Edith

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Epilog

Kapitola 7

Jade si spokojeně dopřával hrnku kávy. Sledoval přitom, jak je jeho auto plněno dřevěnými bednami. Tentokrát do svého cíle dorazí včas a lidstvo bude spaseno díky Andělu chudinských čtvrtí, jak novináři překřtí Edith Keelerovou. Díky ní převezme nadvládu nad světem nacistická ideologie, která nedopustí, aby se lidstvu stalo to, co bylo za posledních pár desetiletí v jeho čase tak zjevné.

Dopil poslední hlt, auto bylo téměř naloženo. Vrátil hrnek usměvavé staré ženě, manželce zdejšího vrátného a šel podepsat papíry o převzetí nákladu. Když se pak blížil ke své kabině, aby nastoupil, někdo mu zastoupil cestu.

Ty boty odněkud zná!

"Profesore Jade," oslovil ho ten vyšší z nich.

"Spocku, kapitáne," odpověděl pokývnutím zdvořile na pozdrav. Ale uvnitř byl poněkud nepříjemně překvapen. Nečekal, že by ho byli schopni najít. Na druhou stranu měl s tím počítat. Kapitán Kirk i Spock měli se Strážcem věčnosti své zkušenosti. Navíc se od svého kontaktu dozvěděl, že po něm jdou a proto tedy musel jednat rychle a rychle se přesunout. Možná to uspěchal až příliš. Měl si s sebou přece jen vzít nějakou zbraň...

"Edith Keelerová musí zemřít."

Říkal to Spock, ale Jade při tom hleděl na kapitána a jeho tvář s pohřebním výrazem.

"Ne. Musí žít. Je to nutné pro lidstvo. Aby přežilo a vzkvétalo, musí přežít a vzkvétat i ona."

"Jestli přežije, Spojené státy americké zdrží svůj vstup do druhé světové války a Hitler zvítězí. Svět bude ovládán nacistickou ideologií, zemřou miliardy lidí v rasových čistkách, miliardy upadnou do otroctví. Mezi nimi i vaši předkové."

Dál ignoroval Spocka a mluvil jen ke kapitánovi. "Tváří tvář setkání s mimozemskou inteligencí se to změní. Nacismus v čisté podobě neobstojí zkoušku časem a transformuje se. Nebude už záležet jen na árijské rase, jen na lidské rase jako takové. Nedopustí, aby lidstvo degradovalo své geny a mísilo se s mimozemšťany. Nedopustí, aby se rozmělnilo, aby bylo pohlceno agresivnějšími cizorodými genetickými prvky." Pohrdavě přitom pohlédl na Spocka. "Ty jsi jen důkazem toho, že už to začalo, kříženče." Pak se od něj zase odvrátil a už na něj nepohlédl. "Copak to nechápete, kapitáne? Musíme zachránit lidstvo, musíme mu dopřát dostatek životního prostoru pro jeho rozvoj. Vždyť má přece takový potenciál!"

Přirozeně, že nečekal, že by Kirka ihned přesvědčil, ale ani nečekal, že ho kapitán vezme pod krkem a vztekle přitlačí ke karoserii jeho náklaďáku. "Na takový kecy ti kašlu, Jade! Kdo si sakra myslíš že seš, že si dovoluješ zahrávat si s osudem lidstva?!" Znovu s ním udeřil o auto, až to zadunělo. Jeho hlas byl pak tichý. Zlověstně tichý. "Jak si dovoluješ mě znovu postavit před volbu mezi jejím životem a zbytkem vesmíru?" Další rána byla ještě hlasitější a Spockovy citlivé uši zachytily i další zvuk: praskající kost. Jade se následně sesunul na zem.

Spock k němu přiklekl a zkontroloval životní funkce. "Je v bezvědomí."

Kirka to ale nezajímalo. Dřív než mohl Spock cokoliv namítat, nastoupil do auta a byť trochu trhaně, odjel.

Následuje:
Kapitola 8