Trias: Příběh věčnosti

Autor:
Thomas
Archivováno dne:
1. 6. 2005
Délka:
18 272 slov (82 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:
Žádné
Seriál (svět):
nezařaditelné
Období:
Kategorie:
napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

První dobrodužství posádky Triasu. Nedopadne tak, jak mělo a posádka musí cestovat časem, aby vše napravila.

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Trias: Příběh věčnosti (Thomas)

Obsah

Kapitola 6

San Francisco, Země

Richmond se musel pořádně nadechnout. Byl rád, že se vůbec udrží na nohou. Pro lidský organismus znamenal průchod časem něco nepředstavitel- ného, alespoň to si Thomas myslel. Ale když pohlédl na T´Sal a Valoka, uvědomil si, že i pro ně to bylo náročné.

Rozhlédl se kolem sebe: byly tu stromy, chodníky a lavičky. Kolem proházeli lidé. Vzápětí ho napadlo, jestli nevzbudili podezření, když se tu náhle z ničeho nic objevili, ale nikdo si jich nevšímal. "Myslím, že jsme v nějakém parku," promluvil Perry a ukázal skrze stromy. Byla tam vidět silnice a  budovy. Kapitán naznačil, aby všichni přistoupili k němu a udělali jakýsi hlouček.

"Poznávám to tady," řekl Richmond a Cooper se k němu přidal: "Ano, jsme na Zemi, v San Franciscu. A nedaleko je centrum města."

"Správně," přikývl kapitán, "teď musíme určit, kde začít hledat..." Všichni se rozhlédli kolem sebe. Harper si povšiml muže, který vyhodil jakési noviny do odpadkového koše.

"Tady, to by nám mohlo pomoci," řekl Perry a z koše vytáhl ony noviny.

Kapitán si je prohlédl a jeho pohled se zastavil na datu: "Jsme v roce 2161."

Perry se zamyslel: "To je zhruba sto let po prvním kontaktu. Takže  tu všichni už znají mimozemšťany," podotkl směrem k T´Sal. Richmond si přečetl hlavní téma novin a hned mu vše bylo jasné. "Už vím, kam se vypravíme." Vzal přední stránku a všem ji ukázal. Hlavní titulek hlásal:

Dnes se koná jednání o založení společné federace spřízněných planet.

"Vsadím se, že tam má naše neznámá namířeno," řekl kapitán a ukázal vpravo od sebe: "Kongresový palác je tímto směrem, jdeme". Skupinka prošla skrze park, aniž by vzbudila nějaké podezření. Když přecházeli silnici, pozoroval Valok se zaujetím dopravní prostředky této doby: "Primitivní, ale funguje to."

"Jo, klasika," okomentoval to Perry a srovnal krok s doktorkou. "Jak se vám líbí San Francisco ?" 

"Víte přece, že tu nejsme na výletě. Musíme se soustředit na úkol," řekla T´Sal.  "Správně doktorko, ale patří k tomu i pozorování okolí. Nesmíme tu ženu přehlédnout. Podívejte se támhle..." Perry ukázal směrem k zálivu  na obří most. "...to je Golden Gate. Takový most na žádné jiné planetě neuvidíte."

Ušli ještě několik bloků a Richmond se zastavil. Stáli na obřím náměstí a před nimi se tyčil kongresový palác.

"Předpokládejme, že je toto opravdu cíl naší neznámé ženy. Pokud už není uvnitř, může se každou chvílí ukázat tady někde poblíž," řekl kapitán, zatímco ostatní začali nepozorovaně sledovat kolemjdoucí. Před palácem bylo docela živo, neboť se sem sjížděli delegáti různých zemí a planet. Navíc byl vstup povolen i veřejnosti a to přilákalo hlavně reportéry.

"Bude  nejlepší, když se rozdělíme na dvě skupiny: já, Cooper a T´Sal půjdeme dovnitř, Pulaská, Valok a Harper budou sledovat okolí paláce. Jasné ?"

"Obávám se, kapitáne, že já dovnitř nemohu," promluvila nejistě T´Sal.

"Na tomto jednání bude jistě spousta vulkánců..." začal Richmond, ale doktorka zamítavě zavrtěla hlavou: "To jistě ano, ale já jsem oproti nim moc... moderní. Nenarodila jsem se na Vulkánu a neprošla všemi rituály. Poznali by, že sem nepatřím." Kapitán se zamyslel a pohlédl na ostatní. Pak zpět na ni:

"Máte pravdu. Zůstanete ve skupině pana Harpera. Komandére..." pohlédl na Pulaskou. "Ano pane", přikývla a stoupla si vedle Coopera.

"Co máme dělat v případě, že na ni narazíme?" zeptal se Valok.

"Ihned mě budete kontaktovat," řekl Richmond a pomalu se vydal k paláci s

Cooperem a Pulaskou v závěsu.

Utekly dvě hodiny a Harper se stále potloukal v okolí paláce. Valok stál u jednoho z obchodů a z dáli signalizoval Perrymu, že nic neviděl. Doktorka se rozhodla opustit své stanoviště a přistoupila k Harperovi: "Je zbytečné, abychom každý stáli na jiném místě. Nakonec stejně musí projít tímto vchodem," podotkla T´Sal. Perry přikývl a naznačil Valokovi, aby se k nim přidal. Stoupli si ke vchodu s nápisem: OTEVŘENO PRO VEŘEJNOST a vyčkávali.

"Takže vy jste neprošla přísnými vulkánskými rituály?" nadhodil Perry otázku, aby přerušil dlouho trvající ticho. "Ne, ale mí rodiče mě naučili vše podstatné a znám dobře naší kulturu," odpověděla T´Sal, aniž by na něj pohlédla. 

"Umíte plně ovládat své emoce?" zeptal se Valok. Tentokrát se doktorka zdráhala s odpovědí. "Zatím nenastala situace, kdy bych je nedokázala v sobě potlačit" ,řekla nakonec.

"Ale bojíte se, že vás jednou něco překvapí a ony vyjdou napovrch," odhadoval Perry a zahleděl se do jejích očí.

T´Sal mu pohled oplatila a v duchu s ním souhlasila. "Mezi námi se toho nemusíte bát. Každý jsme přece jedinečný."

"Jo," přikývl Valok, "pohleďte na nás dva jak jsme odlišní, ale dokážeme spolu dobře pracovat a vždy se dohodnem. Občas mi Harper leze na nervy, pak si však vzpomenu jak dobrý je to přítel a že ve své profesi je nepřekonatelný." 

"Nám nebude vadit, když se občas usmějete," dodal Perry.

Richmond stál v obří hale plné lidí. Všude postávali reportéři a fotografové a čekali na nové delegace, které budou halou procházet do konferenční síně. Cooper stál nejblíže schodišti vedoucí do sálu, na němž stála ochranka a pouštěla dále jen na propustku. Dále projít nemůže, přemítal Ted.

Už tu stál pěkně dlouho, ale po oné ženě ani památky. Podle programu mělo jednání začít během další hodiny.

Pulaská stála nejblíže jednomu fotografovi, když kolem procházela vulkánská delegace. Fotograf ihned začal mačkat spoušť, zatímco Jane si jen povzdechla. Jí na vulkáncích nepřišlo nic tak zajímavého. Viděla jich v životě tolik... Náhle se fotograf obrátil k ní a chystal se udělat další snímek. První důstojník zkameněl. Pulaská náhle nevěděla co si počít - nemůže se přece objevit na fotografii z  22.století!

"Promiňte, mohu se vás zeptat pro jaké noviny pracujete?" zaskočil dotyčného fotografa Richmond a dal tak Jane příležitost, aby se ztratila v davu.

Po další půlhodině byli všichni reportéři spolu s obyčejnými občany pozváni do rozlehlých "kabinek," odkud bylo možné skleněnou stěnou sledovat průběh v konferenčním sálu. I Richmond s Pulaskou a Cooperem se dostali do jedné z kabinek a usedli na volná místa. Thomas pohlédl do sálu a viděl tam rozlehlé lavice pro delegáty a pódium s řečnickým pultem. Poznal všechny rasy zakládající Spojenou Federaci Planet a byl ohromen tím, jak na něho tento okamžik zapůsobil.

"Důležitější jednání v historii Federace si snad ani nedokážu představit," řekl.

"Vidět něco takového - o tom se může komukoli z budoucnosti jen zdát," souhlasila Jane a sledovala jak si dva delegáti potřásají rukama.

"V porovnání s tímhle se mi najednou zdá můj život zbytečný", přidal se Cooper. "Sledujeme tu počátek všeho co známe, co nás doprovází při našich cestách a návštěvách jiných planet." Ted pohlédl na kapitána a uviděl na jeho tváři úsměv. "Pro tohle jsem se dal k flotile," dokončil svou myšlenku.

Dále sledovali zahajovací proces jednání a Pulaská si všimla dalších okének, která vedla z konferenčního sálu do kabinek. "Měli bychom prohledat i další kabinky," navrhla. Richmond přikývl a všichni tři se postavili. Aniž by si jich někdo všímal, opustili kabinku a vydali se chodbou k dalším.

"Bude méně nápadné, když se rozdělíme a každý zkontroluje jednu," řekl kapitán.

Cooper vlezl do té nejbližší a v šeru prohlížel tváře přítomných. V další kabince si Jane sedla do přední řady a nenápadně se obhlížela. I Thomas zvolil podobný postup. Ale tu neznámou neviděl. Jak Jane prohlížela zadní řadu , její pohled padl na známou tvář. To je ona, pomyslela si. I neznámá spatřila její pohled, náhle vstala a zamířila ke dveřím. Pulaská nečekala a vyrazila za ní.

Ted právě opouštěl kabinku, když viděl, jak z jiné vychází Jane a dala se do běhu. Musí k tomu mít důvod, řekl si instinktivně a rozeběhl se také.

Neznámá utíkala dlouhou chodbou  a co chvíli vrazila do kolemjdoucích. Jane se jim vyhýbala, přesto byla neznámé v patách. Seběhli schody, vzali to skrze velkou halu a mířili k východu. Venku se právě Harper chystal říct doktorce o plánech, které chtěl uskutečnit na palubě Triasu, když se dveře hlavního vchodu rozrazily a z nich vyběhla neznámá. Než stačil Harper nebo Valok zareagovat, vyběhla i Pulaská.

Jane běžela neuvěřitelně rychle, a to, že na sobě měla sportovní dres, jí jen napomohlo. Nepřemýšlela, jak dlouho nebo kam poběží. Dokud měla cíl na očích, nevzdávala se. Přeběhli celé náměstí, proběhli kolem stánků s novinami, až náhle neznámá zahnula do jedné z postraních uliček. Netrvalo dlouho a i Jane zahnula za roh. Náhle však zpomalila, neboť pronásledovanou neviděla. Párkrát se rozhlédla kolem a náhle ji znovu spatřila - na opačném konci ulice. Znovu se dala do běhu a jakmile neznámá zase zahnula do postraní uličky, neváhala a vběhla do ní také.

To není možné, prolétlo myslí Pulaské. Stála uprostřed slepé uličky. Před ní byl akorát pevný drátěný plot, nejméně tři metry vysoký. Nikde žádné dveře. Jane se ohlédla za sebe na jedinou únikovou cestu.

"Hledáte mě?" ozvalo se z druhé strany plotu. Tam stála neznámá v plné kráse, tak jak si ji Jane pamatovala ze záznamu Strážce Věčnosti. Jak se tam, kruci, dostala? ptala se sama sebe Pulaská. Prohlížela plot, zda by se nedal někudy prolézt... Nic. Zaměřila se proto na neznámou, která na sobě měla civilní šaty z tohoto století - nebylo pochyb, že byla dobře připravená. Dlouze na sebe obě hleděly a nic neříkaly.

Jane přemýšlela, jak to cestování v čase provádí. Měla snad někde schovaný stroj času? Měli by zvážit možnost, že má na orbitě vesmírnou loď.

Nebo použila Strážce Věčnosti? - to by ovšem musela projít přes karanténu planety. Ale co když ho použila ještě dříve než karanténa vznikla? Nevíme z jaké doby tato žena doopravdy je...

"Řekla bych, že nepatříte do této doby," přetrhla ticho neznámá.

"To vy přece také ne!" odvětila Jane.

"Dobrá, to hlavní jsme si ujasnily. Obě tedy přicházíme z budoucnosti. Myslím, že se nebudu mýlit, když řeknu, že jste sem přišla kvůli mně."

Jo, je to asi moc očividné, pomyslela si Jane. "Nevím, z jakého důvodu tu jste vy, ale svou přítomností narušujete tok času."

Neznámá se více přitiskla k plotu, očima probodávaje Pulaskou: "Jste si tím tak jistá? Ve vesmíru existuje tolik variant, alternativ či paradoxů a vy jste se zaměřila na mě?... Podle vás dokáže jediná bytost změnit osud miliónů jiných bytostí?"  Ano, chtěla říct Jane, ale raději si to nechala pro sebe. Nejraději by ten plot přeskočila a dotáhla tu ženu až ke kapitánovi, ale nedalo se nic dělat. Možná je to jediná příležitost si s neznámou promluvit - a v tom případě se od ní musí co nejvíce dovědět .

"Máte pravdu," řekla dipomaticky, "nevím jestli jste původcem toho, co se stalo - ale budoucnost přestala existovat. Vás to nezajímá?"

"Už tolikrát nastala chvíle, kdy se celý vesmír ocitl na pokraji zhroucení... Avšak vždy platila jedna konstanta, která vám nyní může napomoci," řekla neznámá. Pulaská zpozorněla a její následující otázka byla více než jasná:

"Jaká konstanta?"

"Vše má svůj důvod. Nehledejte, kdo to způsobil - ale z jakého důvodu se tak stalo."

Neznámá se otočila a pomalu začala odcházet od plotu. A to je vše? prolétlo zoufale myslí Jane. Proklela ten zatracený plot a než jí druhá žena zmizela z dohledu, stačila na ní ještě zavolat: "A kdo jste ?!"

"Můžete mě nazívat Era."

Po cestě zpátky k paláci se k Pulaské přidal Cooper. "Jste na mě až moc rychlá," přiznal. Avšak Jane tomu nevěnovala pozornost. "Dohonila jste ji?" vyzvídal Ted zatímco zahnuli za další roh a vcházeli na náměstí. "Ano. Dokonce jsem s ní prohodila i pár slov," odpověděla mu.

Před palácem už čekal kapitán s ostatními. Sotva mu Jane vypověděla vše z rozhovoru s Erou, rozhodl se Richmond zakončit pobyt v této době.

Naposledy se rozhlédl po San Franciscu. Doufám, že se sem ještě někdy podívám - ale v tom našem století, povzdychl si v duchu.  "Myslím, že tady už nic dalšího nezjistíme", řekl svým společníkům. A protože ho slyšel i Strážce Věčnosti, všichni náhle zmizeli, aby se mohli ocitnout jinde.

divider

Následuje:
Kapitola 7

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries (Casperium)