Jednorožec

Autor:
AViP
Archivováno dne:
28. 4. 2006
Délka:
32 934 slov (147 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TOS
Období:
Hlavní postava(y):
Kirk, Spock, McCoy...
Kategorie:
napětí, přátelství
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Na planetě Haven III se dějí podivné věci. Jakoby se na ní zastavil čas... A celý sektor sužují nájezdy pirátů, kteří možná operují právě z této planety.

divider
Poznámka autora:

Odehrává se během druhé pětileté mise, v období po filmu Star Trek: The Motion Picture

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Jednorožec (AViP)

Obsah

Kapitola 1

Noc přišla rychle… ostatně jako vždy na Haven III. Martin Richards se ve svém spacím pytli ospale zavrtěl. Zaslechl, jak tráva pod hrubou tkaninou zašustila… zhluboka se nadechl večerního vzduchu… v nose ucítil vůni sena, která se nesla odněkud z vedlejšího pole. A odněkud z dálky i pach chléva… Na okamžik si připadal jako doma, na Zemi. Věděl, že noc bude teplá - rychlá rotace planety Haven III má jednu výhodu: menší teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. V létě tak nikdy není ve dne opravdové vedro a stejně tak letní noci nejsou nikdy doopravdy chladné.

Nad hlavou se mu rozsvěcovaly první hvězdy a planety… támhle, nad západním obzorem mocně zářila obří planeta Haven VII a támhleta sinavá na východě, to bude určitě Haven IV.

Jeho pohled sklouzl na hvězdy, z nichž mnohé provázely i člověka od samého počátku existence lidského rodu, jen byly na obloze někde jinde… ale samotné Slunce vidět nebylo.

Obloha rychle temněla a hvězd se na ní objevovalo stále více. Richards se na ně díval ne bez jisté nostalgie… vždy jednou za čas takto vyrazil ze vsi a přespal venku na louce. Díval se na hvězdy a představoval si, že se vrací domů… na Zemi. Tato planeta se jmenovala Haven, či přesněji, Haven III, ale útočiště to pro lidi rozhodně nebylo… jen pro NĚ. Napadla ho podivná spojitost… jediné souhvězdí, které bylo z této planety vidět téměř stejně jako za Země, bylo souhvězdí Vlka. Jak symbolické pro tento svět, pomyslel si. Rázně zaplašil černé myšlenky. Proč by se zrovna o něj měl někdo zajímat? Co je komu do toho, že on si tady pokojně spí na louce?

Pokojně usnul.

* * *

Klip-klap-klip-klap…

Podrážky bot klapaly při každém na došlápnutí na kovovou podlahu a z hlubin Základny 36 se jejich zvuk vracel dutě deformován ozvěnou. Sporé osvětlení koridorů přispívalo k nepříjemné atmosféře, ale zdálo se, že admirál Kirk oba jevy ignoruje. Až dosud kráčel chodbou více-méně automaticky, pohroužen ve svých myšlenkách a nijak ho nezarazilo, že už hodnou dobu nepotkal jedinou živou bytost.

Konečně přestal Kirk řešit své vnitřní problémy a začal věnovat pozornost svému okolí. Vůbec ho nepoznával… ani na podlaze nebyly žádné ukazatele směru. Když na to přišlo, na podlaze nebyla ani krytina, proto také jeho boty při chůzi tolik klapaly.

Zatraceně, z kanceláře velitele stanice měl přece jít rovnou do Hendersonova baru! V jeho zadní místnosti se setká se svými důstojníky a posádkou… Nervózně se rozhlédl kolem sebe. Všude kolem byly stejně pustě vyhlížející koridory, špatně osvětlené řídce rozmístěnými osvětlovacími tělesy, plné barevných kabelů a rour, které vedly snad odnikud nikam. Vybral si ten, který se mu zdál nejpřitažlivější.

Už po pár metrech poznal, že se spletl. Sklon stropu mu neomylně prozradil, že se dostal až někam k vnějšímu plášti stanice - a co více, že se podle všeho dostal mnohem hlouběji, než měl.

Hendersonův bar byl na hlavní (a také jediné) promenádě Základny 36 a rozhodně nebyl v místě ohybu jejího talíře.

Kde se jenom mohl splést? Pomalu ve své paměti procházel své kroky a dospíval k názoru, že se musel zmýlit už při obsluze turbovýtahu. No ovšem, ten ho určitě zavezl někam úplně jinam, než měl. Zřejmě podvědomě zadal palubu, která by na Enterprise představovala rozumný cíl, ale tady evidentně nikoliv. Ostatně, když z výtahu vystupoval, hned mu přišlo divné, jak se na něj dívali čekající lidé. Ale kdo by se odvážil zastavit admirála Hvězdné Flotily a říci mu, že se pravděpodobně ztratil? Kysele se usmál. On sám ano… ale to by byl asi jediný.

Ale co teď? A hlavně, kam teď? Na okamžik se ho zmocnil záchvěv paniky. To když si uvědomil, že celé obrovské prostory Základny 36 nejsou ani natlakované a koneckonců ani hermetizované. A stačilo by jedno špatné otevření dveří… tak počkat! To zas ne! Všechny vzduchoprázdné prostory jsou určitě důkladně uzamčené a řádně označené, jinak by z toho mohl mít místní velitel pěkný malér. Takže tohle by hrozit nemělo… aspoň že tak. "Ale to stále neřeší můj problém", pomyslel si.

Základna 36 byla z konstrukčního hlediska téměř dokonalým dvojčetem "Základny 1" - Vesmírného doku, který obíhal Zemi. A Vesmírný dok přece znal… po dobu rekonstrukce Enterprise x-krát procházel, ať už osobně nebo ve virtuálním zobrazení, všechna možná zákoutí právě rekonstruované orbitální stanice. A věděl, že zdejší základna byla stavěna jako její levnější dvojče, protože bylo zapotřebí Základnu 36 uvést do provozu co nejrychleji, takže nebyl čas na nějaké experimenty… takže teď by to mělo být tudy? Nebo snad ne? To se uvidí… Nervózně vykročil a chodba se opět rozezněla ozvěnou jeho podrážek.

A hele, co je to támhle? To vypadá na nějaké světlo… že by perníková chaloupka? Sám pro sebe se usmál při vzpomínce na známou pohádku. Nervozita ho pomalu opouštěla. Tady Ježibaba s pecí určitě nebude.

Perníková chaloupka to nebyla, ale i tak to místo bylo… podivné. Jedna z mnoha prázdných místností podél bezejmenného koridoru nebyla tak docela prázdná. Osvětlení před ní bylo plně funkční - a co víc, někdo si dal tu práci, že na chodbu umístil i malý stolek a k němu pohodlně vyhlížející lavici. Dokonce polstrovanou. Vypadalo to tu veskrze zabydleně a Kirka napadlo, že nejlepší bude zeptat se na cestu.

Nápis na dveřích byl ovšem prapodivný… na kusu papíru byl nápis Astroprůvodce a kolem písmen bylo nakresleno několik neumělých rádoby astrologických symbolů. Kirk zakroutil nevěřícně hlavou, ale pak usoudil, že si stejně příliš nevybere. Rázně stiskl tlačítko zvonku. Ztichlým koridorem zaznělo nepříjemné drnčení.

Dveře se po krátkém čekání otevřely. Kirk okamžitě zalitoval, že se toho prokletého zvonku vůbec kdy dotkl. Neboť před ním byla astrologická pracovna, jestli někdy nějakou viděl (nebyl si ovšem jist, jestli někdy nějakou opravdovou viděl).

Po stěnách plakáty se symbolikou astrologie a tarotu, ve vzduchu jemná vůně něčeho nedefinovatelného (a Kirk jen tiše doufal, že legálního), načervenalé nepřímé osvětlení, to vše by samo o sobě stačilo. Ale korunu tomu dodával podivný obyvatel této místnosti. Menší vyzáblý mužík, s úplně holým temenem, krátce zastřiženými šedivými vlasy a kulatými brýlemi s kostěnými obroučkami. Ale vypadal neškodně a Kirk si uvědomil, že z mužíčkova postoje vyzařuje přátelství a porozumění.

Ani se nestačil nadechnout, aby něco řekl. Podivný obyvatel kanceláře ho předešel.

"Vítejte, kapitáne, v mém hájemství a buďte tu jako doma!"

"Promiňte, pane…?

"Jmenuji se Wolirt, kapitáne."

"Promiňte, pane Wolirte, že vás takto přepadávám, ale hledám cestu…"

"Netřeba se omlouvat, kapitáne" skočil mu mužík do řeči. "Jak vidíte, nemám tu žádného zákazníka a ostatně, sem dolů málokdy někdo přijde. Ovšem pokud potřebujete poradit s cestou, pak jste přišel na správné místo." Gestem pozval Kirka dál a ukázal na pohovku u stěny. "Prosím, posaďte se u mne. Dáte si se mnou čaj?"

Ani nečekal na Kirkovu odpověď a už začal chystat konvici s čajem. S náznakem pobavení se přes rameno podíval na Kirka, který si pomalu sedal. "Nebojte se kapitáne, všechno tady je zcela legální. Copak si myslíte, že bych mohl mít něco ilegálního na Základně Flotily?"

Kirk už seděl na pohovce (zcela neočekávaně se při dosedu zabořil do měkkého polstrování - ale bylo to pohodlné) a jen si pomyslel: "To byste se divil, milý pane".

Za okamžik už mužíček nesl konvici a dva hrnky. "Tak prosím, kapitáne. Zde račte." Postavil konvici a hrnky na stolek, který zároveň přitáhl blíž.

Od prvního okamžiku bylo jasné, že sezení se protáhne. Kirk se rozhodl, že se přesto pokusí své zpoždění co nejvíce minimalizovat. "Především, pane Wolirte, měl bych vám vysvětlit jednu drobnost…"

"Jakou? Že máte hodnost admirála?" odpověděl Wolirt vážně. "To vidím… a co z toho? Vnitřně jste a vždycky budete kapitán a na tom nějaká frčka nic nezmění. Pokud vás to opravdu uráží, stačí říct, admirále Kirku a já se přizpůsobím."

Kirka ani nepřekvapilo, že ho Wolirt zná. Aby zakryl rozpaky, napil se čaje. Byl to dobrý zelený čaj, jaký už dlouho nepil, snad přímo ze Země.

"Řekněte mi, pane Wolirte, vy provozujete astrologii?"

"Mimo jiné, ano, kapitáne. Máte snad zájem o horoskop?"

"Ne, to ani ne… jen se ptám ze zvědavosti. Dnes člověk nenarazí na mnoho astrologů."

Wolirt smutně pokýval svou holou hlavou. "To máte pravdu, kapitáne. Naše umění vymírá."

"A povězte mi, pane Wolirte, jak sestavujete horoskop pro někoho, kdo se nenarodil na Zemi nebo ve Sluneční soustavě vůbec?"

"To je dobrá otázka, kapitáne. Pokud se ten člověk narodil v planetární soustavě, nejde o neřešitelný problém. Vezmu prostě v potaz polohy planet v jeho rodné soustavě. A také přihlédnu k polohám planet ve Sluneční soustavě v okamžiku jeho narození, to je celkem triviální záležitost. Pokud by snad šlo o příslušníka jiné rasy, není ani potom problém provést porovnání s polohami planet v jeho domovské soustavě."

"A co když se někdo narodí na lodi?"

"Pak vždy klíčový výchozí bod jsou polohy planet rodných soustav jeho rodičů plus domovské soustavy jeho druhu. Ale vím kam míříte - a máte pravdu. Pro některé takto narozené lidi funkční horoskop opravdu sestavit nelze. To není otázka výpočtů. Na to máme počítače, které to udělají za nás a mnohem přesněji, než by to kdy zvládl člověk ručně. Sestavení horoskopu je ovšem, jak asi víte, pouze první krok, jeho interpretace je mnohem důležitější" usmál se Wolirt mnohoznačně. "Snad bych měl dodat vůbec nejdůležitější. Ale nějak pochybuji, že jste si přišel se mnou popovídat o horoskopech a těžkostech s jejich sestavováním" pozorně se na Kirka zadíval.

"Vlastně máte pravdu" odpověděl Kirk. "Zcela prozaicky jsem se tady na základně ztratil a vlastně jsem se přišel zeptat na cestu… do obydlených částí!" dodal rychle.

"Nespěchejte, kapitáne. Na plný horoskop čas nemáme, i když, a to vás ujišťuji, ve vašem případě by se jednalo o poměrně přímočarou záležitost, protože pocházíte ze Země. Takže si alespoň uděláme rychlý rozbor vaší situace pomocí tarotových karet." Wolirt okamžitě začal míchat paklík karet, který se mu z ničeho nic objevil ruce.

"Nejprve se podíváme na nedávnou minulost - prosím, sejměte karty takto, takto a takto… děkuji vám."

Kirk mechanicky sejmul karty podle návodu. Wolirt je vyložil před sebe na stolek a zamyšleně se na ně podíval.

"Nedávno jste utrpěl velkou ztrátu, kapitáne, a dost se vás to osobně dotklo."

Kirk jen němě přikývnul, protože se mu vybavila nedávná bitva s klingonským těžkým křižníkem, při které…

"Zahynulo možná až několik desítek členů vaší posádky," pokračoval Wolirt nevzrušeně. "A také zde vidím uspokojení z toho, že jste přes všechny nesnáze dokázali zvítězit…"

Kirkovi se v hlavě zjevil další obraz. Enterprise se ještě celá třásla, právě dostala zásah těžkým disruptorem - když Chekov oznámil, že se mu podařilo zaměřit můstek klingonské lodi. Ta šňůra čtyř torpéd byla snad ta nejkrásnější věc, kterou Kirk kdy viděl - alespoň teď byl o tom přesvědčen a ještě krásnější bylo, jak ta torpéda změnila příď hrdé klingonské lodi ve změť roztříštěných slitin a rychle expandujících plynů. Klingoni se pokusili uniknout, ale phasery Enterprise byly naprosto nemilosrdné… když se klingon otáčel, dokázal Chekov zasáhnout bologniový štít jedné z jeho motorových gondol. Následný výbuch byl opravdu spektakulární… a Enterprise se vzniklému oblaku trosek nestačila vyhnout a proletěla jím…

"A jste dosud otřesen tím, co jste viděl…"

Znetvořená těla klingonské posádky všude kolem… vesmír zaplněný jemnou růžovou mlhou ze zmrzlé klingonské krve… smrt všude kolem… ohořelá těla členů jeho vlastní posádky… díra vykousnutá do talíře Enterprise, ze které ještě mnoho hodin šlehaly do vakua plameny živené z proražených kyslíkových nádrží, které neměl kdo uzavřít, protože posádka v dané sekci byla dávno mrtvá… ošetřovna plná popálených a umírajících členů posádky … někteří byli tak mladí… vesmír plný smrti… DOST! zavelel si Kirk.

Podíval se na Wolirta útočně. "To jste se dozvěděl z oficiální zprávy!" zakřičel na něj.

Wolirt se nenechal vyvést z klidu. "Z té zprávy, která má v tento okamžik nejvyšší možný stupeň utajení, kapitáne? Jak bych jen mohl?" díval se na Kirka pobaveně. "Jistě, o vašem boji jsem slyšel, to nepopírám, ale podrobnosti neznám. Vždyť i přílet Enterprise na tuto základnu proběhl do značné míry utajeně."

Kirk jen nervózně přikývnul. Enterprise přiletěla na základnu během její noci a všechny relevantní kamery byly vypnuté, ale přesto mohl někdo něco vidět…

"Nuže, minulost bychom měli…" pokračoval Wolirt. "Teď je na řadě budoucnost, co myslíte?"

Kirk opět nervózně přikývnul. "Hlavně ať už to mám za sebou a můžu utéct z dosahu tohodle pošuka" pomyslel si. Mechanicky sejmul karty.

"A to se podívejme… to je opravdu zajímavé!" zvolal Wolirt. "Vaše příští mise bude poněkud zvláštní, kapitáne. Vy máte něco hledat!"

"Ano, to je pravda" souhlasil Kirk neochotně. Zároveň byl rozhodnut dát najevo co nejméně. Ať se ten chlap trochu předvede! "Najdu to?"

"Ó, ano, najdete" usmál se Wolirt. "Popravdě řečeno, musel byste se hodně snažit, abyste TO nenašel. Ale kapitáne, dejte si pozor. Občas při hledání najdeme i něco, co jsme vůbec nehledali, něco, co mělo raději zůstat zapomenuto."

"A sice?" zeptal se Kirk.

"Karty nejsou zcela konkrétní, ale naznačují cosi v tom smyslu, že najdete tvory, kteří… existují ve věčné temnotě."

Kirkovi neušlo, že se Wolirt uprostřed věty zarazil. Rozhodl se být důraznější. "Nějaký nový druh? Třeba takový, co žije na temné straně planety s vázanou rotací?"

"Nový druh? Možná pro vás, kapitáne…" pokrčil Wolirt rameny "ale k vašim kartám. Jak vidím, čeká na vás v budoucnosti několik závažných rozhodnutí, kterými, a teď dávejte dobrý pozor, můžete ovlivnit dokonce i běh dějin naší části Galaxie. Nic konkrétního… bohužel, ale něco přece. Jednoho dne budete muset volit mezi svou láskou a svými přáteli. Co zvolíte, bude mít dalekosáhlé důsledky, takže až ten okamžik nastane, volte s rozvahou, kapitáne. Dokonce se mi zdá, že tuto volbu budete muset dělat opakovaně…" Wolirt zakroutil hlavou. "Rád bych si udělal kompletní horoskop k této věci, ale na to asi čas nemáte, že?"

Kirk rozhodně zakroutil hlavou. "Ne, to opravdu ne." Letmo se podíval na hodinky a vyděsil se. "Už hodinu jsem měl mít poradu se svými důstojníky. Budu muset jít - co jste myslel tou volbou mezi láskou a přáteli?"

"Nic než co jsem řekl, kapitáne" usmál se opět záhadně Wolirt. "Vaše mysl je plná myšlenek, které se týkají smrti." Zvedl ruku v obranném gestu. "Nic mi nevysvětlujte, kapitáne, z vás to úplně sálá.

"A divíte se po tom všem?!?" téměř vykřikl Kirk.

"Ne" odpověděl Wolirt úsečně. "Ale kapitáne, měl byste vědět, že jsou ještě horší věci než smrt. Mnohem horší." Pokýval hlavou. "Už vás nebudu zdržovat. Výtah do obydlených částí stanice naleznete vpravo za rohem. Myslím, že vás doveze kam budete potřebovat. Už se asi neuvidíme, kapitáne. Sbohem."

Výtah při své cestě vzhůru temně hučel a chvílemi si Kirk nebyl jist, jestli to hučení nepochází z jeho hlavy.

"Prý nemám myslet na smrt", ušklíbl se v duchu. "A jak asi mám přestat myslet na smrt 82 členů mé posádky, to už mi neporadíte, pane Wolirte? Víte, kolik to je lidí, které už nikdo nikdy neuvidí? Víte kolik to je dopisů pozůstalým? Máte vy vůbec… ne, vy nemáte představu, jak bolestivé je pro ty co přežili se vyrovnat s faktem, že někdo žije a někdo…" Zapotácel se. "Musím na to přestat myslet, v tom zas má Wolirt pravdu. Kdyby tak mohl být člověk nesmrtelný… nějak to udělat… ale co to plácám!" okřikl v duchu sám sebe. "Teď půjdeme lovit Jednorožce" usmál se v duchu. "A pokud měl Wolirt pravdu, tak ho i ulovíme… a to je moc dobře, protože už nám tu řádí nějak moc dlouho! A co se těch tvorů, které zmiňoval, týče, třeba to bude i z biologického hlediska užitečná expedice… na Radole I existuje na odvrácené straně celá primitivní civilizace… třeba objevíme něco podobného… to by bylo dobré. Opravdu zatraceně dobré, protože by posádka alespoň přišla na jiné myšlenky - a já nakonec taky…"

Podíval se na hodinky a zalapal po dechu. Bude mít zpožděni hodinu a půl, což znamená, že všichni důstojníci s výjimkou Spocka už budou mít řádně upito a minimálně další půlhodinu ztratí tím, že je bude z jejich opice křísit. Ale odlet byl naplánovaný na zítra a nešlo ho odložit… tu informační poradu prostě musí udělat ještě dnes…

Výtah zastavil v cílové stanici a dveře se s pípnutím otevřely. Kirk obezřetně vystoupil… všechno bylo dobré, byl přesně tam, kde měl být. Na hlavní promenádě Základny 36. Rázně vykročil k Hendersonovu baru.

Na okamžik mu bleskla hlavou myšlenka, jak to asi Wolirt myslel s tím, že jednoho dne bude muset volit mezi svou láskou a přáteli. Řešení bylo najednou až příliš jasné… jednoho dne si bude muset vybrat, jestli dá přednost svým přátelům, nebo Enterprise. A ten den určitě přijde… ale Kirk si byl docela jist, že jeho přátelé dostanou přednost. Pak se neznatelně pousmál. Kdyby ovšem tou láskou měla být Carol nebo snad dokonce Edith… ale to byla absurdní myšlenka.

Hendersonův bar bylo zvláštní místo i na poměry Základny 36. Majitelem byl bývalý kapitán Hvězdné Flotily, který věděl, co přesně posádky Hvězdných lodí daleko od domova potřebují. Sám Jack Henderson sloužil na různých lodích dlouhá léta a nebýt jednoho nepříjemného incidentu, který ho stál nohu a poškozené oko, sloužil by asi i nadále. Dodnes občas nosil na důkaz své služby slavnostní uniformu starého vzoru, se svými kapitánskými prýmky a se všemi vyznamenáními.

Podnik se sice nazýval z vnějšku bar a veřejnost měla přístup jen do malé barové místnosti, ale vzadu za barem se nacházelo hned několik místností dalších. Několik malých salonků určených pro setkání v soukromí doplňovaly dva velké sály. Henderson tvrdil (a pokud Kirk mohl posoudit, tak oprávněně), že se do jeho "baru" vejde klidně i celá posádka bitevní lodi třídy Federation. Ostatně, nyní se v jednom ze sálů za barem nacházela prakticky celá přeživší posádka Enterprise.

Ovšem nejdůležitější byla místnost další, kde bylo možno pořádat porady velení lodi, bez nutnosti se na loď vracet - a hlavně bez nutnosti nechat posádku úplně bez dozoru. Místnost byla zařízena jako jakákoli jiná zasedací místnost na Hvězdné lodi a byla chloubou Hendersonova baru.

Když Kirk vstoupil do místnosti eufemisticky nazývané "jídelna", okamžitě poznal, že přišel pozdě. Jeho posádka a důstojníci se už nacházeli ve stavu značné společenské opotřebovanosti - s výjimkou pana Spocka, který to vše blahosklonně (a bezmocně) sledoval od svého stolu.

Kirk neměl odvahu nikomu cokoli vyčítat, ne po tom, co si posádka musela v posledních dnech prožít, ale přece jenom v koutku duše doufal, že si jeho lidé dají s pitím větší pozor.

Periferním viděním zahlédl doktora McCoye, který naléval cosi z neprůhledné láhve do skleničky, kterou měl téměř dokonale skrytou v pěsti. Když McCoy zjistil, že je sledován, částečně rozevřel pěst a Kirkovi se naskytl pohled na sklenici plnou opalizující modré tekutiny. Doktor pozvedl sklenici ke rtům a s prohlášením "pouze pro medicinální účely" její obsah do sebe obrátil. Nabídl Kirkovi, ale ten gestem odmítnul. Místo toho přistoupil ke Spockovu stolu.

"Pane Spocku?" Kirk se postavil nad Spocka, aby měl dobrý výhled na "jídelnu".

"Ano, admirále?" zvedl oči ke Kirkovi Spock.

"Myslíte, že budou naši důstojníci schopni se zúčastnit plánované porady?"

"Budeme muset požádat pana Hendersona, aby jim udělal jeden z těch jeho proslavených vyprošťovacích lektvarů, admirále."

"Toho jsem se bál, pane Spocku, ale co se dá dělat…"

"Nic, když jste přišel s tak velikým zpožděním, které je i na vás značně nezvyklé…"

"Slibuji, že vám o tom budu později vyprávět, ale teď musíme dostat důstojnický sbor naší lodi do té zasedačky vzadu. Pomůžete mi?"

"Zajisté…"

U vedlejšího stolu Scotty a Chekov právě pořádali svou už tradiční soutěž v pití svých národních nápojů. Kirk usoudil, že Scottyho šance na vítězství je poměrně slušná - Chekov už byl evidentně namol, protože i v sedu dokázal lehce vrávorat, zatímco na Scottovi nebyly patrné nějaké známky únavy.

Sulu seděl u dalšího stolu obklopen značnou částí ženské populace Enterprise a nezdálo se, že by on měl nějaký problém. "Evidentně příliš nepil - alespoň někdo", problesklo Kirkovi hlavou. S malou obměnou se totéž dalo říci o doktorce Chapelové a Uhuře - pokud ovšem už nebyly ve stavu opětného střízlivění. To ovšem Kirk nedokázal tak narychlo posoudit.

Kirk zaznamenal, že i McCoy přestal upíjet ze svých medicinálních zásob a místo toho si nechal přinést velkou sklenici vody. Snad to nakonec dopadne dobře…

"Dámy a pánové, dovolte mi abych přistoupil rovnou k věci…" zahájil Kirk poradu. Stál v čele stolu, zády k hlavní promítací obrazovce. Před ním se nacházel oválný stůl, kolem kterého v různých polohách seděli - leželi důstojníci Enterprise.

"Ale prosím tě rychle, ať už to máme rychle za sebou, Jime" zasténal McCoy a chytil se rukama za hlavu. "V hlavě mám tisíc trpaslíků a ti mi tlučou kladívky do lebky zevnitř… kdybys přišel o chvíli dřív, než jsem ten zatracenej utrejch načal…"

Kirk nedbal na jeho sténání a zcela nevzrušeně pokračoval: "Jistě všichni víte, co to je Jednorožec?"

V místnosti se rozprostřelo ticho rušené jen vzdáleným hučením agregátů podpory života. Zřejmě všem přítomným připadala Kirkova otázka natolik absurdní, že se rozhodli ji považovat za součást svých odeznívajících alkoholových halucinací. Jediný kdo zareagoval, byl Spock, když už se ticho stávalo příliš tíživé:

"Jednorožec, alespoň podle dávné pozemské mytologie, je bájné zvíře, které se dá najít jen velmi obtížně, protože je extrémně plaché. Mělo údajně sloužit jako indikátor sexuální čistoty dané osoby, protože dotknout se ho podle legendy může jen osoba, která ještě neměla pohlavní styk."

Kirk pobaveně sledoval svého prvního důstojníka. "To by na něj asi neměla naše posádka vůbec sahat, že pane Spocku? Ještě něco víte?"

"Nevím, co přesně máte na mysli, admirále. Jednorožec má vypadat jako kůň, který má na hlavě jeden roh, ovšem jeho umístění se liší v závislosti na interpretaci. Příčinou vzniku těchto legend byly patrně zkreslené zprávy o nosorožcích…"

"Dostačující odpověď, pane Spocku…" přerušil ho Kirk a pomalu přenesl svůj pohled na Chekova, který se evidentně ze svého závodu se Scottem ještě zcela nevzpamatoval. Zrovna se nakláněl k Suluovi, u kterého, jak se domníval, měl šanci najít spřízněnou duši "…i v étoj gamese byla situacja, že grač potkal jednoróžce, i sejčas u něvo byli dvě vozmožnosti… ili on skazal, što on cholostjak, panic, pak bylo vsjo v porjadke, no ili što on skazal, že on nět panic…" Chekov se náhle zarazil. I jeho vodkou značně ochromený mozek pochopil, že asi není všechno tak docela v pořádku, když se na něj dívá celá zasedačka a admirál po něm vrhá lehce vražedné pohledy. Pomalu mu začalo docházet, že i když se snažil šeptat, tak ve skutečnosti hulákal jak na lesy. Nemotorně se narovnal, zamumlal na svou obhajobu něco nesrozumitelného a začal se tvářit, že v místnosti vlastně vůbec není.

"Takže když už nám to pan Chekov laskavě dovolil, budeme pokračovat. Definice, kterou jste tu podal, pane Spocku, byla v rámci možností precizní, jako ostatně vždy." Kirk zvedl ze stolu dálkové ovládání, které se tam dosud jen tak bezúčelně povalovalo a stiskl tlačítko. Ze stolu se vysunula klasická trojitá obrazovka, která umožňovala, aby každý viděl, co je předmětem porady.

"My ovšem nebudeme hledat nějaké bájné zvíře, pánové a dámy, nýbrž zcela obyčejnou hvězdnou loď."

Obrazovky se rozsvítily. Na všech bylo nyní schéma hvězdné lodi s kulatými warpovými gondolami. Loď se vzdáleně podobala Enterprise, ale opravdu jen vzdáleně. Ano, talíř primárního trupu byl až neuvěřitelně podobný talíři Enterprise (před nedávnou rekonstrukcí), ale konfigurace sekundárního trupu a pohonných jednotek byla zcela odlišná. Místo toho, aby byly gondoly uchyceny k sekundárnímu trupu, jejich nosníky vycházely z trupu primárního, přibližně z míst, kde se na Enterprise nacházela strojovna impulsního pohonu. Celá loď tak získala poněkud sražený výraz a rozhodně nepůsobila tak elegantně jako lodě třídy Constitution.

"Sákryš, vždyť je to přece stará Unicorn!" vykřikl překvapeně Scotty.

"Přesně tak, Scotty. NCC-1174 Unicorn. Vypuštěna roku 2209, na úsvitu 23. století. Ztracena roku 2214, tedy zhruba před šedesáti lety."

"Ale admirále, proč nám tady ukazujete tuhleten šíf? Co má s náma společnýho?" ptal se zmateně Scotty.

"Protože, jak se ukazuje, Unicorn není tak docela ztracená loď."

Chvíli bylo ticho, přerušované jen dýcháním všech zúčastněných.

"Přiznám se vám, že jsme se na vás s panem Spockem trochu domluvili. Předem věděl, o čem vás tu budu informovat.

Mohl byste, pane Spocku?" Kirk pokynul svému prvnímu důstojníkovi a konečně se posadil.

"Zajisté, admirále." Spock přepnul zobrazení. Nyní na obrazovce zářila žlutá hvězda, obklopená soustavou devíti planet. "Poslední známá poloha Unicorn byla dva světelné roky od hvězdy, která je v pozemských katalozích značena jako HD 136352 nebo též HIP 75181, případně ji můžete najít i jako Ní2 souhvězdí Vlka. Ta hvězda je vzdálena od Země 47,478 světelného roku a je spektrální třídy G2V, tedy jde o téměř dokonalé dvojče pozemského Slunce. Již na počátku 21. století bylo známo, že tuto hvězdu obíhá planetární soustava a existovala oprávněná domněnka, že minimálně jedna z tamních planet bude třídy M."

"Tak kde je problém, Spocku?" zeptal se doktor McCoy netrpělivě. "To tam nikdo za ta léta nezaletěl? Vždyť je to relativně jen kousek od centrálních světů Federace…"

"Problémy s touto soustavou jsou dva. Ten hlavní je ten, že ačkoliv je tato hvězda téměř dokonalým dvojčetem Slunce, je přece jen poněkud odlišná. Její záření ruší veškerou subprostorovou komunikaci v jejím okolí."

"Promiňte, pane Spocku, ale jak by něco takového bylo možné?" zareagovala Uhura.

"To bohužel není známo, nadporučíku. Existuje sice několik teoretických vysvětlení, ale žádné není schopno popsat tento jev v celé jeho šíři. Prostě to tak je. Možná ten jev budeme schopni prozkoumat a popsat" odpověděl Spock stoicky. "A ten druhý problém je nejistá klasifikace planet v soustavě. Hlášení Unicorn před vstupem do soustavy bylo pozitivní v tom smyslu, že planeta HD 136352-c je třídy M. Když o několik týdnů později Unicorn soustavu opouštěla, pozměnila své hlášení v tom smyslu, že dotyčná planeta je neobyvatelná třída K. Krátce na to se Unicorn odmlčela. V plánovaný čas se neohlásila velitelství a ani se neobjevila na žádné hvězdné základně."

"To ji nikdy nikdo nehledal?" zeptal se Sulu.

"Ale ano. Ale proč hledat jednu loď, když se ztrácelo tolik jiných? Krátce nato vypukla válka s klingony a flotila měla úplně jiné starosti. Do soustavy HD 136352 byly vyslány postupně tři dálkové sondy, žádná z nich však už nikdy nepředala žádné údaje. Nezdar byl přičítán přerušené subprostorové komunikaci a nikdo se o to už nestaral."

"Až do konce 40. let" navázal Kirk plynule. "Tehdy začal někdo v oblasti přepadávat obchodní lodě."

"Počkat, o tom jsem něco slyšel…" poznamenal Scotty. "Té první se říkávalo vesmírná Mary Celeste…"

"Přesně tak, pane Scotte. A celé oblasti se začalo říkat vesmírný Bermudský trojúhelník. Napadené lodě dorazily na místo určení obvykle pouze s minimálním poškozením, ale za to bez posádky a většinou i bez nákladu. V lodním deníku samozřejmě veškeré záznamy o pohybu lodi chyběly. Při vynesení předpokládaných trajektorií přepadených lodí do třírozměrného prostoru vycházela jako jedna možných soustav, ze které by útočník mohl pocházet, i soustava HD 136352, ale to stále nestačilo."

"To nikdy žádná obchodní loď útočníka nespatřila? zeptala se Uhura.

"Pokud útočníkem opravdu byla Unicorn, a jak záhy uvidíte, máme všechny důvody to předpokládat, tak ho ani spatřit nemohla. Unicorn nesla na svou dobu velmi moderní senzorové vybavení, které je rozhodně lepší, než má i dnes jakákoliv obchodní loď." Kirk se na okamžik odmlčel, snad aby dodal svým slovům váhu. "To platilo až donedávna. Před několika týdny byla v této oblasti jedna z našich lodí třídy Miranda napadena neznámým útočníkem. Ovšem loď Vigilant, je loď třídy Miranda v konfiguraci Avenger, takže jde vlastně o plnohodnotný křižník. Proč ji Unicorn napadla, je otázkou. Snad si ji spletla s nákladní lodí třídy Ptolemy refit, které se třída Miranda do jisté míry podobá, snad ji k tomu dohnal nedostatek lepších cílů, kdo ví… tak jako tak, Vigilant se útočníka podařilo odehnat, i když přitom utrpěla ztráty. Ty byly způsobeny hlavně tím, že kapitán Vigilant nevěděl, co přesně proti němu stojí a váhal s použitím plné palebné síly své lodi. Ale i to málo, co použil, na zahnání Unicorn bohatě stačilo. A co víc, Vigilant získala spoustu obrazového materiálu. Prosím…" Kirk opět přepnul zobrazení.

Na obrazovce byla vidět zcela nezaměnitelná silueta Unicorn. Jen imatrikulace Hvězdné Flotily chyběla, zato jméno lodi bylo napsáno tak velikým písmem, že ho nebylo možno přehlédnout.

V místnosti se rozhostilo užaslé ticho.

"Vigilant útočníka pronásledovala dost dlouho na to, aby si její kapitán mohl být jistý, co je jeho cílovou soustavou. Unicorn měla ostatně ze střetnutí prostřelenou jednu gondolu nadsvětelného pohonu a pro Vigilant nepředstavovalo žádný problém ji z dálky sledovat."

"Jestli teď řekne něco jiného než HD 136-něco, tak se vážně podivím…" zažbrblal McCoy polohlasně.

"Naprosto správně, Kostro. Soustava HD 136352 se skutečně ukázala jako cílová. Vigilant se okamžitě vrátila a nahlásila celý incident a velení Hvězdné flotily rozhodlo, že máme tu soustavu prozkoumat, Unicorn najít a zajistit, že se její útoky už nebudou opakovat."

Kirk se náhle postavil, jako by se chystal pronést přípitek.

"Máme na své straně všechno - palebnou převahu, převahu v rychlosti jak při letu na warp, tak na impuls. A koneckonců, máme i mnohem dokonalejší senzory, než má Unicorn, takže ji budeme schopni zjistit na podstatně delší vzdálenost, než ona nás. A máme oprávnění k použití jakéhokoli prostředku, který uznáme za vhodný.

Zítra vyrážíme na lov Jednorožce přímo do jeho doupěte - a my ho z něj vykouříme a ulovíme!"

Patrně čekal, že jeho projev bude mít na posádku povzbuzující účinek. Místo toho na něj všichni koukali lehce nechápavě, úplně jako na počátku porady, když se jich zeptal, co je to jednorožec. Zřejmě podcenil jejich míru konzumace alkoholu.

Ticho prolomil doktor McCoy, který sám pozoroval Kirka s nezúčastněným výrazem člověka, který se právě vzpamatoval z intoxikace romulanským pivem. "Už se těšíš, jak ulovíš toho Jednorožce a dáš si jeho hlavu nad krb, Jime. Ale má to dva háčky. Za prvé žádný krb nemáš a za druhé, tenhle rohatej kůň určitě nemá jen jednu hlavu… což mne přivádí k otázce, jestli víme něco o původní posádce Unicorn."

Kirk se pomalu posadil, než však stačil něco říci, vstoupil do diskuze Spock.

"Po šedesáti letech je krajně nepravděpodobné, že někdo z nich žije, doktore" namítl. "Nicméně, tehdejším kapitánem Unicorn byl jistý Sergej Skrydlov…"

"Da, kapitán Skrydlov…!" vyrazil ze sebe bez zjevné souvislosti Chekov a opět se zhroutil do svého křesla.

"Ano, pane Chekove…" Spock přepnul zobrazení. Na monitoru byla vidět tvář muže aristokratického vzezření. Kirk si uvědomil, že už na začátku 23. století musel Skrydlovův pěstěný knír působit jako lehký anachronismus. "V době zmizení Unicorn stár 49 let. Je krajně nepravděpodobné, že by byl naživu."

Přepnul záběr a na monitoru se objevila fotografie celkem tuctového důstojníka Hvězdné flotily. Bezvousý muž, původem patrně odněkud z Evropy…

"První důstojník Unicorn, komandér Paul Dvorak. V době zmizení Unicorn stár 32 let. Ambiciózní, schopný, podle míněný současníků až všehoschopný. Teoreticky by ještě mohl být naživu."

Záběr nyní ukazoval muže indického původu. "Šéfinženýr Unicorn, nadporučík Thomas Patel. V době zmizení byl stár 41 let. ve své době považován za jednu z největších autorit v oblasti warp pohonu na přelomu 22. a 23. století. Už ve věku 24 let publikoval průlomovou práci na téma zefektivnění warp pohonu. Šance na dožití dneška je poměrně malá, nicméně nikoliv nulová…"

"Dobrá Spocku, ale nemusíte nám tu vyjmenovat všechno a všechny…" zareagoval doktor McCoy prudce. "Mně jde o něco jiného. Sice jsem hlavně doktor a psychologie je pro mne spíš vedlejší obor, ale jedna věc mi není jasná. Jak by, pro všechno na světě, mohl kapitán lodi, jako byl Skrydlov, předat jen tak bez ničeho svou loď někomu jinému? A komu? Zdá se to jen mně, nebo Unicorn musí mít v té soustavě dobře zařízenou základnu, ze které operuje?

A znova, jak je možné, že Skrydlov převedl Unicorn pod pravomoc někoho jiného? A koho?"

"Třeba byl donucen" nadhodil možnost Kirk.

"Jime, vzpomeň si, když se naposled někdo pokusil ovládnout Enterprise. Jak dlouho jsi tehdy váhal se zadáním autodestrukční sekvence? Moc dlouho ne…" doktor skoro křičel. "A i kdyby ses nakrásně rozhodl, že to neuděláš, tak bych to udělal já nebo Spock nebo Scotty! Jak je možné, že loajální důstojníci Hvězdné lodi prostě jen tak někomu svou loď předají? Vždyť to ani dost dobře nejde…"

Kirk nevěděl, co by měl říci. Místo toho se obrátil na Spocka: "Pane Spocku, nějaká možnost, že by v oblasti mohla operovat cizí vesmírná mocnost? Například Romulané?"

"To je krajně nepravděpodobné, admirále. Jak zde již dnes zaznělo, útoky na lodě v dané oblasti zaznamenáváme od konce 40. let. Připomínám, že nemáme žádné informace o tom, že by se v té době podařilo Romulanům úspěšně narušit Neutrální zónu. Navíc, pokud by byla soustava HD 136352 základnou romulanských nájezdníků, šlo by o základnu značně nepraktickou, kvůli již zmiňovanému subprostorovému rušení.

Trasa na Cerberus, která se stává cílem útočníka nejčastěji, sice na několik místech míjí Romulanskou Neutrální zónu, vždy však v bezpečné vzdálenosti a kromě toho, samotná soustava HD 136352 je od Neutrální zóny ve značné, a troufám si říct, že naprosto bezpečné, vzdálenosti."

Kirk pokýval hlavou. No jistě, měl se podívat na hvězdnou mapu, než tuto otázku vůbec položil.

Spock ovšem pokračoval. "Ostatně, je vysoce nepravděpodobné, že by v této sérii incidentů měla své zájmy nějaká cizí mocnost. Už jen proto ne, že útoky Unicorn se všechny odehrály v jedné oblasti vesmíru."

"Tož pane Spocku," zareagoval Scotty "a což takhle ňáká místní civilizace?"

"To je samozřejmě možné, nicméně nepravděpodobné. Unicorn představovala nejmodernější konstrukci Federace té doby a je dosti nepravděpodobné, že by civilizace omezená jen na jednu soustavu, mohla být natolik rozvinutá, aby dokázala ovládnout posádku Hvězdné lodě… jakkoliv ani toto nelze zcela zavrhnout jako nepravděpodobné. Například nějakou formu mentálního působení nelze rozhodně vyloučit."

"Pane Spocku, mohlo by se jednat o civilizaci založenou na jiných principech, než jsou ty všeobecně uznávané? Sám říkáte, že mohli působit na posádku Unicorn mentálně…" Kirk si vzpomněl na Wolirtova slova o tvorech, existujících ve věčné temnotě.

"Pak by ovšem bylo krajně s podivem, proč by podobná civilizace přepadávala lodě Federace, vykrádala je a unášela jejich posádky."

"Asi máte pravdu Spocku… myslím, že je na čase dnešní poradu rozpustit… a podívat se, jestli Hendersonovi ještě něco zbylo v baru!"

* * *

Ve spánku se Richardsovi zdálo, že slyší podivný zvuk… který jakoby snad patřil do jeho snu… zvuk byl čím dál hlasitější… Richards se pomalu probudil. Po několika minutách dospěl k názoru, že onen zvuk se mu rozhodně nezdá. Opravdu, šlo o zvuk spalovacího motoru, přesněji, motorů několika, roztáčených na vysoké otáčky. Zvláštní věc… než přišel na tuto planetu, tak ani nevěděl jak spalovací motor zní… ale tohle byly motory zcela určitě. Zavětřil. No jasně, ve vzduchu cítil typické zplodiny, nejspíš dieselového motoru.

Pomalu se začal plížit směrem, ze kterého hluk motorů přicházel. Hluk se ozýval z nedalekého údolí… Richards se pomalu sunul tak, aby do údolí viděl on, ale aby jeho samotného pokud možno nikdo neviděl. Na východním obzoru se začínaly rýsovat první ranní červánky.

A v tu chvíli dole před sebou něco zahlédl. Údolíčko poněkud deformovalo zvuky - a to bylo Richardsovo štěstí, protože jejich zdroj byl díky tomu vzdálen poněkud více, než by se na první poslech zdálo. V údolí pod sebou rozeznával několik neforemných vozidel s pásovými podvozky, s obrněnými věžemi, ze kterých čněly hlavně primitivních děl a kulometů. Tanky!

"Proboha, co tady dělají…? Vždyť ty vyjíždějí jen když… jen to ne!… starosta sice něco naznačoval, ale nikdo ho nebral vážně… asi to byla chyba."

Za tanky bylo vidět velká krabicovitá vozidla… obrněné transportéry. Už dokonce slyšel hlasy posádek jednotlivých vozidel a uvědomoval si, jak cize na něj nevzhledné obrněnce působí…

Posádky se chovaly naprosto nenuceně. Všechna vozidla měla rozsvícená světla a arogantně dávala najevo svou převahu - neboť i kdyby je někdo z vesnice uviděl, co by mohl dělat? Házet kameny?

Náhle zazněla trubka… Útok! Richards věděl, že se nestačí vrátit do vsi, aby své sousedy varoval, teď se musí schovat on sám.

Ozvalo se zařvání motorů vytočených do vysokých obrátek… Richards ucítil vlnu smrdutého dýmu z výfuků vozidel. Zaklapaly housenkové pásy… obrněná četa se dala do pohybu.

divider

Následuje:
Kapitola 2

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries