Konspirace Alpha & Delta

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
3. 8. 2006
Délka:
60 457 slov (269 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG, VOY
Období:
Kategorie:
napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

obsah nebyl autorem zadán

divider
Poznámka autora:

Povídka vycházela v roce 2005 na stránkách www.kontinuum.cz jako seriál.

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Konspirace Alpha & Delta (bubushow)

Obsah

Kapitola 7

Raketoplán Odyssea, hvězdné datum 52054.115 (19. 01. 2375 - 18:00)

Raketoplán Odyssea opustil Enterprise před šesti hodinami. Od té doby urazil větší část své cesty. Trojčlenná posádka raketoplánu horlivě vyhodnocovala údaje a posílala výsledky zpět na Enterprise. Překonali hlavní část své cesty. Doposavad dokázali uhýbat před časovou radiací, takže nemuseli zapojovat upravené štíty. Většinu retranslačních stanic už vypustili, díky čemuž mohli mnohem lépe manévrovat. Teď před sebou měli pouze prostor plně pokrytý zářením. Analyzovali pouze čtyři lodě a ani jedna nepatřila Federaci. Dvě dokonce podle lodní databáze vůbec nedokázali identifikovat.

"Odyssea volá Enterprise!"

"Mluvte, Date."

"Právě hodláme vletět dovnitř."

"Rozumím."

"Nějaké rady, pane?"

"Dávejte mimořádný pozor na každou maličkost, Date," upozorňoval Mikel. "Pokud si nebudete dávat pozor, může velice snadno dojít k nehodě. Obvykle dochází k sérii nepravděpodobných poruch. Raketoplán je poměrně malý, takže může velice snadno explodovat."

"Budeme dávat pozor."

"Máme vás všechny neustále zaměřené. Při sebemenším nebezpečí budete okamžitě transportováni zpátky na Enterprise," řekl rychle Riker.

"Rozumím."

"Nepochybně dojde ke ztrátě obrazu, což omezí naši komunikaci pouze na audio," přidal Mikel další poznatek.

"S tím počítáme." Android vyhodnotil specifikace mise a výpadek obrazu zahrnul do předpokládaných problémů. Včetně řady dalších.

"Už teď máme poměrně dost údajů, abychom si mohli učinit alespoň rámcový obraz, ale pokud bychom našli naše lodě, mohlo by být ještě lépe. A taky protivníky," dodal nakonec.

"Zbývá ještě sedm cílů. Nejbližší prozkoumáme za necelých třicet minut."

"Dobrá. Zatím konec."

Obrazovka zmlkla. Obrazové spojení přerušené. Dat provedl již po třicáté sedmé diagnostiku všech systémů. Geordi vzadu se Sárou připravoval další sondu, tentokrát chráněnou časovým štítem. K cíli zbývalo přes padesát miliónů kilometrů. Warp použít nemohli, takže bylo nutné využít impulsní motory na nízký výkon.

"Připraveni?" obrátil naposledy pozornost Dat ke svým společníkům.

"Můžeš vletět dovnitř, Date!" přikývnul androidovi Geordi.


Raketoplán Odyssea vstoupil dovnitř. Pořádný otřes v prvních okamžicích odezněl, jak Sára okamžitě kompenzovala inverzní silové pole a přizpůsobila ho prostředí. Letěli mnohem pomaleji, než by si přáli, a uvnitř museli ještě víc zpomalit. Podle výpočtů mohli dokázat registrovat všechny lodě i celou anomálii za dalších minimálně 10 hodin. Při plné impulsní rychlosti něco přes polovinu času. Zatímco Dat vedl zkušeně raketoplán hluboko dovnitř, vyhodnocovali Geordi a Sára údaje ze senzorů. Geordi si znovu blahořečil za to, že ji vzal s sebou. Dokázala pracovat mnohem rychleji než kdokoliv, koho znal. Nejspíš rychleji než on sám. Individualismus ovšem nemusí být vždy tím pravým přístupem. Zanechal snahy držet s ní krok. Přenechal prosívání údajů v jejích rukou a sám sledoval stav raketoplánu. Zaznamenával totiž podivné údaje jako náhlé zvýšení pnutí trupu, kolísání energetického jádra, snížení citlivosti senzorů a jiné další potíže, které by nemohly nastat v rychlém sledu za sebou. Nic extra vážného, pokud včasně zasahoval, zabránil vzniku většího problému při samotném počátku.

Čas u taktické stanice odkrajoval minuty k přiblížení prvního cíle. Krátká zpráva z Enterprise byla jedinou komunikací, protože všichni mlčeli. Konečně přicházely první údaje o další lodi uvězněné uvnitř. Raketoplán zastavil, aby senzory mohly lépe zaměřit cíl. Zdejší prostředí bylo pro senzory doslova peklo. Neustálé kalibrování a přenastavování bylo doslova peklo i pro obsluhu. Přesto blonďatá praporčice neřekla ani slovo. Zůstávala naprosto soustředěná a nic jiného kromě své práce nevnímala. Z prvních získaných odečtů o hmotnosti a velikosti vyvodila jasný závěr. Závěr, který další analýza potvrdila. Signatura odpovídala lodi Federace.

"Mám ji!" řekla nadšeně. Dál věnovala pozornost dalším přicházejícím informacím.

"Ukažte, co máte, Sáro!" přiskočil okamžitě Geordi.

"Podle velikosti a tonáže jde o těžký křižník třídy Ambassador," ukazovala výsledky na obrazovce.

"Musí jít o Excalibur," přisvědčil La Forge.

"Není pochyb."

"Enterprise, slyšíte nás?"

"Slyšíme každé slovo, Geordi. Dobrá práce! Hledejte dál. A buďte mimořádně opatrní." Hlas kapitána Picarda zněl zkresleně, ale bylo v něm jasně slyšet potěšení.

"Ano, pane, jdeme na to. Další cíl, Sáro!" pobídnul blondýnku k pokračování.

"Asi dvanáct minut od nás."

"Dobrá. Pošlete souřadnice a vyrazíme."

"Ano, pane."

"Dávejte zvýšený pozor na výskyt poruch v systémech raketoplánu. Čím hlouběji vkročíte dovnitř, tím šance na poškození vzrostou," vyzýval Mikel ke zvýšené opatrnosti.

"Slyším a rozumím. Zatím všechno zvládám," odtušil Geordi a doufal, že to neznělo uraženě.

"Proto jsem také vybral vás, pane La Forgi," doplnil Mikela kapitán Picard.

Poslední poznámka zanikla v komunikačním šumu. Autor sice nehodlal dodat víc, ale komunikace začínala být stále problematičtější. Během následující hodiny identifikovali čtyři další lodě. Zůstávaly poslední tři nejasné tečky a dvě z nich musely patřit lodím Federace Lexington a Hera. Počet výkyvů a poruch rostl každou minutou. Na ebenově černé pokožce hlavního inženýra vytanuly první krůpěje potu. Musel vynaložit opravdu hodně technického umu, aby všechno zvládnul. Nešlo o nic extra složitého, ale o to častěji musel zasahovat. Ulehčením vydechl, když zastavili. Poruchy ustaly. Podle výpočtů tři čtvrtiny impulsu byla maximální bezpečná rychlost, s níž se mohli uvnitř pohybovat.

V očekávání hlášení přesunul pozornost z taktické stanice. Praporčík Carterová neříkala nic. Pouze lehké zamračení dávalo najevo usilovnější soustředění. Dorazili na souřadnice dalšího signálu. Lehké zavrtění hlavou nevěstilo dobré zprávy.

"Něco v nepořádku, Sáro?" chtěl znát důvod jejího mimořádného soustředění.

"Ano, pane. Nemohu určit poslední signál. Rušení je příliš velké," přiznala až po chvilce ticha.

"Potom bychom mohli zkusit přiletět blíž," navrhnul směrem k Datovi

"Dávejte si pozor. Silové pole kolem raketoplánu vás nejenom chrání před jeho účinky, ale zároveň před senzory ostatních lodí. Jenže jen do určité vzdálenosti," zaznělo okamžitě upozornění od Mikela, který celou komunikaci napjatě sledoval.

"Jak daleko?"

"Nezaregistrují vás, pokud nebudete blíž než deset tisíc kilometrů. Vzdálenost může někdy klamat, takže raději dvacet tisíc."

"Díky za informaci. Date?"

"Ano, můžeme se přiblížit ze současné vzdálenosti osm set tisíc kilometrů na vzdálenost řekněme padesáti tisíc. Což by měla být dostatečná rezerva."

"Souhlasím. Pokračuj, Date, ale hezky zvolna."

"Dobrá. Rychlost čtvrtina impulsu."

Vzdálenost tentokrát ubíhala mnohem pomaleji, ale zato cíl byl mnohem blíže.

"Zachycuji emise neutrin přímo v našem kurzu!" byla poslední věc, kterou od praporčíka Sarah Carterové slyšel. Zaváhal. Pouhý okamžik zaváhání stačil. Z taktické stanice vyšlehl výboj energie. Výkřik, při němž ho zamrazilo, když viděl blondýnku, jak padá ze svého místa tvrdě na zem. Neslyšel zprávu z Enterprise kvůli chvilkovému výpadku komunikace. Všechno se seběhlo příliš rychle. Tři, možná čtyři vteřiny nevěřícně hleděl na nadějnou inženýrku. Okamžitě přiskočil na pomoc. Výboj zasáhl přímo obličej a částečně do hrudi. Přiskočil ke konzoli s komunikací. Dat musel pilotovat a evidentně měl problémy s řízením, protože nemohl snížit rychlost, natož zastavit. Před nimi se otevřel prostor a raketoplán to začalo vtahovat dovnitř. Ve stejném okamžiku je uchopil transportní paprsek.


"… emise neutrin v našem kurzu. Vzdálenost dvacet tisíc kilometrů." Slova praporčíka Carterové utnula další porucha.

"Enterprise raketoplánu! Ihned otočte loď!" zakřičel Mikel, ale žádný účinek neregistroval. Raketoplán nekontrolovatelně letěl dál.

"Pane La Forgi, ozvěte se!" přidal se k němu Picard.

"Transportní místnost! Vytáhněte je ven. Okamžitě!" klepnul do svého odznaku Mikel.

"Provedu!" Náčelník Carolyn Wolcotová zareagovala, ještě než domluvil. Uběhly další vteřiny, které připadaly jako věčnost.

"Kapitáne!" zahřímal Worf z taktické stanice, čímž upoutal pozornost k hlavní obrazovce. "Dochází k narušení prostoru v místě posledního výskytu raketoplánu."

"Červí díra," pronesl Mikel zaraženě a vstal.

"Můstek transportní místnosti. Máte je?" vznesl Riker okamžitě otázku.

"Mám jen dva signály, pane. Zkouším je zhmotnit."

Dva signály. Víc Mikel znát nepotřeboval. Až příliš dobře pochopil, kdo chybí. Nejspíš musel své znepokojení dát příliš najevo, protože černé oči poradkyně Troi ho soucitně sledovaly. Nepotřeboval další rady. V následujícím okamžiku taktéž věděl, kdo další se nevrátí zpátky. Jistá logika v tom byla. Jenže pochyboval, že oni by ji pochopili.

"Wolcotová volá můstek!" zazněl hlas náčelníka transportu. Podivně rozechvělý, zabarvený pocitem selhání.

"Mluvte!" vybídnul ji Picard.

"Poručík La Forge je na palubě a v pořádku," ohlásila rozechvělým hlasem, ale dál nepokračovala.

"A kdo ještě?" vybídnul ji Picard tušící katastrofu.

"Je mi líto, pane, ale signál poručíka Data v poslední chvíli zmizel," znělo omluvně.

"Vysvětlete mi pojem zmizel!" chtěl Picard okamžitě vědět.

"Během procesu materializace signál najednou přeskočil jinam. Je pryč, pane."

"Takže se mohl zhmotnit někde jinde? Ve volném prostoru?" nechal se tentokrát slyšet Riker.

"Nejspíš ano, pane," připustila pochybovačně.

"Dobrá. Worfe! Zahajte senzorový…," chtěl okamžitě vyhlásit pátrání.

"Nebude třeba," zazněl klidný Mikelův hlas.

"Co tím myslíte?" vzplanul při onom klidném prohlášení první důstojník.

"Za prvé ho nenajdete, protože tak blízko oblasti časového záření nefungují správně senzory. Za druhé necítím, že by byl v nebezpečí."

"On se tam někde venku možná vznáší a vy si myslíte, že není v nebezpečí?" nevěřil vlastním uším Riker.

"Jedničko!" okřikl ho Picard.

"Zhmotnil se na jiné lodi. Víc nevím."

"Lodi?"

"Netuším. Nejsme tady každopádně sami. Tím jsem si naprosto jist," prohlásil Mikel pevně.

"A co praporčík Carterová?"

"Té už my nepomůžeme," pokrčil s povzdechem rameny.

"Soustřeďme se na tu červí díru," přerušil narůstající spor znovu kapitán. Z nějakého důvodu si stále zachovával chladnou hlavu.

"Vede až do Delta kvadrantu," odtušil Mikel suše.

"Aha." Na tohle první důstojník nenašel odpověď.

"Můžete jít prosím se mnou do mé pracovny, Mikele?" Hlas kapitána zůstával stále zdvořilý. Cosi se v něm skrývalo a jenom Deanna Troi mohla vycítit jeho narůstající emoce.

"Ovšem," povzdech odevzdaně.

Mikel nasadil výraz naprosté porážky a pomalu, neochotně vkráčel za Picardem do jeho pracovny. Opravdu musel nasadit hodně ovládání, aby nekřičel. Nejspíš by iracionálním hněvem nikam nedospěl, ale přesto byl připraven ho použít. Nebo mohl nechat Rikera, aby to udělal za něj. První důstojník vypadal přinejmenším stejně nabroušeně jako jeho kapitán.

"Řekněte mi, o co vám vlastně jde!" začal kapitán zostra, když osaměli.

"To nejde říci jednou větou, jedním slovem," řekl Mikel vyhýbavě.

"Já poslouchám!"

"Ne, neposloucháte. Jinak byste věděl, oč tady běží."

"Pak mi tedy objasněte, co bych měl vědět!"

"Vzpomínáte, co jsem vám řekl? Vím víc, než bych chtěl vědět."

"Ano, vzpomínám."

"Těžko bych popsal tak, abyste pochopil, jakým způsobem vím, co vím," zavrtěl Mikel hlavou. Po chvilce mlčení pokračoval. "Představte si to asi takhle. Nemohu si prostě zapamatovat všechno. Můj mozek nedokáže obsáhnout tolik informací. Jsou věci, které nevím a přesto vím. Přesněji řečeno, když je nepotřebuji, tak nevím ani neznám, ale když přijde potřeba, tak ta informace se prostě sama objeví." Znovu se nadechl k pokračování. "Jako třeba v tomto případě. Neměl jsem o červí díře sebemenší tušení. Až teprve v okamžiku, kdy ji raketoplán odhalil, jsem získal informaci, kam vede. Normálně vím vše s jistým předstihem, ale ta anomálie ruší můj příjem."

"Kdo vlastně jste, Mikele?"

"Přesně to, co vidíte. Člověk jako vy. Jenom trochu jiný."

"Dost jiný."

"Tuhle skutečnost si přiznávám velice nerad. Pravda je taková, že o ní nechci hovořit. Každý máme nepříjemný zážitek, o němž nechceme mluvit, i vy, kapitáne," dodal na závěr.

"Ano," musel přitakat Picard. "Pak mi nejspíš řeknete, odkud vás znám, přestože jsme se nikdy osobně nesetkali."

"Možná oba známe někoho, kdo umí naslouchat," nadhodil jeho protějšek a odešel ze dveří rychleji, než ho mohl Picard zadržet.

Ihned zamířil k výtahu, nevšímaje si poradkyně, která dokázala hladce projít jeho uvolněným mentálním štítem. V této chvíli už bylo všechno jedno. Zbývala poslední důležitá část. Přesvědčit se, zda události dospěly ke správnému bodu. Ve výtahu narazil na poručíka La Forge.

"Pojďte se mnou, pane La Forgi!" ucedil skrze zuby.

Slepý inženýr jen překvapeně zamrkal, což přes jeho vizor samozřejmě nebylo vidět. Dveře výtahu se zavřely. Mikel nasadil kamennou tvář hráče pokeru neprozrazující absolutně nic. Potřeboval si projít pár informací. Vlastně využil Geordiho, aby odvrátil tok myšlenek jinam. Vystoupili na desáté palubě. K velkému překvapení Geordiho zamířil přímo do Přední desítky. Vešel dovnitř. Gestem pobídl, ať si sednou ke vzdálenému stolu, kde obvykle sedával Worf.

"Můžete mluvit, pane La Forgi," vyzval ho. "Můžete mi nadávat, spílat mi a říkat, proč jsem to udělal, když jsem tušil, že ona se nevrátí zpátky."

"Jak víte…," vykoktal ze sebe Geordi.

"Dokážu vidět události, které ještě nenastaly. Bohužel ne s takovým předstihem, abych mohl zabránit pohromě, pokud k ní vůbec došlo."

"Něco k pití?" zazněl za nimi příjemný exotický hlas. Aniž by jeho majitelka čekala na odpověď, položila dvě sklenice před oba muže. Sama usedla přímo před ně.

Delta kvadrant, hvězdné datum: 52054.457 (19. 01. 2375 - 21:00)

"Deltaplán volá Voyager!" zazněl hlas prvního důstojníka na obrazovce.

"Slyšíme vás, Chakotayi!" Kapitán vstala ze svého místa a popošla pár kroků dopředu.

"Opouštíme loď a míříme k zadaným souřadnicím."

"Výborně. Podle Sedmé vás dokážeme sledovat i uvnitř, ačkoliv nebudeme moci nijak zasáhnout."

"Rozumím."

"Hodně štěstí."

"Díky. Konec."

Deltaplán, nová konstrukce, kterou dali Tom Paris s Jacobem Carterem a několika dalšími dohromady, v sobě nesl nejenom působivý design, ale v porovnání s ostatními raketoplány Voyageru měl několik nesrovnatelných výhod. Po všech stránkách byl lepší. Alespoň první zkušební konstrukce tomu nasvědčovala. Ovládaní kormidla si Tom Paris přes určité výhrady o efektivnosti speciálně vylepšil podle svého a nyní pilotoval. Chakotay a Jacob Carter zaujímali pozice za ním. Nikdo další první zkušební let nepodstoupil. Ne snad, že by nebyl zájem. Kapitán vybrala je tři. Jeho coby velitele, Parise coby pilota a praporčíka Cartera coby hlavního tvůrce.

"Spouštím časové štíty!" aktivoval Chakotay ihned ze svého panelu nově upravené ochranné prostředky. Z toho, že skutečné štíty chránící loď před střelbou nebo i nárazem nefungují, byl rozhodně trošičku nervózní, ačkoliv v cestě nestála žádná viditelná překážka, jež by Deltaplán ohrozila. Na druhou stranu nemohl mít všechno. Jinak pro raketoplán neexistovalo žádné další neobvyklé omezení. Za tu poměrně krátkou dobu, co byl velitelem makistické skupiny, si zvykl na jistá rizika typu všechno nebo nic.

"Rozumím, vstupujeme dovnitř," přitakal Tom.

"Štíty drží," doplnil Jacob, ačkoliv nebyl tázán.

"No, kdyby ne, tak skončíme…"

"Raději věnujte plnou pozornost řízení, pane Parisi!" utnul poslední poznámku Chakotay.

"Ano, pane. Už mlčím," odpověděl Tom, ale úsměv z jeho tváře nezmizel.

"Díky."

Téměř hodinu trvalo, než dorazili k místu cíle. Kromě pár drobných výkyvů v energetickém systému nedošlo k žádným vážnějším potížím. Jenom obrazová komunikace vypadla. Spojení s lodí zůstávalo stabilní.

"Blížíme se k červí díře. Vzdálenost padesát tisíc kilometrů," oznámil Jacob sedící vedle něj u vědecké konzole.

"Dobře, praporčíku. Vypustíme sondu a uvidíme," přikývl Chakotay, i když informace viděl i na svém panelu.

"Sonda připravena k vypuštění."

"Rozumím. Odpaluji!" přisvědčil Chakotay, jenž ovládal taktickou stanici.

"Sonda opustila loď. K cíli dorazí za necelou minutu."

"Uvidíme, zda doletí až k cíli," poznamenal lehce pilot.

"Moment!" zpozorněl Chakotay, když jeho konzole zapípala..

"Vidím. Červí díra se otvírá!" reagoval Jacob ihned.

"Sonda je příliš daleko, než aby mohla být příčinou…," zarazil se, než mu došlo, co to musí logicky znamenat. "Chakotay volá Voyager!"

"Vidíme totéž co vy, Chakotayi."

"Něco přilétá skrz!"

"Analyzuji," chopil se okamžitě iniciativy Jacob. "Menší plavidlo o velikosti raketoplánu!" vychrlil ze sebe. "Podle signatury…," zarazil se, "patří Federaci. Je na kolizním kurzu naší sondy."

"Odkloňte ji, praporčíku!" nařídil okamžitě Chakotay.

"Ano, pane!" Carterovy prsty se okamžitě rozeběhly po klávesnici. Dokázal změnit kurs sondy sotva vteřinu před střetnutím. Jen taktak nedošlo ke srážce. První radost vystřídalo mírné zklamání.

"Co k čertu dělají?" utrousil Jacob další poznámku.

"Zřejmě ztratili kontrolu nad lodí," poznamenal zamračeně Tom

"Podle trajektorie máte nejspíš pravdu. Je někdo na palubě?" vložil se do dění komandér.

"Pozitivní. Zachycuji minimálně jednu humanoidní formu života. Lidskou formu života. Nejspíš musí mít zranění, protože loď nevypadá poškozeně."

"Voyager Deltaplánu, Co se tam děje?" Kapitánův hlas v sobě měl naléhavost, protože jejich senzory nedostávaly přesné údaje.

"Právě jsme zaznamenali federační raketoplán, který přiletěl z druhé strany," ohlásil stav první důstojník.

"Má obdobnou konfiguraci štítů jako my, kapitáne," doplnil ho Jacob. "Jenže mají problém. Pilot je nejspíš zraněný…"

"Dobrá. Vezměte je do vleku a zkuste přitáhnout k nám!" rozhodla ještě předtím, než dokončil větu.

"Ano, kapitáne."

"Bude možný transport uvnitř pole?" položila Janeway otázku za svoje záda.

"Velice nejisté, kapitáne!" dostala rychlou odpověď od Sedmé z Devíti.

"Dobrá. Pospěšte si, komandére," pobídla prvního důstojníka v Deltaplánu.

"Provedeme!"

"Máme ho! Vlečný paprsek je zaměřen."

"Dobrá, Tome. Teď ukažte, co ve vás je."

"Nemusíte mě pobízet dvakrát." Vida konečně šanci ukázat své umění i loď, již navrhnul, pořádně šlápl obrazně na plyn.

Maximální bezpečnou rychlostí trvala cesta zpátky necelou půlhodinku. Tom Paris nezůstal své pověsti špičkového pilota nic dlužen. Jacob Carter doslova visel pohledem na senzorech ukazujících jedinou známku života v druhém raketoplánu. Pomocí senzorů prohledal i zbytek lodi. Nenašel žádného dalšího živého ani mrtvého pasažéra. Alespoň že tak. Doslova cítil napětí, když jediná známka života začala najednou slábnout. Pohledem zhodnotil situaci. Ještě pět minut k okraji. Voyager čekal na jejich přílet. U okraje. Chakotay zařídil, aby nešťastníka transportovali na ošetřovnu, hned jakmile opustí oblast. Posledních pět minut přesto bylo doslova peklem. I přestože neměl sebemenší tušení, kdo tam dole je.

"Paris Voyageru. Opouštíme oblast!"

"Slyšíme, pane Parisi. Okamžitý transport na ošetřovnu!" potvrdila kapitán. "Pospěšte si, doktor vás bude možná potřebovat."

Hvězdné datum: 52054.63 (19. 01. 2375 - 22:30)

Pohotovostní zdravotnický holoprogram očekával příjem pacienta. Zatím neměl žádné bližší informace, takže využil necelé půlhodinky, aby připravil ošetřovnu a všechny potřebné nástroje. Zdravotník pilot bohužel právě plnil svou hlavní funkci pilota, musel tudíž spoléhat jenom na sebe. Ne že by nějak zvlášť spoléhal na poručíka Parise, ačkoliv jeho pomoc byla lepší než nic. Znovu pocítil jistou touhu mít zde opět Kes. Ona rozhodně mohla být hodnotnou náhradou za zdravotníky, kteří přišli o život během cesty Voyageru sem do kvadrantu Delta. Bohužel odešla. Musela odejít, protože její mentální schopnosti ohrožovaly Voyager. Každopádně musel opravit původní dojem o pacientovi, když transportní paprsek zhmotnil na biolůžku mladou ženu. Nevypadala vůbec dobře. Evidentně jí vybuchl panel přímo do obličeje. Poměrně vážné zranění hlavy. Pravé oko bylo společně s pravou stanou obličeje příliš popálené. Levá strana vypadala o malinko lépe. Nejprve se pustil do první fáze operace.

Před příletem Deltaplánu i s federačním raketoplánem v závěsu stabilizoval její stav natolik, že mohl věnovat pozornost dalším zraněním. S určitým uspokojením, pokud byl schopen nějaké cítit, zachránil alespoň druhé oko a ošetřil popáleniny na hrudi a levou část obličeje. Zbytek bude muset počkat. Ještě zdaleka nebylo vyhráno. Zadal do své matrice vyhledávání o transplantaci. Udělal, co bylo v jeho silách, aby zachránil mladé praporčici život. Tak jako by učinil pro každého jiného. Tom Paris vběhl na ošetřovnu ihned, jakmile zakotvil raketoplán. Určitý smysl pro povinnost z něj činil v očích Doktora trochu lepšího a zodpovědnějšího člověka. V případě nouze plnil své nadstandardní povinnosti když ne ochotně, tak alespoň bez řečí.

"Už jsem tady, Doktore. Jak to s ním vypadá?" řekl Tom jedním dechem.

"Zatím je stabilní," poznamenal Doktor. "Vy, praporčíku, opusťte ošetřovnu!" vyháněl Jacoba, který doběhl současně s Tomem.

"Ale…,"

"Tady není nic, co byste mohl udělat. Řeknu vám, až budete moci na návštěvu. Do té doby vás nechci vidět na ošetřovně. Jasné?" dal jednoznačně najevo nevítanému návštěvníkovi svůj názor.

"Ano, Doktore."

"Vy pojďte sem, pane Parisi. Budu potřebovat vaši asistenci…" Doktorův hlas zaniknul za zavírajícími se dveřmi.

Přestože mladý praporčík poslechl a vycouval ze dveří, nemohl alespoň kradmým pohledem od dveří ošetřovny nepohlédnout, koho zachránili. Moc neviděl, ale byl si jistý, že pilotem musela být žena. Nemohl si pomoci, protože ten kratičký, jen zlomek vteřiny trvající pohled utkvěl v jeho fotografické paměti. A on o něm musel přemýšlet dál a dál. Zamířil nejprve k sobě do kajuty. Po krátké sprše zpátky do hangáru. Sedmá s Harrym a poručíkem Torresovou už prohlíželi raketoplán. Za normálních okolností by určitě porovnával design obou lodí zaparkovaných vedle sebe, jenže prostě nemohl.

"Máte problém, praporčíku?" málem vyskočil, když uslyšel klidný, malinko hlouběji posazený hlas patřící Tuvokovi.

"Promiňte, pane. Zamyslel jsem se," odpověděl, aniž by došlo k obvyklému zakoktání.

"Pokud vím, máte po službě. Tudíž se můžete klidně zamýšlet," prohlásil Vulkanec. Svá slova kupodivu okořenil nepatrnou známkou humoru.

"Ach ano, ovšem."

"Zjevně vás něco trápí," poznamenal Vulkanec stále tím klidným hlasem.

"Možná. Měl jsem pocit, že tu ženu, co jsme zachránili, znám," přiznal zcela po pravdě.

"Všiml jsem si, že lidé často mívají podobné dojmy, ale ne vždy se ukazují jako správné," poznamenal Tuvok z vlastní zkušenosti.

"Rád bych věřil, že se mýlím. Už kvůli sobě."

"Prohlédl jsem údaje o vašem záhadném příteli, jež byly v databázi Hvězdné flotily," zapředl Tuvok nezvykle hovor.

"A nenašel jste skoro nic," uklouzlo Jacobovi nepředloženě. V duchu se styděl za svou poznámku směrem k šéfu bezpečnosti.

"V tom máte pravdu," přisvědčil Tuvok kupodivu s klidem. "Ovšem jen pokud nedokážete, jak lidé říkají, číst mezi řádky. V tomto ohledu jsem si utvořil jistou představu o Mikelovi."

"Představu ano, ale nevíte, nevíme," opravil se Jacob ihned, "o něm samotném vůbec nic. Kromě záznamů Hvězdné flotily z jeho působení ve Flotile, o jehož délce taky můžeme pouze spekulovat."

"Máte naprostou pravdu. Jeho složka neobsahuje celou řadu náležitých informací." Levé obočí šéfa bezpečnosti šlo tázavě nahoru. Opravdu zaznamenal jisté známky úplné dospělosti u praporčíka Cartera. Veškerá nejistota byla pryč. Nezadrhnul při odpovědích a jeho úvahy zněly jinak než před pár týdny. Ještě než učinil první krok, jako by ho předpokládal, popošel i on kupředu. Pokrčil lehce rameny. Uslyšel zaklení hlavní inženýrky sedící uvnitř lodi, jímž dala najevo svou nelibost nad neúspěchem. Sérií rychlých kroků došel až k  raketoplánu.

"Máte problém, poručíku?" promluvil Tuvok úplně stejným tónem jako před pár minutami.

"Ovládání je v háji," ucedila skrz zuby ovládaje před ním svůj hněv alespoň částečně. "Nemůžeme proniknout do záznamů. Počítač vyžaduje oprávnění a ty obvody jsou natolik spálené, že to nejde nijak obejít."

"A co senzory a zbraně?"

"Úplně totéž. Skoro všechno vyhořelo, včetně podpory života. Ta vypadla krátce před přistáním."

"Podivné," poznamenal.

"Přesně tohle si říkáme už skoro hodinu," odtušila sarkasticky.

"Možná bude lepší počkat, než Doktor ošetří pilota. S jeho pomocí bychom mohli proniknout do primárního systému a zjistit, co přesně se stalo."

"Pochybuji, že zprovozníme tento raketoplán," pronesla Sedmá. "Poškození je příliš rozsáhlé, než aby bylo dostatečně efektivní ho opravit. Stejně tak obnovit byť část záznamů ve stávajícím stavu nebude možné. A navíc nešlo o pilota."

"Z čeho tak usuzujete, Sedmá?" Vulkanec nehnul ani brvou, ale do hlasu se mu vloudil zájem.

"Tady!" ukazovala k místu jednoho vyhořelého panelu. "Stopy krve v oblasti vědecké stanice. Zcela jistě budou odpovídat zraněné osobě. Navíc pilotní křeslo je vepředu a na něm nejsou žádné stopy krve."

"Logické."

"Tak kde jsou ostatní?" padla otázka.

"Zachytila jsem slabé stopy po transportním paprsku. Nejspíš je vytáhli ven ještě předtím, než vletěli dovnitř."

"Pokud byl raketoplán poškozen, pak by to dávalo smysl," doplnil Harry.

"Souhlasím, pane Kime," přisvědčil klidně Vulkanec.

"Dobrá, zanecháme tedy marné práce a vrhneme se do třídění údajů z Deltaplánu," navrhla B’Elanna Torresová již klidněji.

"Možná bychom mohli porovnat konfiguraci jejich štítů a našich," vložil se do hry Jacob postávající doposud vzadu.

"Z raketoplánu nic nevytáhneme, praporčíku!" zchladila ho okamžitě šéfinženýrka.

"Ani nemusíme. Veškeré informace máme přeci v Deltaplánu. Měl jsem dost času, abych provedl kompletní skenování lodi."

"Dobrá."

"Je už dost pozdě," přerušil všechny Tuvokův hlas. "Doporučuji, abyste se všichni šli vyspat a pokračovali zítra brzy ráno." Zdůraznil poslední dvě slova a doufal, že pochopí a že nebude muset vytahovat vyšší hodnost..

"Podívejte…," začala jako první protestovat B’Elanna.

"To je rozkaz, poručíku!" zdůraznil předchozí větu.

"Fajn," odtušila, aniž by na něj byť jen pohlédla. "Takže jdeme na kutě. Sejdeme se zítra ráno řekněme v 5:30 tady."

Tuvok pouze přikývnul. Opustil hangár jako poslední.

divider

Následuje:
Kapitola 8

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries