Konspirace 2

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
25. 11. 2019
Délka:
87 967 slov (391 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, VOY
Období:
Kategorie:
napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Hvězdná loď Voyager pokračuje ve své dlouhé cestě domů. Po překonání mnoha překážek, přátelsky i nepřátelsky laděných ras, časové poruchy a řady dalších nesnází vlétají do oblasti okrajového vlivu Borgů. Samozřejmě se nehodlají v této oblasti příliš zdržovat a riskovat další střetnutí se společenstvem. V rámci doplnění potřebných zásob navazují obchodní vztahy s Worony. Na první pohled inteligentní a přátelští humanoidé, jejichž rasa přežívá za okolností, které na první pohled vypadají krajně podivně. Jenomže woronská vláda střeží hrozivé tajemství, kterým neúmyslně zatáhne Voyager i jeho posádku do rozsáhlého spiknutí. Na scénu vstupuje i Nová Kolonie a ani v nejmenším nehodlají nechat tuto konspiraci, namířenou proti Voyageru i proti nim samotným, bez povšimnutí. Objevuje se též záhadný Mikel a jeho přítomnost dává až příliš jasně najevo, že vůbec nepůjde o jednoduchou záležitost. To on varuje velitelku koloniální expedice před nebezpečím a rozehrává vlastní hru s cílem, který zná jenom on sám. Navíc nic není takové, jak se na první pohled jeví. Vše je zdánlivě nelogické a zmatené. Oba hlavní konspirátoři zůstávají v pozadí, aniž by kdokoliv tušil, jaké mají skutečně záměry. Voyager a jeho posádku tím pádem čekají nelehké časy…

divider
Poznámka autora:

Povídka vycházela v roce 2007 na stránkách www.kontinuum.cz jako seriál.

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Konspirace 2 (bubushow)

Obsah

Kapitola 9

Koloniální vlajkový Dravec Oko 7z, třída D. Hvězdný čas: 2233.11,3

Tasha procitla po dvou dnech ve své posteli, ve své kajutě, pečlivě přikrytá a k tomu lehce zpocená. Vnímala čas příliš jasně, proto nepotřebovala hodiny ani podobnou moderní vymoženost určující čas. V duchu proklela Karen, neboť těmi uklidňujícími léky mohla trochu šetřit. První věc, kterou našla na stole, vzala opatrně do ruky. Neurální transmitér. Další práce těch dvou, zatímco ona byla mimo. Nepoužívala podobná zařízení, protože je na rozdíl od Chartoků nikdy plně nevyužila. Možná při podobných spojeních nebude záhodno mít ho u sebe, neboť netušila, co se s ní dělo od vstupu do pracovny před dvěma dny. Postupně si vybavovala jednotlivé útržky a skládala z nich celkovou mozaiku. Studená voda ve sprše ji příjemně osvěžila. Už dávno zjistila, že studená má na její metabolismus mnohem lepší účinek. Oblékla si čistou uniformu, která ležela připravená a pečlivě složená na křesle. Naposledy si urovnala hodnostní insignie, než vyrazila do pracovny a odsud na můstek.

Osádku můstku tvořil tým dvě. Chartocký poručík Hawe okamžitě vstal z velitelského křesla s pozdravem doplněným uctivým gestem. Podobným gestem dala najevo, ať pokračuje ve své práci. Celý užší kruh vedení musel být v konferenční místnosti. Hawe lehkým kývnutím hlavy domněnku potvrdil. Klidným krokem, nedávajíc najevo žádný spěch, vešla dovnitř. V nitru byla nervózní, neboť si ve sprše uvědomila, co hledala. Na můstku jenom letmo prohlédla kurz. Zatím netušila, kam momentálně letí. Předpokládala, že Tolkin zareagoval promptně a hned, jak se dozvěděl kam, nastavil příslušný kurz a vyrazil. V konferenční místnosti našla dle očekávání celý užší okruh vedení. Gestem přítomným naznačila, ať nevstávají. Zaujala místo v čele stolu, příliš dobře si uvědomujíc, že neví, o čem je momentálně řeč. Naštěstí před nimi si mohla dovolit dát podobnou neznalost najevo. Pracovala se všemi minimálně deset let a s většinou o dalších dvacet více.

„Takže, náš stávající kurz nás během následujících deseti hodin přivede na původní kurz, kterým jsme letěli na základnu 25. Tím se dostaneme do příhodné pozice k návratu na Woronu 4,“ promluvil Tolkin sotva usedla, čímž ji taktně uvedl do situace.

„Výborně,“ přikývla.

„Vstoupíme do sektoru, v němž je poměrně velká borgská aktivita. Woronové sami o sobě nepředstavují hrozbu, přesto doporučuji zvýšenou opatrnost,“ doplnila Ostlinová okamžitě. Záměrně použila slovo velká aktivita, přestože šlo o okrajovou část borgského vlivu. Borgy nebylo nikdy radno podceňovat.

„Souhlas,“ přikývla Tasha, i když tušila, že tuhle pasáž probírali a teď ji opakují pouze kvůli ní. „Jsou naše zbraňové systémy plně funkční?“

„Máme potíže v některých ovládacích servomechanismech hřbetní výzbroje. Nebyl čas k odzkoušení, zda byly naše dodatečné opravy úspěšné. Všechny systémy hlásí zelenou, ovšem potřebujeme ostré testy k úplnému prověření,“ pohlédla na ni Ostlinová vyzývavě stejně jako předtím na Tolkina.

„Až vystoupíme z hyperprostoru, budeme mít určitě dost času a příležitostí. Prioritou zůstává najít Voyager.“

„Pokud jsou momentálně u Woronů, tak bychom mohli protnout jejich kurz během následujících dvou týdnů.“

„Jejich loď je poměrně rychlá, ale my máme větší senzorový dosah,“ doplnil Simon Ingirus.

„Povedlo se nastavit dálkové senzory?“ zvedla kapitán levé obočí.

„Nakonec ano. Ty nové součástky bylo třeba trochu upravit, ale máme díky nim zcela nevídaný dosah,“ spustil inženýr nadšeně. „Mohu říci, že senzory pracují oproti původnímu nastavení na sto dvacet procent.“

„Jediný problém spočívá v našich motorech. Základna neměla potřebné součástky pro loď třídy D, takže tady ztrácíme kolem deseti procent oproti normálu,“ zchladila Miriam okamžitě jeho nadšení. Nedodala zbytek o senzorech. Ne, tuhle pasáž musí podat on.

„Prioritou je nalézt Voayger dřív než tihle piráti,“ dala Tasha najevo svou představu, vizi, která byla všem dávno jasná. Jediné, co nevěděli, bylo, proč má takový zájem o ztracenou loď Federace. Nebylo to však jenom z důvodu, že posádku tvořili převážně příslušníci druhu, k němuž i ona kdysi dávno patřila. Příliš dávno, než aby o nich uvažovala jako o svých bratrech a sestrách. Ne, ona sledovala zcela jiný směr. Jiný záměr, který znal kromě ní jenom Tolkin. Natolik svému kapitánovi a milenci důvěřovala.

„Již jsme začali pracovat na opatřeních, aby nám neudělali totéž co posledně,“ přerušil hlavní inženýr její zamyšlení.

„Velmi dobře. A na co jste přišli, Simone?“

„No…,“ pohlédl trochu úkosem na komandéra Ostlinovou, s níž vedl ne zrovna přátelskou debatu, spíše hádku na dané téma. Každý zastával jedno stanovisko a nemohli se prostě shodnout. „Nejdůležitější bylo najít příčinu a potom hledat důsledek.“

„A…,“ pobídla ho Tasha. Ten mladík byl génius. Nikdy nemusela zapochybovat o jeho nadání i skutečnosti, proč ho Max Zoma vybral za svého nástupce.

„Jde pouze o teorii, ale nejspíš nám do počítače vložili virus během naší návštěvy u Woronů, kdy naše štíty zůstávaly sklopené. Ovšem…“

„Woronové nemají hvězdné lodě schopné doletět dál než na orbitu planety!“ nechala se Miriam okamžitě slyšet. „Natož pak technologii natolik vyspělou, aby pro nás představovala hrozbu!“

„Mohlo by jít o protechnické radikály z jejich planety, kteří se dostali s maskovanou lodí dost blízko k vypuštění svého viru, tak aby pronikl našimi ochrannými opatřeními,“ podal Ingirus možné vysvětlení.

„Určitě to nebyli Woronové. Možná piráti z některé sousední soustavy, ale nechápu, proč by operovali v prostoru, kde se vyskytují Borgové,“ hájila komandér svůj postoj.

„Možná,“ připustil Simon velice opatrně. „Každopádně ten virus pronikl na naši loď.“

„Když byli maskovaní, tak proč se nám pak během letu ukázali?“ nadhodila Tasha obratem.

„Tady si nejsme úplně jistí,“ vložila se do diskuse hlavní pilotka Susan Arčrová. „Kontrolovala jsem letové plány za posledních pět let a zmizely zde dvě naše lodě. Všechno Dravci třídy X.“

„Dravci třídy X jsou menší, zato rychlejší plavidla a je velice nepravděpodobné, že by je Borgové dokázali asimilovat,“ přitvrdila Miriam v argumentech při zmínce o letových plánech.

„Tudíž nás napadlo, že maskování dokázali převzít z jednoho Dravce, jehož mohli snáze překvapit a vzít si vše potřebné. Při rychlosti přesahující warp pět museli maskování uvolnit, aby s námi udrželi krok,“ doplnil Tolkin.

„Dobrá. Co ten virus?“

„Tady pouze spekulujeme, ale museli znát naše systémy, jinak by těžko pronikli dovnitř a zcela vyřadili většinu ochran. Dravec třídy D je mnohem modernější, takže tomu viru zabralo nějaký čas, než nenápadně pronikl dovnitř a získal potřebné informace. Jelikož nic nepoškodil ani nevytvářel žádné anomálie v systémech, tak ho nebylo možné odhalit. Vlastně pochybuji, zda bych ho dokázal najít i teď, kdybych věděl, co hledat.“

„Nějaká opatření?“

„Ano. Posílil jsem sekundární systémy a vytvořil stopovací program, ale sám nevím, co hledat. Domněnkou je, že spojení nefunguje skrze naše štíty.“

„Což není zrovna nejlepší obrana,“ utrousila Tasha suše.

„Podruhé nás nenachytají jen tak snadno!“ nechala se slyšet Miriam netajíce před ostatními svůj optimismus. Nikdy nezažila, aby je stejný nepřítel překvapil dvakrát.

„Musíme je zastavit. Nejenom kvůli Voyageru. Pokud mají něco společného se zmizením našich lodí, potom si je musíme pořádně podat,“ rozhodla Tasha nekompromisně.

„Příště budeme připraveni,“ shrnul vše Tolkin beroucí si znovu slovo. „Důležité bude zjistit, k jaké rase patří. Potom budeme moci mnohem snáze určit hrozbu.“

„Dobrý nápad.“

„Tady Karen provedla pár modifikací na biosenzorech, takže bychom měli získat dostatečné informace i skrze zvednuté štíty.“

„Dobře. Potom budeme pokračovat ve stávajícím kurzu. Důležité zůstává najít Voyager co nejdříve a pokud možno je varovat před nebezpečím.“

„Ano, máme sice plně funkční dálkové senzory, ale nepokrýváme zdaleka takový vektor, což může být problém. Naštěstí víme, že mají nastaven kurz do Alfa kvadrantu, takže máme určité vodítko,“ nadnesl Simon opatrně. Tohle byla ta část, o níž mluvil jen velice opatrně. Obzvláště kvůli Miriam.

„Ano, ale i tak je najít nebude zrovna snadné, pokud nebudou vědět, že je hledáme,“ nechala se Miriam samozřejmě ihned slyšet.

„Věřím, že je najdeme, když si budeme dobře všímat událostí kolem nás,“ propletla si Tasha prsty obou rukou mezi sebe opírajíc o ně zamyšleně bradu. „Voyager bude určitě zkoumat nezvyklé úkazy, aby jejich cesta měla pro Federaci alespoň nějaký přínos.“

„Možná,“ pokrčila Ostlinová rameny neříkajíc ano ani ne.

„Určitě,“ dodala Tasha pevně. Ona si tím jistá byla. Pokud stál Mikel v pozadí, tak vždy v pravý čas došlo k patřičnému odhalení hádanky. A on zcela jistě v pozadí stál. Velice by se divila, kdyby v tom neměl alespoň trochu prsty. Když už ne úplně, což bylo pravděpodobnější. Poslední dobou byla jeho aktivita přeci jenom slabší nebo ji před ní prostě lépe skrýval.

Bez dalšího poradu rozpustila. Beztak Tolkin již dávno udělal souhrn, který od něj dostane, až bude ve své pracovně. Zatím neříkal nic, ale současně ani nevstával. Zůstal sedět a to znamenalo, že má co říci. Akorát právě neměla náladu na zpytování svých činů. Vždyť vlastně ani nemohla za to, že se přenesla desítky, spíš stovky světelných let daleko. Než si uvědomila, jak malicherně to zní. On si dával zatraceně dobrý pozor, aby všechno dělala jenom ona, přičemž on zůstával v pozadí sleduje, jak si počíná. Původně chtěla odejít, ignorovat, co se stalo, prostě to přejít, jako by o nic nešlo. Jenomže muselo jít. Jinak by Karen určitě nestrávila dlouhé hodiny práce s přípravou neurálního transmitéru. Složila si ruce na prsou a s útrpným povzdechem čekala, co její kapitán řekne. Pozoroval ji, ale víc než výmluvně mlčel.

„Jen si klidně posluž a řekni mi, jak jsem pošetilá!“ vyjela na něj, když nemohla mlčení déle snést. Přemýšlela, zda jde o typický chartocký rys nebo jestli prostě tohle mlčení odkoukal od někoho jiného. Věděla hned o několika kandidátech. Mikel a Hix stáli na prvních místech. Oba dva byli mistři v mlčení a zatajování.

„Nic takového jsem neřekl, Tasho,“ namítnul mírně.

„Ale chceš říct!“ obvinila ho.

„Ne v tomto slova smyslu,“ začal zvolna. „Chtěl jsem ti jenom připomenout, že máš být opatrnější při používání svých mentálních dovedností. Ať už si to přiznáš nebo ne, tvé schopnosti jsou mnohem vyšší než kohokoliv z nás. Jenom si odmítáš tuhle možnost připustit.“

„Přeháníš!“

„Ne, nepřeháním. Samotným odmítáním ohrožuješ nejenom sebe,“ mluvil stále tím klidným trpělivým tónem. On však málokdy zvýšil hlas z běžného standardu.

„Dobře, slibuji, že nebudu provádět další experimenty.“

„Nejde o sliby, Tasho,“ pokračoval trpělivým tónem učitele, který právě vysvětluje svému žákovi, proč má být opatrnější. „Já myslím, že bys měla své schopnosti rozvíjet. Potom možná Mikelovi lépe porozumíš.“

„Nejsem si jistá, jestli mu chci rozumět!“ zavrčela podrážděně.

„Ale ano, chceš, jenom nevíš proč, a to je přesně ten důvod, proč ho nedokážeš plně pochopit,“ doplnil naléhavěji.

„Zato ty jsi ho pochopil dokonale!“ odsekla sarkasticky.

„Zdaleka ne. On má mimořádně složitou osobnost. Chápu pouze malou část, kterou ukazuje. Ne víc, ne míň,“ pokrčil rameny.

„Fajn. Ještě něco?“

„Já nic dalšího nemám, jenom si příště vezmi ten neurální transmitér. Je jedno, jestli Mikel bude nebo nebude přítomen.“

„Ovšem,“ odtušila upjatě.

„Tasho, tvé schopnosti rostou. Věř mi, já o tom něco vím. Svým způsobem nechápu, proč to trvalo tak dlouho, ale posledních deset let je vnímám stále silněji,“ pohlédl jí vážně do očí.

„Proč mi to říkáš až teď?“

„Dosud nebyla vhodná příležitost.“

„Opravdu?“

„Ano.“

„No dobrá,“ pokrčila zdánlivě neutrálně rameny. Poté zamířila ke dveřím ze zasedačky. Dohnal ji po pár krocích, takže na můstek vešli společně.

Většina dne proběhla v celkové rutině. Vlajková loď letěla maximálním warpem k stanoveným souřadnicím, které před krátkým časem opustili. Tasha se nedokázala na nic dostatečně soustředit. Tolkinova slova jí zněla v hlavě, přestože si nechtěla připustit jakékoliv pochybnosti. Většinou míval pravdu, což nahlodávalo její samotnou nevraživost vůči muži, který jí ze života dělal potají peklo. Alespoň žila celou dobu v přesvědčení, že ano. Co když tím celou dobu někam směřoval? Při posledním rozhovoru zkoušel cosi naznačit o tom, že ona je mnohem víc, než si ve skutečnosti myslí. Samotnou informaci neupřesnil, jenom učinil nepatrný náznak. Nikdy Mikelovi neporozuměla, ale od okamžiku jejich prvního setkání uplynulo víc než sto třicet let. Stále byla zde a necítila žádný příznak stárnutí provázejícího její rasu při takovém věku. Vlastně vypadala téměř stejně jako tehdy. Stejně jako on nevypadal, že by zestárl. Má snad ona schopnosti rovnající se těm jeho? Asi těžko, když nad ní pokaždé zvítězil. Nebo ví mnohem víc než připouští. Ano, vždycky představoval nestravitelnou záhadu. Obklopoval se jí, nosil ji jako plášť, pod nímž skrýval neskutečná tajemství. Jen velice zřídka některé z tajemství skutečně odhalil. Sám pronesl cosi o síle vědění. Ano, ve vědění je síla, vzpomněla si přesnou formulaci. Podobným hlubokým úvahám nikdy neholdovala. Ne, na hluboké úvahy byl odborníkem Tolkin. Dokázal celý problém rozebrat ve své mysli a vytáhnout z něj podstatnou myšlenku. Je tohle ta část, díky které je Mikel stále ne o krok, ale o deset kroků před ní?

„Vstupujeme do cílové oblasti,“ zaslechla za sebou hlas komandéra Ostlinové. Sotva si povšimla, jak se prodloužené čáry hvězd změnily na normální.

„Vypustit sondy!“ přikázala Tasha bez váhání.

„Vypouštím sondy,“ potvrdila Miriam okamžitě.

„Než nastavíme sondy, můžeš provést testy naší výzbroje, ale chci být na cestě, hned jak budou umístěné, takže ti dávám nanejvýš deset minut.“

„Ovšem,“ zamumlala si komandér pro sebe. „Spouštím testy.“

Předala ovládání špionážních sond na vědecké a komunikační, aby si s tím poradili. Sama začala zatraceně rychle provádět ostré testy na zbraních. Dravec Oko 7Z třída D testoval jako první experimentální typ výzbroje. Za normálních okolností zůstávala zasunutá a stíněná speciální vrstvou plátování. Poté, co se vysunula, výrazně posílila dosavadní bojové možnosti lodi. Výzbroj tak byla mnohem mobilnější a měla mnohem větší rozsah. Vše díky pokroku v oblasti kybernetiky, kterou získali od Lioňanů. Těch Lioňanů, kteří přežili poslední válku a přešli pod jejich skupinu jedna. Plně otočné věže z iontovými děly, torpédomety a phasery. Veškerá výzbroj byla efektivně rozdělena, aby se vzájemně překrývala, což zvyšovalo bojové možnosti. Zamračila se, když uviděla, jak spodní výstroj nenabíhá. Přesně jak čekala. Programování ovládacích servomechanismů inženýři na základně nezvládli tak dobře jako Lioňané v loděnicích. Podobné informace přicházely ze všech sekcí, ale jenom spodní část výzbroje se skutečně nevysunula. Neměla čas vyhodnocovat výsledky, takže nechala běžet diagnostický režim ukládajíc veškeré činnosti, aby mohla později vše vyhodnotit. Čas nemilosrdně ubíhal a jen taktak stihla výzbroj znovu zasunout před vypršením limitu. Taktickou konzoli přepnula z diagnostického režimu zpátky do taktického módu. Čtveřice špionážních satelitů již byla na místě. Umístěny od sebe s naprostou přesností. Nebyl čas zkontrolovat, zda správně nastavili také maskovací štíty, ale nepochybovala, že ano. Ostatně vše zjistí až během další cesty ze záznamu v počítači.

„Máme nový kurz, Susan?“ zajímala se Tasha, jakmile dostala potvrzeno rozmístění sond.

„Ano, majore, kurz nastaven,“ odpověděla pilotka pohotově. Během zastávky již pomocí manévrovacích motorů nastavila loď příslušným směrem. Dobře věděla, kam letí, ostatně souřadnice znala nazpaměť. Mohla by je klidně zadávat poslepu, kdyby chtěla. Pilotní konzole Dravce Oko 7Z třídy D byla postavena a experimentálně upravena pro individuální potřeby. Ona jako hlavní pilot tudíž získala něco, o čem mohla dříve jenom snít.

„Kupředu, warp devět!“ zavelela Tasha.

„Rozkaz!“ Susan stiskla jenom jediné tlačítko, nad nímž držela poslední minutu prst.

divider

Následuje:
Kapitola 10

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries