignorujte výstrahu pane Fernandezi. " promluvil uklidňujícím hlasem Dat. "Jsme ještě daleko, přibližte se o dalších patnáct metrů."

Fernandezovi se silně rozbušilo srdce , takřka mu připadalo, že jeho tlukot musejí slyšet všichni kolem, ale podporučík Sarchenko sedící vedle něj mlčenlivě hleděl na údaje na své konzoly a jen tu a tam vzhlédl aby zjistil situaci po vyzualní stránce.

"Varování.. nebezpečí kolize.. vzdálenost od lodi třicet sedm metrů. " Oznámil opět hlas počítače.

To už bylo na Fernandeze moc. Prsty mu ztuhli na ovládání kormidla a udržovali tak Enterpri- se na stabilní poloze vůči USS Teroru.

Dat pochopil, že se již k lodí blíže nepřiblíží. "Podporučíku Uhuro potvrďte Teroru naší plnou připravenost."

S USS Teroru během půl minuty vyšlehl tažný paprsek , který přichytil dvě federální lodě k sobě.

"Právě se vyladili na frekvenci naších štítů a zvětšují jejich dosah. Kompenzuji. " Scotty rozkmital své prsty po ovladači. "Naše štíty na sedmdesáti procentech a drží" ohlásil Scotty. Štíty mezi objema loděmi se na okamžik objevili, jak o sebe narazili a spojili se. "Převádím pomocnou energii s impulsních generátorů. Energie v deflektoru na devadesáti procentech, inerciální tlumiče taktéž. " Scotty se ve svém křesle otočil. "Jsme připraveni kapitáne."

Dat kývnul na souhlas. "Pane Fernandezi převeďte řídící podprogramy lodi na Teror a ponechejte si pouze nouzové odpojení."

"Ano kapitáne. " sykl Fernandez

"USS Teror potvrzuje převedení všech řídících podprogramu Enterprise a zahájil odpočet do spuštění warp motorů. " ohlásila Uhura. "Odpočet T mínus třicet sekund."

"Rozumím podporučíku. " Odpověděl Dat. "Pane Scotte monitorujte energetickou zátěž na tažný paprsek Teroru. Pokud překročí dovolenou mez proveďte nouzové odpojení demodulací našich štítů."

"T mínus pět…čtyři… tři… dva…jedna.. nula….. Start. " oznámil stroze Sarchenko.

Warp gondoly na Teroru se modře rozzářili aby tak obě lodě poslali do hyper prostoru.

"Síla tažného paprsku klesla na osmdesát devět procent a drží. " Hlesl Scotty.

"Rychlost pane Fernandezi?" zeptal se Dat.

"Máme warp jedna celá pět…. warp dvě…. warp dvě celé pět…. warp dvě celé šest. " Fernadézovi se hlase objevilo vzrůstající napětí.

"Namáhání tažného paprsku stoupá, síla klesla na osmdesát pět procent. " oznámil Scotty.

"Rychlost klesla spět na dvě celé pět kapitáne. " Ozval se Fernandez. "a drží."

"Kontaktujte Teror ať se již nepokouší zvýšit rychlost, tato je dostačující!" pravil zvýšeným hlasem Dat. "Pane Scotte předejte technickou stanici. Zprovoznění warp motorů je teď naší prioritou. " Dat se postavil. "Pane Nicholsi máte velení."

"Ošetřovna můstku. " Zaznělo můstkem.

Dat klepl do odznaku. "Dat, nějaký problém?"

"Tady doktor Suchet, kapitán Franklin se probral s komatu a žádá si vás zde. "

"Rozumím , hned jsem tam. Dat konec. " Pronesl a rychlými kroky přešel k turbovýtahu. "Pane Nicholsi předchozí rozkaz stále platí. " Scotty se k němu připojil a oba zmizeli za zavírajícími se dveřmi.

Nichols podle rozkazu vstal ze svého místa a zaujal nové ve velitelském křesle. "Pane Sarchenko jaký je náš současný kurz?"

"Dva pět dva na čtyři, směr hvězdná základna dvacet osm pane."

"Tvá snaha o jeho záchranu je zbytečná hlupáčku, protože seš břídil který se jen pase na úspěších jiných. " Doktor Kean polekaně pozvedl hlavu od operačního stolu, aby se podíval kdo to řekl, ale vedle něj stála pouze hlavní sestra Víverová, jenž se na něj lehce usmála. Zatřepal hlavou aby se zbavil vzpomínek na tu větu, jenž ležela v mysli jak nějaká křivda, kterou kdysi někomu provedl. Vrátil pohled spět na operační stůl a dokončil zákrok.

"Jaký je stav sestro?!" zeptal se s napětím v hlase.

Vrchní sestra Víverová se otočila na hlavní lékařský panel. "Mozkové i tělesné funkce stabilní doktore. " odpověděla "Je víc než pravděpodobné, že bude v pořádku. Dobrá práce doktore."

"Nevěř jí, lže ti!!" zazněl opět o něco hlasitěji neznámí hlas. "Do hodiny z něj bude čtvrtá mrtvola v pytli!"

Kean vylekaně ustoupil o několik kroků od operačního stolu a začal se zmateně otáčet kolem sebe. Bylo tam však jen několik dalších sester a dva členové ostrahy , kteří postávali o podál. Ti ty slova však říct nemohli.

Vrchní sestra se na něj se zájmem podívala. "Děje se něco doktore?"

Kean po jejích slovech přestal těkat očima a zaměřil se na ní. "Jen lehká závrať s únavy. " Zalhal jí a přešel ke stolku s hipospreji. Tam jeden zvedl a bez velkého rozmyslu mu zadal aby zreplikoval lék, který si okamžitě skrytě stříkl přes látku rukávu do krve.

"Pane myslím, že je čas si vzít váš lék!" vyzvala jej vzápětí Víverová.

"Ano vím, už na tom pracuju. " Zalhal opět Kean a zadal hipospreji nové chemické složení. Dřív než si obsah hipospreje opět vstříknul do těla, ukázal zadání Víverové, jenž se za ním postavila.

Ta si hiposprej převzala a sama mu jej přiložila na krk a stiskla ovladač. "Za dvanáct hodin se zde bude opět hlásit doktore Keane. " Pronesly Víverová, když ukládala hiposprej spět na stolek.

Kean se křečovitě usmál. "Říkáte mi to pokaždý sestři, už pře nejsem žádný malí školáček, kterému vše musíte říkat desetkrát do dne."

"Jestli vám to tak připadá tak se omlouván. " pravila omluvně Víverová. "Ale povaha vaší nemoci si to vyžaduje."

"Klametě!!" Hlas se Keanovy zaryl ještě hlouběji do mysli.

"…ktore poslouchal ste mě?!" v jejím hlase se opět objevili pochybnosti.

Kean si promnul oči. "Promiňte co jste říkala. " hlesl. "neposlouchal jsem vás. Únava mě asi ovládá víc než jsem si myslel. " Ano lži jí, stejně to nepozná "Jdu si na chvíli lehnout, kdyby se něco dělo s naším pacientem tak mě okamžitě zbuďte. " Skvělé!! Jsi lepší lhář než jsem čekal.

"Ano doktore. " odpověděla Víverová.

Kean souhlasně kývnul, otočil se na podpatku a rázoval ven s ošetřovny. Musíme se co nejdříve dostat odsud, vraždu toho fízla nám nikdy neodpustěj. "Buď zticha já to vím. " zašeptal Kean.

"Říkal ste něco doktore?" zeptal se jeden ze dvou členů ostrahy, jenž šly za ním.

Kean se zarazil , neuvědomil si, že to řekl tak nahlas. "Jen jsem o něčem přemýšlel nahlas. Zapomeňte na to."

"Ano doktore. " hlesl mladík a dál již byl zticha.

Lepšíš se srágorko. "Od tebe je tohle poklona. " Řekl už Kean tentokrát pouze v mysli.

divider

Následuje:
Kapitola 17

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries (Casperium)