Sarekovi synové

Autor:
Lamar
Archivováno dne:
1. 10. 2003
Délka:
45 635 slov (203 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:
žádné
Seriál (svět):
nezařaditelné
Období:
konec 24. století
Hlavní postava(y):
James T. Kirk, Spock, Mi
Kategorie:
napětí, přátelství
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
Volně vychází z knih Williama Shatnera, resp. ze závěrů, ke kterým v nich autor došel...
Stručný obsah:

Píše se rok 2383 a Země se nachází ve válečném stavu s Vulkánem. Tedy, téměř...

divider
Poznámka autora:

Vlastním nákladem jsem si povídku vydala. Pochopitelně bez jakéhokoli honoráře. Ale pochlubit jsem se s tím prostě musela.

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Sarekovi synové (Lamar)

Obsah

Dva

Kapitánův deník, hvězdné datum 60056.4: hovoří kapitán Alexandrová. Vědecká loď Eddington obíhá už tři týdny kolem planetoidu MR 221 v mlhovině NGC 7293. Ač se to zdá neuvěřitelným, předchozí výzkumy v této oblasti naznačily možnost, že by se na MR 221 mohl nacházet život. Úkolem Eddingtonu je tyto teorie potvrdit nebo vyvrátit. Zatímco udržujeme polohu na standardní orbitě planetoidu, netrpělivě očekáváme přílet vulkánské vědecké lodi S’Vet, která na své palubě nese speciální přístroje citlivé na formy života jak na bázi uhlíku, tak na bázi křemíku.

Kapitán Alexandrová se odmlčela, když jí jeden z podporučíků přinesl informace o probíhajících výzkumech.

"Váš názor, podporučíku?" zeptala se, když předložené informace prostudovala.

"Těžko říci, madam," odpověděl rozvážně. Už byl na této lodi dost dlouho, aby věděl, že suverenita projevu se tu nerada vidí. "Chvíli to vypadá, jako by se to tam životními formami jen hemžilo, za okamžik je tam úplně prázdno. Alexandrová se zamyslela a pomalu přikývla.

"Zřejmě proto si Velitelství vyžádalo účast S’Vet na tomto průzkumu," řekla nakonec. Zvedla se a šla si prohlédnout jednotlivá stanoviště. Vlastně tím zakrývala své skutečné pocity. Jinak by musela snaživému podporučíkovi sdělit, jak moc jí tímto rozhodnutím Velitelství nadzvedlo mandle. Jenže to nemohla říci nikomu, protože by riskovala ztrátu velitelského postu. Sama si uvědomovala, že v celé Flotile se jen těžko najde někdo xenofóbnější, než ona. Děkovala bohu za to, že v posledních šesti letech tvoří posádku její lodi pouze lidé. Nedokázala si představit, jak by reagovala, kdyby jí Velitelství přidělilo nějakého mimozemšťana. Příkaz spolupracovat s Vulkánci ze S’Vet byl pro ni něco jako příkaz k popravě.

"Upřímně řečeno," ozval se znovu podporučík, který stále čekal u jejího křesla, "nechápu, proč musíme se S’Vet spolupracovat. Jistě, Vulkánci prokázali, že jako vědečtí pracovníci jsou systematičtější a získané informace dokáží rychleji vstřebat a analyzovat, ale nejsem přesvědčen, že právě při průzkumu MR 221 tuto jejich schopnost využijeme." Alexandrová se během jeho řeči vrátila zpět na své místo.

"Na tom, co říkáte, je dost pravdy, podporučíku," připustila, nicméně se snažila, aby její hlas neprozrazoval, co si myslí. "Nicméně faktem zůstává, že vulkánští vědci mohli sestrojit přístroje, které jsou dokonalejší, než naše. Zaslechla jsem, že není vyloučená možnost objevit život na bázi jiných prvků, než je uhlík a křemík. Velitelství se domnívá, že právě v takovém případě by se daly vulkánské přístroje s úspěchem využít." Podporučík přikývl a vrátil se zpět ke své práci. Alexandrová se zatím snažila poněkud uklidnit, a to velmi svérázným způsobem. Představila si svého učitele vulkánské filozofie, jak ho drží pod krkem a velmi, velmi pomalu ho škrtí. Na uklidnění a zvednutí nálady tato představa vždy fungovala.

Kapitánův deník, dodatek:Přestože máme rozkaz počkat na těchto souřadnicích na S’Vet, nikdo nám nezakázal provádět průzkum MR 221 způsobem, jaký sama uznám za vhodný. Vzhledem k tomu, že S’Vet má zpoždění už 2 hodiny, 36 minut 15 sekund (Alexandrová si dopřála potěšení parodovat v této situaci příslovečnou vulkánskou přesnost), rozhodla jsem se sestavit výsadek a poslat ho dolů na MR 221.

Výsadek se zhmotnil na MR 221. Upřímně řečeno, poručík van Rijk nevěřil, že by cokoli rozumného na tomto planetoidu žilo. Jistě, životní podmínky vyhovovaly všem známým druhům, nicméně jen tak tak. Celý povrch planetoidu byl zahalen v písečné bouři, která za poslední tři měsíce polevila asi na 25 minut. Když provedli průzkum vody, zjistili, že je pitná. Nicméně zásluhou nejrůznějších příměsí, především železa, síry a vápníku, byla téměř nepoživatelná. Všude na skalách rostlo něco, co na první pohled vypadalo jako lišejník. Stále se ještě nepodařilo zjistit, jestli to je spíš rostlina, nebo spíš ‚zvíře‘. Dalo se to jíst, ovšem některým druhům, např. Tellaritům, by to způsobilo vážné střevní obtíže. V některém stádiu se tento lišejník choval jako typický představitel flory, objevilo se další stádium a lišejník se sebral a odešel jinam.

Když se poručík van Rijk přesvědčil, že se celý výsadek zhmotnil na stejném místě, už to bylo vzhledem k bouři na povrchu planetoidu velmi nepravděpodobné, zkontroloval přístroje a zařízení, které jim velitel přenosu poslal v druhé vlně. Musel konstatovat, že s výjimkou jednoho vědeckého trikordéru bylo vše v pořádku. Rozdělil proto jednotlivým členům výsadku úkoly a skupina se rozešla, každý za svým.

Kapitán Alexandrová netrpělivě naslouchala van Rijkovu hlášení. Bouře, která na planetoidu stále zuřila, signál nepříjemně zkreslovala.

"Kapitáne!" oslovil ji komunikační důstojník a přerušil tak její rozhovor s van Rijkem.

"Ano?" zeptala se netrpělivě.

"S’Vet!"

"Kde jsou?" zeptala se a zvedla se ze svého křesla.

"Na dohodnutých souřadnicích," zněla odpověď.

"Zavolejte je," přikázala a v duchu zaskřípěla zuby. Tušila, že představa uškrceného vulkánského učitele tentokrát nezabere.

Na obrazovce se objevila postava Vulkánce. Seděl v křesle a se zájmem kapitána Alexandrovou pozoroval.

"Máte zpoždění, S’Vet," neodpustila si.

"Měli jsme menší problémy," odpověděl strojeně Vulkánec. Alexandrová se zamyslela. Nikdy neměla Vulkánce, stejně jako jiné mimozemšťany, příliš v oblibě, ale ten tady jí ani tak příliš neseděl.

"O co jde, S’Vet?" zeptala se opatrně.

"Pohonné jednotky," odpověděl Vulkánec. "Chvíli trvalo, než jsme závadu objevili. Opravili jsme ji a nyní jsme schopni s vámi plně spolupracovat."

Líbilo se jí to čím dál míň. Tenhle Vulkánec…

"Vzdálenost 100 km…" odpověděl na její nevyřčený dotaz kormidelník.

"Zastavit," odpověděla mu stejně tiše.

"Dobře tedy," obrátila se znovu k Vulkánci na obrazovce. "Jak si naši vzájemnou spolupráci představujete?"

Poručík van Rijk se nespokojeně díval na svůj komunikátor. Kapitán Alexandrová evidentně zapomněla spojení deaktivovat. Poslouchal její hovor s kapitánem S’Vet, jen občas přerušovaný výboji statické elektřiny. Celé se mu to nějak nelíbilo. Způsob, jakým Vulkánec odpovídal… Sám za svůj život několik Vulkánců poznal. Prostě si nedokázal představit, že by některý z nich mluvil tak, jako ten ze S’Vet. Mluvil spíš jako člověk. Nebo… Z komunikátoru uslyšel zmatené výkřiky.

"Kapitáne, S’Vet nás zaměřuje…"

"S’Vet, co to má znamenat?" zeptala se Alexandrová.

"Aktivovali zbraňové systémy!" zněl další výkřik.

"Zvednout štíty, úhybné manévry," zavelela okamžitě Alexandrová a v duchu věděla, že je pozdě. Její představa uškrceného Vulkánce jí vykouzlila úsměv na rtech v okamžiku, kdy fotonové torpédo S’Vet prošlo Eddingtonovými štíty.

Osobní deník velitele výsadku na MR 221, poručíka Pietra van Rijka, hvězdné datum 60056.8: Já a zbytek výsadku jsme se právě stali svědky zničení vědecké lodi Eddington. Podle dostupných informací je za zničení lodě odpovědná vulkánská vědecká loď S’Vet. Podmínky na MR 221 nám umožní nějakou dobu přežít. Budu se snažit přimět ostatní členy výsadku k tomu, aby pro to udělali maximum.

Osobní deník velitele výsadku na MR 221, poručíka Pietra van Rijka,dodatek: Já tomu prostě nevěřím!

"Jak to myslíte, že nemáte spojení s Eddingtonem?" zeptal se admirál Tosev komunikačního důstojníka, který v tom okamžiku zastával své zodpovědné místo na Velitelství Hvězdné Flotily.

"Tak, jak to říkám, admirále," odpověděl. "Eddington přestal vysílat."

"Jste si tím jist, kapitáne?" zeptal se znovu admirál. "Nemůže jít o nějakou závadu? Říkali přece, že na tom planetoidu je nějaká písečná bouře. Nemůže to být ono?"

"Ne, admirále," odpověděl kapitán Olafson. "To bych poznal. Eddington prostě uprostřed zprávy přestal vysílat.

"O čem byla ta zpráva, kapitáne?" zněla další otázka. Admirál Tosev se posadil do blízkého křesla a napjatě hleděl na komunikačního důstojníka.

"Eddington hlásil, že se právě setkal s vulkánskou vědeckou lodí S’Vet, která nakonec přes to zpoždění dorazila."

"Zpoždění? Vulkánci nemívají zpoždění," reagoval překvapeně admirál.

Kapitán Olafson pokrčil rameny."Nevím, pane. Jen říkám, o čem byla poslední zpráva."

divider

Následuje:
Tři

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries