Trias: Příběh věčnosti

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12

Prolog

"Vše začíná a končí ve vesmíru..."

Přichází závěr 24.století.
Po bitvách, které v posledních
letech musela Federace svést
s Borgy či Dominionem,
nadešel čas klidu.
Na své první cesty se tak
mohou vydat nové
generace průzkumníků...

U.S.S. EBOS – Vesmírná loď Federace

Na obloze zářilo slunce. Všude kolem, kam Thomas Richmond jen dohlédl, rozprostírala se neuvěřitělně krásná krajina. Ve výhledu měl zalesněné vrchy, volná travnatá prostranství i průzračný potok. Richmond stál na malém zeleném kopci a nechával se unášet příjemně svěžím dnem v přírodě. Před ním stál stojan, na kterém bylo plátno. V ruce měl štětec a po jeho levé ruce byl malý stolek s barvami. Udělal další tah a povzdychl si. Po dlouhé době se cítil uvolněný, klidný.

Brzy už nebude mít mnoho příležitostí takto si odpočinout. Měl nastoupit jako kapitán na novou loď a tam už si těžko dopřeje malovat obrazy. Čekalo ho mnoho rozhodování a tím pádem i důležitých povelů. Nemluvě o tom, že bude mít zodpovědnost za celou posádku. Teď však nechával všechny své starosti kdesi v dáli a soustředil se na plátno před sebou.

Richmond byl mladý a zdálo se až neuvěřitelné, že se v tak mladém věku stal kapitánem. Někdy si říkal, jestli v tom jeho rychlém povýšení nemá prsty jeho starší sestra Dita. Vždy se mu snaží co nejvíce pomoci, ale tohle by určitě neudělala, přesvědčoval se.

Udělal další tah štětcem a napravo od plátna, uprostřed té zeleně, se náhle zjevily dveře. Tím pro něj skončila všechna krása. Do mysli se mu vloudila myšlenka, že stojí v simulátoru a krajina, plátno i ten štětec jsou jen hologramy. Přitom vše vypadalo tak opravdově…

Dveře se se zasyčením otevřely a v nich stála žena oblečená do uniformy Hvězdné flotily. Za ní byl vidět čilý provoz na chodbě vesmírné lodi EBOS.  Když k němu přistoupila, dveře se automaticky zavřely a zmizely.

Richmond ani nemusel vzhlédnout od plátna a věděl, o koho se jedná. Byla to Dita. Přistoupila až k plátnu a uznale přikývla nad jeho malbou.

"Vybral sis moc pěkný program," řekla a rozhlédla se do široké dáli.

"Pomáhá mi uvolnit se."

"Ach, ano. Čeká tě teď velká zodpovědnost a důležitá rozhodnutí, ale věř mi, každý, kdo nastupuje do funkce kapitána má obavy. I já je měla."

Dita byla jen o trochu starší než on, ale už dva roky úspěšně velela této lodi. Thomas ji proto velmi obdivoval a trochu jí i záviděl.

"Nakonec, i přes ten strach z velení, každý z nás chce dělat kapitána. A víš proč? Vzpomínáš si, když jsme byli malí? Oba jsme se dívali na hvězdy, sledovali osudy lodí ENTERPRISE či VOYAGERU a snili jsme o tom, že budeme jednou mít vlastní loď s kterou se vydáme za hranice vesmíru... Ty to taky zvládneš," ujistila ho a podívala se mu zpříma do očí.

Vyzařovaly značnou inteligenci a spolu s nakrátko ostříhanými vlasy ozvlášťňovaly jeho tvář. Postavou nebyl příliš velký, ale na tom mu ani nezáleželo. Výškou se autorita nesoudí.

Usmála se na něj a on jí úsměv vrátil.

"Jsem rád, že jsi v tuto chvíli se mnou," řekl jí a odstoupil od plátna. Pohledem přejel vegetaci kolem a pochopil, že se musí s touto zálibou rozloučit.

"Tak pojď," řekla Dita a ukázala směrem odkud přišla. "Blížíme se k přístavu, určitě budeš chtít být na můstku."

"Ano. Sama víš, že bych si nenechal tohle ujít." 

Společně opustili simulátor a jakmile se za nimi zavřely dveře, nekonečně krásná zelenavá krajina se proměnila v običejně šedavou místnost s holoprojektory.

Dveře turbovýtahu se otevřely a vpustily na můstek EBOSU oba sourozence Richmondovy.

"Hlášení," pronesla Dita, ještě než se za ní dveře dovřely.

Z kapitánského křesla ihned vyskočil první důstojník, aby podal hlášení:

"Vzdálenost od přístavu dvacet kilometrů, blížíme se impulsní rychlostí." "Zpomalit na čtvrtinu impulsu," přikázala Dita a postavila se před křeslo.

"Zpomalujeme na čtvrtinu," odpověděl jí mladík od pilotní konzole.

Thomas obdivoval, jak jeho sestra zvládala  svou posádku a ani si nevšiml, co se objevilo na hlavní obrazovce. Byl to cíl jeho cesty: vesmírný přístav OHIDEY.

OHIDEY byl jedním z největších přístavů Federace a měl v tomto sektoru velmi důležitou roli. Byl jakousi dopravní tepnou. I když na první pohled vypadal jako mnoho jiných hvězdných stanic

základ tvořil obří trup ve svislé poloze, posázený mnoha okénky, od kterého se rozpínaly kotevní rampy. Vnitřek však byl zaplněn především diplomatickými prostory, jednacími sály a konferenční halou. Přístav byl totiž vybudován v sektoru,   jež byl na hranicích Alfa kvadrantu a tak sloužil především k diplomatickým účelům. Ale jako u jiných stanic i zde byli obytné prostory a středová část pak sloužila jako promenáda s řadou obchodů, zábavných simulátorů či barů, jejichž majitelé neměli díky častým konferencím o návštěvníky nouzi.

To, co však Richmonda nejvíce zajímalo, bylo ukotveno v jednom z mnoha doků, které přístav obklopovaly.

Dita se otočila k ženě u senzorového panelu: "Najděte vesmírnou loď TRIAS a dejte ji na hlavní obrazovku."

"Ano, madam," odpověděla žena a její prsty zatančily po konzole.

Z hlavní obrazovky zmizel pohled  na celý přístav a místo něj se objevil samotný dok, ve kterém čekala zbrusu nová loď na svou první cestu.

Thomas od ní nemohl odtrhnout oči. Celý můstek pro něj přestal existovat. Nevnímal nic kolem. Snad ani Ditu. Celá jeho mysl byla zaměstnána krásou lodi. TRIAS, první zástupce třídyLukrativ,měl obří diskovitou část, která ihned přecházela v ladný trup. K němu byli  připojeny čtyři gondoly nadsvětelnýh motorů, které dávali najevo svou sílu. Kolem lodi poletovala řada raketoplánů doplňujících zásoby a robotů provádějících vnější testy.

To vše na Thomase ohromně zapůsobilo. Na chvíly zadržel dech, čehož si Dita ihned všimla a naklonila se k němu: "Bude z tebe dobrý kapitán."

Následuje:
Kapitola 1