Konspirace na třetí

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13

Kapitola 5

Enterprise NX-01, 2. prosince 2154.

"Co tomu říkáš Tripe?" požádal kapitán Archer svého dlouholetého přítele o názor nad technologickou věcičkou, kterou dostal během své návštěvy Věčnosti.

"Skenery tím sice procházejí, ale nedaří se mi určit, co se ukrývá uvnitř. Ať už je to cokoliv, jde o mimořádně vyspělý kousek techniky. Bohužel víc ti neřeknu, dokud ho nevyzkouším u našeho warp-reaktoru. Tam říkal, že tu věc máme umístit."

"Správně."

"Předpokládám, že neřekl víc podrobností. Cokoliv by mi pomohlo."

"Řekl pouze…," snažil si vzpomenout na přesné znění slov.

"Stačí ji připojit k reaktoru. Poskytne vám potřebnou taktickou výhodu," citovala T'Pol strážcova slova.

"Ano, přesně tohle říkal," přisvědčil kapitán.

"Víc nic? Třeba, jak to mám připojit, nebo tak něco?" rozhodil Trip rukama.

"Bohužel ne."

"Není divné, že si tentokrát vybrali i T'Pol?" zeptal se najednou.

"Pokud vím, tak si ten strážce času chtěl být jistý, že bude zastoupen i vulkánský skepticismus," odtušil Jonathan suše.

"Potom si nemohl vybrat lépe," pokýval Trip hlavou, navenek vážně.

"Vezmi tu věc do strojovny, co nejblíže k warp-reaktoru. Doufám, že potom budeš vědět víc."

"Jo, nebo taky budu vědět tolik, co víme o místě, kam chce, abychom letěli."

"Mohl nás k tomu přinutit i bez našeho souhlasu."

"Pokud neblafoval."

"Neblafoval Tripe. Tím jsem si úplně jistý. Skutečně vládne dosti velkou mocí, aby mohl udělat co říkal."

"No dobře, dobře, už mlčím. Pokud tahle koule donese Enterprise na místo vzdálené týden cesty maximální rychlostí, za pouhých dvanáct hodin, potom chci být u toho."

"Věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout."

"Nebo ti ten strážce ukázal, náš rozhovor a tys věděl, že budu souhlasit," zkusil ještě zabrousit k tématu.

"Raději bych o tom nemluvil Tripe," zarazil ho Jonathan vážně. "Ne všechno, co jsem viděl, bylo příjemné vidět." Obrátil pohled na T'Pol, která kývla na souhlas.

"No dobře, jak chceš. Kdybys změnil názor. Víš kde mě najít." S těmi slovy opustil Trip konferenční místnost.

Na můstku Enterprise lehce pohasly světla. Celou lodí se ozýval nepřirozený hukot. Ne nijak silně, spíš na pozadí zvukového spektra, ale všichni ho vnímali.

"Strojovna volá můstek!"

"Mluv Tripe!"

"Nevím jestli je tohle správně, ale ta věcička se právě napojila na náš hlavní reaktor a kompletně předělává systémy Enterprise!" odpovídal komandér vzrušeným hlasem.

"Hrozí nějaké nebezpečí?"

"Vůbec ne. Tahle koule evidentně ví co dělá. Přepisuje většinu lodních protokolů mimo bezpečnostních. Těch si nevšímá."

"Takže máme kontrolu nad všemi systémy?" ujistil se Jonathan, že rozuměl správně.

"Vypadá to tak…, proboha…to je neuvěřitelné…,"

"Neuvěřitelné patří k naší práci," podotknul kapitán lehce.

"Pokud dobře rozumím tomu, co tady čtu, potom za pár minut můžeme letět Warpem a teď se něčeho podrž."

"Kolik?"

"Warp devět."

"Tohle loď nevydrží. Trup není stavěný na takový šílený warp!" ozval se Travis u kormidla.

"Vypadá to, že už ano," zazněl v interkomu inženýrův hlas. "Právě to předělalo plátování trupu a zesílilo strukturální integritu o víc než 150%.

"Bude vadit, když zatím přejdeme na Warp čtyři?" zeptal se kapitán s jistou nedočkavostí.

"Vůbec ne. Můžete začít klidně zrychlovat, jakmile systém dovolí. Právě instaluje bezpečnostní protokoly proti přetížení motorů. Neuvěřitelné…"

"Do toho Travisi!" kývnul Archer k černošskému pilotovi.

"Ano pane. Warp čtyři."

"Přejděte hned na warp pět."

"Ano kapitáne," potvrdil a přidal rychlost. Obvyklé chvění a namáhání trupu doprovázející maximální rychlost se nedostavilo. "Neuvěřitelné….,"

"Myslím, že je čas překonat traťový rekord pane Mayweathere."

"S radostí kapitáne!" usmál se kormidelní a přidal o další stupeň. "Warp šest…., warp sedm…, warp osm….!" Nemohl věřit vlastním slovům.

"Zdá se, že jsme překonali rychlostí rekord Vulkánských lodí," nadhodil Jonathan s úsměvem směrem k T'Pol.

"Dobře víte, že nejde o přirozenou rychlost Enterprise. Jakmile naše mise skončí, všechny úpravy zmizí a těžko budete dokazovat něco o letu warpem vyšším než pět," odtušila vulkánka rozvážně.

"Warp devět. Jsme na maximu…," vydechl Travis s posvátnou bázní. Nikdy netušil, že bude řídit loď, která dosáhne takové rychlosti.

"Za jak dlouho dosáhneme dané oblasti T'Pol?" zeptal se vědeckého důstojníka s určitou známkou spokojené samolibosti.

"Za jedenáct hodin a čtyřicet dva minut. Stávající rychlostí," neopomněla dodat.

"Dobře," kývnul spokojeně, vnímaje údiv posádky nad nečekanými změnami. "Myslím, že všichni chcete vědět kam letíme a co tam budeme dělat. Řeknu Vám, alespoň to málo co vím." Odkašlal si než pokračoval dál. "Věřte mi, není toho mnoho. V té oblasti se něco stalo. Předpokládám, že došlo k nějaké havárii. My se pokusíme s pomocí nových úprav na Enterprise dorazit na místo co nejdříve a pomoci jak bude možné. Nejspíš narazíme na technologii mnohem pokročilejší než cokoliv co známe."

"Tohle není mise kterou nás pověřila hvězdná flotila," namítnul Malcolm jako první.

"Pokud by bylo třeba, tak by to dokázali zařídit, ale myslím, že to nebude třeba. Ostatně jednáme v nejlepším zájmu Země. Dovedete si představit, kdyby se té technologie zmocnil někdo jiný? Andoriáni, Sulibané, či jiný druh? Změnilo by to zcela poměr sil v sektoru a o tohle tu celou dobu jde."

"Takže se toho zmocníme jako první?" chtěl znát kapitánovy úmysly.

"Ne poručíku. My zabráníme, aby se toho kdokoliv zmocnil. Postaráme se, aby tato technologie, nebo co tam vlastně najdeme, neovlivnila život v našem čase. Když bude nutné, zničíme jí."

"Neřekli Vám, ať už byli kdokoliv, co tam najdeme? Prostě Vás tam poslali jenom tak bez ničeho?" zůstal Reed v lehce útočném tónu.

"Byli hodně přesvědčiví poručíku!" přispěchala kapitánovi na pomoc T'Pol.

"Budeme tam za necelých dvanáct hodin Malcolme. Chci po Vás, aby jste se připravil na možné hrozby pro Enterprise. Vím, že nemáte z čeho vycházet, ale je třeba, abychom byli maximálně připravení.

"Dálkové senzory nám umožní nahlédnout do oblasti již za šest hodin. Bude dost času k naplánování veškerých možných opatření," přidala T'Pol.

"Potřebuji, aby jste mi věřil poručíku. Ne pochyboval o všem co teď dělám."

"Ano pane," přikývnul maje stále na paměti poněkud nepříjemnou skutečnost v níž se musel rozhodovat mezi loajalitou k bývalé bezpečnostní jednotce a loajalitou ke kapitánovi Archerovi. Tenkrát zvolil kapitána a nehodlal z vytyčené cesty sestoupit. "Udělám všechno co budu v mých silách."

"Díky," přikývnul Archer vážně. "Věděl jsem, že se na Vás můžu vždycky spolehnout pane Reede."

"Děkuji pane."

"Půjdu se podívat do strojovny. Můstek je Váš T'Pol," vstal Jonathan z velitelského křesla. Nutil se ke klidné chůzi, aby nepůsobil dojmem malého kluka, který chce co nejdříve rozbalit vánoční dárky. Už když vcházel do strojovny tušil, že bude hodně překvapen, ale nic ho nemohlo připravit na to co viděl. Celá strojovna se změnila. Některé části prostě zmizeli, ale to nebylo to hlavní. Uprostřed všeho pulsovalo warppové jádro. Nic takového dosud neviděl. Warp-pohon Enterprise prostě zmizel a nahradil ho mnohem, mnohem pokročilejší verze. Ani na okamžik nepochyboval, že jde o výtvor lidí z Federace, budoucnosti. Nic jiného ani nadávalo smysl. Panely kolem vypadaly taky podivně známě a přesto cize. Chtěl nasadit odměřený výraz, držet si odstup, ale nedokázal to. Nemohl zkazit posádce strojovny úžasný zážitek. Bude pouze dočasný, tolik pochopil. Všechno vytvářela pouze fialová koule, díky níž bylo ve strojovně trochu strašidelné osvětlení. Nejenom na ošetřovně. Po celé lodi svítila světla s lehce fialovým zabarvením.

O šest hodin později

"Dálkové senzory pronikly do oblasti kapitáne," oznamovala T'Pol klidně.

"A?" vyzval ji, ať pokračuje a snažil se potlačit netrpělivost.

"Zaznamenávám neznámé poruchy, zřejmě časového původu,"

"Zřejmě?"

"Zdá se, že tam je červí díra. Tím by se vysvětlovala přítomnost anomálií."

"Červí díra?" vzhlédla od komunikace Hoshi.

"Zakřivení časoprostoru," vzpomněl si kapitán na lekce z astro-metriky.

"Ne zcela přesné, ale situaci to svým způsobem vystihuje," poznamenala T'Pol na jeho definici.

"A co je příčinou?"

"Myslím, že mám příčinu kapitáne."

"Ukažte!"

"Je tam loď." Zobrazila na hlavní obrazovce co myslí. Skutečně tam byla. Protáhlý trup s křídly, pod nimiž tkvěly gondoly motorů.

"Vypadá jako Klingonská," neodpustil si Reed poznámku.

"Neodpovídá žádné Klingonské lodi v databázi, ale ještě nejsme dost daleko pro přesné porovnání údajů."

"Možná je Klingonská a Vulkánci ji nemají v databázi, protože ještě neexistuje," nenechal se Malcolm jenom odbýt.

"To není příjemná představa," promluvila znovu Hoshi.

"Počkáme, až budeme blíž. Něco mi říká, že tohle nejsou Klingoni," zavrtěl Archer hlavou.

"Z čeho tak usuzujete kapitáne?"

"Ne, řekl bych, že tahle loď v sobě nese určitou eleganci, ladnost, ne vojenskou strohost, jakou se klingonské lodě vyznačují."

"Třeba v budoucnosti hodili své válčení na hřebík," zkusila znovu Hoshi s trochu nadsázky vidět události více pozitivně.

"To jsou pouhé spekulace. Nevíme komu loď patří!" trval na svém Malcolm.

"Možná víme. Jenom si to neuvědomujeme," pohlédl Archer významně na T'Pol.

"Možná."

Další diskuse na téma neprobíhala alespoň ne v následujících šesti hodinách. Dosáhli pro mnohé neuvěřitelnou rychlostí konečně cíle cesty. Vystoupili z hyperprostoru v těsné blízkosti cíle.

"Hlášení!" obrátil se kapitán za sebe pro nové zprávy.

"Ta loď je bez hlavní energie kapitáne. Žádné viditelné poškození, nebo stopy boje Jejich systémy fungují pouze minimálně. Podpora života, víc asi nic."

"Známky života?"

"Pozitivní," přisvědčila vulkánka. "Zaznamenávám asi deset humanoidních známek života, ale může jich být víc."

"O kolik víc?"

"Nanejvýše jednou tolik."

"Takže maximálně dvacet členů posádky."

"Dost málo na tak velkou loď," poznamenal Malcolm podezřívavě.

"Buď je senzory nenašly, nebo mají pořádný problém," zamyslel se Archer. "Nějaké volání o pomoc Hoshi?"

"Ne pane. Žádný signál."

"Dobrá. Podíváme se jestli jim můžeme pomoci," rozhodl se. "Ale pro jistotu si vezměte pár mariňáků, kdyby přeci jenom byli problémy. Budeme Vás mít neustále zaměřené."

"Ano kapitáne."

* * *

Tohle rozhodně nebylo příliš příjemné probuzení. Leitha věděla, že se něco nepovedlo, nebo spíš povedlo až moc. Podívala se na panel, ale byl bez energie. Všechno kolem bylo bez energie a jela pouze podpora života z nouzových zdrojů. Nouzové procedury navržené po poslední přestavbě. Zkusila se zvednout, ale moc neuspěla. Zvedla se sotva z poloviny, než znovu skončila na zemi. Zatočila se s ní podlaha. Nějakou chvíli trvalo než získala potřebnou rovnováhu a udržela se na nohou. Nebyla sama. Strojovna sice byla prázdná a nebyl to nikdo z inženýrů, ani členů posádky lodi. Tím si byla zcela jistá. Podle kroků a zvuku, jaký vydávaly boty příchozích. Otázkou zůstávalo, kde je Simon s posádkou strojovny. Rychle se ukryla za jeden z pilířů. Splynula se stěnou a počkala, až přejdou kolem ní. Neměla úplně čistou mysl, ale zato instinkty válečníka měla neobvykle ostré. Napočítala, celkem troje kroky, tři cíle.

Vyrazila vpřed. Tiše, jako lovec jdoucí po své kořisti. Nevšimnuli si jí. Bleskově zhodnotila situaci. Všichni tři měli zbraně. Dva vojáci a jeden inženýr, soudě podle vybavení. Muž a žena v tmavých maskovaných oblecích obhlíželi okolí, nechávaje inženýra pracovat. Nejspíš hodlal sabotovat loď, napadlo ji jako první a o ničem jiném nedokázala v dané chvíli uvažovat. Musí zabránit zničení lodě. Dostala se co nejblíže k prvnímu cíli. Byla jím tmavovlasá žena. Zaútočila na ní tvrdě a rychle. Nezaskočila ji úplně nepřipravenou, ale na věci to nic neměnilo. Leitha měla všechny výhody, které mohla mít. Vyrazila jí zbraň z ruky. Prorazila její pokus o krytí, podrazila nohy a tvrdě poslala proti stěně. Bohužel při tom nadělala hluk a upozornila na sebe jejího kolegu. Zaváhal na malý okamžik. Víc ani nepotřebovala. Sebrala ženinu zbraň a použila ji tak jak určitě nečekal.

Snažit se udělat, co protivník nečeká. Jedna z hlavních zásad úspěšného boje. Prošla výcvikem a získala nejlepší hodnocení pro své neortodoxní nápady. Dokázala jednat dostatečně rychle. Neměla čas zjistit, jak se zbraní zacházet, takže ji prostě vrhnula do předpokládané dráhy střely. Získala cenné dvě vteřiny. Víc nepotřebovala k dosáhnutí cíle. Tentokrát mu nedal šanci zareagovat. Srazila ho k zemi jednou ranou. Udělala to za kroku, aniž by se ohlížela. Musela zastavit třetího nepřítele, který stihnul vytáhnout vysílačku. Otevřel spojení, ale dál ho nepustila. Chytila jeho ruku a dobře věděla kde v zápěstí zmáčknout, aby ji upustil. Okamžitě ho chytila do smrtícího chvatu. Využívaje své větší síly, začala pomalu lámat domnělému nepříteli vaz. Bezmocně se zmítal a ona na okamžik uvolnila stisk. Hlavou jí totiž projela slova od Siren: "Než někoho zabiješ, ujisti se, že ho zabít skutečně chceš."

Teprve teď si uvědomila, že neví kdo, nebo co jsou tihle, evidentně lidé zač. Možná přišli zabrat jejich loď, možná přišli na pomoc. Příliš mnoho možná a žádná odpověď. Nejlepší bude se asi zeptat. Hodlala ho pustit, když instinktem zaznamenala pohyb. Zvažování zda jsou lidé na palubě přátelé či nepřátelé ji rozptýlilo a ochromující střela ze zbraně jí zasáhla do boku. Inženýr se jí vysmekl a vytáhl vlastní pistoli. Ustoupil o dva kroky dál. Zatím nestřílel, snažil se popadnout dech. Teprve když se po něm zkusila vrhnout vystřelil. Zbraň měl nastavenou na omráčení. Víc nepoznala, protože další dva výstřely šly do jejích zad. Poslední, co viděla byla podlaha, která se pomalu přibližovala.

"Jsi v pořádku?" přiběhl k Tuckerovi šéf bezpečnosti Malcom Reed.

"Jo. Myslím, že mě nakonec nechtěla zabít. Alespoň myslím," polknul hodně nervózně ve tváři stále ještě celý rudý.

"Určitě?" Prohlížel si inženýra zkoumavě.

"Nejspíš nás považovala za vetřelce a měla pravdu," zhodnotil situaci.

"Jsme tu, abychom jim pomohli. Nebo ne?"

"Nejspíš jí to bude muset někdo vysvětlit. Pokud bude ochotná poslouchat."

"Jsi zraněný?" všimnul si Malcolm až teď, že Trip má na uniformě krev.

"Nemyslím. Musí být její." Opatrně ženu otočil a pořádně se leknul. Přes celou hruď až k pravému boku se jí táhla ošklivě vypadající rána. Uniformu měla na hrudi spálenou, takže víc ukazovala než zakrývala, nepočítaje neméně ošklivé zranění na hlavě. Nic ho nemohlo připravit na dlouhou jizvu po celé straně pravé tváře. Zvýrazněnou modrým tetováním s něčím co vypadalo jako symbol. Alespoň si myslel, že jde o symbol.

"Co se jí asi stalo?" nadhodil Reed zadumaně.

"Ať už cokoliv, nebylo to asi vůbec hezký. Bude lepší, dopravit jí na ošetřovnu," navrhnul okamžitě

"A moje lidi taky," souhlasil Reed. Letmo zkontroloval jak jsou na tom, ale byli naživu. Pouze omráčení.

"Doufám, že podobných setkání nebude víc."

Následuje:
Kapitola 6