Jehla v kupce sena

Autor:
AViP
Archivováno dne:
9. 5. 2020
Délka:
5 630 slov (26 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TOS, DSC
Období:
228x (primárně, s flashbacky do 225x)
Kategorie:
napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Zkusili jste už někdy hledat jehlu v kupce sena? A co takhle ztracenou pasažérskou loď v hvězdokupě?

divider
Poznámka autora:

Svým způsobem prequel k povídce Prima Kšeft. I tato povídka vznikla hluboko před vznikem Discovery, nicméně je kompatibilní i s Discovery.

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Jehla v kupce sena (AViP)

Obsah

Kapitola 1

“Pánové, váš největší problém je jednoduše ten, že jste za mnou prostě přišli moc pozdě,“ opakoval jsem toho dne už nejméně po dvacáté – a už jsem si pomalu začínal připadat jako zaseknutý přehrávač. „A jak už jsem říkal – já teď jdu tak trochu sám proti sobě, ale osobně si myslím, že byste si měli ušetřit čas a finance, protože naše šance na nalezení toho vraku je hodně malá – či spíše žádná. Věřte mi. Mám s tímhle své zkušenosti.“

Seděli jsme v křesílkách u konferenčního stolku v mé palubní pracovně. Ti dva se na mne čas od času podívali s výrazem psychiatra, který hodnotí nový výkon svého oblíbeného pacienta, protože mne měli takříkajíc „na háku“ – a moc dobře to věděli.

Tak co mne tedy přesvědčilo, abych je vůbec vzal na palubu? Ne, obecný příslib relativně lehké práce a z toho plynoucích nadstandardních financí to nebyl. Nebyl to ani příslib podílu po eventuálním nálezu lodního sejfu (ano, i na to v jedné fázi došlo). Byla to, řekněme, žádost, jisté na celé věci zainteresované strany – Frankovi Yerdonovi se neříká ne a už vůbec ne, když mi dá něco přímým rozkazem. Proti Frankovi jsem nic nezmohl, ale pořád jsem mohl apelovat na lepší já těch dvou – a třeba bych je dokázal přesvědčit, že ta akce opravdu nemá cenu.

Ti dva, o kterých je tu celou tu dobu řeč, se jmenovali Charles Nguyen a Xavier Patel. První z nich byl zástupcem pojišťovny Lloyds a kupodivu vypadal jako lehce prošedivělý ind středního věku. Ten druhý byl zástupcem rejdařství Blue Star Lines a už nepříliš překvapivě vypadal jako typický asiat neurčitého věku odkudsi z jižní Číny nebo Vietnamu. Že si příroda a genealogie rády zablbnou se jmény a vzhledem, to je koneckonců celkem běžné – ale přece jenom, takto dokonale prohozená typická příjmení a vzhled, to se ani v naší době moc často nevidí.

Pan Nguyen vypadal ve svém neurčitém, leč funkčním overallu jako obyčejný civilní úředník – kterým ostatně i byl. Pan Patel měl na sobě jakousi tmavomodrou parodii na téma uniforma posádky vesmírné lodě – vypadal poměrně výstředně, i když popravdě, zdaleka ne tak výstředně, jako příslušníci Hvězdné Flotily v těch jejich nových červených uniformách. 

Ale toto vše nebylo vlastně vůbec podstatné. Co naopak podstatné bylo, byla Centauric. Přesněji starliner SS Centauric. A ještě přesněji jeho vrak – či spíše fakt, že se ho ani po více než třiceti letech usilovného hledání nepodařilo nikomu najít.

Zajímavé bylo, že zatímco pojišťovák zásadně hovořil o Centauric v mužském rodě, zástupce rejdařství si dával vyloženě záležet na tom, aby Centauric byla vždycky „ona“.

Ne, že by mi odměna za případné nalezení Centauric nějak smrděla – naopak. Ale hledání vraku v kupce sena – či přesněji, ve změti hvězd, prachu, plynů a gravitačních polí, která se jmenuje Hvězdokupa Cibola, je po čertech nevděčná a nebezpečná práce - a to i kdyby byla honorovaná sebelépe.

Bylo jasné, že Blue Star chce vrak už konečně najít – protože jen tehdy bude konečně inkasovat pojistku od Lloydů v nějaké rozumné výši. A že u Lloydů měli eminentní zájem tuhle záležitost konečně uzavřít (ideálně pokud možno tak, aniž by bylo nutno cokoli vyplácet), bylo taky mimo veškerou diskuzi.

Popravdě, nečekal jsem, že můj proslov vyvolá nějakou reakci – ale tentokrát jsem se spletl. Pan Patel zřejmě usoudil, že už je z paluby své lodě jen tak nedostanu a proto se na mne zcela výjimečně chápavě usmál. „Víte, kapitáne, máme své důvody, proč si myslíme, že pan Plicks neuspěje.“

Gestem jsem ho zarazil a začal jsem na svém terminálu hledat příslušné propagační video společnosti Plicks Enterprises.

„Ne, nemusíte nám pouštět tu sebereklamu pana Plickse,“ přerušil mne pan Patel. „Nepochybuji o tom, že jeho výprava má k dispozici to nejlepší, co se dalo za peníze koupit, ale přesto velice silně pochybuji, že uspěje,“ řekl pan Patel a zatvářil se tajemně – úplně jako typický orientální mudrc.

Pan Nguyen jen souhlasně přikývl – to bylo neobvyklé, ti dva obvykle spolu moc nesouhlasili (nejen když došlo na úhradu škody).

„OuKej, jsou to vaše prachy, které chcete vyhodit z airlocku – a konečně, proč bych vám v tom případě měl bránit, že – kór když před tím airlockem bude zrovna dokovat moje loď,“ rezignoval jsem.

Pan Nguyen nakonec přece jen promluvil. „Víte, kapitáne, pan Plicks bude hledat na špatném místě. My budeme hledat na tom správném.“

***

Každé století má svůj Titanic.

A každé století má svůj Wilhelm Gustloff.

V tomto případě jde dokonce o oba dva najednou – dokonce s lehkou příměsí příběhu vzducholodě Italia.

Ale asi by to chtělo začít od začátku.

Prudký rozvoj mezihvězdné dopravy na začátku 23.století vyvolal potřebu stavby mezihvězdných pasažérských lodí – vyžadovaly to potřeby doby, eufemisticky řečeno. Federace zažívala éru rozkvětu a nebývalé expanze a bylo zapotřebí vozit mezi planetami i něco víc, než jen náklad a kolonisty.

Bylo zapotřebí vozit pasažéry. Platící pasažéry (ne možná ve smyslu finančním, ale ve smyslu transportním). Tak se mimo jiné zrodila společnost Blue Star Lines a její luxusní starlinery.

Po sérii upravených lodí, určených původně pro jiné účely, se jejím prvním dedikovaným starlinerem stala loď Solaric, vypuštěná v polovině 30. let 23. století. Její elegantní design byl evidentně inspirován tvarováním legendární průkopnické třídy NX/Enterprise, jakož i několika dalších lodí, co přišly po ní.

Solaric znamenala pro Blue Star obrovský úspěch, jak komerční, tak z hlediska povědomí veřejnosti.

Proto na ni měla v polovině 40. let navázat ještě ambicióznější konstrukce lodí třídy Eridanic. A jestliže se Solaric podobala rychlým fregatám Federace, předlohou pro třídu Eridanic byly rovnou křižníky, zejména slavná třída Constitution.

První dvě lodě – Eridanic a Centauric – byly dokončeny v letech 2245 a 2247. Spíše než lodím třídy Constitution se ovšem dokončená plavidla podobala ztracenému pokusnému křižníku Unicorn – jejich sekundární trup byl vyloženě pro parádu a pohon byl podobně jako u Solaric kompletně uložen v talíři, ze kterého byly také vyvedené gondoly – poněkud posměšně se říkávalo, že konstruktéři jen zvětšili trup Solaric a pověsili pod něj pseudosekundární trup a to všechno jen proto, protože to na promo fotkách a renderech vypadalo dobře.

Ovšem na další dvě lodi této třídy si ovšem „modrá hvězda“ pěkně počkala – Indiic a Cygnyic – byly dokončeny podle značně změněného projektu a pod jinými jmény (jako Andorianic a Tellaric) až v letech 2258 a 2259 – a nově dokončené lodě už byly takřka k nerozeznání od soudobých těžkých křižníků – údajně dokonce převzaly některé mezitím odtajněné technologie takřka metodou copy&paste.

Za odklad jejich dokončení mohlo několik faktorů.

Jednak se konstrukce lodí třídy Eridanic ukázala v provozu jako ne úplně povedená (velice mírně řečeno) a bylo nutno v ní udělat některé poměrně radikální změny – a jednak do rozmachu Federace (a tím pádem i Blue Star Lines) zasáhla válka s Klingony.

Blue Star Lines ještě nějakou dobu pokračovala ve výstavbě dedikovaných starlinerů – ale postupně ji nadšení pro tuto lodní kategorii přešlo, zvlášť, když se běžné hvězdné tahače, vybavené specializovanými pasažérskými moduly, v praxi ukázaly jako možná sice pomalejší, ale zato provozně mnohem ekonomičtější – labutí písní dálkových starlinerů byla elegantní Majestic z poloviny 70. let. Žádný další už nikdy nebyl postaven. Jak už zaznělo, byly nepřiměřeně drahé – a kromě toho u nich hrozilo akutní nebezpečí záměny s reálnou válečnou lodí Federace. Příklad Centauric byl v tomto směru ostatně více než odstrašující…

***

„Na špatném místě. OuKej. Tak jo. Když to říkáte…“

„To tedy říkáme,“ přisadil si Nguyen. „Jak asi víte,“ nečekal ani na mé přikývnutí, „Centauric odeslal volání o pomoc těsně před tím, než došlo k jeho rozdělení. Ale problém je ten, že jím udaná poloha byla zcela chybná.“

„No a? To se přece stává! Neříkejte mi, že na trase z  Cenel II směrem na Cibolu je tolik možných variant!“

Teď byla řada na panu Patelovi, aby se ozval. „No, víte, kapitáne, ono vlastně je. Navíc se domníváme, že Centauric dokázala do oblasti Ciboly doletět, protože pokud by se tak nestalo, tak už bychom ji v hlubokém vesmíru za těch více než třicet let dokázali najít. Tedy, abych to nějak shrnul: Pan Plicks má výchozí souřadnice, o kterých se domnívá, že jsou správné. My máme souřadnice, o kterých víme, že jsou správné.“

Usmál jsem se. „Je vám jasné, že tohle je tak trochu tvrzení proti tvrzení.“

„Jistě. Kdybyste dovolil, ukážu vám, co víme…“

***

Kolonie Cenel II. Nejzazší zastávka starlinerů Blue Star a poslední známá zastávka Centauric.

Po odletu z kolonie měla Centauric zamířit zpátky do prostoru Federace.

Klingonský přepad Archanis IV učinil původnímu letovému plánu rázný konec – soustava Cenel byla jen několik světelných let od soustavy Archanis a co bylo horší, ležela přímo v ose předpokládaného klingonského útoku.

Klingoni už několik let předtím dávali ostentativně najevo, že se s přerozdělením vesmíru, ke kterému došlo ve druhé polovině 22. století, nehodlají natrvalo smířit. A jestliže ještě po bitvě u Donatu IV se byli ochotni stáhnout zpátky na své území, po přepadení Archanis pokračoval klingonský operační svaz dál do hlubin prostoru Federace.

A tak začala válka s Klingony, válka, které se Federace tolik obávala už déle jak století.

To ovšem nikdo na Cenel II, ani na palubě Centauric v té době netušil.

Když však přišla z Archanis IV zpráva přepadení a masakru, rozhodl guvernér Cenel II o částečné evakuaci obyvatel do zázemí, zejména žen a dětí. Koneckonců, na orbitě „jeho“ kolonie se zrovna nacházela Centauric, výkvět federačního civilního vesmírného průmyslu. Loď byla stavěná tak, aby v podobném případě mohla překročit svou oficiální kapacitu až desetinásobně. Nikdo neví, kolik lidí bylo vlastně na její palubě. Byly jich však určitě tisíce.

***

„Ze všeho nejdříve musíte pochopit, kapitáne, jak přesně létaly naše tehdejší starlinery,“ zahájil pan Patel přednášku. „Musíte si uvědomit, že naše lodě dodnes létají spíš jako vlaky, než jako samostatná plavidla. Létáme po přesně stanovených a prověřených drahách, s optimální spotřebou paliva a pokud možno s co nejmenším rizikem pro loď, posádku a cestující.“

Obávám se, že jsem mu na to sice přikývnul, ale ne zrovna moc trpělivě. „Něco jsem o tom už slyšel,“ zamumlal jsem.

„Proto jistě chápete, že kapitán Centauric na sebe vzal obrovské riziko svým rozhodnutím pokračovat místo po plánované trase směrem na Hvězdokupu Cibola.

„Ovšem s ohledem na skutečnost, že jeho původní trasa ležela více-méně přesně v ose očekávaného klingonského útoku – a nyní, s odstupem mnoha let, lze opravdu říci, že tomu tak doopravdy bylo – se jeví jeho rozhodnutí změnit trasu letu jako poměrně pochopitelné.“

„Jistě,“ přisvědčil jsem unaveně. „Cibola sice byla neutrální – byť existovala jistá naděje, že se coby nezávislá lidská kolonie přidá na stranu Federace, ale byla rozhodně blíž, než jakákoli kolonie Federace s dostatečnou obranou. To koneckonců ví skoro každý, kdo se o tento případ kdy alespoň trochu zajímal.“

„Takže je vám jasné, že dodatečný náklad – přiznejme si, pár tisíc lidí něco váží, ne že ne – a také něco vydýchá a tak dále – znamenal pro lodní systémy Centauric značnou zátěž.“

„Tak to předpokládám, na straně druhé, tak nějak bych čekal, že si ta loď zrovna s tímhle problémem poradí – jinak by nedostala papíry – a vaše firma dotaci.“

„K čemu směřuji, kapitáne, je to,“ pokračoval neochvějně pan Patel po své dráze jak starliner Blue Star aniž by jakkoli zareagoval na mé popíchnutí, „že důvody, proč naše starlinery vždy létají po přesně stanovených drahách, jsou nejen čistě ekonomického charakteru, abych tak řekl.“

„Ale?“ podivil jsem se. „Teď mi asi řeknete, že bych si ty jiné důvody měl nechat pro sebe…“

„Přesně tak,“ přisvědčil. „Ty důvody slouží i k zakrytí stavu, kdy ta či ona loď nefunguje zrovna optimálně.“

„Že byla původní koncepce třídy Eridanic ne až tak docela povedená, to jsem už kdesi zaslechl,“ připustil jsem.

„Ne až tak povedená?“ vmísil se do našeho hovoru Nguyen. „Ta konstrukce byla létající katastrofa se dvěma gondolami!“

„Už mi začíná docházet ten eminentní zájem vaší pojišťovny. Vy potřebujete nejenom najít vrak, vy se potřebujete ujistit, že se na celý případ vůbec vztahují smluvní podmínky, co?“

„Na jeho část určitě,“ začal se bránit se pan Patel. „Jde jen o to, na jak velkou část, že. Ale abychom to nezamluvili“ Patel se vrátil neochvějně k původnímu tématu, „motory Centauric vyžadovaly vždy po nějaké době provozní odstávku a kontrolu. Nic co by posádka nezvládla, všechny potřebné náhradní díly měla ostatně loď na palubě.“

Rozesmál jsem se. „Takže vy potřebujete zjistit, jestli ta nešťastná zastávka byla vůbec nutná…!“

„Přesně tak, kapitáne,“ přisvědčili oba.

***

Motory Centauric byly množstvím pasažérů a letem ve zcela neznámém prostoru zatíženy na maximální možnou mez. I proto rozhodl její velitel, kapitán Jones, o provedení provozní odstávky – jakkoliv se mu do toho moc nechtělo, protože loď se ještě pořád nacházela v ohrožené oblasti.

Loď opustila warp v hlubokém vesmíru, daleko ode všech soustav, ať už byly osídlené či nikoliv. Kapitán Jones zároveň nařídil zrychlenou kontrolu motorů – normálně trvala odstávka i s opravami 24 hodin, tentokrát ji chtěl Jones stihnout za méně než šest.

Doufal, že se Centauric už dostatečně vzdálila z dosahu případných klingonských předsunutých hlídek. Doufal marně.

Po pěti hodinách a 47 minutách, kdy byla loď prakticky připravena k další cestě a zbývalo už jen dokončit pár drobností, se na radaru Centauric objevil trojnásobný kontakt – stalo se přesně to, čeho se kapitán Jones celou dobu bál. Objevila ho klingonská předsunutá hlídka, sestávající ze tří malých fregat.

Klingoni se rychle přiblížili na dostřel – a nebylo nic, co by s tím Jones a jeho lidé mohli v tu chvíli udělat.

Podle vlastních slov, velitel klingonského oddílu chvíli váhal se zahájením palby, pak však zvítězila jeho touha po krvi a dvě ze tří fregat zahájily palbu – velitelka třetí z nich po válce tvrdila (a záznamy z jejího lodního deníku to potvrdily), že jí palba na neozbrojenou civilní loď připadala jako barbarství.

Jedna z fregat (vlajková) střílela na motory Centauric, ta druhá zahájila palbu na „krk“ který spojoval primární a sekundární trup.

A jestliže střelbu na motory bylo ještě možno nějak omluvit jako snahu o zadržení lodi, palba na část konstrukce, kde se mohli zdržovat (a také zdržovali) civilisté, byla jasným válečným zločinem. Velitel dotyčné fregaty měl jediné štěstí – na rozdíl od svých dvou kolegů se konce války nedožil.

Ačkoliv střílely jen dvě ze tří fregat, i tak ovšem dostávala Centauric ránu za ranou – její štíty sice byly schopny část výbojů zadržet, ale rozhodně ne všechny.

V čase 5 hodin 55 minut po zahájení odstávky se zoufalé posádce podařilo nahodit nadsvětelný pohon a Centauric útočníkům zmizela ve warpu.

Klingoni ji nepronásledovali. Jen udělali do svých deníků poznámku o napadení lodi. Bylo zajímavé, že zatímco velitel malého svazu správně poznamenal, že napadl pozemský starliner, jeho agresivní kolega zapsal, že napadl pozemský těžký křižník.

A ač okolnosti setkání byly tragické, bylo to zároveň naposledy, co Centauric viděl někdo další – nikdo jiný už ji nikdy nespatřil…

***

„Víte kapitáne, už samotná poloha místa odstávky, kterou do deníku udal kapitán Jones, byla do jisté míry chybná, což bylo s ohledem na stav motorů lodi pochopitelné,“ pokračoval pan Patel. „Poloha, kterou udal pro rozdělení lodi, je pak špatně úplně celá.“

„Nechte mne hádat,“ odtušil jsem. „Vám se podařilo získat od Klingonů skutečnou polohu – a od ní jste schopni spočítat i místo rozdělení lodi a tak dále – a tohle přesně chybí tomu chvastounovi Plicksovi.“

„V podstatě máte pravdu, kapitáne. Tedy to s tím dopočítáním. Až na to, že tu polohu se naopak podařilo získat vám.“

„Jak nám?“

„Vám. Sekci 31.“

Tak nějak jsem začínal tušit, že z téhle akce se jen tak snadno nevyvléknu.

V rukávu jsem měl ještě jednu kartu, ne, eso to nebylo, spíš takový zoufalý žolík. Jestli byl někdy čas ho vynést, tak to bylo teď.

„Pánové, ale víte o tom, jak fungují pravidla na této lodi?“ zeptal jsem se významně.

„Frank Yerdon se nám už zmínil“ odtušil pan Patel. „Jestli myslíte, že nám bude vadit, že část letu strávíme ve skafandrech, ne tak nebude.“ A pan Nguyen opět jen souhlasně přikyvoval.

***

Centauric sice zmizela svým pronásledovatelům, ale to nejhorší měla teprve před sebou. Salvy klingonských fregat narušily jak chod motorů, tak strukturální integritu „krku“, který spojoval primární a „sekundární“ trup lodi.

Loď měla nadměrnou spotřebu paliva a začal z ní nezadržitelně unikat vzduch – zřejmě došlo k narušení některého z hlavních vedení. Zatím sice palubní generátory a zásobníky zvládaly ztráty kompenzovat, ale bylo jen otázkou času, než se trend obrátí.

A co bylo ze všeho nejhorší – trup lodi začal nekontrolovatelně vibrovat a hrozilo, že se během dalšího letu roztrhne.  Za žádnou cenu se ho nedařilo stabilizovat. Kapitán Jones tak přijal jedno z nejhorších rozhodnutí svého života – rozhodl se v nízkém warpu odstřelit sekundární trup a to i s většinou uprchlíků na jeho palubě, protože na jejich transfer do primárního trupu neměl ani čas ani kapacitu.

Doufal, že primární trup se mu následně podaří stabilizovat a doletět do Ciboly pro pomoc. A také zbožně doufal, že sekundární trup snad bude schopen nízkým warpem doklouzat alespoň někam…

Ten druhý předpoklad kupodivu vyšel. Sekundární trup, plný uprchlíků na pokraji smrti udušením, byl skutečně o několik dnů později zachycen na okraji hvězdokupy Cibola jednou z lodí, které byly vyslány, aby po nešťastném starlineru pátraly. Shodou okolností to byla CSS Cibola admirála Yardleyho.

Primární trup SS Centauric nebyl nikdy nalezen a jeho zmizení patřilo k záhadám 23. století…

divider

Následuje:
Kapitola 2

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries