Sarekovi synové

Autor:
Lamar
Archivováno dne:
1. 10. 2003
Délka:
45 635 slov (203 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:
žádné
Seriál (svět):
nezařaditelné
Období:
konec 24. století
Hlavní postava(y):
James T. Kirk, Spock, Mi
Kategorie:
napětí, přátelství
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
Volně vychází z knih Williama Shatnera, resp. ze závěrů, ke kterým v nich autor došel...
Stručný obsah:

Píše se rok 2383 a Země se nachází ve válečném stavu s Vulkánem. Tedy, téměř...

divider
Poznámka autora:

Vlastním nákladem jsem si povídku vydala. Pochopitelně bez jakéhokoli honoráře. Ale pochlubit jsem se s tím prostě musela.

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Sarekovi synové (Lamar)

Obsah

Třináct

"Mrzí mě to, admirále McCoyi, ale to, co jste provedl, nelze nazvat jinak, než jako vyzrazení státního tajemství…" začal admirál Cartwright úředním tónem číst záznamu porady Velitelství.

"Cože?" nadskočil McCoy, jako by ho někdo bodl jehlicí do zad. Upřímně řečeno se tak i cítil. Vlastně měl takový nepříjemný pocit už od okamžiku, kdy se s Jimem rozloučil. Bylo mu jasné, že jeho starý přítel proti Vulkáncům bojovat nebude, ale nikdy vlastně nevěřil, že by k něčemu takovému mohlo skutečně dojít. Zatracení Vulkánci!

"Tím, že jste předmětné záznamy odeslal na USS Hikaru…" vysvětlil Cartwright a chystal se pokračovat.

"Buďte tak laskav, mladíku," ozval se McCoy, Leonard H., admirál, tím nejironičtějším tónem, který si zpravidla schovával pouze pro některé ze svých přátel. Tedy, pouze pro jednoho z nich… "vysvětlete mi to lidsky. Jim Kirk je člen admirality. Nemohl jsem předpokládat, že jste tak důležitou informaci před ním zatajili…"

"Vzhledem k jeho zaujatosti jsme se domnívali, že bude lepší, když o zkáze Eddingtonu nebude vědět. Měli jsme za to, že by mohl učinit některá opatření, která by ve svém důsledku měla vliv na národní bezpečnost. Nakonec se ukázalo, že naše obava byla odůvodněná…"

"Vliv na národní bezpečnost? Posloucháte se vůbec? Vždyť mluvíte, jako španělská inkvizice!" to už byl McCoy skutečně naštvaný. Naprosto ignoroval, že se snaží Cartwright něco odpovědět. "Hvězdná Flotila nikdy neměla lepšího člověka, než je Jim Kirk. Sami jste zjistili, že ta vaše změna s velkým Z byla k ničemu. Vaši noví kapitáni zdvořile diskutují, vyjednávají a přitom Cardassiané, Dominion, Borgové a spoustu dalších bez problémů postupují do sektoru 0-0-1!" úmyslně použil toto děsivé označení. "Pak přijde Jim Kirk, který znovu dokázal přelstít zubatou, zlikviduje nejhorší nepřátele Federace a vás to natolik mrzí, že si obratem pořídíte nové. Pak ho prohlásíte za... za co jste ho vlastně prohlásili?"

"Admirále," odpovídal kapitán Doonahew chlácholivě, "se vší úctou k vám i ke kapitánu Kirkovi musím podotknout, že za současného stavu je třeba ho považovat za dezertéra. Za válečného zločince. Dobrovolně, bez boje se vzdal a vydal členy své posádky…"

"Sklapněte už!" zařval na něj McCoy. "Jim Kirk se vzdal proto, že stále věřil, že se celá situace dá vyřešit. L o g i c k y! Nikoho neohrozil, posádka i loď je znovu v doku. To rozhodnutí bylo správné. I když," na okamžik se odmlčel, "pokud ve vulkánské Radě sedí stejní tupci jako tady, možná už je pozdě!" Rozčileně se zvedl a odešel.

"Možná má pravdu," zamyšleně se ozval Doonahew. Jakoby pro sebe zavrtěl hlavou. "Během studia i teď byl Kirk mým vzorem. Snažil jsem se ho pochopit, ale nikdy se mi to příliš nepodařilo. Ale kdykoli něco dělal, věděl proč to dělá a nakonec to mělo úspěch..."

"To je možné. Jenže Flotila tím, že ho pověřila právě tímto úkolem, sledovala určitý záměr. Předpokládali jsme, že se zachová tak, jak se zachová. Kapitán Kirk byl nebezpečným vzorem pro současné mladé muže. Nemůžeme potřebovat někoho, jako je on. Jak nejlépe prokázat, že jako vzor selhal? Ukázat ho jako zrádce. Teď může Kirkův kult padnout…"

"Rozpoutáte válku s Vulkánem proto, abyste konečně porazil kapitána Kirka?" zeptal se nevěřícně.

"Ne, tak moc se ho zbavit nechceme," odpověděl Cartwright s familiérním úsměvem ve tváři. "Došlo k několika nedorozuměním, které si Země i Vulkán špatně vysvětlili. Vždyť o nic nejde," pokračoval po chvíli. "Rozdělíme si sféry vlivu a každý se budeme hrabat na svém písečku. Nakonec se zase dáme dohromady. Jenže to nesmí být příliš brzy. Pokud by se v celé záležitosti angažoval kapitán Kirk, mohlo by se stát, že by naše plány překazil… Ale když ukážeme kapitána Kirka jako toho, kdo celý incident způsobil, bude to symbolické."

"Takže ho prostě obětujete…"

"No tak, kapitáne Doonahewe, nebuďte naivní. Když se kácí les, létají třísky. Bude to jen pro dobro nás všech. Uvědomte si, jak jsme zakrněli. Potřebujeme konkurenci, nepřítele, nebezpečí, abychom se dál vyvíjeli…"

"Jenže ta tříska, admirále, vám může vypíchnout oko," varoval ho Doonahewe. Kdyby se na něj podíval nějaký psycholog, nebo kdokoli méně zahleděný do vlastního dokonalého ega, pochopil by, co se v tomto muži odehrává. Pracoval na Velitelství Hvězdné Flotily dost dlouho na to, aby ztratil veškeré iluze, se kterými před dvaceti lety do Flotily vstupoval. Alespoň si to dosud myslel. Teď pomalu zjišťoval, že mu přece jen nějaké iluze zbyly. Až do teď. Získával představu o tom, co je bezpodmínečně nutné udělat. Teď bylo třeba si zvolit stranu, za kterou bude hrát…

"Tak takhle se dělá politika… Domníval jsem se, že Hvězdná Flotila není útočnou formací. Měl jsem za to, že jsme průzkumníci, diplomaté. Že jsme konečně pochopili, že jakýkoli boj je vlastně prohra a právě proto jsme se zbavili lidí, jako je kapitán Kirk. Jenže teď to vypadá, že jsme se jich zbavili proto, aby nám nemohli do očí vmést pravdu o naší přetvářce, zbabělosti, podlosti... Nebo se mýlím?"

Admirál Cartwright se zamračeně zvedl ze svého křesla. "Poslechněte, Doonahewe. Nelíbí se mi směr vašich úvah. Uvědomte si, laskavě, že o osudu kapitána Kirka bylo rozhodnuto před téměř sto lety…"

"Myslíte tenkrát, kdy zachránil s nasazení vlastního života Enterprise B?"

"Nebuďte dětina. Pro lidi, jako je on, není mezi námi místo!" odpověděl už skutečně vztekle Cartwright.

Kapitán Doonahew se na svého společníka překvapeně podíval. "Říká se, admirále, že vás k tomuto postoji vedou osobní záležitosti…"

"Nesmysl!" odsekl okamžitě. Příliš okamžitě a příliš odsekl na to, aby Doonahewa přesvědčil.

"Mluvíte o loajalitě," pokračoval Doonahew. "O loajalitě čemu? Flotile nebo Federaci? Nebo pravdě? Míru? To jsou přece hlavní pilíře celé Spojené Federace Planet. Nebylo by to poprvé, kdy kapitán Kirk poruší příkazy Flotily, aby zachránil Federaci. Co budete dělat potom, admirále Cartwrighte?" zeptal se Doonahew nakonec a po chvíli napjatého mlčení tiše opustil místnost.

O tom měl admirál Cartwright zcela jasnou představu. I když si to nikdo nedovolil říci nahlas, nebylo žádným tajemstvím, že se kapitán Kirk úspěšně propracoval k alkoholismu. Co na tom, že to jednoho dne přežene a pak, když se bude pod vlivem alkoholu potácet domů…

Ro’gehch’har nebyl prvním Delťanem, který zastával místo prezidenta Federace. Ale určitě byl prvním Delťanem, který stál před rozhodnutím, jakým bylo to, které teď musel zvážit. Rozhlédl se kolem sebe. Uvědomil si, že jeho poradci mu příliš nepomohou. Část byla pro válku, část proti. Jeho hlas nakonec rozhodne. Bylo toho hodně, co musel zvažovat. Co se stane s Federací, když dvě zakládající planety budou proti sobě válčit? Má zůstat stranou, nebo se zapojit do konfliktu? Neznamená to naprostou prohru? Co se stane, až se jednotlivé světy Federace připojí dle svého uvážení k tomu či onomu rivalovi? A proč to všechno začalo?

Do místnosti vstoupil jeho pobočník, naklonil se k němu a něco mu pošeptal. Ro’gehch’har se omluvil přítomným a chvatně opustil místnost. Zamířil do své soukromé pracovny. Tam už na něj čekal návštěvník, jehož jméno nemělo být prozrazeno. Podal mu čip a opustil místnost. Prezident Federace byl přesvědčen, že tu vlastně nikdy nebyl. Otevřel zásuvku svého stolu a vytáhl druhý čip. Aktivoval svůj soukromý počítač a pečlivě prostudoval informace uložené na obou čipech. Pak se vrátil zpět mezi své poradce.

"Rozhodl jsem se následovně. Závěrečné slovo padne až po schůzce mezi mnou a zástupcem Vulkánu," nedomluvil, protože ho přerušil překvapený šum v místnosti. Jeho slova vzbudila značný rozruch. Když se přítomní uklidnili, pokračoval. "Nikdo nebude vědět, kdy a kde se schůzka bude konat. Rád bych se jí dožil ve zdraví," dodal významně.

"Mohu se zeptat, pane prezidente, co vás k takovému rozhodnutí přivedlo?" zeptal se po chvíli jeden z přítomných.

"Admirále Cartwrighte," odpověděl pomalu Ro’gehch’har, "Jistěže se zeptat můžete. A já vám i odpovím. Došlo k několika událostem, které mi nedávají smysl. Chci zjistit, co za nimi vězí. Prostě se mi to nezdá. Navíc jsem právě získal nahrávku několika rozhovorů čelních představitelů Hvězdné Flotily, které mě velmi znepokojily."

Opět se místností rozlehl šum, tentokrát pobouřený. Odposlouchávání hovorů členů Admirality nebylo něco, o čem by přítomní rádi slyšeli.

"Ještě něco. Ta schůzka byla plánovaná už delší dobu. Měl jsem se sejít se zástupcem vulkánské Rady Stalem. Bohužel, byl to už starý muž a náhle zemřel. Dřív, než se se mnou mohl setkat." Prezident se odmlčel na tak dlouho, aby všem přítomným došlo, o čem mluví. "I já jsem starý muž," pokračoval pak. "V případě, že se mi něco stane, nešťastnou náhodou, omylem nebo tak, bude s informacemi, které mám, seznámena veřejnost nejen na Zemi, ale i v ostatních členských světech Federace. A také bych rád upozornil, že i kdybych zemřel v tuto chvíli, je už pozdě tomu zabránit!" dokončil svůj projev klidně, ale důrazně. Pak se s přítomnými rozloučil a poradní místnost opustil. Tedy, chtěl opustit. Ve dveřích se ještě zastavil a otočil k ostatním. Všichni zmlkli a čekali, co jim ještě řekne.

"Můžete namítat, že nejsem člověk a tedy se nemám míchat do záležitostí Země. Jen jsem vás chtěl upozornit, že v případě otevřeného konfliktu zůstanete osamoceni. Žádný z členských světů Federace se nepostaví ani na vaši, ani na jejich stranu… Také můžeme mluvit o ekonomickém embargu… Prostí obyvatelé Země se vás určitě zeptají, proč k tomu došlo. Uvidíme, jestli vaše odpověď bude uspokojivější, než ta naše…"

"Pane prezidente," oslovil ho jeden z přítomných a Ro’gehch’har si uvědomil, že ani nezná jeho jméno. "Váš projev vyzněl tak, jako byste se domníval, že existuje nějaké... nějaké spiknutí." Delťan si ho pečlivě prohlížel a nakonec v duchu konstatoval, že to je dobrý muž. Musí mu odpovědět.

"Domnívám se, že jsem něco podobného naznačil," odpověděl a sám cítil, jak se vyhýbá přímé odpovědi. Otočil se a s konečnou platností odešel. Cítil v zádech pohledy svých poradců a přemýšlel, jestli se rozhodl správně. Bude žít tak dlouho, aby se o tom přesvědčil?

V kanceláři se posadil za stůl. Málem přes něj neviděl. Na stole se mu vršily stohy informací od všech členských světů Federace, i od těch, kteří o členství ve Spojené Federaci Planet uvažovali. Spor mezi Zemí a Vulkánem se stal předmětem meziplanetárních diskusí, zatím ještě potichu, ale těžko už se dal ututlat. Ro’gehch’har se do nich začetl a doufal, že kromě rozhořčených nót tam najde i nějakou radu. Už se chystal, že zavolá svého asistenta, aby na tyto nóty odpověděl, když si všiml listu obyčejného papíru (!), který na jeho stole před poradou určitě neležel. Potlačil mírnou nevolnost, která se ho zmocnila vždy, když uviděl emblém některé z četných výzvědných služeb Federace a začetl se do obsahu. Dlouho seděl a přemýšlel. Konečně našel chybějící článek. Admirál…

"Vstupte!" řekl prezident zvučně. V duchu si kladl otázku, jestli právě teď nepřišel ten okamžik, o kterém před hodinou na shromáždění mluvil.

"Pane prezidente… dovolíte?"

"Ale jistě, admirále Cartwrighte," odpověděl s úsměvem a nabídl příchozímu křeslo. "Co jste mi přinesl?"

"Jdete přímo k věci…" s kývnutím přijal nabídnuté křeslo.

"Omlouvám se. Ale je napjatá situace, která si vyžaduje celou mou pozornost. Proto se omezuji pouze na nejnutnější a se vší úctou k vám bych vás rád požádal o totéž."

Cartwright přikývl. "Vlastně jsem se přišel zeptat, jaký je stav celé současné situace.

Delťan na něj upíral pohled, který Cartwrightovi připadal vždy trochu nepříjemný. "Kdybyste laskavě upřesnil svůj dotaz…"

"Ptám se jako velitel Hvězdné Flotily. A také jako člověk. Chápu, že jsou Vulkánci naštvaní, když jim Kirk sestřelil T’Pau. Já byl vždy proti tomu, aby mu bylo vráceno velení. Prostě to nezvládl…" Cartwright se zarazil, když si uvědomil, jak si ho prezident prohlíží. "Nebo se mnou snad nesouhlasíte?"

"Kdyby bylo všechno tak snadné, milý admirále. Bohudík, i když pro někoho určitě bohužel, existují důkazy o Kirkově nevinně. Bude nutné to zaonačit jinak…"

"Důkazy? Zaonačit?" admirál Cartwright se začal potit. "Obávám se, že vám nerozumím…"

"To ani nemusíte, admirále. A teď, když mě omluvíte, mám práci," dodal prezident. Sklonil hlavu a uvědomoval si pohled, jakým ho Cartwright sleduje.

divider

Následuje:
Čtrnáct

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries (Casperium)