lcars
logo

Konspirace 2


Autor: Bubushow
Archivováno dne: 25. 11. 2019
Stav povídky: dokončená
Přístupnost: obecná
Varování:

žádné

   
Seriál: TNG, VOY
Období:
Hlavní postava(y):
Kategorie: napětí
Spoiler:
Stručný obsah:

Hvězdná loď Voyager pokračuje ve své dlouhé cestě domů. Po překonání mnoha překážek, přátelsky i nepřátelsky laděných ras, časové poruchy a řady dalších nesnází vlétají do oblasti okrajového vlivu Borgů. Samozřejmě se nehodlají v této oblasti příliš zdržovat a riskovat další střetnutí se společenstvem. V rámci doplnění potřebných zásob navazují obchodní vztahy s Worony. Na první pohled inteligentní a přátelští humanoidé, jejichž rasa přežívá za okolností, které na první pohled vypadají krajně podivně. Jenomže woronská vláda střeží hrozivé tajemství, kterým neúmyslně zatáhne Voyager i jeho posádku do rozsáhlého spiknutí. Na scénu vstupuje i Nová Kolonie a ani v nejmenším nehodlají nechat tuto konspiraci, namířenou proti Voyageru i proti nim samotným, bez povšimnutí. Objevuje se též záhadný Mikel a jeho přítomnost dává až příliš jasně najevo, že vůbec nepůjde o jednoduchou záležitost. To on varuje velitelku koloniální expedice před nebezpečím a rozehrává vlastní hru s cílem, který zná jenom on sám. Navíc nic není takové, jak se na první pohled jeví. Vše je zdánlivě nelogické a zmatené. Oba hlavní konspirátoři zůstávají v pozadí, aniž by kdokoliv tušil, jaké mají skutečně záměry. Voyager a jeho posádku tím pádem čekají nelehké časy…

divider
Poznámka autora:

Povídka vycházela v roce 2007 na stránkách www.kontinuum.cz jako seriál.

divider
Prohlášení:

Star Trek, Star Trek: The Next Generation, Star Trek: Deep Space Nine, Star Trek: Voyager, Enterprise a postavy v nich vystupující jsou majetkem společnosti Paramount Pictures™ a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Konspirace 2

Bubushow


Kapitoly: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36

Kapitola 17

Pirátská loď Denebola, SD: 52864,018, dva dny po přepadení Voyageru.

Po poslední akci se Ghhorova skupina pirátů, politických radikálů a bůh ví koho ještě, musela ukrýt v tajném útočišti, aby zmobilizovali síly a zvážili své možnosti. Nic se nevyvíjelo, jak mělo. Ztratili kontakt s domovskou planetou a velké množství citlivých informací padlo do rukou vlády. Navíc byli odříznuti od dosavadních zásob. Dost na to, aby Ghhor měl víc než špatnou náladu. Všechno probíhalo tak dobře, ale na poslední chvíli se to nějak zvrtlo. Kde udělali chybu? Nenašel žádnou. Jejich plán byl dokonalý a nic ho nemělo ohrozit. Ti z Voyageru byli příliš naivní, než aby neuvěřili té historce o uprchlících, a woronská vláda byla raději, když se zbavila dvou odpůrců navždy, než aby je veřejně odsoudila a vyvolala vlny antipatie mezi obyvatelstvem. Díky Warrovi a Karrsu byl jejich plán na přepadení Voyageru mnohem snadnější. Rozházeli po celé lodi nanity a potom už bylo snadné je naprogramovat a určit primární cíle. Jenomže něco nevyšlo. Tím pádem nezískali to, co vlastně chtěli ze všeho nejvíce. Warp jádro zůstalo na Voyageru, protože v poslední chvíli prošel systémy Voyageru modifikovaný EMP výboj, který smetl všechny nanity a vytvořil tolik interferencí, že jádro nešlo zaměřit. Než se to podařilo, tak je zasáhlo torpédo a vyřadilo jim transportéry, senzory a celou řadu dalších více i méně důležitých systémů.

„Myslel jsem, že jsme jim vzali všechna torpéda!“ křičel tenkrát na svého taktického důstojníka.

„Třicet šest torpéd. Všechny máme. Víc jich podle lodní databáze nemají a nikdy neměli. Můžeš si to klidně ověřit, jestli mi nevěříš,“ odtušil muž defenzivně.

„Tak jak mi vysvětlíš, že po nás vystřelili?!“

„Nevím, ale raději bychom se měli zdekovat. Ten zásah nám poškodil motory.“

„Zvednout štíty, dokud nebudeme z dostřelu!“

„Rozkaz.“

„Potom ať strojovna vymáčkne z motorů co největší rychlost, ať jsme pryč co nejdřív.“

„Zařídím,“ kývnul na souhlas, než opatrně dodal. „Možná tě bude zajímat, že náš nákladový prostor je nepoškozený a máme všechno ostatní. Včetně jejich hlavního počítače a všech záznamů.“

„Ale nemáme to hlavní!“ zavrčel na něj již méně vztekle.

„Určitě tam budou plány a technické příručky. Možná nemáme jádro přímo, ale určitě se dá postavit,“ zkusil taktický důstojník s nadějí hlase svého kapitána uchlácholit.

„Ano, ale bude to něco stát,“ zabručel Ghhor stále nespokojen.

„Navíc máme taktické informace o Federaci a jejich technologii, také nebudou k zahození.“

„A co ty nanosondy, o nichž Karrsu tak básnil?“

„Ty máme na palubě,“ usmál se potměšile. „I s majitelem.“

„Cože? Máme na palubě Borga?“ zděsil se Ghhor zpočátku.

„Ne tak docela. Podle všeho byla oddělená od Borgů před víc než rokem, ale stále má v sobě nanosondy.“

„Je to bezpečné?“

„Nikam nám neuteče a navíc může být cenným zdrojem informací. Jak o Federaci, tak o Borzích.“

„Hmmm. Možná máš pravdu.“

„Doktor ji zpracuje, aby spolupracovala, a potom získáme strategické informace o našich nepřátelích. O skutečných nepřátelích ohrožujících náš svět.“ Taktický důstojník viděl, že si získal pozornost, tak rozvinul svou teorii ještě více. „K čertu s nějakým warp jádrem. Tady máme doslova studnici informací o všem, co budeme potřebovat. A kdyby ne, tak všechny ty nanosondy určitě pokryjí cenu warp jádra.“

„Uvidíme.“

Jenomže nic nebylo zdaleka tak ideální. Po skoro dvou dnech byla loď zase v pořádku, ale každopádně neměli stále nic z toho, co potřebovali. Jeden z důvodů, proč byl Ghhor tak nervózní. Sice se postarali, aby Voyager nikam neodletěl, ale stále neznali výsledek. Neodvážili se tedy zjistit, jestli je Borgové asimilovali nebo ne. Těžko jim mohli uletět, přesto vynalézavost posádky téhle lodi Federace mohla mít úspěch a oni nepotřebovali žádné živé svědky. Pokud bude třeba, tak je musí umlčet trvale. Jenomže si netroufali vyrazit do místa, kde se vyskytují Borgové. Navíc jejich loď nenesla žádné účinné zbraně. Museli operovat pomocí lsti a vynalézavosti. Nic z toho neplatilo na jejich zajatkyni a z toho byl vůdce pirátů zatraceně nervózní.

„Jak to vypadá?“ vyštěkl na šéflékaře Horrwa.

„Zatím žádný pokrok, šéfe,“ přišel lékař blíž k němu nevšímaje si jeho hněvu.

„Už ji máte skoro dva dny a nic jste z ní nedostali?“ ztlumil trochu hlas kvůli ostatnímu personálu laboratoře.

„Ty nanosondy úspěšně eliminují běžné prostředky. Odpověď leží někde v poznámkách jejich Holodoktora, jen je najít. Bohužel těch údajů je velké množství a ani Hall, natož já, v nich nedokážeme najít to podstatné. Navíc nemáme dostatečnou paměťovou kapacitu k pojmutí těch dat, takže najít je může chvíli trvat.“

„Možná bude lepší ji pořádně skřípnout a pak nám ještě ráda všechno řekne,“ ušklíbl se Ghhor a při pomyšlení na to se v jeho drsné tváři objevil slabý úsměv.

„To není nejlepší nápad.“

„Proč ne? Copak jsi změknul nebo co?“ popadl ho Ghhor za límec a hned zase pustil. Jednou ze zásad bylo netahat spory, kam nepatřily.

„Ne, to ne,“ omlouval se Horrwe rychle. „Momentálně na tom není tak dobře, aby v tom přežila byť deset minut. Pokud ji nemám ztratit, tak musím provést detoxikaci a dostat z ní všechno to svinstvo, co jsme do ní nacpali.“

„Sakra, Horrwe, já potřebuju mít něco, čím zaplatím naše výdaje.“

„Našli jsme dost věcí, aby to stačilo.“

„K pokrytí nákladů!“ zaúpěl Ghhor nad jeho tupostí. Nikdy nebyl dobrý v ekonomice a matematice. Možná proto dělal raději šéflékaře. „Poté co pokryjeme naše náklady, moc nám toho nezbude a další kořist je v nedohlednu.“

„Aha. No, každopádně, jakmile se to podaří, výsledky budou více než jednoznačné.“

„Doufám, že máš pravdu.“

„Možná to chce trochu jiný přístup,“ napadlo doktora obratem.

„Kam míříš?“

„Co takhle ukázat trochu jinou tvář?“

„Myslíš zkusit psychologický nátlak?“

„Můžeš ukázat své lepší nebo horší já. Podle toho, co ti bude víc vyhovovat.“

„Hm, budiž.“

„Hned to zařídím.“ Hlavní lékař odešel do laboratoře, aby přikázal personálu opustit tyto prostory. „Všichni odejděte!“ Vyštěkl na ně bez vyzvání. Věnoval každému, kdo měl tu odvahu pozastavit se, pohled plný pohrdání. Pro něj nebyli tihle nedobrovolně naverbovaní členové posádky ničím jiným než podřadnou havětí, již zde musel trpět. Bohužel přes všechen pocit nadřazenosti nebyl zdaleka tak dobrý, jak si o sobě myslel, a většinu skutečné práce za něj dělali „poskoci“, jak je za jejich zády nazýval. Samozřejmě si pravdu o své vlastní nedokonalosti nepřiznával, právě naopak. Poté zajistil hlavní část laboratoře, věnuje letmý pohled jejich práci v zadní části, kývnul svému kapitánovi, ať jde blíž. Zajatkyně ležela pevně připoutaná na laboratorním lůžku. Tak, aby se nemohla ani pohnout.

„Takže vy jste Sedmá z Devíti,“ nadhodil kapitán Ghhor konverzačně. Nedostal odpověď. Ostatně žádnou nečekal, alespoň ne hned. „Omlouvám se za poněkud nešťastné uvítání, ale máme zde jeden dost podstatný problém a vy máte odpověď na naše otázky.“

„Já vám rozhodně nepomohu,“ odtušila Sedmá jasně a zřetelně.

„Nevíte, s čím potřebujeme pomoci,“ opáčil a nasadil to, čemu s oblibou říkal lepší tvář. Kdysi býval intelektuálem a velice kultivovaným mužem. Kdykoliv potřeboval, dokázal mluvit kultivovaně a přesvědčivě.

„To je irelevantní. Ať jde o cokoliv, já vám nehodlám pomoci,“ odtušila vzdorně, což Ghhora pobavilo. Kolik takových už jenom viděl.

„Potom jste tady omylem,“ ztišil woronský kapitán trochu hlas. „Nebo si myslíte, že nám nejde o stejnou věc? Jsme Woronové, pokud jste to ještě nepochopila.“

„Vím, kdo jste, ale to na věci nic nemění.“

„Chápu, být součástí nekonečného kolektivu musí být úchvatné. Nebýt sám, necítit strach, všude kolem jenom samá dokonalost.“ Když neodpovídala, pokračoval sám. „Ale od toho všeho vás kapitán Janewayová odtrhla. Musí to být hodně deprimující být sama. Jeden hlas a nic víc.“

„Snažíte se marně. Individualita v sobě má mnoho aspektů, proč stojí za to být jedinec. Mnohem víc než být součástí společenstva.“

„Myslel jsem si to,“ dramaticky se odmlčel. „No tak, Sedmá, proč vzdorujete? Nebo pro vás Borgové stále znamenají tolik? My chceme svobodu pro naše lidi. Udělám cokoliv, aby se už více nemuseli schovávat a brzdit svůj pokrok.“

„Hodně štěstí. Pro společenstvo budete jistě zajímavým přírůstkem.“

„Nakonec najdeme, co potřebujeme, a vytáhneme si veškeré informace z vašeho implantátu. Otázka zní, co z toho budete mít vy? Uvažujte!“

„Zničili jste Voyager a já vám nehodlám pomoci zničit kohokoliv dalšího.“

„Nezničili jsme Voyager. Dokázali nám vyklouznout. Což neznamená, že je nemůžeme kdykoliv zničit později. Otázkou je, proč jsme to neudělali?“

„Kapitán Janewayová vás převezla.“

„Ne. Kapitán Janewayová nás nezajímá ani v nejmenším. Ani Voyager, natož posádka. Naši agenti měli za úkol najít cokoliv, co by nám pomohlo v boji s Borgy. A do té kategorie spadáte.“

„Potom jste si vybrali špatně.“

„Ne!“ ovládl svůj předstíraný hněv. „Vy jste byla mezi nimi. Víte, co dokážou, jaké jsou jejich možnosti. Znáte slabá místa. Já po vás nechci nic špatného.“

„Nemáte šanci porazit společenstvo,“ konstatovala bezvýrazně.

„Jak chcete. Potom se přesvědčíme, zda jste více člověk nebo Borg,“ povzdechl si. Vyvolal obraz na holoobrazovce, kterou aktivoval tak, aby ji viděla i ona. „Základna Nové Kolonie 51. Voyager v doprovodu jedné koloniální lodě tam právě letí. Co se ale stane, když pošleme subprostorový signál do sektoru dvacet devět, kde je borgská základna?“

„Borgové vystopují váš signál. Přiletí a asimilují vás.“

„Ne, pokud budeme v bezpečné zóně koloniální základny. Zničí základnu a z jejích senzorů zjistí, že přilétá Voyager i s doprovodem. Potom je asimilují, protože signál bude mít federační signaturu. Nás hledat nebudou a vy budete tohle všechno mít na svědomí.“

„To vy budete tím, kdo tohle způsobí, ne já.“

„Kvůli vám všichni na té základně skončí asimilovaní Borgy!“ naklonil se k ní s vítězoslavným úsměškem. „Nemusí k tomu dojít, pokud nám je pomůžete porazit.“

„Já…,“ začala, ale nepustil ji ke slovu.

„Nechám vás o tom přemýšlet. K cíli doletíme během pár dní. Dost dlouho předtím, než tam bude Voyager. Takže budete mít čas přemýšlet,“ odtáhnul se. „Abyste věděla, že to myslím vážně, tak jsme napojili váš regenerační výklenek k našim systémům. Vím, že potřebujete regenerovat, takže vás nechám a pak si o tom znovu promluvíme.“ Kývnul na Horrweho, jenž přijal jeho rozkaz napůl nepřítomně. Na něj kapitánova slova rozhodně zapůsobila. Možná ne tolik obsahem, ale přednesem, způsobem dokonalé intonace hlasu, jímž dokázal být tak přesvědčivý. Dojem, jejž zanechal, působil hezkých pár minut po jeho odchodu. Horrwe doufal, že zasel červíka pochybností jejich zajatkyni. Znovu zavolal všechny zpátky do práce.

„Připrav ten výklenek, Halle. Necháme ji regenerovat.“ Dal pokyn podřízenému Arexivanovi. „Ano, pane, zařídím,“ řekl poddajně, čímž svého nadřízeného uspokojil. Horrwe patřil k egoistům, takže ho podřízené chování vždy potěšilo.

„Přijdu to za půl hodiny zkontrolovat.“

„Bude to hotovo. Spolehněte se,“ sliboval Hall, arexivanský doktor, vehementně. Alespoň dokud byl Horrwe na dosah. Z vlastní zkušenosti věděl, že Horrwe bude sledovat, jak si počíná, pomocí skrytých kamer. Nejenom jeho, ale všechny. Pečlivě sledoval, zda někdo nezakolísal v loajalitě, a pár výstražných případů odradilo všechny od jakékoliv myšlenky na zradu. Jenomže potrvá nějaký čas, než dojde k sobě a aktivuje všechny své špionážní prostředky. Navíc Hallův bratr Holl patřil k inženýrům této kdysi arexivanské lodi, a tak by dokázal snadno oklamat jeho opatření. Jenomže ani on nebyl hloupý, aby riskoval, když v sázce bylo tak mnoho. Ne, k tomu, co hodlal udělat, nepotřeboval mnoho času. Zatímco kapitán a doktor zde přesvědčovali zajatou ženu ke spolupráci, on si prohlížel nikým nekontrolován databázi Voyageru. Doposud brzdil veškeré úsilí o nalezení správných informací a dokonce přemítal, že by je zkusil smazat. Ten nápad ale zamítl v okamžiku, kdy se naskytla nečekaná příležitost. Objevil totiž záznamy o Sedmé, které Horrwe celou dobu marně hledal. Z poznámek a údajů PZH Voyageru dostal nápad, jak osvobodit své lidi z područí Woronů. Býval špičkovým lékařem a specialistou, takže zjistit, co potřeboval, nezabralo dlouho. Pochopil z poznámek PZH funkci lebečního implantátu a osud mu nahrával víc, než si vůbec dovedl představit.

Samozřejmě s Hollem připravoval plán útěku celé roky. Vytvořil implantát, s jehož pomocí se mohli mezi sebou domlouvat, aniž by je kdokoliv slyšel. Nyní stačilo jenom přizpůsobit frekvenci a mohl se domluvit i s ní. Nedal nic najevo, ale musela si všimnout jeho nervozity. Neprozradila, zda tuší, o co se snaží. Celé to zabralo necelých třicet vteřin. Další z jeho kolegů transportoval výklenek dosud schovaný v nákladovém prostoru. Příprava zabrala dalších dvacet minut. Poté zavolal stráž a nechal Sedmou odvést k výklenku. Nastavil ho úmyslně s jistou odchylkou proti normálu, ale toho si Horrwe, poté co letmo zkontroloval nastavení a pokynul strážím, nevšimnul. Dokonce všechny velkomyslně propustil pro dnešek z práce. Nebylo co dělat a navíc hledání počká. Věřil tomu, že ona nakonec promluví. Ovšem to již bude pozdě. Koloniální základna bude dávno zničená. Cesta k té základně nepotrvá dva dny, ale něco přes dvě hodiny. Transwarp, technologie, kterou Arexivané Borgům ukradli a získali tím výhodu během evakuace, nyní patřila pirátům. Laboratoř se během několika minut vyprázdnila a veškerý personál zamířil do svých kajut. Hall se musel hodně ovládat, aby do své kajuty nešel příliš rychle. Stálo ho opravdu hodně přemáhání jít klidným krokem s obvykle neutrálním výrazem ve tváři. Konečně byl sám ve své malinké kajutě. Stísněný prostor mu nevadil. Ani v nejmenším. Jediné, na čem záleželo, bylo být sám. Usedl na postel v meditační poloze. Nastavil svůj implantát na frekvenci Sedmé a aktivoval ho.

„Sedmá z Devíti!“ zavřel oči a soustředil se na volání ve své mysli. Arexivané nebyli přímo telepati, ale měli v tomto ohledu jisté schopnosti. Schopnosti, které před svými woronskými vězniteli dokázali úspěšně zatajit. „Sedmá z Devíti, slyšíte mě?“ Opakoval volání, ačkoliv nečekal odpověď ihned. Věděl, že bude muset být trpělivý. Počítal do dvaceti, než oči znovu otevřel. Neseděl ve své kajutě. Implantát měl nastavené určité simulace domovského světa, které dokázaly vyvolat v jeho neokortexu vizuální a zvukové podněty, blízké skutečnosti. Znovu stanul u pobřeží vnitřního moře. Vnímal příliv, svěží mořský vzduch a bylo mu jedno, že to není skutečné. Arexina 3 byla z větší částí pevnina. Přesto obyvatelná byla jen menší část. Rozhlédl se. Konečně ji spatřil, jak stojí asi padesát metrů od něho. Zvláštní. Netušil, že simulace může mít takový rozsah a být tak realistická. Borgská technologie možná dodala té jeho části něco nového, prvek, který ho dosud omezoval.

„Kde to jsme?“ zeptala se ho okamžitě.

„Arexina 3, můj domovský svět.“

„Pokud jde o další trik, jak mě přimět ke spolupráci, tak se snažíte marně!“

„Nejde o trik,“ zavrtěl hlavou. „Napojil jsem se na váš kortikální uzel a mohu s vámi komunikovat, aniž by mě Woronové slyšeli.“

„Borgové Arexivany asimilovali. Tudíž je jasné, proč Woronům pomáháte. To, že k vám nechovají úctu ani respekt, je váš problém!“ odsekla obratem.

„Vy tomu nerozumíte,“ zavrtěl podruhé hlavou ve znamení nepochopení.

„Možná víc, než si myslíte!“ pohlédla Hallovi pevně do očí a on pod tím pohledem musel couvnout.

„Já vím, jak získat informace, které Woronové chtějí. To by ale znamenalo, že pro ně ztratíte jakoukoliv hodnotu a zabijí vás.“

„Pak musíte vědět, že nenajdou informace takové hodnoty, které by vůči Borgům trvale účinkovaly.“

„Tohle vím dávno!“ mávnul rukou nad naprostou samozřejmostí. „Od okamžiku, kdy jsme prchali před Borgy. Dlouhé roky jsme dokázali unikat, ale nakonec nás přeci jenom dostali. „Odpor je marný. Oni nakonec vždycky zvítězí!“ odtušila nekompromisně.

„Řekněte mi, jak vám mám dokázat, že jsem na vaší straně?“ zkusil trpělivě jiný přístup.

„Proč bych vám měla věřit?“

„Pomozte mě a mému bratrovi utéct a dostat se ke Koloniální základně dřív, než tam Denebola doletí.“

„To potrvá ještě dva dny.“

„Ne dva dny,“ zavrtěl okamžitě hlavou. „Nevěřte všemu, co slyšíte. Oni hodlají na tu základnu poštvat Borgy mnohem dříve. Doletí tam nejpozději za tři hodiny.“

„Otázkou je, proč bych vám měla věřit. Můžete pracovat pro ně,“ trvala neústupně na své otázce.

„Tak co mám udělat, abyste mi věřila?“ povzdechl si.

„K tomu, abyste uniknul, mě evidentně nepotřebujete. Tudíž je mnohem logičtější, abyste zkusil získat moji důvěru k získání technologií pro své zaměstnavatele. Možná si vás pak budou více vážit.“

„Nechápete ani v nejmenším, co nám Woronové udělali, jak moc nás ponížili. Jsem lékař, vždycky jsem jím byl, ale teď jsem sotva víc než pomocník někoho, kdo ví o medicíně sotva desetinu toho co já!“ opáčil, načež dodal: „Můj bratr je inženýr, ale Woronové ovládají všechny klíčové systémy. Dokáže v nich vytvořit skulinu, ale ne dost velkou na to, abychom utekli. Vy ale dokážete obejít tyto systémy a dostat nás v pravou chvíli pryč.“

„Možná.“

„Během regenerace vám mohu nechat přehrát veškerá data. Něco jako učení ve spánku. Bude to stačit jako důkaz?“

„Pro začátek ano, ale ty plány mohou být falešné.“

„Ne pro někoho jako jste vy,“ usmál se lehce. „Pochybuji, že bych vás dokázal přelstít.“

„A co potom?“ přešla jeho poznámku bez povšimnutí.

„Přeruším regeneraci na konci jedné hlídky. Tím získáme dost času na to, abychom se dostali do nákladového prostoru. Tam by měl být Deltaplán.“

„Dobře. Pomohu vám, ale očekávám, že mi pomůžete získat všechno, co ukradli z Voyageru.“

„Platí.“

pokračovat na kapitolu 18


divider

CZ Kontinuum Star Trek fanklub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© Star Trek a všechny přidružené značky jsou registrované známky společností Paramount Pictures a Viacom Inc.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries