Edith

Autor:
Diegina
Archivováno dne:
14. 4. 2004
Délka:
8 515 slov (38 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

Smrt hlavní postavy, náznak erotiky

Seriál (svět):
TOS
Období:
1930
Hlavní postava(y):
Kirk, Edith Keelerová
Kategorie:
alternativní vesmír, chybějící scéna, romantika
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Kapitán Kirk je znovu postaven před osudovou volbu, která je ale tentokrát mnohem krutější.

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Edith (Diegina)

Obsah

Kapitola 2

"Kapitáne, přijímám šifrovanou zprávu z Veliteství. Kód 14A."

"Rozumím, Uhuro." Kývl na Spocka, aby zaujal jeho místo a odešel do své kajuty vyzvednout si zprávu. Kód 14A, přemýšlel lehce znepokojeně. Co se asi děje, že mu to sdělují tímto způsobem?

Zadal dešifrovací klíč a začal číst. Už po prvních větách se mu stáhlo hrdlo. Nevěřil, že by něco takového mohla být pravda. Nevěřil, že to Flotila nechala celé zajít tak daleko. A už teprve nevěřil, že po něm chtějí, aby to za ně vyřešil. Vždyť přece moc dobře vědí, jak hluboce je v tomto ohledu osobně zaujat! Nebo právě proto...?

Sáhl po tlačítku interkomu. "Pane Spocku, doktore McCoyi, hlaste se neprodleně u mě v kajutě. Kirk konec."

Oba se opravdu dostavili neprodleně. Doktor sice trochu hudroval, že ho vyrušili uprostřed velmi citlivých testů a že jsou všechny v háji, ale Kirk ho přerušil.

"Tohle počká, Kostro, teď tu máme vážnější problém."

"Předpokládám, že to má co dočinění se zprávou, kterou jste před chvílí obdržel," soudil Spock.

Kirk poněkud nešťastně přikývl.

"Tak už nás nenapínej, Jime. Co se děje?" McCoy už s přehledem hodil za hlavu starost o testy.

Kapitán se pomalu nadechl a přemýšlel, jak to říct. Sám tomu totiž nevěřil.

"Zapomenuté, ale znovu obnovené a velmi tvrdé křídlo neonacistického hnutí Bílá svoboda se infiltrovalo navzdory tvrdým bezpečnostním opatřením do projektu Strážce věčnosti a hodlá v brzké době Strážce zneužít pro své účely. Jenže se neví, kdo je jejich agentem. Ví se jen, že je to muž, že je přímo mezi vědci na planetě a je zde i podezření, že má svou spojku v admiralitě. Jsme pověřeni dotyčného odhalit. Máme rozkaz se vrátit na Věčnost. My tři jsme už Strážce použili, takže máme oficiální krytí pro náš pobyt na tamní základně. Vědci jsou srozumněni s tím, že Flotila konečně vyslyšela jejich žádost a poslala nás, aby nás mohli patřičně vyzpovídat."

Oba jeho společníci pokývali hlavou na srozumněnou. Doktor McCoy se však nezdál být tak docela spokojen. "Jime, pořád čekám, kdy řekneš, kde je ten největší háček."

Kirk k němu natočil obrazovku svého počítače. "Tohle bylo obsahem poslední zprávy od jejich agenta."

I Spock si jej se zaujetím přečetl. Obočí mu znepokojeně vylétlo vzhůru.

Cíl potvrzen, Edith Keelerová, 1930.

Enterprise se zmítala v časových vírech. Na orbitě dávno mrtvé planety nebylo právě místo pro ty, co snadno trpěli nevolností. A na jejím povrchu zase nebylo místo pro ty, co věřili na duchy. Když se trojice mužů zhmotnila mezi rozvalinami starobylého města, znovu na ně dolehla tíživá atmosféra celého tohoto místa.

"Buďte vítáni na Věčnosti," zdravil je srdečně přibližně pětačtyřicetiletý muž nenápadného vzhledu i postavy. "Jsem Niel Jade, vedoucí zdejších vykopávek. Následujte mě, prosím." Vedl je kolem několika skalních výběžků a zhroucených sloupů až ke zjevně pozemské stavbě. "Tady venku je příšerný vítr, jeden by se z toho mohl zbláznit. I když - o nás se tvrdí, že jsme se zbláznili už předtím a tady nám to už ublížit nemůže," smál se roztržitě vlastnímu vtipu, zatímco otvíral dveře a vedl je do útrob budovy. "Na vaši návštěvu jsme se moc těšili. Už jsme ani nedoufali, že se na velitelství podaří naši žádost úspěšně prosadit. Á, tady je naše osazenstvo," mávl rukou směrem k lidem, kteří porůznu postávali či seděli u něčeho, co vypadalo jako jídelní stůl. "Naše šaramantní skoromáma profesorka Marie Bernoldová," ukázal na okouzlující přibližně sedmdesátiletou ženu s ďábelskými ohníčky v očích, "nehorázně logický Sepek," Vulkánec ani nehl brvou z tohoto představení a jen přikývl hlavou, "mno a tihle na první pohled zhýralci jsou doktoři Paolo Rossi, Amar Kebawe a Dutta. Před chvílí vstali po sotva dvouhodinovém spánku, tak je prosím omluvte do doby, než u nich začne působit kafe. No a venku v terénu jsou ještě doktorka Thelma Rogersová a profesor Martin Neumann. Měli by se vrátit během několika hodin."

Všichni se navzájem pozdravili.

"Musíme ale říct, že nás Flotila pořádně překvapila," ozvala se Marie. "Z ničeho nic vyhoví naší žádosti a vy přiletíte i s celou hvězdou lodí."

"Přesně tak," souhlasil s ní Sepek. "Hvězdná flotila má sklon dělat se vším, co bezprostředně nesouvisí s přežitím, značné obstrukce."

"Můžete nám věřit, že překvapení je oboustranné," řekl nepříliš nadšeně Kirk. Celá tato akce mu byla proti srsti. "My zase měli za to, že hlášení, která jsme podali před třemi lety, jsou dostatečná."

Dutta přinesl z kuchyně tác s několika hrnky. "Dáte si taky kafe?" nabídl mužům z výsadku. McCoy s díky přijal, i Kirk si nakonec dal říct. Spock zdvořile odmítl, ale s pečlivě skrývaným úžasem sledoval, jak Sepek se společně s Rossim a Kebawem takřka nedočkavě natáhl po hrnku tmavé kouřící tekutiny.

Rossi si poté, co se napil, pročísl rukou své rozcuchané vlasy. "Víte, vaše hlášení jsme všichni četli několikrát a to snad i pozpátku. Jenže nás pochopte, strohé hlášení nemůže dát odpovědi na otázky, které bychom vám rádi položili. A že těch otázek máme!"

"A proč se nezeptáte Strážce samotného? Ten přece ví vše o tom, co se tehdy stalo."

"Vaše námitka zní logicky, doktore McCoyi." Ten se při této Sepekově poznámce spokojeně zašklebil a významně pohlédl na doposud mlčícího Spocka. "Jenže Strážce na otázku odpoví přesně dle vlastní logiky."

"No a v tom je ten problém," skočil mu do řeči Jade. "My se zeptáme a on buď odpoví na něco jiného, nebo tak, že pak dva měsíce sedíme a přemýšíme, co tím chtěl vlastně říct. Informace, které jsme z něj doposud dostaly, byly díky tomu značně kusé. Naštěstí díky Sepekovi už ale máme lepší představu, JAK máme vlastně otázky pokládat."

Sepek už byl zjevně zvyklý na podobné chování a tak jen usrkl trochu kávy a nechal dál Jadea mluvit. "Snad teď už chápete, proč jsme tak stáli o možnost si promluvit přímo s vámi."

Ozvala se tichá dutá rána. Všichni se podívali směrem, kde seděl Kebawe. Ten se právě zmateně díval kolem sebe a třel si čelo, na kterém se začala rýsovat menší boule.

"Amare, jestli jsi vážně tak ospalý, jdi raději zase spát, tohle klování o stůl nemá cenu."

"Ne, Mary," zívl. "Já už jsem prakticky zcela vzhůru." Na potvrzení toho si opřel hlavu o ruku a usnul.

"I my měli jisté komunikační problémy se Strážcem," promluvil konečně Spock. "Ale ty nebyly překážkou tomu, abychom dokázali splnit náš úkol."

"Sepek se mnou nejspíš nebude souhlasit, ale nám se zdá, že čím více otázek položíme, tím hůře chápeme pod vlivem předchozích odpovědí tu nejnovější. Strážce je zkrátka příliš... komplexní." Jade si povzdechl a pak pokračoval. "Z počátku se nám zdálo, že domluvit se s ním nebude tak obtížné. Ale když jsme se začali ptát na vás a vaši misi, jeho odpovědi byly... jak to říct... velmi mnohoznačné. A to i poté, co jsme je porovnali s vašimi hlášeními."

"Myslíte tím, že vám Srážce sdělil obsah několika možných časových linií?"

"Ano, to jsme si původně mysleli. Jenže pak řekl něco ve smyslu, že to je jen jedna."

"A není spíše pravděpodobné, že jste jeho slova pochopili nesprávně?"

Jade mrkl na Sepeka. "Pravděpodobnost nesprávnosti této verze výkladu je jedna ku třem celé osm," řekl vulkánec.

"To je poměrně vysoká pravděpodobnost," zhodnotil okamžitě Spock a Sepek jen přikývl.

Kirk se neklidně ošil. Celé se mu to tu nepozdávalo. Vědci zde působili velmi rodinným a pospolitým dojmem, nedovedl si nikoho z nich představit jako zarytého neonacistu. A navíc teď Spock se Sepekem zapředli debatu, kterou stíhal sledovat jen s vypětím nejvyšších sil. A ještě něco: to kafe bylo příšerně silný. Začal uvažovat nad tím, že Spocka vytrhne z jeho teď už opravdu nesrozumitelné diskuze, když tu byli vyrušeni zcela jinak.

"Tady Martin!" ozvalo se z vysílačky. "Jsme v Malém chrámu a zasypalo nás to! Žádáme o okamžitou pomoc, Thelma má otevřenou zlomeninu na pravé holeni!"

Všichni ihned zbystřili. Tedy všichni kromě Kebaweho, který spal jak šípková růženka.

"Kde to je?" zajímal se Kirk. McCoy se zase sháněl po lékařském vybavení.

"Dva a půl kilometru na jiho-jiho-východ. Je to z části podzemní stavba, kde jsme našli spousty písemných artefatků. Eroze už asi příliš narušila statiku objektu. Jako kdybych jim neříkala, aby tam nelezli, dokud to nepodepřou," zlobila se Bernoldová a na čele se jí starostí prohloubily jemné vrásky. "Proč mě sakra nikdy neposlouchají," hudrovala dál spíše sama pro sebe, zatím co s McCoyem dávala dokupy obsah lékařské tašky.

Jade mezitím volal Neumannovi, že už už vyráží na cestu. Vskutku. Během minuty už se prodírali nehostinnou, věčným větrem bičovanou krajinou plnou starobylých ruin. Kirk se Spockem se drželi vzadu. Museli si promluvit.

"Nevím jak vám, Spocku, ale mě se nikdo z nich nejeví jako náš muž."

"Mě zatím také ne, kapitáne. Ale dosud jsme se nesetkali se všemi. Navíc bychom měli pro začátek vycházet ze základních předpokladů o tom, kdo by mohl být neonacistou. Bude to pravděpodobně árijec, třeba někdo rakouského původu jako je například profesor Neumann."

"Jenže nemůžeme někoho podezřívat jen na základě jeho jména a národní příslušnosti."

"Samozřejmě, že nemůžeme. Ale sám musíte uznat, že někdo takový jím bude mnohem pravděpodobněji, než třeba Sepek."

"Tak to jsme vyloučili jednoho. To jsme se moc daleko nedostali." Měl najednou chuť nakopnout nějaký kámen, ale na téhle planetě mu to připadalo jako svatokrádež. "A když vyloučíme všechny zjevně neárijského původu, kteří taky nejspíš nebudou mít takové sklony, tak jsme zase u Neumanna."

"Nezbývá nám nic jiného, než počkat, než zjistíme více. Navrhuji zapátrat v počítačích na základně a zeptat se samotného Strážce věčnosti."

"A jak to navrhujete udělat, když se jím téměř neustále zabývají ti historikové?"

Na to už odpověď nedostal. Náhle se kolem nich prořítil směrem zpět Jade. "Zapomněl jsem na antigravy," zavolal na ně a dál s ustaraným výrazem ve tváři spěchal na základnu. Kirk ho chvíli sledoval. "Jako kdybych se ho na to těsně před ochodem neptal..." zavrtěl nad tím hlavou a dál spěchal na pomoc zavaleným archeologům.

Situace na místě nevypadala příliš dobře. Zhroutil se strop celé přední části a byly vidět i pokroucené zborcené opěry, které sem byly ráno umístěny. Těžké velké kamenné bloky zatarasovaly cestu ven. Zevnitř byl slyšet tichý vzlykot doktorky Rogersové. Sepek, Dutta a Rossi už se pokoušeli některé balvany odstranit, ale ty největší kusy, které nejvíce bránily volnému průchodu, stále zůstávaly. I Kirk se Spockem a McCoyem přiložili ruku k dílu, Marie se zatím snažila oba zasypané trochu uklidnit, hlavně Thelmu, která díky svému zranění neměla daleko k panice.

"Potřebovali bychom nějakou páku," zhodnotil záhy Kirk. Podařilo se mu vyprostit ze sutin zkřivenou opěru. Přesto navzdory tomu byla aspoň trochu použitelná.

Sepek se náhle zarazil a hleděl směrem k základně. Klopýtavým vrávoravým krokem se k nim blížil Kebawe a po čele se mu táhla zasychající krvavá stopa.

"Odešel Strážcem," řekl slabým hlasem. "Neil odešel Strážcem." Pak upadl do milosrdného bezvědomí.

divider

Následuje:
Kapitola 3

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries (Casperium)