lcars
logo

Konspirace 2


Autor: Bubushow
Archivováno dne: 25. 11. 2019
Stav povídky: dokončená
Přístupnost: obecná
Varování:

žádné

   
Seriál: TNG, VOY
Období:
Hlavní postava(y):
Kategorie: napětí
Spoiler:
Stručný obsah:

Hvězdná loď Voyager pokračuje ve své dlouhé cestě domů. Po překonání mnoha překážek, přátelsky i nepřátelsky laděných ras, časové poruchy a řady dalších nesnází vlétají do oblasti okrajového vlivu Borgů. Samozřejmě se nehodlají v této oblasti příliš zdržovat a riskovat další střetnutí se společenstvem. V rámci doplnění potřebných zásob navazují obchodní vztahy s Worony. Na první pohled inteligentní a přátelští humanoidé, jejichž rasa přežívá za okolností, které na první pohled vypadají krajně podivně. Jenomže woronská vláda střeží hrozivé tajemství, kterým neúmyslně zatáhne Voyager i jeho posádku do rozsáhlého spiknutí. Na scénu vstupuje i Nová Kolonie a ani v nejmenším nehodlají nechat tuto konspiraci, namířenou proti Voyageru i proti nim samotným, bez povšimnutí. Objevuje se též záhadný Mikel a jeho přítomnost dává až příliš jasně najevo, že vůbec nepůjde o jednoduchou záležitost. To on varuje velitelku koloniální expedice před nebezpečím a rozehrává vlastní hru s cílem, který zná jenom on sám. Navíc nic není takové, jak se na první pohled jeví. Vše je zdánlivě nelogické a zmatené. Oba hlavní konspirátoři zůstávají v pozadí, aniž by kdokoliv tušil, jaké mají skutečně záměry. Voyager a jeho posádku tím pádem čekají nelehké časy…

divider
Poznámka autora:

Povídka vycházela v roce 2007 na stránkách www.kontinuum.cz jako seriál.

divider
Prohlášení:

Star Trek, Star Trek: The Next Generation, Star Trek: Deep Space Nine, Star Trek: Voyager, Enterprise a postavy v nich vystupující jsou majetkem společnosti Paramount Pictures™ a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Konspirace 2

Bubushow


Kapitoly: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36

Kapitola 33

Hvězdná loď Voyager, Hvězdné datum: 52882,28 (18.11.2375 – 12:00)

Kapitánův deník:

Do oblasti dorazila eskadra koloniálních transportních a válečných lodí. Teprve přítomnost dalších lodí Nové Kolonie přiměla Gandory k definitivnímu ústupu. Svým způsobem jsme si všichni oddechli, neboť nebylo vůbec jisté, zda na Tolkinův bluf skočí. Vše dobře dopadlo díky perfektnímu zakrytí většiny poškození Oko 7Z. Gandorové tím pádem nevěděli, že koloniální vlajkový Dravec je v podstatě bezbranný, a to hlavně díky tomu, že Voyager perfektně zakryl místa zničené hřbetní výzbroje. Tím kapitán Oko 7Z dokázal Gandory patřičně znejistět a ti si přes všechnu početní převahu netroufli zaútočit. Chvílemi jsem si sama myslela, že na naše blufování prostě musí přijít, neboť doslova bilo do očí. Ovšem Tolkin prokázal, že je dobrým hráčem, s kterým bych nikdy nechtěla hrát poker. Nyní probíhá evakuace Arexivanů z povrchu Arresu na koloniální transportní lodě. Bude to pro ně trochu těsné, ale k rychlému letu na koloniální základnu u Halesu IV by to mělo stačit. Doufám, že teď už je to nejhorší za námi a že jakmile bude Voyager plně opraven, budeme se moci znovu vydat na cestu domů.

Konec záznamu.

Kapitán Kathryn Janewayová ukončila svůj záznam do deníku. První po delší době napjatého vyčkávání. Pohledem z okna se naposledy ujistila, že vidí koloniální Dravce a ne gandorské fightery. Byl to úchvatný pohled. Lodě Nové Kolonie nevypadaly zdaleka tak hrozivě, spíše ladné křivky a tvar dravce spojený do esteticky velmi povedeného designu. Porovnávala konstrukce s loděmi jiných ras v kvadrantu alfa, ale žádné z nich se nepodobaly. Nesly v sobě romulanskou hrdost, sílu Klingonů i všestrannost Federace. Nešlo o čistě válečná plavidla. Právě naopak. Koloniální Dravci byli uzpůsobeni k plnění široké škály vědeckých, taktických, i bojových misí. Jeden z důvodů, proč Nová Kolonie nasadila tyto lodě v hlubokém vesmíru. Kathryn usrkla ze svého šálku kávy. Káva byla samozřejmě skoro studená, ale to jí v dané chvíli vůbec nevadilo. Spíš přemýšlela více do budoucnosti. Měla totiž jednu klíčovou otázku. Otázku, která by mohla dovést Voyager brzy domů. Doufala, že ji bude moci brzy položit.

„Vstupte!“ vyzvala nově příchozího, sotva zazvonil zvonek.

„Jste připravena?“ zeptal se Chakotay, sotva vešel dovnitř. Samozřejmě tím mínil menší banket, který uspořádal Neelix na počest úspěšného završení mise.

„Ano, ano,“ zamumlala spíš pro sebe, zatímco si brala kabát uniformy. „Už je zde delegace z Oko 7Z?“

„Kapitán Tolkin s majorem Kronesovou a jejich důstojníci už jsou v jídelně.“

„Tak potom je nenechme zbytečně čekat!“ rozhodla kapitán Voyageru agilně. Chakotay se nad jejím gestem jenom shovívavě pousmál. Posádka potřebovala po všem tom čekání a nejistotě trochu rozptýlení. V doprovodu prvního důstojníka dorazila Kathryn do jídelny. Podle všeho oslava byla v plném proudu. Neelix na všechno dohlížel a věděla, že se na něj v tomto ohledu může plně spolehnout. Už dlouho před jejich příchodem se vytvořily různé dvojice vzájemně spolu rozmlouvající. Nejčastěji o svých oborech, kde si vyměňovali poznatky a zkušenosti. V některých případech šlo o poměrně rušné diskuse.

„...potom ale nemůžete dosáhnout stabilní warp reakce!“ B’Elanna se právě o něčem přela se Simonem Ingirusem, svým koloniálním protějškem. Podle spokojeného výrazu v inženýrově tváři byla zcela mimo, zatím co on byl pánem situace. Vysvětlení pointy se už Kathryn nedozvěděla, neboť postupovala vpřed.

„...tím se podstatně zvýší rychlost manévrování celé lodi. I přes svou velikost je Oko 7Z manévrovatelnější než třída C.“

„Úžasné!“ Tom Paris naslouchal o zkušenostech koloniální pilotky Susan Arčrové s neurálním pilotním rozhraním. Samozřejmě si neopomněl učinit další poznámky o jiných přednostech, kterými kromě pilotního umění vynikala.

„Ovšem není to vůbec jednoduché na ovládání a vyžaduje to vysokou schopnost orientace v prostoru,“ dokázala Susan poznamenat a tvářila se přitom skromně.

„...často si tím připomínáme, že jsme ve skutečnosti živé bytosti, a logika ve skutečnosti slouží nám, ne abychom byli jejími otroky.“ To už Kathryn zaslechla úryvek hovoru na trochu jiné úrovni. Hlas patřil koloniálnímu kapitánovi a směřoval ho k Tuvokovi.

„Velmi zajímavý náhled,“ pokyvoval Tuvok zaujatě.  „Vulkanci mají...“ Tuvok s Tolkinem vedli intelektuální rozpravu a nemohla se nepousmát, když viděla, jak spokojeně se Vulkanec tváří. Nalezl spřízněný intelekt. K podobným diskusím nemíval mnoho příležitostí. Podobné skupinky byly po celé jídelně, ale neslouchat jejich hovorům nehodlala. Potřebovala znát odpověď na jednu otázku. Pohledem vyhledala ženu, s kterou potřebovala momentálně nejnutněji mluvit. Nebylo to zase tak těžké. Jen jedna jediná byla v černém s šesti insigniemi na klopě uniformy. Právě byla zaujatá něčím, co neviděla přes sourozenecký dvojlístek, který jí nahlížel přes rameno. Zřejmě ji ti dva přesvědčili, aby ukázala nějaký ze svých kousků. Bylo zvláštní, jak tahle rozhodná, rázná a tvrdá žena, náhle roztála v přítomnosti obou dvojčat.

„Mohu vás na chvíli vyrušit, majore?“ dotkla se Kathryn lehce jejího ramene.

„Jenom Tasho, prosím,“ zareagovala major automaticky, aniž by si to sama uvědomovala. Nikdy neměla ráda hodnosti. Okamžitě vstala. Poodešly trochu dále od stolu, kde konečně měly trochu klidu.

„Vlastně jsem vám chtěla položit jednu otázku, Tasho,“ začala Kathryn, sotva si vzala z podnosu sklenku s pitím, které Neelix pohotově nabídnul.

„Ano, já vím,“ povzdechla si Tasha nasazujíc kyselý výraz. Přesně před tímhle Mikel varoval a na jeho slova jako vždy došlo. Zajímalo by ji, jak tohle všechno věděl. Neřekl sice přímo nic, ale bylo víc než zřejmé, že portál u základny 51 nedostane Voyager zpátky do alfa kvadrantu.

„Nechci na vás nijak tlačit, udělali jste toho pro nás tolik, ale…“

„Netlačíte!“ mávla nad tím Tasha rukou a zhluboka se nadechla. Jak jen to sakra říci a nevypadat jako Mikel, když osvětloval, proč se daná konkrétní situace nezdařila dle očekávání. Nepochopila ho. Nyní však musela vysvětlit situaci.

„V čem je tedy problém?“

„Z kvadrantu alfa zpátky sem jsme se dostali portálem u základny 51 a odsud pokračovali v našich nejnovějších testech,“ začala Tasha mluvit, ale sama nenacházela slova, kterými by řekla, že cesta Voyageru domů bude delší, mnohem delší.

„Chcete říct…“ Tvář kapitán Voyageru ztratila veškerý výraz.

„Průchod nebyl nikdy moc stabilní. Ta neuronová bomba narušila subprostor. Brána je pryč,“ řekla Tasha nakonec prostě.

„Provedli jsme předběžné skeny, ale nenalezli jsme po ní sebemenší stopy,“ doplnil pohotově Tolkin, který jedním uchem naslouchal. „Což neznamená, že tam stále není, ale nalézt ji zabere hezkých pár let, nehledě na skutečnost, že tato pozice je prozrazená a můžeme očekávat další borgské krychle, které se tam mohou vyskytnout.“

„Za všechno můžou ti zatracení piráti!“ Tasha se musela hodně ovládat, aby nevybuchla.

„Co s nimi hodláte udělat?“ vložil se do debaty Chakotay. Nebyl překvapen, že jejich další možná rychlá cesta domů vzala za své. Bohužel od jejich vězně vyslechl spoustu nelichotivých obvinění na Novou Kolonii a chtěl vědět, zda jsou pravdivá či nikoliv.

„Nehodláš je doufám všechny popravit, Tasho?“ ujelo Sáře dřív, než si uvědomila, co říká. Jacob po ní vrhnul vyčítavý pohled. Dostala tím velitelku koloniální expedice do situace, která nebyla ani vhodná, ani příjemná. V jídelně se najednou rozhostilo nepříjemné ticho. Hovor utichnul. Všechny pohledy směřovaly na Tashu a ta si právě uvědomila, že ať už jsou její pocity vůči pirátům jakékoliv, nesmí jim dovolit, aby ovlivnily její rozhodování. Otázka ji nezaskočila, spíš pobavila, ačkoliv byla nebezpečně trefná. Za jiných okolností by se třeba nechala ovládnout svým hněvem a udělala něco nepředloženého. Rozhodnutí však již padlo a nehodlala na něm nic měnit.

„Ovšem že ne, Sáro,“ odpověděla k úlevě všech přítomných. „To ale neznamená, že je nenechám, aby si to mysleli!“ dodala s pořádnou dávkou zlomyslnosti. Alespoň malou radost si dopřeje, když už jim nemůže osobně zakroutit krkem.

„Souhlasím,“ přidal se Tolkin. „Stále ještě nebyl čas je vyslechnout, takže nevíme, kolik toho vědí o naší technologii a kolik tajemství už stačili rozprodat. Myslím, že menší psychologický nátlak bude víc než dostačující.“

„Co s nimi bude potom?“ zajímalo Chakotaye dál.

„Dostanou, co si zaslouží!“ ucedila Tasha mezi zuby. „Zabili příliš mnoho lidí a ještě více smrti způsobila jejich hamižnost a touha po moci. My však nebudeme v roli popravčích. Ne, Nová Kolonie má svá pravidla a my je neporušíme.“

„Takže necháte Arexivany, aby…“

„Arexivané s tím nechtějí mít nic společného,“ zavrtěl Tolkin hlavou. Arexivané si prožili své peklo a nehodlali se k němu vracet.

„Jak jsem řekla, my nebudeme jejich soudcem, porotou ani katem. Odvezeme je zpátky na Woronu, kde dostanou, co jim po právu patří. My budeme mít na oplátku křesla v první řadě, až dojde k rozsudku,“ pronesla rezolutně svůj verdikt. Samozřejmě nic takového se Sooem nedohodla, ale až přijde čas, potom se postará, aby pomyslné křeslo dostala.

„Woronský vyslanec Soo nás požádal o jejich vydání, jakmile se je podařilo polapit,“ vysvětlil Tolkin rychle, než mohlo dojít k nějakému nedorozumění. „Samozřejmě jsme mu vyšli vstříc.“ Nedodal, že jejich návrat na Woronu pro ně bude tak jako tak znamenat rozsudek smrti. V tomto ohledu s Tashou souhlasil. Smrt či zabití jakékoliv živé bytosti nebylo etické. Případ pirátů a jejich dlouhé řádění hovořilo více než jasně.

„Piráti a podobní extrémisté jsou nepřáteli všech civilizovaných ras,“ vložila se do diskuse Sára.

„S tím nelze než souhlasit,“ podotknul Tuvok.

„A co Woronové?“ zajímalo Chakotaye.

„Bude záležet jen a jen na nich. Pokud budou stát o naší pomoc, můžeme je přesídlit podobně jako Arexivany. Máme potřebnou přepravní kapacitu,“ doplnila Tasha již zcela normálním hlasem. Tím se situace znovu uklidnila a vrátila do původního všeobecného oslavného proudu. Osud pirátů se dále nerozebíral.

„Doufejme, že budou souhlasit, jinak jsou odsouzeni k zániku,“ přispěchala na pomoc Jennifer Waitová. V duchu si povzdechla, neboť Woronové představovali tvrdý oříšek, ale věřila, že nakonec pochopí nutnost přijmout pomoc.

„Přese všechno bych nerada, aby skončili ve spárech Společenstva nebo ještě hůř,“ pronesla Kathryn rychle, aby překlenula nepříjemné ticho. Svým způsobem si Worony oblíbila. Možná to bylo kvůli Soovi. Woronský vyslanec vylezl z pomyslné ulity, do které se ukryl po příchodu na Voyager, kdy zůstával zcela uzavřený, záhadný a nepřístupný. Od počátečního přepadení piráty se choval mnohem uvolněněji a otevřeněji. Navíc byl živým důkazem, že Woronové mají jako rasa potenciál. Worony čekaly veliké změny.

„Další cesta domů je v tahu,“ zašeptal Chakotay s náznakem odevzdání.

„Najdeme si jinou cestu, Chakotayi,“ usmála se Kathryn. „Slíbila jsem, že dovedu Voyager domů, a svůj slib hodlám splnit.“

„Tak o téhle části ani v nejmenším nepochybuji,“ opětoval úsměv, čímž kapitána Voyageru uklidnil. Neodpustil si ještě poznamenat: „Ostatně v tomto vesmíru není nic, co by zastavilo Kathryn Janewayvou při plnění jejího cíle!“

„Mám takový pocit, že ze mě děláte legendu,“ namítla usrkávajíc ze sklenky.

„Opravdu?“ Chakotayův úsměv se ještě rozšířil. „Možná už jste legendou, Kathryn.“

„Děkuji za důvěru.“

Doktor kapitánu Janewayové!“ přerušil je hlas PZH.

„Mluvte, Doktore!“

„Myslím, že byste měla raději přijít na ošetřovnu. Jde o našeho vězně,“

„Rozumím. Hned tam budu.“

„Nebude vadit, když se připojíme?“ zeptala se Tasha, které poslední slova neunikla. Měla jisté špatné tušení, které si potřebovala ověřit.

„Jistě, proč ne,“ souhlasila kapitán Voyageru.

Během pěti minut dorazila čtveřice velících důstojníků na palubu pět, kde se nacházela ošetřovna. Doktor už je vítal ve dveřích. Už z výrazu ve tváři a pohledu na biolůžko, kde ležel bezvládný Lethosian, hovořilo za vše.

„Obávám se, že náš Lethosian právě zemřel,“ konstatoval Doktor kysele.

„A příčina?“ zajímalo Tashu. „Přeci jsme ho důkladně prohledali. Neměl u sebe nic, čím by se mohl otrávit či si způsobit smrt.“

„Ne, to neměl,“ souhlasil Doktor. „Musel si vzít jed ještě předtím, než přišel na palubu. Nejspíš měl nastaven určité zpoždění, ale zato působil víc než spolehlivě. Nemohl jsem už nic dělat.“

„Říkal něco, než zemřel?“ zeptala se znovu Tasha. Sama nevěděla, proč se na to vlastně zeptala.

„Ano, říkal,“ přisvědčil Doktor a zatvářil se ještě kyseleji. „Musel vás opravdu nenávidět, protože v posledních okamžicích proklel celou Novou Kolonii, a to nepočítám výrazy, které náš univerzální překladač nepřeložil.“

„Divila bych se, kdyby ne,“ odtušila Tasha suše.

„Co přesně se stalo mezi vámi a Lethosiany?“ chtěla kapitán Voyageru vědět, neboť si nemohla nevšimnout zaraženého výrazu Tashy, který nevěstil nic dobrého.

„Válka,“ odpověděla major po krátké odmlce. Nepodala žádné bližší vysvětlení, pouze na mrtvého Lethosiana upřeně hleděla. Přemýšlela, jestli by ho dokázala svými schopnostmi oživit.

„Lethosiané patřili k odštěpené frakci, která se před stovkami let odtrhla od Tamulské federace,“ chopil se místo toho slova Tolkin. „Dokázali si udržet nezávislost díky své pokročilé technologii a zabránit ostatním frakcím, aby si je připojili ke své straně. Během prvních setkání jsme zjistili, že jsou technologicky pokročilejší než my.“

„Proto jste jim vyhlásili válku? Abyste eliminovali hrozbu?“ zajímalo Kathryn dále. V duchu doufala, že takhle to nebylo, že jejich noví přátelé a zachránci nejsou bezohlední vrazi.

„Asi už jste slyšela o naší válce s lioňanskými extrémisty, jinak též nazývanými Cestovatelé,“ nadhodil Tolkin.

„Ano, něco málo ano,“ přisvědčila Kathryn. „Vím, že nakonec byli Novou Kolonií poraženi.“

„Správně,“ přitakal chartocký kapitán. „Ovšem nevíte, kdo byl jejich posledním spojencem.“

„Lethosiané…“

„Přesně tak!“ povzdechl si Tolkin při vzpomínce na poslední operaci ve válce.

„Byli poraženi, a proto vás nenávidí?“ zeptal se Chakotay, aby se ujistil, že správně chápe pointu.

„Mnohem horší,“ vzala si opět slovo Tasha. Její tvář byla jako z kamene, když spustila: „Získat Lethosiany zcela na svou stranu jim nezabralo ani dva týdny. Poté měli k dispozici veškeré zdroje jejich světa a navíc naprostou oddanost naprosté většiny populace. Začali budovat lodě a zbraně pro střetnutí s Novou Kolonií. Díky lethosianské technologii mohli Cestovatelé vytvořit flotilu, která by nás nakonec zničila.“

„Kdybychom neudeřili plnou silou předtím, než dokončili své plány,“ přidal Tolkin. „I tak Nová Kolonie ztratila v závěrečné bitvě víc než třetinu flotily.“

„Nezáleželo na tom, že zcela vyčerpali zdroje jejich planety. Všechno, co Lethosiané měli, jim bylo k dispozici, včetně Lethosianů samotných.“

„Bojovali až do hořkého konce, přestože Cestovatelé již byli dávno poraženi a flotila v troskách. Dostali od nás nepočítaně možností, šancí, příležitostí zastavit boj a vzdát se! Nikdo se nevzdal, nikdo nepřestal bojovat, dokud poslední z nich nepadl mrtvý. Žádní zranění, žádní zajatci. Jakmile nemohli bojovat, spáchali sebevraždu a snažili se vzít s sebou co nejvíce našich vojáků. Přitom byli Lethosiané mírumilovným, inteligentním a neagresivním druhem.“

„Nechápu, proč by se inteligentní humanoidní druh uchýlil k něčemu takovému,“ zavrtěla kapitán Voyageru pochybovačně hlavou.

„Kdyby vám někdo nabídnul nesmrtelnost, odmítla byste, kapitáne?“ udeřila Tasha obratem. „Odmítla byste bez nejmenšího zaváhání a řekla mu, kam si to může strčit?“ dodala ohnivě.

„Asi bych o tom chvíli přemýšlela,“ připustila Kathryn uvážlivě.

„A právě to, že se nad tím Lethosiané zamysleli, je zavedlo přímo do náruče Cestovatelů.“ Tashin hlas byl v daném okamžiku tvrdší než kámen. „Chvilka zaváhání stačila, aby se jim vetřeli do mysli, a Lethosiané pak pro Cestovatele udělali cokoliv a na nic se neptali. Ti je nechali bojovat do posledního dechu, neboť jenom tak se nám mohli pomstít, když už nemohli zvítězit.“

Kathryn se tázavě podívala na Chakotaye. Bývalý makistický velitel vypadal podobně zaražen. Zpočátku neříkal nic, ale nakonec navrhnul návrat do jídelny. Vrátili se tam, ovšem bez Tashy. Omluvila se s tím, že nemá náladu na další oslavy, a vrátila se na Oko 7Z.

pokračovat na kapitolu 34


divider

CZ Kontinuum Star Trek fanklub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© Star Trek a všechny přidružené značky jsou registrované známky společností Paramount Pictures a Viacom Inc.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries