Star Trek: Úsvit války

Autor:
Dragson
Archivováno dne:
24. 3. 2020
Délka:
26 764 slov (119 min.)
Stav povídky:
nedokončená
Přístupnost:
17+
Varování:

V textu se mohou objevoval spoilery k sériím, které již vyšly. Stejně tak se mohou objevit i známé seriálové postavy. Smrti postav budou možné pouze u postav vytvořených autorem.

Seriál (svět):
TNG, nezařaditelné
Období:
2399
Hlavní postava(y):

Kontradmirál James Hillfort, komandér Salira Jex, komandér Thyn Zh’ron, poručík-komandér Kira Throughtonová, poručík Yebly Navarová, poručík-komandér Tallasa Sh’reen, lodní lékař Barak, poručík Pudd Skox

Kategorie:
napětí
Pokračování:
volné pokračování
Povídka z cyklu:
Star Trek: Úsvit války
Spoiler:
zmínky k sériím
Stručný obsah:

Federace se nachází v situaci, kdy se další konflikt s Klingonským impériem zdá nevyhnutelným. Po řadě let je tak dán příkaz k vytvoření nové třídy lodí, zaměřené pouze na boj. Velícím důstojníkem prvního prototypu, který opouští výrobu, se stává nově jmenovaný kontradmirál James Hillfort, který přišel o svůj hvězdný křižník při ochraně kolonie v soustavě Midos.

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Star Trek: Úsvit války (Dragson)

Obsah

Klid před bouří

Klidně ležel na červené pohovce v obýváku. V rukou držel datapad a na něm pročítal složku denobulanského vědce, který měl dnes dorazit. Modrá záře byla natolik intenzivní, že jeho obličej dostal mírně modrou barvu. Z vědcovy složky bylo patrné, že jistou dávku zkušenosti již získal. Pudd Skox byl ve službě již dvanáct let, za tu dobu se dostal na USS Explorer, průzkumná loď třídy Nebula. Později byl převelen na Excelsior USS Ohio. Záznam zmiňoval i týdenní službu na Enterprise jako řadový vědecký personál. Pudd byl druhým nejlepším studentem svého ročníku, jeho vědeckou specializací bylo uplatnění kvantové mechaniky, a to jak civilní, tak zbraňové. Sekundárním zaměřením byly chronitonová pole, nejednalo se o časté jevy, ale pokaždé, když se jeden takový našel, jednalo se o poznatek, který měnil alespoň část chápání známého vesmíru. Skox se narodil v roce 2365 na Denobule a při první možné příležitosti se zapsal na Akademii. V přijímacím testu z astrofyziky získal plný počet bodů, přijetí mu však téměř uniklo kvůli ústnímu pohovoru, který byl vyhodnocen jako nevhodný pro důstojníka Hvězdné Flotily. Pro mimořádné znalosti však sám ředitel Akademie rozhodl o jeho přijetí pro účely polního výzkumu.

Psychologický profil udával, že se jednalo téměř o přesný opak Thyna. Pudd měl být spíše zamlklý a introvertní. Hillfort si odfrkl, když si přečetl, že denobulan funguje dle zadaných pravidel. Nechtěl na lodi automatona ale myslící bytost. Všechny konflikty a stížnosti měl denobulan spíše tendenci přehlížet, než aby je nahlásil nebo samostatně řešil. V krizových situacích však reagoval klidně. Problémem však byl nedostatek vlastní iniciativy, kterou musel vynahrazovat velitel rozkazem.

Někdo takový neměl na válečné lodi, co dělat, pomyslel si. Doufal, že evaluace přehání a federační výcvik ho naučil jednat z vlastní vůle. Nový důstojník se až tak moc nelišil od T'Vol, která zahynula na palubě Artemis. Výhodou pro něj bylo to, že se nemusel přizpůsobovat příliš nové situaci na můstku. Jeho ruka se natáhla, aby položil tablet na stůl, téměř ztratil rovnováhu. Kdyby se musel natáhnout o dalších deset centimetrů, skulil by se z pohovky. 
Ležel paralelně k levé straně apartmánu. Zeď před ním, která by se dala označit za zadní, bylo okno, které poskytovalo výhled do centra San Francisca. Slunce se již pomalu dostávalo k horizontu. Do apartmánu, který byl ještě před chvílí plně osvětlen, se začalo vkrádat šero. Svěsil nohy z gauče a stabilně se posadil. Několikrát rychle zamrkal, aby si zvykl na přikrádající se tmu v apartmánu. Přejel si dlaní po obličeji, vousy se mu zdály nerovné, byla pravda, že v nemocnici o holení moc zájem neměl. Prsty si projel vlasy a pokusil se je tak sčesat doprava, jak měl ve zvyku. 
"Rozsvítit na polovinu výkonu," řekl, ozvalo se pípnutí a v celém apartmánu se rozsvítila světla. Opět jasně viděl, světelné zdroje mu svou intenzitou v momentálním nastavení nevadily. Napřímil se, gauč vydal slabý skřípavý zvuk, když se matrace narovnala a třela o segment vedle ní. Vyšel po dvou schodech, které ho dělily od kuchyně, byla na vyvýšené části podlahy. Po jeho levici byl kuchyňský pult a po pravici byla předsíň, která byla od zbytku budovy oddělená dveřmi. Po levé straně předsíně byl ale další průchod, vydal se k němu. Prošel do koupelny, vzhledem k velikosti celého apartmánu byla neúměrně velká. V pravém rohu blíže k průchodu byl záchod, naproti němu dále od průchodu stál sprchový kout, byl postaven do tvaru čtvrtkruhu. Na levé těsně u průchodu bylo postaveno umyvadlo. Na jeho pravé straně byla přidělána odkládací plocha v podobě skříňky. Napravo od ní stál koš na špinavé oblečení. V levém zadním rohu místnosti byl do zdi vytvořen prostor, který obsahoval zapuštěnou vanu s vířivkou. Na konečné části levé stěny byl upevněn vyhřívaný věšák ručníků. Na nejvyšší vodorovné kovové kruhové tyči jeden ležel. Hillfort se pousmál, když si vzpomněl na jeden případ, kdy Thynovi svůj apartmán půjčil. Jeho andorianský nejlepší přítel patřil mezi nejvíce promiskuitní jedince, které znal. Občas by ho nejradši přirovnal ke Giacomovi Casanovovi.

Ruku strčil za umyvadlo a chytil jí madlo skleněných matných dveří, potáhnul, aby je zavřel. Průchod se uzavřel a přes vrásčité sklo nebylo do koupelny vidět. Na bílé košili rozepnul první tři knoflíky a přetáhnul ji přes hlavu. Přesným pohybem ji hodil do prádelního proutěného koše. Bílá látka proletěla přesně pod obloukem, který zamýšlel. Dalším kusem oblečení, kterého se chtěl zbavit byly kalhoty. Knoflík se mu nedařilo rozepnout, konečně ho vytáhl z dírky v látce. Opět rozepnul zip. Modré kalhoty letěly přesně za bílou košilí. Na obnaženém stehně byla jasně vidět dlouhá jizva, světle červená kůže byla vyvýšená přesně v místě, kde před dvěma týdny měl zabodnutý duraplastový střep. Prstem po ní přejel. Citlivost se neztratila, kvůli nekompletnímu zhojení se ale její intenzita měnila, v každém místě bývalé rány cítil šimrání jinak. Pravou nohu zvedl tak, aby koleno bylo ve výšce břicha. Jediným plynulým pohybem z ní sundal ponožku. Stejný proces opakoval i na levé noze, při pokrčení začala z rány do okolní tkáně pronikat ostrá řezavá bolest. Zuby stiskl proti sobě, musel to vydržet alespoň několik vteřin. Ponožku nakonec sundal. Svižně svaly na levé noze uvolnil, aby mohla klidně dopadnout na zem. Při svalové relaxaci bolest ustoupila. Do nohou mu začal pronikat chlad z keramický dlaždiček, ze kterých byla vytvořena podlaha. Prsty sevřel gumu, která držela trenýrky v oblasti pasu a stáhl je. V koupelně stál nyní zcela nahý. Spodní prádlo společně s ponožkami hodil do koše. Vstoupil do sprchy, uzavřel za sebou poklop sprchového koutu. Na dotykovém displeji posunem prstu po křivce nastavil teplotu vody na 27,5 °C, pustil vodu. Ze sprchové hlavy ve stěně začala stříkat teplá tekutina. Na dotek byla studená, zvýšil teplotu o další dva stupně. Nyní mu nyní přišla optimální. Na stěně nalevo od něj byl zabudován replikátor sprchového gelu, nastavil ruku k němu. Detektor ji zaregistroval a na ruce vytvořil malou vrstvu emulze. Hillfort si ho vetřel co nejvíce do kůže hlavy a vlasů, opět nastavil ruku, stejný výsledek. Tentokrát si nanesl vrstvu na hruď a rozetřel ji. Z klidu ho rozhodilo zapípání zvonku. Zhluboka hlasitě vydechl.
"Kterej idiot?" téměř až zakřičel.
"Thyn Zh'ron," odpovědělo mu rozhraní dveří do reproduktoru v koupelně. 
"To si ze mě dělá," radši nedokončil, nebyl si jistý, jak by rozhraní zareagovalo, "otevřít dveře. Přepnout na komunikační režim. Thyne, lez dovnitř!" Počítač pípnul, aby potvrdil příkaz. Rychle smyl pěnu z těla a ťuknutím na displej vypnul proud vody. Rukou naštvaně odtáhl uzávěr sprchového koutu. Sklo praštilo do jednoho z rámů. Zvuk upozornil Thyna na to, kde James je.
"Ah, ty si v koupelně. Máš tam někoho?" pošťuchoval ho slovy. Hillfort opět hlasitě vydechl. Do ruky vzal visící ručník a provizorně se usušil. Osušku si dal kolem pasu a uvázal jí. Dveře od koupelny rychlým a značně naštvaným pohybem otevřel, opět praštily do rámu.
"Do háje," začal Thyn s hloupým úsměvem mluvit, "dej si něco na sebe." Jeho tykadla se překřížila. Hillfort jeho směrem mávnul rukou, aby naznačil, že ho to nezajímá. 
"Poslouchej, když řeknu v sedm, myslím v sedm, ne v šest." Když vyšel z koupelny zahnul doprava, prošel kolem sloupu, který stál za pohovkou v obývacím pokoji. Před ním byl průchod do další místnosti, ložnice. Narozdíl od koupelny se jednalo o volný průchod. Celou cestu z něj odkapávala zbylá voda. Thyn se mezitím posadil na pohovku před konferenčním stolem. Zády k ložnici.

Hillfort otevřel šatní skříň, byla poloprázdná. Náhodně sáhnul do jedné z polic po levé straně a vytáhnul triko s krátkým rukávem, nebyl si jistý, zda mu vůbec bude dostatečně velké, mrštil ho na postel. Z jednoho šuplíku vytáhnul spodní prádlo, z druhého černé ponožky. Stejným způsobem jako předtím si uvolnil ruku. Z police na pravé straně vzal plátěné hnědé kalhoty.
"Mohl bys chvátnout?" popohnal ho andorian v obývacím pokoji. 
"Vydrž, zkazil jsem ti snad nějaký rande?" řekl, když si rozvazoval osušku kolem pasu a usazoval se na hranu postele. 
"Mírně."
"Tak kdo to byl tentokrát? Andorianka?"
"Ne."
"Člověk?" pokračoval, aby se dočkal stejné odpovědi. "Vulkánka?" Zamítavé zabručení. "Orionka?"
"Orionka? Kde si na to do háje přišel?"
"Warpová cívka?" zahodil veškerou reálnost a začal vtipkovat. Již měl oblečené nové trenýrky a ponožky, soukal se do kalhot. Hnědá látka byla v některých místech příliš úzká, ale ignoroval to, v pohybu ho to nijak neomezovalo. S námahou zapnul zip a nad ním spojil dva kousky kovu, které fungovaly jako svorka. 
"Občas by bylo příjemnější spadnout do warpovýho jádra než s tebou řešit vztahy. Víš o tom?"
"O to bych se až tak neopíral, Casanovo. Si na tom dost podobně." Hillfort se snažil dostat do modrého trička, s odhaleným torzem vyšel z ložnice.
"Jak to hodláš dokázat?" zeptal se ho andorian.
"Tou sázkou v posledním ročníku Akademie. Což mi připomíná, vydrž, ještě si ten porost dojdu zarovnat."
"Hele, nemůžu za to, že si zapomněl, jak se flirtuje s andoriankama. Krom toho, jak si přišel na tu warpovou cívku?" zahulákal směrem k Hillfortovi, který si úspěšně oblékl modré triko. Než zamířil do koupelny, šel do ložnice pro mokrou osušku. Na podlaze byly kapky vody.
"Má stejnou barvu," zasmál se Hillfort. Zrovna procházel průchodem do koupelny.
"Jasně, inženýrství ti nikdy nešlo, a to se ještě nějakou dobu nezmění, co?"
"Ne," ozvalo se z koupelny. James vzal do ruky holící strojek s plazmatickou strunou a nastavil délku střihu na pět centimetrů. Zapnul ho, zařízení začalo slabě hučet. "Od toho mám tebe. Došli ti papíry od Quinna?" Přiložil strojek na tvář a potáhl.
"Myslíš to o mlčenlivosti? Jo. A teď mi řekni, proč je to státní tajemství?"
"To ti řeknu až dorazí ostatní." Podruhé potáhnul strojkem. Do umyvadla spadl chomáč přepálených vousů. 
"Ale no tak! Dělej!" zakřičel přes apartmán.
"Ne, nechci to říkat dvakrát. Ale pro tebe mám taky dobrou zprávu, fakt čistě pro tebe," dále andoriana provokoval. Několika krátkými tahy ořízl vousy pod nosem a strojek vypnul. Hučení ustalo.
"Super, tak bys mi jí mohl říct!" horkokrevná nedočkavost ze šéfinženýra přímo sálala. Hillfort potichu přešel k replikátoru.
"Dáš si něco?" zeptal se James. Hlavu otočil směrem k Thynovi. Modrý obličej s bílými vlasy se na něj mračil. Tykadla byl napřímená, celý výjev vypadal komicky. 
"Vodu. A ať je prosím tě z Andorie!"
"Dobře. Kafe," řekl. Se známým zvukem se na podstavci materializoval hrnek kávy. "Voda, andorianský horský pramen, chladná." Ozval se stejný zvuk. V replikátoru se zjevila sklenka vody. Obě nádoby uchopil. Andorianská voda byla natolik studená, že teplota pronikala i do prstů. Obě nádoby položil na stůl. Posunul sklenku k Thynovi.

"Jak do háje můžeš něco takovýho pít, je to ledový jak psí čumák."
"Jak můžeš pít něco, co má devadesát stupňů?"
"Dobrá pointa." pohodil hlavou. Z vlasů mu setrvačností vyletěla voda, skončila na podlaze vedle vchodu na balkón. "Dobře, ještě mám jeden dobrej nápad, a to usušit si vlasy." Položil hrnek kafe na stůl. Zvedl se z gauče proti tomu, na kterém seděl Thyn. 
"Souhlas." 
"Hele, kdy ses mi vrtal v rozhraní apartmánu, tak aby reagoval na oslovení idiot?" 
"Nevim," odpověděl, "ale pokud si to nepamatuju, tak jsem byl připitej a pokud jsem během toho to rozhraní neodpálil, tak jsem fakt dobrej inženýr."
"Hele, obávám se, že nejlepší."
"Obáváš?"
"Jo, jestli si to nejlepší, co Flotila může nabídnout. Nechci radši uvažovat nad důsledkama." Od Thyna se ozval krátký povzdech. Hillfort sáhl po mokrém ručníku, našel jedno suché místo. Silně začal horní část hlavy drhnout. Po necelé minutě byly vlasy suché. Ručník pověsil zpět na vyhřívaný věšák. Venku se již linula oranžová záře zapadajícího Slunce.

Když vyšel z koupelny, zamířil nejdříve do kuchyně. Ze skříňky pod umyvadlem vytáhl robotický vysavač. Opatrně ho položil na zem a aktivoval ho, sledoval, jak se stroj vydal směrem k několika mokrým plochám. Šel opět k pohovce, sednul si. Do ruky uchopil kafe. Prohlédl si Thyna, jako vždy byl v černé. Jeho tunika ležela přes opěradlo za ním. Černý rolák souvisle přecházel v černé kalhoty, prakticky nebylo možné rozlišit, kde jedna část oblečení začínala a druhá končila. Thynovo bílé vlasy byly sčesané dozadu, aby nezavazely tykadlům, které nyní byly v klidu a fyziologicky zkroucené vpřed. Narozdíl od mnoha andorianů neměl charakteristické husté obočí. Tento rys se mu hnusil z doby, kdy studoval na Akademii a na obličeji ho měl každý jiný andorian. Pravidelně ho likvidoval. Jeho obočí tak byl jen malý prostor vystouplé kůže. Na krku měl krátkou jizvu, jednalo se o Hillfortovu práci. Z jeho úst vyprskl smích.
"Čemu se směješ?" zeptal se ho Thyn. Sklenku vody odložil.
"Vzpomněl jsem si, jak jsem tě málem podřízl na Akademii," prozradil mu, již se nesmál. Sám si uvědomoval, o jak dobrého přítele by přišel, kdyby čepel prošla o několik milimetrů dál. Thyn možná proháněl každou druhou sukni, co viděl a byl většinu času ztělesněním protivnosti, ale jednalo se o jednoho z nejzodpovědnějších federačních důstojníků, které kdy Hillfort potkal, co se alespoň povinností týkalo. Ve svém odvětví patřil mezi nejlépe orientované jedince, vzhledem k jeho horkokrevnosti ale často vydával unáhlené rozkazy. Na své podřízené byl i přehnaně náročný, v tomto ohledu ho však omlouvala andorianská doktrína, která mu byla vtloukána do hlavy již od dětství. 
"Myslíš v prváku při těch idiotskejch zápasech, co jsme dělali po večerech? Protože z nějakýho důvodu, nám přišly reálný ostrý zbraně jako docela fajn nápad," vydal ze sebe něco, co znělo jako odfrknutí smíšené se smíchem. "Ach jo, my jsme byli volové."
"A furt jsme. Poslední loď nám vybouchla," podotkl Hillfort.
"Nám? Co si vybavuju, tak si jí odpálil ty." Vrhl směrem ke svému nadřízenému obviňující pohled, rty mu skoro zmizely, když je přitáhl k sobě.
"Ale no tak, to není tak úplně pravda."
"Což mi připomíná, jak jsem ti měl na Artemis říct, na lodi zůstávám, tak aby si to pochopil?" Thyn se napil. Jeho ohryzek se plně vypoukl. Hillfort mu odpověděl zcela upřímně.
"Nemohl si. Nějak bych tě k evakuaci dostal. Ať už dobrovolně nebo násilím."
"Jsem andorian, ne betazoid. Jsem ochotnej jít dolů i s mojí vlastní lodí," podotkl.
"Ale já nejsem ochotnej, aby tam zařvalo víc lidí než je nutný! A už vůbec ne můj nejlepší kámoš!" zakřičel. Thyn mrkl, nečekal tak výbušnou reakci. "Takže až řeknu, vypadni, tak vypadneš. Rozumíš?"
"Záleží, jak moc mě budeš otravovat," řekl Thyn s úsměvem. James si povzdechl. Měl ještě chuť mu naznačit, co si o tom myslí, ale nedostal možnost. Ozvalo se cinknutí.

"Vstupte," řekl Hillfort, do místnosti vstoupil Barak s Tallasou a Kirou. Barak byl ve standardní cardasianské civilní uniformě. Kira dorazila v podobném oděvu, pouze federačním, spíše připomínala kombinézu. Tallasa byla stejně jako Thyn andorian, nejčastěji ji bylo vidět v červeném oblečení. Tentokrát však překvapila, když se objevila ve žlutých šatech, které jí odhalovaly střed zad. Hillfort si pomyslel, že se to k modré kůži absolutně nehodí. Nahlas to však neřekl, neuměl se hádat se ženami a už vůbec ne o módě. 
"Dobrej večer," oslovil příchozí kapitán. "Jestli něco chcete, tak je replikátor váš, je v kuchyni," ukázal směrem k přístroji. Kolem stěny těsně projel automatický vysavač, zastavil a zhasnul. "Jaká byla cesta?"
"Celkem ušla. Yebly a Salira jsou za chvíli tady," předal mu informace Barak. Hillfortovi se zpomalil dech, začal být nervózní, začal vnímat tep srdce. Cardassian se posadil na druhou stranu pohovky. Tallasa se posadila vedle Thyna něco mu potichu řekla, muž zakroutil odmítavě hlavou. Yebly něco řekla replikátoru.
"Byl jsem jedinej, komu přišli papíry o mlčenlivosti?" zeptal se po chvíli mlčení Barak.
"Ne," ozvalo se od ostatních.
"Je tu někdo z vás, kdo to nepodepsal?" ujišťoval se Hillfort. Všichni zamítavě kroutili hlavou.
"Yebly, to podepsala taky," doplnila Tallasa. Kira se posadila do křesla v čele stolu, kapitán byl rád, že tam nemusí sedět on. Na stůl položila hrnek, aromatem obsah připomínal cappuccino.
"Díky za informaci," vyjádřil vděk James. Ozvalo se pípnutí od dveří.
"Vstupte," dveře se otevřely, dovnitř vstoupily zbývající dvě ženy. Yeblyno tělo kryla bílá košile a ke kolenům červená sukně. Salira byla oblečena ve stejném oděvu, který měla na hvězdném doku. Na těle měla červenou blůzu a uplé černé kalhoty jí obepínaly dolní končetiny. "Jestli něco chcete, replikátor je váš." Opět ukázal jeho směrem. Obě ženy se ihned usadily. Salira mezi Baraka a Hillforta, Yebly vedle Tallasy.
"Ahoj," řekla mu trillka. Asi vteřinu uvažoval, jak zareagovat.
"Ahoj," odpověděl, "bratr je v pohodě?" Kývla hlavou, on se konejšivě usmál, jako by se snažil říct, vždyť jsem to říkal.
"Máš tu ticho," upozornil ho Barak. Cardassian se zamračil.
"Budeš někdy spokojenej?"
"Až bude všechno perfektní a nebudu cardassian," odpověděl mu s nezaměnitelným humorem, který mu byl vlastní. 
"Počítači, náhodný výběr skladeb." Jeho příkaz byl okamžitě vyslyšen a pustila se mu personalizovaná nabídka, kterou na základě algoritmu již sestavil počítač. Z reproduktorů v apartmánu se začala linout rocková hudba dvacátého století. 
"Ty to furt posloucháš?" optal se ho Thyn, na obličeji viděl znudění.
"Nic lepšího zatím nikdo nevymyslel," odpověděl mu. Thyn si ho přeměřil pohledem.
"Panebože, proč já?" Barak se jeho poznámce zasmál, s oběma důstojníky se ze všech přítomných znal nejdéle. Nikdo jiný nijak nereagoval.

"Každopádně, máme novou loď a pro dva z vás mám pravděpodobně pozitivní zprávu." Svou ruku natáhl k hrnku kávy. Krátce usrkl. "Čím máme začít?"
"Třeba tím, čím mě napínáš od rána. Prej si mě něčím měl potěšit, takže mluv," s dávkou egoismu napřímo vybral Thyn téma.
"Dobře, takže zítra mám být povýšen na kontradmirála," Salira nereagovala, informaci již znala. Barakovi se na tváři zdeformovala svislá sada destiček na pravé polovině obličeje, když pozvedl obočí. Yebly s Kirou se na malou chvíli zarazily, když informaci začaly zpracovávat. Tallase se na obličeji objevil výraz údivu. Thyn zůstával nezaujat.
"A z toho mám mít radost, protože budeš konečně víc kritizovat řadový techniky?"
"Ne. Máš se na ceremonii dostavit taky a nenapadá mě jiný důvod, než že se konečně dočkáš šarže komandéra. Kiro, to samý platí pro tebe." Thyn zajásal a vyskočil z gauče.
"Dva roky! Dva roky! Nemohl si mě doporučit dřív? Aspoň už mě nebude nikdo ve strojovně otravovat s hovadinama, protože jsem poručík komandér."
"Mám ti jít pro víno na oslavu nebo počkáš, než to dokončíme? Navíc to byl čistě Quinnův popud." Thyn si sedl, Kira měla na tváři jen úsměv.
"Věc druhá je, že dnes by měl dorazit nový vědecký důstojník. Možná se tu zastaví, ale podle psychologické evaluace bych na to nesázel."
"Kdo je to?"
"Pudd Skox, denobulan. Podle záznamů strašnej introvert."
"Takže od T'Vol se nic moc nemění," konstatovala Kira. Hillfort zabručel na souhlas, stále si přišel špatně, že ztratil člena posádky.
"Jenom ať to není idiot jako byl Williams, všechno podle hodností jednou stačilo," stěžoval si Thyn.
"Konflikty prej spíš neřeší, takže v tomhle ohledu asi problém nebude. Ale k tomu důležitějšímu tématu, kterým je naše loď," Hillfort se opět napil, vystřídala ho Salira. Nebyl důvod, proč by jí měl zastavovat. Z jejího hlasu znělo odhodlání, nechtěl jí to kazit.

"Dostáváme experimentální design Galaxy X. Narozdíl od ostatních lodí Federace je konstruovaná k boji." Thynův výraz se rozzářil ještě víc, stejně jako každého v apartmánu. Jediný Barak neměnil svůj nic neříkající neutrální výraz. Hillfort se na vteřinu otočil, Slunce již úplně zmizelo za horizontem. Venku již zářila světla pouličních lamp. Salira pokračovala v klidném proslovu.
"Operační základna je Starbase 24."
"U klingonskýho sektoru?" řekla Kira a odložila hrnek. Zvedla hlavu, aby se podívala přímo k Saliře.
"Admiralita se bojí. Dle nich se blíží válka."
"Federace zná válku? Nejblíž jste se jí dostali při konfliktu s Dominionem. Všechno ostatní bylo ideologický přetahování," řekl svůj cardassianský názor Barak, "doufám, že zůstanete u občasnejch potyček. Kdybyste začali opravdovou válku, tak začnu vytvářet zdravotnický převrat." Thyn si ho přeměřil pohledem.
"Stejně by ses staral jenom o posádku naší lodi. V čem by si byl tak vytížen?"
"Vlastně ani tu. James pravděpodobně nechtěl zmiňovat tuto informaci teď, ale zůstávám s vámi tak čtvrt roku, pak chci nastoupit do civilního sektoru," sdělil andorianovi cardassian. James si mnul ruce.
"Co? Proč?" domáhal se Thyn vysvětlení, i když by to nepřiznal, Baraka si z Artemis značně oblíbil.
"Z jediného prostého důvodu. Mám rodinu, narozdíl od vás a nechci, aby moje dcera místo s otcem vyrůstala s urnou vesmírnýho prachu."
"Vážně si myslíš, že by si tam někde zařval?" androianova tykadla se zcela napřímila a mírně se vytáčela do stran. Celá scéna vypadala poměrně komicky.
"Už se nám," nedokončil. Hillfort ho zarazil: "Nechte toho! Dořešíme loď. Je to Barakovo rozhodnutí a bude respektovaný. Jasný, Thyne?" Andorian kývnul hlavou, jeho zornice se o trochu zúžily, když se zamračil. "Saliro, pokračuj!"
"Budeme pod velením admirála Grigo," zlomil se jí jazyk, když se zamotala do souhry hlásek. "Grigi. Do háje!" místnost vybuchla smíchem, včetně Hillforta. Její tvář zrudla, bylo mu jí líto, zvláště když se smál i normálně ledový Barak.
"Mám tu ukrajinskou patlaninu říct?" zeptal se jí, mírně se k ní naklonil. Až teď si všimnul, že se smála také.
"Nemusíš, jen mi to připomeň!" zareagovala na jeho návrh. Smích v apartmánu začal ustávat, hudba se opět stala slyšitelnou.
Pomalu jí řekl admirálovo jméno: "Grigori Yanishev." Tallasa vstala a zamířila k replikátoru.

Salira jméno úspěšně a nahlas zopakovala. Cardassiané měli řadu vtipů na účet trillů, představa symbiózy s jiným organismem jim přišla odpudivá.
Barak tak téměř okamžitě prohlásil: "My naučili trilla mluvit!" Všichni, včetně Tallasy u replikátoru na něj otočili pohled. Thyn mu nepovedený vtip vrátil, tentokrát byl mířený proti cardassianům, oblíbená kratochvíle andorianů. Oblíbenějšími vtipy na Andorii byly pouze ty proti tellaritům. 
"Kolik bytostí potřebuješ k destabilizaci vojenskýho kastního systému? Čtyři bajorany." Všichni se pousmáli. Hillfort měl na tváři širší úsměv než kdokoliv jiný v místnosti.
"Nesmála bych se tak moc," řekla Tallasa, když se vracela se dvěma sklenicemi s průzračnou tekutinou, položila je na stůl a posadila se, "co je nudnější než zasedání vulkánský rady? Primární direktiva."
Nikdo se nesmál, vtip byl již natolik starý, že ho znal každý.
"A tohle poslouchám od šmoulů s tykadlama," pokusil se jim vtipy vrátit bez úspěchu. Kreslený seriál z konce 20. století již prakticky nikdo neznal. "Dobře, tak pokračujem."

"Ale tady James mu má dělat pravou ruku. Neočekávam teda nějaký větší počet bojových úkolů," pokračovala ve vysvětlování Salira Jax.
"Neděs mě! Nechci bejt zalezlej na stanici a prohrabávat se zprávama. Quinna si sama slyšela, že to povýšení je de facto jenom kvůli tomu, že je to dreadnought." Při pomyšlení ho zamrazilo. Tentokrát se probrala k životu Tallasa vedle Thyna. Z úst rychle vyhrkla: "Co? Dreadnought?"
"Ano." Thyn se tvářil o něco míň nadšeně. 
"Jakou to má výzbroj?" zeptala se. 
"Technik o ní mluvil, ale nepamatuju si jí. Pamatuju si přesně jen maskování a koncentrovaný phaserový výboj. Zítra si to tam prolezeš sama." Andoriančino nadšení bylo pryč.
Na konverzaci opět navázala trillka krátkým sdělením: "USS Grimm."
"A pak že názvy cardassijskejch lodí jsou depresivní," prohlásil k názvu Cardassian.
"Co je na tom depresivního?" zeptala se ho Yebly.
"Bratři Grimmové?" arogantně ji pošťouchl k samostatné dedukci cardassian.
"Jasně. Tohle," pronesla potichu, v hlase jí šlo slyšet zklamání, že jí to nenapadlo samotnou. O to větší překvapení bylo, že jí to vysvětlil cardassian.
"To je zatím všechno, co víme. Kdy má zítra být ta ceremonie?" dokončila Salira diskuzi o nových věcech po několika zdrženích. Hillfort se zvedl a zamířil k replikátoru. 
"V osm ráno." Jeho chůze nevydávala kvůli absenci bot žádný zvuk. Při prvním kroku se zamyslel, proč ten efekt nastal, uvědomil si, že nemá boty. Svižně změnil směr k chodbě. Z botníku vytáhl pár černých služebních bot, položil je na zem a vložil do nich nohy. Vrátil se do kuchyně, dotykem aktivoval replikátor. 
"Chardonnay, ročník 2376." Ve výklenku se zhmotnila protáhlá skleněná flaška se světlou tekutinou. Její hrdlo uchopil a položil jí vedle replikátoru. "Saurianská vodka, studená." Potvrzovací pípnutí. Z replikátoru tentokrát vyndal hranatou skleněnou láhev s čirou tekutinou. Do druhé ruky vzal víno. Jedním krokem sestoupil na nižší podlahu.
"Něco nesu," zvedl ruce vzhůru a upoutal tak pozornost na dvě lahve alkoholu, každý v místnosti se usmál. Svým vstupem přerušil konverzaci. Obešel Kiru sedící v čele stolu a položil je na střed dřevěné plochy.
"Že ti trvalo!" upozornil ho andorian.
"Pojďte mi někdo pomoct se skleničkama!" zavolal si někoho na pomoc.
"Rozkaz," zahlásil neochotně Barak, když se začal sesouvat ze křesla, "admirále." Cardassian se narovnal a zamířil za Hillfortem. Z reproduktorů začal hrát Fortunate Son. Barak vystoupal schody přesně vedle Hillforta. Ze skříňky vedle replikátoru vytáhnul čtyři sklenky na víno.
"Dámy, bude některá z vás pít tvrdej?" položil ženské společnosti otázku.
"Já," řekla andorianka a zvedla ruku. "Ale proč ne," přihlásila se i Yebly. Standardní andorianci, pomyslel si Barak.
"Jamesi, vem ty sklenky, donesu panáky. Hlavně mě neožerte, jinak mě Net zabije." 
"Jak myslíš."

Sklenky na víno donesl na stůl a postavil je před každou ženu. Thyn mezitím otevřel láhev nažloutlé tekutiny a do každé sklenky nalil, Hillfortovy rty se stáhly do úsměvu. Andorianovi stále drželi zvyky, které si vytvořili s Jamesem vytvořili během studia na Akademii. Barak mezitím před každého muže položil malou skleničku určenou na silný alkohol, následně ji položil i před Yebly a Tallasu. Hillfort mezitím sáhl po saurianské vodce. Lahev vždy naklonil tak, aby se z ní začal řítit slabý proud tekutiny. Barak se usadil, Thyn položil lahev zpět na stůl, když každé ženě naplnil sklenku. James dolil poslední dva panáky a postavil nádobu vodky vedle lahve s vínem. Malou sklenici před sebou uchopil a zvedl. Ostatní členové posádky jeho pohyb opakovali.

"Takže na Grimma a komandéra Thyna a poručíkkomandéra Throughtonovou!" začal Hillfort mluvit, všechny sklenky se s cinknutím srazily do jedné kupy. Muži do sebe vylili obsah svých sklenek najednou, kromě Baraka se oba zašklebily. Na cardassianovi bylo vidět pobavení, které se snažil potlačit. 
"Ale pánové, snad to není až tak silné."
"Na ty vaše patoky to fakt nemá, Baraku," oznámil mu Thyn.
"A přesně proto je cardassianská imunita jedna z nejlepších v celé galaxii." Zasmál se a prázdnou sklenku položil.
"Že by to bylo těma genetickýma úpravama?" realisticky mu připomněla Salira.
"Ne, všechny patogeny stihneme zabít dechem. Ty naše, cituji patoky, jsou opravdu hnus. Kdyby chemie umožňovala alkohol s obsahem sto padesát procent, tak by ho jako první udělala moje rasa."
"A hned potom by z toho udělali biologickou zbraň," řekla mu Kira.
"Já myslel, že každej alkohol, kterej moje rasa vymyslí, je biologická zbraň, poručíku," zavtipkoval. Bohužel nebyl daleko od pravdy.

Salira se napila ze sklenky plné vína. Ihned poté jí vrátila na stůl, opřela se do opěradla a v koleni ohnutou pravou nohu položila přes levé stehno. Nohou se pomalu odsunula, aby se dostala hlouběji do pohovky. Hlavu naklonila na pravou stranu, jedna polovina hnědých vlasů jí spadla do obličeje, druhá se dostala zcela mimo něj. Začervenala se, když se připravila k položení otázky. Ústa se jí změnily do úsměvu. Podívala se Jamesovým směrem.
"Kdy," zastavila se, veškerá smělost z ní opadla. Její pokus ale zaregistrovala Tallasa.
"Na co se chceš zeptat?" pobídla jí k dokončení.
"Nic, je to hloupá otázka," pokusila se od tématu odběhnout.
"Ptej se," pověděl jí Thyn s příjemným úsměvem, což u něj nebyl častý jev. Vlastně se na jeho tváři úsměv objevil většinou jen, když se někoho snažil dostat do postele. Hillfort se zamračil a dolil si vodku. Sklenku uchopil.
"Ne, fakt."
"Do toho, stejně se tu všichni známe," motivovala ji už i Yebly. Cardassian vedle prvního důstojníka zadržoval smích. Po chvíli do ní strčil slabě loktem.
"Ptejte se!" řekl mírně velitelským tónem. Trillka se zhluboka nadechla, a nakonec otázku položila. Hillfort se napil.
"Jamesi, kdy sis nechal narůst vousy?" zeptala se. Takový dotaz nečekal, trochu vodky překvapením vdechl. Sliznice dýchacích cest začal silně pálit, třikrát silně zakašlal. Pravou ruku zvedl na znamení, aby chvíli počkala. Hluboce do plic vtáhl vzduch, aby tekutinu popohnal trochu dál. 
"Nedělej to, bude to pálit ještě víc. Mluv, začne se to vypařovat!" informoval ho Barak. James neodporoval.
"Chceš tu historku říct ty, Thyne?" oslovil andoriana s úšklebkem v obličeji.
"Ani ne. Jsem zvědavej, jak to vysvětlíš," zněla odpověď. Průdušky zatím nepřestaly pálit. Položil malou skleněnou nádobku zpět na stůl. 
"Dobře. Rovnou upozorňuji, že to byla blbost. S Thynem jsme byli v posledním roce Akademie. Zrovna jsme slavili nějakou složenou zkoušku, každej z nás samozřejmě jinou. Sedíme si tak na Čtyřicet sedmě a u baru seděla andorianka. Thyn zahlásil něco v tom smyslu, že andorianka by nikdy nešla s člověkem. Chtěl jsem mu dokázat, že to není pravda. Bylo mi osmnáct, takže jsme oba byli plní hormonů." Sliznice se začaly zklidňovat, po celou dobu co mluvil, koukal Saliře do obličeje. Pouze když se potřeboval nadechnout, kmitl pohledem ke stropu. Trillčin obličej nevypadal příliš nadšeně. Do jejích rysů se vkrádalo spíš zklamání, její husté obočí se snížilo o několik milimetrů směrem k zelenému oku. "Samozřejmě jsem mu oponoval, takže jsme se vsadili, že pokud jí nevytáhnu z toho baru, nechám si narůst vousy. Pokud by se mi to podařilo, nechal by si Thyn opět narůst obočí. Štěstí bylo na jeho straně." Skupina se zasmála, Salira se pouze mírně pousmála. Hillfort si nebyl jistý, zda smích byl výsledkem historky nebo představy o Thynovi s obočím. 
"Tu předposlední větu si mohl vynechat. A místo toho zmínit to," andorian se zaculil provokativním způsobem, jeho tykadla začala kmitat, "jak tě málem vyhodila ochranka. Nemáš za co, že jsem jim to vysvětlil."
"Jak jinak, vrána k vráně sedá."
"A furt budeš vytahovat to, že to byli andoriani."

Z reproduktoru se začala ozývat trumpeta. Thynova tykladla se napřímila a jeho obličej celkově zpozornil. 
"Jak se tenhle kousek jmenoval? Patřil k těm lepším," zeptal se na název písničky andorian.
"In The Mood z roku devatenáct set třicet devět." Thyn se postavil, nastavil ruku směrem k Tallase, modrá ruka uchopila druhou. Thyn jí vyvedl na prostranství za pohovkou, na které seděl. Dva andoriané začali tančit. Hillfort si chytil chrupavku nosu ukazovákem a palcem a roztáhnul prsty směrem k rohovkám očí, krátce povzdechl.
"Co se děje?" zeptala se Kira, která zrovna pokládala sklenku od vína.
"Nic. Vůbec nic," odpověděl jí, v hlase zněla pobavená intonace. Salira sklonila hlavu.

"Můžeš na slovíčko, Jamesi?" upoutal kapitánovu pozornost Barak. Důstojník na něj otočil hlavu, viděl, jak se cardassian pomalu zvedá. V obličeji měl vážný výraz, jeho destičkované ohraničení obličeje bylo stažené do středu bledé tváře. 
"Určitě. Mám vzít flašku?" zeptal se.
"Ne," oznámil mu cardassian zcela jasně. Pomalým krokem prošel ke dveřím na balkón, opatrně je otevřel. Hillfort posunul lahev vína k ženám. Sílu přesunul do svalů nohou. Během pohybu na se na necelé dvě vteřiny podíval na trillku. Její hlava byla skloněná.
Yebly ji oslovila: "Jaké je to mít v těle dvě mysli?" Salira zvedla hlavu. Klidným hlasem začala operační důstojnici vysvětlovat splynutí dvou myslí. Hillfort prošel dveřmi po jeho pravici, skrze prosklené dveře viděl, že Barak byl opřený lokty o zábradlí. Dveře otevřel potáhnutím, bokem prošel a ihned z otočky je opět zavřel.

"Co se děje?" položil cardassianovi dotaz.
"To mi řekni ty."
"Nechápu tě."
"Jako lékař lodě jsem zodpovědný jak za fyzické, tak psychické zdraví posádky. Myslíš, že jsem si během roku nevšiml toho, že se víc bavíš jenom se mnou a Thynem? Jinak nemáš vřelejší vztah s nikým."
"Ne? Co Gnasax?" oponoval mu Hillfort. 
"Myslíš toho ferenga, kterej se ti vnucuje všude, kde tě potká? A ty se ho snažíš během několika minut zbavit nebo se s ním akorát dohaduješ?" cardassian začínal být podrážděný.
"Co mi naznačuješ?" zeptal se napřímo. Opřel se vedle Baraka a vyhlédl z balkonu. Provoz vznášedel se uklidil, ulicemi se pouze čas od času prohnal osvětlený policejní transportér. Někde v dálce se ozývala hudba. Chladný vzduch se zařezával do plic.
"No tak, nejsi idiot. Nechci ti to říkat."
"Nemáš na výběr." Cardassian na něj po této reakci prudce otočil hlavu. Z jeho tváře se do Hillforta zařezával káravý pohled. Chrupavčitý ovál nad nosem se svraštil.
"Dobře, jak chceš. Takže se ti to pokusím říct, co nejhnusněji to půjde, aby sis uvědomil, jaká je to blbost. Myslím, že ačkoliv si pro Federaci za hrdinu, tak si vůči sobě srab. Tvoje psychologická evaluace z Akademie je ale v pořádku. Něco tě deprimuje, seděli by na to i hodnoty serotoninu a dopaminu v tvým těle. Nejsem betazoid, ale chybí někdo, v koho by si měl plnou důvěru. Někdo, komu by si řekl všechno a podržel by tě. Ne Thyna, kterej si z tebe udělá prdel." Hillfort vyprskl smíchy.
"To je hovadina," zareagoval uraženě. 
"Ne, není to hovadina a ty to víš!" zařval cardassian, uvědomil si, že ho možná bylo slyšet dovnitř apartmánu. Vložil ruce do kapes. Nikdo se nezajímal o to, proč vykřikl. Sklonil hlavu a otočil se k člověku čelem. "Víš, že když budu chtít, tak si příčinu najdu. Na základě tý tě můžu zbavit způsobilosti k velení. Popravdě, nemůžeš furt spolíhat jenom na sebe, a to ti říká příslušník snad toho nejmíň sociálního druhu v celý zpropadený galaxii."
"K věci!" Hillfort již začínal být nepříjemný, čekání na jasné vyjádření ho štvalo. 
"Panebože, jak je to dlouho, co si měl naposledy jakýkoliv komplexnější vztah? Víc než přátelský, myslím," zeptal se ho přímo Barak a popošel ke dveřím, aby viděl dovnitř. Klidně sledoval tančící andoriany, jeho chladnost se kterou to dělal, vypadala až děsivě.
"Asi pět let? A co jako?" odpověděl mu podrážděně.
"Tak to naprav, než ti hrábne. Hele," ukázal skrz sklo na tancující pár, "andoriani byli evolučně přizpůsobení fungovat sami za sebe. Tomu odpovídá i jejich psychika. Vy lidé, jste sociocentričtí, což je vaše největší výhoda a zároveň nevýhoda. Když vám někdo chybí, degradujete." Cardassian se otočil. "Vlastně je to svým způsobem patetický."
"A co čekáš, že udělám? Mám vyběhnout ven a nabrnknout si první ženskou, kterou uvidím?" odsekl Hillfort a udělal k lékaři jeden krok.
"Jestli nepřestaneš kecat, tak tě z toho balkónu za jednou z nich radostně hodím. Byla by to vlastně vražda nebo velezrada?" zauvažoval Barak.
"Asi to druhý. Co chceš vlastně slyšet?"
"Nechci slyšet nic. Chci abys nebyl idiot, jseš nejistej a zamlklej," poučoval ho, "ale pouze v přítomnosti jedné osoby. To ta moje poznámka z rána měla takovou váhu? Nebo jsem se trefil do černého." Cardassian zvedl bradu, přivřel oči a začal se široce usmívat. "Ve finále máš nepřesný úsudek. Vážený kapitáne, za," nedokončil.
"To slyšet nepotřebuju." Hillfort se vydal ke dveřím. Barak zůstal stát venku. 
"Neposer to!" řekl Hillfortovi ještě, než otevřel dveře. Ani na něj neotočil hlavu.
"Díky," řekl mu člověk, než se vrátil dovnitř.

Hillfort se posadil na svoje místo, naplnil si svojí sklenku vodkou a ihned se napil. Veškerý obsah ihned polknul, aby se neopakovala situace se vdechnutím. Vzal datapad a otevřel ovládání apartmánu.
Během několika pohybů rukou položil jednoduchou otázku: "Přišel jsem o něco?" Yebly již otevírala pusu, ale byla příliš pomalá.
"Ani ne, prakticky jen vysvětlování dvojité psychiky spojené v jednu," oznámila mu trillka vedle něj. Jeho obličej se naorientoval jejím směrem. 
"To zní docela zajímavě." Pohledem se vrátil k holotabletu a v přehrávači hudby hledal krátký text: 

Pretty Woman

V nabídce se mu okamžitě objevila skladba od Roye Orbisona. Vložil ji do fronty za momentální skladbu, pomyslel si, zda nedělá chybu. Kritickým pohledem se podíval ještě jednou na zařízení v jeho rukou, následně ho přemístil na ženu vedle sebe. Položil tablet zpět na stůl. Poslední věc, co chtěl v apartmánu byl naštvaný Barak, který už i tak měl dostatek důvodů, aby svému nadřízenému vrazil. Aroganci, neochotu a protivnost mezi nimi. Barak měl pravdu v jedné záležitosti, vskutku se v Saliřině přítomnosti cítil nesvůj. Vedle ucha mu někdo luskl prsty, lekl se a reflexně se otočil směrem ke zvuku.
"Je všechno v pořádku?"
"Určitě, jen jsem se zamyslel."
"Kira se ptala, co jste s Barakem řešili," předala mu otázku trillka.
"Jenom to, jak to vidí s tím přeložením," zareagoval rychle. Místností se roznesl kytarový riff.
"To nemyslíš vážně!" zakřičel přes apartmán Thyn, který měl levou ruku stále kolem andoriančina pasu. "Na to tancovat nejde." 
"Vsadíš se?" řekl s úsměvem James.
"Dyť to vim!" Thyn vedl Tallasu zpět k pohovce.
"Tak sleduj," natáhl ruku k Saliře, "můžu prosit?" Trillka se na moment zarazila a poměrně udiveně se jí zvedl levý koutek.
"Jsem v tanci strašnej amatér," oznámila mu.
"Aspoň můžu vést. Snad  nebude potřeba rozkaz velitele." Jeho ruku po další vteřině přemýšlení uchopila a nechala se zavést k prostoru, kde ještě před chvíli tancovali dva andoriané. Hillfort si uvědomoval, že je Thyn z pohovky sleduje. Andorian udělal gesto, které ho asi mělo povzbudit. Kapitán protočil oči v sloup. Levé ruce oba natáhly, ženská ruka byla na dotek chladná. Pravou ruku ji položil do oblasti pasu. Srdce se mu rapidně rozbušilo, v této oblasti ztratil za posledních několik let velkou část jistoty.

Uběhla necelá minuta. Z balkonu konečně vyšel i Barak, přišel ke dvěma andorianům a naklonil se k Thynovi: "Kdyžtak mu řekni, že jsem už vypadl. Uvidíme se zejtra."
"Jestli si na to vzpomenu, čert ví, jak dlouho tam hrdličky budou," pokusil se Thyn o vtip. Barak zakroutil hlavou.
"Řekl někdo jako ty," zašeptal a zamířil do předsíně. Z věšáku sundal černý kabát a oblekl si ho. V dalších pěti vteřinách se vchodové dveře otevřely. Prošel ven, tiché klapnutí za ním signalizovalo, že odešel. Salira s Jamesem se na sebe navzájem usmívaly při jednotlivých souběžných krocích.

divider

Následuje:
Zpět do služby

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries