Jednorožec

Autor:
AViP
Archivováno dne:
28. 4. 2006
Délka:
32 934 slov (147 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TOS
Období:
Hlavní postava(y):
Kirk, Spock, McCoy...
Kategorie:
napětí, přátelství
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Na planetě Haven III se dějí podivné věci. Jakoby se na ní zastavil čas... A celý sektor sužují nájezdy pirátů, kteří možná operují právě z této planety.

divider
Poznámka autora:

Odehrává se během druhé pětileté mise, v období po filmu Star Trek: The Motion Picture

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Jednorožec (AViP)

Obsah

Kapitola 2

Jsou dny, které se táhnou jak med a nic se během nich nepřihodí - a jsou dny, na jejichž konci má člověk pocit, že od rána snad uplynul celý týden. Dnešní den určitě bude jeden z těch druhých, pomyslel si mimoděk Richards.

Naprosto fascinovaně sledoval, jak se tanky plynule rozvíjejí útočnou rojnici, jak se hlavně jejich děl zvedají k obloze, jak jejich dělová salva definitivně ukončila klid noci… nad vsí se rozzářilo několik světlic. Úlevou vydechl. Ještě nezačali střílet ostrými náboji.

Za ohlušujícího řevu svých motorů vrazily obrněnce do vsi. Kolem nich se pohybovaly drobné postavičky pěších vojáků, kteří zdálky vypadali jen jako nějací sluhové ocelových obrů. Nikdo ze vsi proti vojákům nevystřelil… jen několik vesničanů se spíše ze zvědavosti šlo podívat, co se vlastně děje…

Vojáci začali systematicky obcházet dům od domu. Všechny obyvatele vyháněli ven bez jakéhokoli rozdílu. Richards na okamžik zahlédl, jak se starosta snaží vyjednávat. Chvíli se i zdálo, že ho vojáci poslouchají. Pak ho jeden z nich srazil na zem pažbou automatické pušky a další dva starostu odtáhli hloučku zajatců, který pomalu vznikal na návsi. Šťastnější vesničané se stačili alespoň obléci a obout, ty méně šťastné vyháněli vojáci z domů bosé, jen v nočních košilích…

Po chvíli Richards pochopil, že se právě stal svědkem jednoho z pogromů, o kterých si starší obyvatelé ve vsi vyprávěli jen šeptem. Docházelo k nim vždy, když se v oblasti vyměnil Vládce… protože ten nový se potřeboval zbavit vazalů toho starého… a poznat vazala mezi obyvateli nebylo nikdy nic jednoduchého. Starší obyvatelé budou nejspíš pobiti rovnou, ti mladší budou umístěni do sběrných táborů na pozorování… a časem nejspíš skončí v nějaké jiné vesnici.

Jednu výhodu jeho nynější pozice měla. Pokud se dokáže schovat na dost dlouho, mohlo by se mu podařit vojákům uniknout. Ti byli málokdy důslední v hledání ztracených obyvatel… když si ho nevšimli doteď, tak to znamená, že si vůbec nejistí křídla svého postupu a patrně si ho už ani nevšimnou - pokud neudělá nějakou fatální chybu… začal se pomalu plazit k nedalekému lesu. Horečně přemýšlel… už z minulosti věděl, kde v lese roste nějaké ovoce a kde jsou čisté potoky… jistě, žádný zázrak, ale den - dva by s tím měl nějak přežít… a déle údajně žádný pogrom nikdy netrval. A pak se uvidí co dál… ale teď musí sbalit svoje věci a co nejrychleji zmizet z otevřeného pole. Po rozednění by ho vojáci měli jako na talíři - a rozednívat se už začalo.

Celé dopoledne ležel na kraji lesa schovaný v houští… chvílemi cítil, jak po něm leze nějaký hmyz, ale neodvažoval se pohnout a to ani tehdy, když ucítil, jak se mu zabodává do kůže… ale směrem od vesnice panoval podivný klid. Jen občas zaslechl tlumené hlasy, nějaké zvuky domácích zvířat a vzácně někde v dálce projelo auto nebo tank. V poledne se dokonce odvážil ze svého úkrytu. Opatrně se proplížil na svou pozorovatelnu na poli nad vsí…

Teprve teď zjistil, že ve vsi ještě pořád všichni obyvatelé jsou… vojáci je ještě stále drželi shromážděné na návsi a právě začali s jejich selekcí… Richards si vzpomněl na hrůzostrašné obrázky z druhé a třetí světové války… nikdy v životě ho nenapadlo, že něčeho takového bude svědkem i on sám…

Staří, zmrzačení, malé děti … ty všechny vojáci odváděli stranou. Zazněly první výstřely z automatických pušek a první těla se zhroutila bezvládně k zemi.

Jeden z mladších mužů se náhle vyškubnul svým strážcům a začal prchat… nejbližší voják na něj okamžitě namířil pušku… zazněl ostrý povel a voják svou zbraň opět sklonil. Jeho velitel sáhl k boku a vytáhl svou osobní zbraň. Vzduch prořízl paprsek phaseru nastaveného na omráčení. Uprchlík se zhroutil na zem. Velitel hvízdnul na dva vojáky a nechal ho dotáhnout zpátky do hloučku…

Aspoň že nestřílel z děl těch tanků… někteří velitelé prý jen tak pro své potěšení nařídili občas střelbu do vesničanů, i když ti odpor vůbec nekladli.

S očima vytřeštěnýma strachem a žaludkem sevřeným hrůzou se Richards opět stáhl do svého úkrytu. Celý zbytek krátkého dne strávil schoulený do klubíčka, třesoucí se strachy jako osika. Od vesnice se pravidelně neslo suché praskání výstřelů… nakonec zazněl řezavý zvuk phaseru, následovaný dunivým výbuchem.

Jak jsem se sem proboha dostal…? Co tady dělám…? Proč…? Proč…? Proč…?

Když se před dvěma roky nechal zapsat na obchodní loď SS Cossack, letící na Cerberus, myslel si, že dobře udělal. Koneckonců, služba na obchodní lodi nebyla zas až tak náročná, byla dobře placená a Hvězdná flotila započítává službu na civilních lodích každému adeptovi do záznamů. A Richards měl sen… sen, který se zdál nyní vzdálenější, než kdykoli předtím. Sen, že jednoho dne bude z obyčejného Richardse alespoň poručík Richards a ještě lépe kapitán Richards…

Cesta na Cerberus měla trvat zhruba 11 měsíců. Zpátky totéž. Pobyt na místě nejméně jeden měsíc. Dost času na důkladnou přípravu na testy Akademie Hvězdné flotily.

Jako dnes si vybavoval okamžik, kdy kapitán jejich lodě oznámil, že v letové dráze Cossack se nachází cizí plavidlo, plavidlo, které je pravděpodobně nepřátelské. Vzápětí dostala Cossack zásah slabým torpédem, snad aby si její posádka uvědomila, že nejde o nějaký žert. Cossack opustila warp a zastavila motory. Hned nato byla obsazena výsadkem z oné lodi. Ti muži měli na sobě staré tmavomodré uniformy se zlatými prýmky a donutili posádku Cossack přestoupit na jejich loď. Po několika dnech byla celá posádka nešťastné obchodní lodě vysazena v soustavě Haven a Richards pochopil, proč byla trasa Země - Cerberus tak dobře placená. Šlo o rizikový příplatek - na trase řádila pirátská loď Unicorn.

A pak už si vybavoval jen krátký pobyt v rozřazovacím táboře, drkotavou jízdu starým autobusem (tehdy jel poprvé v životě ve vozidle se spalovacím motorem) a nakonec skončil tady… v této vesnici, jejíž obyvatele se právě vojáci pravděpodobně chystali zlikvidovat… či přesněji, nejspíš už zlikvidovali… prvních několik měsíců si musel zvykat na zhruba o třetinu kratší den, než byl ten pozemský. Pak se snažil zjistit, jak by se mohl dostat z této planety … a pak přišel dnešní pogrom.

V svém úkrytu zůstal i přes noc… jen navečer se odplížil ke studánce, aby alespoň trochu uhasil žízeň, která ho pronásledovala. Spal špatně, hlad byl čím dál více neodbytný. Vzpomněl si na své dětství… na noci strávené pod širým nebem, na přípravu jídla na táborovém ohni, na základy táboření ve volné přírodě. Nikdy by ho nenapadlo, že tyhle znalosti bude někdy potřebovat, navíc na planetě vzdálené snad padesát světelných let od Země.

Ráno se vydal směrem ke vsi. Nijak se nekryl, klidně by se nechal od vojáků sebrat, tak byl jeho hlad silný… bez problému došel až na náves. Po vojácích zbyly jen stopy tankových pásů a kol těžkých nákladních aut. Ves samotná vypadala nedotčeně. Jen mrtvolné ticho, vystřílené nábojnice a zaschlé stružky krve odkazovaly na nedávnou tragédii. Všechny domy byly v celku - až na hospodu. Z ní zůstaly jen čtyři ohořelé stěny. Nakouknul ze zvědavosti dovnitř a ihned se hrůzou stáhnul zpátky. Vojáci naházeli těla mrtvých do hospody a tu pak zapálili phaserem. Mezi popelem se nyní bělaly lidské kosti a vzduch plnil nasládlý zápach spáleného masa… sevřel se mu žaludek … ještě že neměl z čeho zvracet a tak mu z úst vyteklo jen trochu bezbarvé tekutiny…

* * *

Jsou dny, které se táhnou jak med a nic se během nich nepřihodí - a jsou dny, na jejichž konci má člověk pocit, že od rána snad uplynul celý týden. Dnešní den určitě patří k tomu druhému typu, pomyslel si admirál Kirk, když ho spolu s dalšími důstojníky vezl automatický přístavní člun k Enterprise.

Hned ráno se v doprovodu pana Spocka a doktora McCoye vypravil do patra, kde předešlého dne navštívil záhadného pana Wolirta - astrologa.

Dveře s nápisem Astroprůvodce bez problému našel a rázně zazvonil na zvonek. Otevřít mu přišla osoba patrně ženského pohlaví, věku značně neurčitého, v každém případě však vysokého.

"Račte si přát, pánové?" zaskřehotala, aniž by je pustila do dveří.

"Dobrý den, chtěl bych mluvit s panem Wolirtem" odpověděl Kirk netrpělivě.

Osoba se na něj podívala nechápavě. "S kým?"

"Jmenuje se Wolirt. Je to zřejmě váš astrolog."

"Tady žádný Wolirt není" zakrákorala babice.

"A kdy bude?" zvýšil Kirk hlas.

"Žádného Wolirta neznám. Odpoledne přijde majitel, tak se ho na něj můžete přeptat."

"Milá paní, odpoledne už budeme několik hodin na cestě…"

"Pak nechápu, kde je váš problém,…" pohled jí sjel k jeho hodnostnímu označení na rukávě "…admirále. Sem obvykle lidé chodí, abychom jim zařídili cestu vesmírem. Ale to asi nebude váš problém", dodala ironicky.

Kirk ji rázně odstrčil stranou a konečně vstoupil do kanceláře, kde byla… počkat, ještě včera tady byla astrologická poradna! Teď se tu nacházela jen nepříjemně vyhlížející kancelář…

Rychle se obrátil k té ženě. "Čím se zabývá vaše firma?"

"Jsme cestovní agentura. Zajišťujeme výlety…"

Kirk ani nečekal na konec věty. Rozhlédl se ještě jednou po místnosti. Přísahal by, že je to ta samá, ale jinak zařízená, tohle opravdu vypadalo spíš jako nějaká cestovka. Otočil se a rozzlobeně odkráčel chodbou k výtahu. Za sebou ještě slyšel, jak se doktor McCoy snaží celou situaci alespoň trochu vyžehlit. V duchu ho musel politovat.

"Ale já ho opravdu viděl, Kostro! Úplně stejně, jako teď vidím vás dva!" Kirkovi stále nešla včerejší podivná událost z hlavy.

"Kdybych nevěděl, že jsi včera nic nepil, řekl bych, že se ti to zdálo…" odtušil McCoy.

"Admirále, co se na toho pana Wolirta přeptat na velení Základny 36?" zapojil se do hovoru Spock.

Kirk zakroutil hlavou. "Ne, to by nešlo, Spocku. Zdejší velitel, admirál Cormick, mne nemá zrovna v lásce, jestli víte co tím myslím. Má pocit, že na admirálskou hodnost má nárok jen takový přestárlý geront jako je on a nikdo jiný. Ten by se mne akorát snažil zesměšnit… proto nám ostatně hodil na krk pátrání po Unicorn."

"Hele, Jime, nemysli na to. Třeba ses jenom splet. Mohl sis splést patro, křídlo… chodbu… ty kancly jsou přece všechny na jedno brdo… co já vím?" navrhoval doktor McCoy různé možnosti.

"Vím, že to bylo tam" odpověděl Kirk rezolutně. "Vždyť i ten nápis na dveřích odpovídal… ale máš pravdu, Kostro. Teď nemá smysl na to myslet.

Ostatně, pane Spocku, co noví členové posádky?"

"Dostali jsme pouze 75 lidí, admirále, ale to by mělo pokrýt naše potřeby."

"No to asi bude muset pokrýt naše potřeby, protože se už nikde jinde zastavovat nebudeme… dobrá, jak jsou na tom s kvalifikací?"

"Vesměs nováčci bez zkušeností…"

"Úžasné… jdeme na bojovou misi s posádkou tvořenou dětmi…"

"…a těch několik zkušenějších má za sebou vesměs kázeňské přestupky."

"Ještě lepší… ne opravdu, čím dřív budeme na cestě, tím lépe…" Kirk se z ničeho nic zarazil a zadíval se z čelního okna člunu. Ten právě míjel loď tvarů značně podivných. Na masivním sekundárním trupu trojúhelníkového tvaru byla připevněna až nepatřičně malá talířová sekce, průměr jejího talíře byl ve srovnání s nejširším místem sekundárního trupu jen zhruba tříčtvrtinový. Na ostatních dvou vrcholcích trojúhelníka byly připevněny pylony s kulatými gondolami warpového pohonu. V zádi masivního sekundárního trupu bylo zřetelně vidět obrovská vrata hangárové paluby. Pod ní se, poněkud nelogicky, nacházela hranatá tryska impulsního pohonu, která značně přečnívala spodní zadní stranu trupu lodi.

"Pěkná příšera" poznamenal doktor McCoy při pohledu na loď.

"USS Star Arrow, experimentální plavidlo… a možná budoucnost Hvězdné flotily…" poznamenal Kirk.

"No fuj, to teda pěkně děkuju" zareagoval odmítavě McCoy. "Co tady vůbec dělá?"

"Je tu na zkušebním letu, Kostro. Zítra se vrací do Sluneční soustavy. Velí ji jeden z mých spolužáků z Akademie… a málem jsme ji dostali my, tos věděl? Velení původně nechtělo Enterprise rekonstruovat…"

Člun se od podivně vyhlížející lodi mezitím vzdálil a před jeho přídí se objevila nezaměnitelná silueta Enterprise.

"Pánové, pohleďte, náš domov daleko od domova…" řekl Kirk zasněně.

"Nelogický protimluv, admirále" zareagoval Spock. "Jistě, na naši loď lze nahlížet jako na náš domov, ale pak je ona naším domovem, a nikoliv naše rodné…"

"Spocku…?" doktor jméno téměř zasyčel, jak šeptal.

"Ano, doktore?"

"Laskavě buďte zticha! Jim si právě vychutnává pohled na svou jedinou opravdovou lásku, tak ho aspoň chvíli nerušte!"

Admirál Kirk zůstal k nim otočen zády… Na tváři mu hrál lehký úsměv… V koutku oka mu jiskřila slza…

* * *

Richards se doplazil do nejbližšího domu. Našel v něm fungující vodovod a zásoby jídla. Pečivo už začínalo být zvlhlé, ale jídlo na plotně bylo kupodivu ještě stále dobré… V posledním okamžiku si uvědomil, že by se neměl po svém nedobrovolném půstu přejídat a už vůbec ne se žaludkem, který je poněkud "na vodě"… přesto se trochu najedl a pak se prostě zhroutil do první postele, kterou našel. Probral se až večer. Dojedl zbytek čerstvých potravin a umínil si, že zítra prohledá ostatní domy, posbírá zásoby a vydá se na cestu. Kam - to on ani sám nevěděl. Ale kdekoliv to bude lepší, než tady, tím si byl jistý.

Ráno vstal časně, ještě za tmy. Neměl však odvahu rozsvítit… opatrně vyšel ven… nikdo nikde. Udělal si snídani a pak si slíbil, že se na cestu vydá až zítra…

V domě našel dostatek konzerv, dost na to, aby s nimi vydržel na mnoho dnů a týdnů… a v dalších domech rovněž. Nalezl i dostatek oblečení … a i jeho skromný majetek v jeho skromném útulku zůstal všechen pohromadě.

Ve vsi nezůstala žádná hospodářská zvířata (vojáci patrně všechna odvezli, případně postříleli) a jediná, která Richards zahlédl, bylo několik zdivočelých koček.

Skromná knihovna místního kronikáře byla také nedotčena… i kronika zůstala na místě. Konečně se dozvěděl o historii planety Haven III o něco víc než jen dohady…

To, co v kronice zjistil, se mu vůbec nelíbilo a tak nebyl problém přesvědčit sám sebe každý den, že dnes by ještě neměl odcházet. Koneckonců, dokud měl co jíst, co mu chybělo?

Od onoho nešťastného dne nikde nebylo vidět žádné vojáky. Tak uplynulo několik týdnů a možná i měsíců… tedy měsíců… Haven III neměla žádný přírodní měsíc. Ale sklon její rotační osy byl podobný jako v případě Země, což vedlo k pravidelnému střídání ročních období a Richardsovi bylo jasné, že do zimy by měl najít nějaké lepší útočiště. Stejně tak mu bylo jasné, že dříve či později nechá nový místní vládce osadu opět osídlit svými lidmi, ale do té doby přece nemusí nikam spěchat…

Co ovšem nevěděl, bylo, že vojenské hlídky vždy jednou za čas prohlížely dočasně opuštěné vesnice.

Toho dne nespěchal. Vstal až skoro v poledne. Pomalu vylezl na zápraží a podíval se na oblohu. Bylo zataženo a počasí vypadalo na déšť… ne, dnes ještě nevyrazí… pomalu se otočil a zašel zpátky do domu…

Ti dva byli schováni v protějším domě už od předchozího večera. Vzduch prořízl paprsek phaseru…

* * *

"Soustava HD 136352 přímo před námi, admirále!"

"Výborně, pane Sulu, opusťte warp a přejděte na impuls… chtěl bych si to tu napřed prohlédnout zdálky…" Kirk se dlouze zadíval na planoucí tečku uprostřed bezedné temnoty. Pomalu přenesl pohled na svého vědeckého důstojníka. "Pane Spocku, jsme schopni něco zjistit o té soustavě z této vzdálenosti?"

"Detekuji deset planet, admirále. Tři - opravuji, čtyři z nich jsou terestrického typu, jedna z nich obíhá mezi dvěma drahami plynných obrů - skutečně fascinující a velice výjimečná konfigurace. Dále detekuji tři plynné obry různých velikostí a dvě velká ledová tělesa na okraji Kuiperova pásu této soustavy. Registruji i jednu planetu typu plynný trpaslík."

"Deset planet? Spocku, opravte mne jestli se mýlím, ale naše databáze jich zde uvádí jen devět! Takže?"

"Je nepochybné, že informace Unicorn byly, mírně řečeno, zavádějící od samého počátku."

"Která planeta chybí v naší databázi?"

"V databázi chybí planeta VI, ta, která obíhá mezi drahami plynných obrů ve vzdálenosti více než 6 astronomických jednotek od své mateřské hvězdy."

"Je tam nějaký život, Spocku?"

"Pochybuji. Předběžné údaje ukazují, že průměrná teplota na jejím povrchu je hluboko pod bodem mrazu, což zcela vylučuje život v té podobě, jak ho známe. Také osvětlení povrchu bude jen velmi nedostatečné pro život našeho typu."

"A nějaký jiný život?"

"Nemám dostatek informací, abych mohl učinit jakýkoliv závěr, admirále."

"Nějaká umělá tělesa? Lodě, vesmírné stanice?"

"Detekuji neurčité náznaky umělých struktur uvnitř soustavy, Unicorn nejsem schopen zachytit. Nicméně, jen průzkum této soustavy bude natolik fascinující zážitek, že více než vyváží případný nezdar při pátrání po Unicorn."

"Nějaké planety třídy M, Spocku?"

"Třetí planeta je bez pochyby třída M, admirále. Naše přístroje detekují kyslíko-dusíkovou atmosféru a značný objem tekuté vody. Více budeme schopni zjistit po přiblížení k planetě."

Kirk vstal z kapitánského křesla a pomalu přešel blíže k obrazovce. Ukázal na kotouček hvězdy HD 136352. "Takže bezpečně víme, že posádka Unicorn ve svém posledním hlášení lhala… lhala o počtu planet a o třídě jedné z nich…"

"Navrhuji vypuštění série průzkumných sond, admirále."

"Návrh schválen, pane Spocku. Uhuro, můžete kontaktovat Hvězdnou Flotilu?"

"Negativní, admirále. Subprostorové rušení zdejší hvězdy se projevuje už v této vzdálenosti."

"Co se dá dělat… vypusťte komunikační bóji a uložte do ní všechna data… pro případ, že by se s námi cokoli stalo."

"Rozkaz pane!"

Kirk se rozhlédl po můstku a spíš sám pro sebe řekl: "Chci raději hrát na jistotu… pane Spocku, za jak dlouho budeme schopni shromáždit data z našich sond?"

"Předběžné, nicméně relevantní, závěry bude možno učinit za 24 hodin, admirále."

"Tak dobrá. Pane Sulu, zastavte loď, nechci do něčeho vrazit plnou rychlostí. Pane Spocku, nastavte vyhledávací senzory na maximum, čistě pro případ, že by se Unicorn náhle objevila. Za 24 hodin očekávám vás, doktora McCoye a pana Scotta v zasedací místnosti."

"Pane Spocku?"

Spock se postavil před hlavní obrazovku zasedací místnosti. "Soustava HD 136352 sestává z hlavní hvězdy třídy G2V a deseti planet. Třetí planeta je třídy M." Spock ustoupil kousek stranou, aby umožnil všem volný výhled na obrazovku, kde se objevil záběr jedné ze sond.

"Tato planeta obíhá svou mateřskou hvězdu ve vzdálenosti 1,004 astronomické jednotky, je tedy v praxi zhruba stejně daleko od zdejšího slunce, jako je Země od Slunce.

Rovníkový poloměr planety činí 5976,1 km, což je 0,94 poloměru Země. Její hustota činí 5,47 kg/m^2, což má za následek, že přitažlivost na povrchu je pouze 0,93G. Hustota atmosféry této planety je ve srovnání se Zemí pouze dvoutřetinová, přesněji, tato hodnota činí 679 milibarů. Atmosféra je dýchatelná, tvoří ji směs dusíku a kyslíku, s příměsí metanu, amoniaku, vody, kysličníku uhličitého a stopových prvků. Vodní plochy pokrývají 66,2% povrchu planety, oblačná přikrývka v průměru činí 47,2%.

Teploty na povrchu odpovídají pozemským."

Kirk se rozhlédl po místnosti. Už jen málokdo sledoval Spockův puntičkářský výklad, ten se však nenechal nijak ovlivnit.

"Doba rotace planety činí pouhých 16 hodin, 17 minut" pokračoval bez ohledu na to, že mu už skoro nikdo nevěnoval pozornost.

"Cože Spocku?" zareagoval doktor McCoy náhle. "Jen 16 a čtvrt hodiny?"

"Tato planeta nemá, na rozdíl od Země, žádný měsíc, který by její rotaci zabrzdil, proto rotuje tak vysokou rychlostí."

"To musí být docela nepohodlné pro případné obyvatele, co myslíte Spocku?" zapojil se Kirk do diskuse. "Tedy za předpokladu, že tam nějací jsou!"

"Vše je otázkou zvyku, admirále. Jsem si jist, že zdejší obyvatelé se rotační periodě této planety dokázali přizpůsobit docela dobře."

"Slyšel jsem správně, Spocku? Řekl jste zdejší obyvatelé?"

"Přesně tak, admirále. Na povrchu třetí planety detekujeme množství umělých struktur a několik desítek, možná i stovek tisíc životních forem."

"Druh? Jaký to je druh?" vykřikl Kirk nedočkavě.

"Ačkoliv to bude bezesporu překvapivé, jsou do značné míry pozemské" odpověděl Spock nevzrušeně.

"Počkat, tady si musím něco ujasnit" vpadl do diskuse McCoy. "Tato soustava přece nemá být obydlená…!"

"Leč zcela evidentně je, doktore. Ovšem v oficiálních záznamech není jediná zmínka o založení kolonie v této soustavě."

"No dobrá… Spocku," řekl Kirk lehce znuděně. "A co první planeta této soustavy?" nadhodil zlehka otázku.

"První planeta této soustavy je přesně taková, jakou byste mohl v podobné soustavě očekávat, admirále. Malá planeta podobná Merkuru ve Sluneční soustavě."

"Jaká je její rotace?" Kirk směřoval k cíli, o kterém věděl jen on sám.

"Vázaná…"

"Ano…?" vykřikl Kirk.

"Ovšem díky značné excentricitě její dráhy je doba její rotace rovna 67,77 pozemského dne, zatímco její oběžná doba činí 106,44 pozemského dne. Takže nemá vázanou rotaci, za které by nastavovala své mateřské hvězdě jen jednu svou stranu, pokud vám jde o toto, admirále." Spock evidentně dokázal odhadnout tok Kirkových myšlenek, alespoň částečně.

"A co Unicorn?" zeptal se Kirk opatrně.

"Nedetekujeme ji… jakkoliv jsme byli schopni najít celou řadu zbytkových signatur jak impulsního, tak warp pohonu."

"Tak fajn, pane Wolirte, to bychom zas jednou měli ukázku výbuchu astrologie v praxi… no nic…" pomyslel si Kirk, ale nahlas nic z toho neřekl. "Takže máme jen signatury, ale žádné umělé vesmírné objekty?"

"Třeba ta Unicorn zrovna vyrazila do akce" navrhl Scott.

"Unicorn sice nedetekujeme, ale jiné umělé vesmírné objekty ano. Dokonce hned tři. Pravděpodobně primitivní kolonizační lodě."

"Cože Spocku?" zeptal se Kirk překvapeně.

"Dvě jsou na oběžné dráze kolem třetí planety, jedna je na oběžné dráze kolem planety VI."

"To je ta, co chyběla v oficiální zprávě Unicorn, že?" zeptal se doktor McCoy.

"Správně doktore. Pánové, náš předběžný průzkum ukázal, že planeta VI může zdrojem mnoha vzácných prvků a nerostů - a proto zřejmě bylo nutné její existenci utajit. Federace by se zcela nepochybně pokusila o geologický průzkum tamních nalezišť - a tím by došlo i k prozrazení kolonie na třetí planetě."

Můstek Enterprise působil dojmem zdánlivě normálního provozu. Kapitán se sice vzdálil (kdo byl vlastně doopravdy kapitánem Enterprise - Kirk s hodností admirála, nebo Spock s hodností komandéra?), ale na můstku vše probíhalo podle běžné rutiny. V kapitánském křesle seděl Sulu, který si lehce znuděně pohrával s ovládacími prvky. Chekov se najednou zvedl ze svého místa taktického/bezpečnostního důstojníka, přešel ke kapitánovu křeslu, postavil se do míst, kde obvykle stával Spock a spustil:

"Co myslíte, kapitáne Sulu, že na nás naše načalstvo na té své poradě chystá?"

Sulu se v kapitánském křesle překvapeně otočil. Kousek od něj stál Chekov, v typické póze pana Spocka a snažil se tvářit naprosto nezúčastněně. Na okamžik si nebyl Sulu jistý, jestli se má začít smát rovnou, nebo jestli má na Chekovovu hru přistoupit a začít se smát až za chvíli. Rozhodl se pro druhou možnost.

"A co si myslíte vy, pane Chekove?" zeptal se s potlačovaným smíchem po chvíli.

"Logika říká, že naše načalstvo bude chtít pokrýt co největší prostor v co nejkratším čase" odpověděl Chekov opět ve Spockově stylu. "A protože byl nedávno na Enterprise přidělen člun vhodný i pro samostatný průzkum planet, jeví se mi jen logické, že bude využit."

"Excelentní logika, pane Chekove" Sulu se musel přemáhat čím dál víc. "A kdo té expedici bude podle vaší logiky velet?"

Chekov na okamžik opustil svou pózu, ale hned se zase vrátil do role. "Myslím, že vhodným kandidátem na velitele by byl jistý kormidelník, který už před časem žádal o přidělení samostatné mise v rámci plnění nějakého širšího úkolu."

"Dobrá úvaha. A kdo ho bude podle doprovázet?"

"Člun James Cook má kapacitu dvacet osob. Myslím, že dalším členem posádky bude jistý…" Chekov najednou změnil postoj, přestal se tvářit jako Spock a místo toho nasadil zkroušený výraz "nešťastný velitel lodní ostrahy, ze kterého určitě udělají prvního důstojníka na étom škopku."

Uhura, který celý výstup ze svého stanoviště sledovala, to už nedokázala vydržet a nahlas vyprskla smíchy. Už nikdo na můstku neudržel vážný výraz.

"Pavle, to se ti povedlo…!"

Chekov se omluvně usmál. "Doktor McCoy vždycky říkával, že mne prý Spock kazí, tak jsem si to vyzkoušel, jaké to je, být jako on" pokrčil rameny.

"A co myslíte, kdo další poletí na tu výpravu?" pokračoval Sulu.

"Myslím, že dalším vhodným kandidátem by byla doktorka Chapelová" pokračoval Kirk ve výčtu členů posádky určených pro expedici ve člunu James Cook.

"Jo, to teda jo, Jime! S tím rozhodně souhlasím! vykřikl McCoy nadšeně. "Aspoň mi na chvíli přestane převracet nemocnici naruby!"

"Admirále, zbývá vyřešit, kdo zastoupí pana Chekova" upozornil Kirka Spock.

Kirk přejel pohledem po všech přítomných a na okamžik se zatvářil nerozhodně. "Ano, to je trochu problém," dodal po chvíli váhání neurčitě. "Protože při té bitvě s klingony jsme přišli i o tehdejšího zástupce pana Chekova. Máme sice někoho nového, ale nevím, jestli mu můžeme svěřit lodní bezpečnost."

"O koho jde, Jime?" zeptal se McCoy.

Místo Kirka zareagoval Spock. "Jde o praporčíka Powella. Byl nám přidělen na Základně 36 a jeho služební záznam není zrovna oslnivý."

"No a to je ňákej problém? zeptal se Scotty udiveně. "Spousta řáckejch chlapů má nějakej ten menší škraloup v papírech. Šak i my šici tady, že jo… já navrhuju, abychom si s ním promluvili - a pak se uvidí!"

"Musím souhlasit," připojil se Kirk. "Jen mám strach, že z jednoho interwiev mnoho nezjistíme…"

"Pokud se někdo ptá, jestli jsem pro, aby ten člověk dostal šanci, tak tedy jsem pro" prohlásil z ničeho nic McCoy. "Jime, nech ho zavolat."

"Takže je to jasné" rozvíjel Chekov své spekulace. "Poletíme tam já, Sulu,…"

"Tak moment, moment, Pavle," zarazil ho Sulu s úsměvem. "Já mám být kapitán!"

"Och, tak točno, komandir" opravil se Chekov a pokračoval: "Dál poletí doktorka Chapelová - a to bude asi z důstojníků všechno. Možná dostaneme jako šéfa bezpečnostního družstva Barnese…"

"A kdo koho nahradí na můstku, Chekove? zeptala se Uhura.

"To je jednoduché, Uhuro. Vy nahradíte Sulua, vás nahradí Kyle, mne nahradí Powell a na místě navigátora zůstane DiFalco. A to bude všechno. Akorát nevím, jestli Mike Powell dostane moje místo.

"Praporčíku Powelle, posaďte se prosím."

"Děkuji, pane!"

"V pořádku…" Kirk si mladého muže z lodní bezpečnosti pozorně prohlížel. Powell nevypadal na někoho, kdo by byl rozený potížista. Ale měl vzhled a vystupování člověka, který si je jist svými názory a který je ochoten za nimi jít i do pekla.

"Asi netušíte, proč jsme vás sem pozvali…"

"Ne pane, to opravdu nevím" odpověděl Powell popravdě. Necítil se v palbě pohledů čtyř veteránů Hvězdné Flotily ve své kůži - slyšel, že v této místnosti se může konat i polní soud a měl nepříjemný pocit, že zrovna u jednoho, byť neoficiálního, soudu je. Na lavici obžalovaných. A obhájce se zapomněl dostavit.

"Jde o to, že v rámci průzkumu soustavy HD 136352 zaujme váš nadřízený, nadporučík Chekov, pozici prvního důstojníka na hvězdném člunu James Cook, což ponechá místo velitele lodní bezpečnosti dočasně neobsazené. A z vaší hodnosti i kvalifikace vyplývá, že nejvhodnější kandidát na tuto pozici jste vy. Budu k vám ovšem upřímný, nejsme si zde jisti" Kirk ukázal kolem sebe "jestli vám vůbec můžeme tak zodpovědnou funkci svěřit."

Powell se zhluboka nadechl. Věděl, že dříve či později na tuto otázku dojde. No, teď se ukáže, jestli má alespoň trochu štěstí…

"Ale myslím, že tu funkci Mikovi admirál nakonec dá. A to z toho důvodu, že by ho jinak musel jmenovat na Jamese Cooka a to se mu bude chtít ještě méně" uvažoval Chekov nahlas. "A kdyby ho úplně vynechal, mohl by si Powell celkem oprávněně stěžovat, že byl při přidělování úkolů nepochopitelně přeskočen. Takže tu funkci dostane."

"Pavle, mám pro tebe speciální titul!" prohlásil najednou Sulu. "Jmenuji tě hlavním lodním jasnovidcem, ať už na jakékoliv lodi - ale pod podmínkou, že budeš mít vždycky pravdu. Teď nám ještě pověz, co budeme podle tebe zkoumat."

"Budu mít pravdu, Hikaru, budu ji mít. Vždyť je to zcela logické a každý by na to mohl přijít."

"Zřejmě se v kurzu pro bezpečnostní důstojníky probírá i čtení myšlenek ve stylu Sherlocka Holmese," poznamenala Uhura.

"Možná se budete všichni divit, ale i to se tam probírá" odpověděl Chekov s vážnou tváří. "Ale, teď k tomu, kam poletíme. Je to jednoduché. Na planetu VI. Je to jasný sekundární cíl. Planeta III je cíl primární - bez jakékoli debaty a ten si bude admirál chtít nechat pro sebe."

"Myslím, že jsme se dohodli, pánové" řekl Kirk, když za Powellem zapadly dveře. "Praporčík Powell převezme velení lodní bezpečnosti až bude Chekov na misi." Už se zvedal od stolu, když Spock z ničeho nic pronesl:

"Učinil jste velmi logické rozhodnutí, admirále."

Kirk se zarazil v pozici mezi sedem a stojem. "Co prosím, pane Spocku?" zeptal se překvapeně.

"Chválím logiku vašeho rozhodnutí vyslat člun James Cook na samostatnou misi, protože…"

Kirk se rezignovaně posadil. "Vždyť se to nabízí samo…"

Teď se pro změnu zarazil Spock. "Jsem rád, že to říkáte s takovou samozřejmostí, admirále. Ne každý velící důstojník by byl ochoten vyslat své lidi tak chladnokrevně na misi, která je ze své podstaty sebevražedná."

Scott i McCoy dokázali na Spocka jen vytřeštěně zírat.

"Promiňte, Spocku…?" znejistěl Kirk.

"Víme, že se v této soustavě Unicorn bezpochyby nachází. Je nám také zcela jasné, že její posádka svou loď ukryla někam, kde ji nemůžeme snadno vypátrat. Je jen logické, vyslat člun jako návnadu…"

"Tak dost!" vykřikl McCoy. "Vy jeden zelenokrevnej nelidskej…"

"Mírni se, Kostro" napomenul Kirk svého přítele. "Spock má totiž pravdu. James Cook má opravdu sloužit i jako návnada na Unicorn…"

"Cože? To snad nemyslíš vážně, Jime? Ty posíláš naše nejlepší důstojníky na sebevražednou misi?" doktor McCoy odmítal uvěřit svým uším.

"Ne… neposílám je na sebevražednou misi. Posílám tam naše nejlepší důstojníky právě proto, aby se z té mise nestala mise sebevražedná. Enterprise neměla nikdy lepšího kormidelníka než je Sulu a lepšího navigátora, než je Chekov. Člun James Cook je rychlý a obratný. V otevřeném vesmírném prostoru sice žádné Hvězdné lodi neuteče, ale uvnitř soustavy dokáže vymanévrovat prakticky všechno. A po většinu doby Enterprise od něj bude maximálně jednu světelnou hodinu. A nikdo nepochybuje o schopnosti Enterprise si s Unicorn poradit." Zakroutil hlavou. "Nikdo…" řekl spíš sám pro sebe. "A popravdě, žádný plán se neobejde bez rizika, A toto je riziko plně ospravedlnitelné a přijatelné…"

"Jime, proboha, Jime… víš co to říkáš?" McCoy se konsternovaně díval na Kirka. "Teď mluvíš jako admirál, ne jako člověk! Mluvil bys takhle jako kapitán lodi? Nemyslím…"

"A co mám podle tebe dělat?" rozčílil se Kirk. "Čekat až Unicorn přepadne další civilní loď? Nemůžu obětovat posádky civilních lodí jen kvůli tomu, abych ušetřil posádku lodi vlastní…"

"Takže aby admirál"(na slovo admirál dal McCoy až nezvyklý důraz) "Kirk splnil svůj úkol, půjde i přes mrtvoly. Velmi dobře. Ještě že to vím." McCoy se zvedl od stolu a zamířil nasupeně ke dveřím. Ve dveřích se otočil. "Teď, když mne pan admirál laskavě omluví, půjdu sepsat závěť. Začínám chápat, jak bylo možné, že jsme na poslední misi přišli o více než 80 lidí."

Kirk zůstal zaraženě sedět u stolu, neschopen slova. Scott nevěřícně zíral střídavě na Kirka a na dveře, kterými odešel doktor McCoy.

"Kdybych byl člověk, myslím, že mou reakcí by bylo počkat, až se doktor McCoy vyzuří a pak bych se mu celou věc pokusil ještě jednou vysvětlit. Nejlépe nad sklenicí nějakého pití" řekl pomalu Spock. "Kdybych byl člověk…"

Kirk mu věnoval udivený pohled, ale nic neřekl.

divider

Následuje:
Kapitola 3

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries (Casperium)