Jednorožec

Autor:
AViP
Archivováno dne:
28. 4. 2006
Délka:
32 934 slov (147 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TOS
Období:
Hlavní postava(y):
Kirk, Spock, McCoy...
Kategorie:
napětí, přátelství
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Na planetě Haven III se dějí podivné věci. Jakoby se na ní zastavil čas... A celý sektor sužují nájezdy pirátů, kteří možná operují právě z této planety.

divider
Poznámka autora:

Odehrává se během druhé pětileté mise, v období po filmu Star Trek: The Motion Picture

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Jednorožec (AViP)

Obsah

Kapitola 6

Hradní sklepení hluky přestřelky milosrdně tlumilo. Přesto se i podzemní ložnice lehce otřásla, když tank na nádvoří vypálil ze svého děla.

Kirk se uprostřed oblékání zarazil. "Co to bylo?"

"Znělo to jako jeden z mých tanků" odpověděla. Kirk si všiml, že řekla "mých". "Doufám, že mi nezdemoloval hrad… příliš" dodala trpce.

Ani jeden z nich už neměl náladu na cokoliv. Jen seděli proti sobě u stolu, už skoro oblečení a čekali na zprávy. Kirk s rostoucími obavami o život svých přátel, Alja s nadějí, že je podařilo zneškodnit.

Konečně se ozvalo zaklepání na dveře.

Alja vstala a popošla ke dveřím. Pánovitě vykřikla: "Vstupte!"

Dveře se otevřely. Objevil se v nich Dvořák, s výrazem mnohem méně sebevědomým, než u něj bylo obvyklé.

"Začíná to u něj být pravidlo" napadlo Kirka.

"Nuže, generále? Co mi řeknete?" zeptala se Alja povýšeně.

"Má paní… oni uprchli!" vyhrkl zdrcený Dvořák.

"Jak je to možné?" Každé její slovo znělo jako kostka ledu…

Ukázal na Kirka. "Jeho loď je transportovala na palubu. Nemohli jsme s tím nic udělat…"

Alja netrpělivě mávla rukou. "Dobrá, podrobnosti necháme na jindy. Teď nás opusťte, generále."

Dvořák ze dveří vycouval téměř v předklonu.

"Takže tvoji lidé uprchli…" řekla Alja pomalu.

"Mají na to výcvik,…" odpověděl Kirk neurčitě.

"To vím. A jak sám vidíš, moji lidé na ně nestačili." Opět se posadila vedle něj. "Řekni mi, ty můj admirále, čemu dáváš přednost, lásce k ženě, nebo lásce k lodi?" S těmito slovy ho začala pomalu hladit po ramenou.

Otázka Kirka zaskočila, takže se zmohl jen na neutrální zavrtění hlavou.

"Vím dobře, že se říká, že kapitáni hvězdných lodí jsou ženatí napřed se svými loďmi a pak teprve se svými ženami… pokud nějaké vůbec mají…" dotírala Alja úlisně.

"Ano, to se říká…" souhlasil Kirk váhavě. Nevěděl co říct. Miloval Alju, tím si byl jist. V tuto chvíli ji miloval více než jakoukoli ženu. Více než Carol, více než Edith. Přesto se nemohl ubránit tomu, aby neustále nemyslel na Enterprise.

"A řekni mi," pokračovala Alja sladce, "oni ti Enterprise nechají navždy? Nebo ti ji po čase vezmou?"

"Tohle je moje druhá pětiletá mise. Po ní… nevím co bude se mnou nebo s Enterprise" připustil Kirk bezradně.

"A kolik pětiletých misí obvykle loď absolvuje pod jedním velitelem?" tlačila Alja.

"Dvě…" musel přiznat Kirk.

"A co se pak stane s velitelem? Dostane jinou loď?"

"Někdy…"

"A někdy také ne, jak slyším z tvé nejisté odpovědi" dokončila Alja větu za něj.

Kirk se nezmohl na slovo. Před očima se mu vybavila schoulená postava v pojízdném invalidním křesle. Chris Pike, někdejší kapitán Enterprise…

"Takže abych to shrnula" pokračovala Alja "kapitáni hvězdných lodí hodí za hlavu celý svůj rodinný život, jen kvůli tomu, aby mohli, řekněme, deset let velet jedné lodi. A pak jsou z ní vykopnuti. A nakonec nemají nic. Ani loď, ani lásku milované ženy…" Naklonila se k němu ještě blíže a do ucha mu zašeptala: "Jak je mi vás líto…"

Chtěl říct, že to tak není, že samozřejmě spousta kapitánů má rodiny, ale nějak nemohl. Při vzpomínce na trosky té své vlastní, nemohl…

Alja se od něj trochu odtáhla, ale ne příliš. "Miluješ mne doopravdy, admirále?" zeptala se otevřeně.

"Ano…" hlesl Kirk dříve, než si naplno uvědomil, co vlastně říká. Ale copak to nebyla pravda? Vždyť on Alju opravdu miluje…

"A také miluješ svou loď, viď?"

"Nebudu ti lhát, Aljo. Je to tak." Tentokrát si byl Kirk naprosto jist sám sebou, natolik, že ho to až překvapilo.

"Doufám, že tě alespoň trochu rmoutí, že mne dříve či později budeš muset opustit kvůli své hlavní lásce?"

Zase ten rozpolcený pocit. "Rmoutí mne to," řekl téměř proti své vůli. Téměř.

"Co kdybych ti řekla, že můžeš mít nás obě? Že můžeš mít mne i Enterprise?"

"Ty bys kvůli mně opustila tuto planetu?"

Pobavilo ji to. Kirk se na ní nechápavě díval, jak se smála jeho návrhu.

"Ne, to zrovna ne. Spíš ty i tvá Enterprise byste mohli zůstat tady" zkoumavě se na něj zadívala. A Kirk zjistil, že se mu její návrh docela zamlouvá… ano, to je dobrý nápad. Unese Enterprise a zůstane v této soustavě. A bude mít obě… ta bláznivá myšlenka ho najednou úplně pohltila. Náhle zcela chápal Skrydlova a jeho rozhodnutí…

"Souhlasím…"

"To jsem ráda. Je ti ovšem jasné, že převzít loď není nic jednoduchého, to víš koneckonců lépe než já."

Přikývl. "Bez vnější pomoci to bude obtížné."

"Pomoc dostaneš. Vzpomínáš si na Unicorn?"

Ach ano, Unicorn, rozpomněl se. Pirátská loď, kterou dostal za úkol zničit. Zeptal se navenek lhostejně: "Ano, vzpomínám. Co je s ní?"

"Tvoje Enterprise ji málem rozbila na kusy. A už předtím byla těžce poškozena jinou vaší lodí. Ale je na ní přes dvě stě mužů oddaných naší věci."

"Funguje na Unicorn transportér?"

"Podle posledních zpráv ještě ano."

"Pak to bude docela jednoduché. Ale budu potřebovat nějaký pokud možno moderní počítač a nějaké paměťové disky. Víš, nechci nikomu ze svých lidí zbytečně ublížit…"

Jakoby jeho poslední větu přeslechla. Ukázala na stůl. "Můj ti bude stačit?"

Terminál na stole vypadal sice už poněkud zastarale, ale ne zas beznadějně. Evidentně pocházel z některé přepadené lodi.

"Ano, ten by měl být vyhovující."

"Co chceš udělat?"

"Napíšu…" zaváhal. "Napíšu program, nebo spíše virus, který dočasně odstaví řízení štítů, zbraní a warp pohonu na Enterprise. Jen dočasně. Jen na tak dlouho, abychom ji mohli obsadit."

"Skvělý nápad!" souhlasila Alja a objala ho. "Můžeš začít třeba hned, jestli se na to cítíš. A pak pro tebe budu mít ještě jeden malý úkol…"

"Teda, Spocku, nevěřil bych, že se někdy nechám přenést transportérem tak ochotně" opakoval doktor McCoy stále dokola i při cestě turbovýtahem na můstek.

"Už mi to říkáte nejméně podesáté, doktore" odtušil Spock stoicky. "Nicméně, mám pochopení pro vaše rozpoložení. Šance, že bychom bez zásahu Enterprise vyvázli, byla nespočitatelně malá."

"Nespočitatelně?" McCoy se podíval překvapeně na Spocka, ale ten nechal jeho narážku zcela bez odpovědi.

Turbovýtah monotónně hučel a jeho hučení a pastelové barvy na jeho stěnách uklidňovaly rozbouřenou mysl doktora McCoye. Pobyt na planetě začínal doktorovi připadat jen jako zlý sen… napůl očekával, že na můstku na ně bude čekat Jim…

Kabina zastavila a její dveře se se zasyčením otevřely. Zvuk dveří probral McCoye do reality.

"Kapitán na můstku", zvolal Sulu, vymrštil se z kapitánského křesla a postavil se do pozoru. "Můstek je váš, kapitáne Spocku!"

McCoy si s pobavením všiml, že po jejich příchodu posádka můstku ztuhla v pozoru celá.

"Pohov, pánové a dámy" Spock ponechal zvýšení hodnosti bez komentáře a posadil se do kapitánského křesla.

McCoy se opřel o stěnu u východu z turbovýtahu. Odtud mohl pozorovat dění na můstku, aniž by komukoli překážel. Že Spock nereagoval na svou hodnost, znamenalo jediné - že si je vědom vážnosti celé situace. Že na můstku velí Sulu, nebylo žádným překvapením, Scotty se můstku velmi rád vzdal, jen aby mohl být u svých milovaných motorů. I z transportní místnosti běžel rovnou do strojovny.

"Stav, pane Sulu?"

"Loď plně bojeschopná, všechny paluby hlásí plnou připravenost."

"Přejděte na žlutý poplach, pane Sulu. Vztyčte štíty."

Sulu věnoval Spockovi překvapený pohled. "Očekáváte útok, pane Spocku? Unicorn…"

"Nevím, co mám očekávat, pane Sulu" zazněla lakonická odpověď.

"Jak dlouho?" zeptal se McCoy náhle. "Nemůžeme držet poplach do nekonečna!"

"24 hodin, doktore, to by snad posádka mohla zvládnout" řekl Spock aniž by se na McCoye podíval. Byl to náznak ironie, co bylo slyšet ve Spockově hlase? "Má na to koneckonců výcvik."

Doktor jen neochotně přikývnul. Pak si uvědomil, že jeho gesto nejspíš nikdo nezaznamenal a nahlas dodal: "Budu v nemocnici, kdyby mne někdo potřeboval."

Doktorka Chapelová se právě hrbila nad nějakým preparátem v mikroskopu, když McCoy konečně dorazil do nemocnice. Ještě stačil zaslechnout konec Spockova projevu k posádce: "…všichni důstojníci i členové posádky setrvají na svých stanovištích a budou plnit své běžné úkoly. Ještě jednou opakuji, situace je příliš vážná, než abychom si mohli dovolit ztrácet čas poradami. Každý člen posádky se seznámí s aktuální situací pomocí palubního informačního systému a případné dotazy bude řešit za pomoci interkomu. Je naprosto nezbytné, aby loď zůstávala v plné pohotovosti. Spock - konec."

"To nám to pěkně nandal, co?" pronesl McCoy směrem k doktorce Chapelové.

Dřív než mu stačila cokoliv odpovědět, zapípal interkom na stěně.

"Ano?" zeptal se McCoy otráveně.

"Promiňte, že vás takhle votravuju, doktore," ozval se Scottyho hlas (rozmrzelost v McCoyově hlase musela být slyšet i přes zkreslení, které interkom nevyhnutelně způsoboval), "ale neměli bysme se zabejvat spíš záchranou admirála, než nějakým poplachem?"

"To je dobrá otázka, Scotty… je mi jasné, že se cítíte trochu provinile, ze jste nezachránil i Jima. Vydržte, zavolám Spocka a uspořádáme si konferenční hovor."

"Pane Scotte, váš postoj zcela pochopitelný. Je však třeba, abychom čelili tvrdé realitě bez jakéhokoliv přikrašlování. Loajalita admirála Kirka v tento okamžik už může patřit někomu jinému, než Federaci" Spockův hlas zněl ještě mechaničtěji, než bylo obvyklé. A kupodivu, zaznívala z něj únava…

Tentokrát nezareagoval emotivně doktor McCoy, ale šéfinženýr Scott: "Praštil jste se tam dole na planetě do té svojí vulkánské makovice, pane Spocku? Neznám nikoho, kdo by byl víc oddaný svý lodi a posádce."

"Admirál Kirk možná zůstane oddán své lodi, ale že by zůstal oddán i své posádce, o tom lze v tento okamžik vyslovit oprávněné pochybnosti" odtušil Spock chladně. "Najděte si v počítači soubor označený jako "Vládci a vazalové", je ve složce "Haven III". Obsahuje všechna dostupná data o situaci na planetě, kterou obíháme. Zjistíte, že mé pochyby jsou zcela na místě."

"To ho jako tam dole očarovala nějaká místní čarodějnice…" zeptal se Scott vesele, ale vzápětí se zarazil. Že to nepřišlo vtipné Spockovi, to bylo normální. Ale že ani doktor McCoy nijak nezareagoval…

"Scotty, to bohužel nebyla čarodějnice" vmísil se McCoy do debaty. "Jestli jsem to dobře pochopil, tak to byla upírka…"

"A pak ho ještě přišel pokousat nejspíš vlkodlak, že jo…" dodal Scott ironicky.

"Ocenil bych, pane Scotte, kdybyste si na prohlížení těch dokumentů vyhradil poněkud pozdější dobu" řekl Spock chladně. "A teď, pánové a dámy, protože předpokládám, že nás poslouchá minimálně i doktorka Chapelová, bychom měli řešit otázku ověření důvěryhodnosti admirála Kirka. Očekávám, že se nám ho pokusí podstrčit, abych použil pozemský příměr, jako "kukaččí mládě". Nějaké návrhy?"

"Pane Spocku, ani upíři samotní nedokážou rozlišit snadno vazala od obyčejného člověka, to zcela jasně vyplývá ze všech dostupných materiálů" dodala si Christine Chapelová odvahy. "Jsou k tomu zapotřebí nějaké speciální krevní testy - a ty my nemáme k dispozici."

"Spocku, co kdybyste použil splynutí myslí?" nadhodil McCoy. "To by mohlo něco odhalit…"

"Počkejte, pánové," vmísil se do hovoru Scotty "pro mne je jen představa existence upírů absurdní. Jak by takovej tvor fungoval?"

"Přesný princip není v tuto chvíli znám, nicméně podařilo se mi odvodit několik možných modelů fungování upíra a to zcela na reálných základech. Doktor McCoy mé závěry potvrdil v plném rozsahu."

"Ještě jsem ale neměl čas udělat všechny simulace na počítači" vpadl mu doktor do řeči. "Tak jako tak, Spocku, tento způsob komunikace" řekl ve zjevné narážce na použití interkomu "je dost otravný. Neměli bychom se přece jenom sejít v zasedačce?"

"Doktore, na svém rozhodnutí nehodlám nic měnit."

"Jak myslíte, Spocku…"

Slunce už začínalo pálit, když se Kirk pomalu šoural po dláždění směrem k Dvořákovi. V jedné kapse ho tlačil disk s připravenými sabotážními programy, ve druhé ho dloubal do boku phaser. V náprsní kapse své bundy cítil váhu komunikátoru. "Tak pane generále, vyřídíme si to jako chlap s chlapem… vlastně vazal s vazalem" usmál se Kirk při té představě. Pomalu vytáhl phaser. Dobře, že si ho chystá předem, už zase se zbraň zamotala do záhybů kapsy… Zkontroloval nastavení. Nejvyšší možné… tohle by neměl přežít ani vazal. Deset metrů od Dvořáka zastavil. Dvořák se díval na druhou stranu a Kirkovi nevěnoval pozornost. Rozhlížel se po nádvoří, na kterém probíhala noční bitva a prováděl předběžný odhad škod. Kirk si všiml, že kromě stodoly, kterou zboural tank svým výstřelem, vzala za své omítka na téměř na každé zdi a že jen málokteré okno zůstalo zasklené.

"Dvořáku!" zvolal chraplavě Kirk.

"Ano, admirále?" ozval se Dvořák svým protivným hlasem.

Kirk mu původně chtěl dát šanci, opravdu chtěl, ale když slyšel ten hlas, ten samý hlas co před několika dny u autobusu… Rychle namířil phaser a stiskl spoušť. Vzduchem prolétl modrobílý záblesk. Dvořák se zapotácel a s nechápavým výrazem se otáčel ke Kirkovi. Na zádech jeho uniformy byla vypálená velká černá skvrna… Kirk na nic nečekal a znovu stiskl spoušť. Tentokrát ji nepustil. Ze zbraně vylétl kontinuální paprsek, který obklopil Dvořáka jako nějaká podivná svatozář. Phaser vydával naříkavý zvuk, jeho baterie byla vystavena mnohem většímu odběru energie, než kdy její konstruktéři plánovali. Kirk cítil, jak se mu zbraň v ruce začíná rozpalovat… Konečně! Zářivá aura pohltila Dvořáka a jeho tělo zmizelo v záblesku světla.

Kirk zkontroloval stav baterie phaseru. Byla dílem prázdná a dílem přehřátá. Ještě pět vteřin by ji tímto způsobem zatěžoval a nastal by nejspíš výbuch… Chvíli mával se zbraní v ruce, aby ji trochu ochladil a mohl ji vrátit do kapsy, aniž by riskoval, že se spálí. Napadlo ho, že na něj musí být zvláštní pohled, jak tam stojí a freneticky mává phaserem…

Rozhlédl se naposledy kolem sebe a naučeným gestem vytáhl komunikátor a otevřel ho.

"Kirk volá Enterprise…"

Jednolitou vrstvu atmosféry Haven IV narušila neočekávaná turbulence. Zprvu malá, postupně se však zvětšovala… v jejím centru se vyhoupla do vesmíru loď Unicorn.

Její warp pohon byl stále mimo provoz - a nyní ještě neodvolatelněji, než kdykoli předtím.

Jedna gondola byla na několika místech prostřelena úhlednými otvory, takovými, jaké zanechává v lodním trupu jen phaser Federace. Ta druhá na tom byla mnohem hůř. Zbýval z ní vlastně už jen pylon a část obšívky. Prakticky celá gondola přestala existovat při blízkém výbuchu torpéda Enterprise.

Můstek Unicorn vypadal jako sbírka nějakého nadšence. Snad ani jedno stanoviště nevypadalo jako v době svého vzniku, na všech místech byly přimontovány dodatečné panely a přístrojové vybavení. Na nápadně mnoha z nich nyní blikaly kontrolky v červené barvě. Uprostřed seděl v kapitánském křesla muž s aristokratickým držením těla, který se občas nervózně zatahal za knír. Kapitán Skrydlov. Prohlížel si můstek své lodi ne bez jisté nostalgie, neboť věděl, že ať tak či onak - toto je její poslední let. Pak ho čekalo buď povýšení ke dvoru vládkyně Alji na povrch Haven III - nebo smrt v boji.

Nevěděl, čeho se má bát víc. Byl unaven, unaven z nepřirozeně dlouhého života, který mu byl poskytnut, unaven z přepadávání lodí, unaven z toho, že dělal věci, které se mu jako kapitánovi hvězdné lodi bytostně příčily. Alespoň, že ten zrádce Dvorak, který ho do toho všeho kdysi navezl, že ten už to má za sebou…

Na okraji soustavy Haven, ještě za hranicí jejího Kuiperova pásu, decelerovala z nadsvětelné rychlosti loď Federace. Vypadala jako téměř dokonalé dvojče Enterprise… až příliš dokonalé, řekli by kritici. Neboť nedávno rekonstruovaná USS Exeter sdílela se svou starší sestrou stejnou chybu v konstrukci warp pohonu: nezalétaný pohon nebylo možno používat v blízkosti centrální hvězdy soustavy. Její kapitán nyní spěchal na pomoc své sesterské lodi maximální možnou rychlostí a při pohledu na senzory začínal mít obavu, že dorazí pozdě…

Senzory Enterprise zaznamenaly Unicorn prakticky ihned poté, co se vyhoupla ze stínu Haven IV. Po celé lodi se rozezněly klaksony červeného poplachu…

Jen admirál Kirk zůstával ve své kajutě. Krátce po svém příchodu na palubu se omluvil, že prý je velmi vyčerpán…

Doktor McCoy ho chvíli zkoumal na ošetřovně a pak za nimi přišel i Spock. Kirk zaslechl, jak se polohlasně bavil s McCoyem: "Máte něco doktore?" "Nic nemám, Spocku! Ani nevím co hledám! Můžu to najít za pět minut a nebo taky za pět let."

Spock souhlasně pokýval hlavou a přešel ke Kirkovi.

"Admirále, jistě chápete, že musím znát vaše myšlenky…"

"Jen do toho, Spocku!" vybídl ho Kirk. Teď tedy nastane chvíle rozhodnutí…

Nic nenašel. A přece mu zcela nedůvěřoval, protože poznamenal k doktorovi něco ve smyslu, že "cítí u admirála nějakou bariéru, ale neví přesně, co to je…"

Unicorn už byla vidět na hlavní obrazovce zcela zřetelně.

"Odpověděli na naše výzvy, poručíku?" oslovil Spock Uhuru.

"Žádná odpověď, pane Spocku!"

"Pane Chekove, zahajte palbu dle uvážení!"

První věcí bylo odstavení zbraní, aby Enterprise nerozmázla Unicorn jako mouchu. Kirk měl naštěstí všechna přístupová hesla k ovládacímu počítači. Jeho virus přesměroval ovládání phaserů a torpéd na jiné porty, takže počítač pracoval naprosto správně a posádka můstku neměla o ničem ani tušení… vlastně šlo o přepnutí zbraní do režimu taktické simulace, s tím, že tento režim nešlo ovládat z můstku.

"Pane Chekove, vydal jsem rozkaz k palbě!"

"Ja streláju, pane Spocku!" zvolal Chekov vyděšeně. "Zbraňové systémy hlásí, že střílejí…!"

"Pane Sulu, úhybné manévry. Dostaňte nás odtud!" zavelel Spock. "Strojovno!"

"Ano, pane Spocku?"

"Warp pohon na můj povel - teď!"

Vyřadit warp pohon bylo trochu složitější, tady by Kirk s přesměrováním portů nevystačil - Scotty byl příliš opatrný, než aby umožnil snadný přístup do řídící jednotky warp pohonu. Možná až přespříliš opatrný… napadlo Kirka hned jak tuto úlohu začal řešit. Antivirový software a firewall, které běžely na řídící jednotce, ji dokázaly v extrémním případě přetížit samy o sobě… Kirkovi stačilo najít několik nezabezpečených terminálů, ze kterých začal na řídící jednotku warp pohonu vysílat zavirované sekvence. Věděl, že firewall a antivirus útoky zachytí… dokonce s tím přímo počítal…

"Pane Scotte, chtěl jsem warp pohon!"

"Pane Spocku, řídící počítač se zbláznil, reaguje strašlivě zpomaleně!"

Spockovi okamžitě došlo, co by se mohlo stát, kdyby počítač spustil warp pohon v nevhodný okamžik. "Odstavte warp pohon a převeďte všechnu energii do štítů!"

"'Zkaz pane Spocku!"

Štíty, nejzapeklitější část celého problému. Jednotka, která řídila štíty byla ze všech palubních subsystémů nejméně sofistikovaná. Vlastně to byl záměr jejích konstruktérů: čím jednodušší systém, tím menší možnost selhání. Kirkovi by stačilo, aby jako velící admirál zadal prefix kód Enterprise a bylo by hotovo. Celá věc měla jeden háček: dokud byl na lodi vyhlášen červený poplach, nebylo možno s řídící jednotkou štítů z vnitřku lodi komunikovat. Vůbec. Bylo to opatření proti možné sabotáži. Kirk za každou cenu potřeboval dostat loď alespoň do režimu žlutého poplachu…

Loď se otřásla pod prvním zásahem z Unicorn.

V kajutě zapípal interkom.

"Tady Kirk."

"Máme problém, admirále" Spock zněl ještě unaveněji, než když Kirka vítal na palubě. Skoro jako by se nervovým vypětím zadýchal… "Nefungují zbraně a pan Scott hlásí, že došlo k přetížení řídícího počítače ve strojovně nějakým vnějším útokem. Budu vděčný za každý návrh."

Nahrávka na smeč!

"Spocku, se strojovnou vám neporadím, ale zbraně by mohly naskočit, pokud bychom nakrátko přešli na žlutý poplach a pak hned zpátky na červený." Přísně vzato to byla i pravda, přechod na žlutý poplach by opravdu mohl zrušit přesměrování zbraňových protokolů…

Tak co, vyjde to? Zkontroloval svou konzoli. Prefix kód byl už zadán, stačilo jen odeslat…

Dveře za Kirkem se náhle otevřely a Kirk pochopil, proč Spockův hlas zněl v interkomu tak unaveně - Spock nebyl na můstku a zřejmě celou cestu k jeho kajutě běžel. Než se Kirk stačil postavit do obranného postoje, uchopil ho Spock za rameno. Kirk se sesunul k podlaze. Ještě zaslechl Spocka, který hovořil k někomu na chodbě: "Měl jste pravdu doktore, vazalové nejsou proti stisku imunní…"

Kapitán Skrydlov na můstku Unicorn zjišťoval, že po mnoha letech se ho opět zmocňuje vzrušení z boje - úplně stejně, jako když před nedávnem Unicorn zaútočila na Vigilant…

Unicorn se k Enterprise dokázala přiblížit, aniž by Enterprise vypálila jedinou ránu. Podle zmateného manévrování Enterprise usoudil Skrydlov, že Kirk dokázal vyřadit i warp pohon.

Jen štíty pořád držely… ale to nebyl nakonec problém. Unicorn měla lasery, phasery i torpéda a měla jich dost k proražení štítů Enteprise i třeba hrubou silou. Váhavost, kterou Skrydlov ještě před pár hodinami pociťoval, byla pryč. Teď bojoval za svou paní - a pranic mu nezáleželo na tom, že opět střílí na loď Federace…

Enterprise se otřásla dalším zásahem.

"Štíty na 23 procentech, pane Spocku!" hlásil Chekov ze svého stanoviště.

"Strojovno, kompenzujte!" zavelel Spock.

"Přestává bejt z čeho, pane Spocku" ozval se rozčilený Scotty z interkomu.

Enterprise prchala ze soustavy maximální podsvětelnou rychlostí, zhruba ve směru na Základnu 36.

"Možnosti, pane Scotte?"

"Reset všech počítačů, pane Spocku. To nám stoprocentně vrátí zbraně i warp."

"Nějaké zjevné nevýhody tohoto řešení, pane Scotte?" Enterprise se opět otřásla zásahem.

"Jedna taková malá. Na několik vteřin budem ouplně bez štítů a bez řízení impulsu. A je vám jasný, co se nejspíš mezitím stane, že jo…"

Naprosto, pane Scotte" přikývl Spock, jako by ho snad Scotty mohl vidět. "I proto musíme Unicorn za každou cenu setřást."

"To se snáž řekne než udělá…" ozvalo se interkomu.

"Pane, před námi je loď Federace. Podle identifikace je to Exeter!" zvolala Uhura.

"Na obrazovku!" přikázal Spock. "Pane Sulu, dostaňte nás mezi Unicorn a Exeter! Unicorn nesmí Exeter detekovat!

Uhuro, kontaktujte je! Laserové spojení!"

"Hovoří komodor John Quincy Garrovick z hvězdné lodi Exeter. Potřebujete pomoc?" Hned jak Garrovick naučenou větu vyslovil, uvědomil si, jak hloupě se ptá. Naštěstí druhá strana jeho malé faux pas nijak nekomentovala…

"Tady komandér Spock, velitel USS Enterprise. Sabotáž vyřadila naše zbraně a warp pohon."

Garrovick se rychle zorientoval: "Máme Unicorn zničit, nebo jen zneškodnit, komandére Spocku?"

"Přesvědčete se sám, komodore. Unicorn je téměř už zneškodněna - a přesto na nás zle dotírá."

"Uděláme, co půjde" odpověděl Garrovick nezávazně. "Exeter končí."

Obraz komandéra Spocka zmizel z hlavní obrazovky Exeter a byl vystřídán schematickým pohledem na taktickou situaci z nadhledu.

"Pane Cutty? Co si o tom myslíte?" oslovil Garrovick svého taktického důstojníka.

"Enterprise nás kryje před senzory Unicorn, kapitáne. Je prakticky přesně mezi námi a jimi. A krom toho má Unicorn senzory v režimu pro zaměřování, takže je vůči svému okolí prakticky slepá. Ale musíme zasáhnout rychle. Ti piráti dávají Enterprise co proto."

"Jsou zbraně připraveny?"

"Phasery i fotonová torpéda připraveny k palbě. Stačí vydat rozkaz."

"To rád slyším. Takže můj plán je jednoduchý…"

Enterprise evidentně docházel dech. Její manévry začínaly být unavené a Unicorn ji zasahovala čím dál častěji.

"Stav štítů Enterprise?" vyštěkl Skrydlov.

"Devět procent a klesá…" ohlásil ze svého stanoviště taktický důstojník.

Skrydlov energicky udeřil do tlačítka interkomu. "Přenosová místnost?"

"Ano, pane?"

"Při kolika procentech dokážete náš výsadek protlačit skrz?"

"Při třech, pane…" zazněla odpověď. "Ale to přetíží obvody…

Skrydlov mu nevěnoval pozornost. "Výborně. Zůstaňte na příjmu!"

"Pane, podívejte!" zvolal taktický důstojník.

"Co se děje?"

"Buď se zbláznily se senzory, nebo se na nás řítí Enterprise!"

Skrydlov se zadíval na hlavní obrazovku. Překvapením se postavil. Jeho nejhorší obavy se naplnily…

"To není Enterprise" zařval. "To je nějaká jiná loď Federace… úhybné manévry…!"

Z Exeter vytryskly zářivě modré paprsky phaserů a z torpédometů vylétla čtyři torpéda.

Do Unicorn jako by udeřilo gigantické kladivo… poslední, co si Skrydlov uvědomil, bylo, že kolem něj je najednou nějak málo vzduchu…

"Dostali ji, dobrá práce!" zvolal Chekov nadšeně při pohledu na vybuchující vrak Unicorn na obrazovce.

Po celé Enterprise se ozvala spontánní vlna potlesku.

"Kontaktujte Exeter, poručíku" oslovil Spock Uhuru. "Myslím, že je na místě jim poděkovat."

Kirk se třásl jak v horečce. Uvědomoval si, že udělal něco strašného… zradil… ale koho vlastně? Enterprise? Nebo Alju? Nebo obě najednou…?

Svět okolo skoro nevnímal.

Zaslechl Spockův hlas. "Jak je mu doktore?"

Kirk se nepřestával třást. Zaslechl, jak McCoy říká: "Pojďte se mnou na chodbu, Spocku." To znamenalo, že je to vážné. Kirk se rozplakal jak malé děcko…

Na chodbě se McCoy zastavil.

"Nechci, aby nás slyšel. Nevím, jak mu je. Ale podle toho jak vypadá, mu moc dobře nebude."

"A dostane se z toho?"

"Zatraceně, já nevím, Spocku! Chápete, já nevím!" doktor McCoy se rozčílil. "Já jsem doktor a ne exorcista, abych na požádání prováděl vymítání ďábla."

"Jistě už něco máte, doktore."

"Ale jo, to víte, že mám, Spocku. Příčinu jsem už našel. Nebo si to alespoň myslím," řekl McCoy významně. "Našel jsem v jeho krvi zvláštní druh viru. On to není ani tak virus, jako spíš prion - čert ví, co to vlastně je" mávl rukou McCoy. "To je teď jedno - podstatné je, jak se projevuje. Stimuluje určité tělesné funkce. Člověk je silnější jak po stránce fyzické, tak psychické…"

Spock chápavě přikývl. "Proto byl admirál schopen odolat při splynutí myslí."

"Přesně. Ale nejen tohle. Celkově to zpomaluje stárnutí a dokonce ho to možná i lehce invertuje."

"Tak proč je nyní v takovém stavu?"

"To je právě to…" zamyslel se McCoy. "Tak jsem to vlastně zjistil. Ta věc se postupně v organismu spotřebovává, při velké zátěži víc, při malé méně. Asi jste ho svým splynutím myslí dost zatížil, Spocku. Podle všeho o většinu té infekce přišel právě tehdy. Dá se říct, že má abstinenční příznaky."

"Abstinenční?"

"Jeho tělo se přizpůsobuje normální rychlosti stárnutí" prohlásil McCoy. A spíš sám pro sebe dodal: "Chtěl bych vidět, jak vypadá někdo, kdo na tomhle pár let jede…"

"Jak dlouho to ještě potrvá?"

"Den - nejvýše dva. Pak budou všechny aktivní částice toho viru z jeho organismu pryč a tenhle záchvat skončí. Ať tak nebo tak. Ovšem případné následky, to je jiná věc. Můžou trvat týdny, měsíce. I celá léta."

"Za předpokladu, že to admirál Kirk přežije."

"Za předpokladu, že přežije…"

Na obrazovce Enterprise. obrazovce zářila bezejmenná obří planeta systému Mí Arae. V záři jejích prstenců se lesklo hřibovité těleso Základny 36. Admirál Kirk seděl po mnoha dnech opět ve svém křesle…

"Proboha, co jsem to udělal?" opakoval Kirk potichu sám pro sebe.

"To, k čemu jsi byl přinucen…" řekl McCoy tiše, který jeho sténání zaslechl.

"Jak to jenom vysvětlím, co mám proboha říct Cormickovi?"

"Doporučuji prostou pravdu, admirále", vmísil se do hovoru Spock. "Jednal jste pod vlivem sil, které byly očividně nepřátelské. Já i doktor McCoy jsme vypracovali zprávu o vašem počínání."

"Budou mi ještě někdy věřit, co myslíte?"

"Budou, Jime, budou…" uklidňoval ho McCoy. "Teď jsme ti sice na pár týdnů sebrali pro jistotu velící kódy, ale jakmile moje testy potvrdí, že jsi se definitivně zbavil závislosti na té infekci, budeš opět velet jako dřív. A řeknu ti, zbavuješ se toho pozoruhodně rychle."

"Kdybyste věděli, co všechno mi nabízela…" zavrtěl hlavou Kirk. "A já ji v té chvíli opravdu miloval…"

"Byl jsi zdrogovaný, Jime. To se nedá počítat!"

"Doufám, že to nebude mít trvalé následky, Kostro!"

"No, nemělo by. Ale uvědom si, že se ti do těla dostala cizorodá genetická informace. Možná to časem odneseš nějakou zvláštní alergií… kdo ví. Každopádně, to budeme řešit, až to nastane. Jestli to vůbec nastane…"

Kirk jen přikývl. Hlavou mu probleskla slova záhadného pana Wolirta: "Jednoho dne budete muset volit mezi svou láskou a svými přáteli." Už bylo zcela jasné, co měl záhadný astrolog na mysli. Kirk věděl, že podstoupil test a že v testu selhal. Nikdy, už nikdy se nesmí upnout k tomu kusu plechu, ve kterém tak rád létá vesmírem. Už nikdy. Protože zničená loď se dá postavit znovu, ale přátele člověk ztrácí navždy…

Ušklíbl se. To neušlo McCoyovi: "Čemu se šklebíš, Jime?"

"Víš, Kostro, kdosi mi před časem prorokoval, že najdu tvory, kteří žijí ve věčné temnotě. A že jsou i horší věci, než je smrt."

"Moudrá slova, škoda, že jsi se jimi tak docela neřídil."

"Taky si myslím…"

Porada u admirála Cormicka dopadla nad očekávání dobře. Díky zásahu Exeter se nakonec nestalo nic nenapravitelného… a zpráva doktora McCoye i komandéra Spocka byla pro Kirka vyloženě příznivá. I zachráněný pan Richards potvrdil ve své výpovědi, že Kirk jednal pod vlivem sil, které ani při nejlepší snaze nemohl zvládnout.

"Budu muset tomu mladíkovi napsat nějaké solidní doporučení pro Akademii, zaslouží si ho" blesklo Kirkovi hlavou, když si vzpomněl na Richardse.

Nyní se Kirk šouravě procházel po promenádě a blížil se k Hendersonovu baru, kde na něj opět čekala jeho posádka. Snažil si vyčistit si hlavu…

"Hej, admirále, máte tady nějakej dopis!" uvítal ho starý Henderson hned ve dveřích.

"Dopis?" zeptal se Kirk překvapeně. "Doufám, že netiká!" dodal ironicky.

"No jestli jo, tak jsem si toho nevšim… a nebo jsou v něm digitálky" odpověděl Henderson. "Tady je." Podal Kirkovi zažloutlou papírovou obálku. Na obálce stálo krasopisně napsáno: Admirál James T. Kirk, t.č. na palubě Hvězdné lodě Enterprise. Pouze do vlastních rukou!

Kirk si prohlížel podivnou obálkou a nevěřícně kroutil hlavou. Henderson si musel všimnout jeho zmateného výrazu.

"Přinesl to takový malý chlapík…"

"Jak vypadal?" skočil mu Kirk do řeči.

"Malý, trošku pleška… a zvláštní věc. Měj brejličky. Copak dneska někdo nosí brejle?"

Kirk se chápavě usmál. Retinax V byl univerzální prostředek pro řešení problémů se zhoršujícím se zrakem s prakticky nulovými vedlejšími účinky… kdo by dneska nosil brýle? Jedině snad pan Wolirt, výstřední astrolog…

"Jestli si to chcete někde v klidu přečíst, mám nějaký boxy volný… stačí říct."

"To byste byl hodný…"

Když v boxu osaměl, nedočkavě otevřel obálku. Objevil se dlouhý list papíru, popsaný drobným, úhledným písmem. Byl psán ručně!

Drahý kapitáne Kirku!

Pokud čtete tento dopis, znamená to, že vaše výprava po stopách Unicorn byla vzdor všem překážkám úspěšná. Jistě máte spoustu otázek stran soustavy Haven a Unicorn samotné. Na následujících řádcích se vám je pokusím zodpovědět.

Ale popořadě. Před více než šesti tisíci lety navštívili Zemi záhadní cizinci. Některé teorie je spojují se záhadnou rasou "Ochránců", na jejíž stopy jste na svých cestách narazil i vy, jiné tvrdí, že šlo o zcela samostatnou a na "Ochráncích" nezávislou rasu. Ať tak či onak, tito cizinci provedli na Zemi obzvláště odpornou sérii pokusů. Snad bylo jejich cílem celkové zlepšení lidstva, snad sledovali nějaké své skryté zájmy. Každopádně výsledkem jejich zásahu byl vznik upírů, přesně toho typu, se kterým jste se podle všeho setkal na Haven III. Dá se tedy říci, že jejich experiment kompletně selhal - a přece, jak řada tajných výzkumů naznačuje, že ne tak zcela. Neboť po mnoha generacích skutečně dochází ke splynutí upírské podstaty s lidskou a na jejím konci je jedinec, který je sice z upířího hlediska slabý, ale z toho lidského představuje jasný pokrok.

Bohužel, upíři samotní tuto věc záhy zjistili sami a rozhodli se, že tomuto výsledku zabrání za každou cenu.

Když jejich stvořitelé viděli, že jejich úsilí se zvrhlo proti jejich záměru - ať už byl jakýkoliv, navštívili Zemi podruhé. Tentokrát experiment vyšel a jeho výsledkem byl vznik nás dlouhověkých, či chcete-li, nesmrtelných. Jak asi tušíte, já sám jsem jedním z nich.

Na svých cestách jste možná potkal dalšího z nás, jistého Flinta. Ten ve druhé polovině 20. století vystupoval pod jménem Michael Brackett. Není dodnes zcela jasné, co se tehdy stalo, ale Flint se tehdy dostal pod vliv skupiny upírů, kteří se na přelomu 20. a 21. století chystali opustit Zemi, která pro ně přestávala být bezpečná. Snad to byla zvýšená opatření v době po Eugenických válkách, snad si upíři uvědomovali, že na konci jejich existence bude tak jako tak bude posílení lidského rodu - a možná všechno najednou. Své určitě sehrála různá chiliastická proroctví, šířená v posledních tisíci letech mezi jednotlivými upírskými frakcemi, která si sice odporovala navzájem, ale v dojemné shodě tvrdila, že počátek třetího tisíciletí bude zároveň koncem upírů.

Flint tehdy pod jejich vlivem zkonstruoval svůj "Brackettův pohon", který umožňoval dosáhnout rychlosti až 0,9c a značná část zbývající upíří populace přesídlila do soustavy Haven.

Bez přítomnosti upírů se Flint dostal z jejich vlivu (ano, byl jejich vazalem, pokud se na toto ptáte - mimochodem, tento osud kdysi postihl i mne samotného) a zhrozil se toho, co jim pomáhal dosáhnout. Změnil si opět jméno, tentokrát na Micah Brack, prý aby nemusel přepisovat úplně všechno a říká se, že se nepřímo podílel na financování výzkumného programu týmu doktora Cochrana.

Já sám jsem se po těchto událostech rozhodl, že upíři musí být konečně odhaleni a že se s nimi lidstvo musí vypořádat jednou provždy.

To já jsem kdysi nepřímo inicioval vyslání Unicorn na průzkum HD 136352, ovšem nepočítal jsem s tím, že se vycvičená posádka Hvězdné lodi nechá tak snadno ovládnout. Když Federace založila v této oblasti Základnu 36, usoudil jsem, že je čas na další pokus a podle všeho soudě jsem uspěl (snad mi prominete tu sebechválu). Podařilo se mi zmanipulovat admirála Cormicka, aby se celou záležitostí začal doopravdy zabývat. Dost mi v tom pomohli samotní upíři, kteří začali Unicorn zneužívat k pirátským nájezdům. Nyní je celá věc v rukou Hvězdné Flotily a já pevně věřím, že bude konečně dotažena do úspěšného konce. Tisíce lidských bytostí, které žijí v otroctví na Haven III si zaslouží lepší posud, než být ovládáni skupinou oživlých mrtvol.

Rád jsem vás osobně poznal, kapitáne Kirku. A i když se už nikdy neuvidíme, rád bych, abyste věděl, že jste prokázal lidstvu velikou službu.

S úctou, váš Wolirt.

P.S. Astrologie je samozřejmě podvod. Vše, co jsem vám při našem setkání sdělil, bylo založeno na známých faktech a jejich extrapolaci, nic víc. To, že jste ta fakta neznal, nesnižuje jejich relevanci. Doufám, že jste mi tuto malou šarádu už odpustil.

Kirk dočetl dopis a pomalu se opřel o opěradlo křesla… Wolirt tedy věděl o co jde od samotného počátku. A věřil mu… Kirk si připadal zahanbeně. Na straně druhé ho napadlo, jestli Wolirt o jeho selhání ví… a jestli o něm ví, proč dopis nezměnil. Z obálky vypadl malý lísteček:

P.P.S. Je dost možné, že jste vy sám upadl pod vliv upírů.

To, že přesto čtete tyto řádky, znamená dvě věci: že jste nepochybil při výběru svých přátel a že i tak vojensky organizovaná organizace, jako je Hvězdná Flotila, je schopná konat především v zájmu lidskosti - a pak teprve v zájmu své byrokracie. Nevěřil byste, jak dlouho trvalo, než se lidstvo dostalo až sem…

Dotkl jste se Jednorožce, i když jen v přeneseném slova smyslu a nikdo není schopen říci, jaké následky to bude mít v budoucnosti. V zájmu celého lidstva doufám, že jen ty dobré.

KONEC

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries