Poslední mise

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Epilog

Prolog

Veridian III

"Zvládli jsme to....?.............. Záleželo... na nás."

"ach ano, záleželo na nás...... Děkuji vám."

"To jsem...... udělal... rád............ pro...... kapitána Enterprise................ Byla..... to... zábava.......

................ Byl...... jsem..... s.............. . . .

Kirk jen mírně naklonil hlavu a jen to, že přestal mluvit dávalo tušit to nejhorší. Kapitán Picard sejmul s Kirkova těla i zbytek konstrukce mostu a vzal jeho ochablé tělo do náruče a pomalu vynesl na pahorek, tam jej položil na skálu. Stal tam nad ním a přemýšlel jestli to stálo za to nechat umřít tak skvělého kapitána jakým byl Kirk. Mohl Kirka zadržet a nechat ať je oba znovu pohltí Nexus a pak to zkusit znovu. Nakonec pro sebe zakýval odmítavě hlavou, shýbl se a sejmul kapitánovi znak flotily z prsou. Chvíli tam stál a uvažoval zda nepočká na záchranu a nevezme Kirkovo tělo sebou. Tuto myšlenku však ihned zapudil. Nechtěl rozhodovat za člověka který se již nemůže sám vyjádřit. Rozhodl se pro improvizovaný a náhrobek a tak sesbíral kameny kolem. Vršil jeden kámen na druhý, až do podoby neumělé mohyly a nakonec přidal na jeden s kamenů Kirkuv odznak. Dlouho nad ním stál a hlavou se mu honilo tisíce způsobů jak se to dalo udělat jinak, ale na vše již bylo pozdě.

Muž s havraně černýma vlasy se naklonil nad svůj stůl a tiše pozoroval dění na malém monitoru před sebou. Sedl si sem když jako divák pozoroval před nedlouhou chvíli souboj dvou lodí, v kterém měla ta jedna být jasným vítězem, ale i když nakonec zvítězila uvědomil si tento muž, že pro Federální loď to bylo Pirhovo výtěztví. Bylo to přirovnání, které si oblíbil když studoval pozemskou historii. Vojevůdce který vyhrál válku, ale musel se vzdát všech územních zisků, protože již neměl dost mužů aby jí udržel. Mohutná loď třídy Galaxi před jeho očima sice zvítězila, ale její poškození bylo natolik vážné, že její hlavní část se rozpadla na několik částí. Zkáza vlajkové lodi Flotily Enterprise se pro něj stala poučením, že i silní prohrávají. Tuto loď sledoval od observatoře Amargoza, na které měl za úkol nalézt ukradené trilitium, ale právě Enterprise mu tento úkol překazila. I když měl touhu jí zničit , přesto nechal svojí loď zamaskovanou a vyčkával, což se mu nakonec vyplatilo , protože jej zavedla až sem. Přímo ke ztracenému trilitiu, i když jeho podstatná část zmizela ve hvězdě Amargoza. Doktor Soram byl sice pro Romulanské impérium zločinec číslo jedna, ale mohl svůj čin odčinit tím, že by Romulanům poskytl tajemství té zázračné zbraně která dokáže ničit hvězdy.

"Veliteli Sohnare zaregistrovali sme masivní explozi na východní polokouli Veridianu III. Nese stopy trilitia. "

"Rozumím, jdu na můstek. " Odvětil Sohnar, vstal prošel dveřmi na můstek Romulanského dravého ptáka. "Zaměřili ste již doktora Sorana?"

"Negativní. " Odpověděl jeden ze setníku na můstku , jenž měli za úkol kontrolovat přicházející údaje ze senzorů. "Zaznamenávám pouze dva lidské jedince, u jednoho však začali kolísat životní funkce. Oprava životní funkce ustali."

"Odmaskujte nás a proveďte genetickou identifikaci obouch lidí!" pronesl zvýšeným hlasem Sohnar a zaujmul místo na můstku , které mu příslušelo.

"Rozkaz veliteli, převádím získané údaje do paměťových souborů počítače, je tu však čtyřiceti procentní možnost, že tu jednoho z nich nebudeme mít. " Odpověděl trochu neuváženě Setník.

Sohnar se zamračil. "Chcete mi snad sdělit setníku, že je tu možnost, že v našich databankách není některý s členů posádky Enterprise?!"

Setník viditelně ztuhnul. "Nikoliv Veliteli, jen jsem sděloval závěr počítače."

Sohnar se znatelně uvolnil, čímž uklidnil i Setníka. "Dobře pokračujte."

Můstek mohutné lodi na nějakou dobu ztichnul. "Počítač zpracoval údaje. " Promluvil konečně mladý Romulan. "Identifikace živého člověka potvrzena na devadesát osm procent Veliteli, jedná se o kapitán Enterprise Jean Luc Picard, identifikace druhého neživého člověka potvrzena na devadesát šest procent, jedná se o…. " setník byl viditelně zmaten. "…. jedná se o Kapitána Enterprise J. T. Kirk Veliteli."

Sohnar vyskočil s křesla na nohy. "Nesmysl setníku, počítač se musel zmýlit. S tímto mužem se jednou střetl můj otec, lidé se tak dlouhého věku nedožívají a když tak s cela výjimečně."

"Omlouvám se Veliteli, pouze cituji to co tady čtu."

Sohnar se zhluboka nadechl. "Co naše trinitium?!"

Setník se rozhlédl po své konzoly a následně na ní rozpohyboval své prsty. "Je roztroušeno v  rozpětí několika čtverečních metrů Veliteli. Již není možno ho v takovém to stavu převést spět na Romulus."

"Rozumím, informujte velení kódovanou správou. Budu očekávat další pokyny ve své pracovně."

Sohnar prošel můstkem spět do malé místnosti , kde usedl opět za svůj stůl. Netrvalo to snad ani deset minut , když mu bylo oznámeno, že má očekávat právu nejvyšší důležitosti. Bylo to nezvykle při takových to mísí a tak Sohnar přímo hypnotizoval malou kontrolku na svém stole.

Když se konečně rozsvítila udeřil do ovladače obrazovky, na které se ihned objevila tvář ženy, jenž měla na Romulanku nezvykle blonďaté vlasy. Tentokrát ztuhnul Sohnar "Velitelka Sela."

Sela se na monitoru usmála. "Jsem ráda, že ste mě poznal komandére Sohnare. " pronesla s důrazem na hlase a ještě se ve svém křesle víc narovnala aby vypadala ještě větší než byla. "Obdrželi jsme vaší správu o ztracení trinitia a možnosti získat velmi ničivou zbraň. Tato věc je teď již vedlejší, je nanejvýš důležité aby ste na Romulus převezl Kirkovo tělo v co nejméně porušeném stavu.

Vím, že každá loď má na své palubě záchranné kapsle se stázovími buňkami, použijte je na přepravu těla."

Sohnar neměl rád když mu někdo rozkazoval , ale s představitelem Tal´Shiaru se nemělo smysl hádat, přesto to zkusil. "Smím se zeptat k čemu bude Romulanskému imperiu mrtvola kapitána federace, který měl být již dávno mrtví?"

Sela se zamračila. "To je pro vás irelevantní komandére Sohnare, splňte rozkaz. " Obraz po teměl.

Sohnar věděl, že to byl risk se takhle vyptávat , alespoň tak částečně pochopil na čem je.

Kapitánuv deník 48650. 1 hvězdného času,

Záchrane lodě federace dorazili a začali paprskem přenášet ty co přežily. Ztráty byly malé, ale Enterprise již nemůže být zachráněna.

Obrovská talířová sekce Enterprise-D ležela na konci obrovské, několika kilometrové rýhy. Uprostřet zalesněné plochy Veridianu III. Na jejím povrch se to hemžilo lidmi a přistávajícími raketoplány Nadporučik Dat a Deana Troy se procházeli tím co zbylo z Datovi kajuty. Oba měly v rukou trikorderi a snažili se najít cokoliv co se dalo zachránit.

"Bylo to extrémně těžké. "promluv Dat k Deaně.

"Proč s te se nepokusil odstranit od stranit ten pocitoví čip. " odpověděla mu a dál se starala aby o něco nezakopla.

"Za prvé nebyl jsem na povahovou formu připraven. " Dat přestal mluvit a shýbal se pod spadlou traverzou, jenž tak ještě víc zkomplikovala průchodnost kajutou. "Ovšem co jsem prošel dvěstěšedesáti jedním pociťovím stavem. Naučil jsem se své pocity ovládat. Už nebudou ovládat mne"

"Doufám, že jste uspěl Date. " Deaně se z ničeho nic ozve trikorder. "Date!? Tady jsem něco našla. Jeden slabý příznak života. " zaklapne trikorder a za pomoci Data začne odhazovat trosky. Po chvíli na ně zpoza nich vykoukne špinavá hlavička malé kočky.

"Spote!!?" vykřikne Dat a vytáhne jí z malé dutiny , která jí zřejmě zachránila. "Moc rád tě zase vidím Spote. " a přivine kočku k sobě na hruď.

"Další rodina znovu pohromadě. " dodala šťastně Deana. "Date proč pláčete.?"

"Vlastně ani nevím. Jsem šťastný, že ho vidím, ale zároveň pláču. " Dat ještě víc přivine kočku k sobě. "Čip nějak špatně funguje. " pomalu a jakoby opatrně jí hladí.

"Ne pracuje bezvadně. " odpoví ještě Deana a odchází pryč od Data.

"Ahoj Spote. " promluví Dat ke kočce a sám odchází.

Kapitánova pracovna ta se topí ve stínu a tam kde bylo dříve nádherné akvárium již jen zeje obrovská díra. Williem Riker leží na břiše a přehrabuje se pod sutí tam kde kapitán Picard tuší to co zbylo z jeho pracovního stolu. Riker se vysouká konečně ven a se slovy. "Je to ono?" podává Picardovi objemný fotoalbum. Picard se s úlevou usměje a přebírá ho od komandera. "Ano. Ano to je přesně ono. "dlaní oprašuje desky a pak sej dál pod páždí. Oba opouštějí pracovnu a pomalu přecházejí přes zborcenou přepážku na můstek. "Bude mi scházet. "promluví smutně Riker. "Odešla příliš brzo"

"Někdo mi jednou řekl, že čas je dravec a plíží se za náma jako za kořistí, ale já si myslím, že je společník. Který nás provází na všech cestách a připomíná nám aby jsme se radovali z každé chvíle. Protože se nevrátí. " Picard na chvíli přestane na chvíli mluvit a začne se rozhlížet po můstku.

"Co po nás zůstane není důležité, tak jak jsme žily. " Picard pravou rukou si vezme fotoalbum spět do obou rukou a upřeně se na něj dívá. Pak se usměje a dodá. "Konec konců jsme smrtelní. "a podívá se na Rikera.

I Riker se začne smát. "Mluvte za sebe já hodlám žít věčně. " odpoutá se od Picarda a přejde až ke kapitánskému křeslu. "Doufal jsem, že to v tomhle křesle jednou zkusím. " doplnil ještě a smutně se ho dotkne.

"Třeba ano. " odpoví mu Picar a stoupne si na druhou stranu. "Pochybují, že to byla poslední loď co nesla jméno Enterprise. " prohodil vesele a přešel spět před své staré křeslo a dotkl se komunikátoru na prsou. "Picard Fargotu. Dva k přenosu."

Následuje:
Kapitola 1