Galaktičtí hosté

Autor:
Milan Dolejší
Archivováno dne:
2. 12. 2005
Délka:
30 599 slov (136 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:
Několik mrtvých, nikoli však v naturalistickém podání.
Seriál (svět):
TNG
Období:
Počátek roku 2380, nedlouho po bitvě se Shinzonem
Hlavní postava(y):
Jean-Luc Picard, Befor/Dat, Owen Paris, John Smith a další
Kategorie:
napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Po sedmi letech opět přilétají Borgové do kvadrantu Alfa. Současně se objevuje obrovská cizí loď, která je chce zničit. Jediné, co mezi nimi stojí, je prostor Spojené federace planet a hvězdná loď Enterprise...

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Galaktičtí hosté (Milan Dolejší)

Obsah

Kapitola 7

Enterprise spočívala v prázdném prostoru, avšak ve vesmírných měřítkách velice nedaleko čekala obrovská loď. Kapitán Picard již věděl jak nepřítel vypadá a o to těžší mysl měl. Admirál Paris si přál mít vesmírného obra pod dohledem, ale Enterprise měla zároveň spočinout mimo dosah. Již na poslední schůzi velících důstojníků se Geordi LaForge přihlásil, že by rád zůstal poblíž nepřátelského plavidla v raketoplánu. Bylo jasné, že šéfinženýr bude podobným kolosem fascinován, ale Picard se obával, že případná jeho ztráta by nebyla dobrá.

Kapitán hleděl zamyšlen z okna své pracovny. Za ním plavala Ryba II., kterou si nedávno nechal nainstalovat do pracovny, když se cítil osaměle. Přemýšlel o tom, koho má vyslat na riskantní misi. Měl sice Hazard tým, ale Geordi tam tak chtěl… A to nebylo jediné, co se mu honilo hlavou. Uvažoval především o trochu jiné věci. I když to bylo velice rozumné a prospěšné, Picard si nebyl jist, zda je správné spojit se s Borgy. I kdyby to mysleli upřímně, naskýtala se otázka, zda hrozba na hranicích Federace ospravedlňuje spojenectví s bytostmi, které popírají lidskost a mají na svědomí miliardy životů… A další věc byla samozřejmě ta, že Borgové již porušili nespočet slibů. Samozřejmě, v mnohém se změnili. Při prvním kontaktu s lidmi si byli naprosto jisti, že bude stačit jediná loď k asimilaci této kultury. Nebyla to jejich první porážka. Borgové byli odraženi již několikrát. Ale bylo to poprvé v tomto tisíciletí. Vypěstovali si k lidem určitý vztah, který se dá přirovnat k obdivu.

Flotila věděla něco málo o tom, co se v Delta kvadrantu stalo, když odtamtud unikl Voyager. Především zkolaboval systém transwarpových tunelů, který Borgové vytvářeli stovky, ne-li tisíce let. Navíc došlo podruhé za krátkou dobu ke kolapsu Královny, která musela být nahrazena. Společenstvo se rozkládalo, protože někteří vojáci se dokázali osamostatnit, ale přes to všechno Společenstvo přežilo. A stále představovalo smrtelnou hrozbu. Borgové nadále zabíjeli, nadále byli nebezpeční a navzdory prvotní přímočarosti velmi záludní.


Uplynulo několik minut a před kapitánem se objevil nadporučík LaForge, který se ho snažil přemluvit, aby ho pustil na misi.

"Pane, pochopte prosím, že je to něco úžasného!" nadšeně vykládal šéfinženýr. "Prostě to musím vidět."

"Geordi," oslovil ho kapitán křestním jménem, což dělal jenom ve výjimečných příležitostech, "pochopte vy, že jste důstojník Hvězdné flotily ve velmi důležité pozici."

"Barclay mě může v klidu zastoupit. Před půlrokem se také staral o strojovnu a dokázal bleskurychle opravit warp-jádro," odvětil LaForge.

"To máte pravdu," musel souhlasit Picard. "Ale myslím, že tu věc venku uvidíte ještě velmi podrobně."

Inženýr ale zavrtěl hlavou: "Kapitáne, ve strojovně neuvidím nic. I kdybych přišel na můstek, musel bych se věnovat své konzoli."

"Jistě, nadporučíku. Já rozumím vaší touze spatřit tu věc. Ale prosím vás, abyste pochopil mé rozhodnutí poslat tam Moorovou a Murphyovou."

"Když zabijí Moorovou, tak to snad bude v pořádku?" opáčil Geordi. "Vědecká důstojnice je postradatelná na rozdíl od šéfinženýra?!"

"Ale pane LaForgi, nepřekrucujte…" bránil se Picard.

Šéfinženýr vypadal, jako by prošel jakousi proměnou. Byl naprosto rozzuřený a zjevně nepříčetný. V takovém stavu ho kapitán ještě neviděl.

"Já nic nepřekrucuju!" křičel. "Vy mě vůbec neposloucháte. To toho rovnou můžu nechat!"

V kapitánovi také začínal pomalu kypět hněv. Otevřel ústa, ale LaForge ho nenechal promluvit, otočil se a téměř vyběhl z pracovny. Můstkem jen prolétl a vstoupil do turbovýtahu. Sotva se za ním zavřely dveře, vyšel ze své pracovny Picard.

"Co se stalo, pane?" staral se Madden, když viděl, že nejen šéfinženýr, ale ani kapitán není v příliš osvícené náladě.

"Nadporučík LaForge se choval velice podivně," odvětil mu kapitán, když se posadil do křesla. Potom poklepl na tlačítko na opěradle a prohlásil: "Picard poradkyni Jnol." Nedočkal se však odpovědi. Volání ještě zopakoval, ale když Betazoidka stále nereagovala, obrátil se na počítač: "Kde je poradkyně Jnol?"

"Poradkyně Jnol je ve své kajutě," odvětil jemný hlas počítače.

"Jaký je její stav?"

"Do jejího zdravotního indikátoru nepřicházejí žádné údaje," odvětil počítač. To znamenalo, že poradkyně buď u sebe nemá svůj odznak, nebo je mrtvá.

Picard se rozhlédl: "Kdy někdo z vás naposled viděl poradkyni?"

Nikdo se neozýval. Nakonec odpověděl Madden: "Služba jí skončila včera večer. Potom jsem se s ní o něco později potkal v jídelně, ale od té doby jsem ji neviděl. Měla volno a služba jí začíná až za dvě hodiny."

"Jenomže panuje žlutý poplach…." namítl kapitán. Pro poradkyni sice nutnost hlásit se na svém stanovišti během žluté fáze neplatila, stejně jako pro mnoho dalších méně kritických funkcí, ale předpokládalo se, že přesto bude na můstku. Přinejmenším Jnol to tak vždy dělala. Proto se Picard zarazil uprostřed věty a znovu se dotkl spojovacího tlačítka: "Picard ošetřovně: Zkontrolujte prosím poradkyni Jnol."

Okamžitě se ozval hlas doktorky Stevensonové: "Jsme na cestě."

"Maddene, jděte tam také a informujte mě."

První důstojník přikývl, vstal a zamířil do turbovýtahu.


Když vystoupil, rychle došel ke dveřím kajuty poradkyně Jnol. Již tam stála doktorka spolu s jedním zdravotním bratrem a zřízencem s antigravitačními nosítky. Šéflékařka zrovna cosi kutila s ručním ovládáním dveří. Když zaregistrovala komandéra, oznámila mu: "Neotevírala, takže zadávám bezpečnostní kódy, aby mě to pustilo dovnitř." Stevensonová byla asi čtyřicetiletá tmavovlasá žena nevysoké postavy. Kromě toho, že byla zručná chiruržka a všeobecná lékařka, vystudovala také bakalářské studium virtuálních věd, takže její schopnosti ve vztahu k počítačům převyšovaly většinu smrtelníků. Kdyby musela, patrně by počítač nějak obešla. V tomto případě však nemusela, protože ještě než k ní Madden přišel, dveře se otevřely.


"Prý je to způsobeno nějakou její telepatickou schopností," informoval Madden kapitána, když se vrátil na můstek. "Každopádně doktorka říká, že se probere nejdříve za tři a půl hodiny." Když ji našli, Jnol ležela na posteli, bylo však zjevné, že na ni upadla. Poradkyně byla v bezvědomí a nepodařilo se probudit ji. Zdálo se, že omdlela krátce poté, co vstala, protože byla ještě v pyžamu.

Picard se opřel v křesle a chtěl zavolat nadporučici Moorovou, která se chystala k odletu, když náhle Worf ohlásil: "Právě opustil palubu jeden raketoplán."

Kapitán ztuhl, což naštěstí pro něj nebylo možno poznat. "Kdo je na palubě?"

Worf pohlédl na svou panel a oznámil: "Jeden člověk a jeden android."

"Kdo je ten člověk?"

"Zdá se, že nadporučík LaForge."

"Zaměřte na ně tažný paprsek!" rozkázal kapitán.

"Ano, pane," zaduněl Worf a splnil příkaz. Z trupu Enterprise vystoupila záře, která obklopila unikající raketoplán typu 9.

"A teď je zavolejte," řekl kapitán, když byl člun zachycen.

"Ano, pane," ozval se operační důstojník, jistý poručík Hugo Paysan. "Neodpovídají."

Náhle se Enterprise otřásla.

"Vystřelili na nás," ohlásil nevěřícně Worf. Raketoplán vskutku vystřelil na nechráněný trup hvězdné lodi a zničil emitor tažného paprsku, čímž se malé plavidlo uvolnilo. Než stihl někdo něco udělat, člun zmizel ve warpu.

"Míří přímo k nepřátelské lodi," oznámil klingonský taktický důstojník.

"Budeme je pronásledovat?" zajímal se Paysan.

"Ne, poručíku," odvětil Picard. "Je to příliš nebezpečné. Nevím, co se stalo, ale momentálně to vypadá, že pan LaForge je zrádce."

***

"Letí sem."

"Výborně. Jsou sami?"

"Vypadá to tak."

"No, doufám, že ten inženýr je tak chytrý, jak se o něm říká. Jinak ho budeme muset zabít."

"Asi ho zabijeme stejně."

***

Picard se rozhodl zůstat na místě, tedy na dohled dálkových senzorů od nepřátelského plavidla, dokud se neprobere poradkyně Jnol a neřekne mu, co se jí stalo. Při úvahách o Geordiho zradě se upínal k možnosti, že jednal pod nějakým cizím vlivem, a doufal, že ona by o tom mohla něco vědět.

Poradkyně se vskutku probrala v očekávanou dobu a byla až nečekaně čilá. Okamžitě se posadila a poté i vstala. Rozhlédla se po ošetřovně a prohlásila: "Děkuji vám doktorko. Vzpomenu si na vás ve své závěti."

"Cože?" podivila se Stevensonová.

"To byla parafráze citátu z jednoho slavného literárního díla," oznámil jí kapitán, který právě dorazil do lodní nemocnice. "Jak se máte, poradkyně?"

Jnol chtěla odpovědět, ale šéflékařka ji předešla: "Měla by ležet, ale místo toho už stojí. Je jako vy ostatní."

"Můžu si ji odvést na poradu?"

"Ale jo," mávla rukou doktorka. "Odveďte si ji, kam chcete, stejně by mi utekla. Jenom bych doporučovala převléknout se z pyžama, poradkyně."


"Měla jsem podivný sen," vykládala o pár minut později převlečená poradkyně kapitánovi v jeho pracovně, "který byl o tom, jak dva lidé řídí draka, jenž postupně pozabíjí celou armádu."

"Víte o tom něco detailnějšího?" zajímal se Picard.

"Jistě," Betazoidi si pamatovali své sny dopodrobna. "Jeden z těch lidí, kteří řídili tu saň, byl kapitán Riker. Druhému jsem neviděla do obličeje. A v čele té pobité armády jste stál vy."

"Poradkyně," promluvil pomalu kapitán, "když o tom mluvíte, zažívám pocit jistého déja-vu."

"Myslíte tím, že se vám zdál podobný sen?"

"Nevím. Lidé si své sny pamatují jenom mlhavě, pokud vůbec," zamračil se Picard.

"Mohla bych na vás provést poměrně krátký test?"

"Jistě."

Samozřejmě se ukázalo, že kapitánovi se zdál úplně stejný sen. A nebyl sám. Postupně otestovali též Maddena a Moorovou a výsledky byly stejné. Když rozeznali své sny, zároveň pocítili jakousi úlevu, i když nebylo jasné od čeho.

Když kapitán s poradkyní v pracovně opět osaměli, Jnol konstatovala: "Myslím, že na té lodi jsou velmi silní telepati, kteří se nám snaží pomocí snů vnutit negativní pocity před případným střetem. Zpět však k mému omdlení: Když jsem se probudila, vstala jsem, a najednou ucítila silný… mentální úder."

"Mentální úder? Co to je?"

"Nevím, na něco podobného jsem nikdy nenarazila. Ale myslím, že to bylo cosi jako obrácená telepatie, kdy telepat ‚nevytahuje‘ myšlenky ostatních, ale naopak někomu vnucuje ty své. Možná bych mohla hovořit o tom, že někdo někoho bije mozkem."

"Napadli vás tedy?"

Jnol pozvedla obočí: "Ne, cíl byl někdo jiný."

"Nadporučík LaForge?"

"Je to možné. Vámi popsané jednání a následná krádež raketoplánu hovoří o možnosti, že právě on byl cílem útoku. Ale pokud to tak bylo, myslím, že na něj zaútočili již dříve. Podobný, ale mnohem slabší pocit nevolnosti jsem měla již v době, kdy jsme sem přiletěli. Jenomže tenkrát jsem to přičítala prosté únavě."


Zatímco kapitán Picard spolu s Worfem plánovali bitvu, dorazila flotila. Celkem přiletělo dvě stě třicet šest lodí včetně dalších dvou plavidel třídy Sovereign a dvaceti lodí třídy Galaxy. Zanedlouho přiletěly také tři borgské krychle v doprovodu malé korvety.

Trvalo ještě několik hodin, než kapitán vše připravil a udělil rozkazy. Navíc se s ním pokusilo polemizovat několik kapitánů a admirálů, kteří se domnívali, že Picard pro ně není postačující velitel. Nakonec se ovšem všichni uklidnili a flotila, která jako by zabírala polovinu vesmíru, se dala do pohybu. Na první pohled to vypadalo, jako by hejno blech táhlo dvě kostky ze stavebnice, ale každému muselo být hned jasné, že se děje něco zvláštního. Federální a borgské lodě se nemohly spojit z jiného důvodu než kvůli naprostému ohrožení.

Flotilu Picard rozdělil na čtyři skupiny. Skupina 1 byla složena z nejsilnějších lodí Hvězdné flotily třídy Sovereign a Galaxy, v jejichž čele stála Enterprise, celkem to bylo dvacet tři plavidel. Skupinu 2 potom sestavil kolem experimentální lodě Prometheus s kontradmirálkou Hughesovou ve velení. Skupinu doplnilo sto dvacet dva středně velkých a silných plavidel typu Akira, Excelsior, Nebula, Steamrunner či Ambassador. Skupina 3 tvořilo zbylých devadesát malých lodí vesměs tříd Defiant, Miranda nebo Nova. Do velení skupiny postavil Picard bajorskou majorku Kiru, která velela lodi Defiant. Čtvrtá skupina potom byla trojice borgských lodí.

Když armáda plavidel dorazila k cizímu plavidlu, které hrozilo zničit vše živé v Galaxii, její velikost se náhle zrelativizovala. Přesto hrozba vypadala přijatelněji, než když proti ní stála samotná Enterprise či snad Victory. Picard otevřel ústa, aby přikázal Moorové otevřít volací frekvenci, ale předběhli ho Borgové.

"My jsme Borgové," ozval se mnohoústý bezduchý hlas. "Budete zničeni. Odpor je marný." Jinak však Borgové nic nepodnikali. I s nimi Picard během plánování hovořil a přikázal jim stejně jako ostatním čekat na rozkaz. Zatím se zdálo, že Borgové poslouchají, i když si příkazy vyložili poněkud volně.

Po vyhrůžce se rozhostilo ticho. Trvalo čtyři sekundy a poté vyšlehl z velkého bílého plavidla rudý paprsek. Zamířil na krychli, která v borgské formaci zaujala postavení vlevo. Její štíty úder jentaktak zadržely, ale za prvním výbojem hned následoval druhý, kterému se již tmavá krychle nedokázala ubránit. Část plavidla byla zničena, zbytek začal bezmocně rotovat vesmírem. Federální lodě v trajektorii její neřízené cesty rychle uhýbaly a začal se tvořit zmatek v Picardově útočné formaci. Ten ale již neváhal.

"Zahajte útok!" přikázal. "Palte soustředěnou první salvu. My se přidáme s fotonovými torpédy."

Všechny lodě vystřelily najednou – federální i borgské. Fázerové paprsky i torpéda se zaryly do povrchu kdesi vlevo nahoře (z pohledu Enterprise) a byly absorbovány. Vypadalo to, jako by někam zmizely. Následovala ještě jedna salva, ale když to opět k ničemu nevedlo, přikázal Picard zastavit útok a vrátit se do výchozí formace. Protože cizí plavidlo ještě několikrát vystřelilo, ztratila Federace jednu loď a další byl neovladatelná. Enterprise se však prozatím dokázala útokům vyhnout.

"Raketoplán je na cestě," ohlásil Worf hned poté, co kapitán přikázal ukončit bezvýsledný útok.

"Výborně," pochvaloval si Picard. "Ať flotila zahájí namátkovou palbu na různé body cizího plavidla. Třeba nalezneme nějaký zranitelný bod."

Kryt federálním maskovacím zařízením, vydal se raketoplán s nadporučicí Moorovou, poručíkem Munroem a dalšími dvěma členy Hazard týmu na cestu k nepřátelské lodi. Cíl byl jasný – záchrana Geordiho LaForge, Befora a posádky Hercula. Aby měl člun vůbec šanci k obrovskému plavidlu proniknout, uchýlil se Picard ke lsti. Navzdory Algernonské smlouvě s Romulany se totiž Federace pokusila před několika desítkami let vyrobit vlastní maskovací zařízení. Snaha byla do jisté míry úspěšná, ale poté byl produkt pokusu opuštěn spolu s lodí Paegasus, která při testech uvízla ve skále. Maskovací zařízení totiž pracovalo na principu transportérů. Jednotlivé atomy lodi, která ho užívala, i jejího osazenstva, byly částečně dematerializovány, takže zvnějšku bylo chráněné plavidlo neviditelné. Současně bylo možno atomy "pronést" hmotou, takže loď s takovýmto krytím mohla zamířit třeba pod povrch dutého vesmírného tělesa. Při zkoušce však maskovací zařízení selhalo zrovna ve chvíli, kdy byla část lodi v hornině. Smrt části posádky vyvolala u jejího zbytku vzpouru, kterou kapitán lodi zlikvidoval násilím. Později plavidlo nalezla Enterprise, ale kapitán Picard byl nucen použít maskovací zařízení na své lodi přímo před očima Romulanů. Možnou roztržku se podařilo diplomatům urovnat, a Federace slíbila, že zařízení zničí. Dlouho se k tomu však neměla a nakonec si o přístroj řekl opět Picard, který ho nechal přiložit k raketoplánu nově zformovaného Hazard týmu. Doprovodil to cynickými slovy: "O ten raketoplán stejně přijdeme."


Nepřítel byl zřejmě chvíli zmaten skončením útoku a novým utvořením formace spojeneckých lodí. Krychle poničená při prvním útoku se dokázala opravit dostatečně na to, aby se vrátila na původní místo. Přesto měla neforemná bílá loď na kontě již dvě vyřazená plavidla, zatímco její protivníci dosud nedokázali zasadit jediný účinný úder.

Kapitán Picard hleděl na obrazovku. Nerozuměl tomu, i když již několikrát čelil mnohem silnějším protivníkům, vždy jim alespoň trochu poškodil štíty. Borgové či Scimitar byli mnohem silnější než Enterprise, ale přesto na nich zbraně Picardovy lodě zanechaly alespoň drobné stopy hned při prvním útoku. A teď nic. Doufal, že to jeho výsadek dokáže rozluštit.

Velitel Enterprise nebyl jediný, kdo o tom přemýšlel. Nakonec operační důstojník lodi Porthos poručík Slobodan Dalovič vyslovil zajímavou hypotézu: "Nemohla by to být nějaká… iluze?"

Starý a konzervativní kapitán Gerhard von Habsburg ho však odbyl: "Necháváte se unášet těmi svými holografickými romány, poručíku. Kdybyste si raději něco rozumného přečetl!" A pokračoval ve žmoulání svého mohutného bílého kníru.


"Nemohu tím proniknout," bezradně prohlásila nadporučice Moorová, když hleděla na výstupy ze senzorového průzkumu pláště cizího plavidla. "Obávám se, že se dovnitř nedostaneme. Ten plášť je naprosto kompaktní."

Rozhlédla se kolem. Členové speciální jednotky bezpečnosti z Enterprise, takzvaného Hazard týmu, chvíli stravovali tuto informaci. Nakonec velitel týmu poručík Munro prohlásil: "Tak to nám zbývá jediná možnost." Protože seděl u jednoho z řídicích panelů člunu, nemohl ho nikdo zastavit. Maskovaný raketoplán zamířil přímo proti plášti nepřátelského plavidla. Moorová vykřikla – a byli uvnitř. Pláštěm proletěli, jako kdyby tam nebyl.

Operační důstojnice a momentální velitelka člunu se rychle vzpamatovala z úleku a opět si přečetla, co jí ukazují senzory. Zevnitř byla situace podstatně jiná. Celý domnělý plášť nebyl nic jiného než velmi pečlivě vytvořená holografická iluze.

Před raketoplánem teď byla samotná loď. Byla také bílá, ale její povrch nebyl podobně kompaktní jako ten iluzorní. Měla cosi jako okna, která byla ve skutečnosti tvořena zvláštními blánami, a mnoho dalších otvorů. Tvar lodi byl naprosto chaotický, vypadala jako by z ní ve všech směrech vycházela chapadla, která se navíc pomalu, naprosto přirozeně vlnila. Rozměry té věci byly stále ohromující. Již to nebyl kontinent, ale pouhá vesmírná základna Federace. Pořád to ale bylo obrovské. Okolo plavidla se vinula pravidelná světelná mřížka, která ve skutečnosti generovala kulové silové pole, jež chránilo celé obří plavidlo. Dokázalo zastavit cokoli, co by se pokusilo prostoupit mřížkou, fázerový paprsek či torpédo, stejně jako raketoplán.

"Pohyb těch chapadel nějakým způsobem dodává energii celé lodi," prohlásila po chvíli studia senzorových údajů Moorová. "A loď generuje tu mřížku, která je neproniknutelná. My se ovšem potřebujeme dostat dovnitř."

"Nepomohlo by nám to naše maskovací zařízení?" otázal se praporčík Chell.

Vědecká důstojnice Enterprise se zadumaně zamračila: "Nevím. Nemyslím si, že bychom mohli proniknout silovým polem. Celé naše krytí funguje na principu transportéru, a ten neúčinkuje skrze ochranné štíty."

Bolianský technik z Hazard týmu se však nedal odradit: "Já si myslím, že ta mřížka nepracuje stejně jako naše štíty – pouze se snaží zabránit tomu, aby cokoli vniklo dovnitř chráněného prostoru. Jenomže transportované molekuly to nevidí."

"To je pravda," uznala Moorová.

Do hovoru se však vložila praporčice Derbynová: "Počkejte, podle toho, co jsem slyšela a četla, tahle loď dokázala porazit Borgy. Jenomže Borgové mají transportní paprsky, takže ty musí být schopna blokovat."

"Jenomže Borgové nikdy nepronikli vnější projekcí," namítl Chell.

"Mně se to pořád zdá příliš riskantní," trvala na svém Derbynová. Tato mladá, vysoká a robustní Pozemšťanka se netajila tím, že když se naskytla možnost, nepodstupovala zbytečné riziko.

Moorová však rozhodla: "Poručíku Munro, praporčíku Sydneyová, připravte se, zkusíme se dostat dovnitř."

Pilotka Hazard týmu a jeho velitel přikývli. Seděli v křeslech v čele raketoplánu a stroj vedli. Teď skrytý člun zamířil mezi jednotlivé paprsky systému, který vypadal jako zlatá síť. Když si posádka raketoplánu uvědomila, že je na druhé straně, pocítila velkou úlevu. Jak se ukázalo, bylo to předčasné. Náhle zhasl jeden panel a Chell na něj poplašeně pohlédl. Potom prohlásil: "Maskovací zařízení se nějak přetížilo. Exploduje za dvacet sekund!"

"Obávám se," zareagoval Munro pochmurně, "že bychom teď měli vlétnout do té lodě, a až krytí vypadne, a zhmotníme se, vzít ji s sebou."

Moorová však zavrtěla hlavou: "Poručíku, nejsme tady, abychom se zabili. Naším úkolem je naopak zachránit tisícovku životů lidí z Hercula a kvadriliony po celé Galaxii."

"Jenomže když tu loď nezničíme teď, taky ji možná nedokážeme zničit nikdy!" nechtěl se dát velitel Hazard týmu.

"Když se teď zabijete, pane Munro," opáčila vědecká důstojnice, "již nikdy znovu nebudete žít. To je to hlavní! Pokud chcete, tak vám tímto rozkazuji přežít."

"Ano, slečno," zahučel poručík.

"Ovšem…" začala.

"Už nemáme čas!" přerušil ji Chell. "Transportuji nás na palubu té lodi."

Objevili se v matně osvětlené chodbě. Její profil byl stejně nepravidelný jako samotná loď a stěny se úplně stejně… vlnily. Téměř se zdálo, že loď je papírová. Ale trikordéry nedokázaly zjistit, z čeho je vlastně postavena. Samotné stěny produkovaly světlo, které zřejmě bylo pro místní obyvatele stejně důležité jako pro lidi. Vedle toho měla chodba pevnou podlahu, takže zdejší posádka patrně chodila. Ještě zajímavější, než loď samotná, byl fakt, že na ní bylo dýchatelno a složení atmosféry dokonce plně odpovídalo Zemi. Většina živých tvorů na bázi uhlíku potřebovala ke svému životu kyslík i další plyny, které byly v pozemské atmosféře. Jenomže mnohé cizí druhy měly v atmosféře jedy, bez nichž se sice většinou obešly, přesto je braly jako přirozenou součást svého prostředí. Především však i humanoidé, kteří byli více či méně podobní Pozemšťanům měli na svých planetách alespoň trochu jiné složení atmosféry.

"Praporčíku," oslovila Moorová Chella, "myslím, že jsme prošvihli možnost, jak jim zasadit ránu, a přitom to přežít."

"Omlouvám se," zakňučel Bolian. "Ale ono už to skoro vybuchlo."

"Co se dá dělat," rozhodila Moorová ruce. "Takže máme dva úkoly – zachránit lidi z Hercula a pokud možno také deaktivovat zdejší obranu – přinejmenším ten vnější hologram. Ten vlastně odvádí velkou část útoků. Takže se rozdělíme. Já se Sydneovou a Martinezem půjdeme doleva, poručík Munro, Derbynová a Chell půjdou doprava. Poručíku, nechejte aktivovaný komunikátor. Vaším cílem bude záchrana vězňů. My půjdeme vypnout obranu. A dávejte si pozor. Kdoví, co tvoří posádku."

"Jistě. Jdeme," přikývl Munro a vydal se se svou skupinou na druhou stranu.


Když explodoval maskovaný raketoplán, John Smith na můstku bílé lodi s sebou trhl. "Tak. A asi tady někoho máme."

"Je to možné. Ale to těžko poznáme."

"Co kdybychom…"

"Nemáme přístup skoro k ničemu. Ještě jsme to přece neodblokovali."

"Jistě. Ale ti lidé z Hercula v sobě stále mají tu drogu."

"Teď už budou naprosto otupělí. Buď jsou mrtví, nebo se nedokáží hýbat. Každopádně by žádné vetřelce nezastavili. Myslím, že postačí, když zamkneme hlavní dveře sem. Je tu veškeré ovládání, takže se venku může potulovat, kdo chce, a přesto nás neohrozí. Vedle toho máme toho jejich inženýra. Jeho nezabijí a on je ano."

"A co ten android?"

"Vypadá to, že LaForge je příliš zmaten naší telepatií a dosud ho neobrátil na naši stranu. Bude se muset obejít bez něho."

"Ano. A pokud to nezvládne, tak až se zbavíme těch lodiček venku, konečně aktivujeme vnitřní obranu a naše vetřelce odstřelíme."

"Jistě. Ale teď bychom měli věnovat pozornost našim přátelům venku. Několik zbloudilých střel již zasáhlo náš hlavní štít."


Všichni na palubách lodí spojenecké flotily viděli, nebo alespoň mohli vidět, jak se raketoplán bez jediného efektu zanořil do bílého povrchu lodi. Po kontaktu vůbec k ničemu nedošlo. I kdyby se nic nestalo cizí lodi, bylo jasné, že raketoplán měl být zničen. Pokud ovšem nevlétl dovnitř… Picard nicméně nemohl nikomu nařídit pokusit se vlétnout dovnitř. Nabyl si jist, proč raketoplán udělal to, co udělal. Stejně tak nevěděl, co se s ním vlastně stalo. Nebylo tam ani stopy po nějakých troskách nebo něčem podobném. Ani detailní skeny však nenaznačily možnost, že by plášť mohl být iluzorní.


"Kapitánko," ozval se George Norton, vědecký důstojník na lodi Chlumec. "Zdá se, že ta loď je – navzdory průzkumům – iluzorní. Domnívám se, že kdybychom stříleli do jejího středu, mohli bychom nevědomky zasáhnout to, co generuje tento bílý plášť."

"Zajímavý nápad, poručíku," pochválila ho kapitánka Aprilová. "Sdělíme to kapitánu Picardovi."


"Ano, uvažuji o tom," přikývl Picard na návrh poručíka Nortona. "Ovšem musíme též vzít v úvahu, že je tam tisíc lidí z posádky Hercula, včetně civilistů. Obávám se, že bychom mohli být až příliš silní."

"Takže?" vyzvídala kapitánka Aprilová.

"Budeme pokračovat v nesoustředěné namátkové střelbě. Kdyby začalo jít do tuhého, můžeme provést návrh pana Nortona."


"Tady je vchod do Hercula," zvedl Chell hlavu od trikordéru a ukázal na jednu stěnu. V lodi nebyly skutečné dveře, ale některé stěny se občas zúžily a nakonec rozestoupily, aby mohli lidé projít. Chell jednu stěnu zkoumal trikordérem, ale neměl se přistoupit k ní. Nakonec tam došel Munro a před ním se objevil otvor. Poručík dovnitř namířil svou fázerovou pušku, ale nikoho nespatřil. Prošel "dveřmi" a dostal se k místu, kde končila cizí loď a začínaly důvěrně známé rysy federálního designu.

Před ním teď stály dveře, které však zůstávaly pevně zavřené a nereagovaly na pohyb. Proto Munro prohlásil: "Počítači, otevři dveře."

Ozvalo se zapípání a počítač odvětil: "Ovládání dveří bylo zablokováno osobou s bezpečnostní úrovní čtyři. Poručík zavrtěl hlavou. Úroveň čtyři byla určena pro velící důstojníky jednotlivých sekcí. Další stupně byly určeny již jenom kapitánům či admiralitě. Zdálo se tedy, že údajný nadporučík Smith zablokoval přístup na Hercula. Munro však měl speciální bezpečnostní oprávnění. Jako velitel Hazard týmu se sice nemohl dostat k utajovaným informacím, ale zato dokázal otevřít dveře zablokované kýmkoli s nižší hodností než kapitánskou. Tak se stalo, že po zadání svého osobního kódu mohla tříčlenná skupinka vstoupit na palubu Hercula. Potom se dveře opět zavřely.


"Mělo by to být asi o šest metrů výše, ale nevím, jak se tam dostaneme," vyčetla Moorová z trikordéru. "Nevidím tady žádné schody ani výtahy."

"Možná je nepotřebují," navrhla Stockmanová.

"To jako, že lítaj?" nezdálo se Martinezovi.

"Přesně tak."

"Jenže na to by stejně potřebovali nějakou šachtu."

Martinez si s pilotkou Hazard týmu nepadl do oka hned po svém příchodu na Enterprise. I když se oba snažili udržovat si určitý odstup, občas se dostali do konfliktní situace podobné této.

"Praporčíci," oslovila je oba Moorová, "je jasné, že mimozemšťané nelétají. Jinak by tato chodba neměla podlahu, nemluvě o tom, že by zde nejspíše nebyla žádná chodba. Musejí se ale nějak dostávat do vyšších úrovní lodi. A mohou užívat jakýkoli princip. Vždyť třeba Romulané mají na svých lodích jenom minimum výtahů. Používají schody nebo pomalé zdviže a potřebují-li někde být rychle, přenesou se tam paprskem."

"Takže tady se také transportují?"

"Ne," zamítla tuto možnost Moorová. "Myslím, že transportéry vůbec nemají, protože před nimi nechrání svoji loď."

"Ale slyšela jsem něco o tom, že se utkali s Borgy v jiné galaxii. A ti přenosové paprsky mají," namítla Stockmanová.

"To je pravda," souhlasila vědecká důstojnice. "Podle mého si ale přesto z transportérů těžkou hlavu nědělají… Víte, co je zajímavé?"

Sydney Stockmanová zavrtěla hlavou a Benedicto Martinez nadhodil: "Když někdo zastřelí Cardassiana?"

"To není příliš vtipné, praporčíku," zklidňovala ji Moorová. "Zajímavé je, že jsme za celou dobu, kterou zde pobýváme, nepotkali nikoho z posádky."

"Aha. Možná jsou všichni někde, kde pracují," uvažoval Martinez.


"Geordi prosím, dej si říct. V případě, že napadneš někoho, koho sem Federace vyslala, budu tě muset přivést do stavu bezvědomí," opakoval již poněkolikáté Befor zmámenému LaForgeovi. Ve skutečnosti však na něj nemluvil Befor, ale Dat. Přítomnost cizí lodi nějak zapůsobila na umělý mozek, který skrýval dvě zápolící osobnosti a způsobil, že právě Dat převládl. Na Geordiho se před chvílí zaměřila mohutná síla, kterou skrývala obrovská loď, a přikázala mu, aby pozabíjel všechny vetřelce. Se slovy: "Ano, zabiji každého občana Federace a každého Borga" opustil místo, kde se dosud neúspěšně snažil přinutit androida ke spolupráci. Dat byl znehybněn, když do jeho mozku vložil člověk, jenž býval jeho přítelem, jakousi přípojku. Potom se pokoušel změnit jeho programování, aby začal sloužit zájmům cizinců. Ve chvíli, kdy LaForge dostal zmíněný rozkaz, prudce se napřímil a tím vyrazil kabel z Datovy hlavy.

Šéfinženýr však nijak nereagoval ani na fakt, že se android pohybuje, ani na to, že na něj mluví. Postupoval dále chodbami Hercula s kompresní puškou v ruce a pátral po někom, koho by mohl zastřelit. Dlouho však nikoho nenacházel. Nakonec však uslyšel hlasy. "Vůbec se mi to tu nelíbí. Nikdo nikde, navíc to tlumené osvětlení. Skoro jako by to tady bylo plné duchů."

"Zatím nejsme v obytné sekci. Myslím, že Smith něco udělal…"

"Alexi! Mám na trikordéru někoho živého! Jde k nám. A s ním se pohybuje… Vypadá to jako robot."

"Myslím, že spolu s LaForgem sem letěl i ten Befor. Obávám se, že by mohli být nebezpeční, připravte se."

Geordi se přiblížil za roh zpoza kterého hlasy přicházely. Z kapsy vytáhl fotonový granát, který si vzal již dříve ve zbrojnici. Napřáhl se, aby ho hodil za roh a na jeho spánek dopadla Datova dlaň. LaForge se zhroutil k zemi. V reakci na dvojitou ránu vyběhli zpoza rohu tři členové Hazard týmu a namířili na Data, který stál nad bezvědomým šéfinženýrem.

"Co se stalo?" otázal se Munro androida.

"Geordi vás chtěl napadnout," odpověděl věcným hlasem dotázaný.

"Proč?"

"Nevím. Vlastně ani nevím, co se děje. Poslední, na co si pamatuji, je kopírování mé paměti do Befora. Potom jsem se objevil zde, na lodi U. S. S. Hercules NCC-71801. Geordi se pokoušel manipulovat s mým mozkem, ale to se mu přinejmenším zčásti nepodařilo. Fakt ovšem je, že si nepamatuji období bezmála šesti měsíců pozemského času. Geordi se po celou dobu choval velice podivně. Vůbec se mnou nehovořil a především se občas pohyboval velice nekoordinovaně. Dokáži-li posoudit, během pohybů si rozmýšlel, zda je chce dokončit. Uprostřed práce potom najednou ustal, řekl, že zabije každého občana Federace nebo Borga na palubě této lodi, vzal fázerovou pušku a několik fotonových granátů, a vydal se pryč z pracovny šéfinženýra, kde jsme předtím pobývali. Současně mě nešikovným pohybem opět uvedl do pohybu, což předtím znemožnil."

"To zní věrohodně," přikývl Munro. "Nadporučík LaForge je údajně pod vlivem jakéhosi silného telepata či co, který manipuluje jeho vůlí. Již se kvůli tomu pohádal s kapitánem Picardem a zaútočil na Enterprise."

Dat zareagoval po krátké odmlce otázkou: "Poručíku, mohl byste mě informovat, proč jsem na Herculovi a kde je samotná tato loď? Jak jsem řekl, nepamatuji si vůbec nic."

"Jsme v hangáru lodi, která přilétla z jiné galaxie, aby vyhladila Borgy. Ti se však s námi spojili a společně jsme se tomuto plavidlu postavili. Bezdůvodně totiž zaútočilo na Federaci. Ve flotile se objevili nepřátelští agenti, kteří unesli Hercula a zničili loď Victory. Vedle toho nějakým způsobem ovládli nadporučíka LaForge a přiměli ho opuštění Enterprise."

"Jsme tedy v lodi tak velké, že je možno do ní uložit plavidlo třídy Galaxy. To je pozoruhodné," zareagoval Dat. "Vy jste zde proč? Podle mých údajů jste poručík Munro, praporčice Derbynová a praporčík Chell, toho času přidělení na Akademii Hvězdné flotily, Hvězdné základně 7 a hvězdné lodi Marseille. Mám předpokládat, že nyní působíte na Enterprise?"

Munroovi pomalu došlo, že android před ním si neuvědomuje, že vlastně nepobývá ve svém těle. Rozhodl se prozatím ho neinformovat o faktu, že je úředně mrtev. "Kapitán Picard zformoval Hazard tým na palubě Enterprise. Původně tato jednotka působila na palubě Voyageru v Delta kvadrantu, ale…"

"Byla rozpuštěna," skočil mu do řeči Dat. "Kontradmirálka Janewayová a nadporučík Tuvok informovali Hvězdnou flotilu o užitečnosti Hazard týmu, ta se přesto rozhodla rozpustit ho. Vy jste mu velel, praporčík Chell je jedním z původních členů."

Chell náhle zakvičel: "Pozor! Probere se!"

Dat pohlédl na Geordiho. LaForge byl v bezvědomí a síla Datova úderu nebyla příliš velká, takže se šéfinženýr skutečně měl brzy probrat. Několik dlouhých zlomků sekundy androidovi trvalo, než se rozmyslel, co dál. Otočil se na Munroa: "Poručíku, podle vašeho odění a mých znalostí vybavení prvního Hazard týmu usuzuji, že s sebou máte takzvaný transportérový vak."

Munro přikývl a Dat pokračoval: "Můžeme ho použít pro prozatímní ‚uložení‘ Geordiho."

"To jsem již jednou viděl," opáčil Munro a Chell horlivě přikyvoval. Derbynová jenom zamlkle sledovala, co se děje.

"Ano, poté, co jsme nalezli kapitána Scotta, několik lidí tento způsob… přežití použilo," souhlasil Dat, zatímco pozvedl Munroovu ruku a na "náramku" vyplněném ovládacími panely začal programovat transportní vak, aby dovnitř mohl vložit člověka. Podařilo se mu to velice rychle a LaForge náhle zmizel v záři transportního paprsku. Teprve potom Dat oznámil Munroovi: "Obávám se, že dokud Geordiho opět nezhmotním, nebudete moci svůj vak využívat."

Poručík na něj vytřeštil oči: "Cože?! Vždyť tam mám svou výzbroj – granátomet, ruční fázer, všechno!"

"Bohužel. Nešlo to jinak."

"A jak dostaneme nadporučíka ven?" otázal se ještě velitel Hazard týmu.

"Budu to muset provést já. V opačném případě se to nepodaří, protože člověk ve spolupráci s lodním počítačem by rekonstruoval můj postup asi pět dní a Geordiho signál přestane být kvalitní za čtyřicet hodin."

"A co když zase zmizíte?" otázal se Chell.

"Zmizím?"

"To jsem možná neměl říkat, co, Alexi?" zahuhlal Bolian. Munro přikývl.

Dat na ně ovšem zvědavě hleděl: "Co se nemám dozvědět?"

Bez dalšího váhání mu všichni tři pověděli, co se s ním dělo. Že Datovo tělo bylo zničeno spolu se Scimitarem a v současnosti "obývá" Befora. Že z nějakého důvodu náhle převážila jeho osobnost, i když do té doby probíhal jakýsi boj či co. A především, že je možné, že opět převládne Befor.

Dat na ně hleděl naprosto prázdně. Kdyby mohl vyjadřovat emoce, byl by v jeho očích smutek. "Vlastně tedy okrádám vlastního bratra o jeho tělo. Dělám tak něco, proti čemu jsem se několikrát postavil. Nejspíše bych se měl deaktivovat."

"Ne!" vykřikl Chell. "To přece nejde!"

"Kromě toho," připomněl Munro, "nesmíme zapomínat na situaci nadporučíka LaForge."

"To je pravda," souhlasil Dat. "Nejprve ho vrátíme do původního stavu, a poté se začnu zabývat svým právem na současný způsob svého života. Myslím, že naším prvořadým cílem teď bude deaktivovat zařízení, které způsobilo Geordiho selhání. Poté můžeme zneschopnit celé toto plavidlo."

Derbynová namítla: "My jsme sem ale přišli zachránit posádku Hercula."

"Myslel jsem, že plavidlo je opuštěné," bránil se Dat. "V tom případě musíme zamířit do obytné části plavidla."


Moorová se náhle prudce zarazila. Stále nenalezli způsob, jak se dostat nahoru do míst, kde byl generátor hologramu, který vytvářel vnější plášť. Teď však její trikordér ukázal cosi nového. Chvíli studovala údaje a nakonec to bylo jasné. Byl to živý tvor, a nebyl to nikdo, s kým se Federace dosud setkala. Zjevně se jednalo o člena zdejší posádky.

"Stockmanová, Martinezi," oslovila je nadporučice, "připravte si zbraně. Za touto stěnou jenom několik kroků vpředu je někdo místní!"

Oba přikývli a vydali se spolu s Moorovou, která odložila trikordér a taktéž pozvedla fázerovou pušku, k místu, kde měl být mimozemšťan. Společně přistoupili všichni tři ke stěně a čekali, než se otevře. Nic se však nedělo. Přitom se dosud stěny otevíraly vždy, když k nim někdo přistoupil a dotkl se jich. Vědecká důstojnice z Enterprise opět uchopila trikordér a prozkoumala stěnu před sebou. Shledala, že má trochu jiné chemické složení. Vše, co obsahovala, bylo neznámé, ale přesto některé její součásti působily jinak. Nakonec vyslovila hypotézu, že je "zamčeno".

"Zevnitř nebo zvenku?" zareagovala Stockmanová.

Moorová na ni zaraženě pohlédla a konstatovala: "To je zajímavý nápad. Myslíte, že ten tvor je tam vězněn?"

"Nevím. Je to možné. Již jsme narazili na několik prázdných místností, které vypadaly jako kajuty, a všechny se otevřely na tom místě, kde jsme se dotkli stěny. Kdyby měli tendenci zamykat kvůli bezpečnosti svého majetku či sebe samých, nejspíš bychom se tam nedostali."

"Takže asi bude nejlepší, když se pokusíme dostat skrz násilím," usoudila Moorová. "Připravte si ruční fázery, rozpářeme tu stěnu energií."


Navštívili již třetí kajutu a všude to bylo stejné. Někde ležel pomalu se pohybující, zapáchající člověk, který nedokázal udělat vůbec nic. Všichni vypadali velice nezdravě a Dat každého prohlédl trikordérem. Nakonec řekl: "Zdá se, že všichni byli vystaveni smrtelné dávce omamné látky. Konkrétně se jedná o…"

"Prosím, ne!" přerušil ho Munro, který správně odhadl, že bude následovat přednáška o složení drogy. "Jak se to do nich dostalo? To tady měli nějakou prehistorickou party, na které do sebe ládovali podobné věci?"

"Nedomnívám se. Spíše se zdá, že to vdechli. Pokusím se zjistit konkrétnější informace z palubního počítače, ale domnívám se, že ten zrádce John Smith, o němž jste prve hovořili, ji použil, aby plně ovládl posádku, protože podaná droga působí i takto. Bohužel použil příliš vysokou koncentraci, která bez lékařského zákroku způsobuje smrt. Zřejmě tedy šlo o úmysl." Dat během hovoru přistoupil k počítačovému terminálu a začal z něj zjišťovat různé údaje. Nebylo to jednoduché, protože jeho stará přístupová hesla již nebyla aktivní. Ale v případě nouze vypomohl Munro. Nakonec Dat potvrdil svou hypotézu. Bylo tedy třeba rychle sehnat protilátku. Tu však nemohl získat jinde než na ošetřovně Enterprise. Jak se totiž ukázalo, Smith se proti možnosti, že by ji někdo mohl získat na Herculovi, pojistil a veškeré její zásoby zničil.

"Teď musíme urychleně najít způsob, jak odtud dostat ty lidi," prohlásil Dat. "Takže se pokusíme proniknout na můstek a jeho osazenstvo přinutit ke kapitulaci. Pokud se nám to nepodaří, stále ještě máme naději v podobě druhé části vaší skupiny."


"Zeď" rezignovala a zhroutila se. Objevil se otvor, který nebyl ani trochu zakouřený. Na první pohled to bylo podivné, ale bylo to zkrátka tím, že mimogalaktická hmota se ve vysokých teplotách chovala úplně jinak. Na druhé straně byl tvor. Moorová si zprvu ani nebyla jistá, jestli je to živé, ale bylo tomu tak. Cizinec neměl standardní končetiny, kterými disponovaly takřka všechny formy života v Mléčné dráze. Jeho tělo bylo podobné jako celá loď – nemělo stabilní tvar a vlnilo se. Vyrůstaly z něj výčnělky, které se neustále měnily, ale zřejmě právě ony sloužily k manipulaci s objekty. Tvor neměl ani hlavu. Přesto se zdálo, že má určité receptory zvuku a světla, ale byly zdánlivě náhodně roztroušeny po jeho těle. Přitom bylo jejich umístění mnohem rozumnější než v případě humanoidů. Tři oči obsahovaly celé okolí, přímo neviděly pouze nahoru a dolů. Mnohem kvalitnější naslouchání nabízely také čtyři zvukovody. A jak se tvor pohyboval? Měl lyže. Přesněji řečeno čtyři rovné, přizpůsobivé placky, jejichž spodek se však vlnil podobně jako zbytek těla, a umožňoval tak pohyb do všech směrů. Cizinec vypadal velmi křehce a údaje z trikordéru to potvrzovaly. Ve skutečnosti stačil dotek a byl by zraněn. Prudší pohyb by cizince jistě zabil stejně jako výstřel z fázeru nastaveného i na nejmenší sílu.

Náhle se otevřela část těla v pravém horním rohu a za ní se objevilo cosi jako ústa. Každopádně to mluvilo. Několik slov nebylo rozumět, ale univerzální tlumočníky v hlavách důstojníků Hvězdné flotily se pozoruhodně rychle přizpůsobily.

"… takže nevím, proč jste se vrátili. Chcete mě zabít? Rád se přidám k ostatním."

"Nechceme vás zabít," opáčila Moorová. "Přišli jsme s vámi vyjednávat."

"Vyjednávat? O čem? Již nemám, co bych vám dal!"

"Chceme jednat o míru. Zastavte útok. Nevíme, čím jsme ho vyprovokovali."

"Útok? Jaký útok? Ano, já jsem cítil, jak na nás někdo útočí, ale nevím, proč."

"Napadli jste nás. Postavili jsme se vaší lodi a kvůli tomu jsme se spojili i s Borgy."

"S Borgy?!" vykřikl cizinec. "Konečně něco, čemu dobře rozumím. Jste-li spojenci Borgů, nebudu s vámi mluvit. Kdybychom to věděli, nikdy bychom vás nepustili na palubu."

"Nejsme spojenci Borgů," namítla Moorová. "Dvakrát jsme proti nim bojovali. Utrpěli jsme velké ztráty, ale vždy jsme je porazili. Teď však přiletěli a řekli nám, že vy jste hrozba pro nás i pro ně. Slíbili nám věčný mír, a my po ničem jiném netoužíme. Nebyli bychom se s nimi spojili, kdyby se neukázalo, že mají pravdu. Bezdůvodně jste nás napadli. Váš agent zničil dvě naše plavidla, aniž bychom vás jakkoli vyprovokovali!"

Avšak mimozemšťan odmítl toto tvrzení: "Nikoho jsme k vám nevyslali. To vy jste nás kontaktovali – a napadli! Cožpak si nepamatujete na svoje zločiny?"

Teď byla notně zmatena Moorová. Martinez ji však zastoupil: "Myslím, že tady došlo k mýlce. Prohlédněte si nás pořádně. Měl-li jste problém s mužem jménem Smith, zjistíte, že my nejsme on. Každý z nás vypadá jinak – zvenku i zevnitř."

Tvor chvíli mlčel a zřejmě je pozorně pozoroval. Nakonec prohlásil: "Máte pravdu. Nepoznal jsem to. Na první pohled jste všichni stejní. Jste strašně… statičtí, nevidím na vás žádný pohyb, a tak vás jenom těžko rozeznávám. Ale teď opravdu vidím rozdíly. Máte jiný tvar. Hlavně ty," zavlnil se trochu rychleji směrem k Martinezovi.

"Co se tady stalo?" zeptala se nadporučice.

"Kdysi jsme byli národem vědců a umělců. Vše, co jsme potřebovali, vykonávaly stroje, a my jsme se mohli plně soustředit na další vývoj našeho myšlení po všech stránkách. Osídlili jsme mnoho planet. Žili jsme v blahobytu a obchodovali s jinými, až nakonec přišli Borgové. Nemluvili, jenom ničili. Nemysleli, jenom brali. Nemohli jsme se jim postavit, protože jsme měli jenom málo zbraní. Nepotřebovali jsme je. Obývali jsme totiž takové světy, jaké byly pro ostatní neobyvatelné. Naše technologie nebyla jiným srozumitelná. Ale Borgové si pro ni přesto přišli. Ničili planetu po planetě. Jedna kolonie za druhou přestávaly vysílat. A my jsme na našem nejstarším světě začali tvořit zbraň. Nakonec naši robotičtí nepřátelé vše zničili a všechny asimilovali a objevili se před naší první a poslední planetou. Tehdy se jim postavila naše zbraň. Byla to tato loď. Následující bitva byla dlouhá. Borgské lodě byly ničeny, ale žádná z nich nepronikla iluzí pláště a paprskový štít fungoval bezchybně. Jenomže Borgů bylo stále víc. Nakonec i naší lodi začínaly docházet síly. Zbyla jediná možnost. Aktivovali jsme přístroj, který jsme nechtěli nikdy použít, ale byla to naše jediná možnost. Způsobil velký výbuch a naprostý kolaps subprostoru v celé galaxii. Jenomže to nebylo vše. Z planet v polovině galaxie z neznámých důvodů zmizela atmosféra. A náš domov byl první z těch zničených světů. Borgové byli tenkrát poraženi a myslím, že jsme je v naší galaxii úplně vyhladili. Jenomže spolu s nimi jsme zabili i všechny ostatní. Nakonec jsme odletěli. Naše galaxie byla z velké části zničena… A ti ostatní by nám to nikdy nemohli odpustit. Navíc zkolaboval subprostor a oni byli většinou krátkodobí, a tak než bychom se k nim dostali podsvětelnou rychlostí, považovali by nás za cizí monstra. A tak jsme se vydali do jiné galaxie a po cestě jsme hledali chybu, která způsobila zničení atmosféry na planetách. Když jsme dorazili do cíle, první, s kým jsme se setkali byli Borgové. A historiese opakovala – úplně. Ukázalo se, že jsme nedokázali chybu odstranit, a tak jsme zničili další galaxii. Ještě jednou se to opakovalo, až jsme se nakonec rozhodli, že svou zbraň již nikdy nepoužijeme. Že odlétneme do další galaxie a v ní se usadíme na nějaké planetě a naši loď zničíme. Již jsme měli na svědomí tolik životů, že se jejich počet blížil nekonečnu.

A tak jsme přiletěli do vaší galaxie. Na Borgy jsme nenarazili, zato jsme otevřeli svou náruč dvěma cizincům, kteří k nám přicestovali z cizí lodi. Dlouho hovořili s naším vůdcem. A potom začali zabíjet. Jste proti nám velmi silní. Stačila jim jediná rána, jediný výstřel. My přitom nemáme žádné osobní zbraně. Tato loď je v současnosti jediný produkt naší kultury, který dokáže zabíjet. Kdysi dávno jsme měli věci podobné těm vašim, ale všechny jsme zničili, abychom mohli žít v míru. Ti lidé, co jsou jako vy, nám potom vyhrožovali a postupně jsme jim řekli nemnoho o naší lodi. I tak se ji naučili ovládat. Nejprve ji použili proti svým lidem. Krutě zneužili náš myšlenkový vysílač, který jsme používali k hovoru mezi jednotlivými místy na lodi a svůj vlastní člun jím ovlivnili. Potom postupně pozabíjeli ostatní a mě zamknuli, kdyby ještě něco potřebovali. Je jenom štěstí, že jim vůbec nepřišlo na mysl, že naše loď má mnohem silnější zbraně než pouhé energetické paprsky, které používají. Navíc je nedokáží dobře ovládat, Střílí způsobem, který je pomalý a příliš vyčerpává energii. Naši loď se nenaučili pořádně ovládat, ale bezhlavě s ní pustili do boje.

Teď mně řekněte – co uděláte, když vám pomohu vaše soudruhy zneškodnit?"

"Soudruhy? Není to vulgární výraz?" pozastavila se Moorová. Martinez pokrčil rameny: "Takové slovo jsem ještě neslyšel, ale vylezlo to z překladače, takže asi existuje."

"Myslím, že to mělo znamenat tvory stejného druhu," ozřejmila Stockmanová.

Moorová se zamračila: "Nevím proč, ale stejně mně to zní vulgárně… Takže to na ty, co to tady řídí, docela sedí."

Stockmanová k ní přistoupila a nenápadně pošeptala: "Myslíte, že mu máme věřit?"

Nadporučice nereagovala. Namísto toho odpověděla na původní cizincovu otázku: "Pokud je pravda to, co říkáte, a viníci jsou opravdu lidé našeho druhu, odvedeme je a budou potrestáni. Mnoho let stráví ve vězení. Co se stane s lodí, nevím. Myslím, že se ji Federace bude snažit prozkoumat."

"Ale to právě nesmí! Zbraň podobnou té naší již nikdo nesmí použít. Zabije všechny kromě těch, kdo jsou na palubě!"

"Já ale nemohu o něčem podobném rozhodnout."

"Potom vám s ničím nepomohu. Aby se stroj zkázy dostal z jedněch nepovolaných rukou do druhých, nelze připustit," reagoval cizinec.

Moorová si povzdechla. Jako vědeckou důstojnici by ji ta zbraň velice zajímala. Ale věděla, že někteří lidé ve Federaci by ji mohli chtít použít. Nakonec prohlásila: "Bude-li to možné, zasadím se o zničení plavidla. Ovšem fakt je ten, že náš úkol zde je jiný – musíme vypnout váš holografický štít a také paprskový štít."

Cizinec poněkud rezignovaně přikývl: "Doufám, že se zachováte moudře, i když tomu úplně nevěřím. Pojďte se mnou. Zdá se, že nevíte, jak se dostanete nahoru ke generátoru."


Kapitán Picard seděl ve svém křesle na můstku Enterprise a netrpělivě hleděl na plášť lodi, kam neustále bez viditelného efektu střílely různě mířené paprsky. Nakonec se obrátil na Jnol, která již byla na svém křesle: "Již jsme čekali dost dlouho. Poradkyně, cítíte něco?"

"Ne. Jenom pociťuji silné působení té mysli, či co to je, která mě předtím porazila."

"V tom případě se spojte s ostatními plavidly."

Operační důstojník okamžitě přikývl: "Spojení navázáno."

Flotila byla poměrně v pořádku. Útoky obrovského plavidla byly sice silné, ale nepřesné, a tak nedokázaly ničit pohybující se plavidla. Navíc jejich kvantita byla pozoruhodně malá. Od chvíle, kdy raketoplán s Hazard týmem zmizel uvnitř, uplynulo sotva pár minut, takže ztráty byly minimální. Přesto bylo sedmnáct federálních plavidel úplně vyřazeno z boje a tři lodi byly zničeny. Nejenom Picard se přesto notně podivoval tomu, že Borgové nebyli schopni vypořádat se s podobným plavidlem – i když obtížně zasažitelným.

"Všem plavidlům, hovoří kapitán Picard. Zaměřte se do středu nepřátelského plavidla. Vystřelíme několik krátkých dávek z fázerů, a to všichni současně. K tomu zaútočíme třemi dávkami torpéd po třech, taktéž souběžně. Připravte se… Palte!"

V podstatě to vyšlo. Všechna plavidla flotily vystřelila současně. Na první pohled to vypadalo jako ohňostroj nebo nějaká party. Všechny lodě se ve stejný okamžik na chvíli spojily s nepřátelským plavidlem zářivými paprsky a k tomu všechny zároveň vystřelily svá torpéda. Bílá loď však opět nezareagovala.

"Zopakujte to!" přikázal Picard.

Flotila vystřelila ještě třikrát a náhle vnější plášť zakomíhal a zmizel.


"Celá tahle loď má nervový systém," vysvětloval cizinec, který se odmítal představit. "Reaguje na dotyk a vycítí také blízkost člověka ke stěně. Jak jste sami zjistili, přistoupíte-li k ní a dotknete se, stěna se otevře a případně se přizpůsobí tak, abyste nemohli vstoupit do dvou místností najednou. A když uděláte tohle," zaťukal do stěny svými výčnělky rytmus ta-ta-tata-tá-tá, "zpřístupní se vyšší patro."

A skutečně. Strop se náhle rozestoupil podobně jako "dveře" a spustila se z něj plošina, po níž bylo možno vyjít nahoru. Jejich průvodce ukázal výsadku také, jaký má použít rytmus k cestě dolů a několik dalších příkazů.

Nyní mohli vyjít nahoru a právě, když vstoupili na plošinu, celá loď se zuřivě otřásla. Stěny jako by se trochu zkroutily a poslední přeživší člen původní posádky spadl k zemi. Podivné, kulaté tělo přišlo o oporu, protože jeho "nohy" se jaksi rozložily. Potom začal tvor poněkud splaskávat. Do toho s námahou promluvil: "Můj život je spojen s lodí. Nemá dost energie. Umírám a nikdo mě nezachrání. Zastavte ty ze svého druhu. Nedopusťte zkázu vaší ga…" A splaskl docela.

Chvíli stáli. Potom se loď otřásla ještě jednou a téměř bylo vidět, jak trpí. Morová se odvrátila od mrtvého cizince a zamířila nahoru. Ostatní ji následovali.


Když se loď otřásla, Dat překvapeně vzhlédl od trikordéru, s jehož pomocí se snažil zjistit, jak se může dostat do vyšší úrovně. "Zdá se, že celé plavidlo má velmi blízko k živému tvoru. Má pozoruhodný neurální systém, který patrně reaguje na dotyk."

Než ho stihl někdo z Hazard týmu zadržet, přistoupil ke stěně a pokusil se do ní zaklepat. Pouze se však před ním otevřela prázdná kajuta. Potom zkoušel různé rytmické kombinace a když se loď otřásla potřetí, spustila se plošina seshora. Vystoupili po ní a postupně se propracovávali výše a výše. Ač byli poměrně blízko můstku, čekalo je ještě třicet pater. A mohli jenom doufat, že můstek bude v horní části lodi…


Před flotilou se objevila skutečná podoba jejich nepřítele. Byla to docela malá, neforemná a neustále přeměňující se loď obehnaná pravidelnou koulí světelných paprsků.

"Co to je?" zašeptal se Picard.

Worf zanedlouho odpověděl: "Ty paprsky generují silové pole tam, kde je třeba. Protože se štít vytvoří jenom někde, může být neuvěřitelně silný. Loď ztratila značnou část energie při pokusu ubránit se střelbě a současně udržet holografický plášť, ale přesto nemáme dost síly, abychom dokázali tímto paprskovým štítem proniknout."

Picard sledoval světelnou síť před sebou. Nakonec dostal nápad. "Ne standardním postupem," odpověděl. Potom přešel k počítačovému terminálu na levé straně můstku a cosi do něj zadal. Potom přikázal operačnímu důstojníkovi: "Poručíku, pošlete soubor s taktickým plánem všem našim lodím. Borgům vzkažte, ať pálí do sektoru jedna tři dva. Ostatní plavidla ať provedou rozkaz za pět minut, tedy v jedenáct nula tři."

"Ano, pane."


"Johne, myslím, že nám selhal vnější štít."

"Také na to koukám. Myslíš, že se bez něj udržíme, když teď vědí, kam mají střílet?"

"Nevím. Možná je na čase ještě jednou využít našeho zamčeného přítele… Mimochodem, myslím, že bychom si sem měli zavolat LaForge. Bylo by dobré vědět, zda se již postaral o vetřelce."

"Jistě. Ale v tom případě bychom možná měli počkat, než dojdeme pro vězně."

"Nesmysl. Vezmi si pušku a dojdi pro něj. Heslo pro vstup na můstek znáš, tak co? Když proti nám stojí tolik federálních lodí a ještě navíc Borgové, nesmíme váhat."

"Hmm." John Smith vstal z křesla, které se naprosto přizpůsobilo jeho anatomii hned, jak do něj poprvé usedl. I kdyby nebylo vytvořeno speciálně pro něj, neboť původní posádka se nedokázala posadit, stejně by změnilo tvar tak, aby bylo co nejpohodlnější. Vzal fázerovou pušku a vyrazil z můstku do nitra prázdné lodi.

Nic nevěděl o tom, že velmi nedaleko je Dat se třemi důstojníky Hvězdné flotily.


Moorová vstoupila do místnosti, která vypadala jako strojovna a při pohledu dovnitř se téměř složila. Na několika místech vystupovaly ze stěn tlusté bílé kabely, a to bylo vše. Žádná kontrolka nebo tlačítko nebyly v dohledu. Bylo zjevné, že ony kabely jsou nějaké součásti lodního nervového systému. Co se s nimi má dělat – zda něco vyťukat nebo například vlákna stáhnout, případně natáhnout, jasné nebylo. Hledání nových forem komunikace a nových operačních systémů, jakož i objevování vynálezů, jaké dosud nikdo nevynalezl, byl popis práce každého vědeckého důstojníka. A tak Moorové nezbylo než pustit se do přemýšlení a pokusů. Přikázala zbytku své skupiny, aby hlídal vchod, a sama začala experimentovat.


Jiní členové Hazard týmu, vedení Datem, který se bez protestu poručíka Munroa postavil do čela skupiny, prošli za roh a nedaleko před sebou spatřili Johna Smithe. Ten bez váhání pozvedl zbraň a vystřelil. Dat se ho pokusil zastavit, ale protože se rozhodl nejprve snížit sílu výboje své pušky, neměl dost času. Smithova střela vrazila do Derbynové a odnesla ji o několik metrů dozadu. Za normálních okolností by ji zabila, ale protože většinu útočné energie absorbovalo ochranné pole, pouze jí vyrazila dech a odhodila. Dat palbu konečně opětoval, a protože Smith neměl žádný ochranný štít a nestihl včas uskočit, padl na zem a upustil pušku. Jinak však byl docela v pořádku. Než se stihl pohnout, stáli nad ním Dat s Munroem a mířili na něj svými zbraněmi, zatímco Chell se staral o Derbynovou.

"Nehýbejte se, pane Smithi," doporučil mu Dat.

"Jste zatčen za únos plavidla Hvězdné flotily, dvojnásobnou vraždu, pokus o genocidu a válečné zločiny," oznámil mu Munro.

Smith na něj poněkud bezmocně pohlédl a otázal se: "A jaká mám práva?"

"Žádná."

"To ovšem není pravda…" začal Dat, byl však přerušen. "Tohle je dezertér… Jo, na to jsem zapomněl, Smithi. Také za dezerci vás zatýkám… No a dezertéry můžeme možná i střílet."

"To právě nemůžeme…" vysvětloval android, ale Munro ho opět nenechal mluvit: "To je teď jedno. Smithi, my teď jdeme na můstek. S kým tam jsi? Je tam posádka této lodi. Kdo to je?"

Zajatec se zasmál: "Jeden můj kolega."

"Cože?! Váš kolega? A co ti, kteří tohle postavili a vyhladili s tím Borgy? To jste udělal s kolegou?"

"Ne. My jsme je pozabíjeli."

"Pozabíjeli? To se ani nebránili?"

"Ne. Byli hrozně křehcí. Vlastně jsme je ani nechtěli tak úplně zabít. Jenomže stačila jediná rána pěstí a bylo po nich. A tak se to nějak semlelo, že neměli zbraně, ale útočili na nás… Ty, co se vzdali, jsme nakonec uvěznili."

"A kde jsou?" zajímal se Dat.

"No, až na jednoho jsme je museli zabít."


Borgové soustředěně pálili do paprskového šítu. Po pěti minutách jejich zbraně, které kdysi dávno uřízly část Enterprise, způsobily jenom mizivé škody. Potom však hromadně zaútočily federální lodě. Veškerá jejich energie prolétla hlavními deflektory a náhle se vytvořily desítky mohutných proudů, které spojily jednotlivá plavidla s nepřátelským. Světelné paprsky v jedné části koule, která obklopovala neforemné plavidlo, téměř pohasly a v okolí bodu, kam mířily ničivé proudy energie, se naopak oslnivě rozzářily. Nakonec po několika sekundách útok ustal a ze všech lodí se staly nehybné terče. Trvalo minutu i více, než se opět obnovily základní zásoby energie, ale nepřátelská loď toho kupodivu nevyužila. Střílela jenom občas a zdálo se, že i ona má problémy. Borgské krychle navíc neustávaly v palbě.

Když se opět aktivovaly senzory Enterprise, Worf ohlásil kapitánovi: "Celková energie nepřátelské lodi je na patnácti procentech a štíty mají oslabeny na dvacet procent."

Za normálních okolností by to bylo povzbudivé. Jenomže nyní to znamenalo, že útok bude třeba zopakovat ještě jednou – a s tím Picard příliš nepočítal. Více než polovina jeho flotily totiž zůstane po druhém použití deflektoru naprosto bezbranná, protože lodní systémy se již nedokáží podruhé "zregenerovat".

Nezbývalo však nic jiného. "Vzkažte všem lodím, ať se připraví, za pět minut to zopakujeme. Borgové ať pokračují v palbě."

"Pane?" ozval se Madden, aby poukázal na rizika, která hrozí slabším plavidlům.

"Vím o tom, Jedničko. Je to ale jediná možnost."

První důstojník přikývl.


John Smith nekladl příliš vážný odpor. Zanedlouho skupině vyzradil, jak pronikne na můstek. Po celou dobu však nepadla zmínka o tom, koho tam naleznou. Když se zdálo, že vědí, co potřebují, pohlédl Munro na Data: "Pane Date, myslíte, že byste mohl zopakovat ten trik, který jsme použili na LaForge?"

"Vy jste se setkali s LaForgem?" znejistěl Smith, který stále doufal, že šéfinženýr Enterprise je nablízku a zbaví ho věznitelů. Munro s úšklebkem přikývl.

Dat obratem odpověděl na první otázku: "Myslím, že by to neměl být problém. Ale potřebujeme další transportní vak."

"Cože?!" vykřikl Smith a prudce s sebou mrskl. Podrazil nohy Munroovi a vrhl se po jeho zbrani. Dat zvědavě vzhlédl od trikordéru, který právě vyňal, aby mohl Smithe uvěznit v přenosovém paprsku. Ve stejnou chvíli však Derbynová pozvedla svoji pušku, kterou při Smithově útoku upustila, a vystřelila. Oba muži, kteří leželi na zemi, se prali o fázerovou pušku, a protože s sebou mrskali, střela dopadla na zem těsně vedle Smithe. Hned na to vystřelil Chell a ten měl již přesnější mušku. Smith se vypařil.

Munro ležel na zemi a zhluboka dýchal. Nakonec se opatrně posadil a řekl svým podřízeným: "Právě jste vybili polovinu energie mého silového pole. Při dalším zásahu se do něj převede energie z transportního vaku. Víte doufám, co to znamená."

Samozřejmě by to znamenalo LaForgeovu smrt. Oba praporčíci přikývli. Nedalo se však nic dělat, jenom doufat, že se poručík dalším střelám dokáže vyhnout. Nakonec se všichni čtyři vydali směrem k můstku, který již nebyl daleko.


Moorová vyzkoušela snad všechno a dočkala se několika zajímavých efektů. Dvakrát ztmavlo osvětlení chodeb, jednou změkly podlahy, takže se všichni začali bořit. (V tu chvíli Dat s ostatními již putoval na můstek). Také se na moment zprůhlednily stěny strojovny a v jistý okamžik se dokonce zdálo, že nadporučice aktivovala zhoubnou zbraň, což se jí naštěstí nepodařilo. Rozhodla se ale, že toho raději nechá, protože stále hrozilo, že omylem vyhladí veškerý život v galaxii.

"Necháme toho," oznámila hlídačům dveří. "Asi ty štíty nedeaktivuji."


Dveře můstku se otevřely.

"To už jsi tady?" otázal se muž v křesle, na nějž nebylo vidět, a který se nenamáhal otočit, jelikož očekával Smithe.

"Ano," odpověděl Dat Smithovým hlasem.

"A co?"

"Co a co?"

"Máš ho s sebou?"

"Jistě."

"A je na živu?"

"Bohužel…"

"Cože?!" neznámý muž vyskočil z křesla a konečně stanul tváří v tvář svým návštěvníkům.

"Date?" překvapeně zašeptal William Riker.

"Obávám se, že ne zcela," doplnil svou předchozí větu Dat již svým hlasem.

"Aha. Slyšel jsem. Zabili tě Romulané. Ale kde se tady bereš? Spolu s těmi dalšími Federály?"

"Přicházím vás zatknout, Thomasi Rikere. Tentokrát se již na svobodu nedostanete," odpověděl Dat a pozvedl pušku. "Deaktivujte obranné systémy lodi."

Muži, který byl a zároveň nebyl Williamem Rikerem, nic jiného nezbývalo.


Zbývala minuta do dalšího útoku, když náhle paprskový štít zmizel.

"Zastavte útočnou sekvenci!" přikázal Picard.

"Poručíku," obrátil se potom na operačního důstojníka: "Zkuste zavolat nadporučici Moorovou."

"Kapitáne, volá nás poručík Munro," oznámil mu však operační důstojník.

"Spojte nás."

"Kapitáne," ozval se poručíkův hlas. "Jsme na můstku nepřátelského plavidla a máme zde jednoho zajatce. Myslím, že byste ho měli přenést na palubu a eskortovat přímo do vězení."

"Přeneseme vás všechny," navrhl Picard.

"Ne," ozval se velitel Hazard týmu. "Nejprve musíme něco provést. Dáme vám vědět, až budeme hotovi."

"Poručíku, je s vámi slečna Moorová?"

"Ne, rozdělili jsme se."

"A pan LaForge?"

"Ééé, no tak trochu," ozvalo se.

"Tak trochu?"

"Kapitáne, nadporučík LaForge nás napadl, ale podařilo se nám ho zneškodnit. Ukázalo se, že v Beforovi převládla zřejmě pod vlivem něčeho na této lodi osobnost pana Data. Ten vymyslel způsob, jak uložit šéfinženýra do mého transportního vaku. Jenomže se bojíme, že pokud se odsud přeneseme, v Beforovi opět vypukne nějaký boj o nadvládu na tělem, a nadporučík LaForge, který je stále pod vlivem telepatického vysílače a plní rozkazy nepřátel, tak zemře."

"Dobrá. Transportujeme na palubu zajatce a zbytek vašeho týmu. Ať se pan Dat snaží. Kdo je ten vězeň – Smith?"

"Bohužel, toho jsme museli zastřelit. Je to Thomas Riker."


"Co teď uděláme?" otázal se Munro, když s Datem osaměl.

"Nejlepší by bylo, kdybyste odepjal svůj transportní vak. Já potom Geordiho materializuji a v případě,že se bude nadále chovat agresivně, přivedete ho do stavu bezvědomí. Bohužel jsme se zapomněli zeptat Thomase Rikera, jakým způsobem lze ovládat telepatický vysílač. Bude-li to nutné, napravíme to."

Když se LaForge materializoval, agresivní nebyl. Naopak znovu poznával své okolí. "Poručíku Munro? Kde to jsem? Strašně mě bolí hlava."

"Jsi na palubě cizí lodi, jejíž posádka tě telepaticky ovládla," odpověděl na msto dotázaného android.

"Date?" zaskuhral inženýr. "Nemáš být mrtev?"

"Jak víš, zkopírovali jsme moji osobnost do Befora. S největší pravděpodobností zkolabuji, jakmile opustíme toto plavidlo."

"Ale…" chystal se protestovat LaForge, když se loď náhle otřásla. Současně zapípal Munroův komunikátor.


Když Enterprise stáhla svůj výsadek s výjimkou Data a Munroa zpět na palubu, ozvali se Borgové.

"Poražené plavidlo bude asimilováno. Jeho data budou přidána k našim. Odpor je marný."

"Ne!" zareagovala Moorová, která právě vstoupila na můstek. Potom vysvětlila svoji reakci: "Na palubě je zbraň, která dokáže zničit život ve velké části galaxie. Ten nesmí Borgům padnout do rukou."

"Nadporučice," opáčil Picard. "Zaujměte své místo a pošlete Borgům následující vzkaz." Počkal, než se vymění operační důstojníci, a spustil: "Naše dohoda o ničem podobném nehovořila. Toto plavidlo bude prozkoumáno společnými silami."

Dočkal se neprodlené odpovědi: "Irelevantní. Nové technologie musí být asimilovány."

"To je proti naší dohodě!"

"Dohoda je irelevantní. Nesmíte se stavět Borgům do cesty. Odpor je marný."

Picard nařídil ukončit spojení a naopak navázat jiné – k federálním plavidlům. "Picard flotile: Borgové nás zradili a je životně důležité zničit cizí plavidlo. Zahajte palbu." Potom se spojil s transportní místností: "Okamžitě zaměřte výsadkový tým a na můj povel ho transportujte."


"Co se děje?" poněkud omámeně se rozhlédl LaForge. Dat byl již u ovládacího panelu a pomalu se snažil rozluštit jednotlivé znaky. Náhle zapípal Munroův komunikátor a ozval se kapitán Picard: "Enterprise výsadku: Je již nadporučík LaForge osvobozen?"

"Ano, pane," odvětil velitel Hazard týmu.

"Obávám se, že vás musíme okamžitě přenést na Enterprise."

Do hovoru se vložil LaForge: "Ale kapitáne – Dat…"

"Vím o tom," přerušil ho kapitán. "Bohužel nás zradili Borgové a snaží se ovládnout loď, na niž jste. Nadporučice Moorová hlásí, že v ní je zbraň, která nesmí Borgům padnout do rukou."

Teď promluvil zase Dat: "Kapitáne, věřím, že mohu dokázat Borgy zničit odsud."

"Máte málo energie, pane Date. Nemůžete současně střílet a udržet štíty, již ti dva piráti před vámi prakticky nemohli střílet. Navíc ta zbraň… by neměla padnout ani do našich rukou."

"V tom případě nás přeneste," souhlasil android.

"Ale Date!" vykřikl LaForge. "Vždyť tě to zabije."

Než mohli pokračovat v další diskuzi, zavlnil se vzduch a nedaleko od nich se materializovali dva borgští vojáci. "Budete asimilováni," oznámili důstojníkům z Enterprise. "Odpor je marný."

Munro vystřelil a oba zabil, ale okamžitě se objevili další. Dat se zatím pokoušel uzpůsobit štíty tak, aby dokázaly Borgy zadržet. Jakmile první dva padli, objevili se další čtyři. I je Munro rozstřílel, avšak jen proto, aby byli nahrazeni dalšími. Desátý již dokázal vygenerovat osobní štít…

Nakonec se přiblížili k malátně se pohybujícímu LaForgeovi a k Munroovi, který si připravil pušku, aby co nejvíc nepřátelských vojáků rozdrtil pažbou, než bude sám asimilován. Nakonec již byli těsně vedle sebe. Velitel Hazard týmu ťal po nejbližším Borgovi. Ten padl na zem, ale současně na poručíka zaútočili další dva. LaForge se stále nevzpamatoval. Téměř by ho asimilovali, kdyby ho na poslední chvíli neodstrčil Dat, který opustil ovládací panel. Namísto toho se sám postavil Borgům. Náhle však ztuhl a několikrát s sebou cukl. Vojáci ho ignorovali a zamířili k LaForgeovi.

Munro přišel o pušku. Jeden z Borgů ho zachytil a pozvedl ruku, aby mu do těla vstříkl nanosondy, které dokázaly oběť paralyzovat a připravit k dovršení asimilace do Společenstva. Nanosondy se však rozprskly do vzduchu. Přenosové paprsky z Enterprise na poslední chvíli uchopily všechny tři zbylé členy výsadku a přenesly je na palubu.


"Výsadek je na palubě," informovala transportní místnost můstek.

Kapitán přikývl a potom přikázal Moorové, aby ho spojila s flotilou: "Dle posledního rozkazu zahajte palbu hlavními deflektory. Naším cílem je zničit nepřátelské plavidlo."

Z poloviny plavidel vyšlehly energetické paprsky, které zamířily k obří lodi. Mířily do jediného bodu. Takřka okamžitě pohasla celá síť paprskového štítu s výjimkou okna, do něhož mířil útok. Když vše ostatní zhaslo, zbytek federálních lodí vystřelil energii na nechráněné místo. Loď odolávala jenom několik sekund a potom explodovala.

Borgové zareagovali okamžitě. Zahájili palbu na nejbližší loď Hvězdné flotily. Ta jejich útoku neodolala a okamžitě ztratila štíty. O několik okamžiků později se proměnila v hromadu trosek. Tři krychle se zaměřily na další plavidlo. Tentokrát se však samy staly terčem útoku. Téměř celá federální flotila byla sice momentálně bez energie, některým plavidlům se měly její rozvody obnovit za pět až deset minut, jiná musela počkat na pomoc z nejbližší hvězdné základny a na pozdější doplnění zdrojů. Eskadra lodí třídy Defiant však tvořila výjimku, neboť si Picard ponechal třicítku těchto plavidel jako zálohu. Defianty totiž neměly obvyklý hlavní deflektor, který mohly použít k útoku energií. Teď tato skupina napadla jednu z krychlí. Třída těchto nepříliš pohledných válečných plavidel byla původně určena právě k boji s Borgy. A skutečně byly až nečekaně úspěšné. Díky dobré manévrovatelnosti malých strojů bylo pro obrovské krychle značně obtížné zasáhnout je, a naopak Defiantům se dařilo postupně oslabovat štíty první krychle. Zájem Borgů se okamžitě obrátil k nim a zbytek federální flotily měl příležitost zregenerovat se.

Když se obnovila energie prvních lodí a ty se připojily k boji, Borgové změnili strategii. Jedna krychle zůstala na místě a další dvě náhle skočily do warpu.


Dat se složil… Totiž vlastně Befor se složil, jakmile se ocitl na Enterprise. Bylo zjevné, že poté, co odklonil působení telepatického vysílače a sám opustil cizí loď, v jeho mozku se opět rozpoutal nevědomý boj dvou myslí o nadvládu… Geordi LaForge na něj zdrceně hleděl. Jeho oční implantáty sice nedokázaly vyjadřovat emoce jako skutečné oči, přesto bylo zjevné, že na něj druhá ztráta nejlepšího přítele těžce dolehla. Alexander Munro mu položil ruku na rameno v uklidňujícím gestu: "Nemohli jsme nic dělat. On sám to tak chtěl. Určitě může být způsob, jak získat oba androidy a oddělit je do dvou těl."

Geordi na něj pohlédl: "Na tom něco je. Kdysi dávno Bruce Maddox… ale… no nevím. Možná bych si s ním mohl promluvit."


"Okamžitě všichni zaútočte na zbylou loď!" přikázal kapitán Picard.

"Kapitáne," ozval se záhy Worf, "ty dvě krychle zamířily k Zemi!"

To zásadně změnilo situaci. Kapitán ani nedoufal v to, že by Borgové snad hodlali ustoupit. Naopak útok proti Zemi očekával od začátku, ale přesto ho to trochu zaskočilo. Nyní musel rozdělit síly své armády, protože u Země sice zůstalo na jeho popud několik plavidel, ale Picard se obával, že to bude málo.

"Měním rozkaz. Skupina jedna kromě nás poletí za nimi maximální rychlostí jednotlivých pravidel. Skupiny dvě a tři zničí zbylou Krychli a potom vyrazíme za nimi. V tomto případě však ve formaci. Zůstane zde také loď Discovery a postará se o neschopná plavidla. Vyšlete rozkaz."

Útok okamžitě zeslábl. Asi stovka lodí se odpoutala a zmizela ve warpu. Zbylých sto dva plavidel pokračovalo v boji. Lodě si vyměňovaly údery, ale borgské útoky byly mnohem silnější. I když Hvězdná flotila od dob prvního kontaktu značně vylepšila své technologie, krychli stačilo půl tuctu výstřelů k vyřazení průměrného plavidla z boje. Velká část nejsilnějších lodí navíc odlétla k Zemi. Na místě zůstávala pouze Enterprise, Discovery, což byla loď třídy Galaxy, a skupiny menších a slabších plavidel.

Hvězdná flotila měla jediný triumf – kapitána Picarda. Jeho spojení se Společenstvem nebylo možno úplně přerušit, a Borgové mu tak mohli občas škodit, ale nyní z toho těžil především on. Královna Borgů s ním dokázala komunikovat, ale neovládala ho. Naopak on se dokázal do značné míry vcítit do myšlení Společenstva. A stejně jako před lety, když Borgové zaútočili naposledy, zjistil, kde je nejslabší místo krychle a přikázal všem lodím, aby zaútočily právě tam.

Přesto bitva trvala ještě půl hodiny a Borgové zničili čtyřicet dva lodí, než krychle přestala střílet, aby vzápětí explodovala. Mezi zničenými plavidly však byla i Discovery. Picard nakonec přikázal lodi Galsworthy, aby se postarala o neschopné lodě a zachránila přeživší ze zničených plavidel. Následně nepoškozený zbytek flotily zamířil k Zemi.


"Admirále, letí sem dvě borgské krychle. A kapitán Picard nás informuje, že mají nepřátelské úmysly," oznámil spojovací důstojník v sanfranciském ústředí Hvězdné flotily admirálu Parisovi. Ten přikývl: "Nemůžeme říci, že by to bylo neočekávané, že? Takže ať se obranné skupiny připraví a nezkazí to."

"Skupina Luna hlásí, že je připravena," oznámil obratem spojovací důstojník. "Připravena je i skupina Země."

"A naši skrytí přátelé?" zajímal se Paris.

"Ti také."

"Výborně," přikývl admirál. "Za jak dlouho zde Borgové budou?"

"Za dvě hodiny. První posily dorazí o čtyři minuty později a poněkud roztroušená skupina plavidel, kterou k nám Picard poslal, přiletí šest až sedmdesát minut po Borzích."

Paris přikývl: "Snad to zvládneme. Původní plán počítal se třemi krychlemi, teď útočí jenom dvě."

"Ale pokaždé jsme stěží porazili jednu," namítla jeho pobočnice, která právě dorazila s jakýmisi materiály k podepsání. Měla pravdu. Poprvé byla Hvězdná flotila potupně poražena v bitvě u Wolfu 359 a to, že se krychli podařilo zastavit poblíž Saturnu, byla spíše náhoda. Také podruhé se Borgové dostali až k Zemi. Tenkrát se ukázalo, že Hvězdná flotila již je na takové úrovni, že dokáže Borgy porazit. Nebylo jenom jisté, zda se to podaří dříve, než se oni pokusí asimilovat centrální planetu Federace. Nakonec se ukázalo, že obranná strategie byla chybná, a to nakonec Federaci bezmála stálo Zemi.

Paris pokrčil rameny: "S tím ale nic nenaděláme. Buďme rádi, že jsme měli dost času na přípravu." Potom přistoupil k důstojníkovi, který měl na starost koordinaci planetárních obranných systémů, a přikázal: "Komandére Harzmanne, připravte se k aktivaci planetárních obranných systémů a povrchových štítů. Ať skončí veškerý provoz na orbitě."

Ač se Borgové v obou případech dostali blízko, Země své obranné systémy naposledy musela aktivovat téměř před sto lety, když se k planetě přiblížil hrozivý oblak energie. Nyní tak nastala dlouho očekávaná situace. Štíty chránící významné body planety, které dosud nikdy nebyly vyzkoušeny v akci, tak mohly zažít svoji premiéru.

"Provoz bude ukončen za deset minut," oznámil poručík.

"Výborně," přikývl admirál. "Ať se připraví obranná flotila planetárních sil."

Okolo Měsíce již dvě stě let obíhal černý kvádr. Jednalo se o základnu Pozemských obranných sil. Po několika letech se opět otevřela mohutná vrata, která tvořila celou jednu stěnu základny. Z jejího nitra vyletělo padesát plavidel. Dvě třetiny tvořila plavidla třídy Federation. Byly to designově staré lodě, vytvořené na základě třídy Constitution. Federationy však měly tři warp-gondoly, dva deflektory a velká část jejich systémů byla nová. Po několika kompletních přestavbách, z nichž poslední byla dokončena sotva před rokem, byly tyto lodě vyzbrojeny kvantovými torpédy, šesti fázery typu X a dvěma pulzními fázery. Vedle nich bylo ve skupině několik plavidel třídy Defiant a jedna nepojmenovaná loď třídy Nebula, upravená čistě pro boj.

***

Kapitán Picard seděl ve své pracovně a spolu s komandérem Maddenem a nadporučíkem Worfem připravoval strategii pro nadcházející bitvu. Očekával, že se pozemská obrana neudrží i přesto, že admirál Paris podnikl mnohá opatření pro případ borgské zrady. Picard však doufal, že se defenzíva udrží tak dlouho, že ve chvíli, kdy dorazí první skupina, kterou on vyslal, bude ještě co posílit. Protože se plavidla letící Zemi na pomoc od hraničního sektoru rozdělila podle své výkonnosti na několik skupin, možnost, že by ve chvíli jejich příletu Borgové již zničili celou obrannou flotilu, by znamenala naprostou katastrofu. Podle dosavadního kapitánova plánu měly přílety jeho skupiny jedna znamenat postupné doplňování federálních sil v bitvě, kterou rozhodne až přílet zbytku jeho lodí. Teď si uvědomil chybu svých úvah, a tak začal počítat i s možností, že ztratí několik desítek nejsilnějších lodí Hvězdné flotily a krychle budou ve chvíli, kdy dorazí Enterprise se svou skupinou, již útočit na samotnou planetu.

***

V neuspořádané formaci čekaly lodě Pozemských obranných sil v prostoru mezi Měsícem a Zemí. Za nimi byla vidět houbovitá silueta Hvězdné základny 1, která by však pro Borgy znamenala jenom drobné sousto. Každá federální základna byla sice nadmíru silná, ale dvěma Krychlím by sama prostě vzdorovat nedokázala. A za ní již čekala modrožlutá planeta. Veškerý provoz v její atmosféře ustal, protože střelba skrze atmosféru, k níž mohlo dojít, by znamenala možnost kritických problémů všech transportů, snažících se jí proniknout.

Admirál Paris usedl do křesla v taktické místnosti Velitelství Hvězdné flotily. Hleděl na údaje, které měl o střetu Borgů s planetami. Zjistil, že naposled se federální planeta s krychlí střetla v době první invaze, tedy před třinácti lety. Tenkrát nebyly štíty chránící kritická místa planety o mnoho úspěšnější než ochranná pole lodí Hvězdné flotily. Borgy tak zastavily asi na dvě minuty. Jenomže tenkrát byla obranná technologie na mnohem nižší úrovni než dnes. Přesto Paris doufal, že ke střetu nedojde. Aktivace ochranných štítů nad strategickými lokacemi totiž mimo jiné znamenala, že se odtamtud nemohl nikdo dostat. V případě, že by Borgové překonali veškerou pozemskou obranu, měli by obyvatele velkých měst jako na dlani. Borgští vojáci byli neúprosní nepřátelé a takřka se s nimi nedalo bojovat, protože jejich osobní štíty byly schopny zastavit jakýkoli útok z ruční zbraně.


"Nepřátelé vystoupili z warpu,"oznámil o necelé dvě hodiny později komandér Harzmann. "Nereagují na výzvy ke kapitulaci."

Náhle ustaly veškeré hlasy, které vycházely ze všech komunikačních systémů. Namísto nich se ozvala ohlušující směs hlasů: "My jsme Borgové. Vaše biologická a technologická jedinečnost bude přidána k našim. Odpor je marný."

"Dostali se nám do počítače!" ozval se někdo.

"Zablokujte je!" přikázal Paris.

"Vypnuli nám obranu!" ozval se Harzamann. "Štíty jsou deaktivovány a ovládání povrchových zbraní také nefunguje."

"Ať flotila POS zaútočí, až budou v dostřelu," přikázal Paris.

"Nefunguje komunikace."

"Obnovte ji!"

"Snažíme se o to," ozval se poručík, který ji měl na starost.

"Flotila střílí i bez rozkazu," oznámil po chvíli Harzmann, který měl stále k dispozici senzory.


Kdysi mohutné, z dnešního pohledu však již spíše drobné lodě Pozemských obranných sil zahájily palbu proti první z krychlí. Borgové odpověděli silným protiútokem. Ač byly modernizované, nedokázaly Federationy odolávat ničivým zbraním příliš dlouho. Po deseti minutách nebyla ani jedna z lodí POS v pořádku. Naopak jenom sedm z nich pokračovalo v boji.


Admirál Paris zuřil. Plán bitvy zkrátka nepočítal s tím, že nebude moci koordinovat pohyby svých lodí. Teď hrozila katastrofa, protože stačil jediný nesprávný manévr a bitva by mohla být prohrána.

"Jak to vypadá s tou komunikací?" bezmála se obořil na poručíka, který ji obvykle ovládal.

"Snad se podaří obejít borgský program. Ale bude to trvat ještě několik minut."

"Tak ať dělají!"


Ze skupiny POS zbyly jenom tři lodi třídy Federation, tři Defianty a stále přežívala loď typu Nebula, ač byla značně pošramocena. K obrannému loďstvu se po šesti minutách boje přidala první plavidla z Picardovy flotily. Byly to tři lodě třídy Sovereign, nejsilnější, jakými Federace disponovala. Útok proti Borgům se zesílil, ale dvě krychle se pomalu probíjely směrem k Zemi.


Planetární počítačovou síť se tamním technikům konečně podařilo vymanit z borgského vlivu, takže opět fungovala obrana a komunikace. Jak se však ukázalo, nemělo to trvat dlouho.

Když opět získal spojení s obrannou flotilou a zjistil, že již ztratil dvě lodě typu Sovereign a prakticky celou obrannou flotilu, přikázal, aby se zbylá plavidla stáhla k Hvězdné základně 1.


Ve stejnou chvíli, kdy se začaly pozemské lodi stahovat, vstoupilo do normálního prostoru dalších deset federálních plavidel ze skupiny, kterou k Zemi poslal kapitán Picard. Krychle zahájily palbu proti nim. Ač to byly nejsilnější lodě Hvězdné flotily, jejich šance na vítězství nad dvěma poměrně nepoškozenými krychlemi byla minimální.

Na rozkaz admirála Parise však zasáhly skupiny Luna a Terra. První byla tvořena padesáti plavidly stejnojmenné třídy. Byly to ve skutečnosti "odlehčené" Sovereigny, které postrádaly velkou část sekundárního trupu a jejich výzbroj také byla podstatně slabší. Všechny lodě, které byly dosud ukryty "za" Měsícem", tedy na místě, kam borgské senzory nedohlédly, okamžitě zahájily palbu.

Proti krychlím náhle vyletělo ze senzorového stínu Země také čtyřicet plavidel typu Intrepid. I ona neprodleně zaútočila. Proti Borgům tak náhle stála stovka moderních lodí Hvězdné flotily, které s pustily do boje. To však nebylo vše. Během několika okamžiků krychle zlikvidovaly patnáct slabších lodí, ale nepřátel neubývalo. V temném vesmíru se náhle zjevil poslední Parisův triumf. Byla to trojčlenná letka klingonských bitevních lodí Negh’var. Silné zbraně těchto výdobytků válečnického národa se přidaly k útoku. Následný prudký útok nejsilnějších federálních fázerů, klingonských děl, fotonových a kvantových torpéd, byl nakonec na jednu z krychlí příliš. Borgové neočekávali, pouze se přizpůsobovali. Náhlé změně nepřátelských sil se však nedokázali přizpůsobit včas, takže rychle přišli o štíty. Nápor klingonských zbraní, které přes značnou těžkopádnost a dlouhé nabíjení patřily k nejsilnějším v galaxii, vykonal své a první borgská loď se s výbuchy rozpadla.

Ve stejný moment se objevil zbytek Picardovy flotily. Stovky zbraní se zaměřily na druhou krychli, ale ta odolávala. Pomalou, ale přesnou palbou ničila jednu loď za druhou. Trvalo jí jen několik minut, než vyřadila všechny tři klingonské lodě a potom zahájila útok proti federální flotile. Zaměřovala se na slabá i silná plavidla, ale ani jedno nedokázalo borgskému útoku odolat. A po celou dobu se Borgové nenápadně, ale čím dál nebezpečněji přibližovali k Zemi.


"Zaměřte planetární zbraně," přikázal admirál Paris v San Franciscu. "Jakmile bude krychle na dostřel, zaútočte. Nesmí se dostat na dosah přenosového paprsku!"

"Krychle je v dosahu, útočím," opáčil komandér Harzmann. Na Zemi bylo umístěno jenom několik systémů pro obranu proti útoku z vesmíru. Jediné, co bylo možno na planetu umístit, byly torpédomety. S fázery byl příliš velký bezpečnostní problém, protože jejich zdroje mohly při neopatrném zacházení explodovat a vzít s sebou docela nepatrný kus planety – území o přibližné rozloze poloviny Londýna. Torpédomety také tvořily problém, protože zabíraly velkou plochu. A protože na Zemi nebylo prakticky nic jiného než obydlené oblasti a chráněné přírodní oblasti, nebylo příliš kde stavět. Popravdě řečeno až do breenského útoku za Dominionské války to nikomu nevadilo, neboť Hvězdná flotila i POS se spoléhaly na schopnosti Hvězdné základny 1 a obranných plavidel. Od té doby přes snahy některých představitelů organizací, které v případě války představovaly armádu, počet torpédometů na planetě příliš nenarostl.


Borgy zasáhlo jedno torpédo. Po něm již Země nevystřelila ani jednou.

"Co se děje?" zajímal se Paris.

"Nevím, pane," mračil se Harzmann na své monitory. "Něco se děje v komunikaci s torpédomety. Ty nereagují."

Náhle se ozval komunikační důstojník: "Pane! Policie hlásí, že došlo k velké explozi v centrálním obranném uzlu." To byl počítač, který podle příkazů z Velitelství řídil planetární bojové systémy.

"Tak ať to někdo spraví!"

"Vypadá to, že to bylo záměrně vyvolané," tlumočil poručík vzkazy policistů. "Prý bylo zničeno několik kritických částí počítače. Nejde to opravit."

Teď byla Země pro Borgy jako na talíři, neboť nefungovaly zbraně a také bez jediného výstřelu selhaly štíty. Admirál Paris mohl jenom sledovat, jak se bude bitva vyvíjet, a případně vydat nějaký rozkaz. To ale bylo všechno.

"Kdo to udělal?" drtil mezi zuby.

"Zdá se, že OST," odvětil Harzmann. Ve druhé polovině dvacátého a na počátku jedenadvacátého století byl terorismus celosvětovým problémem. Dokonce právě on stál u počátku třetí světové války. Po jejím konci však záškodníci, kteří si léčili své mindráky tím, že zabíjeli bezbranné lidi, postupně ustoupili do pozadí. Technologie, které světová válka a následný nástup totalitních režimů v některých evropských státech přinesly, dokázaly odhalit téměř všechny útoky včas a také vysledovat a zničit teroristy. Přesto lidé, kteří si mysleli, že se jim někdo bude věnovat a snad je i uctívat, když zabijí jiné, stále existovali. Nebylo tomu dávno, kdy cizí mocný telepat shromáždil několik teroristických skupin, které mimo jiné zavraždily guvernéra Jupiterova měsíce Europa. Po neutralizaci hrozby, kterou představoval neznámý cizinec, se všeobecně předpokládalo, že se shromáždění teroristé navzájem odcizí. Prozatím se tak nestalo a oni naopak oficiálně vytvořili Organizaci spojených teroristů, která prohlašovala, že ve světě nastolí nový řád. Za poslední půlrok se pokusili provést několik útoků proti civilistům, ale všechny se podařilo překazit. Teď v kritické chvíli všechny pojistky selhaly a teroristé ve svém snažení uspěli.

To vše si admirál Paris uvědomoval. Nedokázal pochopit jediné: Co se teroristům tak strašně líbí na faktu, že mohou být asimilováni, nebo že zemřou?


"Jejich štíty jsou stále na pětadvaceti procentech," hlásil Worf. Krychle byla vystavena neustávajícímu útoku lodí Hvězdné flotily a také Hvězdné základny 1. Jejím jediným cílem však bylo transportovat vojáky na planetu. Pokud by se jim podařilo ovládnout Zemi, Federace by utrpěla vážnou, ne-li smrtelnou ránu.

Kapitán Picard potichu sledoval velkou, neosobitou loď, která se blížila k jeho rodné planetě a pomalu ničila plavidla, která na ni útočila. Věděl, že situace začíná být krajně nebezpečná a rozhodl se pro krajně neortodoxní řešení. "Spojte se s Titanem," přikázal.

Na obrazovce se objevil kapitán Riker: "Kapitáne?" usmál se. "Rád vás vidím."

"Já vás také, kapitáne Rikere," zareagoval Picard. "Povězte mi, pamatujete si na naše setkání s Groongiany?"

"Jistě," poněkud se zasmušil bývalý první důstojník Enterprise. Tenkrát, asi před deseti lety, téměř ztratili loď a o život přišlo několik členů posádky, než se ukázalo, že potyčka, k níž došlo, byla nedorozumění. "Máte na mysli jejich taktiku?" ujišťoval se Riker.

Picard přikývl a mladší z obou kapitánů se lehce zděsil: "Ale přece jim nemůžeme nikoho poslat do kolizního kurzu!"

"Můžeme," usmál se Picard. "Pošleme tam totiž dálkově řízené raketoplány."

"Ale ty neprojdou skrz štíty," namítl Riker.

"To nebude třeba. Když u všech aktivujeme ve stejnou chvíli autodestrukční sekvenci, borgské štíty to snad zničí."

"Dobře. Mám informovat další plavidla?"

"Ne. Na Zemi před chvílí došlo k teroristickému útoku. Nemůžeme riskovat, že by se nám to někdo pokusil překazit."


Bylo již téměř jisté, že se krychle dostane na dosah transportérů k Zemi, protože jí k tomu zbývala jediná minuta, když z hangárů Enterprise a Titanu odstartovala celá hejna neobsazených raketoplánů. Všechny malé čluny zamířily velkou rychlostí ke svému cíli, aby překřížily cestu Borgům… A zastavily se. Krychle se pokusila v reakci změnit kurz, ale to jí nepomohlo. Když byla nejblíže, raketoplány naráz vzplály. Reakce hmoty a antihmoty v jejich warp-jádrech vyvolaly hrozivé reakce. Federální plavidla se na Picardův rozkaz, který vydal na poslední chvíli, ukryla za borgským plavidlem, a to bylo vystaveno plné síle exploze. Vražednou energii nekontrolované reakce hmoty a antihmoty, která proběhla v těsné blízkosti, nedokázaly pohltit ani borgské štíty a zhroutily se. Za normálních okolností by však Krychle stále měla dost síly a nejspíše by dokázala dorazit až k planetě. Výbuch raketoplánů však nejenom zničil štíty, ale také přetížil kritické systémy plavidla, které vypověděly službu. Krychle přestala střílet a ač se rychlost ani směr jejího letu nezměnily, bylo zjevné, že pokračuje setrvačností. Současně byla na jejím povrchu patrná série několika explozí.

Kapitán Picard hleděl na spoušť, kterou způsobily jeho a Rikerovy raketoplány, když v hlavě nečekaně uslyšel známý hlas. "Vaše pokusy jsou marné, Locute. Země je teď naše. Neodoláte nám!" Hlas Královny postupně nabýval na intenzitě a kapitán se musel velice soustředit, aby mohl myslet ještě na něco jiného. Krychli bylo totiž stále třeba zastavit.

"Tvoje planeta padne za deset sekund. Jak vidíš, Borgové jsou nevyhnutelní. Nás se nezbavíte. Odpor je marný," pokračoval hlas Královny. Jenom matně Picard zaregistroval, že komandér Madden něco říká.

Ten již podruhé opakoval dotaz, co má flotila a Enterprise samotná dělat. Jnol ho však přerušila: "Podívej se, jak vypadá. Myslím, že tě nevnímá. Cítím, že svádí nějaký boj či co… I když necítím, že by na něj někdo telepaticky působil."

Madden se velice křečovitě usmál. Teď to bylo na něm. Kdyby informoval ostatní lodě o kapitánově indispozici, mohli by se zbylí velitelé začít hádat, kdo bude velet. První důstojník Enterprise se tak rozhodl, že jim raději bude velet sám a doufal, že se mu nikdo nevzpříčí.

Spojil se s ostatními a oznámil jim: "Tady Enterprise. Okamžitě aktivujte vlečné paprsky na krychli tak, abychom ji zastavili." Zbývalo jenom několik sekund. Když nebyl k dispozici Picard, který mohl podobně jako před šesti lety zaměřit flotilu na slabé místo nepřátelské lodě, museli ji zničit postupně. Prvním krokem bylo přerušení jejího pohybu.


"Poslyšte, kdo to byl? To neznělo jako Picard!"

"Myslím, že to byl první důstojník Enterprise komandér Madden, kapitáne."

"Skutečně? A co mně má nějaký komandér co rozkazovat? Vždyť o takovém Maddenovi jsem ani neslyšel."

"Ale…"

"Žádné ale! Vždyť je služebně a zjevně i fyzicky mladší než já! To přece nejde!"

"Technicky vzato, pane, kapitán Picard není služebně starší než vy."

"To je pravda. Ale Picard je alespoň… legenda!"

"Pane?"

"No ne, že by byl příběh o někom svatém, to ne, ale… víte přece jak to myslím."

"Mám tedy aktivovat ten tažný paprsek?"

"Ale jistě."


Krychle se zastavila. Královna se však stále pokoušela získat nadvládu nad Jean-Lucem Picardem… A pomalu začínala vyhrávat. Kapitán pociťoval stále větší hrůzu z toho, že by se mohl stát znovu Locutem, a již se nedokázal ubránit tomu, aby se v něj opravdu změnil.

Madden ho pozoroval a potom se otázal poradkyně: "Charlotto, nemůžeš mu nějak pomoct?"

"Nevím jak. Stále necítím žádné telepatické působení."

"Prostě ho posil. Ty víš jak, ale on ne!"

"To nemohu. Byl by to zločin, kdyby se něčím podobným předem nesouhlasil."

"Jenomže takhle ho ztratíme!"


"Tvůj odpor je marný, Locute. Tvoje pouto přetrvalo, i když ses je vždy snažil přetrhnout. Nemůžeš nás opustit… Vrátíš se do Kolektivu."

"Kapitáne," uslyšel náhle známý hlas.

"Poradkyně?" zašeptal.

"Ano. Mohu vám pomoct?"

"Ano. Jistě, prosím, zastavte ji. Nechci to zažít podruhé."

A náhle byla Královna pryč. Picard se rozhlédl a s úlevou zjistil, že ze snových chodeb borgského plavidla se jeho mysl vrátila zpět na můstek Enterprise. Královnin útok se teď obrátil proti ní, protože Picard zbylou krychli doslova cítil a věděl, kam má vystřelit.


Flotila znovu zaútočila a krychle se již nedokázala bránit. Za několik sekund bylo po bitvě. Nepřátelská loď vybuchla a zbyly po ní jenom trosky, z nichž některé shořely v ochranných štítech federálních plavidel.


Federální výpočty byly chybné. Dosah transportérů borgské krychle byl nepatrně větší, než si všichni mysleli. Tak se stalo, že se několik vojáků zhmotnilo na Zemi dříve, než byla jejich loď zničena. Objevili se ve Švýcarsku poblíž Ženevy. Nemilosrdně vtrhli do jedné samoty, na niž narazili na svém na pohled bezcílném pochodu a asimilovali její obyvatele. Potom pokračovali a na dohled nejbližšího ženevského předměstí se náhle zastavili a ztuhli. Krychle byla zničena a její vojáci neměli žádné rozkazy.

divider

Následuje:
Epilog

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries