Strážci řádu: Mise Voyager

Obsah

• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18
• Kapitola 19
• Kapitola 20
• Kapitola 21
• Kapitola 22
• Kapitola 23
• Kapitola 24
• Kapitola 25
• Kapitola 26
• Kapitola 27
• Kapitola 28
• Kapitola 29
• Epilog

Kapitola 9

Ošetřovna na Voyageru, hvězdný čas: 57845,01 (o dva dny později)

Sedmá měla pocit, jako by se postupně vynořovala z největších hlubin svého vědomí. Matně vnímala kolem sebe pohyb, stejně jako vnímala i hlasy. Nerozuměla, co říkají, ale postupem času rozpoznala, že jde o dva hlasy. Dva mužské hlasy. Hlasy, které by měla znát, ale nedokázala jim přiřadit žádná jména. Všechno bylo takové nějaké zpomalené a nemohla ani zaměřit myšlenku. Pak zaslechla krátké zasyčení, které už dokázala určit, hyposprej.

Najednou se všechno kolem ní začínalo rozjasňovat a probouzet k životu. Najednou dokázala koncentrovat myšlenku a dospěla k závěru, že leží na ošetřovně. Dvojice mužských hlasů musela tím pádem patřit oběma doktorům na palubě. Jednomu skutečnému, Julianu Bashirovi a holo-doktorovi, zkráceně PZH. Přestože dokázala soustředit myšlenky, nedokázala znovu nabýt plného vědomí, ani nerozuměla, o čem ti dva hovoří.

„Sedmá! Sedmá!“ slyšela konečně Bashirův hlas přicházející jako by z veliké dálky. Hyposprej znovu zasyčel a tenkrát už pocítila i krátké píchnutí jehly v něm. Zpočátku se nic nedělo a pak náhle z ničeho nic procitnula.

„Hlavně klid, nedělejte prudké pohyby!“ varoval ji Doktor okamžitě a tlačil zpátky dolů na lůžko.

„Jak dlouho jsem byla mimo?“ chtěla ihned vědět.

„Skoro dva dny.“

„A co p...“ chtěla se zeptat na ostatní, ale na vedlejším lůžku spatřila B’Elannu Torresovou. Na dalším lůžku ležel Icheb, Tuvok a další dva členové posádky.

„Bohužel na některé členy posádky to mělo trochu silnější účinek než na ostatní. Bylo třeba je přesunout na ošetřovnu a stabilizovat,“ podal PZH pohotové vysvětlení.

„Rozumím.“

„Podařilo se mi konečně najít způsob, jak se zbavit toho viru, který nám zamořil systém podpory života,“ informoval ji Doktor dál. „Bohužel k jeho provedení je potřeba dvou lidí, neboť aby fungoval, musí být vypuštěn současně do primárního i sekundárního systému podpory života na palubě 6 a 9.

„Jste přeci dva,“ namítnula ihned.

„V tom máte dozajista pravdu, ale ten virus má vliv i na můj mobilní emitor. Moc nechybělo a můj program by se úplně smazal. Naštěstí jsem včas přenesl svoji matrici zpátky do holo-systému ošetřovny. Od té doby tvrdnu zde a nemohu nikomu dalšímu pomoci.“

„Proč jsou tady ostatní?“

„Hledal jsem způsob, jak odstranit účinek viru na posádku, ale ten virus je velice vytrvalý a odolával všem mým pokusům.“

„Velice chytře infikoval systém podpory života, takže jakékoliv pokusy o odstranění z nervového systému členů posádky má za následek jenom to, že se během okamžiku vrátí,“ přidal Bashir.

„Chápu.“

„Vy dva jste jediní, u koho se mi podařilo potlačit účinky natolik, abyste mohli opustit ošetřovnu a konečně přivést posádku zpátky k vědomí.“

„A co Voyager? Kde vlastně jsme?“

„Bohužel netuším, protože všechny pravomoce, které mi kapitán předal, zůstaly uloženy v mém mobilním emitoru. Emitoru, který leží někde na chodbě, a doufám, že mi ho někdo nerozšlápne a že ho Regi dá znovu do pořádku.“ Při představě rozšlápnutí mobilního emitoru se Doktor zatvářil hodně nešťastně. „Jakmile posádka procitne, nebude žádný problém zjistit během okamžiku, kde jsme, případně kam letíme.“

„Letíme? Měli jsme přeci doletět pouze na okraj pole.“ Poslední věc, kterou si pamatovala bylo, že zadala autopilota a dál už měla prázdno. Přitom si byla celkem jistá, že ještě něco poté následovalo, ale nemohla si vybavit co.

„Bohužel stále letíme a já nemám přístup k navigačním senzorům, takže vám řeknu jenom tolik, že letíme někam bůhví kam, a bůhví jak rychle.“

„Dobrá, co musím udělat?“

„Tady máte protilátku,“ podával každému malý kufřík obsahující fialovou nádobku.

„Musíme tu protilátku vypustit současně do primárního a sekundárního systému, aby neměla šanci se adaptovat a zmutovat do nové podoby,“ vysvětli ji Bashir.

„Rozumím.“

„Připraveni?“ zeptal se jich holo-doktor, drže v ruce hyposprej.

„Připraveni,“ odpověděli oba sborně.

„Dobře,“ vzal PZH jejich souhlas na vědomí a každému aplikoval jednu dávku z hypospreje. „Tohle by vám mělo dát přinejmenším třicet minut času, než na vás začne mít virus účinek. Dost k tomu, abyste se dostali na místo a vypustili protilátku.“

„Doufám, že nebude vadit, když vyrazím k primárnímu systému podpory života,“ začal Bashir sotva vyšli na chodbu.

„Vůbec ne.“

„Dávejte si pozor, ta zelená mlha ztěžuje viditelnost a v servisních tunelech můžete snadno ztratit orientaci. Dokonce i s trikordérem,“ varoval ji ještě Doktor

„Budu na místě včas,“ přikývla úsečně.

„Dobře, fajn. Vnitřní komunikace funguje, takže budeme neustále ve spojení,“ pokračoval Bashir, když vycházeli ven z ošetřovny.

„Nemusíte mít obavy, během letu jsem si důkladně prošla plány Voyageru. Dokonce i Jeferisovy tunely.“

„Tak potom hodně štěstí, Sedmá,“ řekl Julian, když se na chodbě rozdělili. Nevěděl proč, ale s touhle blonďatou ženou nedokázal navázat ten správný nezávazný kontakt. Nechápal, jak to Ezri dělá, že s ní dokáže nezávazně hovořit. Možná kvůli zkušenostem předchozích osmi hostitelů? Nebo možná kvůli tomu, že je prostě také žena?

„Děkuji, odpověděla zdvořile a odbočila na následující chodbě směrem doprava.

* * * * * *

Kapitán Aran Dar rozhodně neměl příjemné probuzení. Tedy rozhodně ne takové jaké by si přál. Stále měl všechno kolem sebe rozmazané, nehledě na zelený opar, který pomalu mizel. A s ním také začalo všechno vypadat patřičně ostře. Můstek byl pohaslý a ponořený do rudé záře bojového poplachu. Nezdálo se, že by se něco změnilo od okamžiku, kdy posádka ztratila vědomí. Poněkud komická situace, protože jeho první důstojník ležel na něm. Matně si vybavoval, že ho zkoušel chytit, než spadnul na podlahu, ale teď leželi velice komicky zapletení sami do sebe.

„Martine?“ šťouchnul do svého přítele lehce. Odpovědí mu bylo slabé zamručení, načež ho od sebe lehce odstrčil a zkoušel vstát. Netrvalo dlouho a také komandér Madden otevřel oči a toporně se stavěl na nohy. Nejenom on. Stejným způsobem reagovala většina osazenstva můstku.

„Hlášení!“ vydal ze sebe Dar jako první. Nepřišla žádná odezva. Teprve pak mu došlo, že Tuvok ani Sedmá nejsou na můstku. „Zpráva o stavu!“

„Většina systémů funguje na nominálních hodnotách. Letíme warpem 9.9,“ chopil se hlášení Harry Kim.

„Víc než jakou letíme rychlostí, je otázka, kam vlastně letíme,“ poznamenal první důstojník suše. Pokud si dobře vzpomínal, měli doletět k okraji pásma, kde na ně čekaly Tamulské lodě.

„Senzory ukazují velice zmatené údaje. Nejsem s to přesně určit naši pozici,“ rozhodil Harry bezradně rukama.

„Je čas to zjistit,“ přikývnul kapitán a obrátil pohled směrem k pilotovi. „Tome, vystupte z warpu.“

„Ano, kapitáne.“

Protáhlé čáry hvězd se změnily na zářící bíle tečky na černém vesmírném pozadí, jak Voyager zpomalil. Hlavní obrazovka ukazovala hvězdu soustavy, v níž se právě ocitnuli. Kapitán Voyageru raději nechtěl přemýšlet o tom, co by stalo, kdyby vystoupili z warpu o pár vteřin později. Proletěli by skrze hvězdu, nebo by jí minuli? Nebo by zapůsobily gravitační síly hvězdy a roztrhaly jejich warpové jádro?

„Zkuste učit naši pozici podle Tamulských navigačních map, Tome.“

„Ano, kapitáne.“

„Ale ne…“ postoupil Tamulský vyslanec blíže k hlavní obrazovce ukazující hvězdu.

„Poznáváte tuhle soustavu, pane vyslanče?“

„Ach, Z’Antare nás ochraňuj…“ vydal ze sebe oči rozšířené hrůzou.

„Kapitáne, podle navigačních map se právě nacházíme…“ začal Tom Paris.

„V Alonské soustavě,“ doplnil Tamulec za něj.

„Co nám o ní můžete říct, pane vyslanče?“ otázal se ho kapitán.

„Jen tolik, že se odsud dosud žádná loď nevrátila.“

„Nevrátila?“

„Zdejší hvězda vyzařuje velice nezvyklé záření spojené s brutální gravitační silou. Žádná loď se z jejího vlivu nedokázala dostat.“

„To nezní moc pozitivně.“

„Máme jen kusé informace o této anomálii na Alonské hvězdě, protože ještě žádná loď odsud neunikla, aby nám mohla podat zprávu. Vím jen tolik, že ta hvězda nasává zdroj energie svých obětí. Čím víc se snaží vymanit z jejího sevření, tím rychleji se vyčerpá a poté ji vtáhne do sebe.“

„Potom bychom tady neměli zůstávat. Tome, plný obrat, mizíme odsud!“

„Rád bych, kapitáne, ale nemohu s lodí pohnout o víc než pár stupňů. Ta věc nás má ve svých chapadlech.“

„A co warp?“

„Warpové jádro je přehřáté a nebude v provozu dřív jak za pár hodin,“ přidal Harry Kim kysele.

„Tolik času mít nebudeme.“

„Uniknuli jsme z jedné pasti, jenom proto, abychom padli do další. Vesmír má vskutku špatný smysl pro humor,“ neodpustil si poznamenat první důstojník s nádechem ironie v hlase.

„Ještě bych nás neodepisoval.“ neztrácel kapitán hlavu „Návrhy?“

„Kolem hvězdy obíhá planeta, hodně podobná planetě, kterou označujete jako třídu M. Tam bychom mohli nouzově přistát, ovšem…“

„Strojovna volá můstek“ přerušil ho hlas poručíka Barclayho v komunikačním kanále.

„Ano Regi? Jak to tam dole vypadá?“

„Nevím co se tu dělo, zatím co jsme byli v bezvědomí, ale warp-jádro je skoro na uhel.“

„To už víme.“

„Co nejspíš nevíte je fakt, že hladina energie rychle klesá a tímhle tempem budeme do půl hodiny na suchu.“

„Rozumím. Harry, odpojte všechny nepotřebné systémy. Nechte jenom ty nejdůležitější, podporu života, pohon, senzory.“

„Rozkaz.“

„To už vypadá lépe,“ konstatoval inženýr o poznání spokojeněji. „S tímhle výdejem energie dokážeme nějakou dobu vydržet.“

„Kolik?“

„Možná i trvale, ale ta věc tam venku je pěkně nenasytná. Vysává nás jako bychom jeli na 150%. Výkonu. Těžko říct, jaký bude stav, když se k ní přiblížíme ještě víc.“

„Dobře, Regi. Udělejte, co půjde. Můstek, konec.“

„Mám tu planetu, kapitáne,“ pronesl Harry. „Podle senzorů se právě nachází na naší straně a…“ dveře můstku se otevřely a dovnitř akorát vstoupila Sedmá. „…při současném kurzu bychom měli být schopni se k ní dostat a přistát na ní.“

„Tome?“

„Pokud se něco extrémně nepokazí, tak máme tu planetu doslova před sebou. Těžko ji můžeme minout.“

„Dobře. Harry zkontrolujte přistávací vzpěry. Tohle bude první přistání Voyageru na planetě.“

„Předpokládám, že za naše včasné probuzení vděčíme Vám, Sedmá,“ komentoval příchod blondýnky Martin.

„Doktor konečně našel způsob, jak nás zbavit toho viru,“ přisvědčila a zaujala místo u vědecké stanice.

„A co ty nádoby v kterých byl?“

„Po vypuštění se rozložily.“

„Teď potřebujeme informace o třetí planetě zdejšího systému. Co nám o ní můžete říct Sedmá?“ obrátil se kapitán na blonďatou vědeckou důstojnici, která rychle zaujala své místo u vědecko-taktické stanice.

„Jde o planetu třídy M. Kvůli jejímu sklonu, pomalé rotaci a záření hvězdy je planeta z velké části pustá. Nicméně zdejší atmosféra zabraňuje průniku záření, které by hlavně v rovníkové oblasti mělo být v bezpečných hodnotách. Tam bychom měli nejlépe přistát.“

„Dobrá, beztak nemáme moc na výběr. Přistaneme tam.“

„Nicméně tato oblast je pustá. Vegetace a základní flóra a fauna se nachází v oblastech, které zasahuje záření hvězdy. Podle všeho má na místní flóru a faunu příznivý vliv. Alespoň v určitých oblastech.“

„Ještě něco důležitého bychom měli vědět?“

„Nejsem si úplně jistá, ale atmosféra planety má v různých oblastech různou hustotu. Je tedy možné počítat s turbolencemi a v případě přistání také možnými nepříznivými vlivy počasí v podobě magnetických bouří, tornád a nelze vyloučit i zvýšenou seismickou činnost.“

„Planeta jako stvořená na dovolenou,“ zamručel Dar. „Dokážete si s tím poradit, Tome?“

„Už jsem létal v horších podmínkách, kapitáne. Tohle nebude o nic horší, než když jsem pilotoval Voyager…“

„O tom nám povyprávíte později, Tome. Teď se plně soustřeďte, ať dostanete současný Voyager bezpečně dolů.“

„Pokud planeta dokáže odstínit záření, mohli bychom doplnit energii a vypadnout odsud,“ přihodil Harry Kim s nadějí v hlase.

„Přesně tak bych si to představoval Harry.“

„Tak proč se potom odsud nikdy žádná loď nevrátila?“ nadhodil komandér Madden s jistou dávkou skepse.

„Asi proto, že žádná loď nebyla Voyager, loď zázraků,“ vzpomněl si Tom na jednu velice zajímavou misi Voyageru, v níž se B’Elanna stala múzou pro mimozemského umělce.

„Doufám, že máte pravdu, Tome.“

„Po všem, co jsem zatím viděl, kapitáne,“ promluvil po delší odmlce Tamulský vyslanec, „bych věřil tomu, že Vy a vaše posádka klidně můžete být první.“

„Jen doufám, že splníme očekávání do nás vložená,“ zamručel Dar a zdaleka nesdílel optimismus své posádky. Vrhnul pohled na Sedmou, ale blonďatá žena věnovala plnou pozornost svému panelu a ruce jí kmitaly po konzoli, jak se snažila dostat ze senzorů co nejpřesnější údaje. Zatím nevyzvídal, kde je Tuvok, či proč se B’Elanna nehlásila ze strojovny. Nechtěl tím plašit Toma a navíc doufal, že pokud by s nimi bylo něco vážného, Sedmá by mu o tom jistě řekla.

Planeta Alona 3, hvězdný čas: 57845,40 (o tři hodiny později)

Pod řízením hlavního pilota, Toma Parise, dosedl Voyager hladce na povrch planety. Při průchodu atmosférou se mu podařilo úspěšně vyhnout magnetické bouři a to je dovedlo na severní polokouli zdejší planety. Hlavní zdroj energie přestal být vysáván hvězdou a po průchodu atmosférou, která je zakryla před zářením, začínala hladina energie pozvolna stoupat.

„Máme 16hodin a 32minut, než planeta dokončí svůj oběh a tato strana bude vystavena záření hvězdy. Poté budeme muset přesunout loď na jižní polokouli, jinak o všechnu energii přijdeme,“ hlásila Sedmá okamžitě.

„Dost času, abychom se tu porozhlédli a provedli základní průzkum,“ vzal kapitán tu informaci na vědomí.

„Nějaké známky po havarovaných lodích?“ zajímalo vyslance.

„Během sestupu jsme nic nezachytili, kvůli silnému rušení,“ přišla negativní reakce z taktické stanice, jíž stačil během přistání zaujmout zpátky Tuvok. „Pro důkladnější zkoumání povrchu planety, nebyl dostatek času. Je logické, že lodě, které zde přistály, si vybraly pro svůj cíl spíše oblasti s vegetací a tudíž i vhodnějšími podmínkami k přežití.“

„Ano, nejspíš.“

„No, my zatím problém s přežitím nemáme, ale určitě nebude na škodu zjistit, jak vypadá zdejší flóra a fauna pro případ, že bychom zde ztvrdnuli o trochu déle,“ poznamenal Madden s nádechem ironie.

„Souhlasím,“ přikývnul kapitán. „Musíme se tu trochu porozhlédnout.“

„Nedoporučuji použít raketoplány. Jejich plášť je dost slabý, aby odstínil záření z hvězdy, které byť mnohonásobně slabší je všude kolem,“ varovala Sedmá.

„Potom to musíme vzít hezky postaru. Dvojčlenné týmy do všech světových stran,“ rozhodl kapitán. „Vezmi si jeden tým, Martine. Tuvok si vezme druhý, Sedmá s doktorem Bashirem budou tvořit třetí tým a poručík Rees čtvrtý tým.“

„Rozumím.“

„Udržujte spojení. Hlášení každou půl hodinu. A raději si vezměte také fázerové pušky. Senozory sice nehlásí v okolí nic živého, ale nikdo neví, na co tu můžeme narazit.“ Pohlédnul na Tuvoka a počkal, až hlavní bezpečnostní důstojník kývne na souhlas. „My zatím zhodnotíme náš stav, zrekapitulujeme, co se stalo a začneme pracovat na cestě odsud.“

„Doporučuji zřídit předsunutý tábor venku a instalovat posilovače přenosu spojení. Tak budeme mít čisté spojení s jednotlivými týmy,“ navrhnul Vulkánec.

„Souhlasím. Hlavně ať se nikdo další kromě průzkumného týmu nevzdaluje od lodi. Nikdo neví, co tady může číhat za nebezpečí.“

„Zdůrazním to posádce.“

„Obzvláště Vy Tome, dohlédnete na Miral, aby si nehrála tam, kde nemá,“ obrátil se kapitán k pilotovi.

„Dohlédnu na ni, spolehněte se.“

„Nu, hezkých pár hodin nebudeme potřebovat pilota, takže využijte tuhle příležitost. Nejlepší bude, když Harry vztyčí kolem lodi štít na nízké úrovni účinnosti, řekněme tak jednoho, možná dvou procent. Dost k tomu, abychom zajistili bezpečnost kolem Voyageru a zároveň neplýtvali energií.“

„Provedu, kapitáne,“ přikývnul jmenovaný okamžitě.

„A taky doufám, najdete patřičné vysvětlení pro to, jak je možné, že si ty Koloniální lodě pohrávaly s našimi systémy.“

„Mám jistou teorii, kapitáne, ale nejprve ji chci probrat ještě s B’Elannou.“

„Dobře, velmi dobře. Pokud dojde na další střetnutí s nimi, nechci už žádné překvapení. Nebudou si jenom tak z rozmaru pohrávat se systémy Voyageru. Taková věc je zcela nepřijatelná.“

„Udělám, co půjde, kapitáne. Pokud je moje teorie správná, potom nám tu samou věc neudělají podruhé.“

„To rád slyším, Harry. A teď do práce!“ rozpustil kapitán krátkou poradu. Téměř celá osádka můstku se vydala k turbovýtahu. Aran Dar si všimnul, že Tamulský vyslanec neříkal nic a vypadal zamyšleně. Jako jeden z mála nikam neodešel, jen hleděl na černou obrazovku a nic neříkal.

„Proč nezajdeme do mé pracovny, a Vy mi neřeknete, co vás trápí, pane vyslanče,“ vyzval ho jemně.

„Hmm…“ zamručel s pokýváním hlavy, následuje kapitána do jeho pracovny.

„Je něco, co víte o Aloně 3?“ začal Dar s první otázkou.

„Možná…“

„Jde snad o jedno z tajemství vaší vlády, o nichž nesmíte mluvit?“

„Pokud ano, potom mi o tom zapomněli říct,“ odtušil vyslanec ironicky. „Ne v tom to není.“

„Tak v čem je problém?“ vybídnul Tamulce, aby usednul do volného křesla.

„Jak moc jste nábožensky založen, kapitáne?“

„Jsem napůl Bajoran, ale věřím v Proroky.“

„Protože víte, že jsou skuteční. Protože víte, že vaše víra má svůj reálný základ. Nemusíte pouze věřit ve vyšší moc, která údajně existuje.“

„Tak jednoduché to zase není.“

„Nikdy to není jednoduché, obzvláště, když lidé tvrdí, že byli svědky přítomnosti vyšší moci.“

„Tady?“

„Alonský systém kdysi obývala velice záhadná civilizace Penekrayků.“

„A co se s nimi stalo?“

„V tom tkví právě ten problém,“ rozhodil Slokarij rozpačitě rukama. „Bezpečně mohu říci pouze jednu věc, že zmizeli.“

„A co nemůžete říci bezpečně?“

„Nu, v tom se názory liší, ale jsou zde dvě hlavní teorie, které považujeme za nejpravděpodobnější. Jedna říká, že se Penekraykové prostě sami zničili. Ne zbraněmi hromadného ničení. Nechápeme, jak to udělali, ani jak se to vlastně stalo, jenom tolik, že k tomu došlo velice, velice rychle. Tihle lidé byli až příliš nábožensky založení a podobně jako Gaaliané, pacifisté. Možná bude lepší, když vám to řeknu celé od začátku.“

„Poslouchám.“

„Abyste pochopil, my Tamulci jsme s technickým pokrokem, který u nás nastal, začali být vlažnější v otázkách náboženství. Jak šel čas a pokrok směrem kupředu, uctívání Z’Antare ustoupilo do pozadí. A to téměř doslovně. Na Tamuli byly nádherné chrámy a monumentální stavby zasvěcené Z’Antare. Ale jak šel pokrok směrem kupředu, přestávali naši lidé mít o tyto stavby zájem, přestávali pro ně znamenat kulturní hodnotu a dědictví našeho lidu.

V jednom z období, asi sto let před vyvinutím warpu se k moci dostala skupina radikálů. Neohlíželi se zpátky, hleděli pouze kupředu. K dobru jim lze přičíst, že za jejich bezmála 25 let trvající vlády, zažila Tamuli nebývalý vědecký a technický boom. Jenomže na úkor veškeré kultury. Řada nádherných staveb a památek, byla zničena, srovnána se zemí a na jejich místě postaveny nové účelnější budovy. Tolik by se ještě dalo pochopit, ale ve vládě vznikaly zároveň další extrémně radikální frakce.

Tyto frakce záměrně ničily i ty památky a kulturní hodnoty, jež vláda ponechala. Asi pro vás nebude překvapení, že konec této vlády byl patřičně neslavný a patřičně násilný. Jejich moc, byla založena na stejně absolutní většině jako dnešní vláda, ale ony radikální frakce nakonec rozervaly celou vládu a ta se rozpadla na rozhádané skupiny, neschopné se dohodnout vůbec na ničem. V té chvíli, kdy byla vláda oslabena, přišel dlouho připravovaný puč. Ušetřím vás detailů, ale jistě si dokážete představit, co je schopen udělat politikům rozlícený dav lidí, kteří už jich mají opravdu plné zuby. A nejenom kvůli kultuře, ale i celé řadě jiných věcí, k nimž v závěru jejich působení došlo.

Poté byla ustanovena nová vláda. Jejich snaha, zachránit, co zbylo z naší kultury a památek, byla přinejmenším vlažná. Jejich hlavním dílem byla rekonstrukce kdysi velkého chámu Z’Antare, který od té doby sloužil coby zasedací místnost vlády. Nadešlo období pomyslného ticha, kdy Tamulci nevěděli, jaké hodnoty mají vlastně vyznávat. Pak přišel objev warp-pohonu a s ním se nám otevřely nové netušené obzory. Během našich cest do vesmíru jsme potkali nové rasy a nové civilizace.“

„Jako třeba Penekrayky.“

„Ano, jako třeba Penekrayky,“ souhlasil Slokarij. „Jejich úroveň byla v podstatě před-industriální, ale přesto jsme měli pocit, že jsou ve skutečnosti daleko před námi. Nikdo z nás to nedokázal vysvětlit, ale najednou jsme si proti nim připadali kulturně a duševně zaostalí, přestože po technické stránce jsme je mnohonásobně převyšovali. To byla asi ta hlavní pobídka, která v nás znovu zapálila kulturního ducha. Naši antropologové odhalili na domovském světě ruiny a stavby, pohřbené pod pískem, mnohem starší než jsou všechny dochované záznamy.

Zvláštní, že jsme si jich nikdy předtím nevšimli. Dokonce ani proti-kulturní frakce, která ve své době vyslala bezpočet výprav s cílem zahladit stopy minulosti. Gaaliané nás varovali, že Penekraykové mají temnou a pokroucenou auru. Tenkrát jsme tomu nerozuměli, až do chvíle, kdy bylo na Tamuli nalezeno prastaré proroctví. Proroctví, které říkalo, že velká víra bude náhle umlčena. Těžko říci, co tím bylo míněno, neboť proroctví mělo mnoho významů. Dokonce ani Gaaliané si s tím nevěděli rady.

Nu, náhlé zmizení Penekrayků bylo dostatečně jasnou odpovědí na význam proroctví. Veškeré spojení s Alanonským systémem bylo přerušeno. Penekraykové zmizeli přesně v okamžiku, kdy Gaaliané konečně dokázali přeložit celý obsah proroctví. Kněží a hlavně Gaaliané v tom viděli božský zásah Z’Antare, která tímhle způsobem obnovila harmonii vesmíru. Fraweyané zase nabízeli mnohem jednodušší vysvětlení o přeměně Alonského slunce ve hvězdu třídy E. To že k tomu došlo zrovna teď, byla prostě náhoda. Náhoda, nebo proroctví? Toť otázka kterou nikdo nikdy nevyřešil. Fraweyané přišli s tuctem vědeckých vysvětlení, ale položte si sám otázku ohledně načasování přeměny hvězdy.“

„Souhlasím, že načasování je přinejmenším zvláštní.“

„Škoda. Penekraykové mohli v mnoha ohledech obohatit naše kulturní a náboženské cítění. Takhle zůstalo v takové vlažné podobě, kdy sice chápeme kulturní a náboženské hodnoty, ale nemají pro většinu Tamulců až takovou hodnotu. Těch věřících v Z’Antare je poměrně malé množství, stejně jako těch úplných proti-kulturních radikálů. Většina populace vnímá tyhle hodnoty tak nějak povrchně.“

„A ke které skupině patříte Vy, pane vyslanče? Teda pokud se mohu zeptat?“

„Nejspíš ani k jedné, pokud mám být upřímný. Nejsem žádný zanícený věřící, ale ani netáhnu se všeobecným směrem. Jsem ztracen, kdesi mezi dvěma světy.“

Následuje:
Kapitola 10