Sarekovi synové

Autor:
Lamar
Archivováno dne:
1. 10. 2003
Délka:
45 635 slov (203 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:
žádné
Seriál (svět):
nezařaditelné
Období:
konec 24. století
Hlavní postava(y):
James T. Kirk, Spock, Mi
Kategorie:
napětí, přátelství
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
Volně vychází z knih Williama Shatnera, resp. ze závěrů, ke kterým v nich autor došel...
Stručný obsah:

Píše se rok 2383 a Země se nachází ve válečném stavu s Vulkánem. Tedy, téměř...

divider
Poznámka autora:

Vlastním nákladem jsem si povídku vydala. Pochopitelně bez jakéhokoli honoráře. Ale pochlubit jsem se s tím prostě musela.

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Sarekovi synové (Lamar)

Obsah

Devatenáct

"Jsem rád, že jste v pořádku, Swane. Ona to Mi občas se svou snahou mě chránit přehání," oslovil Kirk mladíka, který se právě vzpamatovával z bezvědomí, které mu Mi pomocí nervového stisku přivodila. To byla rána pod pás a Mi se rozhodla to Kirkovi náležitě objasnit. Ještě než stačila cokoli říci, našel se jí advokát.

"Mi vykonává svou práci dobře, Jime," řekl Spock káravě. "Plnila svou povinnost a kdyby se zachovala jinak, znamenalo by to, že není pro tuto práci dost dobrá."

Všem přítomným poklesla čelist.

"Jak se vám podařilo získat Spocka na svou stranu?" zeptal se udiveně Kirk. Na to Mi odpověděla pouze pokrčením ramen. Samotnou ji Spockův zásah překvapil.

Všichni se nacházeli na palubě vulkánské lodi T’Lera. Mi byla velmi šťastná, když se znovu setkala se Sevalem. Doufala, že na ni bude Vulkánec pyšný. Tedy, alespoň v duchu. Bylo jí jasné, že by Seval nikdy nedal tento pocit veřejně najevo. I když… V okamžiku, kdy se jí Spock zastal proti kapitánovu nařčení, zachytila Sevalův pohled. Kývl hlavou. To byla ta nejlepší odměna, které se jí mohlo dostat.

Spolu s tímto pocitem se dostavil ještě jiný. Od chvíle, kdy se všichni přenesli na loď, uvědomila si, že celá odpovědnost už neleží jen na ní. Spadl jí obrovský balvan ze srdce. Protože už nemusela celé své bytí podřídit snaze zajistit Kirkovi nejen bezpečí, ale i prosté přežití, mohla se soustředit i na jiné věci. Teď toho využívala a pečlivě sledovala jednotlivé přítomné a jejich vzájemnou interakci. Pomalu začala chápat, proč se z Kirka stala taková legenda. Zdálo se jí, jako by se z něj stal úplně jiný člověk. Zřejmě našel nový smysl svého života. Začala v něm objevovat vlastnosti, které dosud pečlivě ukrýval. Rozhodnost, schopnost analytického myšlení, schopnost a ochotu naslouchat. Zkrátka to, co z něj dělalo kapitána hvězdné lodě, ať už se ta loď jmenovala jakkoli. A také pochopila jeden záznam z lodního deníku Enterprise NCC 1701. Byl to záznam rozhovoru mezi Kirkem a Spockem, coby jeho prvním důstojníkem:

Vaším nejlepším osudem je velet vesmírné lodi. Cokoli jiného je mrhání schopnostmi a talentem.

Celkem nevýrazný štábní důstojník, tedy, výrazný právě svou nevýrazností, se během několika málo okamžiků změnil. Trochu jí to připomnělo starou pozemskou pohádku o ošklivém kačátku.

"To je v pohodě," odpověděl mladík. Se zájmem si Mi prohlížel, dokud ho nevzpamatoval jemný štulec do žeber.

"Tak povídejte, co máte," zeptal se Kirk.

Všichni seděli a v tichu, které kolem panovalo, se zdálo slyšet vrzání namáhaných mozkových závitů. Alespoň Mi to tak připadalo. Před nimi se vznášel přízrak obludného predátora, který se chystal zničit celý známý svět. Predátora, který vznikl na základě mamonu, chamtivosti, zrady a podlosti. Mi si vybavila vtipy, které kdysi o Kirkovi kolovaly. V duchu se jim musela usmát. Zase trapně zachraňuje Galaxii. Už by toho mohl nechat a odejít na odpočinek… Tak přesně to by si asi mnoho lidí přálo. Jenže James Kirk se nehodlal něčeho podobného dopustit a Mi zcela nelogicky věřila, že zůstane věrný svým nemožným zvyklostem a Galaxii znovu zachrání.

"Takže si to ujasněme. Pokusili se zabít vás, Stale… To znamená, že i ve vulkánské společnosti jsou…" na okamžik se odmlčel a omluvně se podíval na Spocka. "…tací, kteří si přejí rozpad Federace. Jak nám řekl Swan, došlo k podobnému pokusu i v případě prezidenta Federace. Ro’gehch’har je prima chlap, používá mozek a dá se na něj spolehnout. Mám za to, že máme škodnou ve vlastních řadách. To jsme ostatně tušili už od začátku celé téhle podivné situace. Jenže teď máme, zdá se, důkaz." Podíval se soucitně na Spocka. Právě u něj cítil největší zklamání. Věděl, že by jeho přítel toto zklamání nikdy nedal veřejně najevo, ale on ho cítil. Jeho lidské já Kirka nutilo přistoupit ke Spockovi a konejšivě mu položit ruku na rameno, ovšem bylo zřejmé, že Spocka by takové jednání v přítomnosti dalších dvou Vulkánců přivedlo do rozpaků. Proto si to alespoň velmi intenzivně představoval.

"Děkuji Jime," ozval se k jeho překvapení Spock. Otočil se k ostatním a pokračoval. "Jakkoli je nepravděpodobné, že by byli Vulkánci schopni podobného jednání, musím dát zapravdu tomu, co slyším. Když jsem byl malým chlapcem, Sarek mě před sektou Sekhet vždy varoval. Nikdy neřekl nic konkrétního, jen stále opakoval, že pokud bych se někdy stal jejím členem, potkal by mě stejný osud, jako mého bratra." Kirka velmi překvapil fakt, že se Spock o Sybokovi zmínil veřejně. Navíc po takové době. Nicméně poslouchal dál. "A to bez ohledu na to, že Sarek už dalšího potomka neměl."

"Jako další se nabízí zásadní otázka. Vlastně dvě. Vlastně několik," opravil se na několikrát Kirk. "Vědí Vulkánci, kteří se do celého komplotu zapletli, co mají Romulané skutečně v úmyslu? Protože kdyby to nevěděli, pořád bychom mohli věřit, že se snaží uskutečnit váš sen o sjednocení Vulkánu a Romulu. Upřímně, nedokážu si představit, že by se na takovou možnost Federace dívala nadšeně nebo alespoň tolerantně, Spocku. Spojenectví s Romulany je děsivá představa. Pak by bylo pro Vulkán logické z Federace vystoupit. Jenže potom by to byla záležitost diplomatů a ne vojenských stratégů. Nemusí se nám to líbit, nemusíme s tím souhlasit, ale to je také všechno, co s tím můžeme dělat. Vulkánci mají právo na sebeurčení až do úplného odtržení. Jenže, co když mají Romulané skutečně něco v úmyslu? Chtějí po rozpadu Federace Vulkán anektovat, nebo se chtějí s ním spojit v duchu vašeho snu?"

"Příliš mnoho otázek a příliš málo odpovědí, kapitáne Kirku," ozval se k překvapení všech Stal. "Jistě víme pouze to, že někteří členové Velitelství Hvězdné Flotily spolupracují s některými Vulkánci a Romulany na rozpadu Federace…"

"Uvědomil si někdo z vás, že o rozpadu mluvíte zcela oprávněně? V tom pravém slova smyslu?" zasáhla do diskuse Mi.

"Vysvětlete!" přikázal Kirk, ale snažil se, aby to znělo trochu jako žádost.

"No, vznikla neutrální zóna mezi Zemí a Vulkánem, obě planety jsou ve válečném stavu. Jednotlivé světy Federace se k tomu začnou vyjadřovat, budou diskutovat, zaujímat stanoviska, hádat se. Obě planety začnou hledat spojence a přívržence. Ti se budou střídavě přiklánět na tu či onu stranu. Není důležité, jestli chtějí Romulané anektovat Vulkán," statečně ignorovala pohoršený pohled přítomných Vulkánců. Celá Federace bude vnitřně oslabená a nebude s to vzdorovat vnějšímu nepříteli. Dominium, Cardassie, Borg, co já vím, třeba i Klingoni, Orionci… Nejde o to, aby Vulkán vystoupil z Federace. Jde o její likvidaci."

Všichni mlčeli. To, co Mi řekla, mělo hlavu a patu.

"Přívrženci sekty Sekhet nikdy nepřijali Surakovo učení nenásilí. Vždy inklinovali k boji a dosud v nich přežívá duch dávných válečníků... Ale nikdy bych nevěřil, že zatáhnout Vulkán do podobné situace…"

"Co je to za sektu?" zeptala se tiše Mi. Tak tiše, že ji snad ani nezaslechli. Nebo možná zaslechli, ale nikdo na její dotaz nereagoval. Vlastně, upřímně řečeno, Mi si tu připadala tak trochu zbytečná. Aby měla alespoň trochu představu, o čem se tady mluví, zvedla se a mířila k počítačovému terminálu. Usadila se do křesla a chystala se vyhledat si potřebné informace. Hned se však obrátila k ostatním.

"Jsem jenom hloupá ženská a řízení lodi nerozumím," začala sarkasticky, "ale má tady to červené světlo svítit?" Chvíli se na ní tiše dívali, jako by nechápali, co říká, ale pak se všichni sebrali a běželi na svá místa.

"Sakra!" zaklel Kirk, když se podíval na přístroje.

"Doporučuji ústup," ozval se Seval. "Tato loď není stavěna k boji. Nemůžeme se s nimi měřit…"

"Spocku, hlášení!" znovu se ozval Kirk. Mi pobavil fakt, že se prostě ocitl na palubě nějaké lodi, nepodstatno, že není jeho, a začal velet. A další fakt - nikdo proti tomu nic nenamítal.

"Jeden romulanský dravec, vzdálenost 100.000 km a rychle se blíží."

"Mizíme, Spocku. Co nejrychleji..."

"Jsme připraveni. Kurs?"

"Pryč!" přikázal Kirk a svůj rozkaz doprovodil energickým gestem. "Analýzu!" zněl další příkaz, když se loď dala do pohybu.

"Nemůžeme jim uniknout. Kromě toho, že tato loď není stavěna k boji, není stavěna k rychlému úniku.

"Doporučení?" zeptal se Kirk, když uběhly asi tři vteřiny, během kterých vstřebal Spockovy informace.

"Domnívám se, že..." začal Spock, ale byl přerušen van Rijkovým zvoláním.

"Volají nás, pane…" tón jeho hlasu přiměl všechny přítomné, aby mu věnovali plnou pozornost. "Volají nás v kódu Wes 325 alfa…"

"Sakra! Sám jsem se ještě ten kód nestačil naučit! Používá se s bídou několik málo týdnů…" Kirk se podíval na ostatní. Další podpásovka, uvědomili si všichni. "Co chtějí?"

Van Rijk poslouchal romulanskou relaci a na okamžik nevěřícně zavrtěl hlavou. "Máme zastavit a počkat na ně, pane. Jejich úmysly jsou prý přátelské."

"Spocku?"

"Kapitáne," odpověděl Spock, který se opět dokonale vžil do postavení prvního důstojníka. "Vzhledem k situaci, ve které se nacházíme, se domnívám, že by stálo za úvahu s nimi promluvit. Nedokážeme jim uniknout ani s nimi bojovat…"

Kirk zamyšleně pokýval hlavou a pak si prohlédl jednoho každého z nich. "Zdá se, přátelé, že tím, že jste se vydali na Va’tarch, ať už se to vyslovuje jakkoli," nevrle odmítl Spockův pokus upřesnit výslovnost, "riskovali jste své životy. Možná už nebude vhodná chvíle vám říci, že si toho nesmírně vážím a…" významně se odmlčel a se skrytým úsměvem dodal "…považuji to za největší hloupost ve vašem životě." Pobavil ho pohled na tři zvednutá obočí. Vlastně čtyři, protože Mi si dávno zvykla reagovat stejným způsobem, jako její vulkánský mentor.

"Vaše rozkazy, kapitáne?"

"Zastavte Spocku." Vesmír kolem se změnil, když T’Lera poslušna Spockových příkazů zpomalila a nakonec zastavila. Všichni byli skloněni nad svými přístroji a pečlivě studovali situaci, ve které se nacházeli. Mi seděla přímo na palubě pod obrazovkou. Přemýšlela o smrti. Podle jejího názoru nebyla smrt až tak strašná. Strašný byl způsob. Vlastně byla spokojená, protože jí bylo jasné, že zemře docela snadno a rychle. Především zemře jako první z nich, protože její povinností je bránit Jamese Kirka. Trochu posmutněla. Znala spoustu jiných důvodů, proč zemřít a tento se jí jevil jako nejméně přijatelný.

"Přijímám od Romulanů signál, pane," ozval se van Rijk od svých komunikačních přístrojů. "Tentokrát nekódovaný," dodal.

"Na obrazovku," kývl Kirk. Obrazovka se na okamžik zamihotala a pak se objevilo několik výbojů statické elektřiny. Pak se obraz ustálil a Kirk uviděl sešeřelý můstek romulanského dravce. To bylo zvláštní. Ne že by na dravcích bylo světlo jako třeba na Enterprise, ale Kirk netušil, že by tam někdy byla taková tma. V duchu se mu vybavily všechny ty bajky, které kolovaly o sesterské planetě Romulu, ale pak je zavrhl. Ať už by se stalo cokoli, Remané by nikdy neletěli v romulanském dravci. Jiné logické vysvětlení přítmí, které u Romulanů panovalo, ho však nenapadlo. Leda by úmyslně snížili intenzitu osvětlení, aby zabránili Kirkovi a jeho lidem vidět, co tam je. 

V kapitánském křesle seděla mladá žena. Kirka překvapilo, že vidí tak mladou Romulanku v takovém postavení. Ovšem hned se soustředil na to, co mu říkala.

"Jsem Ta’l’ora, zástupce velitele romulanského dravce Dargh. Možná vás to překvapí, kapitáne Kirku, ale přišli jsme vám nabídnout pomoc."

Kirk se podíval na svého prvního důstojníka, který odpověděl zvednutým obočím. "Jak tomu mám rozumět, Ta’l’oro?" zeptal se, přičemž s nelibostí zaznamenal, že mu sdělila funkci, kterou zastává, ale neřekla svou hodnost. To nebývá u válečníků zvykem.

"Rozumějte tomu tak, že za okamžik se na vašich dálkových senzorech objeví další tři dravci. Mají za úkol dopravit vás na nejbližší základnu Tal Shiaru. Živé či mrtvé. Možná vás překvapí, kdo se na nich, kromě jiného, plaví… Dargh vám nabízí, že vás ukryje a dopraví na bezpečné místo."

"Proč byste to dělali?" zeptal se s nedůvěrou. Bylo to čím dál divnější.

Tváří Romulanky přelétl mírný úsměv. "Za svůj život jste si v Romulanské říši udělal mnoho nepřátel, kapitáne Kirku. Ale i několik málo přátel… Navíc…" Ta’l’ora se zahleděla někam mimo monitor. Kirk hádal, že jí někdo něco říká. Z toho, jak se žena tvářila, usoudil, že ten někdo bude zřejmě velitel Darghu. Ale proč s ním nemluví osobně? Na Kirkův vkus tu bylo příliš mnoho nejasností. Má právo riskovat tím, že nabízenou pomoc odmítne?

Zatímco se žena na obrazovce dohadovala s někým mimo záběr, otočil se Kirk ke svým lidem. Všichni postupně přikývli a zřetelně odpověděli na jeho nevyřčený dotaz. Znovu soustředil svou pozornost na obrazovku.

"Rozhodnutí padlo, kapitáne Kirku. Musíte se rozhodnout," řekla Ta’l’ora naléhavě.

"Kapitáne, na dálkových senzorech se objevil první ohlášený dravec. Teď se zamaskoval…"

"Kapitáne…" znovu naléhala Ta’l’ora.

"Dobře. Pan Spock vám pošle naše souřadnice pro přenos. Přeneste nás. Kirk konec." Obrazovka potemněla.

divider

Následuje:
Dvacet

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries