Konspirace 2

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
25. 11. 2019
Délka:
87 967 slov (391 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, VOY
Období:
Kategorie:
napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Hvězdná loď Voyager pokračuje ve své dlouhé cestě domů. Po překonání mnoha překážek, přátelsky i nepřátelsky laděných ras, časové poruchy a řady dalších nesnází vlétají do oblasti okrajového vlivu Borgů. Samozřejmě se nehodlají v této oblasti příliš zdržovat a riskovat další střetnutí se společenstvem. V rámci doplnění potřebných zásob navazují obchodní vztahy s Worony. Na první pohled inteligentní a přátelští humanoidé, jejichž rasa přežívá za okolností, které na první pohled vypadají krajně podivně. Jenomže woronská vláda střeží hrozivé tajemství, kterým neúmyslně zatáhne Voyager i jeho posádku do rozsáhlého spiknutí. Na scénu vstupuje i Nová Kolonie a ani v nejmenším nehodlají nechat tuto konspiraci, namířenou proti Voyageru i proti nim samotným, bez povšimnutí. Objevuje se též záhadný Mikel a jeho přítomnost dává až příliš jasně najevo, že vůbec nepůjde o jednoduchou záležitost. To on varuje velitelku koloniální expedice před nebezpečím a rozehrává vlastní hru s cílem, který zná jenom on sám. Navíc nic není takové, jak se na první pohled jeví. Vše je zdánlivě nelogické a zmatené. Oba hlavní konspirátoři zůstávají v pozadí, aniž by kdokoliv tušil, jaké mají skutečně záměry. Voyager a jeho posádku tím pádem čekají nelehké časy…

divider
Poznámka autora:

Povídka vycházela v roce 2007 na stránkách www.kontinuum.cz jako seriál.

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Konspirace 2 (bubushow)

Obsah

Kapitola 27

Voyager, hvězdné datum: 52878,17 (16.11.2375 – 12:00)

„No tak, Jacobe, přestaň být takhle nervózní,“ uklidňoval přítele Harry Kim, když viděl, jak netrpělivě přechází sem a tam po hangáru. Měli doprovodit komandéra Chakotaye, který povede misi zpátky dolů na Arres. Na druhé straně Jacoba chápal, když nevěděl nic o tom, co se děje dole. Kvůli atmosférickým poruchám došlo k přerušení komunikace a senzory po jejich návratu ze střetnutí s Gandory nepronikly silným rušením. S Deltaplánem se vrátil akorát Chakotay s Parksem a průběh jejich rozhovoru s kapitánem Janewayovou zůstal před oběma praporčíky utajen. Každopádně byli vybráni do týmu, který měl obratem letět dolů s nákladem vybavení a zdroji energie. Nevypadalo to dole zrovna příliš dobře, ať už došlo k čemukoliv. Harry jen doufal, že Chakotay by řekl, kdyby se něco stalo Sáře nebo Sedmé. Neměl zrovna rád nepříjemná překvapení. Byl na můstku, takže zaslechl, že Sedmá čeká dole, ale nic víc. Proč zůstala dole, či jakoukoliv informaci o Jacobově sestře, nezaslechl.

„Já nejsem nervózní, Harry!“ učinil Jacob prudké nesouhlasné gesto, dosti odporující jeho rychlému přecházení.

„Určitě je v pořádku, Jacobe,“ uklidňoval ho Harry dál, protože příliš dobře chápal přítelovu nervozitu, kterou bohužel během dlouhé cesty Voyageru Delta kvadrantem, sám nejednou zažil.

„Vím, že je naživu, ale nevím, co s ní je, Harry! Něco se jí stalo, ale nevím co,“ ignoroval mladík jeho slova a dál si mluvil víc pro sebe než k Harrymu.

„Hned jak budeme dole, se všechno dozvíš,“ uklidňoval ho.

„Otázkou je, co se dozvím,“ obrátil pohled jinam, aby Harry Kim neviděl jeho neklidný výraz.

„Hlavně že bude v pořádku.“

„Což mi připomíná jednu věc,“ obrátil Jacob nečekaně list. Dospěl k závěru, že bude lepší splnit jeden slib. Navíc tím určitě odvede Harryho pozornost jinam a ten přestane ho zkoušet uklidňovat.

„Ano?“ zpozorněl Kim, jelikož nevěděl, kam právě míří.

„Něco jsem ti přece slíbil, Harry, pokud mě paměť neklame,“ poklepal Jacob přítele přátelsky po rameni.

„Aha,“ zarazil se Harry nad nečekanou změnou tématu. Jacob ho tím poněkud zaskočil. Vlastně napůl doufal, že na celou záležitost úplně zapomene. Cítil se poněkud nepřirozeně, že tenkrát využil situace. „No…, jestli nechceš, tak mi to nemusíš říkat zrovna teď. Klidně později, až bude vhodnější chvíle.“

„Sám jsi říkal, že komandér Chakotay přijde s Tomem až za pár minut.“ Jacob vyloudil ve tváři slabý úsměv. „Nenapadá mě vhodnější okamžik.“

„No dobrá,“ přisvědčil trochu neochotně Harry. „Tak povídej, co je vlastně mezi vámi dvěma?“

„Chceš vědět, jestli jsme se spolu vyspali?“ Tentokrát se Jacob nemohl ubránit potutelnému úsměvu. Při myšlence, jaký z toho bude poprask, až tohle jednou vyjde najevo, se nemohl nesmát.

„No…, tohle jsem zrovna…,“ zakoktal se Harry zaskočený jeho přímostí.

„Odpověď zní ano, Harry. A ne jednou.“ Přikývnul, aby tím potvrdil kladnou odpověď.

„Opravdu? Já myslel, jestli to…“

„Jenom nehrajeme?“ doplnil za něj.

„Ano.“

„Ne, Harry. Udělali jsme to doopravdy. Ne jenom naoko,“ potvrdil svá předchozí slova.

„Nechci být nějaký moralista, Jacobe, ale Sára je tvoje sestra. Doufám, že si uvědomuješ, co tohle může znamenat!“ vzpamatoval se Harry konečně z šoku, který mu zpráva, že tihle dva se spolu vyspali, způsobila. Za jiných okolností by na tom jistě nebylo nic špatného, kdyby mezi nimi neexistoval příbuzenský vztah. Na druhé straně nechápal, proč se tolik diví. Z nějakého důvodu tihle dva k sobě prostě patřili.

„Věř mi, že touhle otázkou jsme si lámali v prvních měsících hlavu,“ připustil Jacob s povzdechem a poprvé zvážněl.

„Vidím, že asi ne moc,“ poznamenal Kim nezvykle sarkasticky.

„Pokud vím, tak ani ty sis nebral morálku příliš za svou, když jsi se zamiloval do Derran Tal,“ ušklíbnul se Jacob v reakci na ironii v Kimově hlase.

„Tohle bylo něco trochu jiného,“ namítnul Harry okamžitě. Užil si své a nehodlal se k této epizodě příliš vracet. Akorát šlo o trefu do černého.

„Zase tolik bych neřekl.“

„Zapomínáš, že díky odlišné fyziologii lidí a Varrů mezi námi neúmyslně vznikla bio-chemická závislost,“ připomněl Harry odměřeně. Měl na celé záležitosti svůj díl viny, ale nemohl s tím v pozdější fázi vůbec nic udělat.

„Vždyť říkám, že takový rozdíl zde není,“ pokrčil Jacob stoicky rameny.

„Kam tím míříš, Jacobe?“ Rozhodně se mu nelíbilo, že srovnává jeho vztah se svým.

„Věř mi, Harry, že náš příbuzenský vztah byl hlavní problém, s kterým jsme si lámali hlavu. Hledali jsme odpověď na otázku, proč tomu tak nemůže být. Navíc dva měsíce v té prázdnotě bez hvězd nám dalo hodně času k přemýšlení,“ svraštil zamyšleně obočí při vzpomínce na Noc, jak nazvali cestu Voyagerem skrze prázdný prostor, odkud se dostali až Malonským koridorem.

„A k čemu jste nakonec dospěli?“ zeptal se Harry a snažil se neotřást při vzpomínce na ty úděsné dva měsíce v hvězdné prázdnotě.

„Hledali jsme v rodinné kronice zmínky o podobných případech. Nebudeš tomu věřit, ale bylo jich tam poměrně dost,“ poznamenal nakonec.

„Zapomínáš, kdo vám tu kroniku doplnil,“ připomněl Harry celkem zjevnou skutečnost. Jacob ani Sára se s doplněním údajů v rodinné kronice, které provedl záhadný Mikel, nijak netajili. Ne snad že by do ní nechávali kdekoho nahlédnout. Vůbec ne. Nechávali si většinu z toho jen a jen pro sebe. Harry Kim mohl oběma během letu prázdnotou závidět, protože měli co dělat a v kronice nacházeli nové a často netušené informace.

„Nemyslím si, že jde o podvod,“ zavrtěl Jacob hlavou. „Z toho, co mi vyprávěla Sára, tak vztah mezi naší matkou a strýcem Oliverem nebyl vztah, který k sobě má bratr a sestra. Bohužel strýc Oliver se nevrátil z mise na DS9 a tím pádem vlastně k ničemu nedošlo. Každopádně tu byly náznaky, že to plánovali.“

„Nepřipadá ti to přinejmenším podivné, Jacobe?“ položil mu Harry otázku trochu odtažitě. Téma, které zde rozebírali, nebylo zrovna na běžné společenské úrovni.

„Z morálního hlediska by to nebylo správné, ale s tím bychom se nějak vypořádali. Zbýval v podstatě jeden choulostivý problém. Byli jsme si moc dobře vědomi toho, co by se případně mohlo stát, takže proto jsme se obrátili na Doktora,“ přiznal Jacob nakonec.

„A?“ pobídnul ho Harry k pokračování, neboť čas letěl a komandér Chakotay zde mohl být každým okamžikem. Navíc, těžko bude mít podobnou příležitost vyslechnout si takový neuvěřitelný příběh.

„Sám jsem tomu nevěřil, ale on provedl u mě a Sáry, samozřejmě diskrétně, řadu testů a potom potvrdil, že našemu vztahu po fyzické stránce nic nebrání.“ Jacob rozhodil bezmocně rukama v gestu, že ani on takový výsledek nečekal a jak moc tou zprávou byl zaskočen.

„Opravdu tohle řekl?“ nevěřil Harry vlastním uším.

„Jo, taky mi chvíli trvalo, než jsem všechno úplně strávil. Pořád jsem nevěřil tomu, že je to pravda. Naštěstí Sára nehodlala čekat déle, než bylo nezbytné.“ Tentokrát už nedokázal zakrýt úsměv při té vzpomínce. Občas ho sestra dokázala překvapit svou přímočarostí. Po pravdě ho k tomu dotlačila, ačkoliv její motivy byly poněkud jiného charakteru. Konečně pochopil Mikelova slova o tajemství, které čeká jen na něj, aby ho odhalil. Nikomu se o tom nezmínil a ani teď nehodlal udělat výjimku. Ostatně šlo o tajemství, které mělo zůstat pouze v kruhu rodinném, tedy mezi nimi dvěma.

„Takže, tohle všechno jste skrývali celé měsíce?“ zeptal se Harry v domnění, že věci nejsou úplně takové, jak je Jacob vylíčil. Vlastně doufal, že teď přijde ta část, která ukáže, jak moc je naivní a že celé vyprávění byl jenom mimořádně vydařený vtip.

„Přesně tak,“ podtrhnul Jacob svá slova, čímž Harrymu sebral i ty poslední zbytky iluzí, které o nich dvou ještě choval.

„A nikdo vás nikdy nepřistihl?“ dodal nedůvěřivě.

„V tom jsme dokázali být nesmírně dobří,“ nasadil Jacob znovu šibalský úsměv.

„Nevím, jestli ti mohu blahopřát, Jacobe, ale je tu ještě otázka, jak se na tenhle vztah bude dívat kapitán Janewayová,“ nadhodil Kim vážnějším tónem. On se do jejich vztahu samozřejmě plést nehodlal. Ani o něm s kýmkoliv mluvit.

„Doufám, že nebude mít vážné námitky,“ dodal ještě rychle, neboť zpoza rohu se vynořili Tom Paris s Chakotayem. Ani jeden z nich si nevšimnul postranního Tomova pohledu. Tom Paris totiž dorazil o chviličku dřív než Chakotay a vyslechl část jejich rozhovoru. Ne všechno, ale dost, aby si zbytek pohodlně domyslel.

První důstojník se tvářil neutrálně od chvíle, co Deltaplán vystoupal na orbit Arresu. Voyager si ve střetnutí s Gandory vedl velice dobře a utrpěli mnohem menší poškození, než se na první pohled zdálo. Pravá gondola byla sice vyřazená a trup na některých místech protržen, ale opravářské týmy už na tom pracovaly a za den za dva budou zase plně funkční. Zato jeho mise až tolik úspěšná nebyla. Exploze v místě, kde zachránili Sáru s majorem Kronesovou, způsobila kataklyzmatickou reakci. Nebyla to jejich vina, ale Arexivanům tam dole to moc platné nebylo. Transportéry ani komunikace přes rušení v atmosféře nefungovaly, což byl pouze začátek. Podle Arexivanů bude jejich svět zcela neobyvatelný během několika dní a předběžné výpočty ukazovaly, že dojde ke zničení celé planety. Pokud včas zakročí, potom získají dost času ke kompletní evakuaci. Koloniální lodě už byly na cestě, ale měly dorazit až za několik dní. Útočné křídlo tvořené Dravcem třídy C a dvojicí lodí třídy X neposkytovalo potřebnou kapacitu k evakuaci. Přiletěli dost narychlo, ale byli jediní dostatečně blízko. Patřili k hlídce, která byla mimo základnu 51 a tím pádem zůstali ušetřeni jejího neblahého osudu. Navíc měli víc než dost práce, aby pomohli své vlajkové lodi. Arexivany nechali v péči Voyageru. Samozřejmě na ně nezapomněli a slíbené lodě už byly na cestě.

„Je všechno připravené, Harry?“ zeptal se Chakotay hned na začátku, ještě před vstupem do člunu.

„Ano, pane. Transportoval jsem ze skladiště náhradní generátory a vše ostatní ze seznamu do nákladového prostoru Deltaplánu,“ potvrdil praporčík okamžitě.

„Výborně. Potom už nám nic nebrání v tom, abychom letěli dolů pomoci Arexivanům. Bude to trochu divoká jízda, ale proto jsem vzal pana Parise, aby nás tím bezpečně provezl,“ vysvětlil jednoduše přítomnost hlavního pilota. Nečekal na nic a zamířil k Deltaplánu.

„Co se tam dole přesně stalo, komandére?“ zajímal se Jacob ještě předtím, než usedli do kokpitu lodě.

„To bych taky rád věděl. Unikli jsme té explozi jen o vlásek,“ odtušil Chakotay nezvykle sardonicky. Navíc vše shrnul dost neurčitě, což prvnímu důstojníkovi nebylo příliš podobné.

„Aha,“ hlesnul mladý praporčík zklamaně.

„Nebojte se, Jacobe, vaši sestru jsme dostali včas ven. Arexivané se o ni dobře postarali. Doktor Hall mě ujistil, že bude zase úplně v pořádku,“ přidal těsně poté, co usedl k taktické stanici, informaci, kterou mladý praporčík toužebně očekával.

„A major Kronesová?“ Ta otázka vyklouzla mladíkovi z úst dříve, než si uvědomil, co říká.

„Ta dopadla bohužel mnohem hůř. Problém spočívá v tom, že jenom ona sama nám může povědět, co všechno se tam dole stalo. Zatím ale nepřišla k sobě.“

„Děkuji, pane.“

„Držte si klobouky, pánové, jedeme dolů!“ Neskrývaje nadšení se Tom Paris chopil ovládání Deltaplánu. Předtím měl pár minut k tomu, aby se seznámil s tím, do čeho jde, a byl skutečně nadšen. Pokud se nemýlil, tak tenhle let bude jako sjíždět divokou řeku. Pokud ne, tak to bude možná trochu problém.

Deltaplán proletěl nakonec celkem hladce zdejší atmosférou. Tomovi se podařilo vyhnout se veškerým možným turbulencím, takže bezpečně dosedli na přistávací plochu arexivanské pozemní základny. Tam už na ně čekal Quirel a tucet Arexivanů. Neztráceli ani na okamžik čas. Hned jak se zadní dveře Deltaplánu otevřely, začali Arexivané přebírat od jeho posádky potřebné vybavení. Okamžitě ho odnášeli na místo určení, kde už Sedmá prováděla první přípravy k zapojení zdrojů energie, které vytvoří kolem základny ochranný štít. Ten měl Arexivany prozatím ochránit před atmosférickými účinky. Šlo o dočasné řešení, než seismické poruchy roztrhají planetu na kusy. Tlumicí pole mělo omezit seismickou aktivitu, ale vyžadovalo hodně energie. Času bylo málo, stejně jako lidí. Jen málo Arexivanů mělo inženýrské znalosti. Většina zastupovala obyčejné nevědecké a netechnické profese. A těch pár ostatních tvořilo úzký kroužek vědců v oboru medicíny a genetického inženýrství. Nemohli od nich tudíž čekat pomoc, jakou by potřebovali. O důvod více spěchat.

„Tak jak to jde?“ vyhrkl Harry jako první, sotva dorazil s plným kufrem na místo. Sedmá se k němu otočila. Vlasy měla netypicky rozpuštěné a tvář částečně začouzenou, zato její výraz byl pořád ten samý. Klidný a soustředěný. Vzala jeho přítomnost na vědomí, ale dál si hleděla svého.

„Už to skoro bude!“ odpověděl místo ní jiný hlas a nejen Jacob Carter si teď úlevně oddechl. Ano, hlas patřil jeho sestře Sáře a byla v něm přesně ta živost, pro ni tolik typická. Ohlédl se zpátky, ale Chakotay za ním jenom lehce pokrčil rameny a pousmál se.

„Pokud zde nehodláte jenom stát a chcete nám pomoci, potom budeme hotovi mnohem dříve,“ konstatovala Sedmá suše.

„Samozřejmě,“ vzpamatoval se jako první Harry Kim. Nečekal od ní sarkasmus a byl jím řádně zaskočen. Vlastně ho dneska všichni něčím překvapili.

„Pokud mi někdo pomůže zapojit tenhle panel, byla bych moc ráda. Nemám v ruce ještě úplně ten správný cit.“ Sářina hlava se vynořila z jedné šachty naproti nim.

„Hned tam budu!“ chopil se úkolu Jacob. Nedal nikomu příležitost, aby mu vzal tuhle šanci. Nikdo se ani nesnažil ho zarazit, takže v poklidu vlezl do přístupové šachty, kde na něj už Sára čekala. Šibalsky na něj zamrkala a táhla ho dál k ovládacímu rozhraní.

„Kde je řídicí věž?“ zeptal se Chakotay Sedmé krátce poté. Neměl mnoho času nastudovat si plány zdejší základny, tudíž nevěděl, kde přesně se nachází řídicí centrum.

„Je o dvě patra výš. Dostanete se tam přístupovým průlezem pět. Výtahy zatím stále nefungují. Alespoň dokud nepřivedeme do centrální jednotky více energie,“ mluvila Sedmá a současně ukazovala na jedné obrazovce, kde byla mapa základny, cestu.

„Díky.“ Chakotay věděl o energetických problémech Arexivanů. Další z promyšlených plánů woronských pirátů, kterými Arexivany záměrně ponižovali. Na planetě neexistovaly žádné zdroje, které by bylo možné použít. Pouze v planetární soustavě bylo dostatečné množství asteroidů bohatých na horniny a rudy, které bylo možné přeměnit na zdroj energie. Pokud by měli způsob, jak se k nim dostat. Arres byl opravdu úplně pustý. Sice měl dýchatelnou atmosféru, ale byl zcela pustý. Možná od dob, kdy zde sídlila neznáma rasa, jejíž skalní město předtím viděl v polární oblasti. Nejspíš kvůli tomu opustili zdejší svět. Bohužel o nich víc nezjistí. Oblast kolem pólu byla zdrojem poruch a ty se rychle šířily po celé planetě. Vlastně si vzpomínal, že Sedmá říkala něco o hornině ve skalách. Právě ta hornina umocnila výbuch a nejspíš měla tohle všechno na svědomí.

divider

Následuje:
Kapitola 28

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries