lcars
logo

Konspirace 2


Autor: Bubushow
Archivováno dne: 25. 11. 2019
Stav povídky: dokončená
Přístupnost: obecná
Varování:

žádné

   
Seriál: TNG, VOY
Období:
Hlavní postava(y):
Kategorie: napětí
Spoiler:
Stručný obsah:

Hvězdná loď Voyager pokračuje ve své dlouhé cestě domů. Po překonání mnoha překážek, přátelsky i nepřátelsky laděných ras, časové poruchy a řady dalších nesnází vlétají do oblasti okrajového vlivu Borgů. Samozřejmě se nehodlají v této oblasti příliš zdržovat a riskovat další střetnutí se společenstvem. V rámci doplnění potřebných zásob navazují obchodní vztahy s Worony. Na první pohled inteligentní a přátelští humanoidé, jejichž rasa přežívá za okolností, které na první pohled vypadají krajně podivně. Jenomže woronská vláda střeží hrozivé tajemství, kterým neúmyslně zatáhne Voyager i jeho posádku do rozsáhlého spiknutí. Na scénu vstupuje i Nová Kolonie a ani v nejmenším nehodlají nechat tuto konspiraci, namířenou proti Voyageru i proti nim samotným, bez povšimnutí. Objevuje se též záhadný Mikel a jeho přítomnost dává až příliš jasně najevo, že vůbec nepůjde o jednoduchou záležitost. To on varuje velitelku koloniální expedice před nebezpečím a rozehrává vlastní hru s cílem, který zná jenom on sám. Navíc nic není takové, jak se na první pohled jeví. Vše je zdánlivě nelogické a zmatené. Oba hlavní konspirátoři zůstávají v pozadí, aniž by kdokoliv tušil, jaké mají skutečně záměry. Voyager a jeho posádku tím pádem čekají nelehké časy…

divider
Poznámka autora:

Povídka vycházela v roce 2007 na stránkách www.kontinuum.cz jako seriál.

divider
Prohlášení:

Star Trek, Star Trek: The Next Generation, Star Trek: Deep Space Nine, Star Trek: Voyager, Enterprise a postavy v nich vystupující jsou majetkem společnosti Paramount Pictures™ a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Konspirace 2

Bubushow


Kapitoly: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36

Kapitola 2

Delta kvadrant. Hvězdné datum 52781,818 (12. 10. 2375 – 08:00)

Praporčík Sarah Carterová přicházela toho rána do práce o trochu později, zato v mimořádně dobré náladě. Ona byla v dobré náladě skoro každé ráno, čímž mnohé lidi přiváděla doslova k šílenství. Ne pro každého bylo časné ranní vstávání úsměvné. Většina lidí nenáviděla, vstávat brzy ráno. Sára měla vždy dobrý důvod, který si samozřejmě nechávala pro sebe. Malé tajemství týkající se nejen jí, ale taky Jacoba. Co hůř, často jí dobrá nálada vydržela po celý den. Kapitán Janewayová i komandér Chakotay tím byli víceméně pobaveni, zato jiní členové posádky naopak podrážděni. Nevěděli, proč je tolik spokojená sama se sebou, když skončila v Delta kvadrantu desítky tisíc světelných let od Země. Nebo tušili, ale mluvili o tom zatím jenom šeptem. Na lodi jako Voyager, vzdálené od domova tak daleko jako dosud žádná jiná loď Federace, bylo málo věcí, o kterých se nevědělo. Bohužel, výjimka potvrzovala pravidlo a tihle dva patřili k těm světlým výjimkám, držíce své tajemství před celou posádkou. Sára vešla do strojovny naprosto přesně včas. Těsně předtím, než jí vrchní inženýrka mohla vytknout pozdní příchod. Samozřejmě B’Elanna Torresová nikdy netrvala na naprosto přesném příchodu do práce, ale v jejím případě by si až příliš ochotně udělala výjimku, jak se tajně dozvěděli od Toma Parise během jedné večerní partie kulečníku. Ostatně oni dva nikdy nechyběli na společenské akci podobného charakteru. B’Elanna Torresová ji zpražila naoko přísným pohledem, sotva vstoupila do dveří.

„Dobré jitro, poručíku,“ pozdravila Sára podtrhujíc svůj příchod širokým úsměvem.

„Dobré,“ zamumlala B’Elanna v odpověď, skrývajíc vlastní úsměv. „Dnes nějak podezřele záříte, Sáro,“ nadhodila s navenek vážnou tváří.

„Ne víc než obvykle,“ odvětila a pokrčila lehce rameny neztrácejíc ani v nejmenším dobrou náladu, kterou si přinesla s sebou.

„Opravdu?“ Šéfinženýra si rukou přivolala jejího bratra, neboť šlo o jakousi hru, která se jí samotné kupodivu líbila. Hrála si v ní na zlou šéfovou, která si zasedla na dva své podřízené. Za tím vším byla ve skutečnosti snaha vyzvědět něco víc, než kolik říkala lodní šeptanda. Tihle dva na sebe vrhali spiklenecké pohledy, nenechávajíce nikoho na pochybách o tom, co se jim honí hlavou. Jenomže nikdo je nikdy nepřistihl a oni dva nikdy nic neprozradili, což napínalo posádku už dlouhé měsíce. Od okamžiku, kdy se tihle dva po čtyřech letech za velice zvláštních okolností znovu setkali. Přítomnost druhého dvojčete v nich odhalila neuvěřitelnou živost, kterou nikdy žádný z nich neprojevoval, když sloužili na různých lodích daleko od sebe. Momentálně byla jejich živosti vystavena celá posádka. Hlavně strojovna, kde oba dva pracovali.

„Ano, poručíku?“ zeptal se Jacob tázavě, sotva došel dost blízko. Snažil se tvářit vážně, ale moc mu to přes veškerou snahu nešlo.

„Povězte mi, proč se vaše sestra každé ráno tak usmívá?“ udeřila na něj Torresová nasazujíc zcela vážný výraz.

„Smím vědět důvod vaší otázky?“ pozvedl levé obočí ve vulkánském tázavém výrazu. Nikdo jiný, koho B’Elanna znala, nedokázal napodobit Tuvokovo jinak běžné vulkánské gesto jako on.

„Řekněme, že bych se každé ráno také ráda takhle usmívala a měla dobrou náladu, hned jak vstanu,“ odtušila rychle čekajíc vysvětlení. Spíš nečekala, než čekala.

„Asi je to dědičné. Naše matka měla ten samý úsměv každé ráno,“ vyklouzl z její pasti jako had.

„Nepochybně,“ zahučela zklamaně. Nečekala, že z nich něco dostane. Vždy měli v záloze pohotovou odpověď. „No, aby vám ten úsměv déle vydržel, tak budete dnes pracovat se Sedmou z Devíti.“

„Už zase?“ vyhrknul Jacob překvapeně.

„To už je potřetí v tomto týdnu,“ doplnila Sára a úsměv jí trochu povadl.

„Ano. Podle všeho jste velice výkonní a ona vždy ráda pracuje s těmi nejlepšími,“ ujistila je nadřízená, stěží zadržujíc poťouchlý úsměv. „A kapitán si přeje, aby se cítila co nejlépe a zapadla zpátky mezi nás. Podmínky, které vy dva splňujete na sto dvacet procent. “

„Ano, poručíku,“ přisvědčila blondýnka s předstíraným povzdechem. „Vydáme ze sebe to nejlepší.“

„Ostatně jako vždy,“ doplnil ji Jacob okamžitě. Spiklenecky mrknul na své dvojče, tak aby to hlavní inženýrka neviděla.

„Bavte se,“ propustila oba sourozence škodolibě.

„Opravdu jim musíte tohle dělat?“ zaslechla B’Elanna za sebou hlas, sotva sourozenci opustili strojovnu. Patřil Carrymu a nesl v sobě náznak pobavení i vážnosti současně. Nemohl si nevšimnout, jakožto zástupce velitele strojovny, jak záměrně často nechává oba sourozence pracovat na jiných úkolech, často nespadajících přímo do jejich pole působnosti. Ne že by dané úkoly nezvládli. Ani v nejmenším. Carry si na Jacoba Cartera pamatoval od první chvíle. Nijak nevybočoval z řady. Dokud se tu neobjevila jeho sestra. Zástupce hlavního inženýra si o nich udělal jistý obrázek a věděl, že se vzájemně velice dobře doplňují skoro při všem. Dokonce i v mimoslužebních aktivitách. Sám se o tom přesvědčil během jedné partie biliáru před pár týdny. Nevěřil by tomu, kdyby to neviděl na vlastní oči.

„Nebojte se, však oni to přežijí a hlavně, udrží naší borgskou královnu daleko ode mě. Alespoň na jeden den. Pak se možná budu usmívat i já,“ odtušila B’Elanna lakonicky, podtrhujíc svá slova víc než výmluvným gestem. Sice souhlasila s kapitánem v tom, aby Sedmá využila svých schopností a dovedností ve prospěch Voyageru, když už zůstala na palubě a doktor odstranil její implantáty, na druhé straně se s Janewayovou rozcházela v názoru, jak její schopnosti využít. Vytvoření astrometrické laboratoře byl dobrý a přínosný nápad. Bohužel občasné výpadky energie během jejích povolených experimentů a vylepšení hlavní inženýrce přinejmenším lezly na nervy. Naštěstí dostala tenkrát úžasný nápad a nechávala vždy někoho ze strojovny pracovat společně s ní. Tím pádem měla přehled o tom, co Sedmá dělá a kde to dělá. Při ohlédnutí zpátky se při samotné myšlence usmála. Občas i ona prostě dokázala být geniální. Co víc, kapitán Janewayová se toho nápadu chytla.

„Už třetí den v týdnu,“ připomněl Carry lehce.

„Chcete jim snad pomoct?“ střelila po něm okamžitě pohledem.

„Ne, děkuji. Mám spoustu práce,“ odkašlal si a najednou měl velice napilno.

„Tak se jí věnujte!“ odsekla bez obvyklé příkrosti.

„Jsou kluzcí jako úhoři,“ dodal za jejími zády.

„Jo,“ řekla si spíš pro sebe. Zašla si pro padd, kde měla připravené věci na poradu dnes ráno v 09:00. Předtím zkontrolovala strojovnu, stav warp jádra a lodních systémů. Sem tam si přihodila poznámku. Všechno bylo v naprostém pořádku. Tím pádem mohla vyrazit na setkání, které se konalo každý týden. V poslední době šlo o nudné opakování zřejmých skutečností, ale kapitán na nich trvala. Klidně jí mohla poslat zprávu a nemusela tam chodit osobně. Naneštěstí Kathryn Janewayová držela jisté dekórum a chtěla se vidět se všemi vyššími důstojníky alespoň jednou týdně na poradě při formálním setkání. Ne během náhodných setkání či verbální komunikace přes komunikační síť. Většinu z nich vídávala na můstku, ale do strojovny a na ošetřovnu zase až tak často nechodila. Navíc šlo o protokol Hvězdné flotily, který jim měl připomínat, kdo jsou. Taky se za týden nashromáždila řada věcí, které byly k probrání. Občas přišly na řadu i nějaké ty drby. Jedno z mála zpestření, jimiž se Neelix blýsknul během své akce za úkolem pozvednutí morálky posádky. Zato při pouhé vzpomínce na Doktorovy proslovy se zamračila. Jestli bude mluvit jako posledně, tak udělá při první příležitosti razantní úpravu v jeho programu. Holodoktor vnímal porady jako šanci více na sebe upozornit. Alespoň Neelix vždy přinesl na poradu nějako oživení do zavedené rutiny. Za to mu byla nesmírně vděčná.

Sourozenecká dvojice našla Sedmou z Devíti dle očekávání v astrometrice. Dávali si pozor, aby se nezačali během cesty tam opět pošťuchovat. Ve službě se chovali vždy jako řádní důstojníci Hvězdné flotily. Jedno z pravidel, které zavedli, jakmile překlenuli počáteční šok ze setkání. Jakmile však za nimi zapadly dveře, tak zahodili veškeré dekorum a vážnost a začali se chovat jako malé děti, nebo spíše větší děti uprostřed puberty. Za poslední měsíce navázali tam, kde skončili před odchodem na Akademii. Ani jeden z nich neměl nic proti Sedmé z Devíti. Možná si ji dokonce i oblíbili pro klidné a nevzrušené vystupování a dětskou naivnost, kterou pomalu, ale jistě odbourávali. Občas mívali pocit, že u ní konečně probudili smysl pro humor. Problém byl v tom „občas“ a nikdy neměli úplnou jistotu. Zato si na druhé straně byli jisti tím, že ona velice bedlivě sleduje oba dva, a možná právě odsud pramenil tajný únik informací, který se změnil v šeptandu o nich dvou. I když Sedmá určitě nechodila po chodbách a nevykládala o nich každému na potkání. Ne, v tomto ohledu se na ni mohli spolehnout.

Navíc i Sedmá si prožila krušné chvilky, obzvláště když se vlivem borgského vincula začaly v její hlavě střídat jednotlivé osobnosti mužů i žen, které jako Borg asimilovala. Nebo ta telepatická bytost, která všem vnutila myšlenku, že objevili červí díru domů, a místo toho jí letěli rovnou do žaludku. Nebýt Sedmé s Naomi a mimozemšťanem Qataiem, potom by zcela jistě skončili jako hodnotná energetická svačinka. Případně její krátký návrat k Borgům, když se kapitán snažila získat transwarp cívku, okamžik, kdy dospěla k jasnému závěru, že být jedincem je mnohem víc než součástí kolektivního vědomí. Nebo jak ji chtěl onen génius jménem Kurros dostat do svého „Kroužku expertů“ a najal si na Voyager skupinku profesionálních lovců. Případně Doktorova snaha zapojit Sedmou do společenského života. A nakonec další setkání s kapitánem Braxtonem a lodí Relativity. Bylo to vskutku šokující, když druhá Sedmá v uniformě praporčíka pronásledovala právě Braxtona po Voyageru. Zrovna při pingpongovém zápase. Zkrátka posledních deset měsíců bylo zatraceně rušných pro celou posádku, Sedmou nevyjímaje.

„Ááá, tady jste,“ obrátila se k příchozím. Pohledem zhodnotila čas, ale jen zběžně, neboť nečekala nikoho ještě minimálně dalších deset minut.

„Poručík Torresová nás přidělila pro dnešní den k vám,“ chopila se Sára jako první slova.

„V pořádku,“ odvětila, pozorně si je prohlížeje. Pokud byla překvapená, tak své překvapení nedávala nijak najevo. „Ačkoliv jsem očekávala někoho jiného. Poručík Torresová mi opomněla sdělit, kteří dva členové posádky mi budou pomáhat dnes.“

„Bude nám potěšením,“ zamumlala Sára za jejími zády s grimasou naprosté odevzdanosti.

„Potom dáváte své potěšení najevo velice zvláště,“ usadila ji Sedmá, aniž by se otočila.

„Zapomněl vám snad doktor odstranit některý implantát, kterým můžete vidět vzadu?“ nadhodila Sára sardonicky.

„Ne, ale mám dokonalý zrak…,“ začala Sedmá obracejíc se k ní.

„… a vidí tvůj odraz přes konzoli,“ doplnil Jacob za ní, neboť ho viděl taky.

„Něco nového na dálkových senzorech?“ obrátila Sára rychle hovor jiným směrem.

„Momentálně nejsou v dosahu žádné planetární soustavy či astronomické jevy, které by stály za prozkoumání,“ odpověděla Sedmá pohotově.

„Škoda,“ zabručela blondýnka napůl zklamaně.

„Nicméně za tři týdny, stávající rychlostí, dorazíme k jedné obydlené soustavě.“

„Můžete nám ji ukázat?“ vložil se Jacob do diskuse. Jedna z výhod spolupráce se Sedmou byla, že měli přehled o astrometrických údajích.

„Proč ne,“ dala Sedmá najevo souhlas. Vzápětí přiblížila trochu nevábně vypadající, zeleno-šedo-modrou planetu.

„Určitě je to třída M?“ ujišťoval se Jacob, neboť vzhled planety neodpovídal standardům třídy M, jak je znal.

„Ano. Dokonce ji obývá inteligentní humanoidní druh,“ přisvědčila.

„Neříkala jste předevčírem něco o operacích Borgů v této oblasti?“

„Pravda.“

„Jak je tedy možné, že nechali inteligentní druh na pokoji?“

„Tamní druh zatím nemohl nijak obohatit společenstvo. Z toho důvodu si jich Borgové nevšímají. Rozmístili senzorové pole kolem soustavy, aby mohli monitorovat jejich aktivity.“

„Moment!“ pozvedl Jacob ruku v nesouhlasném gestu. „Borgové to tam mají pod drobnohledem a my tam prostě jen tak vletíme?“

„Borgské sondy monitorují pouze okraj soustavy, ne planetu jako takovou. Jakmile zaznamenají, že dokázali opustit soustavu, potom jim budou věnovat zvýšenou pozornost. Sondy jsou navíc rozmístěné poměrně řídce a pokrývají nepoměrně menší vektor, takže proletět mezi nimi, aniž nás odhalí, by neměl být příliš velký problém.“

„Takže tihle humanoidi ještě neobjevili warp?“ přidala se Sára.

„Měli spoustu kontaktů s rasami, které warp pohon vyvinuly,“ doplnila Sedmá neutrálně.

„Předpokládám, že všechny ty rasy Borgové asimilovali,“ ujišťoval se Jacob, že správně porozuměl pointě.

„Ano.“

„Pokud jsou inteligentní, tak si to možná uvědomili,“ spekulovala Sára zadumaně. „Možná schválně nikam nelétají.“

„I to je možné,“ připustila Sedmá.

„A co budeme dneska dělat? Určitě máte na programu něco zajímavého,“ obrátil její bratr rychle list, pouště předchozí diskusi rychle z hlavy. Nešlo o příliš příjemné vyhlídky a on o nich nechtěl raději příliš přemýšlet. Sára mívala tendenci pitvat se velice podrobně v podobných věcech, což poznal během studia rodinné kroniky. Sice dokázala vyhmátnout zdánlivě sotva patrné souvislosti, ale když se do toho zabrala, tak nedokázala přestat. Obvykle ji od toho musel násilím odtrhnout a přenést pozornost jinam. Na druhou stranu s tím neměl až takový problém, jak se mohlo na první pohled zdát.

„Věřím, že půjde o velice zajímavou zkušenost, jakou spolupráce s vámi dvěma vždy obnáší,“ zhodnotila Sedmá situaci s klidem. Podle svých pozorování dospěla k závěru, že tihle dva patří k nejlepším inženýrům a svou práci berou jako naprostou samozřejmost, takže během ní dokáží vést i konverzaci, aniž by jejich výkonnost poklesla. Pracovala s nimi v posledních měsících často a musela uznat, že v páru jí byli mnohem užitečnější než Jacob samostatně. Společně měli k dokonalosti pouhý krůček, což nemohla z hlediska efektivity neocenit. Navíc šlo v podstatě o vrstevníky, zhruba stejně staré jako ona, se znalostmi na podobné úrovni. Musela si připustit, že se od nich opravdu hodně naučila a obohatila tak svou cestu zpět k lidství, jak říkal Doktor, o řadu nových poznatků.

„Vždycky jde o zajímavou zkušenost,“ pousmála se Sára a myslela svá slova vážně.

„Pak tedy nebudeme ztrácet čas,“ přikývla Sedmá. „Nejprve…,“ začala mluvit a popisovat dnešní práci. Přijala některé poznámky, postřehy i věci, s nimiž sama nepočítala. Po teoretické přípravě mohli začít pracovat a každý měl svůj jasně stanovený úkol, přičemž šlo o společnou práci, v níž se vzájemně doplňovali. Skoro jako by znovu byla ve Společenstvu. K ničemu jinému jejich souhru nemohla přirovnat. Výkonnost lidského kolektivu dokázala být na vysoké úrovni, pokud se sešli ti správní jedinci. Další poznámka do nekonečného seznamu poznatků učiněných od chvíle jejího odpojení od společenstva.

pokračovat na kapitolu 3


divider

CZ Kontinuum Star Trek fanklub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© Star Trek a všechny přidružené značky jsou registrované známky společností Paramount Pictures a Viacom Inc.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries