Poslední mise

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Epilog

Kapitola 2

Romulus

Budova se nepodoba ničemu co by případný návštěvník ze Země znal. Byla takřka viditelná z každé časti této čtvrti města, její velikosti se nemohla rovnat žádná jiná budova v okolí a kdybychom přidaly i počet podzemních pater. Neměli by na ní ani žádné honosné vládní budovy. Ohromné generátory jí dodávaly absolutní soběstačnost ale i tak by jí žádný člověk ani jiný člen federace nemohl vidět. Pokud by ovšem nebyl vězeň nebo zrádce. Sídlo to tíž patřilo tajné policii Romulu Tal´Shiar.

O kolo ní byl na ulicích provoz minimální, každý kdo jen mohl se jejímu okolí vyhnul a chodil po-straníma uličkama. A jak mnozí zdejší obyvatelé rádi říkávali. "Krásná je až od první haly starých skladů a jeden se stejně radši sková."

Do budovy vstoupil jen málokdo a když už někdo, byl to s největší pravděpodobností agent Tal ´Shiaru a nebo vězeň, kterého ostatně již nikdo nikdy neviděl. I po impozantní porážce od Dominio-nu nebyla celá organizace tajné policie zas tak úplně na kolenou. Na domovské planetě Romulu byly více méně stále stabilně ukotveny a i když nebyli jak se říká všude jako dřív, stále dokázali rozehrát hry do kterých se ze strany disidentu zapojil jen málokdo. Spock tuto hru hrál a dokázal nad ni-mi již několikrát zvítězit nebo, alespoň vynutit si remízu. Teď si však byla většina těch co ze zabý-vali problémem se jménem Spock jisti, že mají trumfovou kartu, jenž zalezlého velvyslance Vulká-nu donutí vyjít s úkrytu a hazardovat víc než do teďka musel.

Pro mnoho tajných agentů Tal´Shiaru vyvstával také noví problém, jejich utajení již nebylo zas tak tajné , jen někteří se stále cítili tak mocní, že se odvážili přijít do ústřední budovy hlavním vchodem. Věděli, že takřka pod stálím sledování disidentů a jejich přívrženců. Sela byla jedna z nich. To, že o ní věděli jí bylo šumafuk a proto se jí o to víc obávali. Její chůze byla rychlá a rázná, nechtěla tak zavdat tý možnosti, že by se pro někoho mohla přeci jenom stát snadným cílem. Jiný romulan na ní čekal přímo u vchodu, kde si byl jistý, že je neuslyší nežádoucí uši v ně budovy. O ty kteří je moh ly slyšet venku se nestaral. Protože pro potřeby svého plánu chtěl aby něco slyšely. "Selo v této do-bě je nebezpečné se procházet po téhle čtvrti sama. " Pronesl to jakoby to byla jeho dcera, což mož-ná byla, ale nikdo to nevěděl jistě.

"Těch ubožáků se nebojím. " Odsekla pohotově než došla úplně k němu. "To čeho se víc bojím je spíše vevnitř než venku. Jak se má náš host?"

"Je ve svém malém světě již skoro tři měsíce, měřené samozřejmě jeho časem. Má však silnější vůli než se zprvu zdálo."

Sela se zamračila a pohlédla do tváře, jenž se topila v tmavém stínu. "Myslela jsem, že v otázce jeho spomýnky na smrt byli již vyřešeny. Co je to tentokrát?"

Muž si byl jistý, že svou autorativní mluvou to již přehnala, ale ještě to opomenul a odpověděl "Tentokrát je to něco jiného, má sny nebo přesněji noční můry a pokud do nich budeme nepatřičně zasahovat mohlo by se stát, že se naše hra zhroutí jak domeček s karet."

"Rozhodnutí je jen na vás. " Odvětila Sela a konečně vstoupila do budovi.

Federální muzeum

Materializovali se na promenádě tam kde nemohli ohrozit žádné návštěvníky, kterých tu bylo i v častné ráno víc než dost. Pro Scottyho to byla jejich přítomnost nezviklá, samozřejmě i dřív tu byli, ale v těchto místech na ně nikdy nenarazil. Loď Enterprise byla zakotvena přímo před ním a bylo na ní celkem dobře vidět. Změna spočívala v tom, že plnou stěnu vystřídala ohromná okna. Dlouhý přístu-poví tunel k trupu Enterprise, připadal Scottymu jak duhová housenka, ze které se dalo dívat téměř všemi směry. Vchod byl, ale zavřený a opatřen světelným nápisem. "Exponát dočasně nepřístupen. "

Scotty počkal než kolem něj projdou dvě řady malých dětí s dvěma dospělými ženami. Obě se snažili co nejlépe popsat dětem co právě vidí, ale Scotty tomu nevěnoval pozornost a pomalu přešel blíž k vyhlídkovému oknu. Za Enterprise byla zakotvena a stejně osvětlena jiná loď, ani nemohl uvěřit, že je to ona , ale označení NCC - 2000 na jejím trupu bylo nezaměnitelné.

"Excelsior. " vydechl na hlas Scotty. Připadalo mu to jako nesmírný paradox, že jí vidí zrovna tady a hlavně když o tom tak začal uvažovat, připadalo mu, že Excelsior musí být určitě v lepším stavu než Enterprise. Edgar mezitím pomalu přistoupil ke Scottymu a zkoušel zjistit kam se kapitán vla stně dívá. S prvu si mysle, že detailně zkoumá plášť Enterprise, ale brzo zjistil, jejich skutečný směr.

"USS Excelsior je krásná loď a proto je jí taková škoda. " Pronesl jen tak Calighent.

Tahle nevyžádaná odpověď samozřejmě rozdmýchala ve Scottym zvědavost. Takže se na Edgara otočil a dal mu tak na srozuměnou, že má jeho plnou pozornost.

Edgar se chytil a šance a pokračoval. " No vlastně již není co dál říct , v současnosti je z celé lodi přístupný pouze můstek a strojovna."

"Proč?" zeptal se ze zaujetím Scotty.

"Tak je to tu se všemi. " povzdechl než dokončil své vysvětlení. "Když už k nám nějaká loď přibude tak je většinou ve zbědovaném stavu, jsme mladé muzeum, na nás zbudou jenom zbytky."

"Exelsior a Enterprise přeci nejsou nějaké zbytky!" vyštěkl na něj Scotty.

"To jsou výjimky, na zdejších restaurátorských pracech se v současnosti podílejí nadšenci, vysloužilý inženýři a kadeti z akademie, kteří to tu mají jako povinou praxi. Tím pádem se každá renovace velice prodlužuje a lodě jsou prozatím jako statická ukázka. Přístupné jsou teď jen USS Excelsior, USS Harlem a pak ještě USS Bozeman a to jen proto, že byla jako jediná v bezvadným stavu když se k nám dostala."

"Jdou někam dál, když se vám je podaří zrenovovat?" zeptal se zájmem Scotty.

"Jen některé, ale většinou jsou tu nastálo. " Odvětil Calighent , zvednul ukazováček a pokračoval

"z nepřístupných tu máme USS Stargazer, nákladní loď USS Aphophis a malou hlídkovou loď Aljaška. Takže pochopte Kapitáne, že tu teď máme práce víc než dost. "Edgar dokončil svojí přednášku a nechal Scottyho za sebou.

Scotty byl v ten moment zahloubán do svých myšlenek a popravdě Calighenta ani neposlouchal.

Popravdě s touhle procházkou souhlasil jenom protože měla být na konci korunována několika lahvemi pravé Kentacké whisky. To byla však pouze jenom náhrada za to na co se opravdu těšil. Teď by se nejraději viděl někde v servisních chodbách Enterprise a ne čučet na lodě, které svým způsobem byli sice krásné, ale jinak mu nic neříkali.

"....... nevím jestli tuto loď znáte a..."

Komodorův hlas byl silnější takže jej Scotty zaregistroval, ale o valnou část přišel , takže jej pře rušil. "Promiňte komodore, říkal jste něco?"

Calighent si tak uvědomil, že jej nevnímal. "Tuto loď jsme získali nedávno. "a ukázal na malou loď třídy Daedalus, která se svou velikostí absolutně nemohla rovnat samotné Enterprise, která sama nepřekypovala velikostí, ale přesto díky ní mohla Federace chránit své uzemí do příchodu těžších tříd.

"Ano znám" odpověděl Scotty a pokračoval " na podobné jsem sloužil jako kadet, ale byla už stará. Jenže díky ní jsem poznal jak na dobré opravě záleží. " Scotty chvíly zapřemýšlel než pokra čoval "Koule místo talíře a všechno jen proto aby mohla nést první opravdové silové štíty. Avšak díky tomu jsme se mohli ubránit Romulanům. " Její šedivý plášť se po těch letech skrýval pod nánosy špíny a červené pruhy na válcovitém trupu se již skoro ztratily a vlastně to jediné co bylo na lodi obnoveno byl veliký černý nápis NCC- 153 a pod ním USS Harlem.

"Odkud se tu vzala?" videch úžasem Scotty "Už proto že si nemůžu zpomenou, že bych jí kdy vyděl , nebo o ní alespoň slyšel."

"Myslím, že byla nalezena jednou z našich lodí, která prozkoumávala meteorické pole na vzdálenějším území federace. Posádku v ní , ale nenalezla. Všechny záchrané kapsle byly pryč. Po určité době dokonce zaznamenaly nouzové volání na orbitě nejbližší planetě třídy M, ale s posátky nebo jejich možných potomku nikdo nepřežil. " Edgar si povzdech a doplnil větu. "Jen hroby"

"Za první války z Romulani zmizelo mnoho lodí a jen málo z nich měli to štěstí, že někdo

našel, alespoň jejich zbytky. " zašeptal Scotty.

"Ano to je pravda, ježe Harlem se zřejmě setkal z něčím jiným než byli Romulané."

"Jak jste jí sem dostaly" zeptal se zájmem Scotty.

"To je víc než zajímavé. Nejdříve jí chtěly naplnit výbušninou a definitivně zničit, ale po prozkoumání stavu lodí technici zjistily, že motory jsou v takovém stavu, že je mohly po pár opravách znovu nahodit , stačilo jen doplnit palivo. V doprovodu a z minimální posádkou jí dopravili až na předsunutou základnu. Vyšetřovací komise zjistila, že posádka prostě bez zjevného důvodu loď opustila a nechala na pospas vesmíru. Záznamy v osobním deníku kapitána jsou neúplné a v některých posledních záznamech chaotické a....."

"Klidně se vám na ní kouknu. " přerušil ho Scotty.

"To není nutné Scotty. " odpověděl mu Edgar z vážným výrazem ve tváři. "a ostatně loď tu již stojí dlouho. Všechno co nám mohla říct již dávno řekla."

"Ten něco tají. " pomyslel si pro sebe Scotty a následoval Edgara, který již bez dalšího slova pokračoval podél stěny, ke vchodu do Harlemu. Scotty na chvíly zadoufal, že mu povolí se přeci jenom na ni podívat, ale když Edgar vchod minul a pokračoval dál, myšlenky okamžitě zaplašil. Ze vstupu mezitím vystupovaly nějací turisté, takže Scotty počkal než ho minou a pak v klidu šel za svým průvodcem. Ten již mezitím stál na křižovatce a zjevně se rozmýšlel kam dál, ale pak jen mávnul rukou a šel zas rovně do další sekce doků. Kde byly připoutány další dvě lodě. Když ho Scotty po delší době dohonil, měl přece času dostal a nebyl již nejmladší. Edgar stál zas u vyhlí-dkového okna a trpělivě na Scottyho čekal. Tam Scotty spatřil loď, srovnatelně velkou jako Enterprise. Ovšem postrádala sekundární trup, ale zato měla o dva motory navíc. Vypadala tak dominantněji, ale díky absenci sekundárního trupu v ní muselo být daleko míň místa. Dost se podobala té co měl kapitán Picárd u sebe v kajutě.

"Není to náhodou Stargazer?" zvolal Scotty na Edgara.

"Ano jak jste to poznal?!" odvětil sklamaně.

"Jen jsem střelil naslepo. Kapitán Picard mi o podobné lodi vypravoval."

"Takže její historii znáte. " odpověděl ještě sklamanějš Edgar.

"To ano. ale myslel jsem , že byla ztracena?" Tahle Scottyho odpověď vrátila Edgara znovu do života ten okamžitě Scottymu pokynul aby šel k němu blíž. Scotty došel až k ke vstupním dveřm aby ihned na zdi spatřil malou plaketu, snad jen čtyřicet na dvacet s textem.

"TATO LOĎ BYLA ZÍSKÁNA JAKO DAR O CTIHODNÝCH FERENGU"

"Tomu nerozumím. " přiznal se Scotty.

"Je to vlastně paradox" odpovídal mu na otázku Edgar. "Ferengové nic nedávají. Snažejí se prodat všechno s co největším ziskem. Ztráta je pro ně potupa."

"Proč je tu tedy darovaly?"

"To je velmi zajímavý příběh a rád vám ho povím. To jednou le............"

Edgar se otočil a pomalu v scházel do útrob Stargezeru v těsném závěsu následován Scottym.

"Je již zde?"

"Ano pane a už z jistou chvilku čéká na, promiňte jak to jenom řekl, nemůžu se dočkat až se po letech na holku kouknu."

"Starýmu muži v admirálské uniformě se na tváři posetýma vráskami objevil úsměv a s jemným pokývnutím vyšel z přenosové místnosti do chodby, opíraje se o svou vycházkouvou hůl, s krs kterou nebylo daleko na molo. Kráčel nenuceně a v klidu, protože zbývalo ještě asi hodinu do zavření expozice tohoto muzea, pobíhalo zde ještě pořád dost švitořících dětí kolem rozmrzelých rodičů, kteří zjevně nechápaly, proč ještě nejsou utahání. Stanice kdysi nabízela stovky kajut pro unavené důstojníky a mužstvo z přilétajících lodí. Teď byly tyto kajuty upraveny na hotel, aby zde mohli návštěvníci i přespat a když tak druhý den pokračovat v prohlídce muzea, nebo cestovali několika výletními loděmi po Sluneční soustavě.. McCoy je s úsměvem pozoroval, když šel za nimi , ale šli příliš rychle, takže przy zmizely McCoyovi z dohledu, ale to už z protisměru přicházela skupina mladých kadetů, kteří mu okamžitě vzdávali čest. Jen co rozpoznaly počet pecek na jeho límečku. McCoy , ale pouze mávnul rukou a kráčel dál. I po těch letech nemohl pochopit co ho ve flotile drželo, když byl vždycky ten první kdo se těšil do důchodu a teď tu z nich zůstal poslední , samozřejmě až na Spocka který stále zůstával tvrdošijně na Romulu. Objevení Scottyho dalo tehdy jeho srdci takovou úlevu, že by jí nevyvolal žádný zázračný lék. Tyhle přistávací mola mají deset pater a McCoy byl strašně rád, že vstupy do lodí byla na stejném patře jako přenosová místnost. Kdysi sem také chodily návštěvníci, ale měli přístup pouze do prvého patra, kde byla tehdy jediná vyhlídka na lodě a také restaurace. U vstupů potom přibylo také několik větších oken, takže i zde bylo na lodě docela dobře vidět. McCoy konečně vyšel z válcovitého středu a v dálce již zahlédl vstup do Enterprise. Vlastně bylo ani vidět neměl , ale u vchodu stál pro něj známí muž. Edgar Calighent tam již stál skoro půl hodiny, když se dozvěděl, že Admirál McCoy je již na cestě. Edgar se díval snad všemi směry než se konečně podíval tím co přicházel McCoy. I na tu dálku bylo vidět jak mu zazářily oči, když ho spatřil. Kvapně vyrazil přímo k němu na proti aby admirálovi poskytl případnou pomoc, ale McCoy jej mávnutím ruky zarazil a bez problému došel sám

"Vítám vás opět na stanici Admirále!?"

"Děkuji ale chvíly jsem myslel, že se spět již nevrátím. Ti blázni si vždycky něco vymyslí a po-tom se najde někdo kdo o tom začne víc přemýšlet a nadělá tak víc škody než si sám myslí!"

"Jistě pane. Birokracie je věčná. " prohlásil Calighent a zařadil se vedle McCoye a doprovázel ho po zbytek cesty ke vchodu.

"Kde teď právě je? Na palubě?"

"Ano pane. Za dobu vaší nepřítomnosti jsem ho musel několikrát napomenout za nedovolený vstup na palubu USS Enterprise. Pokaždý a podotýkám, že nevím jak se mu podařilo na loď vnik-nout. Bez toho aby spustil poplašný systém."

"Jak jinak. Zatímco by vás napadl sotva jediný způsob , bez urážky Edgare. Tak on má v jednu chvíli v hlavě další dva. " řekl McCoy a pokračoval v chůzi. Dokázal si představit jak musel být naštvaný když sem byl hnát přes půl sektoru a pak mu ani nedovolí dělat to proč sem letěl"Kde je teď?"

"Když mu nevyšli nepodařené nájezdy na strojovnu, přesvědčil mě abych ho alespoň pustil dojeho staré kajuty. " odpověděl rozmrzele Edgar.

"Dobře, dál již semnou nemusíte. Vím kde je."

"Rozumím pane Admirále. " a s tím se rozloučily. McCoy nemusel přemýšlet kudy se vydat. Tato loď se mu tak vžila do paměti, že se zde pohyboval jak kdyby tuto loď nikdy neopustil. Ale on ji ve skutečnosti vlastně opravdu nikdy neopustil, od tý doby co Enterprise umístnily sem, vždycky alespoň jednou za měsíc se po ní prošel a posadil se v lodní nemocnici. Vlastně aby si přiznal to zmizení Jima tehdy před sedmdesáti lety jej dost zasáhlo a když se dozvěděl o jeho objevení na Veredianu chvíly přímo zuřil, že se do toho sporu Picarda a Sorana vůbec pletl, ale pak si uvědo-mil, že on by to uděl stejně i kdyby věděl, že zemře. Procházel chodbami na jejichž stěnách stále vysely ukazatele pro turisty. Scottyho stará kajuta byla zahrnuta v prohlídce, takže McCoy sledoval jen vyznačené značky pro teto okruh. Scottyho kajuta se objevila dřív než sán čekal. Přistoupil ke dveřím a jemně se dotkl tlačítka na zvonění. Okamžitě se ozval tak známí oznamovací tón a po něm hned. "Volno" ozvalo se s útrob kajuty a dveře se před McCoyem otevřely. Tedy nemeškal a vstou-pil , Scotty k němu seděl zády a popíjel svojí oblíbenou Whisky. Scotty nebyl žádný pijan, ale jak sám říkal jedna sklenka Whisky denně ještě nikomu neublížila a když sklenka je na víc plná, není si na co stěžovat. Na Zemi, i na Měsíci bylo dobré, že originál nesinteholový alkohol se dal dobře sehnat.

"Jde vidět , že ani sedmdesát let v přenosovém paprsku člověka jako ty nezmění " řekl McCoy jen tu scénu spatřil.

"Kostro!!" vykřikl Scotty a jak mladík vyskočil s křesla. "Nevěděl jsem, že tě ti pohlaváři pustí tak brzo?"

. McCoy popošel víc do kajuty aby se za ním dveře s tichým zašuměním zavřely. Bylo to už dávno a on si teprve teď pořádně uvědomil v jakých malých prostorech trávily měsíce při cestách vesmírem. A jen možnost podílet se na výsadcích mu dovolovala to přežít. Protože on chtěl být vždy spíš doktorem na nějakém malém městě a ne se toulat po vesmírných dávkách. Kdyby by se tenkrát neobjevila ta patálie z V´ger, asi by se nikdy k flotile nevrátil. Tok myšlenek jej, ale vrátil ke Scotto-vy. "Ano naštěstí to bylo kratší než jsem původně myslel."

"Doufám, že mi konečně dovolíš si tu holku pořádně prohlídnout."

"Máš volnou ruku, takže tvé pokusy o infiltraci do útrob lodi snad už skončily. Technici se vrátí zítra, někteří již dnes, takže se můžeš na ně připravit."

Na Scottym bylo vydět, že si oddychl. Pokynul McCoyovi aby si sedl a nabídl mu skleničku ten odmítl a poukázal, že ve svých letech se musí člověk šetřit na sto procent.

"Prosím tebe mě je stejně víc a nikdy jsem žádnou ozdravnou kůru nedržel" odpověděl mu se smíchem Scotty.

"Jistě, ale já na rozdíl od tebe se nezašíval v přenosovém paprsku. " prohodil McCoy , o trochu víc vážně než původně chtěl.

"Stále přímo a rovnou k věci. " odpověděl mu na to Scotty, ale McCoy jen mírně pokrčil rameny a pozoroval Scottyho jak si dolévá své pití do prázdné skleničky, na které se ovšem nedalo poznat jestli byla před tím prázdná, než přišel. V láhvi zašplouchal alkohol, když jí vracel zpátky na stůl. "Už se tedy upřesnilo jakou budeme mít posádku. " zeptal se Scotty když dosedal zpátky do křesla a dodal "Pokud tedy semnou na ten výlet stále počítáš!?"

"Nejdřív ti odpovím na druhou otázku Scotty. Myslíš, že bych tě sem hnal kdybych s tebou nepočít a dál. Akademie nám poskytne kadety z tak zvané skupiny Red Sguad. Je to vlastně elita mezi kadety a pro mnohé bude prý čest sloužit na lodi se jménem Enterprise. Ne všichni k nim, ale patří, pár jich dostaneme i pro jejich dobrý prospěch. " McCoy se překulil a lehl si na postel. A pak se teprve zeptal, když se zapřel rukama aby udržel tělo v částečně zpřímené poloze "Mohu Scotty."

"Jistě Admirále. " zavtipkoval Scotty. "A co důstojníky. Máš?" McCoy si přendal ruce pod hlavu na polštář a ze jemného povzdechnutí mu na otázku odpověděl. "Zatím ne. Flotile jsem pár návrhů předal, ale konečné rozhodnutí je stejně na nich."

"Kdy to budeš vědět?"

"Až mi pošlou složky. " Scotty na tuto odpověď jen kývnul a stím definytyvně uzavřel cenou láhev, zvedl se a položil jí na polici. McCoy ho pozoroval a při té příležitosti se pořádně rozhlédlo po pokoji , aby zjistil jestli si na něm něco upravil. Po tom co byla Enterprise upravena pro výhlídkové trasy, se hodně pokojů dovybavilo holografickými postavami lidí co v nich žily. I v tomto se pokaždém vstupu spustil program který všem náštěvníkum ukázal postavu Scottyho, která odpo-vídala na otázky týkající se vývoje hiperpohonu. Škoda, že jen nemohl vydět jeho tvář, když jsem vstoupil.

McCoy totiž přikázal aby toto zařízení bylo ze všech kajut vymontováno, kromě Scottyho. McCoy se při tom pomyšlení musel zasmát. Scotty si toho nemohl nevšimnout.

"Kostro. Ten hologram je jistě tvoje práce?!"

McCoy se už neudržel a začal se smát na hlas. "promiň neodolal jsem Scotty."

"Byl to promne šok. Když mé mladší já na mě vybaflo a začalo mi vysvětlovat funkci hipermotoru. " promluvil už zase s usměvem Scotty a usrkl ze své sklenice. McCoy se mezitím snažil svůj smích ztišit, ale moc mu to nešlo. Jenže pak se přeci jen ovládl. "Neměj strach Scotty. Já se citil stejně po své prvním vstupu do lodní nemocnice. " Scotty se ještě chvíly mlčky usmíval, než definitivně nasadil zase vážnou tvář. "Nikdy jsem se tě nezeptal při našich rozhovorech, co jsi ty dělal po našem letu na Enterprise-B. "Tahle otázka i McCoyovi zmrazila tvář. Zadíval se na strop kajuty a bez toho aby se na Scottyho podíval. Jeho hlas byl tichý a rozvážný. "Když Jim zmizel v tý podivný jontoví bouři, zlomilo mě to. Mí přátelé u flotily mě dlouze přemlouvali abych začal učit na hvědné akademii v oboru lékařských technik" McCoy se na chvíly zarazil, ale pak pokračoval. " Když si i ty zmizel z Jelonem. Odešl jsem na deset let z flotily a stal se na chvíly tím maloměstským lékařem. Jenže mi to nestačilo a vrátil jsem se spět. Dalších třicet let jsem aktivně učil, teď už jen příležitostně na přednáškách."

"Rozumím. " odpověděl mu stroze Scotty. McCoy svezl nohy spátky na zem a rovnou se znova posedil a pak hned vstal. Scotty ho pozoroval, ale nesnažil se nikterak zadržet nebo to komentovat. "Budu ve své kajutě , kdybys něco potřeboval. " zavolal ještě McCoy mezi dveřmi a odešel.

Scotty posledním lokem dopil zbytek tekutiny ze sklenice a poliž jí na stůl. Scottymu se hlavou honila myšlenka, že se McCoye neměl ptát, protože z jeho hlasu vycítil, že Kostra na tu dobu nezpomýná rád. Všechny co měl rád jej opustily nebo byli prostě nedostupní. Zapřel se rukama o opěradla a vstal, ale asi příliš rychle, poněvadž se mu na chvily zatmělo před očima. Rychle zatřasl hlavou aby tmu zaplašil. Zvedl ze stolku malé čtecí zařízení a také vyšel ven. Po McCoyovy už nebilo ani vidu ani slechu. Zamířil rovnou k turbovýtahu. Ty fungovaly stále dobře, protože loď brala potřebnou energii ze zdrojů stanice. Vlastní generátory lodi byly již skoro šedesát let vypnutý a jádro hipermotorů na tom byly asi stejně. Scotty si nedělal naději , že je uvidí v dohledné době v provozu. Turbovýtah se konečně odněkud vrátil a on mohl konečně nastoupit. "Strojovna."

Když vystoupil ohromilo ho ticho, které sice panovalo na celé lodi, ale tady bylo ještě větší už s toho důvodu, že si to tady pamatoval plné ruchu a pobíhání techniků. Teď byla většina systémů vypnutá a svítila jen ta co měla přímou spojitost k současné funkci lodi. Indikátory napětí ukazovaly plynulé dodávky energie ze stanice. Scotty si všimnul, že některého z dříve přítomných techniků napadlo převádět menší procento energie do zásobníků záložné energi lodi. Které se vždy zapíná automaticky při výpadku hlavního zdroje. Technici tak mají relativně dost času na opravení hlavního zdroje. Enterprise tedy mohla okamžitě provádět prověrku systému na které by jinak nestačila energie. Stanice tak zbytečně neztrácela nadbytek energie. Scotty pozvedl oči a pohlédl na ztmavlí vlnitý povrch hiperjádra. Přistoupil tedy k hlavnímu panelu a po poleženi trikorderu spustil zkušební reakci hmoty a antyhmoty v reaktoru. V nádržích jí bylo tak akorát na skušební záblesk. Obrovskou vlnitou trubici na chvíly zalilo jasné pulzující se světlo, které okamžitě ozářilo i stemělou strojovnu. Zkouška a tedy i záře měla trvat minutu a to dodalo i nezbytnou energii do neaktivních panelů. Ty ze s aktivovaly a přidali tak další světlo. Strojovna vypadala tak jak si jí Scotty pamatoval.

"Pane prosím odstupte od toho pultu. " ozvalo se najednou za Scottym. Ten se leknutím otočil aby spatřil muže v nové uniformě s frčkamy technika a pilota. Který se k němu hnal jak kdyby to tu rozbíjel kladivem a křičel. "Kdo vám dal vůbec právo si s tím tady hrát. " a odstrčil Scottyho od panelu. Ten chví bezmocně stál a pozoroval mladého muže jak přerušuje zkušební sekvenci ještě před uplynutím celé minuty. Toho samozřejmě dopálilo, zničil mu tak nostalgii, kterou ta záře před-stavovala. "Jakou autoritou mi tady vůbec rozkazujete pane, bez toho abyste se mi představil. "zařval na něj Scotty.

Muž aniž by mu věnoval pohled odpověděl. "hrajete si tady z motory aniž by ste uvážil, že dilitiové krystaly nejsou vyměněné. Mohl jste to tu vyhodit do luftu. " Mladík se otočil a konečně si našel čas aby si Scottyho pořádně prohlídnul. Pecky označující kapitána, byly pro něj jak kdyby do něj uhodil blesk. Jeho chování se rázem změnilo, okamžitě sám ustoupil od panelu. "Promiňte kapitáne, ale nevěděl jsem, že už povolený přístup k systémům lodi. Admirálita rozkázala, že se toho tady nemá nikdo dotýkat až do odvolání. "Tahle pokorná odpověď od mladého muže Scottyho schladila. " Admiralita již svolila a admirál McCoy se již vrátil. " odpověděl Scotty a pokusil se před mladého muže postavit autorativně. Mladí muž na chvíly strnul, protože Scotty se svými stodevadesáti centi-metry a mohutnou postavou vypadal stale ještě při svém věku dost přesvědčivě.

"Představíte se mi poručíku, nebo se to mám pokusit vydedukovat?"

. "Promiňte Kapitáne" poručík se postavil do pozoru před Scottyho "poručík první třidy Joe Johnston. Zabezpečovací technický poradce pro hvězdné lodě."

"A to znamená co?" zeptal se zájmem Scotty.

"Starám se o to aby lodě zde byli pokud možno stále v takovém stavu v jakém jsem příjdou a aby se jejich stav nezhoršoval!" odpověděl stále v pozoru Johnston.

"Dobřé. Já jsem Mongomery Scott. Hlavní inženýr na lodi Enterprise a tímto zpátky přebírám velení nad strojovnou. " Scottyho mohutné tělo mírně povolilo "Pohov pane Johnstne. " Poručík se konečně zase uvolnil. Scotty si tak mohl muže konečně pořádně prohlídnou. Tmavá pleť naznačovala, že pochází z Afrického kotinentu, ale podle jména ho typoval spíš do Ameriky. Mohlo mu být tak něco kolem pětadvaceti a s největší pravděpodobností patřil k těm dobrovolníkům co se staraly o lodě vystavené jako exponáty v muzeu. Avšak jeho uniforma se něčím přeci jenom lišila. Na prsou nenosil standartní znak flotily, jako ten co nosil teď i Scotty, ale podobnou varinci s tím , že se mu tam blíštila siluleta hvězdného doku 001. Mladík byl o něco menší než Scotty, přesněji dosahoval výšky maximálně stosedmdesáti centimetrů a jeho obličej nesl známky mezidruhového křížení. Jako kdyby byl jeho předek běloch , ten se křížil s černochem a nakonec ten černoch zase s asiatem. Ale nakonec to dávalo pohledného mladíka. Scotty nad tím, ale přestal přemýšlet a otočil se spět k hlavnímu panelu.

"Takže poručíku první třídy Johnstne. Jaký je váš názor na to co se musí udělat aby se tahle holka vrátila zpátky do vesmíru!?". na tuhle otázku se za Scottyho zády ozvalo jediné slovo "Moc."

"Tolik?" zažertoval Scotty, ale pak už vážně. "Jak jsou na tom rozvody plazmi a vstřikovače antyhmoty?!"

Johnston k němu konečně přistoupil. "Líp než byste si mysle kapitáne. " promluvil poručík a při tom se dotkl i pár tlačítek. Na malé obrazovce se objevilo schéma rozvodů plazmy a vstřikovačů. Obraz se pak saměřil na strojovnu a pomalu pokračoval až hipermotorům. "Jeden čas se počítalo, že se tahle loď bude využívat jako vyhlídkové plavidlo po sluneční soustavě. Takže přišel rozkaz aby se rozvody plazmi vyměnily za nové, jenže pak se objevily Borgové a návrat Enterprise do vesmíru byl zrušen."

"A s toho vyplívá co?!" skočil mu do řeči Scotty.

"Enterprise se sice do vesmíru nedostala, ale rozvody plazmy, byli až do zastavení prací, vyměněni ze tří třetin. Takže........"

"Takže hlavní problém nám skoro zmizel. " Skočil mu do řeči Scotty.

"Špatně kapitáne. " Spařil ho Johnston a začal si znovu hrát s panelem. Obraz na malé obrazo-vce se zase vrátil na začátek. "Na vstřikovače antihmoty se ani nesáhlo. Ty potřebují kompletní výměnu. " poznamenal Johnston, jakoby mluvil o výměně žárovky.

"To je všechno, nebo máte pro mě ještě nějaké překvapení pane Johstone?" podotkl Scotty.

Johnston však mlčel , více jej zaujala pípající kontrolka na konzoli u protější stěny. "Tady máte to překvapení kapitáne!" podotkl Johnston.

"Jen aby to zás nebyl jenom nějakej ftípek chlapče. " Sykl smířlivě Scotty.

Johnston zvednul ruku a ukazováčkem mu pokynul aby se šel podívat sám.

Scotty přihmouřil oči a rychle pohnul prsty po konzoli. "Na zbraně je, ale nějakej kvalt. " Zavrčel a přešel k sousední konzoli na které stiskl jediné tlačítko. "Strojovna obsluze torpéd."

"Strojovno s obsuhy tu ještě nikdo není" ozval se takřka ihned neznámí hlas.

"Tak ským sakra mluvím!" vyštěkl Scotty do interkomu.

"Zbrojní technik třetí třídy Kolert. Mám za úkol zajistit nakládanou výzbroj. "

"Rozumím pokračujte. " Odpověděl již smírněji Scott a přerušil spojení. "Najednou je tu rušno!" podotkl Scotty.

"Kapitáne?!" nechápavě se zeptal jeho společník.

"Podívejte se sám poručíku. " Hlesl Scotty , když odstupoval od malého monitoru, který zde zastával funkci, jako hlavní obrazovka na můstku.

Johnston nesměle přistoupil a nakoukl na malou obrazovku , viděl tak jak se kolem Enterprise prohánějí malé Work Bee, tahající za sebou oválné kontejnery, které přesouvali na stejnou palubu jako jsou výstřelové šachty fotonovích torpéd. Bylo to účelové řešení, které umožńoval přímí vstup na palubu skrs specialní dveře jimiž se dali fotonová torpéda bezpečně přesunout na palubu lodi. Pilot včelky musel opatrně zacouvala do otvoru a postavy ve skafandrech si je opatrně převzali.

Do jednoho takového kontejneru se vešlo až dvanáct standartních fotónovích torpéd Mark VI.

"To si máknou jestli to chtěj naplnit celý. " poznamenal s úsměvem na tváři Scotty.

"To nemyslím kapitáne. " odvětil Johnston.

"Ale notak chlapče musíte přece vědět , že tahle loď pojme přinejmenším dvěstě fotonovích torpéd a ty se nenaloží sami, když se tu nemohou použít přenosoví paprsky."

"V tomto bodě se svámi musím příst kapitáne. " pravil vyrovnaně Johnston. "Podle spravy kte-rou jsem obdržel včera, bude na naší loď transportováno přesně šedesát fotonovích torpéd a ani o jedno víc."

"No rozhodně na nás dost ušetřej. " hlesl Scotty "Ale i tak je jasné, že na tom bude huř s tím co dát téhlenc holce do žil. Protože bych řekl, že zdejší antihmota by se dala přenést na čajový lžíčce."

odfouk si a jedním dotikem malíčku malý monitor vypnul.

Johnston , jak chtěl být užitečný, předběhl Scottyho a vrátil se k prvním pultu. Ten stále běžel , takže bylo pro poručíka jednoduché nastavit gráf na ukazatel současného stavu antihmoty. Je zřejmé kapitáne, že…….."

"Sakra hochu ještě jednou mi řekni kapitáne. " Skočil mu do řeči Scotty. "a hodim tě do warp jádra. " Výhružně se na něj podíva, ale pak se objevil na tváři úsměv. "Od teď už jenom Scotty."

"Takže Scotty.. je jasné, že v nejbližší době musíme nádrže doplnit, pro plynulé nastartování jádra.

"Johnston změnil graf na průřezjednoho ze dvou motorů. "Busardovi kolektory, které nasávají hvězdní prach a s pomocí vyvíječe antihmoti, bychom měli nádrže naplněné hned. Jenže to bychom museli mít aktivní jádro a prohánět se vesmírem. " Johnson domluvil a otočil se zpátky čelem ke Scottymu.

"Jaké jsou tedy naše možnosti!?" zeptal se po chvíly Scotty i když odpověď moc dobře znal. Johnson se zamyslel než odpověděl. "No můžeme požádat z kolonie na Měsíci, kde mají vyvíječe antihmoty, které jí vyrábějí z měsíčního povrchu a posílají ji do Utopia Planitia, aby nám poskytli, alespoň dvě nádrže antihmoty. Ty postačí na trvalé probuzení hiperjádra a až opustíte tento Dok , nádrže se za jeden den doplní automaticky. " na moment se zarazil. " Nezapoměl jsem na něco? Scotty?"

Scotty se hluboce usmál. "Při skoušce bych vám dal jedničku z hvězdičkou."

"No jo, ale co budete dělat Scotty do té doby než si najdou čas a tu antihmotu vám dodaj?"

"Já?" Scotty se pokusil o žert. "Já pověřím někoho z pomocných techniků, pokud se kromě

vás ještě někdo objeví aby dodělaly tu výměnu vodičů plazmy a na ty vstřikovače se podívám sám."

"Kdy začnem pane."

"Jakm….. " zničeho nic ho přerušil pro něj známí hlas.

" Scotty, tady McCoy. Ohlaš se. "

"Ano slyším. Tady Scotty. Co se děje Kostro?"

"Dobře Scotty. Dostav se prosím v co nejkratší době na vyhlídku."

"Slyšel jsem jdu tam. " Scotty potvrdil a komunikátor zase utichl. Vyrazil bezrosmyšlenkovitě ke dveřím, ale pak si to uvědomil a otočil na Johnsona. "Pane Johnsone, až dorazí technici, zdělte jim aby okamžitě začali s opravnými pracemi a pokud se budou cukat. Tak ať se semnou spojej přes interkom a já ten příkaz potvrdím."

"Rozkaz pane. " zvolal Johnson na vzdalujícího se Scottyho, který to již stejně neslyšel. Prošel dveřmi do turbovýtahu.

"První paluba. Můstek. " Turbovýtah se rozjel a prokličkoval palubami této lodi. Scotty zaměřil svůj pohled na panel počítače který ukazoval trasu výtahu. Tu sem zřejmě dali kvůli návštěvníkům , aby viděly kudy všude turbovýtah cestuje. Pomyslel si Scotty. Červená tečka se od strojovny pohla vzhůru, ale o pět palub výš se místo vertikálně hnula horizontálně a když dorazila ke krku lodí, za-mířila si to znovu nahoru. To už, ale pohled Scottyho zamířil opět jinam a výtah se z neznatelným trhnutím zastavil. Dveře se otevřely a on mohl vidět můstek, který zel prázdnotou. Všechny bylo tmavé a tiché. Obrazovky byly zhasnuté a místo hlavní obrazovky na Scottyho koukala stěna poseta obtronickými vlákny pro přenos obrazu na tak velkou plochu. Scotty tak měl stejný pocit, jako před tím ve strojovně. Vlastně ani nevěděl proč bezrosmyšlenkovitě zadal počítači v turbovýtahu povel k jízdě na můstek. "Už asi opravdu stárnu" řekl si pro sebe a za tichého mumlání sjel o dvě paluby níž. Vystoupil z výtahu, od něhož stačilo projít kousek chodbou až k ke staře vyhlížejícím dveřím. Jako jedny zmála byly opatřeny velkými kosočtvercovími okny , na kterých byly vyryti insignície hvězdné flotily. Při posledních letech služby na téhle lodi do téhle místnosti Scotty chodil jen když se používala k nejrůznějším banketům a při hoštění nejrůznějších návštěv. Místnost měla připo-mínat kapitánskou kajutu na starých plachetnících, té dominovalo obrovské dřevěné kormidlo. Na jejímž dubovém podstavci byla připevněna zlatá cedulka s nápisem. "Tam kam ještě člověk nevstoupil".

To stálo před velikým oknem ústící do vesmíru a za ním, skoro až u okna, ve starožitném chromovaném podstavci kompas. Celá místnost byla obložena dřevem a dokonce i sloupy po obouch stranách podpírající strop. Dřevěné dveře se před Scottym automaticky otevřely, takže mohl vstou-pit. Tím pádem Scotty vyděl ihned obrovské okno a skrz něj stěnu doku. U kormidla rozpoznal stojícího McCoye, i když k němu stál zády. Na osobu stojící před ním pořádně neviděl, takže nepoznal o koho jde, i po tom co neznáma osoba mírně vystrčila hlavu. Ale přerušil tak McCoyovo mluvení, jenž tak poznal, že někdo přišel. McCoy se tedy otočil k osobě stojící u okna zády , aby se na návštěvu podíval.

"No to je dost Scotty. Chtěl bych ti představit našeho prvního důstojníka, který se dostavil. " mírně ustoupil aby tak Scottymu ukázal bledého muže ve hořčično žluto černé uniformě, řadící ho tak vyším důstojníkům na hvězdných lodích. Jenž se na něj díval nelidskýma očima. Na tuhle tvář si Scotty si na tohoto mužíka moc dobře pamatoval, už proto, že to byl ten co mu tam dal jako jediný pravý alkohol. Byl to Dat Picádův druhý důstojník, který byl jen tak mimochodem velmi dokonalý androit. Byl to přímo zázrak moderní techniky o které se mohlo Scottymu před mnoha lety jenom zdát Avšak na tomto muži se něco změnilo, když se sním poprvé setkal hleděl na něj jako dítě co poznává svět, ale teď se tvářil víc než lidsky a jeho tvář zdobil dokonalý úsměv. Kterej by mu záviděli i Mona Lisa.

"Nadporučíku Date jak vidím vaše tvář poznala zajímavou změnu."

"Má tvář?" podivil se Dat. "nenechal jsem si měnit povrch tváře?!"

"Takže úsměv jste si sám nenamaloval?" popichoval ho dál.

"Úsměv je můj. Nikdo mi ho nenamaloval. Ale nechal jsem si nainstalovat emoční čip. Takže všechny emoce a narážky ještě nechápu."

"To přijde samo pane Date. " zkoušel ho ukonejšit Scotty. "Já myslel. " pokračoval "že máte povinosti u kapitána Picarda?"

"Kapitán Picard dohlíží na dokončování své nové lodi. Takže většina posádky je dočasně přeložena na jiná místa. Na lodi kromě něj je pouze Geordi."

"A kam zmizel váš Klingon?" zeptal se se zájmem Scotty.

"Byl přeložen na vesmírnou stanici Hluboký vesmír devět."

"A co vás přimělo stát se důstojníkem na naší Enterprise. " vyzvídal dál Scotty.

"S admirálem McCoyem se znám již dlouho a když mi nabídl post prvního důstojníka. Nemohl jsem odmítnout. Už pro tu možnost sloužit pod váma kapitáne Scotte."

"Pode mnou!!" vykřikl nevěřícně Scotty a zaměřil svou pozornost k McCoyovi. "Kostro nepřehřáli se tady chlapci obvody. Co to tady plácá o službě pode mnou."

"Promiň " promluvil konečně zase McCoy " ale nikoho lepšího po ruce nemám a ti si byl v dané situaci nejlepší volba" Tohle Scotty zaskočilo, vůbec z kapitánským postem nepočítal. Od za-čátku počítal s tím že se usídlí ve strojovně. Nervózně začal očima těkat po místnosti, než se zaměřil na Data a začal si ho pohledem měřit. V ten moment se mu na tváři objevil úsměv od ucha k uchu.

Přistoupil blíž k Datovi a mocně ho praštil do zad, až to zadunělo a to vše doprovodil slovy.

"Kapitána už máš " po té Datovi zasalutoval, otočil se na podpatku a v klidu vykráčel s místnosti.

Dat se s nachápajícím se výrazem otočil k McCoyovi. "Admirále opravdu nevím co si mám o chování kapitána Scotta myslet a proč mě tituloval kapitáne, když jsem nadporučík?"

"To je prosté pane Date. Scotty se jako kapitán sám degradoval na komandéra a předal vám velení s okamžitou platností."

To bylo pro Data zajímavé zdělení. "Admirále opravdu nevím jestli toho budu schopen"

"Nadporučiku Date. " uklidňoval ho McCoy a pokračoval. "Moc dobře vím, že s pověřením kapitána Picarda jste převzal velení lodi Sutherland. " McCoy se usmál" a nevedl jste si špatně."

"Ano pane " odpověděl Dat " ale v té době jsem neměl emoční čip a nevím jak se budu rozhodovat v kritických situacích."

"Dokážete ten emoční čip vypnout?"

"Ano pane."

"Tak to máte větší štěstí než mi ostatní. " podotkl McCoy a pomalu přešel k zadní stěně, kde stiskl tlačítko na stěně. Na to vyjel s podlahy veliký válec, podobný těm které jsou ve strojovně. McCoy k němu přistoupil a dotkl se jednoho ovládacího panelu, jenž se celkovým zevřením podobal čtyřlístku. Na to se opět panel probudil a z prostředku čtyřlístku, vyjel obdelník.

"Admirále smím se zeptat kdo bude dál pod mím velením."

"Jistě!?"

Tuto odpověď Dat znal, řadila se do sarkastických narážek , ale i jasnou odpověď. Zeptal se tedy znova. "Tak že kdo pane. " McCoy se ani neotočil a odpověděl.

"Vašim prvním důstojníkem bude samozřejmě pan Scott a máme i pilota, pana Jonhsona, který se právě teď nalézá ve strojovně. " tímto skončil a dál se věnoval počítači a nechal Data čekat na to jestli bude pokračovat.

"A dál?"

"Víc jich zatím nemám pane Date. " Smutně pronesl McCoy a začal se opět plně věnovat svému počítači.

Následuje:
Kapitola 3