lcars
logo

Konspirace na třetí

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
15. 4. 2006
Délka:
28 983 slov (129 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TOS, TNG, ENT, nezařaditelné
Období:
Hlavní postava(y):
Posádka Oko 7Z a posádky Enterprise
Kategorie:
napětí, alternativní vesmír
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Zdánlivá nehoda uvrne koloniální loď Oko 7Z na druhou stranu galaxie. Do části vesmíru známé jako kvadrant alfa.

divider
Poznámka autora:

Snad se mi zadařilo napsat kvalitní příběh a možná si někdo všimne, že tohle je jenom předehra.

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Konspirace na třetí (bubushow)

Obsah

Kapitola 12

USS Enterprise NCC-1701E, hvězdné datum: 56844,9

Ani po hodině usilovné práce se nepodařilo z počítače koloniální lodi získat přesný obrázek havárie. Většina dat byla nenávratně pryč. Nárazová vlna vyvolala v jinak velice dobře izolovaných obvodech přepětí. Neuronová síť byla navíc oblastech strojovny přerušená, takže informace z bezpečnostních kamer, nebylo možné získat. Tolkin zanechal Geordiho LaForge dál dělat svou práci a sám se vrátil na ošetřovnu Enterprise. Většina posádky už se vrátila do služby a zaujala svá místa, pokud existovaly. Někteří ani nenašli své kajuty, ale s tím si Tolkin nelámal tolik hlavu. Na můstek poslal Haweho, aby převzal dočasně velení, zatím co on bude zprostředkovávat spojení s Enterprise. Ve skutečnosti se však nacházel v hluboké depresi. Stav u něj naprosto neznámý. Tasha zmizela a s ní i laboratoř, kde šéflékař Karen Markusová, před několika týdny uložila poklad.

Alespoň pro něj poklad. Chápal vše jako malý zázrak, přestože Tasha k tomu přistupovala mnohem emocionálněji. Když s ní naposledy mluvil, tak se s ním hádala. Přitom jí pouze nabádal, aby nebyla zbrklá a dobře si vše rozmyslela. Nemyslel tím nic špatného, ale ona viděla spiknutí a konspiraci všude kolem sebe. Nevěřila, nebo spíš odmítala věřit čemukoliv, čeho se nemohla dotknout, či přímo vidět. Odmítala přijmout svou sedmý smysl za svůj, jako on. Z logického hlediska bylo její chování iracionální a kdyby trval na dodržení předpisů, musel by jí zbavit velení. Jenže na nic takového nikdy ani nepomyslel. Ne kvůli nim, ale kvůli tomu, že v ní spatřoval víc než ona sama byla ochotná přiznat. Právě v náhledu na svět tkvěl hlavní rozkol mezi nimi. Trvalý rozkol, přes veškerou snahu přesvědčit ji, že on má pravdu. Ne, byla příliš tvrdohlavá, než aby naslouchala.

Jonathan Tolkin si povzdechl. Přišel zpátky na ošetřovnu pro radu. Předtím zde jenom nahlédl, aby se ujistil o tom co už věděl. Doktor Bashir byl vynikající lékař a personál Enterprise víc než schopný. Nyní měl konečně čas, aby se podíval jak dopadla lodní poradkyně Jennifer Waitová. Našel ji na aktuálním seznamu posádky. Předtím ji neviděl, ale bylo tu všude příliš mnoho zraněných, aby našel jednu osobu. Nyní většina jeho lidí byla ošetřena a propuštěna zpátky do služby. Většinou šlo o zlomeniny způsobené prudkým nárazem a spoustu odřenin. Federální medicína se nacházela na zhruba stejné úrovni jako jejich takže opravit zlomeniny bylo dílem několika minut a mohli se jimi zabývat i zdravotníci, zatím co dvojice doktorů zachraňovala životy těm, kteří neměli podobné štěstí. Nebylo jich mnoho, ale o to vážnější zranění utrpěli. Pouhou ironií zůstávalo, že Tolkin vyšel ze všeho zcela nezraněn.

Skutečně vážných zranění bylo poměrně málo. Většina pocházela právě z osazenstva můstku. Ti se nacházeli právě na jednotce intenzivní péče. Mezi nimi byla i Miriam Ostlinová, která utrpěla dost vážnou frakturu lebky a měla víc zlomených žeber, než se zdálo možné. Podobně na tom byla i hlavní pilotka Susan Arčrová, která v okamžiku nárazu stála vedle pilotního křesla a neměla žádný bezpečnostní pás. Dále pak poznal dvojici kadetů z vědeckého oddělení, kteří na můstku zpracovávali svůj domácí úkol a někoho z astrometriky, jehož jméno si nevybavoval, který aktualizoval stávající mapy z můstku. Konečně našel tu kterou hledal. Nejspíš by ani nemusel hledat, protože nad ní stála Karen Markusová s výrazem nevěštícím nic dobrého. Pouze neurčitě pokrčila rameny a odešla pryč. On přistoupil blíž a jenom tam stál, dokud si ho někdo nevšimnul.

"Mohu pro Vás něco udělat kapitáne?" obrátil pohled k doktorce Ogawě. Vybavil si ihned jméno, neboť jím doktor Bashir svou kolegyni oslovoval.

"Potřeboval jsem od naší poradkyně radu, ale vidím, že ona není ve stavu, aby mi poradila," pousmál se smutně.

"Je mi líto, ale upadla do komatu," pronesla doktorka tiše. "Už když jí sem přinesli na tom byla špatně. Přestože neutrpěla žádné fyzické zranění."

"Chápu."

"Doktorka Markusová si myslí, že byla v okamžiku té nehody ve stavu hluboké meditace. Její tělo a mysl se nedokázaly vyrovnat s náhlou změnou."

"Nebude vadit, když se podívám trochu blíž?"

"Co prosím?"

"My Chartokové dokážeme na blízko telepaticky komunikovat," vysvětlil a viděl že pochopila kam míří.

"Ano, viděla jsem," přikývla chápavě. "Doktorka Markusová se o to pokoušela, ale marně. Pronesla, že mysl poradkyně Jennifer Waitové je pryč."

"Možná bych mohl mít větší úspěch," namítnul opatrně.

"Možná ano, ale vaše doktorka má podle svého soudu nejsilnější mentální schopnosti z posádky." Nadhodila spíše jako poznámku než otázku, čekaje zda danou informaci popře nebo připustí.

"Její mentální schopnosti jsou vskutku vyjimečné," vynesl svůj verdikt s nádechem uznání po chvilce ticha. "Přesto bych se rád pokusil, pokud to nebude ničemu vadit."

"Nemělo by," usmála se na něj a odešla dozadu. Tam na ní čekal Julian Bashir i Karen Markusová. Obzvláště poslední jmenovaná, koloniální doktorka se tvářila poněkud upjatě a hned dala svůj názor patřičně najevo.

"Nezabral co?"

"Ne."

"Nejsem si úplně jistý, čeho chce dosáhnout," promluvil Bashir. Nechal si vysvětlit postup, který nemohl sám aplikovat, předtím než souhlasil s provedením.

"Možná bych měla jisté řešení," odtušila Karen bezvýrazně.

"Ano?"

"Sežeňte mi fázer, já ho omráčím a odnesu někam, kde nebude dělat scény!" pronesla bez známky humoru.

"To nemyslíte vážně!"

"Je kapitán," opáčila doktorka vážně. "Má být na můstku a velet. Na podobné teatrální výlevy není vhodná doba."

"Opravdu jste tak necitelná!" obvinila ji Alyssa zamračeně.

"Věřte mi, že já ho plně chápu," povzdechla si Karen lehce vrtě hlavou. "Na rozdíl od vás dvou vím, co důležitého zůstalo v hibernační komoře naší laboratoře."

"Opravdu? A co?"

"To je lékařské tajemství."

"Možná by naše lodní poradkyně mohla poskytnout radu, kterou hledá," navrhnul rychle Julian.

"Ano," souhlasila Karen. "Čím dřív se přestane litovat, tím dřív bude zase v pořádku."

Marná snaha. Vhodnější výraz snad ani nebylo možné použít. Tolkin se raději neohlížel do míst, kde cítil hlavní lékařku z Oko 7Z. Určitě by poznamenala své: "Já jsem to přeci říkala". Ne, on musel prostě musel udělat, co považoval za svou povinnost. Neúspěch neznamenal nic než potvrzení původní diagnózy. S povzdechem stáhnul svojí vůli zpátky. V jeden prchavý okamžik si myslel, že našel známku přítomnosti Jenny, ale mýlil se. Opravdu byla pryč. Sám tomu nemohl uvěřit. Mohl jen doufat, že se dostala do mysli někoho jiného, jehož použila jako hostitele. Tato možnost zde existovala a dávala když už nic, alespoň naději. Konečně vstal s úmyslem odejít. Ještě než se zvednul, věděl, že za ním kdosi stojí. Nevycítil ani tak její přítomnost, jako spíš letmý dotek, kratičký telepatický kontakt.

"Nikdo není doma," prohlásil, ještě předtím než se otočil.

"Vím," přisvědčila poradkyně z Enterprise, věnuje své kolegyni smutný pohled. Stihnul jí osud z kterého měla hrůzu většina telepatů. Uváznout mimo hmotné tělo.

"Potom mi nejspíš neporadí," poznamenal Tolkin chystaje se k odchodu.

"A jste si jistý, že potřebujete radu?" zastavila kapitána uprostřed kroku. "Podle mého spíš potřebujete ujištění, že to co děláte je správné."

"Opravdu?" nasadil pobavený úsměv nad důvěrně známou větou. "Máte pocit, že mou logiku zastřela starost o člena posádky?"

"Nemyslím, že se chováte vyloženě nelogicky. Spojujete emoce s logikou, místo aby jste je držel oddělené, a považujete to za správné," zpozorněl, protože hlas zazněl v jeho mysli. Musel dát svůj údiv najevo víc než zamýšlel, protože se poradkyně srdečně usmála. Samozřejmě nehodlala nikomu vykládat, že komunikace telepaticky pro ní je nesmírně osvěžující.

"Zajímavá analýza, poradkyně," opáčil Tolkin a teď bylo na Anně, aby udržela své sebeovládání. První kontakt jasně ukázal, že on je mnohem silnější a zkušenější než ona. Zřejmě si toho byl vědom, proto se držel více zpátky, aby nenarušoval soukromí v její mysli.

"Přiznání si vlastních pocitů je obvykle prvním krokem k sebe-poznání. Sebe-poznání pak vede k sebe-určení a sebe-určení k prozření."

"Nejsem pouze logický. Logika je chladná a často i bezcitná. Mám své vlastní emoce, které stavím nad logiku a za nic na světě bych je nevyměnil. Dávají mi pocit, že jsem skutečně naživu." Nečekané přiznání zaskočilo Jonathana zcela nepřipraveného. Možná díky mentálnímu spojení, aniž by došlo k fyzickému kontaktu, ho otevíralo víc než tušil.

"Potom je zde někdo, nebo něco, proč máte stávající dilema," začala s Anna s analýzou. "Nemůžete se rozhodnout co je přednější pro Vás. Váháte mezi povinností a osobními pocity. Hledáte kompromis, ale žádný neexistuje. Může být buď jedno nebo druhé."

"Vždycky existoval kompromis."

"Donedávna možná, ale teď?"

"Nu dobrá," nadechl se zhluboka. "Na lodi zůstalo něco, co pro mě má nesmírnou hodnotu. Ne materiální, ačkoliv pochází z materiální sféry. Záleží mi na tom hlavně proto, že se podobný okamžik už nemusí nikdy víc opakovat."

"O co přesně jde?"

"V laboratoři naší lodě je uložen v hibernaci poklad. Alespoň pro mě jde o poklad, zázrak, který nemusí podruhé nadejít."

"Laboratoř je ta část lodi, která zmizela?" ujistila se obratem. Tolkin mluvil značně zaobaleně. Neřekl přímo co je uložené, ale ani nemusel. Pokud ho správně pochopila.

"Ano. Nevím co se s ním stalo, což je důvod mého znepokojení. Navíc vyžaduje odborný lékařský dohled, který nemůže mít, když je doktorka Markusová zde."

"Chápu."

"A nyní mě omluvte, musím se vrátit zpátky na loď," zamrkala neboť přerušil telepatický kontakt a použil znovu verbální komunikaci. Samotné přiznání nepřineslo očekávanou úlevu. Zato využil telepatického spojení, aby poradkyni vložil jeden malý pokyn. Alespoň jeden malý úspěch. Věci půjdu mnohem snáz, když bude mít spojence. Samozřejmě učinil příkaz na úrovni podvědomí, aby si ho nevšimla. Malá sugesce, díky níž bude jednat v jeho prospěch.

"Ano ovšem. Také musím zpátky na můstek," promluvila co nejklidnějším hlasem. Ve skutečnosti musela vynaložit veškeré své sebeovládání, aby zachovala klid. Síla Tolkinových emocí nabrala v posledních větách na intenzitě a narušila její vnitřní rovnováhu. Beze slov odešla zpátky na můstek. Procházela kolem členů posádky čerpaje z nich sílu a vyrovnávaje neklid v mysli.

"…zaznamenávám nárůst energie v oblasti jejich strojovny!" zaznamenala klingonův hlas, sotva vešla na můstek.

"Sekundární systémy začínají pomalu nabíhat," doplnila ihned Sedmá.

"Dobrá." Picard seděl ve velitelském křesle a pouze lehce kývnul. "Teorie o tom, že zbytek posádky lodi se nachází v jiném časovém pásmu můžeme vzít jako potvrzenou."

"Souhlas."

"Teď zbývá už jenom zjistit jak je dostat do jednoho časového období a synchronizovat celou loď," přemýšlel Picard dále.

"Pokud vyšleme modifikovaný puls deflektoru, přímo do horizontu událostí, potom bychom mohli synchronizovat čas na lodi," nadhodila Sedmá. "Ovšem museli bychom znát časový rámec v kterém se nachází zbytek lodi a posádky. Pokud jsou pouze v jednom časovém pásmu a ne roztříštěni ve více pásmech. Potom by výpočty mohly být značně složité."

"Co kdyby prostě odletěli pryč? Nedošlo by k synchronizaci, když nebudou pod účinky časového záření?" navrhnul komandér Madden.

"Možná. Ale podle mé teorie časové záření ovlivňuje jejich motory. Nedokáží vytáhnout ani impuls, natož pak warp."

"A vlečný paprsek?"

"Musel by být ve všech časových pásmech souběžně," připustila. "Navíc by bylo potřeba loď s vlečným paprskem, která by podpořila ten náš.

"To by znamenalo zajistit, aby totéž proběhlo i v jiném časovém období."

"Mohou se nacházet i stovky let v minulosti, kde neexistuje vesmírné cestování, nebo naopak v budoucnosti," spekuloval první důstojník.

"Myslím, že nepůjde o více než dvě a půl století zpátky nebo vpřed," usadila ho Sedmá.

"Potom máme dost velkou šanci, že na druhé straně bude loď s vlečným paprskem," pokýval komandér souhlasně hlavou.

"Mé výpočty nepočítají s celou řadou možných proměnných. Není zaručeno, že v jiném časovém úseku bude loď federace."

"V tomhle myslím Sedmá, že se mýlíte," poznamenal Picard. "Určitě tam bude loď federace. A něco mi říká, že právě Enterprise."

divider

Následuje:
Kapitola 13

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2024 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries (Casperium)