lcars
logo

Konspirace 2


Autor: Bubushow
Archivováno dne: 25. 11. 2019
Stav povídky: dokončená
Přístupnost: obecná
Varování:

žádné

   
Seriál: TNG, VOY
Období:
Hlavní postava(y):
Kategorie: napětí
Spoiler:
Stručný obsah:

Hvězdná loď Voyager pokračuje ve své dlouhé cestě domů. Po překonání mnoha překážek, přátelsky i nepřátelsky laděných ras, časové poruchy a řady dalších nesnází vlétají do oblasti okrajového vlivu Borgů. Samozřejmě se nehodlají v této oblasti příliš zdržovat a riskovat další střetnutí se společenstvem. V rámci doplnění potřebných zásob navazují obchodní vztahy s Worony. Na první pohled inteligentní a přátelští humanoidé, jejichž rasa přežívá za okolností, které na první pohled vypadají krajně podivně. Jenomže woronská vláda střeží hrozivé tajemství, kterým neúmyslně zatáhne Voyager i jeho posádku do rozsáhlého spiknutí. Na scénu vstupuje i Nová Kolonie a ani v nejmenším nehodlají nechat tuto konspiraci, namířenou proti Voyageru i proti nim samotným, bez povšimnutí. Objevuje se též záhadný Mikel a jeho přítomnost dává až příliš jasně najevo, že vůbec nepůjde o jednoduchou záležitost. To on varuje velitelku koloniální expedice před nebezpečím a rozehrává vlastní hru s cílem, který zná jenom on sám. Navíc nic není takové, jak se na první pohled jeví. Vše je zdánlivě nelogické a zmatené. Oba hlavní konspirátoři zůstávají v pozadí, aniž by kdokoliv tušil, jaké mají skutečně záměry. Voyager a jeho posádku tím pádem čekají nelehké časy…

divider
Poznámka autora:

Povídka vycházela v roce 2007 na stránkách www.kontinuum.cz jako seriál.

divider
Prohlášení:

Star Trek, Star Trek: The Next Generation, Star Trek: Deep Space Nine, Star Trek: Voyager, Enterprise a postavy v nich vystupující jsou majetkem společnosti Paramount Pictures™ a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Konspirace 2

Bubushow


Kapitoly: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36

Kapitola 29

Planeta Arres, o několik hodin později.

Dole na základně Arexivanů se situace konečně ustálila. Zdroje energie pro štít nad většinou základny vztyčili ještě včera a nyní, když klimatická bouře dorazila až sem, spolehlivě ochránil všechny Arexivany. V opačném případě by nebylo už koho zachraňovat. Nekonečně dlouhé hodiny trvalo nainstalovat, kromě štítu, také zařízení k potlačení seismických poruch. Z toho měl vůdce Arexivanů Quirel největší obavy. Na Arresu docházelo často k zemětřesením o různé síle, což potvrzovalo seismickou nestabilitu většiny kontinentu. Zdejší údolí bylo vybráno záměrně, neboť tvořilo pomyslné oko hurikánu, kde nedocházelo k zemětřesením. Alespoň doposud ne. Poslední výpočty jasně ukazovaly, že ani zde nebudou zcela v bezpečí. Kataklyzma planety zapříčinilo posun zemských desek, jakkoliv se to zdálo nemožné. Teprve po nainstalování zařízení k potlačení zemětřesení si mohli inženýři z Voyageru vydechnout. Arexivané by jim sice velmi rádi pomohli, ale kromě Holla neměl nikdo z nich inženýrské znalosti. Holl právě pracoval souběžně s nimi na jiném, neméně důležitém projektu. Dobře si uvědomoval určitou nekompatibilitu federální a koloniální technologie s jejich. Z toho důvodu pracoval na převodníku, aby po zapojení mohli převést ovládání do centrály.

Bohužel omezený prostor základny neskýtal příliš mnoho pohodlí pro důstojníky Voyageru. Tom Paris prohlásil cosi o ponorkové nemoci, neboť nechápal, jak tady mohli Arexivané celé ty roky žít. Naplácaní na sobě s naprostým minimem životního prostoru. Oproti tomu byl Voyager doslova prostorný. Tedy dokud jich bylo na palubě sto padesát a ne třeba několik set. Poté, co skončili s prací, zůstali na základně. Samozřejmě zde mohl zůstat klidně pouze jeden či dva z nich a zbytek odletět na Voyager. Chakotay všem jasně vysvětlil, že jsou jediní kvalifikovaní lidé, kteří mohou štít obsluhovat. Čím více jich bude, tím lépe. Navíc tím pozdvihli morálku Arexivanů. Ti jim přidělili jednu větší místnost, kam se všech šest lidí poměrně pohodlně nacpalo. Cesta zpátky na Voyager stejně nepřicházela v úvahu. Atmosférické poruchy dosáhly obrovských hodnot, které činily z jakéhokoliv letu šílený hazard. Už jen cesta dolů byla hodně zlá. Nahoru by byla mnohem horší.

Důvodů bylo více, a proto tým z Voyageru zůstal pod záminkou dohledu na instalované obvody a taky kvůli morálce Arexivanů, aby si nepřipadali opuštěně. Hlavně aby si nemysleli, že prostě odletí ve své rychlé hvězdné lodi, sotva se dostanou pryč. Tu druhou část samozřejmě nevyslovili nahlas, ale každý člen týmu pochopil jasně mířenou narážku. Ubytování sice nebylo úplně nejpohodlnější, ale nikdo si nestěžoval na spartánské podmínky. Každý dostal něco, co připomínalo spacák. Quirel stoicky prohlásil, že nic lepšího nemají. Slovo postel bylo pro mnohé z nich dávno zapomenutým pojmem. Jeden z krutých pirátských žertů. Ulehli a nikomu nevadilo, že to není zrovna pětihvězdičkový hotel. Místnost byla sotva dvě patra pod řídící centrálou, tudíž měli vše doslova na dosah ruky. Stanovili si hlídky v centrále, zatímco zbytek bude odpočívat.

* * * * *

Susan Arčrová proletěla skrze vytvořený koridor celkem hladce. Oba Dravci spojili své deflektory k vytvoření bezpečného průchodu. Dost velkého, aby jím mohl proletět raketoplán. Problémy měla koloniální pilotka až v nižší vrstvě atmosféry, kde se tvořila hustá mračna a poruchy se projevovaly v současnosti mnohem výrazněji, ale nakonec celkem bez problémů prošla skrz. Cestou kromě pilotování ještě musela sbírat co nejvíce senzorových údajů pro pozdější využití. Tam nahoře si nebyli jistí, kam až bude koridor sahat, a potřebovali informace pro nové výpočty. Přesto byla ráda, když se dostala pod bouřková mračna. Sahala totiž sotva jeden kilometr nad povrch planety Arres. Vrcholky hor se v nich úplně ztrácely. Základna Arexivanů se nacházela v rozlehlé úžlabině, chráněné z několika stran proti povětrnostním vlivům Arresu. Při původním osídlení vybírali strategické umístění pro svůj domov. Dokonce tam vytvořili kopuli, která chránila celé údolí, a tím pádem měli dostatek životního prostoru. Alespoň do doby, než woronští piráti zajali Denebolu a jejich životní prostor se podstatně zmenšil. Nejspíš by základnu našla i bez senzorů, protože jejich štít zářil široko daleko. Nezahrnoval celé údolí, pouze základnu. Zahájila přibližovací manévr, dokud se nedostala na dosah.

„Tady poručík Susan Arčrová. Žádám o povolení k přistání,“ otevřela komunikační kanál doufajíc, že tady dole pod mraky bude spojení fungovat.

„Povolení uděleno,“ dostala odměřenou odpověď spolu s navigačními souřadnicemi pro přistání. Pokrčila rameny nad strohostí Arexivanů, ale nemohla jim nic vyčítat. Měli víc než dost důvodů ke skepsi. Proletěla na několik vteřin uvolněným štítem a usedla vedle federačního Deltaplánu. Zatím ho ještě neviděla, ale musela uznat, že má zajímavý design. Nejspíš nedosahoval kvality jejího postaveného raketoplánu, ale na podobné soudy bylo přeci jenom ještě dost brzy. Doufala, že bude mít příležitost v budoucnu porovnat jeho kvality. Sice nepochybovala o kvalitě koloniální technologie, ale federační nezůstávala nijak pozadu, takže se mohla dočkat řady příjemných překvapení.

„Vítejte na základně,“ vycházel ji vstříc Arexivan v šedém plášti s označením vědecké sekce. Znovu tentýž odměřený, podezřívavý tón.

„Potřebuji mluvit s komandérem Chakotayem. Je to velice naléhavé,“ dodala, když viděla jeho neochotný výraz.

„Ovšem. Tudy prosím,“ vyzval Susan, gestem ruky ukazuje směr.

„Našli jsme Denebolu, pokud vás to ještě zajímá,“ zapředla hovor a zaznamenala úspěch. Arexivan, Quirel, zpozorněl. Vzbudila v jeho očích zájem, i když jen na pouhý okamžik, než zase nasadil svůj neproniknutelný výraz.

„Opravdu?“ zeptal se po několika vteřinách vyrovnaným hlasem, zcela oproštěným všech emocí.

„Hodláme ji obsadit a zastavit řádění Woronů. Dřív než v zájmu své věci udělají ještě něco horšího,“ doplnila Susan rychle, ale on pouze pokrčil lehce rameny.

„Chápu,“ přisvědčil, zatímco ji vedl k výtahu, který konečně po tolika letech zase fungoval. Bylo pouhou ironií, že nebude dlouho. Pár dní, pokud vše dobře dopadne. Denebola již nestála na seznamu priorit Arexivanů. Geniální výtvor, který je málem zničil. Nehodlal Nové Kolonii nijak bránit v tom, aby si loď nechali. Rozhodně nevznese žádost o navrácení lodi, pokud se Deneboly koloniální jednotky zmocní. Ani nehodlal trvat na potrestání Woronů za všechna způsobená příkoří. Ne, prioritou bylo dostat všechny Arexivany pryč z téhle zatracené planety. Někam, kde budou v bezpečí a zapomenou na všechno. Víc po Nové Kolonii nebudou chtít. Nejsou mstiví ani agresivní jako jiné druhy. Všechno, co Quirel chtěl, bylo klidné místo, kde budou Arexivané moci znovu založit novou civilizaci, bez strachu a skrývání. Věřil tomu, že Nová Kolonie jim přesně takovou šanci může poskytnout.

Mezitím vyšli z výtahu a pokračovali chodbou vedoucí původně do jednoho ze skladišť, které léta zelo prázdnotou a kam mohli umístit své hosty. Zásoby byly pryč, přes veškerá úsporná opatření, a místnost byla tím pádem volná, jako řada jiných. Centrální řídící místnost se nacházela dvě patra nad nimi, takže praktičnost zvítězila nad pohodlím. Quirel pouze otevřel dveře. Dál nešel. Susan vešla sama. Pocítila trochu rozpaky, protože všichni lidé právě odpočívali. Nemohla se však nepousmát nad jednou dvojící, která se k sobě tulila víc, než bylo zdrávo. Vzpomínala si na ně velice dobře a chápala, proč byla Tasha jako u vytržení. Ta podoba byla vskutku neuvěřitelná. V přítmí hledala komandéra Chakotaye. Věděla jak vypadá, potkala se s ním na Voyageru, ale ve tmě si nebyla úplně jistá. Naštěstí to nebylo až tak těžké. Navíc ji zaznamenal sám.

„Co se děje?“ zeptal se lehce rozespalým hlasem.

„Musíme si promluvit. Našli jsme Denebolu,“ zašeptala.

„Kde?“ zajímal se ihned.

„Udržuje pozici na okraji zdejší soustavy, ale bude lépe, když si o tom promluvíme někde jinde,“ zašeptala, aby nevzbudila ostatní spáče.

„Sedmá je v řídící místnosti. Tam budeme mít potřebný klid. Hned vzbudím ostatní,“ začal se rychle soukat ze spacáku.

„To nebude třeba. Sedmá bohatě postačí. Všechno vám vysvětlím. Nemá cenu ostatní budit,“ zarazila ho okamžitě.

„Hned tam budu,“ přisvědčil, a zatímco hlavní pilotka koloniální lodě vyšla ze dveří, se chvatně oblékl. Následoval jí co nejtišeji. Rozhlížel se, jestli někoho nevzbudil. Harry ani Tom nevypadali, že by se vzbudili. Zato při pohledu na sourozenecký dvojlístek se neubránil úsměvu. Než ulehli, tak mezi sebou měli určitý odstup, ale nyní se tulili jeden k druhému. Nehodlal je kvůli tomu budit. Pouze si učinil poznámku do paměti, že si na ně musí blíž posvítit. Tihle dva nebyli tak nevinní, jak vypadali. Protáhl se dveřmi, aby co nejméně světla vniklo dovnitř, a opatrně zavřel. Výtah končil v tomto patře, takže do řídící místnosti museli vyšplhat po žebříku, asi pět metrů směrem vzhůru. V řídící místnosti seděla Sedmá, sama. Arexivané taktně vyklidili pole a drželi se od ní co nejdále. Stále v Sedmé spatřovali Borga, byť stojícího na jejich straně. Tím pádem měli zajištěné potřebné soukromí. Sedmá po dlouhé regeneraci nepotřebovala odpočinek přinejmenším několik dní, proto mohla být vzhůru, zatímco ostatní spali.

„Komandére,“ kývla na něj přemýšlejíc, kam zařadit ženu za ním. Podle uniformy poznala, že patří k Nové Kolonii s hodnostním označením poručíka.

„Tady poručík Arčrová nám právě přinesla zprávu o tom, že našli Denebolu,“ pronesl Chakotay v úvodu představuje koloniální pilotku.

„Hodláte ji obsadit?“ udeřila Sedmá otázkou, sotva vzala na vědomí Susaninu přítomnost. Celkem logicky si dala dohromady důvod její přítomnosti.

„Ano.“

„Potom vám ráda pomohu,“ pokračovala dál, nedávaje pilotce v podstatě šanci požádat ji o pomoc sama. Velice dobře chápala, proč musí být piráti zastaveni. Sama by si nepřiznala, že má osobní zájem na jejich dopadení.

„Budeme potřebovat Deltaplán,“ pokračovala Susan.

„Maskování nefunguje, pokud narážíte na tohle,“ odtušila rychle.

„S tím už si poradíme. Náš hlavní inženýr viděl specifikace a Deltaplán navíc používá naši technologii. Nebude problém ho znovu zprovoznit.“

„Kdy vyrazíme…?“

„Moment, moment, Sedmá!“ zarazil její přímočaré jednání Chakotay. Nějak si tu připadal trochu zbytečně. Asi jako páté kolo od vozu.

„Pokud mají koloniální jednotky převzít kontrolu nad Denebolou, bude třeba ji obsadit. Pamatuji si plány lodi, takže jim mohu nejlépe pomoci.“

„Kvůli tomu jsem tady,“ usmála se Susan. „Ostatně kapitán Tolkin konzultoval situaci s kapitánem Janewayovou a ta souhlasila.“

„Budiž,“ souhlasil Chakotay trochu neochotně, jelikož byl vynechán. Těžko ho mohla Kathryn informovat, když komunikace nefungovala. Převzal si od Susan padd, kde si mohl přečíst rozkazy z Voyageru. Nebylo toho mnoho, ale kapitán souhlasila s plánem.

„Sedmá si vezme Deltaplán a odletí s ním na Oko 7Z, kde opravíme maskování. Bezpečnostní tým bude připraven, a jakmile se dostaneme na palubu Deneboly, zkusíme loď obsadit. Pokud se to nepovede, tak vyřadíme jejich motory a pošleme signál. Oko 3Z už se o ně postará. Ovšem musíme jednat rychle. Gandorové přiletí za necelých osm hodin a do té doby musíme Denebolu odstranit ze scény.“

„Myslíte, aby Gandorům prostě znovu nepředali informace o vašich lodích?“ zeptal se spíš pro jistotu, protože čekal, že oni už řešení mají. Tihle lidé byli příliš dobří, než aby se nechali dvakrát nachytat na stejný trik.

„To si mohou zkusit, ale podruhé jim podobný trik nevyjde,“ zavrtěla Susan rozhodně hlavou, čímž pouze potvrdila jeho domněnku. „Což neznamená, že nezaútočí. V tom spočívá, jak říká naše lodní poradkyně, psychologický moment. Pokud si nebudou jistí výsledkem, potom se stáhnou. Příliš dobře vědí, že naše lodě jsou mnohem lepší než jejich, a utrpěli příliš mnoho porážek, než aby riskovali nejisté střetnutí,“ vysvětlila ve stručnosti a doufala, že má Jenny pravdu. Znělo to celkem logicky, ale u Gandorů jeden nikdy nevěděl, jak se zachovají.

„Rozumím.“ Chakotay už nic dalšího nenamítal.

„Ještě jedna věc…,“ začala Susan, hledajíc správná slova.

„Ano?“

„Pokud to bude možné, tak mám pokyn nechat převézt majora Kronesovou na palubu Oko 7Z.“

„Ještě nepřišla k sobě, ale můžete ji kdykoliv převézt,“ zazněl za jejich zády Quirelův hlas. Zda právě přišel nebo poslouchal za dveřmi, nevěděli. Vůdce Arexivanů se pohyboval tiše jako duch.

„Potom ji přesuneme na Deltaplán. Já zde zůstanu i se svou lodí,“ řekla Susan rychle. Stále nevěděla, co si o Quirelovi myslet.

„Jak chcete,“ pokrčil Quirel prostě rameny. „Pojďte za mnou.“

Nečekal, jestli ho budou následovat či nikoliv, prostě zamířil bočními dveřmi z centrální místnosti. Trojice ho následovala s malým zpožděním. Sešel o několik pater níže do prostor ošetřovny. Zde vládlo stejné přítmí jako na většině základny. Quirel si lehce odkašlal, čímž probudil doktora Halla, který přespával hned vedle ošetřovny. Místa bylo málo a on držel dvacet čtyři hodin pohotovost. Zamručel cosi o návštěvních hodinách, ale zadal vstupní kód na ošetřovnu. Dovnitř vešel jako první. Světlo v místnosti nabralo trochu na intenzitě, takže bylo velice dobře vidět na biolůžko, kde ležela major Kornesová.

„Jak to s ní vypadá?“ zajímala se Susan, která nerozuměla všem těm hodnotám na biopanelu monitorujícím životní funkce.

„Momentálně jsou životní funkce stabilní. Podle všeho přijde k sobě nejdříve za dvě až tři hodiny,“ zhodnotil lékař situaci dvěma větami.

„Díky, doktore,“ poděkovala pilotka a připnula Tashe na hruď komunikační odznak. Nehodlala ji zatěžovat přesunem přes polovinu základny. Transport byl mnohem méně rušivý a dostala ujištění, že i bezpečnější.

„Tady je zpráva pro vašeho lékaře. Myslím, že on už bude vědět, co s tím,“ dodal ještě Hall v závěru, předávaje Susan informační padd plus malou biokapsli. O obsahu se nezmínil.

„Doktorka Markusová si to převezme, hned jak se dostaneme nahoru.“

„Na tohle raději nepoužijte transportní paprsek. Jde o velice citlivou věc,“ nadhodil a nešlo nepoznat určité napětí v jeho hlase. Sám doktor Hall tím byl překvapen, ale usoudil, že mu do toho nic není a problém si budou muset vyřešit oni.

„Předpokládám, že máte způsob, jak se dostat bezpečně na orbitu,“ zapředla Sedmá hovor, sotva opustili ošetřovnu.

„Ano, mám,“ přisvědčila Susan. „Podařilo se nám vytvořit bezpečný koridor, jehož souřadnice jsou v mém raketoplánu. Zhruba za dvacet minut zopakují naše lodě tentýž postup a je třeba, aby Deltaplán byl do té doby připravený na stanovených souřadnicích.“

„Rozumím.“

„Problém spočívá v tom, že neudržíme koridor příliš dlouho.“

„Kolik bude mít času?“ zajímalo Chakotaye.

„Kolem deseti minut.“

„To by mělo bohatě stačit,“ přitakala Sedmá.

pokračovat na kapitolu 30


divider

CZ Kontinuum Star Trek fanklub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© Star Trek a všechny přidružené značky jsou registrované známky společností Paramount Pictures a Viacom Inc.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries