Konspirace Alpha & Delta

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18

Kapitola 16

Delta kvadrant, hvězdný čas: 52069,984 (25. 01. 2375 – 13:00)

Probíhaly poslední okamžiky do zahájení záchranné operace. Podle všeho měla záchranná koloniální loď proletět během dvaceti minut červí dírou a vytvořit volnou cestu skrz časové záření. Během necelé hodinky mohli být zpátky doma, v Alfa kvadrantu. Kapitán Janewayová si procházela plány ve snaze ukrátit si čekání. Všechno vypadalo celkem logicky a proveditelně. Nová kolonie disponovala technologií, s níž dokázali celkem efektivně a bezpečně proplout skrze časové záření a rozptýlit ho. Bohužel podobné úpravy nešlo udělat na Enterprise ani Voyageru. Nebo si možná úzkostlivě chránili své tajemství. Tak či onak faktem zůstávalo, že mají přiletět. Vytvořit brázdu v časovém poli, kterou v koloniálním doprovodu bezpečně proletí.

Nevěděla proč, ale znělo to příliš jednoduše, než aby to byla pravda. Údaje stažené do kapesního paddu ovšem hovořily jasně. Navíc je sepsal nadporučík Dat, alespoň podle hlavičky. Tak proč byla sakra nervózní? Přehodila si nohu přes nohu a zahloubala se znovu do čtení.

"Jste nervózní?" vyrušil ji tichý, důvěrně známý hlas.

"Vůbec ne!" odtušila automaticky.

"Přemýšlíte, co budete dělat, až budeme doma?" pokračoval Chakotay zkoumající její reakci.

"Vlastně jsem ani neměla čas o tom přemýšlet," přiznala po pravdě.

"Možná právě nadešla ta správná chvíle."

"Hledám, jestli něco nepřehlédli. Hrozně nerada bych domů doletěla v několika kusech."

"Kolikrát jste to už četla?" zajímal se, v hlase známku zvědavosti.

"Co prosím?" zkoprněla při otázce. "No, ani nevím..."

"Já celkem třikrát," přiznal zcela upřímně. "Polovině z toho jsem nerozuměl, ale ta část, co ano, jasně říkala, že dnes odpoledne můžeme být zpátky doma."

"Říkáte můžeme, ale ne budeme," opáčila se zájmem.

"Nerad bych předbíhal události," připustil jisté pochybnosti.

"Aha, takže taky máte pochybnosti?" Opřela si rukou hlavu pod bradou obracejíc k němu zvědavý pohled.

"Na druhou stranu plány na naši záchranu vypadají velice slibně," přešel rychle na původní téma. "Jenom nevíme téměř nic o Nové kolonii."

"To není tak úplně pravda, komandére!" zazněl jasný hlas Sedmé z Devíti. Dosud mlčela a nekomentovala situaci.

"Chcete říct, že vy o nich víte… nebo spíš…" Sám nevěděl, proč ho tato informace zaskočila.

"Ano, druh 8021. Borgové je nikdy nedokázali asimilovat," přikývla rázně. "Přestože jejich úroveň byla zhruba stejná jako u Federace, dokázali úspěšně vzdorovat."

"Jak?"

"Na to Borgové nikdy nepřišli," odtušila klidně. "Každopádně nad Borgy vyhráli většinu střetnutí a donutili je ustoupit z řady sektorů."

"Oni zahnali Borgy na ústup?" nevěřil Chakotay vlastním uším.

"Některé z nich se podařilo asimilovat, ale ani jejich znalosti nevedly k vítězství nad tímto druhem. Možná nešlo o žádné významné členy jejich rasy, protože nevěděli nic důležitého. Následovná opatření zabránila Borgům v asimilaci kohokoliv dalšího."

"Jak to dokázali?"

"Podle všeho pokaždé spustili včas autodestrukci. Museli mít větší množství bezpečnostních pojistek, protože žádná další z jejich lodí nepadla společenstvu do rukou."

"A co Mikel?" zazněl za ní hlas nového příchozího. V hlase Jacoba Cartera zazněla výzva.

"Ani jeho Borgové nedokázali asimilovat. Zničil celou krychli i s planetárním systémem. Podle všeho měl být mrtvý, ovšem…," začala Sedmá.

"Podle nových skutečností evidentně není!" doplnila Jakobova sestra, jež na můstek přišla s ním. Dostali od kapitána povolení zde být, až všechno začne.

"Pokud jde o jednu a tutéž osobu, tak nikoliv," připustila Sedmá neochotně. Vlastně sama nabyla přesvědčení, že mají pravdu. Už z předchozího hledání doplněného neobvyklým snem před dvěma týdny, na nějž narážel kapitán Picard ve svém dopise, nemohlo jít o omyl. Podle všeho měli oba dva naprosto stejný sen o něm. Až na to, že on viděl ji na konci regeneračního cyklu, což nemohlo být možné.

"Možná bude nejlepší se ho zeptat, až sami dorazíme do Alfa kvadrantu," nemohl mlčet Harry Kim. Mladý praporčík vždy sršel elánem v podobných situacích, ignoruje skutečnost, že jim jejich zkratky zatím moc nevycházejí.

"Promiň, Harry, ale mám takový špatný pocit, že pokud dorazíme domů, tak on už bude dávno pryč," opáčil Jacob zamítavě.

"Proč si myslíš právě tohle?" zajímalo Harryho.

"Já mám totiž úplně stejný názor," doplnila ho Sára.

"Pokud jsem správně analyzoval Mikelovo chování, z údajů, které se mi podařilo najít v naší databázi, i z toho, co vím od vás, pak musím připustit poměrně vysokou pravděpodobnost vašeho tvrzení, praporčíku," promluvil k překvapení všech na můstku Tuvok. Vulkanec nemíval tendenci příliš spekulovat, ale zde svým tvrzením zarazil další konverzaci na dané téma. "Na druhou stranu bychom měli každým okamžikem přijímat signál z druhé strany."

"Potvrzuji," přisvědčil Harry. "Zvýšené emise neutrinů ukazují příchozí červí díru."

"Z červí díry vystupuje loď. Odpovídá konfiguraci Koloniálního Dravce," doplnil Tuvok.

"Jejich loď vytváří brázdu v časovém poli!"

"Něco není v pořádku," zamračila se Sedmá.

"Upřesněte, Sedmá!" zpozorněla Kathryn při náznaku potíží.

"Jejich trajektorie neodpovídá plánované dráze!" podala pohotové vysvětlení.

"Má pravdu, kapitáne, nepřilétají v plánovaném kurzu," přisvědčil ihned Harry. "Jejich stávající kurz prodlouží dráhu letu o sedm celých tři minuty."

"Dostaneme se tam včas, Tome?" obrátila se kapitán Voyageru k hlavnímu pilotovi.

"Ano, madam."

"Myslím, že mám vysvětlení jejich neobvyklého chování," zazněl znovu Tuvokův hlas.

"Mluvte, Tuvoku!" vyzvala ho Kathryn s velice zlou předtuchou.

"Jejich loď je poškozena. Mnohočetné protržení trupu." Přiblížil, co má na mysli, na hlavní obrazovce. "Z jejich motorů uniká pohonná plasma."

"Zjevně jejich průlet červí dírou neproběhl tak hladce, jak si mysleli," poznamenal Chakotay.

"Ne, komandére. Ta poškození jsou způsobená střelbou z distruptorů," odtušil s mírným zamračením Vulkanec. Ihned si ověřil informaci v databázi. než doplnil: "Romulanských distruptorů."

"Cože, Romulané? Co tam sakra dělají!" zaraženě prohlásil Jacob Carter.

"Zjevně byli přilákáni tou anomálií. Nejspíš šlo o loď, která uvázla uvnitř," poznamenal Sára.

"Zavolejte je!" Janewayová vstala z kapitánského křesla.

"Žádná odpověď," odpověděl šéf bezpečnosti po dlouhých vteřinách. "Počkat! Z jejich lodi uniká neznámé záření z ob…," větu nedopověděl, protože koloniální loď na hlavní obrazovce explodovala.

Nadešla zaražená chvilka ticha. Téměř minutu nikdo nepromluvil. Z plánů cesty domů náhle zůstaly jenom trosky. Doslova a do písmene.

"Červí díra se destabilizuje. Anomálie je vtahována dovnitř," oznámila Sedmá.

"Není šance proletět skrz, kapitáne," doplnil souhlasně Tuvok.

"A co raketoplán?" nehodlala se kapitán jenom tak lehce vzdát.

"Možná ano, ale pokud jsou na druhé straně Romulané, tak by nemuselo jít o dobrý nápad," zavrtěl Vulkanec hlavou.

"Dobrá návrhy?" obrátila pohled k ostatním.

"Červí díra zůstává otevřená. Pokud napřed vyšleme sondu, mohla by raketoplán varovat, jestli tam Romulané ještě jsou," přišel Harry s nápadem.

"Dobrá, to by mohlo být. Praporčíku Carterová?"

"Ano, kapitáne!"

"Vezmete si Deltaplán a…"

"Já nemohu odletět, kapitáne."

"Proč… aha," pochopila kapitán ihned. "Dobrá, pak poletíte oba dva."

"Vy mi nerozumíte, kapitáne! Já nemohu odejít. Ani s ním ani bez něj!" přidala dívka větší důraz do svých slov. "Tam na druhé straně se beze mě snadno obejdou, ale vy potřebujete lidi, kterých nemáte dostatek."

"Oceňuji vaše zapálení, ale na Enterprise máte svůj skutečný domov…," začala ji kapitán přesvědčovat, ale Sára ji moc daleko nepustila.

"Promiňte, ale já nemohu odejít. Dejte mi to třeba rozkazem, ale já neopustím Voyager!" dodala pevným hlasem.

"Tak dobrá," ustoupila nakonec Janewayová, když viděla ten zápal. Jen doufala, že toho mladá inženýrka nebude litovat. Později určitě ano, ale to už bude pozdě.

"Mám údaje z druhé strany červí díry, kapitáne," přerušil další diskusi Kimův hlas. Už cosi v jeho tónu naznačovalo, že nepůjde o dobrou zprávu.

"Mluvte, Harry!" vyzvala ho Janewayová.

"Možná bude lépe, když se na to podíváte sami. Naše sonda učinila krátkou nahrávku, než byla zničena."

Na obrazovce spatřili Koloniálního Dravce. Už podle konstrukce mnohem lepšího než ten, jenž byl právě zničen. Jenže také romulanský Warbird. Vystřelil jako první a jeho střelám nic nestálo v cestě, žádný štít. Poškodil trup. Odpověď přišla v hromové palbě. Romulanské štíty zablikaly pod náporem, než zkolabovaly, a z lodi zůstala jenom ohnivá koule. Další dvě lodě již mířily na setkání a Koloniální Dravec zmizel pod maskovacím zařízením. Předtím stihl odpálit další střely, jež nepřátele na pár vteřin zpomalily. Dvojice Warbirdů přiletěla blíž a sonda se odmlčela.

"Podle sondy, než ji Romulané zničili, tam bylo minimálně deset dalších lodí."

"Dobrá, takže ani raketoplánem nikdo neprojde." Tohle vědět bylo důležité. Jakýkoliv průlet na druhou stranu se rovnal sebevraždě.

"Možná budeme schopní napojit se na naše bóje a poslat signál Enterprise," nadhodila Sára jemně. Ani ona neměla nejlepší pocit z toho, že záchranné lano mizí v nedohlednu.

"Pokud Romulané sestřelili naši sondu, pak nepochybně zničili i všechny bóje. Deflektorový talíř zcela určitě."

"Možná je nebudeme potřebovat,"

"Vysvětlete, praporčíku!" pobídla blondýnku Janewayová.

"Pokud víme, Koloniální Dravec vytvořil brázdu na druhé straně. Žádné časové záření nám nebrání ve vyslání signálu. Náš deflektorový talíř by měl dostat zprávu až na pozici Enterprise."

"Pokud tam Enterprise ještě je!" namítnul Tuvok. "Romulanský útok je mohl přinutit ustoupit."

"Možná, ale nová třída Galaxy je mnohem výkonnější než romulanské Warbirdy," přidala Sára poznámku. Ze své služby na Enterpise znala konstrukční plány a sílu nové třídy Galaxy refit.

"Zkusíme to," rozhodla kapitán Janewayová pevně.

Enterprise, hvězdný čas: 52070,097 (25. 01. 2375 – 14:00)

Konečně nadešel onen čas. Čas odvety, konečného tahu, na nějž Mikel tolik čekal. Konečně zcela jasně věděl, co ještě musí udělat. Anomálie zcela zmizela. Vnitřním okem neviděl nic konkrétního, zato věděl, že protivník zůstává na lodi a nemůže odejít. Nevědomky aktivoval časovač, takže ani on nemohl opustit Enterprise. Což s příletem romulansko-cardassianské flotily mohl být problém. Pokud by Koloniální flotila nedorazila včas, potom by měl problém. Voyager zachránit nešlo, takže měl konečně čas udělat, co potřeboval. Tentokrát ho nenechá odejít. Nezáleží na tom, co zkusí nabídnout. Nenechá ho odejít živého. V duchu si připravoval, co všechno mu za trest provede. Nakonec usoudil, že trvalé odstranění bude víc než stačit. Pomsta není důležitá, připomněl si. Navíc během ní mohl udělat podobnou chybu jako u Malconese. Stín lioňanského vůdce stále zůstával v jeho paměti dost živě.

Nevnímal, co dělá posádka kolem něj. Pohledem upřeným na hlavní obrazovku sledoval mizející červí díru. Podle všeho ještě probíhala poslední komunikace s Voaygerem, ale bez něho. Nemohl tudíž vidět znepokojený výraz poradkyně Troi, která vstala a musela vynaložit hodně sebeovládání, aby nedala najevo, jak moc na ni jeho myšlenky doléhají.

"Koho myslel Tain tím špiónem?" zatřásl s Mikelem Picard, čímž ho přivedl zpět do reality.

"Nevím, ale najdu si ho. Hned!" V očích se mu nebezpečně zablesklo. Na okamžik strnul a připomínal Datův postoj, když vyhledával informace. Vlastně šlo o podobný proces, jenomže on si projížděl události za poslední týdny. Podle získaných indicií. Konečně našel, co hledal. S jistým zadostiučiněním přešel nahoru následován Picardem.

"Ukažte mi seznam členů posádky, Worfe!" řekl, na což Picard kývnul.

"Víte, o koho jde?" zkusil Will Riker.

"Najdu si ho." Mikel přistoupil blíž k obrazovce, na níž začínaly vyskakovat jednotlivé obličeje posádky. Pustil počítačové vyhledávání mnohem rychlejší, než lidské oko zvládlo. Projet tisíc členů posádky zabralo pouhé desítky vteřin. Zastavil záznam na poručíkovi v zlaté uniformě.

"Poručík Samuel McLury," četl Riker.

"Najděte ho, Worfe! Dokud není pozdě."

"Pozdě na co?" zajímalo prvního důstojníka, kterému se Mikelovo záhadné chování ani v nejmenším nelíbilo.

"Už ho mám!" zavrčel Worf spokojeně.

"Kde je?" ohlédl se Mikel.

"Ve své kajutě."

"Vidím pouze komunikátor. Starý trik. Bude někde jinde," mávnul Mikel pohrdlivě rukou.

"Prohledáme loď!" nenechal se šéf bezpečnosti jen tak odbýt.

"Hledejte spíše v klíčových oblastech, jako strojovna, ošetřovna, obytná sekce. Zaměřte skenery do jefferiesových průlezů. Lokalizujte každého, kdo tam momentálně pracuje a kdo naopak chybí."

"Ano, pane!"

"Já vyrazím a budu ho hledat osobně. Jakmile na něj kdokoliv narazí, ať mi dá okamžitě vědět. Nezkoušejte ho zastavit sami. Mohli byste být nepříjemně překvapeni." Poslední dvě slova obzvlášť zdůraznil.

"Jak překvapeni?" zarazil ho Riker uprostřed kroku do turbovýtahu.

"Nemáte nic lepšího na práci, než ptát se proč a jak?" vyjel na něj Mikel podrážděně. Poté doplnil mnohem smířlivějším tónem. "Pojďte a uvidíte."

Picard lehce přikývnul na souhlas. Samozřejmě i on měl zájem na dopadení špióna, jenž se celou dobu skrýval v jejich řadách a kvůli němuž málem všichni skončili mrtví. Zatím měli čas, takže nemuseli nikam spěchat. Zprávu pro velení Hvězdné flotily o nalezení všech tří lodí i Voyageru odeslali z Odyssey. Jejich přílet představoval již akademickou záležitost. Sice přiletěli zbytečně, ale zato bylo po ruce dost lidí a technické týmy mohly věnovat mnohem větší pozornost bojovým poškozením. Hlavně Héra si odnesla hodně šrámů, nepočítaje skutečnost, že třetina posádky byla po smrti. Vlastně měl mnohem lepší pocit, když Mikela někdo doprovodí. Z jeho gest i výrazu pochopil, co Deanna věděla delší dobu. Mikel zastavil vedle ní a evidentně o něčem přemýšlel.

"Měla byste zajít na ošetřovnu," řekl prostě.

"Na ošetřovnu?" zamrkala.

"Jedno z prvních míst, kde hodlám hledat. Doufám, že nás doprovodíte!" pronesl tónem nepřipouštějícím odpor.

"Ano, ovšem," kývla. Pochopila, na co naráží.

S jistými obavami vstoupila do turbovýtahu společně s Willem a Mikelem. Hledala u svého Imzadi podporu, ale mezi nimi stál on. Ne, v jeho těsné blízkosti nedokázala zaměřit Willovu mysl. Svižným krokem vystoupil Mikel z výtahu, takže ho museli dotahovat. Sotva vešli na ošetřovnu, už je vítala Beverly Crusherová. Hlavní lékařku Worf informoval, takže měla za opaskem phaser. Vypadala dost komicky. Dva členové ostrahy dorazili krátce po nich.

"Tady není, ani nebyl!" řekla důrazně na úvod.

"Já vím," odtušil Mikel. "Kvůli tomu tady nejsme."

"Ne?" zarazila se Beverly.

"Ne!" ujistil doktorku obratem Mikel.

"A kvůli čemu tedy...," začal Will větu, když konečně pochopil, co mu celou dobu unikalo.

"Víte, co teď musím udělat?" obrátil Mikel pozornost k Deanně.

"Ano," přikývla s pochopením.

"Co hodláte udělat?" obořil se na něj Riker.

"Wille, prosím!" zarazila Deanna jeho nával hněvu. "Jak víš, cítím emoce všech lidí na palubě. Normálně je dokážu blokovat, takže jde pouze o jakýsi slabý šum, ale…"

"Ale co? Co, Deanno?" pohlédl na ni Riker naléhavě.

"Teď cítím jenom dvě mysli, které všechno přehlušují! A nemohu je nijak zablokovat. Ony nabírají na síle. Já… já…" Do hlasu se jí vloudil náznak zoufalství.

"Nemohu to nijak zastavit!" rozhodil Mikel rukama. "Ne, pokud on nepřestane."

"Co teda hodláte udělat?" zajímalo prvního důstojníka. Zatraceně dobře viděl, jak Deanna trpí, a ani trochu se mu to nelíbilo.

"Tohle!" řekl Mikel a současně zvedl ruku. Z dlaně vyletěl zářivý výboj, který zasáhl poradkyni přesně do čela. Zapotácela se. Doktorka k ní ihned přiskočila s lékařským trikordérem v ruce. Chvilku nato poradkyni poklesla víčka a upadla do bezvědomí. Životní funkce zůstávaly stabilní, mozková aktivita klesla do minimálních hodnot.

"Pomozte mi!"

Will okamžitě pomohl uložit Deannu Troi na biolůžko. S určitou starostlivostí očekával výsledek, ale hodnoty příručního monitoru ukazovaly normální životní funkce.

"Je v bezvědomí," konstatovala lékařka. "Tohle nebylo nutné. Mohla jsem ji klidně uspat…"

"Nemohla. Ne dostatečně," usadil ji Mikel. "Potrvá tak dvě, tři hodiny, než přijde k sobě. Dost času, abych vyřídil celou záležitost. Bude lépe nerozebírat, proč a jak…"

"Rozumím," přikývla doktorka chápavě. Fakt, že její přítelkyni a kolegyni přímo před ní omráčil, zkoušela přejít. "Teď laskavě opusťte ošetřovnu. Pokud tady McLuryho uvidím, dám vám ihned vědět."

Mikel opustil ošetřovnu bez debat. Riker o pár vteřin později. Druhý cíl zůstával jednoznačný. Strojovna. Dat již měl kontaktovat Geordiho, aby zachovával opatrnost. McLury patřil k jeho inženýrské sekci. Beze slov vešli do turbovýtahu. Těsně před strojovnou zapípal komunikátor obou dvou.

"Worf Rikerovi! Střelba ve strojovně!"

"Rozumím, jsme skoro na místě!"

"Posílám bezpečnostní tým do strojovny," ozval se znovu Klingon.

"Dobrá, sejdeme se tam," ukončil Riker spojení. Zkontroloval nabitý phaser u opasku. Mikel zbraň odmítnul, řka, že ji nepotřebuje.

Sotva výtah zastavil, vystoupili ven. Do strojovny doběhli o pár vteřin později. Jako první narazili na bezvládné tělo ženy ve zlaté uniformě, podle hodnosti praporčíka. Měla ji spálenou na zádech a nehýbala se. Will okamžitě přiskočil. Nahmatal jen slabý tep. Už chtěl volat ošetřovnu, když ho Mikel zarazil. Přiložil levou ruku k spálenému místu. Z ruky vyšla podivná, tentokrát zlatá záře. Po chvíli praporčík slabě zasténala a pohnula se. Mikel jí rázně doporučil, ať se nehýbe. Neprotestovala. Gestem pokynul, ať pokračují. Riker neopomenul informovat ošetřovnu o zraněné.

Geordiho s Datem nalezli u hlavní kontrolní stanice. Oba dva se kryli za ovládacím pultíkem naproti hlavní obrazovce strojovny znázorňující energetické rozvody Enterprise. Každý měl v ruce phaser, ale rozhodně neopětovali palbu. Muž, jehož hledali, stál poblíž hlavního warp jádra a zkoušel cosi u hlavního panelu. Musel o nich vědět, protože vystřelil z phaseru, a Riker děkoval všem svatým, že ho Mikel strhnul za roh dříve, než mohl dostat zásah. Podle spálené stěny byl phaser nastavený na vysokou hodnotu.

"Jaká je situace, Geordi?" zavolal k hlavnímu inženýrovi otázku.

"Není to dobré, pane. Vyřadil veškerou komunikaci," odpovídal inženýr, aniž by se pohnul. "Dat stačil vztyčit desítku silové pole kolem warp jádra a zablokovat počítač, ale počítám, že jeho překážky nakonec překoná."

"Vztyčil nějaké silové pole, skrz které z naší strany neprojde výstřel z phaseru, ale z jeho ano."

"Jsou ještě další zranění?"

"Neodvažuji se ani hádat, pane. Má phaser nastavený na maximum. Klidně mohl někoho úplně odpařit, aniž bych si toho všimnul."

"Nadešel čas dát mu konečnou lekci," poznamenal Mikel temně.

"Sestřelí vás, když se k němu zkusíte jenom přiblížit. Vypadá, jako když vidí vzadu."

"Já vím," přisvědčil Mikel znechuceně. Silové pole zabraňovalo blíže zaměřit protivníka a výstřel z phaseru na druhé straně pole ho mohl v současné situaci zničit. "Zůstaňte naprosto v klidu."

Sám vykročil zpoza rohu. Ne úplně neohroženě. Hledal cíl, jenže silové pole rušilo skenery. Přesto bez váhání pozvedl ruku přesně v místě, odkud přišel výstřel, a pohltil ho. Za ním další a další. Příliš krátká doba na reakci, o níž nevěděl, odkud přijde. Pouze jeden výstřel ho škrtnul. Rychlým skokem překonal poslední vzdálenost. Proskočil skrze pole a tady už jasně viděl. Další střelu zastavil jen nejtěsnějším rozdílem. Zaměřil phaser a každý další výstřel šel neomylně do nastavené dlaně. Nezáleželo že přehodil zbraň do druhé ruky. Naposledy protivník ještě zkusil dlouhým výskokem za překážkou uniknout ze zaměření.

Mikel pouze netrpělivě máchnul dlaní. Zbraň dopadla na zem. McLury po ní skočil. Nestihl to včas. Nadešel krátký souboj, při němž si protivníci vyměnili sérii úderů. Mikelův kop pronikl obranou a poslal ho přes tři metry na jeden panel. Rychle seskočil, otřepávaje se z šoku. Sledoval přicházejícího přivřenýma očima, z nichž sálala nenávist.

"No, konečně tváří v tvář," poznamenal Mikel konverzačně.

"K našemu setkání nemuselo dojít, kdybych si byl jist, že je po všem," zasyčel jeho protivník nenávistně.

"Co jsi udělal s McLurym?" zeptal se Mikel, jako by o nic nešlo. Sám to vědět nepotřeboval, ale ostatní určitě ano. A také kvůli McLurymu, aby ho později nepopotahovali za to, co udělal.

"Jenom jsem ho odsunul na vedlejší kolej. Je tady uvnitř. Všechno vidí a slyší. Ovšem kontrolu mám já. Přeci jenom mě napadlo, že bych jeho znalosti mohl potřebovat."

"Máme dost času k našemu rozhovoru," zkontroloval Mikel časovač na pravé ruce.

"Dobrá, prostě řekni jaké máš podmínky. Nemám zájem poslouchat tvoje přihlouplé plky," vyštěkl muž, sotva dusící vlastní pohrdání.

"Nemám žádné podmínky," odtušil Mikel mrazivě.

"Nebuď směšný, sám dobře víš…," začal posměšně.

"Vím!" skočil mu Mikel ostře do věty. "Vím, že jsi porušil pravidla. Pravidla, která existují z jistého důvodu! Pravidla, jež obě strany souhlasily dodržovat! Pravidla, která ty soustavně porušuješ!"

"Pche! Pravidla!" odfrknul si muž přezíravě. "Důležitý je výsledek. Pravidla nemají až takový význam. Jenom omezují a svazují, takže nemůžeš skoro nic."

"Víš dobře, co bude, když nebudeme pravidla dodržovat," odtušil Mikel významně, zatímco položil dlaň do místa, kde bylo silové pole. Zablikalo a zmizelo. Všude, kde ho vztyčil.

"Což jsi nám všem naprosto jasně demonstroval, Mikele!" odtušil McLury sardonicky.

"A vidím, že to nestačilo."

"Jsi jedinečně vtipný. Chceš znovu zničit vesmír? Jen do toho!" pobízel ho.

"Mám mnohem méně ambiciózní cíle. Budu více než spokojen, když zničím tebe!" odtušil Mikel chladně.

"Jenže tohle neuděláš, Mikele," nadhodil muž sebevědomě. Začal se usmívat. "Protože já vím, co ty chceš vědět. Vím o dlouhém okně ve tvé paměti. Mám, po čem tak dlouho pátráš."

"Bezvýznamné!" zasyčel Mikel v odpověď s narůstající zlobou. Ne, slíbil si, že tentokrát dotáhne tuhle stále odkládanou záležitost do konce. Umlčel v sobě tu lidskou část, jež toužila znát pravdu. Přestal zvažovat, zda má informace větší hodnotu než jeho život. Všechno odsunul stranou. Pouze jedinou myšlenku ponechal v popředí. Pomstu. Dospěl do stádia, kdy ani on sám nemohl změnit, co začal.

"Předstíráš, že sám jsi úplně svatý, Mikele," vychrlil muž rychle. "Nebo bych měl spíš říci Centrální jednotko 3906. Zničil jsi můj druh, ačkoliv ti nic neudělal!" vmetl mu nenávistně do tváře.

"Dobře víš, že na zničení tvého druhu mám jenom bezvýznamný podíl," odtušil Mikel zcela bez emocí.

"Jeden z mnoha," odfrknul si jeho protějšek pohrdavě. "Ty tomu říkáš bezvýznamný podíl, ale dokud existuješ, budu ti všechno kazit, pronásledovat tě na každém kroku, když už tě nemůžu zničit."

"Obávám se, že ukončím tvou existenci," odtušil Mikel a dodal: "Tady a teď!"

"Vím, jak moc chceš vědět o své ztracené minulosti," pokračoval muž již méně jistě, když viděl, s jakým chladným, soustředěným výrazem míří Mikel k němu. Ustoupil o dva kroky zpátky.

"Nedůležité!"

"Určitě si uvědomuješ, co naše střetnutí způsobí. Tahle lodička, kterou tak arogantně nazývají třídou Galaxy, to nevydrží," zkoušel zoufale znovu získat převahu.

"Já vím," usmál se na něj, zcela ignoruje důstojníky Enterprise, kteří zůstávali v pozadí coby svědci nadcházejícího dějství.

"Nejenom Enterprise, ale i ta druhá, Odyssea, a všechno v přilehlém okolí!" zakřičel hlasitě, neboť měl dojem, že ho schválně neslyší.

"Nepochybně!" přisvědčil Mikel a už byl téměř na dosah.

"Když mě zabiješ, tak zemře i McLury!" zkusil poslední obranu.

"Ať se tedy stane!" zakřičel Mikel a jeho hlas doslova zahřměl celou strojovnou, takže ho slyšeli úplně všichni.

Riker, Dat a Geordi nemohli vidět to, co Worf s dvojicí svých lidí. Mikel k nim stál zády, zatím co k Worfovi bokem. Modrá duhovka úplně zmizela pod zlatavou září vycházející nejenom z jeho tváře, ale z celého těla. McLuryho obličej dostal křídově bílou barvu. Zkusil v obranném postoji vyvolat podobnou energii, ale byl rychle pohlcen. Nemohl ustoupit, jelikož za sebou měl silové pole před okamžikem vztyčené Worfem. S nelidským výkřikem skončil pohlcen Mikelovým světlem. Vlastně zmizeli oba dva. Pouze výkřik stále dozníval jako ozvěna strojovnou. Pouhé zvlnění prostoru v blízkosti jádra dávalo tušit, že nezmizeli úplně. Dat místo prohlížel pomocí trikordéru, ale nemohl získat přesné údaje.

Následuje:
Kapitola 17