Poslední mise

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Epilog

Kapitola 11

Enterprise

Enterprise vyskočila s hiperprostoru a přešla na impuls, bylo tak bezpečnější prokličkovat mezi planetami soustavy a jejich satelity.

"Naveďte loď na orbitu Veridianu III. pane Johnstone. " promluvil po delší chvíli Dat.

"Jistě kapitáne, už tam míříme. " Odpověděl Johnston a opět rozpohyboval své prsty po kormidle.

Dat se dotkl tlačítka na svém křesle a spustil tak interkom. "Kapitán Dat k admiráli McCoyovi, právě vstupujeme na orbitu Veridianu III."

"Děkuji kapitáne. " ozvalo se skoro okamžitě. "Mohu přijít na můstek?" rozezněl se opět McCoyuv hlas doprovázený praskáním statiky.

"Jistě admirále, ale mohu vás sem okamžitě přenést transportním paprskem?!" odpověděl Dat.

"Už jsem vám snad jednou řek, že nenechám sví tělo zbytečně rozložit na miliony kousků.!" křikl McCoy tak, že to všichni na můstku slyšeli.

"Bylo to na orbitě planety Deneb IV. admirále. " poznamenal Dat.

"Jistě , jistě vy by ste si mohl dokonce i zapamatovat co jsem měl na tom obrovi ke svačině. "

"Ano admirále, bylo to…."

"Dost chlapče. " Přerušil jej McCoy. "Věřím ti. Jsem tam coby dup. " Interkom utichl.

Dat moc dobře věděl, že tím jeho tempem zde nebude dřív jak za čtvrt hodiny. Enterprise se mezitím přiblížila na dohled k Veridianu III. a její velikost postupně zabrala valnou část hlavní obrazovky a i jeden z jejich měsíců. Kvůli těmto dvou oběžnicím nemohla Enterprise ihned zaujmout polohu na její orbitě. Nejdříve musela udělat velké kolečko kolem planety a pak se teprve mohla přiblížit blíž k planetě.

Hlisp se z ničeho nic napřímil ve svém křesle. "Zpomalili ctěny Gviste."

"Velmi dobře. " Sykl Gvist. "Nepozorovaně nás dostaňte do stínu té planety."

"Ctěný Gviste jejich senzory, ale stále skenují okolí. " Hlisp se otočil. "Jediná možnost je to celé obletět a přiblížit se k nim z druhé strany slunce."

"Učiň tedy. " Pobídl jej Gvist.

"I maximální rychlostí nám bude oblet trvat jeden jejich den. " Odvětil Hlisp.

"To bude tak akorát. " Ferengovi se objevil na tváři široký úsměv. "pochybuji, že by se tam zdrželi tak krátce."

Romulus

Spock se odpoutal od Kirka , klekl si , sejmul brašnu a strčil jí do šachty. Kirk se ještě naposledy rozhlédl po údolí. Brašnu , kterou již dávno svíral v pravé ruce, hodil do větrací šachty. "Spock měl recht i mě mohli udělat o pár let mladšího. " Usmál se. "Stačilo by kdyby mi bylo zase pětatřicet. " Řekl si pro sebe a nasoukal se konečně do větrací šachty.

Šachta nejdříve byla rovná a dobře se v ní po kolenou lezlo, ale pak náhle nastal sklon a Kirk měl co dělat aby mu nepodjeli ruce a on nevzal sebou i Spocka a Rooricka před sebou. Na které ostatně pořádně nevyděl a tudíž nevěděl jak se s tím sami vypořádají.

Sklon se naštěstí již více nesvažoval, takže stálí pocit, že mu to co nejdříve ujede už tolik nepřevládal.

Kirk si osvojil osobitou techniku a tu dodržoval až do té doby, kdy si všiml, že již nevidí Spockovy nohy pře sebou, jen jeho brašna ležela na rovné ploše šachty přímo před ním. Za ní se rozkládal prostor ve kterém se snad dalo již stát.

Když hledal na vnějším povrchu nějaký záchytný pod, chytl jej z ničeho nic někdo za ruku a pomohl mu ven. "Pane Spocku, příště raději s citem. Ano?" poznamenal Kirk když se zvedal ze země. Naštěstí dopadl na svůj tlumok, jenž vypadl těsně před ním.

"Jistě kapitáne Kirku. " Odpověděl Spock.

"A toho kapitána si nech od cesty, budu rád když mi daj alespoň penzi. " Pravil Kirk.

Prostor byl stejně dlouhý jako výstupy na povrchu, ale široký příliš nebyl, asi dva metry před sebou Kirk spatřil několik mohutných větráků, které se jen pozvolná otáčeli , tak že zde nevznikali žádné silné poryvy větru.

"Vypadá to, že maj přestávku. " Ozval se Kirk, ukazujíc na lopatky větráku před nimy. "Dá se to vůbec nějak obejít? Nerad bych tu skejsnul do doby než se rozhodnou zase nahodit."

"Bývala tu jedna servisní šachta, kterou se ty větráky dali obejít. " odvětil Roorick a začal pomalu přecházet z jedné strány na druhou, pak jako by mu svitlo se prohnal kolem Spocka a Kirka na protější stranu a začal pomalu osahávat stěnu.

Spock se sám stále zdržoval jakýkoliv narážek nebo otázek, během Roorickova přemýšlení vytáhl svůj trikordér a pomalu s ním skenoval celí okolní prostor. "Jakýkoliv váš pokus o otevření těchto dveří bude neúčinný."

"Myslím, že né velvyslanče. Vždy stačilo zatlačit na to správné místo a dvířka se sama otevřela. " Poznamenal Roorick a začal uskutečňovat co říkal, ale jakýkoliv jeho pokus byl zbytečný. Na jedno místo zatlačil několika různými způsoby, avšak dvířka zůstala uzavřená.

"Mohu?!" zeptal se Spock Rooricka.

"Jistě velvyslanče, je to jen vaše. " Prohodil Roorick a ustoupil Spockovi s cesty.

Spock poklekl ke stěně a opět proskenoval celou plochu. "Je tam nějaký druh světelného klíče. " Odpověděl po chvíli.

Roorick se zarazil. "Nic takového tam dřív nebylo?" vydechl překvapeně.

"Je logické, že pokud dodatečně zjistili vaše úniky touto trasou, nainstalovalo další ochranné zařízení. " Poznamenal Spock , když opět manipuloval s trikordérem.

"Dá se stím něco dělat?" zeptal se Kirk.

"Jistě, již jsem našel frekvenci paprsku. " odvětil Spock, , vstal a vytáhl svůj phaser z brašny a otevřel jeho kryt.

"Doufám, že víš co děláš Spocku?!" sykl nevěřícně Kirk

" Jistě Jime, zkouším přemodulovat paprsek phaseru, doufám tak, že se mi podaří otevřít vstup do servisního tunelu. " odpověděl Spock.

"Nejsem sice tak zběhlí v těhlenc věcech, ale moc dobře vím, že paprsek musíš namířit přímo do středu zámku. Jinak to nebude fungovat. " Poznamenal Kirk.

"Zajisté Jime, proto jsem zesílil sílu paprsku třikrát. " Odvětil Spock, poodstoupil o několik kroků a pozvedl ruku s phaserem. "Ustupte!" dodal.

"Budu na vás spomýnat v dobrém pane Spocku. " Odvětil Kirk a zacouval společně s Roorickem až k druhé straně komory.

Spock Kirkovu poznámku nevnímal, raději zmáčkl spoušť phaseru. Vystřelený paprsek měl světlejší barvu a při dopadu napovrch stěny nenadělal žádnou škodu. Spock mířil paprskem na stále stejné místo, čímž jak doufal přelstí orchaný mechanizmus, nic se však nedělo. Spock se tedy opět dotkl druhou rukou phaseru a přidál na intenzitě. Oběmová síla paprsku se znatelně zvětšíla, ale i tak se prozatím nic nedělo, když už se chtěl Spock opět zvíšit sílu paprsku ve stěně to cvaklo a dveře od servisní šachty se konečně pootevřely. "Rooricku , prosím. " Pravil Spock , ustoupil stranou a bez nějakých oprav vrátil phaser spět do brašny.

Kirk jeho počínání se zájmem pozoroval "Myslím, že tímhle vístřelem nikoho nezabijete!"

"Kapitáne?!" zeptal se Spock.

"Myslel jsem, že vrátíte modulaci paprsku na původní hodnotu. " Odpověděl Kirk.

"To již není možné Jime. Následným zvýšením intenzity jsem spálil veškeré vodiče. " Odvětil Spock..

"Jak jinak. " Vydechl Kirk. " Musím přiznat, že jsem z něčím podobným počítal. " prohodil a podal Spockovi další phaser. "Mám pro jistotu ještě další dva, kdyby ste se opět rozhodl něco předělálávat."

Spock pozvedl pravé obočí, na důkaz, že je překvapen.

Kirk se usmál a mávnul rukou. "Nebujte se Spocku, senátorovy Alnoothovy jsem jich tam nechal ještě dost."

Enterprise

Dveře turbovýtahu opět zašuměli a na můstek vkročil se svou vycházkovou hůlkou McCoy. Na nikoho na můstku se nepodíval, své oči plně upřel na obraz planety, zabírající takřka celou plochu hlavní obrazovky, došel až k zábradlí oddělující spodní palubu můstku, od té horní.

Dat vstal a vyšel admirálovi v ústrety. "Admirále , Veridian III."

McCoy se na něj otočil. "Už ste začali s průzkumem kapitáne."

"Ne admirále, čekali jsme na vás. " Odpověděl Dat.

"Byl špatný nápad jsem chodit. " vydechl McCoy tiše a otočil se a kráčel zpátky k turbovýtahu , ten se ani nestačil zavřít. McCoy do něj zase vstoupil. "Průběžně mě informujte."

"Pokud vám to nebude vadit admirále , pojedu s vámi. " Odvětil Dat a otočil "Pane Nicholsi můstek je váš. Najděte kapitánovo tělo a přeneste jej na palubu."

"Rozkaz kapitáne. " odpověděl Nichols sedící stále u svého místa vědeckého důstojníka.

"Paluba pět. " Promluvil Dat.

"Ruším příkaz!" křikl McCoy " paluba tři."

Dveře turbovýtahu zašuměli a obě postavy vystoupily do ztichlé chodby. Vlastně né úplně tak ztichlé. Jakmile se přiblížili blíž k výhlídce, ozval se chodbou smích tlumený přepážkou. To se ihned změnilo po tom co se před nima otevřely dveře do Baru na půl cesty vyvalil se na Data a McCoye bujarý smích.

Většina přítomných byla nakupena kolem místa kde stojí barpult, smích který zaslechli jakmile přišli za okamžik ustal a bylo slyšet jen hlasité šeptání, po kterém následoval další výbuch smíchu.

McCoy si dal prsty na rty a naznačil tak Datovy, ať je co nejtišeji, přiblížili se tedy ještě blíž , mezi hlavami stojících i sedících přítomných spatřili dva mladší důstojníky jak naproti sobě stojí a snažící se napodobit jiné hlasy.

Mladík který stál nalevo byl holohlaví, byl zřejmě míšenec, protože jeho kůže měla nahnědlí nádech. Ten druhý co stál za barpultem za nim, byl přírodní blonďák , ale měl na sobě nějaké líčidlo, co změnilo jeho barvu do nezdravě bledé.

Ten co měl nalíčenou tvář si k sobě přitáhl židli a sedl si na ní a jakmile to udělal tak ten holohlaví vykřikl. "Pane Date nakopněte tu starou herku a pohněte s ní trochu. Nebo jestli chcete vylezte ven a pokuste se jí roztlačit."

Blonďák se na holohlavého otočil a napodobil výraz dítěte, čímž u přítomných vyvolal další výbuch smíchu. Blonďák mezitím začal mluvit svojí repliku. "Ale kapitáne, zde není žádná herka kterou bych mohl nakopnout a je nelogické abych vystoupil z lodi a pokusil se jí roztlačit. I když ……moje…. tělo…" druhý chlapec přestal mluvit a z vyvalenýma očima hleděl na Data jak si jej prohlíží Dat však nejevil známky pobouření nebo, že by se mu v hlavě začal rodit plán na příkladné potrestání obou chlapců, prostě se jen začal sám hlasitě smát.

To probudilo i mužstvo před ním kteří se začali pokoušeli v tichosti ztrácet z Baru.

"Stát!!" křikl McCoy "Chechtáte se tu bůh ví jak dlouho a když de do tuhýho necháte zde kamarády aby si to odnesly samy?!"

"Už.. už jsme dávno měli být ve službě admirále. " Odvětil jeden s chlapců.

"Pak ať si to s váma vyřídí váš velící důstojník. " Odvětil McCoy.

"Jistě admirále. " Odpověděl jeden z nich.

"Co s nimy provedeme pane Date?" zeptal se McCoy.

Dat tam již jen stál a mnul si ukazováček s palcem. "Slzy. " Pronesl.

"Prosím kapitáne? Nerozuměl jsem. " Odvětil McCoy.

Dat se dotkl pravého oka a ukázal McCoyovy vlhké prsty. "Nechápu to admirále, jsem již sice schopen citů , ale nebylo zde nic co by mě natolik roztesknilo abych začal produkovat slzy."

"To jsou spíč slzy štěstí Date. " Prohodil McCoy. "mě spíš zaráží, že jste vůbec schopen nějaké slzy produkovat."

"Před půl rokem mi to navrhl Geordy, ale tohle je poprvé co se objevily. " Odpověděl Dat.

"No…vždy je něco poprvé. " Odvětil McCoy a otočil se na kadety za sebou. "a vy připravíte estrádu, ať se můžou bavit všichni."

"Jistě admirále. " Odpověděl ten s holou hlavou.

"Rozchod!" křikl McCoy.

Přítomné mužstvo takřka naráz kývlo a s co největší rychlostí vyklidilo bar.

"Pokud jsem dobře slyšel tak ten blonďák představoval vás, pane Date. " pravil McCoy.

"Ano admirále. " Dat se otočil a vytáhl židli z poza barpultu, "Myslím, že to byl praporčík Paul Brin z jídelny."

McCoy se též otočil a sedl si na jednu z židlí u stolu, který byl nejblíže k replikátoru. "Věděl ste, že vás tady parodují?"

Dat položil židli k jedno se stolů. "To co zde předváděli ti dva důstojníci nebyla parodie na mě, to jsem byl opravdu já."

"Nesmysl Date, prezentovali vás jak nějaké nezkušené dítě. " Odvětil McCoy.

"Nezkušený jsem nebyl, ale lidské aforizmy a přísloví vyjadřující se k určitým věcem mi jistě unikali a i teď nějaké stále nechápu. " Podotkl Dat.

"Jako třeba?!" pobídl jej McCoy.

"Třeba váš výraz, když ste spatřil Veridian III na obrazovce. " Dat otočil hlavu a podíval se na sluncem zalitou planetu. "Nikdy jste tu nebyl a přesto to u vás vyvolalo nepříznivé reakce."

"Ta planeta pro mě znamená již jenom pomník muže, kterého jsem kdysi pokládal za svého nej-lepšího přítele. " Odpověděl McCoy.

"Smutek, nostalgie?" odvětil Dat.

"Spíš stek a lítost milí Date. " sykl McCoy. "Podle toho co jsem četl ve správě kapitána Picarda, měli nespočet možností jak zastavit doktora Sorrana a přesto oba vše vsadily na jednu jedinou možnost. Přitom stačilo počkat až se přes ně ten zatracený Nexus znova přežene a dá jim další možnost ke splnění úkolu."

"Takže viníte kapitána Picarda ze smrti kapitána Kirka?" zeptal se Dat.

McCoy se zhluboka nadechl a opřel si hlavu o svojí hůl. "Musím přiznat, že první měsíc po událostech v systému Veridian jsem chtěl využít všechny starý známosti a nechat kapitána Picarda degradovat."

"Co vám v tom zabránilo."

"Svým jednáním zachránil několika milionům myslícím tvorům život, takže nemělo smysl se mstí za jediný život, ať mi byl sebedražší. " Pravil McCoy. "a co vidíte v tváři planety vy pane Date?"

"Planeta má ve své atmosféře velké množství prachových částic, takže nemám možnost spatřit pravou tvář planety admirále. " Pravil Dat.

"Tak jinak. " Odvětil admirál. "Co cítíte při pohledu na planetu Date?"

"Jakýkoliv cit k této planetě je nelogický, nikdy jsem na ní dlouhodobě nežil. " Poznamenal Dat.

"Mluvíte jak nějakej zatracenej Vulkánec, pane Date!" vyštěkl silným hlasem McCoy. "To tam opravdu nic nevidíte?"

"I se svým zrakem nemám možnost dohlédnou až na povrch planety admirále. " Hlesl Dat.

McCoy odevzdaně zakýval nesouhlasně hlavou. "Připadáte my jak Pinocio v kterém všichni viděly pouze dřevěného hocha a jen on sám si myslel, že je člověk."

Dat svraštil obočí. "Pinocio se ale nakonec klukem stal?!"

"Jistě , protože věřil, že tu možnost má, ale vi stále jenom držíte svých logických úvah a nedokážete se od nich odloučit. " Poznamenal McCoy.

"Svůj emoční čip mám pouze jenom krátkou dobu a ještě jsem se nestihl se všemi těmito aspekty vyrovnat."

"Hloupost pane Date, bohatě by stačilo kdybyste se na svět opět díval těma dětskýma očima co jste jistě měl. " Odpověděl McCoy.

"Pak by to byl krok spět. " Argumentoval Dat.

"Néé!" křikl McCoy a praštil spodní částí hůlky, o zem "jen by ste pokračoval tak kde ste skončil. Díky emočnímu čipu jste dostal možnost se stejnýma očima kouknout na tu samou věc a snad jí i konečně pochopit."

"Humor. " řekl Dat.

"Co je s ním. " nechápal McCoy.

"To je možná ten příklad. " Pravil Dat a konečně si k admirálovy sedl. "Když si teď s paměti vyvolám nějaký vtip co my vyprávěl Geordi, tak teprve teď se mu směji."

"No a co s toho tedy vyplívá?"

"Emoční čip mi dal možnost konečně pochopit jeho smysl. " Odvětil Dat.

" To je hloupost pane Date, jen čistá logika vám zabraňovala chápat jednoduché vyjádření nějaké události, jenž byla změněna do slovní hříčky."

"Co jsou potom emoce admirále?"

"Je to prostředek k tomu aby se člověk choval nelogicky a tak se od druhých odlišoval, protože kdyby všichni myslely logicky, tak by sme se ještě houpali na stromech."

"Proč?!" nechápavě se zeptal Dat.

"Proč?" McCoy se usmál. "Protože by si logicky uvědomili, že slézat ze stromů je nelogické.

Slezení ze stromu by pro ně vedlo k logickému závěru, že je za nejbližším stromem něco sežere."

"A emocemi ovládaného tvora by to vedlo k čemu?"

"Ten by šel zabít toho predátora, který usmrtil jeho druha. " odvětil McCoy.

V další diskusi na toto téma je přerušilo zapípání Datova komunikátoru. "Tady můstek, nadporučík Nichols. Kapitáne Date ohlaste se. "

Dat klepl do komunikátoru. "Tady Dat co se děje?"

"Pátrání po těle kapitána Kirka je negativní. Na planetárních souřadnicích jsme objevili pouze zbytkové stopy DNA doktora Sorrana. "

"Rozumím můstku, zkoušejte rozšířit plochu pátrání. Dat konec."

McCoy svraštil obočí. "Co se s toho dá usuzovat pane Date?"

"Je tu možnost, že jeho tělo bylo odvlečeno nějakým predátorem. " Odpověděl Dat.

"To je ale dost trýznivá představa kapitáne. " Procedil mezi zuby McCoy.

"To ano admirále a proto vyšlu na povrch pátrací skupiny. " Poznamenal Dat a opět klepl do svého komunikátoru. "Kapitán můstku."

"Tady můstek. "

"Pane Nicholsi, chci aby ste na povrchu vedl pátrací skupiny. Pověřte utvořením pátracím skupin pana Krugera a čekejte mě v přenosové místnosti."

"Rozkaz kapitáne. " Ozvalo se ještě než komunikátor utichl.

"Možná, že je tu možnost, že Kirk přežil a je teď bůh ví kde. " Odvětil McCoy.

"Admirále tato možnost je málo pravděpodobná, víte pře…."

"Jistě, jistě" přerušil jej McCoy. "Je to jenom sen starýho dědka co věří ještě na zázraky."

"Budu vás o všem průběžně informovat admirále. " Odpověděl Dat a odešel s vyhlídky.

McCoy se za ním otočil a pro sebe si řekl. "Vůbec bych se nedivil kdyby tam někde na ně vybafl."

Veridian III

Dva páry postav se zhmotnily na písčitém povrchu úpatí malého pahorku. "Rozdělte se. " Pravil takřka ihned Dat.

"Tady je to stejné kapitáne. " Odpověděl Nichols. "Můj trikorder nezaznamenává žádné tělesné pozůstatky v okruhu dvou čtverečních kilometrů."

"Souhlas nadporučíku. " Hlesl Dat. "přesto chci mít jistotu, že zde opravdu není."

"Rozumím kapitáne. " Poznamenal Nichols.

Další dva členi výsadku byly od bezpečnosti, protože i Nichols si uvědomil, že zde může být nějaký druh dravce.

Dat okamžitě vyrazil k žebříku, který vedl k nejvyšší části kovové konstrukce, postavené na kameném navrší, avšak to co hledal nebylo až na vrcholu, ale na trochu níže položeném cípu skalna-tého výběžku. Na vrcholu se začal otáčet dokud jeho zrak nepadl na uschlí strom, který dříve zakořenil v úzké škvíře mezi skálou, kam se asi kdysi dostalo malé množství hlíny se semenem stromu. Jen metr od něj, asi uprostřed výběžku, leželi na zemi v další mezeře navršené kameny do podoby

která již pozbyla svůj smysl. Protože tam kde kdysi musela být alespoň nějaká sintezá, zbyla již jen hromada kameni.

Dat to nejdříve přikládal tomu, že tělo se nevysušilo, jak doufali, ale zetlelo a zbyli zde už jen kosti, schované pod zborceným kamením. Už protože nic nenasvědčovalo tomu, že kamenná mohyla nad kapitánovým tělem nebyla narušena rozházeními kameny. Sestoupil proto s železné konstrukce a vydal se ke skalnatému výběžku.

Dat si opět odepnul svůj trikordér s opasku za zaměřil jej za hromadu kamení. Nic nenasvětčovalo tomu, že je skenovací paprsek trikordéru nějak stíněn nebo rušen. Dat si tedy ke kamení klekl , pokoušel se tak najít alespoň nějaké zbytky tělesných pozůstatků člověka.

"V okolí nic kapitáne. " Ozvalo se mu z ničeho nic za zády. "Našel jsem jen nějaké vysušené kosti velkého obratlovce, z jistotou jde o zdejší faunu."

"Jde zjisti jestli ho něco nezabylo?" zeptal se Dat.

"Negativní kapitáne. " Odpověděl Nichols. "s největší pravděpodobností zemřel vyčerpáním nebo žízní. Na těle jsem nenašel žádné otisky ostrých zubů. " Nichols si utřel rukávem pot s čela. "a jak to vypadá tady kapitáne."

"Tady to sice vypadá na nějakého predátora nadporučíku, ale úplně jiného druhu. " Pravil Dat a odstoupil od navršených kamenů.

Nichols mírně přimhouřil oči a namířil na plochu svůj trikordér. "Nic tam není kapitáne. " Pravil, když zvedal ze země zašpiněný odznak federace. "ale zřejmě bylo."

"Ano pane Nicholsi, kamení není rozházené. Takže ať to udělal kdokoliv, udělal to přenosovím paprskem. " Odpověděl Dat.

"Ale kdy?" zauvažoval Nichols.

"Muselo to být krátce po tom co ho sem kapitán Picard uložil. " odvětil Dat.

Nichols si unaveně promnul oči. "Mám tedy odvolat ty pátrací družstva?"

"Ne, ať se tady do zítra průběžně vystřídají všichni. Myslím , že jim jenom prospěje pohyb na čerstvým vzduchu. " Pronesl Dat.

Nichols se usmál. "Rozkaz kapitáne."

Romulus

Ve vstupu do servisního tunelu se objevila z ničeho nic Roorickova hlava. "Velvyslanče Spocku měli bychom postupovat dál, čas se krátí."

V skoro ten samý moment se za Kirkovími zady ozval skřípaví zvuk, když se otočil aby zjistil o co jde uviděl, že se čtyři lopatky mohutných větráků začali otáčet stále rychleji. "Sdílím chlapcův

názor Spocku, měli bychom vypadnout jinak nás ty větráky rozemelou na kaši. " Ozval se Kirk a začal Spocka strkat do šachty za Roorickem.

"Jime, jsou tam ochranné mříže, je tedy nelogické předpokládat, že…"

"Logické nebo nelogické. " skočil mu do řeči Kirk " stejně bych raději odsaď zmizel."

"Jistě Jime. " Odpověděl Spock a vlezl do servisní šachty následovaný Kirkem.

Šachta se po metru lomila v pravém úhlu a opět se sváželi ve sklonu asi třiceti stupňů. Zde se ovšem nacházeli záchytné stupínky, takže nebyl problém opatrně postupovat vpřed a nevzít tak sebou i osoby před sebou.

Cestou dolů Kirk zaznamenal několik podobných odboček, né nepodobné té, kterou jsem přišli. V těchto úsecích se šachta srovnávala a dávala tak skupince šanci si odpočinou, tedy pokud o ní stály.

"Jak ještě daleko. " Zeptal se tiše Spock Rooricka.

"Už jen kousek velvyslanče, ještě pár metrů a dostaneme se na rozcestí, které obepíná celou han-gárovou plochu. " hlesl Roorick.

"Kde by bylo nejrozumnější vystoupit?" ptal se dál Spock.

"Když půjdeme doprava, asi dalších dvacet metrů, dostaneme se do prostor, kde se nacházejí sklady. Tam je ohodně snazší se nepozorovaně dostat ven. " Odpověděl Roorick.

"To je všechno hezký chlapče. " Křiknul na něj co nejtišeji Kirk. "ale doufám, že máš připravený phaser, nerad bych se dočkal překvapení ze strany nějakého údržbáře."

"Je jen malá pravděpodobnost, že zde na někoho narazíme. " Ozvalo se mu z ničeho nic vedle pravého ucha. Kirk se ohlédl a zjistil, že stojí na rovné ploše, o které si ještě před okamžikem myslel, že se opět jedna o jednu z těch odboček.

Kirk však zachoval duchapřítomnost a pokračoval. "Tvá sebejistota mě překvapuje chlapče."

"To není sebejistota kapitáne, ale holí fakt. Lopatky větráku se opět roztočily, takže není důvod aby sem někoho posílaly. " Poznamenal Roorick.

"Má pravdu Jime. " Ozval se s levé strany Spock, jenž svíral v ruce trikordér. "Tato chodba je prázdná, pouze detekuji postavy za touto stěnou. " a ukázal na stěnu vedle nich.

"Dobrá, dobrá. " hlesl Kirk. "Tak abychom zase šly, nebo spíš plazily, i tak mi připadá, že už nemám žádný kolena."

Tak jak Roorick slíbil, byl po dvaceti metrech servisní výstup do prostor, které Spock uznal za bezpečné. I zde byl stejný mechanizmus otevírání dveří, který Kirk již vyděl v takřka stejných šachtách v podzemí ústředí Tal Shiaru a stejně jako tam byl výstup v rovině podlahy.

Tato místnost však zrovna nepředstavovala obra ve skladování, vlastně se ani nedalo poznat , že se zde vůbec něco skladovalo. Ve světle šedivých stěnách se pouze dali rozeznat rovné linie, o niž Kirk zatím nic nevěděl, tedy dokud se Roorick jedné nedotkl.

Ze stěny vyjel asi jeden a půl metru dlouhý šuplík v němž byly na sobě naskládány šedí kombinézy, následně na to Roorick jednu popadl a vytáhl jí ven.

Kirk mezitím přistoupil k protější stěně a sám se též dotkl konečky prstů kovové plochy. I jemu poslušně šuplík vyjel, ale nečekali tam na něj úhledně srovnané kombinézy. Místo toho se díval na něco co se vzdáleně podobalo starým střelným zbraním. "U všech ďasů co to je?" procedil mezi zuby Kirk a vytáhl jednu s těch věcí ven.

"Sdílím vaše nadšení kapitáne, ale myslím, že by ste se měl převléknout. " Vyrušil ho Roorick.

"No tak fajn. " odvětil Kirk, když ze šuplíku vytahoval další záhadný komponent. "ale pochybuji, že mi to k něčemu bude. Nevěřím , že někdo uvěří, že jsem Romulan."

"To jistě né kapitáne, alespoň však nebude tak nápadný jako v tomhle. " Pronesl Roorick.

Kirk se usmál , přešel k Roorickovi a vytáhl jednu z kombinéz. "To je tak na tebe chlapče. " Procedil mezi zuby.

"Všechny jsou stejně velké kapitáne, jejich velikost se upraví, až když si jí na sebe budete navlíkat. " Odpověděl Roorick.

"Dokážeš odhadnout, kde teď asi sme?" zeptal se Spock.

"V této místnosti jsem jako malí nikdy nebyl, ale podle trasy kterou jsme sem šly si myslím, že tato místnost přímo sousedí s přistávací plochou hangáru. " Odvětil Rooricky ve chvíli kdy dokončoval své převlékaní.

Kirk poklekl ke svému tlumoku a vytáhl z něj oba zbývající phasery. "Tak fajn, zkuste tady najít něco co bychom mohl vyměnit za tyhle pytle. " na to vstal a začal se svlíkat. "a hlavně rychle nechci aby mě tu někdo přistihl infla granty."

"Na to už jsem tak pomyslel Jime. " Ozval se Spock a hodil ke Kirkovím nohám černou brašnu z nějaké syntetické tkaniny.

"Dobře Spocku. " sykl Kirk. "Chlapče všechno co můžeme postrádat naházej do šachty, kterou jsme sem přišly. " Opět si klekl a sám přendal svojí uniformu do brašny, jen okamžik se rozmýšlel jestli má sebou vzít i ty podivné komponenty, ale když zjistil, že místo tam pro ně ještě je, tak nad tim dál neuvažoval a hodil je tam také. Oba phasery vsunul do dvou z mnoha kapes na kombinéze a starou brašnu hodil do servisní šachty. "Sakra škoda, že nenosej čepice. " procedil mezi zuby nakonec.

"Tyto obleky mají i elastické kapuci, kapitáne" Odpověděl mu Roorick, přistoupil k němu a vijmul ze zadní častí límce tenkou kapuci.

Kirk si jí přetáhl na hlavu a pečlivě pod ní zastrkal všechny zbývající vlasy, které zůstali vidět. "Jak vypadám Spocku?"

"Jako Romulan. " odvětil Spock.

"Věřil bych vám i kdyby ste řekl, že vypadám jako Klingon. " sykl Kirk , popadl brašnu a přehodil si jí přes rameno. "Teď už nám zbývá se jenom modlit ke všem bohům celého vesmíru."

"Stačilo kdyby nám pomohl jenom jeden. " Dodal Roorick a přistoupil ke stále uzavřeným dveřím.

Dveře tichounce zasyčely a otevřely se. Kirk měl instinktivně položenou ruku na skovaném phaseru s úmyslem jej ihned použít, ale nikdo tam nebyl. Chodba byla úplně prázdná.

Roorick se zamračil , opatrně vykouknul ven a rozhlídl se na obě strany. "Nikdo tu není velvyslanče. " zašeptal.

"Kde je přistávací plocha?" zeptal se Spock v Romulanštině.

"Tam kde jsem si myslel. " odpověděl stejně Roorick.

Kirk vykročil ke dveřím, aby sám zhodnotil situaci, ale Spock jej zarazil. "Rooricku! Kde jsou?" Pronesl opět v angličtině Spock a položil chlapci ruku na rameno, čímž mu naznačil , že je ochoten okamžitě použít nervoví stisk. Kdyby to bylo nutné.

Roorick se po Spockovích slovech zarazil. "Nerozumím vám velvyslanče?!"

Spock zaryl své prsty do Roorickova ramene a silou jej vtáhl spět. "Kolik jich je a kde jsou chlapče!?" zeptal se opět, když se za nima dveře zase uzavřely.

Kirk mezitím pustil obě zavazadla na zem , pomalu vyjmul s kapsy jeden s pháseru a namířil jej na Rooricka. "Co pro tebe bylo cennějšího než tví přátelé?!" Kirk se pohnul a pomalými kroky k nim přistupoval. "Peníze? Postavení?……rodina?"

Roorick svěsil hlavu a šeptem odpověděl. "Mají stále mího…. tátu kapitáne."

"A ty si myslíš, že život jedné osoby má takovou cenu, jenž by vyvážila životy stovek tvorů, kteří jsou schovaní v té hoře!?" vyštěkl rozezleně Kirk a přitiskl ústí pháseru Roorickovy na krk.

"Zastřelte mě pokud chcete. " Pronesl odevzdaně Roorick. "ale o mé přátele tam dole nikdy nešlo."

Kirk se zamračil a podíval se na Spocka.

"Stačíme jim mi Jime. " Odvětil Spock a pustil Rooricka. "Zdá se to logické."

Roorick ucítil, že sevření povolilo a pomalu se na oba otočil, ale zaměřil svůj pohled pouze na Kirka. "O vás jim nikdy nešlo kapitáne!" Roorick se otočil a podíval se konečně i na Spocka. "Jde jim pouze o vás velvyslanče Spocku."

"Co mi teď zabrání tě na místě zastřelit!" vyštěkl opět Kirk , zvednul phaser a namířil mu jej na břicho.

"Já Jime. " odvětil Spock.

Kirk se zarazil. "Cože?" křečovité sevření prstů na jeho phaseru povolilo a ruka se zbraní se mu opět zhoupla k boku.

"O jeho dvojí hře jsem věděl od chvíle, kdy se opět objevil v naší přítomnosti. " pronesl Spock.

"Jak?!" zeptal se úsečně Kirk.

"Včera se semnou v té uličce rozloučil, než odjel sám v tom vznášedle. Věděl, že do skrýše v horách se nevrátí tak brzy aby mě ještě zastihl."

"Cestou mě chytli. " odvětil Roorick "Slíbili mi že mě pustí, když jim vás vydám velvyslanče. " Roorick se usmál, ale s očí mu stále stékali slzy "Radši zemřu!!" Křičel jsem na ně, ale oni odvětil , že jako první před mýma očima zemře i můj otec. " Otočil se a rukávem si otřel slzy s tváře. "Bylo to tak trochu jako s té legendy o Ježíšovy co jste mi vypravoval velvyslanče Spocku. Připadal jsem si jako Jidáš co uvažuje jestli je lepší zachránit přítele, nebo pro něj zemřít a přijít o třicet stříbrných. " Roorick začal zhluboka dýchat, aby zaplašil pláč který se o něj pokoušel. "Vybral jsem si to druhé ale celou dobu doufal, že získám i to první."

 

Kirk se po dlouhé chvíli usmál. "V cos doufal chlapče? Že ti zde předají otce , ty se statečně otočíš proti nim a všichni společně odletíme odsud?" Kirk si promnul oči. "to je utopie Rooricku."

"Kolik toho vědí?!" zeptal se Spock.

"Vědí to, že jsem dneska přijdete velvyslanče. " odpověděl popravdě Roorick.

"Takže tady můžeme nerušeně kecat ještě pár hodin, bez toho, že nás vyruší? Tomu nevěřím. " Pronesl Kirk a začal se na místě otáčet kolem do kola. "Kde je kamera a se na ně můžu usmát."

"Jime je nelogické předpokládat, že tu mají nějaké kamery, protože kdyby viděli co se tu právě odehrává, jistě by sem již vtrhly. " poznamenal Spock.

"No tak dobře. " odvětil Kirk "Máme tedy čas něco vymyslet. " Kirk rozpřáhl ruce. "napadá vás snad něco pane Spocku?"

"Co vědí o kapitánovy Rooricku?" zeptal se ho Spock.

"Jeho přítomnost je zde pro ně irelevantní, nezajímá je. Chtějí jenom vás. " odpověděl Roorick.

Kirkovy se zablesklo v očích. "Takže jim nebude podezřele když se tam s váma neobjevím?"

"Pro ně jste byl jenom návnada kapitáne, někdo koho mohou opět vytvořit, kdyby jim tato akce nevyšla."

Kirk svraštil obočí a zamračil se "Takže oni se přímo vyjádřily, že jsem jenom klon?"

Roorick důrazně zamítavě zakýval hlavou. "V tom si nejsem jist kapitáne, v tomto bodě se vyjadřovali pouze v náznacích."

"Takže jsem pro ně postradatelná…. Věc.. " odvětil Kirk.

"Spíše se o vás vyjadřovali jako o projektu, který předčil všechna očekávání a že nepřátele všech Rihannsů se budou divit až jim naši bojovníci začnou před očima vstávat z mrtvých."

"Kdo jsou Rihannsové?" zeptal se Kirk.

Roorick se na něj užasle podíval. "Přece mi?"

Enterprise

Dat vystoupil s turbovýtahu a rozhlédl se po můstku. Na velitelském křesle spatřil po dlouhé době Scottyho, který právě rozmlouval s Johnstnem. "Co si o tom myslíš chlapče."

"Nejsem si jist Scotty. " pronesl opatrně Johnston. "všechny nasvědčuje tomu, že tu před námi někdo byl."

"Dá se zjistit co to bylo za potvůrku?" pravil Scotty.

"Negativní komandére, iontová stopa je příliš poškozena. Je to asi dlouho co tady byli. " Odvětil Johnston.

"Co se děje komandere. " Promluvil konečně Dat.

Scotty na okamžik ztuhnul. "Promiňte kapitáne vůbec jsem vás neslyšel přijít. " Obhajoval své přehlednutí.

"To je v pořádku Scotty. " uklidnil ho Dat a zarazil ho když chtěl vstát. Přešel přímo k Johnstnovy. "Co ste našel?!"

"Nevím přesně kapitáne, ale možná se jedná o nějaké zbytkové stopy po lodi, která tu byla už bůhví kdy. " Odpověděl Johnston.

"Z čeho tak usuzujete pane Johnstne?" zeptal se Dat.

"Ta iontová stopa je příliš narušená, než kdyby se tam objevila někdy teď. " Poznamenal Johnston a několika dotyky prstů jí ukázal na hlavní obrazovce.

"Jak dlouho jí už detekujete poručíku?"

"Zjistil jsem jí jen chvíli před tím než jste přišel kapitáne. " Pravil Johnston.

Dat se zamračil. "Praporčíku Uhuro kolik je právě na planetě našich lidí?"

"Tři družstva po pěti lidech kapitáne. " Odpověděla pohotově Uhura.

"Informujte je, že se tam zdrží. " odvětil Dat a obrátil se směrem k vědeckému stanovišti, ale místo toho koho se chtě zeptat tam seděl jeden z mladších vědeckých důstojníků. "Kde je nadporučík Nichols pane Scotte."

"Na planetě kapitáne, velí tam jednomu pátracímu družstvu. " Odpověděl Scotty.

"Podporučíku Uhuro , potvrdil výsadek přijetí správy?" zeptal se Dat.

"Ano kapitáne. " Pronesla takřka ihned Uhura. "Nadporučík Nichols žádá o vysvětlení."

"Pusťte ho podporučíku."

"Kapitáne co se děje?" ozvalo se okamžitě co to Dat dořekl.

"Nadporučíku Nicholsi, nadále jednejte podle rozkazu A-28. Potvrďte, že jste rozuměl."

Na okamžik se ozýval jen statický šum. "Potvrzuji kapitáne… Nichols konec. "

"Pokud jsem dobře slyšel kapitáne. " ozval se Scotty. "tak ste mu právě rozkázal aby se připravil na bojovou akci."

"Souhlas komandere. Myslím, že vás bude potřeba ve strojovně. " Odpověděl Dat.

Scotty vstal s křesla. "Jistě kapitáne už mažu!" zavrčel a zamířil k turbovýtahu, kde se však zastavil a otočil se. "Můžu alespoň vědět co se děje?"

"Jistě komandére. " odvětil Dat. "Tělo kapitána Kirka bylo přeneseno přenosovým paprskem a.."

Scotty popostoupil o několik kroku spět k Datovi. "Tak moment. " přerušil jej. "chcete říct, že tam již Jim není?!"

"Ano komandere. " přiznal Dat

"Tak pak kuli čemu je tenhlenc humbuk?!" promluvil poněkud hlasitějš Scotty než chtěl, ale další křik v sobě zadusil. "Vy…si myslíte kapitáne, že ty stopy jsou její?"

"Možná Scotty, nedá se to vyloučit. " odvětil Dat.

"Vždyť tu možná už poletujou několik měsíců."

"To si nemyslím komandere. " odpověděl Dat. "Moje předešla prosba stále platí."

"Scotty kývnul na souhlas a konečně vstoupil do turbovýtahu.

Dat se otočil spět k hlavní obrazovce. "Podporučíku Uhuro, vyhlaste na všech palubách žlutý poplach. Všichni na bojová stanoviště."

"Rozkaz kapitáne. " Špitla Uhura. Celí můstek okamžitě zaplnilo červené světlo.

"Pilote, opusťte stacionární orbitu, polovičním impulsem vpřed. " hlesl Dat a usedl do velitelského křesla.

Enterprise se takřka neznatelně pohnula směrem po rotaci Veridianu III.

Následuje:
Kapitola 12